{"id":6745,"date":"2012-03-27T18:00:00","date_gmt":"2012-03-27T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6727"},"modified":"2012-03-27T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-27T17:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/27\/wenn-es-manchmal-regnet-8\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 8."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/strong><\/p>\n

Bill se probudil d\u0159\u00edve ne\u017e Tom. Vlastn\u011b ho vzbudila nep\u0159\u00edjemn\u00e1 k\u0159e\u010d v b\u0159i\u0161e. V tichosti se zvedl, aby bratra neprobudil, vzal si svou ta\u0161ku a zav\u0159el se v koupeln\u011b. P\u0159ipravil si d\u00e1vku a chv\u00edli st\u0159\u00edka\u010dku \u017emoulal v prstech. P\u0159i\u0161lo mu divn\u00e9, \u017ee byl tady. Nemohl si na ten pocit zvyknout. Ne\u017e se pustil do hlub\u0161\u00edho p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed, obv\u00e1zal si ruku stahovadlem a p\u00edchnul si. Takhle se mu bude p\u0159em\u00fd\u0161let l\u00edp. Nebo v\u016fbec, kdy\u017e bude cht\u00edt.<\/p>\n

Sbalil si zp\u00e1tky svoje v\u011bci a ta\u0161ku nechal v koupeln\u011b. Koneckonc\u016f, dneska ji tam bude je\u0161t\u011b pot\u0159ebovat.<\/p>\n

Vy\u0161el ze dve\u0159\u00ed, p\u0159ed kter\u00fdmi se zastavil. Necht\u011blo se mu u\u017e sp\u00e1t. Heroin mu koloval v t\u011ble a on byl uvoln\u011bn\u00fd. Nav\u00edc necht\u011bl budit Toma, vypadal, \u017ee si pot\u0159ebuje odpo\u010dinout. Bill p\u0159em\u00fd\u0161lel, jestli za ty kruhy pod jeho o\u010dima m\u016f\u017ee on.<\/p>\n

Pro\u0161el chodbou a zam\u00ed\u0159il ke schodi\u0161ti. Pak se oto\u010dil a pro\u0161el chodbou zp\u00e1tky. N\u011bco tam bylo \u0161patn\u011b. Pak si uv\u011bdomil, \u017ee jejich rodinn\u00e9 fotky, kter\u00e9 d\u0159\u00edv visely na st\u011bn\u00e1ch, jsou pry\u010d. Chv\u00edli tam st\u00e1l a z\u00edral do toho b\u00edl\u00e9ho pr\u00e1zdna, ne\u017e se oto\u010dil a se\u0161el po schodech do ob\u00fdvac\u00edho pokoje.<\/div>\n

U\u017e poprv\u00e9, kdy\u017e ho sem bratr vzal, si v\u0161iml, \u017ee to tam vypad\u00e1 jinak. Tom pokoji vtiskl sv\u016fj vlastn\u00ed osobit\u00fd r\u00e1z a Bill zjistil, \u017ee se mu to l\u00edbilo. Nevyvol\u00e1valo to v n\u011bm tolik vzpom\u00ednek, a to bylo podle jeho n\u00e1zoru dob\u0159e. Nemyslel si, \u017ee by byl p\u0159ipraven\u00fd se s t\u011bmi vzpom\u00ednkami vypo\u0159\u00e1dat. N\u011bkter\u00e9 v\u011bci byly prost\u011b je\u0161t\u011b p\u0159\u00edli\u0161 citliv\u00e9.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Ani v tomhle pokoji nebyly \u017e\u00e1dn\u00e9 fotky. Nic, co by p\u0159ipom\u00ednalo jejich rodinu, kdy\u017e je\u0161t\u011b byla pohromad\u011b. S vyschl\u00fdm hrdlem zam\u00ed\u0159il k lo\u017enici rodi\u010d\u016f a chv\u00edli p\u0159ed dve\u0159mi jen p\u0159e\u0161lapoval. Uva\u017eoval, jestli Tom pokoj nechal p\u0159esn\u011b tak, jak byl – stejn\u011b jako nechal ten jeho. Kdy\u017e otev\u0159el dve\u0159e, zjistil, \u017ee je tam po\u0159\u00e1d man\u017eelsk\u00e1 postel, ale zbytek pokoje byl pr\u00e1zdn\u00fd, a\u017e na krabice, ve kter\u00fdch pravd\u011bpodobn\u011b byly v\u0161echny v\u011bci.<\/p>\n

Ve\u0161el dovnit\u0159 a zastavil se u jedn\u00e9 z nich. Rozechv\u011blou rukou ji otev\u0159el a zjistil, \u017ee je tam poskl\u00e1dan\u00e9 mam\u010dino oble\u010den\u00ed. Vyt\u00e1hl ven jednu z bl\u016fz a sedl si na postel. V dal\u0161\u00edm okam\u017eiku se choulil na velk\u00e9 pr\u00e1zdn\u00e9 posteli s nosem zabo\u0159en\u00fdm v tom kusu l\u00e1tky, kter\u00fd mu d\u00e1val pocit, \u017ee je matce tak bl\u00edzko, jak jen mohl, a bre\u010del. Bre\u010del tak dlouho, a\u017e u\u017e mu nezbyly \u017e\u00e1dn\u00e9 slzy, a potom z\u016fstal jen le\u017eet a d\u00edval se do stropu. Uva\u017eoval, jestli byl dobr\u00fd n\u00e1pad se sem vracet.
A\u0165 se na to d\u00edval z jak\u00e9hokoli \u00fahlu, po\u0159\u00e1d c\u00edtil vinu. C\u00edtil se vinn\u00fd kv\u016fli m\u00e1min\u011b smrti, otci, a kv\u016fli tomu, jak musel trp\u011bt jeho bratr. Byl v bezv\u00fdchodn\u00e9 situaci a divil se s\u00e1m sob\u011b, \u017ee vydr\u017eel tak dlouho. Mo\u017en\u00e1 byl v\u00e1\u017en\u011b hlup\u00e1k, \u017ee takhle p\u0159em\u00fd\u0161lel pr\u00e1v\u011b te\u010f, kdy\u017e to vypadalo, \u017ee po dlouh\u00e9 dob\u011b m\u00e1 nad\u011bji na norm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky, ale nemohl si pomoct. Na ulici to bylo o tolik snaz\u0161\u00ed – staral se jen o sebe a pravideln\u00e9 d\u00e1vky heroinu. Te\u010f, kdy\u017e byl zase tady, p\u0159\u00edli\u0161 p\u0159em\u00fd\u0161lel – a to nikdy nedopadlo dob\u0159e.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Nejsou tady \u017e\u00e1dn\u00e9 fotky,“ vyslovil nahlas to, na co myslel celou dobu, co zkoumal obsah sv\u00e9ho hrnku. Sed\u011bli s Tomem u stolu v kuchyni a sn\u00eddali. Tedy Tom sn\u00eddal a Bill usrk\u00e1val hork\u00fd \u010daj. Nem\u011bl chu\u0165 na j\u00eddlo. Celkov\u011b moc nejedl, a kdy\u017e, tak to byly jen n\u011bjak\u00e9 jogurty a podobn\u00e9 v\u011bci. Bylo jen m\u00e1lo v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 jeho t\u011blo je\u0161t\u011b dok\u00e1zalo str\u00e1vit.<\/div>\n

Krom\u011b t\u011bch dvou fotek, kter\u00e9 m\u011bli na no\u010dn\u00edm stolku, tady nebyla \u017e\u00e1dn\u00e1 dal\u0161\u00ed, jak si v\u0161iml, kdy\u017e pro\u0161el cel\u00fd d\u016fm. Cht\u011bl se pod\u00edvat na n\u011bjak\u00e9 fotky jejich mamky. Znerv\u00f3z\u0148oval ho fakt, \u017ee si u\u017e nedok\u00e1zal vybavit, jak\u00e9 m\u011bly jej\u00ed o\u010di barvu.<\/p>\n

„Uhm..,“ zakuckal se Tom, do\u017ev\u00fdkal sousto, kter\u00e9 m\u011bl v \u00fastech, a napil se. „Sundal jsem je. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsem se na n\u011b prost\u011b nemohl d\u00edvat. Nemohl jsem se d\u00edvat na va\u0161e \u00fasm\u011bvy, kdy\u017e jsem tady z\u016fstal s\u00e1m. Kdy\u017e jsem nem\u011bl jistotu, \u017ee n\u011bkoho z v\u00e1s je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm,“ pokr\u010dil rameny. Nerad na tu dobu vzpom\u00ednal. Necht\u011bl b\u00fdt smutn\u00fd, kdy\u017e m\u011bl vedle sebe znovu sv\u00e9ho bratra. Nebyl si jist\u00fd, jestli to, co c\u00edt\u00ed, je \u0161t\u011bst\u00ed, proto\u017ee u\u017e zapomn\u011bl, jak\u00e9 to je se tak c\u00edtit – ale myslel si, \u017ee je to tomu velmi bl\u00edzko.<\/div>\n

„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl jen Bill a nezvedal o\u010di od \u010daje. C\u00edtil se nep\u0159\u00edjemn\u011b. A po\u0159\u00e1d tak zatracen\u011b provinile. „Mrz\u00ed m\u011b to,“ zopakoval po b\u016fhv\u00ed kolik\u00e1t\u00e9. Tom jen zakroutil hlavou a zu\u0159iv\u011b \u017ev\u00fdkal, aby mu mohl odpov\u011bd\u011bt.<\/p>\n

„Nen\u00ed to tvoje vina, Bille, neomlouvej se po\u0159\u00e1d. Z ni\u010deho t\u011b neobvi\u0148uju,“ chytil ho p\u0159es st\u016fl za ruku, a donutil ho se mu pod\u00edvat do o\u010d\u00ed. Billovi se trochu ulevilo, kdy\u017e vid\u011bl, \u017ee se na n\u011bj Tom malinko usm\u00edv\u00e1. Mo\u017en\u00e1 to pro n\u011bj tenkr\u00e1t bylo t\u011b\u017ek\u00e9, ale te\u010f jeho bratr vypadal pom\u011brn\u011b spokojen\u00fd s t\u00edm, \u017ee jsou zase u sebe. Bill m\u011bl pocit, jako by ten \u010das, kdy spolu ne\u017eili, ani neexistoval. Tom do jeho \u017eivota zapadl p\u0159esn\u011b tam, kde bylo v\u017edycky jeho m\u00edsto. – Nen\u00e1siln\u011b. P\u0159irozen\u011b. Tohle uv\u011bdom\u011bn\u00ed zp\u016fsobovalo, \u017ee se c\u00edtil klidn\u011bji.<\/div>\n

„To se ale ned\u00e1 \u0159\u00edct o otci,“ zavr\u010del Tom a stiskl bratrovu ruku siln\u011bji. Bill nech\u00e1pav\u011b pozvedl obo\u010d\u00ed. „V\u00ed\u0161, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem nad t\u00edm. Mysl\u00edm, \u017ee bychom na n\u011bj m\u011bli podat trestn\u00ed ozn\u00e1men\u00ed,“ Bill c\u00edtil, jak jeho srdce vynechalo \u00fader. Vyvalil na bratra o\u010di a za\u010dal zu\u0159iv\u011b vrt\u011bt hlavou. V\u0161echen dobr\u00fd pocit se vytratil, kdy\u017e se o n\u011bm<\/em> zm\u00ednil.<\/p>\n

„Co to pov\u00edd\u00e1\u0161, Tome? Pro\u010d-pro\u010d bychom to d\u011blali?“ Te\u010f se na Billa nech\u00e1pav\u011b d\u00edval Tom.<\/div>\n

„Jak to mysl\u00ed\u0161 pro\u010d? Snad si nemysl\u00ed\u0161, \u017ee to, co ti d\u011blal<\/em>, by mu m\u011blo jen tak proj\u00edt!“ jeho t\u00f3n byl pohor\u0161en\u00fd. Bill jedn\u00edm skokem p\u0159ekonal vzd\u00e1lenost mezi nimi a v p\u0159\u00ed\u0161t\u00ed chv\u00edli u\u017e kle\u010del p\u0159ed Tomem a drtil mu klouby na prstech ve sv\u00fdch dlan\u00edch.<\/div>\n
„Ne, Tome, pros\u00edm, pros\u00edm, to ne,“ V\u011bd\u011bl, \u017ee bratrova \u00favaha je zcela logick\u00e1 a \u017ee jeho otec by za to \u0161el do v\u011bzen\u00ed na p\u011bkn\u011b dlouhou dobu, ale p\u0159esto ho ta p\u0159edstava d\u011bsila.<\/div>\n
„Ty snad chce\u0161, aby z toho vy\u0161el beztrestn\u011b?“ vyjekl Tom nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b a sna\u017eil se vykroutit svou ruku z t\u011bch bratrov\u00fdch, proto\u017ee to za\u010d\u00ednalo b\u00fdt bolestiv\u00e9. Usykl a za\u010dal si prsty mnout. Bill nam\u00edsto ni\u010den\u00ed bratrov\u00fdch rukou za\u010dal zat\u00ednat nehty do vlastn\u00edch dlan\u00ed. Kdy\u017e to Tom vid\u011bl, chytil ho znovu za ruce a nechal ho, a\u0165 rad\u011bji ubli\u017euje jemu. Nikdy nem\u011bl r\u00e1d, kdy\u017e trp\u011bl jeho mal\u00fd br\u00e1\u0161ka.<\/p>\n

„Ne\u2026“ zakroutil zase Bill zb\u011bsile hlavou. „J\u00e1 jen\u2026 nechci u\u017e na to myslet. Nemohl bych proti n\u011bmu sv\u011bd\u010dit,“ napr\u00e1zdno polknul, kdy\u017e se mu ud\u011blalo \u0161patn\u011b jen z t\u00e9 my\u0161lenky, \u017ee by m\u011bl m\u00edt s otcem zase n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho. „Prost\u011b to chci nechat b\u00fdt.“<\/div>\n

„Nem\u016f\u017ee\u0161 to nechat jen tak b\u00fdt,“ zakroutil Tom hlavou.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu,“ odporoval mu Bill. D\u011blal to u\u017e dost dlouho na to, aby v\u011bd\u011bl, \u017ee je to pravda. Ostatn\u011b k tomu m\u011bl velice dobr\u00e9ho pomocn\u00edka – heroin v tomhle dok\u00e1zal odv\u00e1d\u011bt skv\u011blou pr\u00e1ci.<\/div>\n
„T\u00edm, \u017ee p\u0159ed t\u00edm bude\u0161 ut\u00edkat, se nic nevy\u0159e\u0161\u00ed,“ nam\u00edtl Tom a po\u0159\u00e1d vypadal ohledn\u011b sv\u00e9ho n\u00e1vrhu odhodlan\u011b.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm!“ Bill vypadal, \u017ee se ka\u017edou chv\u00edli rozpl\u00e1\u010de a Tom nem\u011bl to srdce, aby si vzal jeho slzy na sv\u011bdom\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u2026 tak dob\u0159e. Jen se uklidni, ano? Mo\u017en\u00e1, zkus o tom trochu pop\u0159em\u00fd\u0161let, dob\u0159e?“ Bill v jeho hlase mohl c\u00edtit zdr\u00e1havost, ale slova, kter\u00e9 mu jeho dvoj\u010de \u0159eklo, ho aspo\u0148 trochu ukonej\u0161ila. Aspo\u0148 prozat\u00edm to mo\u017en\u00e1 nech\u00e1 b\u00fdt. Ale v\u011bd\u011bl, \u017ee kdy\u017e si Tom vzal n\u011bco do hlavy, dok\u00e1zal b\u00fdt je\u0161t\u011b umanut\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on.<\/p>\n

*<\/p>\n

Dny kolem n\u011bj plynuly a on si nemohl vzpomenout, kdy naposledy se c\u00edtil tak spokojen\u00fd. Jeho \u017eivot se zd\u00e1l docela norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e se ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no budil ve sv\u00e9 vlastn\u00ed posteli, ve vlastn\u00edm pokoji. Cel\u00e9 dny tr\u00e1vil s bratrem bu\u010f pov\u00edd\u00e1n\u00edm o v\u0161em mo\u017en\u00e9m, nebo se na n\u011bj d\u00edval, kdy\u017e pracoval. Bylo to skoro, jako by \u017eili sv\u016fj sen. Skoro<\/em>. Bill si nemohl nev\u0161imnout, \u017ee je Tom \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edc podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011bj\u0161\u00ed poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e \u0161el do koupelny, a oba v\u011bd\u011bli, \u017ee si jde d\u00e1t d\u00e1vku. Nav\u00edc Bill za\u010d\u00ednal b\u00fdt nerv\u00f3zn\u00ed, proto\u017ee brzy bude muset j\u00edt ven a obstarat si dal\u0161\u00ed fet. P\u0159em\u00fd\u0161lel, kde vezme pot\u0159ebn\u00e9 pen\u00edze. N\u011bjak si nedok\u00e1zal p\u0159edstavit, \u017ee by musel zase sh\u00e1n\u011bt n\u011bjak\u00e9 z\u00e1kazn\u00edky. Od tohohle si velmi rychle odvykl. P\u0159\u00e1l si, aby takhle mohl z\u016fstat napo\u0159\u00e1d. M\u00edt nekone\u010dnou z\u00e1sobu heroinu a p\u0159\u00edtomnost jeho bratra. Takhle n\u011bjak si p\u0159edstavoval \u0161\u0165astn\u00fd \u017eivot. Jak se ale zd\u00e1lo, jeho bratr na to m\u011bl pon\u011bkud jin\u00fd n\u00e1zor.<\/p>\n

*<\/p>\n

„P\u0159em\u00fd\u0161lel jsi o tom?“ bratr\u016fv hlas ho vytrhl z lehk\u00e9 d\u0159\u00edmoty, kter\u00e9 podlehl t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b, kdy\u017e se jeho hlava dotkla pol\u0161t\u00e1\u0159e. Cel\u00fd den se c\u00edtil nepohodln\u011b a unaven\u011b. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, z \u010deho to je a ani ho to nezaj\u00edmalo. Neochotn\u011b otev\u0159el o\u010di a zad\u00edval se na Toma, kter\u00fd sed\u011bl na kraji jeho postele.<\/div>\n

„O \u010dem?“ zeptal se nech\u00e1pav\u011b.<\/div>\n
„O tom trestn\u00edm ozn\u00e1men\u00ed,“ p\u0159ipomn\u011bl mu bratr n\u00e1vrh, o kter\u00e9m spolu p\u0159ed n\u011bkolika dny mluvili. Bill proti sv\u00e9 v\u016fli podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b za\u00fap\u011bl a zase p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka. C\u00edtil, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed chv\u00edle, kdy si zase bude muset j\u00edt p\u00edchnout, a nec\u00edtil se na \u017e\u00e1dn\u00e9 pov\u00edd\u00e1n\u00ed. A u\u017e v\u016fbec ne o tomhle. V tuhle dobu byl v\u017edycky nadm\u00edru p\u0159ecitliv\u011bl\u00fd a podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd.<\/div>\n
„Bille,“ zat\u0159\u00e1sl Tom jemn\u011b s jeho rukou, aby upoutal jeho pozornost.<\/div>\n
„Nechci to ud\u011blat, Tome,“ zakroutil hlavou a p\u0159ikryl si dlan\u011bmi tv\u00e1\u0159. „Nemysl\u00edm, \u017ee bych o tom s n\u011bk\u00fdm dok\u00e1zal mluvit,“ povzdechl si.<\/div>\n
„M\u011bl jsi o tom mluvit se mnou,“ nam\u00edtl Tom. „U\u017e d\u00e1vno,“<\/div>\n
„Nebyl jsi tam, kdy\u017e jsem t\u011b pot\u0159eboval,“ p\u0159iznal Bill.<\/p>\n

Necht\u011bl, aby to zn\u011blo, \u017ee mu snad n\u011bco vy\u010d\u00edt\u00e1, ale byla to pravda. Dlouho st\u00e1li p\u0159i sob\u011b a v\u017edy si pom\u00e1hali, ale pak nastal u Toma n\u011bjak\u00fd zlom a u\u017e po jeho boku nebyl, aby mu v\u017edycky pomohl. Bill se nikdy nedop\u00e1tral, co se tenkr\u00e1t stalo, \u017ee se p\u0159ed n\u00edm bratr uzav\u0159el a za\u010dal ho odstrkovat, a pak se za\u010daly d\u00edt ty hrozn\u00e9 v\u011bci mezi n\u00edm a jeho otcem, a on se celou tu dobu c\u00edtil tak zatracen\u011b s\u00e1m a divn\u00fd. Divn\u00fd, proto\u017ee i vlastn\u00ed bratr se mu vyh\u00fdbal a necht\u011bl s n\u00edm u\u017e tr\u00e1vit tolik \u010dasu, co p\u0159edt\u00edm. A pak u\u017e bylo stra\u0161n\u011b t\u011b\u017ek\u00e9 naj\u00edt si cestu zp\u00e1tky, kdy\u017e se dal na heroin. Vlastn\u011b u\u017e mu to potom bylo jedno, u\u017e Tomovu pomoc nepot\u0159eboval.<\/p>\n

„Jak to mysl\u00ed\u0161?“ pod\u00edval se na n\u011bj bratr udiven\u011b. „V\u017edycky jsem tady pro tebe.“<\/div>\n

„Tenkr\u00e1t jsi nebyl,“ nam\u00edtl Bill. „Co se tenkr\u00e1t stalo, Tome? N\u011bco se mezi n\u00e1mi pokazilo,“<\/div>\n
Tom jej sledoval s podivn\u00fdm v\u00fdrazem na tv\u00e1\u0159i, jako by mu n\u011bco cht\u011bl \u0159\u00edct, a z\u00e1rove\u0148 jako by si to tajemstv\u00ed cht\u011bl vz\u00edt s sebou do hrobu. Bill napjat\u011b o\u010dek\u00e1val, \u017ee se kone\u010dn\u011b dozv\u00ed p\u0159\u00ed\u010dinu jejich odcizen\u00ed, ale vyru\u0161ilo je zvon\u011bn\u00ed Tomova telefonu. Polekan\u011b sebou trhl, ne\u017e se pro mobil nat\u00e1hl a pod\u00edval se na display.<\/div>\n
„To je \u0161\u00e9f. Mus\u00edm to vz\u00edt,“ pod\u00edval se na n\u011bj omluvn\u011b, vysko\u010dil na nohy a odb\u011bhl k sob\u011b do pokoje, odkud Bill po chv\u00edli usly\u0161el jeho hlas. Kdy\u017e tlumen\u00fd zvuk hovoru utichl, Bill na bratra st\u00e1le \u010dekal, ale ten u\u017e nep\u0159i\u0161el.<\/div>\n
Fajn, dneska se asi pravdu nedozv\u00ed. Znovu p\u0159iv\u0159el v\u00ed\u010dka a sna\u017eil se usnout, ale nem\u011blo to cenu. Proto se zvedl a zam\u00ed\u0159il do koupelny. Po jej\u00ed n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b snad bude m\u00edt na p\u00e1r hodin zase klid.<\/p>\n

*<\/p>\n

Bill t\u00e9m\u011b\u0159 ka\u017edou noc tr\u00e1vil chv\u00edli v lo\u017enici rodi\u010d\u016f, kde se prob\u00edral v\u011bcmi jejich mamky, a sna\u017eil se vypustit ze sebe v\u0161echen ten smutek, kter\u00fd ho u\u017e\u00edral. Bylo to n\u011bco jako terapie a mu\u010den\u00ed v jednom.<\/div>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee se bl\u00ed\u017e\u00ed den, kdy bude muset j\u00edt zase na plac a koupit si novou z\u00e1sobu heroinu, a po\u0159\u00e1d nev\u011bd\u011bl, jak to ud\u011blat. Necht\u011bl bratra na\u0161tvat. P\u0159ekvapovalo ho, \u017ee se Tom od toho prvn\u00edho dne u\u017e nezm\u00ednil o tom, \u017ee by m\u011bl Bill p\u0159estat. Mo\u017en\u00e1 se jen sna\u017eil neh\u00e1dat se s n\u00edm, proto\u017ee Bill si byl jist\u00fd, \u017ee kdyby narazili na tohle t\u00e9ma, mohlo by doj\u00edt i ke t\u0159et\u00ed sv\u011btov\u00e9. Jejich n\u00e1zory se v tomhle diametr\u00e1ln\u011b li\u0161ily. Nemohl bratra obvi\u0148ovat, proto\u017ee mu bylo jasn\u00e9, \u017ee Tom prost\u011b nem\u00e1 p\u0159edstavu, jak\u00e9 to pro n\u011bj je. Ale hor\u0161\u00ed bylo, \u017ee Bill za\u010d\u00ednal zji\u0161\u0165ovat \u010d\u00edm d\u00e1l v\u00edce, jak\u00e9 to bylo pro Toma.<\/p>\n

Povzdechl si a p\u0159ivon\u011bl si znovu k parf\u00e9mu, kter\u00fd vylovil z jedn\u00e9 z krabic. Von\u011bl p\u0159esn\u011b tak, jak si pamatoval v\u016fni jejich mamky. I kdy\u017e byl po\u0159\u00e1d smutn\u00fd, v\u011bd\u011bl, \u017ee Tom tady pro n\u011bj je, kdy\u017e ho bude pot\u0159ebovat. Proto schoval v\u0161echny v\u011bci zp\u00e1tky do krabice a rozhodl se j\u00edt za bratrem. C\u00edtil, \u017ee jeho p\u0159\u00edtomnost je te\u010f p\u0159esn\u011b to, co pot\u0159eboval.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa Bill se probudil d\u0159\u00edve ne\u017e Tom. Vlastn\u011b ho vzbudila nep\u0159\u00edjemn\u00e1 k\u0159e\u010d v b\u0159i\u0161e. V tichosti se zvedl, aby bratra neprobudil, vzal si svou ta\u0161ku a zav\u0159el se v koupeln\u011b. P\u0159ipravil si d\u00e1vku a chv\u00edli st\u0159\u00edka\u010dku \u017emoulal v prstech. P\u0159i\u0161lo mu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6745","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6745","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6745"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6745\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6745"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6745"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6745"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}