{"id":6730,"date":"2012-03-30T18:00:00","date_gmt":"2012-03-30T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6712"},"modified":"2012-03-30T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-30T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/30\/wenn-es-manchmal-regnet-9\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 9."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa
<\/strong> <\/p>\n

„Uhh\u2026 jo, pamatuju si, \u017ee jsem se m\u00e1lem posral strachy, kdy\u017e to za\u010dalo ho\u0159et,“ h\u00fdkal Tom sm\u00edchy a Bill se k n\u011bmu p\u0159idal. Byl kr\u00e1sn\u011b sjet\u00fd a s bratrem vzpom\u00ednali na v\u011bci, kter\u00e9 spolu vyv\u00e1d\u011bli d\u0159\u00edv.
Byl taky spokojen\u00fd i z jin\u00e9ho d\u016fvodu. Z\u00edtra si m\u011bl doj\u00edt pro dal\u0161\u00ed z\u00e1sobu heroinu. Tom si taky pot\u0159eboval j\u00edt n\u011bco vy\u0159\u00eddit ohledn\u011b pr\u00e1ce, tak\u017ee m\u011bl mo\u017enost se nepozorovan\u011b vypl\u00ed\u017eit z domu. Nav\u00edc si v\u010dera ve\u010der, kdy\u017e se \u0161el Tom sprchovat, od n\u011bj „p\u016fj\u010dil“ dal\u0161\u00ed pen\u00edze, tak\u017ee nem\u011bl ani starost o tohle. Sice u\u017e mu to nebude sta\u010dit na takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed jako p\u0159edt\u00edm, ale po\u0159\u00e1d to nebylo \u0161patn\u00e9. Aspo\u0148 m\u011bl dal\u0161\u00ed starost z krku. Kombinace toho v\u0161eho mu vytv\u00e1\u0159ela velmi dobrou n\u00e1ladu, kterou brzy nakazil i Toma, tak\u017ee za nimi byl velmi p\u0159\u00edjemn\u011b str\u00e1ven\u00fd den.<\/p>\n

„Myslel jsem, \u017ee m\u00e1m\u011b pukne hlava vzteky, kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bla, \u017ee jsme j\u00ed cigaretou zap\u00e1lili jej\u00ed nejdra\u017e\u0161\u00ed \u0161aty,“ u\u0161kl\u00edbl se \u010dernovl\u00e1sek pobaven\u011b.<\/div>\n

„Byla pitomost sna\u017eit se kou\u0159it v pr\u00e1deln\u011b,“ zakroutilo jeho dvoj\u010de hlavou a ut\u00edralo si slzy od sm\u00edchu z tv\u00e1\u0159\u00ed. Pravda, potom kou\u0159ili v\u017edycky jen na zahrad\u011b. Ale jejich prvn\u00ed cigareta kr\u00e1tce p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e jim bylo patn\u00e1ct, kdy u\u017e se c\u00edtili dostate\u010dn\u011b dosp\u011bl\u00ed na to, aby to zkusili, je st\u00e1la zaracha na cel\u00fd m\u011bs\u00edc a p\u011bkn\u00fd v\u00fdprask od otce. A stejn\u011b se tomu te\u010f dok\u00e1zali sm\u00e1t, a\u017e je bolelo b\u0159icho. Bill uva\u017eoval, jestli se i tomuhle obdob\u00ed budou moct n\u011bkdy v budoucnu zasm\u00e1t. Docela o tom pochyboval.<\/p>\n

Tom se prot\u00e1hnul a nat\u00e1hl se p\u0159es n\u011bj k lup\u00ednk\u016fm, kter\u00e9 m\u011bl Bill polo\u017een\u00e9 vedle sebe na posteli. Jako ji\u017e tradi\u010dn\u011b le\u017eeli u n\u011bj v pokoji nata\u017een\u00ed p\u0159es jeho leti\u0161t\u011b.<\/div>\n

„Po tomhle si nevzpom\u00edn\u00e1m, \u017ee bychom je\u0161t\u011b n\u011bco zni\u010dili,“ nakrabatil Tom \u010delo, jak se sna\u017eil p\u0159em\u00fd\u0161let, a nacpal si plnou pusu lup\u00ednk\u016f.<\/div>\n
„Potom u\u017e jsme spolu netr\u00e1vili tolik \u010dasu,“ pokr\u010dil Bill rameny, a najednou zase c\u00edtil melancholii. Tom jen polkl a nic ne\u0159\u00edkal. Jeho n\u00e1lada se taky zd\u00e1la jin\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„V\u00ed\u0161, po\u0159\u00e1d nech\u00e1pu, co jsem ti tenkr\u00e1t ud\u011blal,“ zad\u00edval se na n\u011bj Bill. „Nevzpom\u00edn\u00e1m si, \u017ee bychom se kv\u016fli n\u011b\u010demu poh\u00e1dali, aby ses se mnou nebavil.“<\/div>\n
„To proto\u017ee jsme se nepoh\u00e1dali,“ hlesl jeho bratr potichu a pohledem zkoumal sv\u00e9 ruce. „Ty jsi nic neud\u011blal,“ jeho hlas zn\u011bl nejist\u011b.<\/p>\n

Pamatoval si p\u0159esn\u011b na tu dobu. Na dobu, kdy se z jeho mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ky za\u010dalo st\u00e1vat tak sladk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed, \u017ee mu nebyl schopen odolat. A kdy\u017e si tenkr\u00e1t nechal trochu nar\u016fst vlasy, za\u010dalo se Tomovi o n\u011bm i zd\u00e1t. C\u00edtil se tenkr\u00e1t jako lapen\u00fd do pasti. Nemohl s n\u00edm v klidu z\u016fstat ve stejn\u00e9m pokoji, aby nemyslel na to, jak\u00e9 by to bylo, kdyby ho l\u00edbal a dot\u00fdkal se ho. Bylo mu \u0161patn\u011b ze sebe samotn\u00e9ho a tak se rozhodl, \u017ee se bude Billovi rad\u011bji vyh\u00fdbat, a od t\u00e9 chv\u00edle se sna\u017eil tr\u00e1vit co nejv\u00edce \u010dasu venku. Docela to fungovalo. Na druhou stranu mu ale unikly podstatn\u00e9 detaily z bratrova \u017eivota. Prop\u00e1sl svou chv\u00edli a poru\u0161il jejich d\u011btsk\u00fd slib, \u017ee nikdy nikoho nenechaj\u00ed, aby tomu druh\u00e9mu ubl\u00ed\u017eil. Tom tedy tr\u00e1vil sv\u016fj voln\u00fd \u010das z dosahu Billa, zat\u00edmco jejich otec\u2026<\/p>\n

Pot\u0159\u00e1sl hlavou, aby ty vzpom\u00ednky zahnal. C\u00edtil na sob\u011b bratr\u016fv pohled, ale nebyl si jist\u00fd, jestli mu chce vyzradit to, pro\u010d se tenkr\u00e1t odcizili. U\u017e te\u010f si v\u0161iml, \u017ee se to zase za\u010d\u00edn\u00e1 zhor\u0161ovat, kdy\u017e s bratrem tr\u00e1vil ka\u017edou chv\u00edli. V noci se probouzel a chodil se na n\u011bj d\u00edvat, jak sp\u00ed ve sv\u00e9m pokoji a v duchu se sna\u017eil p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe, \u017ee to d\u011bl\u00e1 jen proto, aby ho zkontroloval, jestli zase neutekl. Nane\u0161t\u011bst\u00ed nikdy nebyl dobr\u00fd v lhan\u00ed s\u00e1m sob\u011b.<\/p>\n

„N\u011bco se st\u00e1t muselo,“ prolomil ticho Bill. „Musel jsem n\u011bco ud\u011blat, \u010d\u00edm jsem t\u011b odehnal,“ po\u0159\u00e1d nad t\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel a \u010dekal, co mu na to \u0159ekne bratr.<\/div>\n

Tom znovu zakroutil hlavou. „Ne, Bille. Ty<\/em> jsi nic neud\u011blal. To-to j\u00e1\u2026“ polknul a odvr\u00e1til od n\u011bj hlavu. „J\u00e1 jsem ud\u011blal n\u011bco stra\u0161n\u00e9ho.“<\/div>\n
Bill k n\u011bmu nat\u00e1hl ruku a p\u0159it\u00e1hl si jeho dla\u0148 do sv\u00e9. Palcem mu d\u011blal mal\u00e9 krou\u017eky na k\u016f\u017ei a sna\u017eil se ho uklidnit.<\/div>\n
„Tak mi to prozra\u010f. Mo\u017en\u00e1 to nen\u00ed tak stra\u0161n\u00e9,“ Bill pochyboval, \u017ee by Tom mohl kdy ud\u011blat n\u011bco, co by mu doopravdy ubl\u00ed\u017eilo. Kdy\u017e k n\u011bmu jeho bratr znovu zvedl o\u010di, vid\u011bl v nich zvl\u00e1\u0161tn\u00ed ohe\u0148.<\/p>\n

Tom Billa v duchu prokl\u00ednal, proto\u017ee jeho n\u00e1klonnost a doteky mu v\u016fbec nepom\u00e1haly v tom, aby se dok\u00e1zal ovl\u00e1dnout. Kdy\u017e se jejich pohled st\u0159etl, m\u011bl pocit, jako by se s n\u00edm sv\u011bt zhoupl. Jeho bratr ho lehce hladil na ruce a sed\u011bl vedle n\u011bj s tak nevinn\u00fdm nech\u00e1pav\u00fdm v\u00fdrazem, \u017ee jedin\u00e9, na co dok\u00e1zal myslet, bylo to, jak stra\u0161n\u011b moc ho chce pol\u00edbit.<\/div>\n

„\u0158ekni mi to,“ za\u0161eptal Bill.<\/div>\n
„Zamiloval jsem se do tebe,“ dostal ze sebe Tom hlasem tak tich\u00fdm, \u017ee si nebyl jist\u00fd, \u017ee ho jeho bratr sly\u0161el. A kdy\u017e se mu nedostalo \u017e\u00e1dn\u00e9 odpov\u011bdi ani reakce, ud\u011blal to, co na n\u011bj jeho mysl k\u0159i\u010dela u\u017e n\u011bkolik minut. P\u0159edklonil se a bratra pol\u00edbil.<\/p>\n

***<\/p>\n

Bylo to o tolik jin\u00e9. U\u017e si ani nepamatoval, kdy naposledy ho n\u011bkdo l\u00edbal. A\u010dkoli o sexu\u00e1ln\u00ed z\u00e1\u017eitky nem\u011bl nouzi, nikdy se nejednalo o jeho uspokojen\u00ed. Jeho otec ho nel\u00edbal a ani jeho z\u00e1kazn\u00edci ne. Ne, \u017ee by to n\u011bkte\u0159\u00ed necht\u011bli, ale Billovi se to p\u0159\u00ed\u010dilo.<\/div>\n

P\u0159esto, kdy\u017e se ho dot\u00fdkaly Tomovy jemn\u00e9 rty, jedin\u00e9, na co dok\u00e1zal myslet, byl strach – stejn\u00fd strach, jak\u00fd m\u011bl, kdy\u017e za n\u00edm chodil otec. Bublal v n\u011bm a postupn\u011b mu ochromil cel\u00e9 t\u011blo. Jedin\u00e9, \u010deho byl schopen, bylo strnule sed\u011bt a z\u00edrat do Tomov\u00fdch bla\u017een\u011b p\u0159iv\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed. C\u00edtil, jak se v n\u011bm n\u011bco definitivn\u011b zlomilo.<\/p>\n

Co jen byl za \u010dlov\u011bka, \u017ee se mu d\u011blo tohle? Co s n\u00edm bylo \u0161patn\u011b?<\/p>\n

Rozt\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble a po tv\u00e1\u0159i mu sklouzla slza.<\/p>\n

Slan\u00e1 chu\u0165 na bratrov\u00fdch rtech Toma probrala z tranzu. Za celou dobu si nev\u0161iml, \u017ee mu Bill nic neopl\u00e1c\u00ed – byl jako om\u00e1men\u00fd ve vte\u0159in\u011b, kdy se dotkl jeho rt\u016f. Kdy\u017e ale sl\u00edbal jeho slzu, za\u010dal vn\u00edmat i jeho reakce. Najednou se b\u00e1l otev\u0159\u00edt o\u010di, proto\u017ee v\u011bd\u011bl, \u017ee je to \u0161patn\u011b.<\/div>\n

O trochu se od n\u011bj odt\u00e1hl, ale po\u0159\u00e1d nena\u0161el odvahu pod\u00edvat se mu do tv\u00e1\u0159e. A kdy\u017e na tv\u00e1\u0159i uc\u00edtil Bill\u016fv rozt\u0159esen\u00fd dech, neudr\u017eel se a p\u0159it\u00e1hl si ho do n\u00e1ru\u010de. Pevn\u011b jej objal a hladil ho po vlasech.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161\u2026“ sna\u017eil se ho uklidnit a p\u0159itiskl si bratra k sob\u011b je\u0161t\u011b v\u00edce. To zap\u0159\u00ed\u010dinilo, \u017ee se Bill naplno rozvzlykal.<\/div>\n
„P-pro\u010d jsi to ud\u011blal?“ zakv\u00edlel mu do tri\u010dka a hystericky \u0161tkal.<\/div>\n
Tom za\u010d\u00ednal pomalu panika\u0159it a v duchu si nad\u00e1val. Byl takov\u00fd idiot! V\u016fbec nemyslel na to, \u017ee by t\u00edm mohl Billovi ubl\u00ed\u017eit – v\u017edy\u0165 jemu to p\u0159i\u0161lo jako ta nejp\u0159irozen\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc. Ale a\u0165 u\u017e to bylo, co cht\u011blo, p\u0159irozen\u00e9 to ur\u010dit\u011b nebylo. V\u017edy\u0165 oni byli brat\u0159i – dvoj\u010data!<\/div>\n
„J-j\u00e1, j\u00e1\u2026“ zakoktal se Tom a st\u00e1le Billa roztr\u017eit\u011b hladil po vlasech. Nebylo nic, co by mohl \u0159\u00edct, aby to napravil.<\/div>\n
„Omlouv\u00e1m se, promi\u0148, pros\u00edm, promi\u0148 mi to,“ byl vyd\u011b\u0161en\u00fd z toho, co ud\u011blal. Ale zdaleka nebyl tak vyd\u011b\u0161en\u00fd jako jeho bratr.<\/p>\n

„Jak – jak m\u016f\u017ee\u0161? Po t-tom v\u0161em, c-co v\u00ed\u0161, \u017ee mi ud\u011blal o-otec,“ \u0161kytal Bill a po\u0159\u00e1d naprosto neovladateln\u011b bre\u010del.
Tom se od n\u011bj odt\u00e1hl, aby mu mohl pohl\u00e9dnout do tv\u00e1\u0159e a p\u00edchlo ho u srdce, kdy\u017e uvid\u011bl Bill\u016fv zlomen\u00fd v\u00fdraz.<\/div>\n

„Ne, ne, ne, Bille! J\u00e1 ti p\u0159ece nechci ubl\u00ed\u017eit.“<\/div>\n
„T-to \u0159\u00edkaj\u00ed v\u0161ichni!“ oponoval mu bratr a zabo\u0159il si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Jako by mu Tom t\u00edmhle \u010dinem potvrdil, \u017ee je to v\u0161echno jeho vina – \u017ee on je ten divn\u00fd. \u017de s n\u00edm je n\u011bco v nepo\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

Tom byl bezradn\u00fd. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co by mohl Billovi \u0159\u00edct, aby ho uklidnil. Bylo mu jasn\u00e9, \u017ee ho vyd\u011bsil, ale on p\u0159ece nebyl jako jejich otec!<\/div>\n

„Bille, pros\u00edm,“ sna\u017eil se mu n\u011b\u017en\u011b odt\u00e1hnout ruce, ve kter\u00fdch m\u011bl zabo\u0159en\u00fd uplakan\u00fd obli\u010dej. Znovu ho bolestiv\u011b \u0161\u0165ouchlo u srdce, kdy\u017e sebou jeho bratr pod t\u00edm dotekem polekan\u011b trhl. „U\u017e to nikdy neud\u011bl\u00e1m. Slibuju,“ za\u0161eptal a d\u00edval se mu do o\u010d\u00ed. Bill nevypadal, \u017ee ho poslouch\u00e1, nebo \u017ee rozum\u00ed n\u011b\u010demu z toho, co mu Tom \u0159\u00edkal. Byl lapen\u00fd ve vlastn\u00ed vln\u011b zoufalstv\u00ed a nedok\u00e1zal to ovl\u00e1dnout.<\/p>\n

Tomovi prol\u00e9tlo hlavou, \u017ee mo\u017en\u00e1 bratra definitivn\u011b pokazil. Ani ve snu by ho nenapadlo, \u017ee by t\u00edm mohl zp\u016fsobit n\u011bco takov\u00e9ho. Ale trauma, kter\u00e9 mu zp\u016fsobil jejich otec, bylo asi zako\u0159en\u011bn\u00e9 mnohem hloub\u011bji, ne\u017e si Tom myslel. Nen\u00e1vid\u011bl se za to, \u017ee to byl on, kdo vyt\u00e1hl ty star\u00e9 d\u011bsy, kter\u00e9 si Bill uvnit\u0159 sebe nosil. Proto\u017ee bylo v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee Bill s nimi neum\u00ed bojovat.<\/div>\n

„\u0160\u0161\u0161\u0161\u2026“ objal ho zase. „Je to dobr\u00e9,“ musel ho uklidnit, nemohl ho nechat takhle.<\/div>\n
„V\u0161echno je v po\u0159\u00e1dku. \u0160\u0161\u0161\u0161\u2026“ houpal ho v n\u00e1ru\u010d\u00ed a dlan\u011bmi ho hladil tak, jak to d\u011bl\u00e1vala v\u017edycky jejich matka. Musel ho p\u0159esv\u011bd\u010dit, \u017ee on nen\u00ed jako otec. – On je tady pro n\u011bj. Neubl\u00ed\u017e\u00ed mu.<\/p>\n

K Tomov\u011b naprost\u00e9 \u00falev\u011b se Bill za\u010dal opravdu pomalu uklid\u0148ovat. Ob\u010das se jeho t\u011blo je\u0161t\u011b ot\u0159\u00e1slo osam\u011bl\u00fdm vzlykem, ale u\u017e to nebyl nezastaviteln\u00fd proud slz.
Bill hlasit\u011b pot\u00e1hl nosem a vymanil se z bratrova sev\u0159en\u00ed. Zahled\u011bl se mu do tv\u00e1\u0159e a Tom m\u011bl pocit, \u017ee se d\u00edv\u00e1 p\u0159\u00edmo do jeho nitra.<\/div>\n

V\u00fdraz na bratrov\u011b tv\u00e1\u0159i se mu ani v nejmen\u0161\u00edm nel\u00edbil. Vypadal zoufale, ale Tom si v\u0161iml, \u017ee se m\u011bnil – postupn\u011b se zatvrzoval, jak se Bill sna\u017eil potla\u010dit tu bolest, se kterou se pral uvnit\u0159 sebe.<\/p>\n

„Vypadni,“ vydal ze sebe Bill po chv\u00edli a t\u00f3n jeho hlasu byl pln\u00fd zlosti. Tom zara\u017een\u011b vykulil o\u010di. Nebyl si jist\u00fd, jestli spr\u00e1vn\u011b sly\u0161el. „\u0158\u00edk\u00e1m ti vypadni!“ zopakoval tentokr\u00e1t hlasit\u011bji, a\u017e sebou jeho bratr \u0161kubl.<\/div>\n

„Bille, pros\u00edm,“ zkusil ho Tom chytit za ruku. Bill od n\u011bj odsko\u010dil, jak nejd\u00e1l to \u0161lo. Vypadal naprosto nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b. N\u011bco se s n\u00edm d\u011blo, ale Tom nedok\u00e1zal \u0159\u00edct co.<\/div>\n
„Vypadni, sly\u0161\u00ed\u0161?! T\u00e1hni ode m\u011b!“ za\u0159val a t\u0159\u00e1sl se po cel\u00e9m t\u011ble. C\u00edtil, jak je nap\u011bchovan\u00fd zlost\u00ed od hlavy a\u017e k pat\u011b. Vibrovala mu v kone\u010dc\u00edch prst\u016f a on m\u011bl pocit, \u017ee pokud ho bratr hned neposlechne, tak vybouchne. Tom u\u017e na nic ne\u010dekal a v rychlosti vyb\u011bhl z pokoje.<\/div>\n
Kdy\u017e zav\u00edral dve\u0159e, usly\u0161el t\u0159\u00ed\u0161tiv\u00fd zvuk, jak proti n\u011bmu Bill n\u011bco hodil.<\/div>\n
Z\u016fstal tup\u011b z\u00edrat na hladk\u00fd povrch dve\u0159\u00ed a bojoval s touhou vr\u00e1tit se zp\u00e1tky. Sly\u0161el, jak bratr v pokoji lomoz\u00ed, nad\u00e1v\u00e1 a ob\u010das to prokl\u00e1d\u00e1 vzlyknut\u00edm.<\/p>\n

*<\/p>\n

P\u0159estal vztekle p\u0159ech\u00e1zet po pokoji a posadil se na postel. Dlan\u011b si p\u0159itiskl na zav\u0159en\u00e1 v\u00ed\u010dka a prsty si tla\u010dil proti sp\u00e1nk\u016fm, jako by cht\u011bl, aby mu praskla lebka.<\/div>\n

Z pl\u00e1\u010de mu za\u010dalo v hlav\u011b pulzovat, a\u017e m\u011bl pocit, \u017ee se mu n\u011bkdo sna\u017e\u00ed vyrvat mozek z hlavy. Zhluboka d\u00fdchal a sna\u017eil se uklidnit. To se ale mnohem sn\u00e1ze \u0159eklo, ne\u017e ud\u011blalo. Poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se p\u0159estal na moment soust\u0159edit a vybavil si Toma, jak se k n\u011bmu skl\u00e1n\u00ed, zachv\u00e1tila ho panika.<\/p>\n

Ot\u0159el si tv\u00e1\u0159 od slz a otev\u0159el o\u010di. Pohled mu padl na rozbit\u00fd r\u00e1me\u010dek, kter\u00fd po Tomovi v amoku hodil. Nat\u00e1hl se po n\u011bm a vyprostil ze st\u0159ep\u016f jejich fotku.<\/div>\n

„Tome, ty idiote! Co jsi to ud\u011blal?“ za\u0161eptal vy\u010d\u00edtav\u011b do mlad\u00e9 tv\u00e1\u0159e jeho dvoj\u010dete. Jak se mu te\u010f bude moct v\u016fbec pod\u00edvat do o\u010d\u00ed? Na\u0161tvan\u011b fotku zmuchlal a zahodil ji pry\u010d. Pl\u00e1cl sebou zp\u00e1tky na postel a sna\u017eil se ignorovat stup\u0148uj\u00edc\u00ed se bolest hlavy.<\/p>\n

Na mysl se mu jako lavina za\u010daly tla\u010dit vzpom\u00ednky na chv\u00edle, kdy za n\u00edm v noci chodil jeho otec. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jestli s t\u00edm m\u011bl n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho ten polibek, \u017ee se mu tyhle vzpom\u00ednky za\u010daly vracet pr\u00e1v\u011b te\u010f, ale m\u011bl pocit, \u017ee je to skoro opravdov\u00e9. Zabo\u0159il hlavu pod pol\u0161t\u00e1\u0159, jako by jim mohl uniknout, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed se se znechucen\u00fdm \u00fa\u0161klebkem vymr\u0161til z postele. Ten pol\u0161t\u00e1\u0159 dokonce smrd\u011bl<\/em> jako jeho otec.<\/div>\n

Samoz\u0159ejme, \u017ee to byla pitomost, ale v tu chv\u00edli by mu to nevymluvil nikdo. Na\u0161tvan\u011b zase za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet po pokoji a za\u010dal sb\u00edrat sv\u00e9 v\u011bci. Musel odsud pry\u010d, ne\u017e se tady z toho smradu udus\u00ed.<\/p>\n

Vyrazil ze dve\u0159\u00ed a seb\u011bhl schody. Proti vlastn\u00ed v\u016fli se zastavil dole v ob\u00fdv\u00e1ku, kde jeho bratr sed\u011bl na gau\u010di s hlavou zabo\u0159enou v dlan\u00edch stejn\u011b, jako sed\u011bl p\u0159ed chv\u00edli on. Kdy\u017e usly\u0161el Billovy kroky, hlavu zvedl.<\/div>\n

„K-kam jde\u0161?“ zeptal se vyd\u011b\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Pry\u010d,“ oto\u010dil se od n\u011bj a zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm. Tom byl v m\u017eiku u n\u011bj a chytil ho za ruku. Bill ztuhl a pod\u00edval se mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pus\u0165 m\u011b,“ zasy\u010del potichu.<\/div>\n
„Ne,“ zakroutil Tom hlavou. „Bille, pros\u00edm. Neodch\u00e1zej! Nem\u016f\u017ee\u0161 te\u010f odej\u00edt! Nenech\u00e1m t\u011b j\u00edt pry\u010d,“ zoufale se ho sna\u017eil udr\u017eet doma za ka\u017edou cenu. Byl si jist\u00fd, \u017ee kdy\u017e te\u010f jeho bratr odejde, ud\u011bl\u00e1 n\u011bjakou hloupost. Billovy o\u010di se z\u00fa\u017eily a Tom si pomyslel, \u017ee jeho bratr se na n\u011bj je\u0161t\u011b nikdy ned\u00edval tak nen\u00e1vistn\u011b. M\u011bl z toho t\u00ed\u017eiv\u00fd pocit n\u011bkde v oblasti hrudn\u00edku a postupn\u011b se mu \u0161\u00ed\u0159il cel\u00fdm t\u011blem.<\/p>\n

„Nepou\u010dil ses u\u017e jednou, \u017ee dr\u017eet m\u011b proti vlastn\u00ed v\u016fli ti je k ni\u010demu?“<\/div>\n

„Pros\u00edm, pros\u00edm, p\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ud\u011bl\u00e1m cokoli. Jen tady z\u016fsta\u0148,“ c\u00edtil, \u017ee to nebude trvat dlouho a rozpl\u00e1\u010de se jako mal\u00e1 holka. Jak jen mohl ud\u011blat takovou chybu? Jak to mohl v\u0161echno zni\u010dit?<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsi ud\u011blal a\u017e dost,“ odsekl mu bratr. „A te\u010f pus\u0165. Chci j\u00edt.“<\/div>\n
„P\u0159\u00e1l bych si, abys cht\u011bl z\u016fstat,“ hlesl Tom potichu a po\u0159\u00e1d ho dr\u017eel.<\/div>\n
„Ale j\u00e1 nechci!“ za\u00fap\u011bl Bill a sna\u017eil se mu vykroutit. Chv\u00edli se prali, a\u017e se mu to kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo, ale ruka ho bolela. Ud\u00fdchan\u011b si zastr\u010dil uvoln\u011bn\u00fd pramen vlas\u016f za ucho a probodl Toma pohledem. „Nechci tady z\u016fstat a nechci t\u011b u\u017e vid\u011bt,“ ka\u017ed\u00e9 slovo vyslovil z\u0159eteln\u011b a nahlas.<\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee to byla chyba a u\u017e nikdy to neud\u011bl\u00e1m, v\u00e1\u017en\u011b!“ Tom k\u0148oural a byl ochotn\u00fd se plazit p\u0159ed bratrem po zemi, jestli ho to p\u0159im\u011bje neodej\u00edt.<\/div>\n
„Chyba, Tome? Chyba?!“ jeho hlas p\u0159eskakoval. „Jsi m\u016fj bratr!“ za\u0159val mu p\u0159\u00edmo do tv\u00e1\u0159e. „Copak nikdo v t\u00e9hle rodin\u011b nem\u016f\u017ee b\u00fdt norm\u00e1ln\u00ed?“ byl tak stra\u0161n\u011b na\u0161tvan\u00fd. C\u00edtil, jak nad sebou ztr\u00e1c\u00ed kontrolu a nutn\u011b pot\u0159eboval na vzduch.<\/div>\n
„Bille, pros\u00edm, nem\u016f\u017ee\u0161 odej\u00edt,“ tentokr\u00e1t se neudr\u017eel a n\u011bkolik slz mu sklouzlo po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„\u017de ne? Tak sleduj,“ oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy, a kdy\u017e vy\u0161el z domu, pr\u00e1skl za sebou dve\u0159mi.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa „Uhh\u2026 jo, pamatuju si, \u017ee jsem se m\u00e1lem posral strachy, kdy\u017e to za\u010dalo ho\u0159et,“ h\u00fdkal Tom sm\u00edchy a Bill se k n\u011bmu p\u0159idal. Byl kr\u00e1sn\u011b sjet\u00fd a s bratrem vzpom\u00ednali na v\u011bci, kter\u00e9 spolu vyv\u00e1d\u011bli d\u0159\u00edv.Byl taky spokojen\u00fd i z<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6730","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6730","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6730"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6730\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6730"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6730"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6730"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}