{"id":6721,"date":"2012-04-01T17:00:00","date_gmt":"2012-04-01T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6703"},"modified":"2012-04-01T17:00:00","modified_gmt":"2012-04-01T16:00:00","slug":"genesis-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/04\/01\/genesis-48\/","title":{"rendered":"Genesis 48."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Sp\u00ed\u0161?“ zeptal se asi po deseti minut\u00e1ch ticha v aut\u011b Sascha, kdy\u017e Paula u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zkontroloval ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku. Sou\u010dasn\u011b se d\u00edval, jestli je n\u011bkdo nesleduje.<\/div>\n
„Ne, bol\u00ed m\u011b o\u010di,“ ozvala se chraplav\u00e1 odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl Sascha. „Nem\u00e1\u0161 \u017e\u00edze\u0148 nebo hlad?“ zeptal se, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 v batohu pit\u00ed a j\u00eddlo na cel\u00fd den. S\u00e1m m\u011bl krk vyschl\u00fd jako troud, ale necht\u011bl se zdr\u017eovat, dokud si nebyl jist\u00fd, \u017ee jsou daleko od elektr\u00e1rny a nikdo je nesleduje. \u0160l\u00e1pl na to hned u lesa, jak nejv\u00edc mohl, po\u010d\u00edtal, \u017ee za t\u011bch deset minut urazili minim\u00e1ln\u011b patn\u00e1ct kilometr\u016f. Rann\u00ed provoz byl slab\u00fd, tak\u017ee si na rovn\u00e9m \u00faseku okresn\u00edch silni\u010dek troufl i na stovku za hodinu. A\u017e se dostanou na d\u00e1lnici, dupne na to minim\u00e1ln\u011b dvojn\u00e1sobn\u011b, u\u017e se nemohl do\u010dkat, a\u017e sv\u016fj \u00falovek p\u0159edvede tlus\u0165ochovi v kanclu.<\/div>\n
„Jo, \u017e\u00edze\u0148 m\u00e1m,“ otev\u0159el Paul pomalu o\u010di. Ostr\u00e9 sv\u011btlo ho do nich \u0159ezalo dost nep\u0159\u00edjemn\u011b, tak\u017ee si je instinktivn\u011b zast\u00ednil dlan\u00ed. „A hlad taky, od v\u010derej\u0161\u00edho ve\u010dera jsem nic nejedl,“ chrapt\u011bl.<\/div>\n
„Tak si vyndej z batohu vodu a jsou tam n\u011bjak\u00e9 ovocn\u00e9 ty\u010dinky a housky se sal\u00e1mem, poslu\u017e si,“ vyb\u00eddl mlad\u00edka, zat\u00edmco proj\u00ed\u017ed\u011bli okolo dal\u0161\u00ed slune\u010dn\u00ed elektr\u00e1rny. N\u011bjak se s nimi v t\u00e9hle oblasti roztrhl pytel.<\/p>\n

„Nem\u00e1te slune\u010dn\u00ed br\u00fdle?“ zeptal se Paul nesm\u011ble, kdy\u017e vynd\u00e1val z batohu l\u00e1hev vody, ze kter\u00e9 p\u0159edt\u00edm vid\u011bl Saschu v lese p\u00edt.<\/div>\n

„Jo, jsou v prav\u00e9 kapse batohu, douf\u00e1m, \u017ee p\u0159e\u017eily ten m\u016fj b\u011bh,“ usm\u00e1l se. „A tykej mi, tak starej zase nejsem,“ dodal alibisticky a zpomalil, bl\u00ed\u017eili se do dal\u0161\u00ed z mal\u00fdch vesnic, kter\u00fdch bylo na trase des\u00edtky. Oproti tomu k\u016fzleti na zadn\u00edm sedadle star\u00fd byl, to si uv\u011bdomoval, ale cht\u011bl navodit p\u0159\u00e1telskou atmosf\u00e9ru, aby se u\u017e kone\u010dn\u011b mohl za\u010d\u00edt vypt\u00e1vat. „Kolik ti vlastn\u011b je?“ za\u010dal b\u00fdt zv\u011bdav\u00fd.<\/div>\n
„Osmn\u00e1ct,“ odpov\u011bd\u011bl Paul mezi dv\u011bma dou\u0161ky, voda byla sice tepl\u00e1, ale p\u0159esto \u00fa\u017easn\u00e1.<\/div>\n
„Dobr\u00fd?“ mrknul do zrc\u00e1tka novin\u00e1\u0159, aby zkontroloval, jak Paulovi jeho br\u00fdle slu\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Jo, d\u00edky, je to \u00faleva, to sv\u011btlo stra\u0161n\u011b \u0159e\u017ee do o\u010d\u00ed,“ zazn\u011bla vd\u011b\u010dn\u00e1 odpov\u011b\u010f. Pot\u00e9 nastalo v aut\u011b zase na chv\u00edli ticho.<\/div>\n
\n
„M\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat?“ zkusil to po p\u00e1r minut\u00e1ch Sascha, kdy\u017e dopil zbytek, kter\u00fd mu Paul nechal.<\/div>\n
„Jo, klidn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvl dot\u00e1zan\u00fd, te\u010f u\u017e v klidu sed\u011bl, likvidoval postupn\u011b novin\u00e1\u0159ovy z\u00e1soby j\u00eddla a rozhl\u00ed\u017eel se po rychle ub\u00edhaj\u00edc\u00ed krajin\u011b, tmav\u00e9 br\u00fdle byly \u00fa\u017easn\u00e9.<\/div>\n
„Co je v tom podzem\u00ed, ze kter\u00e9ho jsi ut\u00edkal?“<\/div>\n
„Genesis,“ odpov\u011bd\u011bl stru\u010dn\u011b mlad\u00edk, ani\u017e by n\u011bco dal\u0161\u00edho dodal. Fascinovaly ho domky, zahr\u00e1dky p\u0159ed nimi, lid\u00e9 zabalen\u00ed do kab\u00e1t\u016f a \u010depic, kter\u00e9 sem tam m\u00edjeli, pt\u00e1ci poletuj\u00edc\u00ed voln\u011b vzduchem, \u0159eka, kterou p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bli po kamenn\u00e9m most\u011b a des\u00edtky dal\u0161\u00edch v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 ani nedovedl pojmenovat. Povrch byl stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed a zaj\u00edmav\u00e9 m\u00edsto.<\/div>\n
„Genesis?“ koukl na n\u011bj do zp\u011btn\u00e9ho zrc\u00e1tka novin\u00e1\u0159. „Co to je?“<\/div>\n
„To je\u2026“ zav\u00e1hal chvilku Paul, najednou nev\u011bd\u011bl, jak to stru\u010dn\u011b vysv\u011btlit, „spole\u010denstv\u00ed lid\u00ed, kte\u0159\u00ed tam \u010dekaj\u00ed na konec sv\u011bta,“ dopov\u011bd\u011bl v\u011btu a oddechl si. Jo, takhle to snad bylo srozumiteln\u00e9.<\/div>\n
Sascha vykulil o\u010di. Tak tohle ho nenapadlo ani v tom nejdivo\u010dej\u0161\u00edm snu. P\u0159edpokl\u00e1dal v\u0161echno mo\u017en\u00e9, bordel, mu\u010d\u00edrnu, varnu drog, ale tohle? Co to vlastn\u011b bylo?<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 mi to n\u011bjak v\u00edc p\u0159ibl\u00ed\u017eit? Mysl\u00edm t\u0159eba, jak je to velk\u00e9, kolik je tam lid\u00ed, jak to funguje a tak?“ padla dal\u0161\u00ed ot\u00e1zka ze sedadla \u0159idi\u010de.<\/div>\n
„Kolik n\u00e1s je p\u0159esn\u011b, to nev\u00edm, to byste\u2026 by ses musel zeptat \u0161\u00e9fa,“opravil se honem Paul, tyk\u00e1n\u00ed mu d\u011blalo pot\u00ed\u017ee, „ale mysl\u00edm, \u017ee dost, ur\u010dit\u011b kolem tis\u00edce. Ka\u017ed\u00fd den v\u00edc a v\u00edc, rod\u00ed se hodn\u011b d\u011bt\u00ed. A funguje to tak, \u017ee tam prost\u011b lidi \u017eij\u00ed, ti z vy\u0161\u0161\u00ed vrstvy maj\u00ed svoje pokoje, my ostatn\u00ed bydl\u00edme na spole\u010dn\u00fdch ubytovn\u00e1ch, n\u011bkte\u0159\u00ed plod\u00ed nov\u00e9 lidstvo, abychom po apokalypse ovl\u00e1dli sv\u011bt, to ti nejlep\u0161\u00ed, co maj\u00ed dobr\u00e9 geny a sperma, a ti, co je nemaj\u00ed, jako t\u0159eba j\u00e1, na n\u011b pracuj\u00ed.“<\/p>\n

„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ee jsou tam dobrovoln\u011b?“ sna\u017eil se Sascha pochopit v\u00fdznam Paulov\u00fdch slov.<\/div>\n

„No\u2026 d\u0159\u00edv jsem si to myslel, ale dneska u\u017e v\u00edm, \u017ee ne v\u0161ichni. T\u0159eba j\u00e1 a p\u00e1r dal\u0161\u00edch stejn\u011b star\u00fdch kluk\u016f a holek ne. Unesli n\u00e1s. Z ulice. Namluvili n\u00e1m, \u017ee jsme nem\u011bli rodi\u010de, \u017ee se o n\u00e1s nestarali, a \u017ee n\u00e1s vlastn\u011b spole\u010denstv\u00ed zachr\u00e1nilo. Jen\u017ee j\u00e1 pak p\u0159i\u0161el na to, \u017ee n\u00e1m celou dobu lhali. Proto jsem se rozhodl, \u017ee ute\u010du,“ vypr\u00e1v\u011bl Paul. „S Billem a Tomem, to jsou kluci, co do toho \u0161li se mnou, jen\u017ee nakonec se museli vr\u00e1tit zp\u00e1tky, a j\u00e1 jsem te\u010f zodpov\u011bdn\u00fd za to, aby se jim nic nestalo. Mus\u00edm co nejrychleji p\u0159iv\u00e9st pomoc, aby jim neubl\u00ed\u017eili, \u017ee cht\u011bli ut\u00e9ct, to jsem jim sl\u00edbil. Tom \u0159\u00edkal, \u017ee to m\u00e1m \u0159\u00edct policii.“<\/div>\n
„Tom?“<\/div>\n
„Jo, Tom. A jeho dvoj\u010de Bill. Kdy\u017e jsme lezli v\u011btrac\u00ed \u0161achtou ven, tak spadl a nejsp\u00ed\u0161 si zlomil nohu, douf\u00e1m, \u017ee ho Tom dot\u00e1hl zp\u00e1tky v\u010das. Jestli na to Kat p\u0159i\u0161el, \u017ee cht\u011bli zdrhnout, tak si to p\u011bkn\u011b odsk\u00e1\u010dou. Budeme u toho va\u0161e\u2026 tv\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho detektiva brzy?“<\/p>\n

„Tom Kaulitz? A jeho dvoj\u010de?“ nereagoval na jeho ot\u00e1zku Sascha, tohle bude naprost\u00e1 bomba, u\u017e v duchu psal \u010dl\u00e1nek.<\/div>\n

„Jo, tak n\u011bjak \u0159\u00edkal, \u017ee se jmenuje. On m\u011bl celou dobu hypn\u00f3zou potla\u010denou pam\u011b\u0165, o to se postaral Kat, a ne\u017e jsem odch\u00e1zel, tak se mu pam\u011b\u0165 vr\u00e1tila a \u0159\u00edkal, \u017ee se tak n\u011bjak jmenuje. To, \u017ee je Bill jeho dvoj\u010de, to jsem mu \u0159ekl p\u0159edt\u00edm j\u00e1. Je to slo\u017eit\u00fd,“ sna\u017eil se vysv\u011btlit Saschovi.<\/div>\n
„Tak\u017ee Tom \u017eije,“ oddechl si Sascha. „Myslel jsem, \u017ee mu tam dole n\u011bjak ubli\u017euj\u00ed, nebo \u017ee u\u017e je d\u00e1vno po smrti.“<\/div>\n
„Ne, ne, oni lidi nevra\u017ed\u00ed, jen z nich ud\u011blaj\u00ed pomoc\u00ed hypn\u00f3zy loutky, kter\u00e9 poslouchaj\u00ed a \u0159\u00edd\u00ed se pravidly. Jak dlouho bude trvat, ne\u017e dojedeme k tomu detektivovi?“<\/div>\n
„Tak dv\u011b t\u0159i hodinky, z\u00e1le\u017e\u00ed na provozu,“ odhadoval Sascha. „D\u00e1m mu v\u011bd\u011bt, aby na n\u00e1s byl p\u0159ipraven\u00fd,“ zalovil novin\u00e1\u0159 v kapse kalhot, kde m\u011bl vypnut\u00fd mobil.<\/p>\n

Paul sledoval, jak Sascha vyndal z kapsy \u010dernou krabi\u010dku, na n\u00ed\u017e se za chvilku rozsv\u00edtil mal\u00fd \u010dtverhrann\u00fd displej, zm\u00e1\u010dkl n\u011bkolik tla\u010d\u00edtek a p\u0159ilo\u017eil si ji k uchu. S p\u0159ekvapen\u00edm poslouchal, jak do malink\u00e9ho p\u0159\u00edstroje novin\u00e1\u0159 mluv\u00ed. To byl telefon? Tak mr\u0148av\u00fd a bez sluch\u00e1tka a \u0161\u0148\u016fry? Trochu to p\u0159ipom\u00ednalo pager, na kter\u00fd byl zvykl\u00fd, ale do toho se, pokud v\u011bd\u011bl, mluvit nedalo. Pane jo, nejsp\u00ed\u0161 ho \u010dek\u00e1 je\u0161t\u011b hodn\u011b dal\u0161\u00edch p\u0159ekvapen\u00ed.<\/p>\n

„Zdrav\u00edm, detektive, n\u011bkoho zaj\u00edmav\u00e9ho v\u00e1m vezu,“ poslouchal hovor Paul. „Jo, ur\u010dit\u011b se v\u00e1m bude l\u00edbit\u2026 ne, ale mysl\u00edm, \u017ee budete \u010dum\u011bt\u2026 ne\u2026 jo\u2026 trefa, jsem kousek od elektr\u00e1rny\u2026 jasn\u011b\u2026 p\u0159esn\u011b tak, \u0161\u00e9fe,“ mluvil Sascha s \u00fasm\u011bvem, p\u0159esto\u017ee na druh\u00e9 stran\u011b nebyl detektiv\u016fv hlas p\u0159\u00edli\u0161 vl\u00eddn\u00fd. Paul jeho hovoru ani za m\u00e1k nerozum\u011bl. „Je tam n\u011bjak prdl\u00e1 sek-\u2026 -ta\u2026 \u0161\u00e9fe? Hal\u00f3? Sakra!“ za\u010dal se novin\u00e1\u0159 najednou vztekat, z mal\u00e9ho telefonu se ozvalo divn\u00e9 p\u00edpnut\u00ed a displej zhasl. „Do\u0161la baterka,“ odhodil Sasha mobil na vedlej\u0161\u00ed sedadlo. „Budeme tam holt muset dojet, snad to tv\u00ed kamar\u00e1di je\u0161t\u011b chv\u00edli vydr\u017e\u00ed,“ dodal sm\u011brem k Paulovi.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Nebl\u00e1zni,“ sna\u017eil se Tom Billa umravnit, kdy\u017e se k n\u011bmu nakl\u00e1n\u011bl z voz\u00edku, rukou si ho p\u0159itahoval za krk a cht\u011bl se l\u00edbat ve v\u00fdtahu, „kamery m\u016f\u017eou b\u00fdt v\u0161ude,“ \u0161eptal mu do ucha. V tu chv\u00edli cinklo jejich patro, a Tom se akor\u00e1t tak stihl odt\u00e1hnout, kdy\u017e se dve\u0159e p\u0159ed nimi otev\u0159ely.<\/p><\/div>\n

„Ahoj, Bille,“ usm\u00edval se na oba \u0161\u00e9f, „zrovna jsem byl u tebe, kde jste byli?“ k\u00fdvl i na Toma, aby nazna\u010dil pozdrav.<\/div>\n
„Musel jsem na rentgen,“ usm\u00e1l se na \u0161\u00e9fa Bill, zat\u00edmco si velmi dob\u0159e uv\u011bdomoval, jak se opatrnost jeho bratra vyplatila.<\/div>\n
„A v\u00fdsledek?“ V\u00fdtah cinkl, jak se za nimi zav\u0159el. Noe se roze\u0161el vedle zp\u011bv\u00e1kova voz\u00edku, aby je alespo\u0148 doprovodil do jeho apartm\u00e1.<\/div>\n
„M\u00e1m to pr\u00fd jen vyvrknut\u00e9, ale chodit bohu\u017eel nem\u016f\u017eu,“ pokr\u010dil rameny Bill, „budete se muset bez n\u00e1s chv\u00edli obej\u00edt p\u0159i m\u0161\u00edch,“ omlouval se. P\u0159esto\u017ee mu tenhle mu\u017e zcela jist\u011b ubl\u00ed\u017eil, m\u011bl ho po\u0159\u00e1d celkem r\u00e1d. Nec\u00edtil nen\u00e1vist, jakou by asi m\u011bl, na to byl tady p\u0159\u00edli\u0161 doma.<\/div>\n
„Jo, David u\u017e mi \u0159\u00edkal, \u017ee na voz\u00edku se ti na p\u00f3dium nechce,“ k\u0159enil se pobaven\u011b \u0161\u00e9f, „jen si odpo\u010di\u0148, j\u00e1 u\u017e to n\u011bjak zvl\u00e1dnu,“ p\u0159ehodil si v ruce \u010dernou mikinu a n\u016f\u017e, se kter\u00fdmi se hodlal hned po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho zp\u011bv\u00e1ka vydat do laborato\u0159e.<\/p>\n

Tom po celou dobu jejich rozhovoru \u0161ilhal po \u0161\u00e9fov\u011b ruce, na t\u00e9 \u010dern\u00e9 l\u00e1tce mu bylo n\u011bco pov\u011bdom\u00e9ho. A\u017e ve chv\u00edli, kdy se uk\u00e1zal zpod l\u00e1tky i n\u016f\u017e, mu do\u0161lo, co to je, zbledl jako st\u011bna a skoro zakopl o voz\u00edk, kter\u00fd tla\u010dil p\u0159ed sebou.<\/div>\n

„Copak?“ usm\u00e1l se na n\u011bj vl\u00eddn\u011b \u0161\u00e9f, bylo jasn\u00e9, \u017ee prozat\u00edm ani jednoho z nich nepodez\u00edr\u00e1. Nebo to skv\u011ble hraje<\/em>, napadlo Toma.<\/div>\n
„Nic, asi tkani\u010dka,“ zamumlal a sna\u017eil se odtrhnout o\u010di od no\u017ee, kter\u00fd vykukoval zpod \u010dern\u00e9 l\u00e1tky.<\/div>\n
„No jo, to je ta tvoje divn\u00e1 m\u00f3da,“ pok\u00fdval \u0161\u00e9f. Tomovy v\u00fdst\u0159elky tady u\u017e ka\u017ed\u00fd znal, ze za\u010d\u00e1tku nikdo nech\u00e1pal, pro\u010d nos\u00ed tak obrovsk\u00e9 oble\u010den\u00ed a tkani\u010dky od bot v\u011b\u010dn\u011b cour\u00e1 za sebou, ale pak si zvykli. „Tak u\u017e jste doma, chlapi,“ zastavili p\u0159ed Billovou m\u00edstnost\u00ed, „brzy se uzdrav, Bille,“ pop\u0159\u00e1l Noe a k\u00fdvl na oba. „M\u011bjte se, fr\u010d\u00edm za Larou.“<\/div>\n
„Nashle, \u0161\u00e9fe,“ odpov\u011bd\u011bl Bill t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ho Tom i s voz\u00edkem zastr\u010dil do apartm\u00e1.<\/p>\n

„A jsme v hajzlu,“ dosedl Tom z v\u00fd\u0161ky na postel, hlavu v dlan\u00edch.<\/div>\n

„Pro\u010d?“ udiven\u011b na n\u011bj z\u00edral Bill z voz\u00edku, \u010dekal, \u017ee ho Tom hned hod\u00ed na postel a vynahrad\u00ed mu neuskute\u010dn\u011bn\u00e9 l\u00edb\u00e1n\u00ed z v\u00fdtahu. V tu chv\u00edli si ale vzpomn\u011bl na jeho zm\u00ednku o kamer\u00e1ch ve v\u00fdtahu a do\u0161lo mu, \u017ee Tom nejsp\u00ed\u0161 zahl\u00e9dl tu novou, o kter\u00e9 jim \u0159\u00edkal Paul, \u017ee se chystaj\u00ed d\u00e1t k n\u011bmu do pokoje. \u017de by to za tu hodinku zvl\u00e1dli? Zahled\u011bl se sm\u011brem, kde ji m\u011bl v pokoji namontovanou Tom, ale nep\u0159i\u0161lo mu, \u017ee by se tam n\u011bco lesklo. Jen\u017ee kamera pouh\u00fdm okem vid\u011bt b\u00fdt nemohla, to bylo jasn\u00e9. Odvr\u00e1til rad\u0161i rychle o\u010di, aby do n\u00ed, v p\u0159\u00edpad\u011b, \u017ee tam opravdu byla, nez\u00edral jako idiot. Prozradil by se, \u017ee o n\u00ed v\u00ed.<\/div>\n
„Chce se mi na z\u00e1chod, pom\u016f\u017ee\u0161 mi?“ mrkl na Toma, kdy\u017e ten kone\u010dn\u011b zvedl hlavu.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b,“ pochopil Tom z jeho grimasy, kterou se mu sna\u017eil d\u00e1t najevo, \u017ee tady mluvit nebudou. Vstal, vman\u00e9vroval Billa i s voz\u00edkem co nejbl\u00ed\u017ee koupeln\u011b a vyzvedl si ho do n\u00e1ru\u010de.<\/p>\n

„Tak co se d\u011bje?“ za\u0161eptal Bill, kdy\u017e ho Tom posadil na zav\u0159en\u00fd z\u00e1chod a zaklapl za nimi dve\u0159e. „Je u m\u011b kamera?“<\/div>\n

„Netu\u0161\u00edm,“ m\u00e1vl nad Billovou obavou rukou, „ale je tu n\u011bco mnohem hor\u0161\u00edho. Chytili Paula,“ odpov\u011bd\u011bl ne\u0161\u0165astn\u011b, sotva to ze sebe dostal. Sna\u017eil se nebre\u010det.<\/div>\n
„Co\u017ee? Jak to-„<\/div>\n
„Nevid\u011bl jsi, co m\u011bl \u0161\u00e9f v ruce?“ p\u0159eru\u0161il Billa star\u0161\u00ed bratr. Kdy\u017e ten jen zavrt\u011bl hlavou, pokra\u010doval. „M\u011bl moji \u010dernou mikinu a Paul\u016fv n\u016f\u017e.“<\/div>\n
„A nemohlo to b\u00fdt n\u011bkoho jin\u00e9ho?“ zeptal se logicky Bill, zd\u00e1lo se mu to podivn\u00e9. V\u017edy\u0165 \u010dern\u00e1 mikina a n\u016f\u017e p\u0159ece je\u0161t\u011b nemusej\u00ed nic znamenat.<\/div>\n
„Svoji velkou<\/em> mikinu pozn\u00e1m mezi tis\u00edci, byla trochu rozp\u00e1ran\u00e1 na ruk\u00e1vu, a ten n\u016f\u017e byl zrasovanej, jako by s n\u00edm n\u011bkdo p\u0159e\u0159ez\u00e1val m\u0159\u00ed\u017ee,“ vysv\u011btlil Tom. „Byl to ur\u010dit\u011b on, Paul mi ho p\u0159edt\u00edm ukazoval.“<\/div>\n
Chvilku bylo hrobov\u00e9 ticho. Oba p\u0159em\u00fd\u0161leli.<\/p>\n

„Nezd\u00e1 se ti, \u017ee kdyby chytili Paula, nebyl by \u0161\u00e9f tak v pohod\u011b?“ po chvilce za\u0161eptal Bill. Tom jen pokr\u010dil rameny. „P\u0159ece by aspo\u0148 vypadal rozru\u0161en\u011b, ne?“<\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, ale ta mikina byla ur\u010dit\u011b moje\u2026 t\u0159eba hr\u00e1l divadlo, aby n\u00e1s nenapadlo, \u017ee n\u011bco v\u00ed. Kam to \u0159\u00edkal, \u017ee jde?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„K La\u0159e do laborky,“ odpov\u011bd\u011bl hned Bill, to si pamatoval p\u0159esn\u011b. Je\u0161t\u011b ho napadlo, jestli \u0161\u00e9f taky Laru nebal\u00ed, \u017ee by lezl Davidovi do zel\u00ed.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to nesl k n\u00ed, aby zjistil n\u011bjak\u00e9 stopy?“ zeptal se Tom.<\/div>\n
„Jo, to j\u00e1 nev\u00edm, ale k \u010demu by mu to bylo, kdyby m\u011bl Paula?“ logicky odvodil Bill. „Kdyby Paula chytli, nejsp\u00ed\u0161 by u\u017e byl d\u00e1vno poplach.“<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale kde k tomu teda p\u0159i\u0161el?“ st\u00e1le nedal pokoj Tom.<\/div>\n
„Netu\u0161\u00edm, ale mus\u00edme doufat, \u017ee jim Paul utekl.“<\/div>\n
„Panebo\u017ee\u2026“ vzdychl jen Tom. Tohle byla p\u0159\u00ed\u0161ern\u00e1 situace. Kde se to v\u0161echno takhle \u0161\u00edlen\u011b pod\u011blalo?<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

„Sly\u0161\u00edm,“ ohl\u00e1sil se Ben do telefonu, zrovna si zapaloval svou dne\u0161n\u00ed des\u00e1tou cigaretu. Zmuchlal pr\u00e1zdnou krabi\u010dku a hodil ji p\u0159es p\u016fl m\u00edstnosti do odpadkov\u00e9ho ko\u0161e. Jo, trefa, radoval se v duchu.<\/p><\/div>\n

„\u0160\u00e9fe, pr\u016fser, to novin\u00e1\u0159sk\u00fd ucho mi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed volalo, b\u011b\u017e\u00edm k v\u00e1m,“ klaplo sluch\u00e1tko a telefon on\u011bm\u011bl. Ben se na n\u011bj jen trochu udiven\u011b zad\u00edval, jako by necht\u011bl v\u011b\u0159it, \u017ee to bylo tak rychl\u00e9, a pomalu jej polo\u017eil. B\u011bhem dal\u0161\u00edch p\u00e1r vte\u0159in, sotva dvakr\u00e1t pot\u00e1hl, u\u017e sly\u0161el z vedlej\u0161\u00ed m\u00edstnosti zv\u00fd\u0161en\u00fd hlas sv\u00e9 sekret\u00e1\u0159ky, kter\u00e1 se z\u0159ejm\u011b ji\u017e tradi\u010dn\u011b sna\u017eila kolohn\u00e1tovi zabr\u00e1nit ve zte\u010di jeho kancel\u00e1\u0159e. Jako ji\u017e tradi\u010dn\u011b se j\u00ed to nepoda\u0159ilo a Karl rozrazil dve\u0159e.<\/div>\n
„Pr\u016fser, \u0161\u00e9fe, ten pitome\u010dek novin\u00e1\u0159skej se na vlastn\u00ed triko vypravil k elektr\u00e1rn\u011b a n\u011bkoho tam prej chytil. Moment\u00e1ln\u011b ho sem veze, a sliboval, \u017ee se mi prej bude moc l\u00edbit. V p\u016flce hovoru se to p\u0159eru\u0161ilo, tak jen douf\u00e1m, \u017ee ho n\u011bkdo nesledoval a nic se jim nestalo.“ Karl u\u017e sotva popadal dech, jak ze sebe chrlil jednu v\u011btu za druhou, zat\u00edmco presoval svou objemnou zadnici do k\u0159es\u00edlka.<\/p>\n

„Chce\u0161 \u0159\u00edct, \u017ees ho neuhl\u00eddal?“ zvedl obo\u010d\u00ed Ben akor\u00e1t ve chv\u00edli, kdy se detektiv proti n\u011bmu usadil, cht\u011bl si ho malinko vychutnat, kdy\u017e u\u017e mu to naserv\u00edroval jak na podnose.<\/div>\n

„Sorry, \u0161\u00e9fe, nenapadlo m\u011b, \u017ee bude tak ak\u010dn\u00ed, vypadal jako naprost\u00e1 poseroutka,“ pokr\u010dil rameny Karl. „Kdybych to v\u011bd\u011bl, d\u00e1val bych na n\u011bj bacha,“ uv\u011bdomoval si pozd\u011b svoji neopatrnost.<\/div>\n
„Nicm\u00e9n\u011b, ten novin\u00e1\u0159skej pitome\u010dek<\/em> m\u00e1 lep\u0161\u00ed v\u00fdsledky ne\u017e ty,“ uculil se Ben, cht\u011bl Karla malinko po\u0161\u0165ouchnout za jeho bezradnost v t\u00e9hle kauze. Andreas se nemohl do\u010dkat, a\u017e se n\u011bco pohne, a on mu nebyl schopen zat\u00edm \u0159\u00edct nic dal\u0161\u00edho, \u010d\u00edm\u017e ur\u010dit\u011b v synovcov\u00fdch o\u010d\u00edch pov\u00e1\u017eliv\u011b klesal jako detektiv v cen\u011b. Te\u010f to vypad\u00e1, \u017ee se kone\u010dn\u011b n\u011bco hnulo. Ale ne d\u00edky polici. To se mu moc nel\u00edbilo. Presti\u017ei jeho \u00fa\u0159adu nepom\u016f\u017ee, kdy\u017e o tom ten novin\u00e1\u0159sk\u00fd kandrdas nap\u00ed\u0161e. Ale te\u010f bylo na n\u011bjak\u00e9 stesky pozd\u011b.<\/div>\n
„To se uvid\u00ed, \u0161\u00e9fe, z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jestli sem doraz\u00ed. Zn\u011bl sice nad\u0161en\u011b, ale je to pako, klidn\u011b ho mohl n\u011bkdo sledovat. Netu\u0161\u00edm, kde je, ne\u017e mi to stihl \u0159\u00edct, byl hovor hluchej, ale \u0159\u00edkal, \u017ee jsou kousek od elektr\u00e1rny. Kdy\u017e to p\u016fjde dob\u0159e, budou tady tak za dv\u011b t\u0159i hodiny, tak se modlete, aby dojeli,“ p\u0159ipomn\u011bl Karl nen\u00e1padn\u011b sv\u00e9mu \u0161\u00e9fovi, \u017ee zodpov\u011bdnost bude v tomhle p\u0159\u00edpad\u011b na n\u011bm, proto\u017ee zapojen\u00ed mlad\u00e9ho novin\u00e1\u0159e do kauzy povolil on. Ne, \u017ee by cht\u011bl kolohn\u00e1t ze sebe set\u0159\u00e1st zodpov\u011bdnost, ale taky si r\u00e1d do \u0161\u00e9fa r\u00fdpl, kdy\u017e m\u011bl \u0161anci.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

„V\u00edt\u00e1m t\u011b, Noe,“ p\u0159ekvapen\u011b vzhl\u00e9dla Lara od po\u010d\u00edta\u010de, kdy\u017e se ve dve\u0159\u00edch zjevila postava samotn\u00e9ho nejvy\u0161\u0161\u00edho. Zvedla se, aby ho osobn\u011b p\u0159iv\u00edtala ve sv\u00e9m kr\u00e1lovstv\u00ed my\u0161\u00ed a k\u00e1dinek. „Co t\u011b ke mn\u011b p\u0159iv\u00e1d\u00ed?“ nat\u00e1hla k n\u011bmu ruku, nev\u00eddali se moc \u010dasto.<\/p><\/div>\n

„M\u00e1m tady dv\u011b v\u011bci, pot\u0159eboval bych, aby ses na n\u011b mrkla, jestli se z nich n\u011bjak ned\u00e1 zjistit, komu pat\u0159ily,“ nezdr\u017eoval se formalitami Noe a podal vedouc\u00ed laborato\u0159e mikinu a n\u016f\u017e.<\/div>\n
„Kdes to vzal?“ rozsv\u00edtila Lara lampi\u010dku na sv\u00e9m pracovn\u00edm stole, kam mezit\u00edm rozlo\u017eila \u010dern\u00fd kus od\u011bvu, aby jej prostudovala. N\u016f\u017e prozat\u00edm odlo\u017eila.<\/div>\n
„Na\u0161li to kluci v lese, kdy\u017e honili naru\u0161itele. N\u011bkdo si sem z\u0159ejm\u011b p\u0159ijel zalovit,“ vysv\u011btlil stru\u010dn\u011b.<\/div>\n
„No\u2026 nev\u00edm, jak jsi p\u0159i\u0161el na to, \u017ee zrovna tady bych ti mohla n\u011bjak pomoct, ale pokud v kapse t\u00e9hle obrovsk\u00e9 bundy nenajdu ob\u010danku doty\u010dn\u00e9ho, t\u011b\u017eko zjist\u00edm, \u010d\u00ed byla. M\u016f\u017eu ti ho aspo\u0148 popsat, jestli m\u00e1\u0161 z\u00e1jem,“ zvedla o\u010di k \u0161\u00e9fovi Lara. Kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvl, nedbaje na jej\u00ed nejapn\u00fd f\u00f3rek s ob\u010dankou, spustila.<\/p>\n

„Byl vysok\u00fd, statn\u00fd, sp\u00ed\u0161 tlust\u00fd, podle velikosti, m\u011bl kr\u00e1tk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 vlasy,“ vzala do prst\u016f jeden z exempl\u00e1\u0159\u016f z vnit\u0159ku kapuce, „a nejsp\u00ed\u0161 se v\u00e1lel po zemi,“ pouk\u00e1zala na sem tam zap\u00edchan\u00e9 jehli\u010d\u00ed. „Asi upadl, jak posp\u00edchal,“ dodala a pohledem p\u0159e\u0161la k no\u017ei. Vzala ztupenou zbra\u0148 do ruky a pokra\u010dovala. „Pokud jsi cht\u011bl z rukojeti zjistit otisky prst\u016f doty\u010dn\u00e9ho tlou\u0161t\u00edka, m\u011bl jsi ho zabalit do igelitu, takhle na n\u011bm nejsp\u00ed\u0161 nezbylo u\u017e nic, co by st\u00e1lo za to; krom toho, nem\u00e1m s t\u00edm praxi, nikdy jsem ned\u011blala na krimin\u00e1lce, m\u00e1m za sebou jen p\u00e1r hodin na vysok\u00e9. S t\u00edm by ti mo\u017en\u00e1 v\u00edc pomohl Kat a jeho vojensk\u00e9 zp\u016fsoby,“ u\u0161kl\u00edbla se, nem\u011bla moc r\u00e1da m\u00edstn\u00edho bacha\u0159e. „Mysl\u00edm, \u017ee takov\u00fdhle n\u016f\u017e najde\u0161 v ka\u017ed\u00e9 kuchyni, dokonce tipuju, \u017ee i v t\u00e9 na\u0161\u00ed, a co s n\u00edm doty\u010dn\u00fd \u0159ezal, ti p\u0159esn\u011b ne\u0159eknu, ale ur\u010dit\u011b to nebylo nic, co se s n\u00edm m\u00e1 b\u011b\u017en\u011b kr\u00e1jet. Tohle muselo b\u00fdt minim\u00e1ln\u011b \u017eelezo, tak\u017ee tipuju, \u017ee ho pou\u017e\u00edval na kladen\u00ed past\u00ed nebo n\u011b\u010deho podobn\u00e9ho. Rozhodn\u011b je to n\u016f\u017e na vyhozen\u00ed,“ polo\u017eila ho zase zp\u00e1tky na st\u016fl. „V\u00edc se ode m\u011b nedozv\u00ed\u0161,“ ukon\u010dila sv\u016fj rozbor.<\/p>\n

„Dob\u0159e,“ vzdychl \u0161\u00e9f. „Aspo\u0148 n\u011bco. Stejn\u011b u\u017e je pry\u010d, frnknul jim autem, tak\u017ee to nem\u00e1 cenu \u0159e\u0161it,“ uzav\u0159el p\u0159\u00edpad Noe, d\u00e1l u\u017e po tom p\u00e1trat necht\u011bl. „D\u011bkuju za ochotu,“ usm\u00e1l se na Laru, nedobytnou \u017eenu, „bude v nejbli\u017e\u0161\u00ed dob\u011b n\u011bjak\u00e9 zasv\u011bcen\u00ed?“ p\u0159e\u0161el voln\u011b k jej\u00ed agend\u011b, kdy\u017e u\u017e se setkali osobn\u011b. V\u011bt\u0161inou si sp\u00ed\u0161 dopisovali, Lara mu pod\u00e1vala pravideln\u00e9 m\u011bs\u00ed\u010dn\u00ed zpr\u00e1vy o stavu obyvatel spole\u010denstv\u00ed.<\/div>\n

„Jo, za m\u011bs\u00edc m\u00e1 patn\u00e1ctiny Ada, to bude p\u011bkn\u00e1 rva\u010dka,“ usm\u00e1la se. „Ka\u017ed\u00fd kluk ji bude cht\u00edt, jsem zv\u011bdav\u00e1, kdo u n\u00ed nakonec zv\u00edt\u011bz\u00ed, m\u00e1 celkem deset potencion\u00e1ln\u00ed \u017eenich\u016f<\/em>.“<\/div>\n
„Fajn, u\u017e pot\u0159ebuju n\u011bjak\u00e9 odreagov\u00e1n\u00ed,“ spokojen\u011b vydechl Noe. Posledn\u00ed dobou ho \u010dasto bolela hlava, byl podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd a nesv\u016fj. Pot\u0159eboval sex, aby se uvolnil, a zasv\u011bcen\u00ed bylo spolehliv\u00fd zdroj kvalitn\u00edho vzru\u0161en\u00ed a je\u0161t\u011b lep\u0161\u00edho orgasmu. „Tak d\u00edky,“ rozlou\u010dil se, vzal s sebou mikinu i n\u016f\u017e a zacvakly za n\u00edm dve\u0159e.<\/div>\n
Lara je je\u0161t\u011b chv\u00edli sledovala, jako by na nich mohlo b\u00fdt naps\u00e1no, co se to s jejich \u0161\u00e9fem za posledn\u00edch p\u00e1r t\u00fddn\u016f stalo. St\u00e1rne, do\u0161lo j\u00ed, ostatn\u011b jako v\u0161ichni ostatn\u00ed. M\u011bla by u\u017e nejsp\u00ed\u0161 Davidovi d\u00e1t najevo, \u017ee m\u00e1 u n\u00ed \u0161anci, potr\u00e1pila ho dost. Taky by se mohlo st\u00e1t, \u017ee za chv\u00edli nebude koho odm\u00edtat.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Sascha doslova st\u00e1l na plynov\u00e9m ped\u00e1lu, jak se sna\u017eil co nejrychleji dojet do Berl\u00edna. Paul na zadn\u00edm sedadle mezit\u00edm usnul. Asi po p\u016flhodin\u011b cesty mu za\u010dalo b\u00fdt \u0161patn\u011b, nejsp\u00ed\u0161 proto, \u017ee nikdy nejel autem, a kdy\u017e zpoza tmav\u00fdch br\u00fdl\u00ed za\u010dal sledovat okoln\u00ed krajinu, jeho mozek nezvl\u00e1dal novou situaci. Sascha \u017e\u00e1dn\u00fd Kinedryl ani jin\u00e9 podobn\u00e9 l\u00e9ky na kinetickou nevolnost u sebe nem\u011bl, tak doporu\u010dil mlad\u00edkovi zav\u0159\u00edt o\u010di, a ten po chv\u00edli za\u010dal lehounce chr\u00e1pat, jak m\u011bl zaklon\u011bnou hlavu na zadn\u00edm sedadle. Po n\u011bkolika minut\u00e1ch se jeho t\u011blo postupn\u011b sesunulo do polohy le\u017emo, ve kter\u00e9 odpo\u010d\u00edvalo dote\u010f.<\/p>\n

Mlad\u00fd novin\u00e1\u0159 se dmul p\u00fdchou. To, o \u010dem snil, se mu splnilo, vlastn\u011b to p\u0159ekonalo jeho sny. Fotky, kter\u00e9 cht\u011bl p\u016fvodn\u011b ud\u011blat, byly proti tomuhle sp\u00edc\u00edmu \u00falovku nic. M\u011bl obrovsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se vydal na svou misi zrovna dnes, a \u017ee potkal tohohle mlad\u00e9ho uprchl\u00edka. M\u011bl b\u00fdt na co py\u0161n\u00fd. Byl \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e kone\u010dn\u011b minul ceduli s n\u00e1pisem Berl\u00edn, u\u017e zb\u00fdvala jen chv\u00edle, ne\u017e se dostane do centra a odevzd\u00e1 do rukou detektiv\u016f sv\u016fj nalezen\u00fd poklad.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Sp\u00ed\u0161?“ zeptal se asi po deseti minut\u00e1ch ticha v aut\u011b Sascha, kdy\u017e Paula u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zkontroloval ve zp\u011btn\u00e9m zrc\u00e1tku. Sou\u010dasn\u011b se d\u00edval, jestli je n\u011bkdo nesleduje. „Ne, bol\u00ed m\u011b o\u010di,“ ozvala se chraplav\u00e1 odpov\u011b\u010f. „Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl Sascha. „Nem\u00e1\u0161 \u017e\u00edze\u0148 nebo<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6721","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6721","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6721"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6721\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6721"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6721"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6721"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}