{"id":6708,"date":"2012-04-04T17:00:00","date_gmt":"2012-04-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6690"},"modified":"2012-04-04T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-04T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-56","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/04\/zeiten-andern-dich-56\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 56."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Probud\u00edm se z\u00e1zra\u010dn\u011b u\u017e za sv\u011btla, na to, \u017ee jsem nemohl usnout vedle ho\u0159\u00edc\u00edho Toma, a prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1m je, \u017ee se kouknu na \u010das. P\u016fl des\u00e1t\u00e9 je docela dobr\u00fd \u010das, a hlavn\u011b u\u017e to nevypad\u00e1, \u017ee bych znovu zabral, tak\u017ee se a\u017e p\u0159ekvapiv\u011b rychle c\u00edt\u00edm zcela probuzen. Kouknu se na Toma, kter\u00e9mu u\u017e d\u00e1vno nedr\u017e\u00edm ruku, ale hlavn\u011b kter\u00fd pod pe\u0159inou nem\u00e1 skoro p\u016fl t\u011bla. Vypad\u00e1, \u017ee je\u0161t\u011b zcela tvrd\u011b sp\u00ed, a proto mu pe\u0159inou zase odhalen\u00e9 t\u011blo p\u0159ikryju. Zlehka vydechne, a mali\u010dko otev\u0159e o\u010di. Kdy\u017e se ale p\u0159eto\u010d\u00ed na bok, p\u0159it\u00e1hne si k sob\u011b pe\u0159inu bl\u00ed\u017ee a zase se pln\u011b nadechne, dojde mi, \u017ee to byl jen jak\u00fdsi z\u00e1chv\u011bv, kter\u00fd nem\u011bl nic spole\u010dn\u00e9ho s t\u00edm, \u017ee jsem ho vzbudil. U\u017e opatrn\u011bji mu s\u00e1hnu na st\u00e1le rozp\u00e1len\u00e9 \u010delo a kouknu na stolek vedle n\u011bho. Sklenici s pit\u00edm, kterou si p\u0159inesl je\u0161t\u011b ve\u010der, u\u017e m\u00e1 zas skoro pr\u00e1zdnou, tak\u017ee se uspokoj\u00edm aspo\u0148 faktem, \u017ee v noci pil.<\/p>\n

Pak se rozhodnu, \u017ee ho p\u0159eci jen donut\u00edm po r\u00e1nu vyp\u00edt je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed \u010daj. Je speci\u00e1ln\u011b na zv\u00fd\u0161enou teplotu, a mus\u00edm \u0159\u00edci, \u017ee a\u010d je jeho \u010delo rozp\u00e1len\u00e9, nep\u016fsob\u00ed u\u017e tak pekeln\u011b jako ve\u010der. T\u0159eba mu to pom\u00e1h\u00e1, alespo\u0148 zkusit se to mus\u00ed. Vyhrabu se zpod deky, ze stolku mu seberu sklenici a potichou\u010dku vylezu z pokoje. Docupit\u00e1m a\u017e do kuchyn\u011b. Mus\u00edm se usm\u00e1t s\u00e1m nad sebou, jak si tady chod\u00edm po ciz\u00edm dom\u011b, jako bych byl ve vlastn\u00edm. Nemus\u00edm ani p\u0159\u00edli\u0161 dlouho hledat konvici na \u010daj, proto\u017ee mi stoj\u00ed p\u0159\u00edmo p\u0159ed nosem na lince, a l\u00e9ky i s \u010dajem jsou je\u0161t\u011b od v\u010dera rozh\u00e1zen\u00e9 v\u0161ude kolem. Tom se zm\u00ednil, \u017ee se je\u0161t\u011b pro tohle v\u0161echno stav\u011bl v\u010dera s ta\u0165kou v l\u00e9k\u00e1rn\u011b, tak douf\u00e1m, \u017ee mu n\u011bco z toho pom\u016f\u017ee. Do sklenice mu ud\u011bl\u00e1m nov\u00e9 pit\u00ed a d\u00e1m va\u0159it vodu na \u010daj.
B\u011bhem t\u00e9 doby za\u010dnu br\u00e1t jedny l\u00e9ky za druh\u00fdmi do ruky, abych si pro\u010detl, na co to v\u0161echno mno\u017estv\u00ed je, \u017ee ani nepost\u0159ehnu, \u017ee n\u011bkdo ve\u0161el do domu.<\/div>\n

\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no, Bille.“ Ozve se za mnou p\u0159\u00edjemn\u00fd hlas a j\u00e1 se s m\u00edrn\u00fdm leknut\u00edm oto\u010d\u00edm.
„Oh, dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Je super pocit chodit po ciz\u00edm dom\u011b do doby, ne\u017e se objev\u00ed majitel, pro tuhle chv\u00edli Tomova mamka. Tyhle my\u0161lenky zn\u00ed, jako bych byl zlod\u011bj. Fajn, to je asi jen z toho d\u016fvodu, \u017ee jsem znerv\u00f3zn\u011bl.
„Douf\u00e1m, \u017ee jsem t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 nevylekala. Nenech se ru\u0161it. Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed?“
„Jo, Tom je\u0161t\u011b sp\u00ed.“
„Aha, a je mu l\u00e9pe?“
„No, je\u0161t\u011b v\u010dera m\u011bl t\u0159icet dev\u011bt, a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee to klesne.“
„Dob\u0159e, sko\u010d\u00edm se na n\u011bj kouknout, ne\u017e pob\u011b\u017e\u00edm. P\u0159inesla jsem v\u00e1m tady n\u011bco k sn\u00eddani, tak si pak dejte,“ mrkne a doslova odtancuje p\u0159es kuchy\u0148 do m\u00edstnosti vedle.
Tome, jak m\u016f\u017ee\u0161 tvrdit, \u017ee m\u00e1\u0161 se svou maminkou \u0161patn\u00fd vztah? V\u017edy\u0165 to snad ani nejde. Zavrt\u00edm hlavou a oto\u010d\u00edm se zp\u011bt k lince, abych zalil \u010daj.
„Jsi hodn\u00fd, \u017ee tady s Tomem jsi.“
„To je mali\u010dkost,“ \u0159eknu rychle a obdaruji ji \u00fasm\u011bvem.
„Sko\u010d\u00edm nahoru. Jinak venku u\u017e zas b\u011bhaj\u00ed psi, tak aby ses nelekl,“ mrkne a vyd\u00e1 se do Tomova pokoje.<\/p>\n

V\u017edy\u0165 je tak mil\u00e1. S v\u00fddechem opatrn\u011b doleju konvici vodou a nech\u00e1m louhovat s\u00e1\u010dek. Mezit\u00edm za\u010dnu hledat hrne\u010dky. Kde se v t\u00e9to obrovsk\u00e9 kuchyni vyskytuj\u00ed hrne\u010dky? Po del\u0161\u00ed misi hled\u00e1n\u00ed se mi kone\u010dn\u011b poda\u0159\u00ed vyndat dva. Do jednoho si ud\u011bl\u00e1m \u010dern\u00fd \u010daj ze zbytku uva\u0159en\u00e9 vody a druh\u00fd p\u0159ilo\u017e\u00edm ke konvici na t\u00e1c, kter\u00fd jsem taky na\u0161el lehce.
„Bille, kdyby Tom n\u011bco pot\u0159eboval, a\u0165 mi zavol\u00e1, ano? Vy\u0159i\u010f mu, \u017ee p\u0159ijedu ve\u010der.“
„Dob\u0159e, vy\u0159\u00edd\u00edm.“
„R\u00e1da jsem t\u011b vid\u011bla,“ s mrknut\u00edm m\u00e1vne a vyd\u00e1 se ke dve\u0159\u00edm.
„J\u00e1 taky,“ usm\u011bju se s t\u00e1cem v rukou, a v tu chv\u00edli si p\u0159ijdu jak bl\u00e1zen stoj\u00edc\u00ed s t\u00e1cem ve dve\u0159\u00edch a \u010dum\u00edc\u00ed na tu milou bytost, dokud za sebou nezav\u0159e dve\u0159e.<\/p>\n

Po p\u016flhodin\u011b up\u00edjej\u00edc\u00ed \u010daj p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, co bych mohl d\u011blat krom\u011b pozorov\u00e1n\u00ed sp\u00edc\u00edho Toma. U\u017e pot\u0159et\u00ed uprav\u00edm pokli\u010dku na konvici, aby z \u010daje neuch\u00e1zelo teplo, a pak vr\u00e1t\u00edm pohled na pacienta. Jist\u011b ani netu\u0161\u00ed, \u017ee se tady na n\u011bho byla pod\u00edvat mamka. S v\u00fddechem povstanu z postele a dojdu k oknu, abych si prohl\u00e9dl, jak\u00fd v\u00fdhled m\u00e1 Tom z pokoje. V\u0161imnu si \u010d\u00e1sti oplocen\u00e9 zahrady a za n\u00ed pokra\u010duje mal\u00fd chodn\u00ed\u010dek spojuj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edjemn\u011b p\u016fsob\u00edc\u00ed park, odd\u011bluj\u00edc\u00ed tento d\u016fm od ruchu m\u011bsta. Klidn\u00e9 m\u00edsto. Tak pro\u010d se mi tady zd\u00e1l o\u0161kliv\u00fd sen?<\/p>\n

„U\u017e jsem um\u0159el?“ odka\u0161le si Tom.
Prudce se od okna oto\u010d\u00edm a usm\u011bju se. „Ale ale, j\u00e1 se o tebe p\u0159ece postar\u00e1m. Je ti l\u00edp, nebo h\u016f\u0159?“
„Hm, je to o n\u011bco lep\u0161\u00ed.“
„To je moc dob\u0159e. A to je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b \u010dek\u00e1 \u010daj.“
„Pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161, kdy\u017e jsi pr\u00e1v\u011b \u0159ekl, \u017ee se o m\u011b postar\u00e1\u0161?“
S pousm\u00e1n\u00edm dojdu a\u017e k n\u011bmu a pol\u00edb\u00edm ho na \u010delo. „Byla tu za tebou mamka, v\u00ed\u0161 o tom?“
„Co cht\u011bla?“
S v\u00fddechem si Toma prohl\u00e9dnu a trochu zv\u00e1\u017en\u00edm. „Jsi nemocn\u00fd. Je p\u0159ece logick\u00e9, \u017ee m\u00e1 starost.“
„Hm, p\u0159ece. P\u0159ivedla psy?“
„Jo, u\u017e b\u011bhaj po zahrad\u011b,“ posad\u00edm se na kraj postele k n\u011bmu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. „P\u0159ijede pr\u00fd ve\u010der a m\u00e1\u0161 j\u00ed zavolat, kdybys n\u011bco pot\u0159eboval.“
„D\u011bkuju,“ vydechne zt\u011b\u017eka s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

„A te\u010f vypije\u0161 ten \u010daj, vi\u010f?“
„Nem\u00e1m s\u00edlu protestovat,“ u\u0161kl\u00edbne se.
„To je dob\u0159e,“ se zasm\u00e1n\u00edm mu ochotn\u011b z konvice naliju \u010daj, pod\u00e1m mu hrnek a posad\u00edm se zp\u00e1tky. Tom se mezit\u00edm na posteli posad\u00ed tak\u00e9, a ochotn\u011b p\u0159ijme hrnek. „A taky bys m\u011bl n\u011bco sn\u00edst. Na to taky tvoje mamka myslela.“
„Tys je\u0161t\u011b neza\u017eil jej\u00ed d\u011bsn\u011b zdrav\u00fd sn\u00eddan\u011b,“ upije \u010daje.
„No vid\u00ed\u0161, jak j\u00ed na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed. Aspo\u0148 bude\u0161 zdrav\u00fd d\u0159\u00edv.“
„Dokdy bude\u0161 v tom obchod\u011b?“
„Do st\u0159edy. Tak\u017ee se mus\u00ed\u0161 do st\u0159edy \u0159\u00e1dn\u011b vyl\u00e9\u010dit.“
„Slibuju,“ usm\u011bje se. „Spal jsi dob\u0159e?“
„Hm, trochu teplo.“
„To \u0159\u00edk\u00e1\u0161 mn\u011b?“
„Ptal ses,“ zasm\u011bju se, „poctiv\u011b jsem t\u011b b\u011bhem noci p\u0159ikr\u00fdval,“ mrknu na n\u011bho \u0161kodolib\u011b.
„M\u011bl bych ti pod\u011bkovat? Zapome\u0148,“ zavrt\u00ed hlavou a odlo\u017e\u00ed hrnek s \u010dajem na stolek. Pozvednu obo\u010d\u00ed s \u00fasm\u011bvem, a kdy\u017e si mne lehce p\u0159it\u00e1hne, aby mne pevn\u011b obejmul, d\u00e1m jen pozor, abych ho nepolil sv\u00fdm \u010dajem. „Jsem stra\u0161n\u011b vd\u011b\u010dnej, \u017ee jsi tady.“
„Jsem tu stra\u0161n\u011b r\u00e1d.“
„A j\u00e1 r\u00e1d sko\u010d\u00edm do sprchy.“<\/p>\n

Po sn\u00eddani a pot\u00e9, co jsem se postaral o Toma, kter\u00fd vylezl ze sprchy, jsem se postaral i u sebe o rychlou rann\u00ed sprchu. Obl\u00e9knu se a vylezu z koupelny s prot\u00e1hnut\u00edm. Tenhle d\u016fm m\u00e1 neskute\u010dn\u00e9 kouzlo, cht\u011bl bych jednou do budoucna vlastnit taky d\u016fm s kouzlem, jako m\u00e1 tento.
„Co nejsi p\u0159ikrytej?“ vyrukuji okam\u017eit\u011b na Toma, kdy\u017e ho vid\u00edm, jak si r\u00e1doby le\u017e\u00ed v posteli a pohr\u00e1v\u00e1 si s ovlada\u010dem od televize. Se zasm\u00e1n\u00edm jen hupsnu na b\u0159icho na postel a l\u00edpnu mu pusu na h\u0159bet dlan\u011b.
„Co m\u00e1m celej den d\u011blat v posteli?“
„Budu ti \u010d\u00edst,“ nad\u0161en\u011b prohl\u00e1s\u00edm. Tom se se sm\u00edchem schov\u00e1 cel\u00fd pod pe\u0159inu a z\u016fstane tam do doby, ne\u017e se podhrabu k n\u011bmu. „Dob\u0159e, tak \u010d\u00edst ne, budeme tady meditovat pod dekou, ne\u017e m\u011b napadne pitom\u011bj\u0161\u00ed n\u00e1pad,“ usm\u011bju se.
„Bu\u010f nemocnej se mnou,“ kn\u00edkne Tom s \u00fasm\u011bvem.
„Tak jo,“ \u0159eknu jen a p\u0159i\u0161oupnu se k n\u011bmu bl\u00ed\u017e. Nepol\u00edbil jsem ho d\u00e9le ne\u017e t\u00fdden, d\u00edky Francii, a te\u010f se m\u00e1m dr\u017eet jenom proto\u017ee je nemocn\u00fd? Ani omylem, \u017e\u00e1dn\u00e9 bacily m\u011b nezastav\u00ed. „J\u00e1 si s t\u011bma bacilama porad\u00edm, j\u00e1 jim uk\u00e1\u017eu, a\u0165 si tohle nedovolujou.“ Bez dal\u0161\u00edho ptan\u00ed si p\u0159ivlastn\u00edm jeho rty.
„Chyb\u011bls mi,“ \u0161pitne po chvilce, co mi ochotn\u011b odpov\u00edd\u00e1 na m\u00e9 polibky.
„Tomi, m\u016f\u017eu si t\u011b vz\u00edt dom\u016f?“ lehou\u010dce prstama p\u0159ejedu po jeho b\u0159\u00ed\u0161ku.
„Ne ne, ty tady se mnou p\u0159ece z\u016fstane\u0161. P\u0159ece m\u011b tady nechce\u0161 nechat samotn\u00fdho.“
„To ne, ale z\u00edtra mus\u00edm do obchodu, tak\u017ee minim\u00e1ln\u011b ve\u010der mus\u00edm jet. A ve\u010der p\u0159ijede tvoje mamka, tak tu p\u0159ece nebude\u0161 s\u00e1m.“
„No jo, ale mamka,“ utrous\u00ed jen a za\u010dne mne jemn\u011b hladit. St\u00e1hnu z n\u00e1s deku, ale ne n\u00ed\u017e ne\u017e pod hlavu, aby byl Tom st\u00e1le p\u0159ikryt\u00fd, a uveleb\u00edm se vedle n\u011bho.<\/p>\n

„Je milou\u010dk\u00e1, postar\u00e1 se o tebe hezky, uva\u0159\u00ed ti \u010daj, p\u0159inese ti l\u00e9ky, pohlad\u00ed t\u011b.“
„Mo\u017en\u00e1 si mohl p\u0159estat u\u017e u toho \u010daje. Zbytek popisuje u\u017e jen tebe.“
„Ale no tak, nebu\u010f takovej.“
„Bille, v\u00e1\u017en\u011b. Ty jsi j\u00ed nepoznal tak jako j\u00e1.“
„V\u017edy\u0165 je mil\u00e1 a starostliv\u00e1. Na v\u0161echno ohledn\u011b tebe se m\u011b ptala. Jestli je ti l\u00edp, jestli jsi pil a tak. Mysl\u00ed to dob\u0159e, mo\u017en\u00e1 bys m\u011bl trochu zm\u011bnit p\u0159\u00edstup ty, za\u010dal bys to vn\u00edmat t\u0159eba jinak.“
„Bille, nep\u0159eber si to te\u010f \u0161patn\u011b, ale mysl\u00edm, \u017ee ty jsi ten, kter\u00fd to vid\u00ed jinak. Proto\u017ee mamku nem\u00e1\u0161, a tak si to idealizuje\u0161. A kdy\u017e jsi j\u00ed m\u011bl, m\u011bl jsi s n\u00ed skv\u011bl\u00fd vztah a nepoznal jsi to jinak.“
„Mo\u017en\u00e1 m\u00e1\u0161 pravdu, mo\u017en\u00e1 to taky zkresluje, ale prost\u011b…“ pokr\u010d\u00edm rameny a jen se pousm\u011bju.
„J\u00e1 v\u00edm, \u017ee bys cht\u011bl ud\u011blat sv\u011bt lep\u0161\u00edm, ale ur\u010dit\u00e9 v\u011bci prost\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 ovlivnit. I tak jsi hodnej, \u017ee se o to sna\u017e\u00ed\u0161, ale mysl\u00edm, \u017ee si t\u00edm n\u011bkdy d\u011bl\u00e1\u0161 zbyte\u010dn\u011b hlavu,“ pol\u00edb\u00ed mne na \u010delo.
P\u0159ivinu se k n\u011bmu, obejmu ho kolem t\u011bla a polo\u017e\u00edm si na jeho hru\u010f spokojen\u011b hlavu. „Jsi jako kam\u00ednka.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Probud\u00edm se z\u00e1zra\u010dn\u011b u\u017e za sv\u011btla, na to, \u017ee jsem nemohl usnout vedle ho\u0159\u00edc\u00edho Toma, a prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1m je, \u017ee se kouknu na \u010das. P\u016fl des\u00e1t\u00e9 je docela dobr\u00fd \u010das, a hlavn\u011b u\u017e to nevypad\u00e1, \u017ee bych znovu zabral,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6708","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6708","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6708"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6708\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6708"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6708"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6708"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}