{"id":6683,"date":"2012-04-09T16:00:00","date_gmt":"2012-04-09T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6665"},"modified":"2012-04-09T16:00:00","modified_gmt":"2012-04-09T15:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-14","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/09\/haus-fur-ungewollt-14\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 14."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile jsem se r\u00e1no vzbudil, t\u011blem mi projela stejn\u00e1, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest, jako posledn\u00ed den v Anisov\u011b dom\u011b. Krom hlavy, ve kter\u00e9 mi hu\u010delo, m\u011b p\u00edchalo po cel\u00e9 d\u00e9lce p\u00e1te\u0159e a brn\u011bly m\u011b ruce. S n\u00e1mahou jsem se postavil, pomal\u00fdmi kr\u016f\u010dky p\u0159idr\u017euj\u00edc se zdi, jsem do\u0161el do koupelny, kde jsem si opl\u00e1chl obli\u010dej ledovou vodou. P\u0159i pohledu do zrcadla jsem se up\u0159\u00edmn\u011b zd\u011bsil. O\u010di jsem m\u011bl vypoukl\u00e9, tv\u00e1\u0159 k\u0159\u00eddov\u011b b\u00edlou a rty krvav\u011b rud\u00e9. Okam\u017eit\u011b jsem za\u010dal pracovat na tom, abych v\u016fbec mohl vyj\u00edt do \u0161kolky, ani\u017e by se m\u011b n\u011bkdo lekl. Zabralo to mnohem v\u00edc \u010dasu ne\u017e obvykle, a st\u00e1le bylo poznat, \u017ee nejsem v po\u0159\u00e1dku, ale d\u016fkaz\u016f bylo mnohem m\u00ed\u0148.<\/p>\n

Odloudal jsem se zp\u011bt do pokoje, kde jsem se obl\u00e9kl, posb\u00edral v\u0161echny d\u016fle\u017eit\u00e9 v\u011bci do kabelky, a ani\u017e bych n\u011bjak p\u00e1tral po Tomovi, rovnou jsem vyrazil do pr\u00e1ce, abych to stihl v\u010das. V\u016f\u010di Tomovi ve mn\u011b st\u00e1le kyp\u011bl vztek, ale hlavn\u011b zklam\u00e1n\u00ed. Ne\u010dekal jsem od n\u011bj takov\u00e9 chov\u00e1n\u00ed po tom v\u0161em, \u010d\u00edm jsme si pro\u0161li. Jsem od n\u011bj zvykl\u00fd na podporu a l\u00e1sku, nikdy jsme se nepoh\u00e1dali, tohle je pro m\u011b n\u011bco nov\u00e9ho.<\/div>\n

Byl jsem tak zabr\u00e1n do sv\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee jsem si ani nev\u0161iml, \u017ee u\u017e jsem u \u0161kolky. P\u00e1r rodi\u010d\u016f se na m\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u011b d\u00edvalo, tak jsem co nejrychleji vlezl dovnit\u0159, rovnou do sv\u00e9 t\u0159\u00eddy.<\/div>\n
„Bille?“ ti\u0161e za mnou p\u0159i\u0161la vedouc\u00ed po chv\u00edli m\u00e9 marn\u00e9 snahy vysoukat se z kab\u00e1tu. „P\u0159i\u0161la za mnou jedna maminka, \u017ee nevypad\u00e1\u0161 dob\u0159e. Jsi v po\u0159\u00e1dku?“ starostliv\u011b stiskla m\u00e9 rameno.<\/div>\n
„Nic mi nen\u00ed,“ s drobn\u00fdm \u00fasm\u011bvem jsem se k n\u00ed oto\u010dil.<\/div>\n
„Bo\u017ee, Bille, v\u017edy\u0165 jsi \u00fapln\u011b bled\u00fd! B\u011b\u017e dom\u016f,“ vyd\u011b\u0161en\u011b vyk\u0159ikla.<\/div>\n
„Jsem tu teprve druh\u00fd den, nem\u016f\u017eu hned onemocn\u011bt.“<\/div>\n
„I kdyby to byl prvn\u00ed, v tomhle stavu tu nebude\u0161 ani za nic. Zavol\u00e1m ti taxi, b\u011b\u017e dom\u016f a p\u0159ij\u010f, a\u017e bude\u0161 v po\u0159\u00e1dku. Opova\u017e se p\u0159ij\u00edt z\u00edtra! T\u0159\u00eddy slou\u010d\u00edme, tak\u017ee o d\u011bti si ned\u011blej starost, po\u010dkaj\u00ed na tebe. B\u011b\u017e po\u010dkat ven, vol\u00e1m taxi,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b pohladila po vlasech, ne\u017e si do ruky vzala telefon a vyto\u010dila \u010d\u00edslo n\u011bjak\u00e9ho taxik\u00e1\u0159e. Ti\u0161e jsem pod\u011bkoval, a pot\u00e9, doprov\u00e1zen pohledy v\u0161ech maminek i tat\u00ednk\u016f, vy\u0161el p\u0159ed \u0161kolku po\u010dkat na to sp\u00e1sn\u00e9 auto.<\/p>\n<\/div>\n
\n
*<\/p>\n

„M\u016f\u017eu?“ ti\u0161e jsem zaklepal na dve\u0159e Anisovy kancel\u00e1\u0159e a vstoupil, ale okam\u017eit\u011b jsem s omluvou zase vycouval, proto\u017ee m\u011bl s n\u011bk\u00fdm jedn\u00e1n\u00ed. Pomalu jsem se tedy roze\u0161el k v\u00fdtahu, ale zastavila m\u011b n\u011b\u010d\u00ed dla\u0148 na m\u00e9m z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n

„Co se stalo, Bille?“ l\u00e1skypln\u011b mi Anis zvedl hlavu, abych se na n\u011bj d\u00edval.<\/div>\n
„Nen\u00ed mi moc dob\u0159e,“ zbyte\u010dn\u011b jsem zamumlal. Z Anisova pohledu mi bylo v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee je to na mn\u011b vid\u011bt. „Poh\u00e1dal jsem se s Tomem, tak\u017ee se mi k n\u011bmu nechce, napadl jsi m\u011b u\u017e jen ty. Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem ru\u0161il.“<\/div>\n
„Neomlouvej se, mil\u00e1\u010dku,“ letmo se ot\u0159el o m\u00e9 rty sv\u00fdmi. „Tady, vezmi si m\u00e9 kl\u00ed\u010de a je\u010f s Davidem ke mn\u011b dom\u016f. Co nejrychleji vy\u0159\u00edd\u00edm tu sch\u016fzku a p\u0159ijedu za tebou, ano?“ vtiskl mi do dlan\u011b mal\u00fd svazek kl\u00ed\u010d\u016f. Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl a nechal se je\u0161t\u011b jednou kr\u00e1tce pol\u00edbit, ne\u017e jsem se vydal k podzemn\u00edm gar\u00e1\u017e\u00edm, v nich\u017e se David nach\u00e1zel. C\u00edtil jsem se jako pingpongov\u00fd m\u00ed\u010dek, kter\u00e9ho n\u011bkdo pos\u00edl\u00e1 tam a druh\u00fd zase onam, ale nikomu jsem to nemohl m\u00edt za zl\u00e9, proto\u017ee to se mnou mysleli v\u0161ichni dob\u0159e.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den,“ zt\u011b\u017eka jsem dosedl do auta. „Anis \u0159ekl, \u017ee m\u011b m\u00e1te odv\u00e9zt k n\u011bmu dom\u016f, pros\u00edm,“ ti\u0161e jsem zamumlal, kdy\u017e na m\u011b otr\u00e1ven\u011b pohl\u00e9dl. Anisovo jm\u00e9no v\u0161ak m\u011blo na jeho chov\u00e1n\u00ed obrovsk\u00fd vliv, tak\u017ee jsme t\u00e9m\u011b\u0159 ihned vyrazili. Abych se nepozvracel, zam\u011bstnal jsem mysl psan\u00edm smsky Tomovi, \u017ee dnes s nejv\u011bt\u0161\u00ed pravd\u011bpodobnost\u00ed p\u0159esp\u00edm u Anise. P\u0159esto\u017ee jsem na n\u011bj m\u011bl vztek, necht\u011bl jsem ho tr\u00e1pit strachem o mou osobu. Hned po odesl\u00e1n\u00ed zpr\u00e1vy jsem telefon vypnul a vydal se do domu, p\u0159ed kter\u00fdm jsme kone\u010dn\u011b zastavili.<\/div>\n

S ka\u017ed\u00fdm krokem, kter\u00fd jsem ud\u011blal, mi bylo h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159, a\u017e jsem se t\u011bsn\u011b pod schody na zemi schoulil do klub\u00ed\u010dka. Ti\u0161e jsem vzlykal a tiskl ruce ke sv\u00e9mu b\u0159ichu ve snaze zni\u010dit ty ukrutn\u00e9 k\u0159e\u010de. Modlil jsem se, aby Anis p\u0159i\u0161el co nejd\u0159\u00edve.<\/p>\n

Nev\u00edm, jestli jsem na podlaze le\u017eel p\u011bt minut nebo hodinu, ale rozhodn\u011b v\u00edm, \u017ee do smrti nezapomenu na ten v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd z hrdla unikl Anisovi, kdy\u017e m\u011b vid\u011bl. B\u011bhem vte\u0159iny byl u m\u011b a u\u017e m\u011b zvedal do n\u00e1ru\u010de. „Co se stalo, Bille?“<\/div>\n

„M\u011bl jsem hrozn\u00e9 k\u0159e\u010de, nemohl jsem uj\u00edt ani krok,“ m\u00e1to\u017en\u011b jsem omotal ruce kolem jeho krku.<\/div>\n
„Vezmu t\u011b do nemocnice, v\u016fbec se mi to nel\u00edb\u00ed,“ oto\u010dil se ke dve\u0159\u00edm.
„Ne!“ posb\u00edral jsem v sob\u011b ve\u0161ker\u00e9 zbytky m\u00fdch sil, abych ho zastavil. „Cokoliv, jen ne doktory, pros\u00edm.“<\/div>\n
„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?!“ vztekle odv\u011btil, ale d\u00edkybohu m\u011b poslechl a odn\u00e1\u0161el do jeho lo\u017enice. V\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 cenu m\u011b p\u0159emlouvat. „Jak se c\u00edt\u00ed\u0161?“ okam\u017eit\u011b se ke mn\u011b sklonil, jakmile m\u011b polo\u017eil do postele.<\/div>\n
„Nic moc,“ popravd\u011b jsem p\u0159iznal, nem\u011blo smysl mu lh\u00e1t.<\/div>\n
„P\u016fjdu ti ud\u011blat \u010daj,“ zvedal se, ale jemn\u00fdm stiskem dlan\u011b jsem ho zastavil.<\/div>\n
„Nepot\u0159ebuju ho,“ ti\u0161e jsem zamumlal, kdy\u017e na m\u011b zmaten\u011b sto\u010dil pohled. „Jen si ke mn\u011b lehni a bu\u010f se mnou, pros\u00edm.“<\/div>\n
Beze slov, jen s jemn\u00fdm \u00fasm\u011bvem poslechl mou prosbu a lehl si ke mn\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e si m\u011b p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b, abychom mohli b\u00fdt co nejv\u00edce u sebe. Jednou rukou m\u011b v\u00edskal ve vlasech, zat\u00edmco tou druhou m\u011b dr\u017eel kolem pasu. V\u0161\u00ed silou, kterou jsem v sob\u011b m\u011bl, jsem mezi prsty sv\u00edral jeho tri\u010dko a modlil se, aby mi co nejd\u0159\u00edve bylo dob\u0159e, abych ho mohl po\u0159\u00e1dn\u011b pol\u00edbit.<\/p>\n

*<\/p>\n

S n\u00e1mahou jsem otev\u00edral unaven\u00e9 o\u010di, kter\u00e9 se sna\u017eily protestovat, ale touha vid\u011bt Anise byla siln\u011bj\u0161\u00ed, a j\u00e1 tak nakonec o\u010di p\u0159eci jen otev\u0159el. Ihned se mi naskytl pohled na vy\u010derpan\u00e9ho mu\u017ee, starostliv\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edho.<\/div>\n

„Jak dlouho jsem spal?“ zamumlal jsem a okam\u017eit\u011b polknul, abych zahnal nep\u0159\u00edjemnou pachu\u0165 v \u00fastech.<\/div>\n
„Sotva deset minut,“ n\u011b\u017en\u011b mi odhrnul pram\u00ednek vlas\u016f z obli\u010deje.<\/div>\n
„M\u00e1m pocit, jako by to byl t\u00fdden,“ s n\u00e1mahou jsem se zasm\u00e1l. „Vypad\u00e1\u0161 unaven\u00fd, m\u011bl bys sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Nejsem schopn\u00fd zamhou\u0159it oka, mil\u00e1\u010dku. Po\u0159\u00e1d kontroluju, jestli d\u00fdch\u00e1\u0161.“<\/div>\n
„Asi bych m\u011bl j\u00edt dom\u016f,“ zamumlal jsem a pokusil se alespo\u0148 posadit, ale m\u00e9 ruce m\u011b zradily a j\u00e1 se tak zhroutil zp\u011bt k Anisovi do n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n
„Ty tady ale jsi doma, Bille,“ n\u011b\u017en\u011b mi zabroukal do ucha. „Z\u016fstane\u0161 u m\u011b, dokud se neuzdrav\u00ed\u0161. D\u0159\u00edv, ne\u017e ti bude dob\u0159e, t\u011b nikam nepust\u00edm. Neusnul bych strachy. Kdybych t\u011b u sebe nem\u011bl.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m tu nic na sebe,“ sna\u017eil jsem se chab\u011b nam\u00edtat.<\/div>\n
„J\u00e1 m\u00e1m oble\u010den\u00ed dost. Nehled\u011b na to, \u017ee sem nikdo krom\u011b n\u00e1s nechod\u00ed, tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 klidn\u011b z\u016fstat nah\u00fd,“ ti\u0161e se zasm\u00e1l. „Nebo kdy\u017e bude nejh\u016f\u0159, m\u016f\u017eu ti pro n\u011bjak\u00e9 oble\u010den\u00ed zajet k Tomovi.“<\/p>\n

„Pane bo\u017ee, a\u0165 t\u011b to ani nenapadne!“ pevn\u011b jsem stiskl mezi prsty jeho tri\u010dko a unaven\u011b vzhl\u00e9dl, abych mu po\u0159\u00e1dn\u011b vid\u011bl do o\u010d\u00ed. „V\u010dera jsme se o\u0161kliv\u011b poh\u00e1dali, pr\u00e1v\u011b kv\u016fli tob\u011b. Ani v nejmen\u0161\u00edm toho ale nelituju, proto\u017ee se choval jako idiot a nem\u011bl k tomu v\u016fbec pr\u00e1vo. Bude\u0161 te\u010f p\u0159ed n\u00edm muset b\u00fdt opatrn\u00fd, mysl\u00edm, \u017ee nep\u016fjde pro r\u00e1nu daleko. Byla to na\u0161e prvn\u00ed h\u00e1dka.“<\/div>\n

„Neboj, nenech\u00e1m se, jsem v sebeobran\u011b docela zdatn\u00fd,“ lehce se zasm\u00e1l. „Ale d\u011bl\u00e1 mi starosti, \u017ee jste se kv\u016fli mn\u011b poh\u00e1dali. Nechci mezi v\u00e1mi vyvol\u00e1vat n\u011bjak\u00e9 rozep\u0159e, mali\u010dk\u00fd. V\u00edm, \u017ee Tom m\u011b nem\u00e1 r\u00e1d, a dote\u010f p\u0159esn\u011b nev\u00edm pro\u010d, ale asi k tomu m\u00e1 dobr\u00fd d\u016fvod.“<\/div>\n
„Tomu nev\u011b\u0159\u00edm. A nav\u00edc, i kdyby jich m\u011bl tis\u00edc, po\u0159\u00e1d mu to ned\u00e1v\u00e1 pr\u00e1vo pl\u00e9st se do na\u0161eho vztahu! Miluju t\u011b j\u00e1 a ne on, tak\u017ee a\u0165 si sv\u00e9 n\u00e1zory nech\u00e1 pro sebe. Nic o tob\u011b nev\u00ed,“ rozho\u0159\u010den\u011b jsem vr\u010del, a\u017e se mi znovu ozvaly k\u0159e\u010de v b\u0159i\u0161e.<\/p>\n

„\u0160\u0161, jen klid, mil\u00e1\u010dku, konej\u0161iv\u011b m\u011b za\u010dal po b\u0159i\u0161e hladit. „Sna\u017e se z\u016fstat v klidu, stres ti nepom\u016f\u017ee. Samoz\u0159ejm\u011b jsem \u0161\u0165astn\u00fd a hrd\u00fd, \u017ee dok\u00e1\u017ee\u0161 h\u00e1jit sv\u00e9 rozhodnut\u00ed ohledn\u011b na\u0161eho vztahu, ale p\u0159eci jen jde o tv\u00e9 dvoj\u010de. J\u00e1 nejsem ten, kv\u016fli kter\u00e9mu bys m\u011bl kr\u00e1\u010det p\u0159es mrtvoly.“<\/div>\n

„Ale j\u00e1 chci,“ umanut\u011b jsem odsekl, a kdybych st\u00e1l, ur\u010dit\u011b bych si i dupnul.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ l\u00edn\u011b m\u011b pol\u00edbil. Velmi ochotn\u011b jsem mu polibek oplatil, proto\u017ee to znamenalo, \u017ee se na m\u011b za m\u00e9 rozhodnut\u00ed opravdu nazlob\u00ed, a nav\u00edc, ne nadarmo se \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee l\u00e1ska l\u00e9\u010d\u00ed. S ka\u017ed\u00fdm st\u0159etnut\u00edm na\u0161ich jazyk\u016f jsem na svou bolest zapom\u00ednal v\u00edc a v\u00edc a z\u0159ejm\u011b bych na n\u00ed zapomn\u011bl \u00fapln\u011b, kdyby mi p\u00e1te\u0159\u00ed p\u0159i jednom hloup\u00e9m pohybu nevyst\u0159elila p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 bolest. Vyd\u011b\u0161en\u011b jsem zak\u0148u\u010del a od Anise se odt\u00e1hl. „B\u0159icho?“ okam\u017eit\u011b m\u011b za\u010dal prohl\u00ed\u017eet.<\/div>\n
„P\u00e1te\u0159,“ prohnul jsem se v z\u00e1dech, jakmile m\u011b v n\u00ed znovu p\u00edchlo.<\/div>\n
„Dej mi minutku,“ rychle za\u0161eptal, ne\u017e vyst\u0159elil z postele a rozb\u011bhl se po schodech dol\u016f. Trp\u011bliv\u011b jsem \u010dekal, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed, zhluboka d\u00fdchaj\u00edc. P\u0159esn\u011b jak sl\u00edbil, b\u011bhem minuty byl u m\u011b. „Nen\u00ed to nic sv\u011btoborn\u00e9ho,“ oto\u010dil m\u011b na b\u0159\u00ed\u0161ko a vysvl\u00e9kl mi tri\u010dko, „ale moje maminka to d\u00e1vala mn\u011b p\u0159i bolestech zad, a j\u00e1 se pak c\u00edtil mnohem l\u00edp,“ pokl\u00e1dal mi po cel\u00e9 d\u00e9lce p\u00e1te\u0159e mal\u00e1 h\u0159ejiv\u00e1 slun\u00ed\u010dka z mn\u011b nezn\u00e1m\u00e9ho materi\u00e1lu. „Snad to pom\u016f\u017ee i tob\u011b,“ vtiskl mi drobn\u00fd polibek na rameno, kdy\u017e polo\u017eil posledn\u00ed slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„D\u011bkuju, Anisi,“ vy\u010derpan\u011b jsem za\u0161eptal. To h\u0159ejiv\u00e9 teplo bylo tak p\u0159\u00edjemn\u00e9, a\u017e m\u011b usp\u00e1valo.<\/div>\n
„Spinkej,“ pol\u00edbil m\u011b na \u010delo, ale lehl si vedle m\u011b a stiskl mou ruku.<\/div>\n
„Tak\u00e9 by sis m\u011bl odpo\u010dinout. Jak t\u011b zn\u00e1m, celou noc jsi nespal a p\u0159ipravoval podklady na dne\u0161n\u00ed sch\u016fzku, vi\u010f?“<\/div>\n
„Tak kr\u00e1tk\u00e1 doba, a ty u\u017e m\u011b zn\u00e1\u0161 tak dob\u0159e,“ ti\u0161e se zasm\u00e1l. „Zkus\u00edm usnout, slibuju.“<\/div>\n
„Uvid\u00edme se z\u00edtra, a\u017e se vzbud\u00edme,“ usm\u00e1l jsem se a omotal ruku kolem jeho pasu, hlavu si pokl\u00e1daj\u00edc k n\u011bmu na hrudn\u00edk s nejvy\u0161\u0161\u00ed opatrnost\u00ed, aby slun\u00ed\u010dka z m\u00fdch zad nepopadala.<\/div>\n
„Odpo\u010di\u0148 si, mil\u00e1\u010dku,“ p\u0159itiskl rty na m\u00e9 \u010delo a v t\u00e9to pozici setrval, alespo\u0148 ne\u017e jsem usnul.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Anisi?“ trhan\u011b jsem se nadechl a rukama zb\u011bsile m\u00e1chal kolem sebe, kde nebylo nic ne\u017e pe\u0159iny. Po rychl\u00e9m p\u0159ezkoum\u00e1n\u00ed pokoje, zda tu Anis nen\u00ed, jsem se m\u00e1to\u017en\u011b zvedl na nohy a vydal se ho hledat. Moc jsem se nezaj\u00edmal o to, jak mi je, jen jsem cht\u011bl co nejd\u0159\u00edv sv\u00edrat Anisovo tri\u010dko mezi prsty, l\u00edbat ho a v\u011bd\u011bt, \u017ee je v po\u0159\u00e1dku. „Anisi?“ znovu jsem zavolal do tich\u00e9ho domu.<\/div>\n

„Bille?“ vz\u00e1p\u011bt\u00ed se ozvalo z p\u0159\u00edzem\u00ed. Okam\u017eit\u011b jsem se vydal sm\u011brem, odkud hlas p\u0159ich\u00e1zel, a m\u00e1lem jsem se p\u0159izabil na schodech, jak se mi pletly nohy, jen abych u n\u011bj byl co nejd\u0159\u00edv.<\/p>\n

„Anisi,“ se slastn\u00fdm zafun\u011bn\u00edm jsem mu padl kolem krku, kdy\u017e jsme se kone\u010dn\u011b setkali.<\/div>\n

„Pro\u010d jsi vylezl z postele? M\u011bl jsi sp\u00e1t,“ n\u011b\u017en\u011b m\u011b hladil po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Zd\u00e1l se mi hrozn\u00fd sen a ty’s tam nebyl, m\u011bl jsem zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Ale pro\u010d ty nesp\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Mluvil jsem s mamkou,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159iznal. „Je hodn\u011b p\u0159es bylinky. \u0158\u00edkala, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161 m\u00edt nastydl\u00e9 ledviny, tak\u017ee t\u011b m\u00e1m dr\u017eet hodn\u011b v teple a \u0159ekla mi \u010daj, kter\u00fd m\u00e1m koupit. Z\u00edtra dopoledne ho p\u0159iveze David.“<\/div>\n
„S tvoj\u00ed maminkou?“ ost\u00fdchav\u011b jsem se o\u0161il. „U\u017e v\u00edm, po kom m\u00e1\u0161 tak zlat\u00e9 srdce.“<\/div>\n
„Nechme t\u011bch lichotek,“ zasm\u00e1l se, ale j\u00e1 si i p\u0159esto v\u0161iml rum\u011bnc\u016f na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch. „Co takhle vl\u00e9zt si spole\u010dn\u011b do vany a relaxovat?“ dlan\u00ed mi n\u011b\u017en\u011b p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po obli\u010deji a prsty hladil m\u00e9 rty. Jeho pohyby byly tak lehk\u00e9, samoz\u0159ejm\u00e9, \u017ee jsem nemohl nab\u00eddku spole\u010dn\u00e9 koupele odm\u00edtnout. Pot\u00e9, co jsem t\u00e9m\u011b\u0159 neznateln\u011b k\u00fdvnul, si m\u011b s m\u00fdm vyp\u00edsknut\u00edm vyzdvihl do n\u00e1ru\u010de a odn\u00e1\u0161el do koupelny.<\/p>\n

„Jsem t\u011b\u017ek\u00fd, u\u017eene\u0161 si k\u00fdlu,“ prstem jsem ho po\u0161imral pod nosem.<\/div>\n

„Promi\u0148, ale t\u00edhu si p\u0159edstavuju docela jinak ne\u017e tebe,“ postavil m\u011b na zem v koupeln\u011b. „Jsi lehou\u010dk\u00fd, tak nezkou\u0161ej \u0159\u00edct n\u011bkdy opak,“ neodpustil si \u0161\u0165ouchnout m\u011b do \u017eeber, na\u010de\u017e se jal napou\u0161t\u011bt vanu. Zat\u00edmco do vody sypal nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed soli a lil v\u0161elijak\u00e9 p\u011bny a olej\u00ed\u010dky, j\u00e1 se za\u010dal pomalu svl\u00e9kat z oble\u010den\u00ed, na kter\u00e9 jsme r\u00e1no \u00fapln\u011b zapomn\u011bli.<\/div>\n
„Chce\u0161 pomoct se svl\u00e9k\u00e1n\u00edm?“ s \u00fasm\u011bvem jsem ho objal zezadu kolem pasu a rukama mu zajel pod tri\u010dko.<\/div>\n
„Ani na to nemysli, mil\u00e1\u010dku,“ oto\u010dil hlavu, aby m\u011b pol\u00edbil, ale ruce z jeho t\u011bla mi n\u011b\u017en\u011b odstr\u010dil. „Vid\u00edm na tob\u011b, \u017ee jsi slab\u00fd, tak\u017ee si vlez do vany a j\u00e1 ti budu t\u011bsn\u011b v pat\u00e1ch, ale nic jin\u00e9ho, ne\u017e relaxaci za t\u00edm nehledej.“<\/div>\n
„Tentokr\u00e1t jsem v\u00e1\u017en\u011b \u017e\u00e1dn\u00e9 nekal\u00e9 \u00famysly nem\u011bl,“ kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l, ale okam\u017eit\u011b s bolestn\u00fdm syknut\u00edm p\u0159estal. V\u0161iml jsem si, \u017ee se Anisovi na \u010dele objevila starostliv\u00e1 vr\u00e1ska, proto jsem ve\u0161ker\u00e9 jeho obavy zkusil rozehnat energick\u00fdm vlezen\u00edm do vany. V\u0161\u00ed silou jsem se v sob\u011b sna\u017eil udr\u017eet ve\u0161ker\u00e9 bolestn\u00e9 vzdechy, ale p\u00e1r mi jich p\u0159eci jen uniklo.<\/p>\n

„J\u00e1 t\u011b sly\u0161el,“ vlezl si za m\u011b Anis a n\u011b\u017en\u011b m\u011b objal kolem pasu.<\/div>\n

„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee tv\u016fj sluch je v naprost\u00e9m po\u0159\u00e1dku,“ s povzdechem jsem si ruce polo\u017eil na jeho lehce pokr\u010den\u00e1 kolena, „J\u00e1 jen\u2026 Nev\u00edm, co mi je a vid\u00edm, \u017ee ty jsi vystra\u0161en\u00fd asi v\u00edc, ne\u017e j\u00e1, tak t\u011b nechci zbyte\u010dn\u011b stresovat.“<\/div>\n
„Pro\u010d se boj\u00ed\u0161 l\u00e9ka\u0159\u016f?“ zareagoval okam\u017eit\u011b ot\u00e1zkou.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ prudce jsem se posadil, bolest nebolest, s o\u010dima \u0161iroce otev\u0159en\u00fdma. V tu samou chv\u00edli se na m\u011b Anis chl\u00e1choliv\u011b p\u0159itiskl a jemn\u011b m\u011b l\u00edbal na rameno. „Kdy\u017e jsem \u017eil na ulici, byla spousta bohat\u00fdch mu\u017e\u016f, kte\u0159\u00ed m\u011b cht\u011bli kdo\u017ev\u00edpro\u010d z\u00edskat,“ za\u010dal jsem pomalu vypr\u00e1v\u011bt. „L\u00e1kali m\u011b na j\u00eddlo, teplou sprchu\u2026 Odm\u00edtl jsem je, tak je p\u0159estalo bavit chodit za mnou osobn\u011b, ale \u00fapln\u00fd z\u00e1jem neztratili a pos\u00edlali sv\u00e9 mu\u017ee. Ti, jak jsem se jednou nedopat\u0159en\u00edm dozv\u011bd\u011bl, dostali rozkaz zlomit m\u011b, abych byl nucen\u00fd prosit<\/em> o st\u0159echu nad hlavou. Jednou v noci, kdy\u017e jsem spal, za mnou p\u0159i\u0161li. Nejd\u0159\u00edve jen vyhro\u017eovali, ale pak m\u011b za\u010dali b\u00edt a\u2026“ zhluboka d\u00fdchal, zadr\u017euj\u00edc slzy. „A pak si z pouh\u00e9ho pitom\u00e9ho rozmaru \u0159ekli, \u017ee by m\u011b mohli\u2026 \u017ee by si mohli u\u017e\u00edt. Nedbali m\u00fdch proseb ani slz. Trvalo to n\u011bkolik hodin, ne\u017e se dostate\u010dn\u011b naba\u017eili. Kdy\u017e ode\u0161li a j\u00e1 se dal dohromady natolik, abych byl schopn\u00fd n\u011bkam doj\u00edt, \u0161el jsem do nemocnice. Hned mezi dve\u0159mi m\u011b ale s nad\u00e1vkami vyhodil n\u011bjak\u00fd doktor. \u0158\u00edkal, \u017ee mi je\u0161t\u011b p\u0159isad\u00ed, jestli okam\u017eit\u011b nezmiz\u00edm,“ vzlykl jsem do dlan\u011b. „Tak moc jsem se b\u00e1l, Anisi! Krev mi tekla v\u0161ude a j\u00e1\u2026“<\/div>\n
„P\u0161\u0161,“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di a oto\u010dil m\u011b tak, aby mi vid\u011bl do o\u010d\u00ed. „U\u017e nic ne\u0159\u00edkej, mil\u00e1\u010dku,“ objal m\u011b a konej\u0161iv\u011b houpal. Pevn\u011b jsem se ho dr\u017eel kolem pasu, bre\u010deli jsme oba dva, i kdy\u017e se to Anis sna\u017eil maskovat. „Je mi to tak l\u00edto,“ \u0161eptal mi do vlas\u016f st\u00e1le dokola.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Jakmile jsem se r\u00e1no vzbudil, t\u011blem mi projela stejn\u00e1, mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed bolest, jako posledn\u00ed den v Anisov\u011b dom\u011b. Krom hlavy, ve kter\u00e9 mi hu\u010delo, m\u011b p\u00edchalo po cel\u00e9 d\u00e9lce p\u00e1te\u0159e a brn\u011bly m\u011b ruce. S n\u00e1mahou jsem se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6683","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6683","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6683"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6683\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6683"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6683"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6683"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}