{"id":6746,"date":"2012-03-27T17:00:00","date_gmt":"2012-03-27T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6728"},"modified":"2012-03-27T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-27T16:00:00","slug":"darovane-srdce-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/27\/darovane-srdce-11\/","title":{"rendered":"Darovan\u00e9 srdce 11."},"content":{"rendered":"
autor: T-KAY<\/p>\n

<\/strong>
Hey Leute…. Je tu dal\u0161\u00ed d\u00edl… v nimul\u00e9m d\u00edle jsme m\u011bli V\u00e1noce. Kr\u00e1sn\u00e9 to obdob\u00ed… vi\u010fte? No nebudu nap\u00ednat a bl\u00ed\u017e\u00edme se k p\u0159ehoupnut\u00ed do dal\u0161\u00edho roku \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

Pa T-KAY<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\" <\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
**<\/p>\n

Pomalu se schylovalo ke konci roku. Bill s Tomem si u\u017e\u00edvali v\u00e1no\u010dn\u00edch pr\u00e1zdnin. Ob\u010das se p\u0159ed zimou zav\u0159eli s G\u00e9\u010dkama do Georgovy gar\u00e1\u017ee a zkou\u0161eli.<\/div>\n

Tom se samoz\u0159ejm\u011b hned G\u00e9\u010dk\u00e1m chlubil d\u00e1rkem od Billa.<\/p>\n

„Ty bl\u00e1ho. Kolik jsi za n\u00ed dal?“ zeptal se hned Georg Billa.<\/div>\n

„To se ne\u0159\u00edk\u00e1. Je to v\u00e1no\u010dn\u00ed d\u00e1rek, a tak se na cenu nehled\u00ed,“ usm\u00e1l se Bill.<\/p>\n

Jak Bill tak Tom vyu\u017e\u00edvali d\u00e1rk\u016f od toho druh\u00e9ho. Jeliko\u017e Bill\u016fv mikrofon byl bezdr\u00e1tov\u00fd, tak to bylo jednodu\u0161\u0161\u00ed.<\/div>\n

Georg, kter\u00fd m\u011bl v gar\u00e1\u017ei krom\u011b n\u00e1stroj\u016f i men\u0161\u00ed aparaturu, navrhl, aby zkusili nahr\u00e1t jednu z p\u00edsni\u010dek, co slo\u017eili. V\u0161ichni horliv\u011b p\u0159ikyvovali. Je\u0161t\u011b se museli rozhodnout, kter\u00e1 to bude. Chvilku se dohadovali a\u017e nakonec vybrali jednu z anglicky napsan\u00fdch. Tedy p\u00edse\u0148 Monsoon. (pros\u00edm ne\u0159e\u0161te v\u011bk a dobu, pros\u00edm… -pozn. autora)<\/p>\n

Georg zapnul nahr\u00e1v\u00e1n\u00ed a rychle se posadil na sv\u00e9 m\u00edsto. Tom za\u010dal vybrnk\u00e1vat prvn\u00ed t\u00f3ny zmi\u0148ovan\u00e9 p\u00edsni\u010dky a k tomu se p\u0159idal Bill\u016fv hlas, pak Gustav a nakonec Georg. Nahr\u00e1vali to na prvn\u00ed pokus. Dohodli se tak.<\/p>\n

V\u0161echno prob\u00edhalo perfektn\u011b. Kdy\u017e dozn\u011bly posledn\u00ed t\u00f3ny p\u00edsn\u011b, Georg vypnul nahr\u00e1van\u00ed a chv\u00edli po\u010dkal.<\/div>\n

\n
„Tak a te\u010f si to jen poslechnout, docela se boj\u00edm,“ zaksichtil se Georg stoj\u00edc\u00ed u aparatury.<\/div>\n
„To nejsi s\u00e1m,“ hlesl Bill. B\u00e1l se, \u017ee n\u011bco pokazil.<\/div>\n
„Na co \u010dek\u00e1\u0161? U\u017e to pou\u0161t\u011bj, jinak mi rupnou nervy a odvezou m\u011b do bl\u00e1zince,“ vtipkoval Tom.<\/div>\n
„Tak jo,“ vzdychl Georg, p\u0159eto\u010dil p\u00e1sku na za\u010d\u00e1tek a pustil p\u0159ehr\u00e1v\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

V\u0161ichni jen poslouchali. Nebyli schopni slova. P\u00edse\u0148 jako celek zn\u011bla dokonale. Billovi a\u017e vyhrkly slzy, kdy\u017e to poslouchal. Nic nepokazil. Naopak. Bylo to vynikaj\u00edc\u00ed.<\/p>\n

„P\u00e1ni!“ hlesl uznale Tom. Byl stejn\u011b une\u0161en\u00fd jako ostatn\u00ed.<\/div>\n

„P\u0159esn\u011b! P\u00e1ni! Bille, jsi bo\u017e\u00ed!“ ozval se Georg a Gustav jen p\u0159ikyvoval.<\/div>\n
„Neb\u00fdt v\u00e1s, tak to nen\u00ed takhle dokonal\u00fd,“ \u010dervenal se Bill.<\/div>\n
Tom k n\u011bmu p\u0159i\u0161el a l\u00edbnul ho na tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Kecko, neb\u00fdt tv\u00e9ho hlasu, tak to nejsp\u00ed\u0161 \u0161patn\u011b dopadne,“ po\u0161eptal mu. Pak ho objal kolem pasu.<\/div>\n
„Kluci, na Silvestra je na n\u00e1m\u011bst\u00ed n\u011bjak\u00e1 akce pro amat\u00e9ry jako my,“ \u0159ekl najednou Gustav.<\/div>\n
„Po\u010dkej, jako\u017ee bysme se zapsali a vystoupili p\u0159ed lidma?“ oto\u010dil se na n\u011bj Tom.<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b. Po tomhle pokusu o nahr\u00e1n\u00ed p\u00edsni\u010dky jsem toho n\u00e1zoru, \u017ee na to m\u00e1me. Jen bysme asi m\u011bli vybrat jinou,“ vysv\u011btloval Gustav.<\/div>\n
„No… j\u00e1 nev\u00edm…“ znejist\u011bl Bill.<\/div>\n
„Neboj se. Budu tam s tebou,“ uji\u0161\u0165oval ho Tom.<\/div>\n
„Tak\u017ee kdo je pro zaps\u00e1n\u00ed na tu akci?“ zeptal se tedy Georg.<\/div>\n
„J\u00e1 ur\u010dit\u011b,“ ozval se Gustav.<\/div>\n
„J\u00e1 taky,“ rychle p\u0159ik\u00fdvl Georg.<\/div>\n
„J\u00e1 po\u010dk\u00e1m na Billovo rozhodnut\u00ed,“ \u0159ekl Tom a G\u00e9\u010dka tedy up\u00edrala zrak na Billa.<\/div>\n
Nejen\u017ee byl nerv\u00f3zn\u00ed a nejist\u00fd, ale to, \u017ee ho G\u00e9\u010dka pozorovala, mu bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9. Chv\u00edli se tedy rozm\u00fd\u0161lel, up\u00edraj\u00edce sv\u016fj pohled na Toma, kter\u00fd se na n\u011bj povzbudiv\u011b usm\u00edval.<\/div>\n
„Tak teda jo,“ \u0159ekl Bill a t\u00edm p\u00e1dem souhlasil i Tom.<\/div>\n
„Magdeburgu, t\u011b\u0161 se!“ zav\u00fdsknul Georg a v\u0161ichni se za\u010dali sm\u00e1t.<\/p>\n

Je\u0161t\u011b ne\u017e se ten den rozlou\u010dili, domlouvali se na n\u00e1zvu kapely, a\u017e se nakonec shodli na Tokio Hotel.<\/p>\n

**<\/p>\n

Zb\u00fdvalo posledn\u00edch 24 hodin do silvestrovsk\u00e9 akce na n\u00e1m\u011bst\u00ed. Bill le\u017eel Tomovi v n\u00e1ru\u010d\u00ed v Tomov\u011b posteli.<\/p>\n

„Tom\u00ed, j\u00e1 se boj\u00edm, \u017ee to pokaz\u00edm,“ kn\u00edknul Bill.<\/div>\n

„Nepokaz\u00ed\u0161. J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ pol\u00edbil ho Tom na \u010delo.<\/div>\n
„Co kdy\u017e…“ Bill u\u017e cht\u011bl vym\u00fd\u0161let katastrof\u00e1ln\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e, ale Tom mu v tom zabr\u00e1nil polibkem.<\/div>\n
„Nic se nepokaz\u00ed,“ ujistil ho Tom, opatrn\u011b mu vklouzl rukou pod tri\u010dko a hladil ho na b\u0159\u00ed\u0161ku.<\/p>\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee kdyby si dovolil rukou p\u0159esunout na hrudn\u00edk, Bill ho zastav\u00ed. Sice nech\u00e1pal pro\u010d, ale rad\u0161i se neptal.<\/p>\n

„Jak je mo\u017en\u00fd, \u017ee m\u011b v\u017edycky uklidn\u00ed\u0161?“ zeptal se najednou Bill.<\/div>\n

„Proto\u017ee to s tebou um\u00edm,“ zasm\u00e1l se Tom.<\/div>\n
„Kecko,“ zasm\u00e1l se i Bill a pra\u0161til p\u011bst\u00ed Toma do ramene.<\/div>\n
„Uvid\u00ed\u0161, \u017ee to bude z\u00edtra v pohod\u011b. To ti slibuju,“ ujistil Tom Billa je\u0161t\u011b jednou.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ \u0159ekl Bill potichu, a je\u0161t\u011b v\u00edce se schoulil do Tomova n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

V t\u00e9to poloze le\u017eeli tak dlouho, dokud spole\u010dn\u011b neusnuli.<\/p>\n

**<\/p>\n

Posledn\u00ed den v roce uplynul stra\u0161n\u011b rychle a na\u0161e \u010dtve\u0159ice st\u00e1la za podiem a p\u0159ipravovala se na vystoupen\u00ed. Pro tuhle akci se v\u0161ichni \u010dty\u0159i shodli, \u017ee zahraj\u00ed \u010derstv\u011b slo\u017eenou p\u00edsni\u010dku Vergessene Kinder. Bill ji napsal asi t\u0159i dny p\u0159ed vystoupen\u00edm a v\u0161ichni tedy byli v gar\u00e1\u017ei, dokud pro Billova slova neslo\u017eili hudbu. A \u017ee jim to dalo zabrat. Vym\u00fd\u0161leli dlouho do noci a den p\u0159ed akc\u00ed byli kone\u010dn\u011b spokojeni.<\/p>\n

Te\u010f ale st\u00e1li nerv\u00f3zn\u011b za podiem a \u010dekali, a\u017e moder\u00e1tor akce vyvol\u00e1 jejich jm\u00e9no.<\/div>\n

V davu pod podiem st\u00e1li rodi\u010de v\u0161ech \u010dty\u0159. Byli zv\u011bdav\u00ed na sv\u00e9 ratolesti a tuhle p\u0159\u00edle\u017eitost si nemohli nechat uj\u00edt.<\/p>\n

„Te\u010f se na v\u00e1s chyst\u00e1 parta, kter\u00e1 si dala z\u00e1le\u017eet a s \u010derstv\u011b slo\u017eenou p\u00edsn\u00ed Vergessene Kinder vystoup\u00ed skupina Tokio Hotel!“ ozval se moder\u00e1tor\u016fv hlas a v kluc\u00edch hrklo.<\/p>\n

Onen moder\u00e1tor jim nezapomn\u011bl pop\u0159\u00e1t hodn\u011b \u0161t\u011bst\u00ed a kluci vb\u011bhli na podium. Tedy sp\u00ed\u0161e nakr\u00e1\u010deli. Bill se chopil mikrofonu a Tom s Georgem za\u010dali hr\u00e1t. Chv\u00edli nato se n\u00e1m\u011bst\u00edm rozezn\u011bl Bill\u016fv hlas a v\u0161ichni p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed on\u011bm\u011bli. Pak se k nim p\u0159idal Gustav na bic\u00ed a cel\u00e1 p\u00edse\u0148 p\u016fsobila p\u0159\u00edmo magicky pro v\u0161echny p\u0159\u00edtomn\u00e9. Ta p\u00edse\u0148 d\u00e1vala v\u0161em jist\u00e9 poselstv\u00ed.<\/p>\n

Bill, kter\u00fd byl p\u0159edt\u00edm dost nerv\u00f3zn\u00ed, se osm\u011blil a ob\u010das p\u0159e\u0161el po podium tam a zp\u011bt. O\u010dima t\u011bkal po v\u0161ech p\u0159ihl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch, aby se ujistil, \u017ee si vede dob\u0159e. V\u0161ichni na on\u011bch \u010dty\u0159ech chlapc\u00edch doslova viseli o\u010dima a hltali ka\u017ed\u00e9 slovo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed ze zp\u011bv\u00e1kova hrdla.<\/p>\n

Kdy\u017e dozn\u011bly posledn\u00ed t\u00f3ny, ot\u0159\u00e1sl n\u00e1m\u011bst\u00edm ohromuj\u00edc\u00ed potlesk. Bill se \u0161\u0165astn\u011b oto\u010dil na Toma, kter\u00fd se na n\u011bj usm\u00edval. Aby toho nebylo m\u00e1lo, tak se od publika oz\u00fdvala hromadn\u00e1 \u017e\u00e1dost o p\u0159\u00eddavek. Chlapci se tedy oto\u010dili na moder\u00e1tora, kter\u00fd cel\u00e9 vystoupen\u00ed pozorn\u011b sledoval, musel jedin\u011b p\u0159ik\u00fdvnout. Nikdo z dosavadn\u00edch vystupuj\u00edc\u00edch nem\u011bl takov\u00fd ohlas.<\/div>\n

Bill se tedy oto\u010dil na kluky a pohybem rt\u016f jim nazna\u010dil ‚Monsoon‘.<\/div>\n
Kluci nepatrn\u011b p\u0159ik\u00fdvli, a tak se n\u00e1m\u011bst\u00edm rozlehly prvn\u00ed t\u00f3ny Monsoonu.<\/p>\n

autor: T-KAY<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: T-KAY Hey Leute…. Je tu dal\u0161\u00ed d\u00edl… v nimul\u00e9m d\u00edle jsme m\u011bli V\u00e1noce. Kr\u00e1sn\u00e9 to obdob\u00ed… vi\u010fte? No nebudu nap\u00ednat a bl\u00ed\u017e\u00edme se k p\u0159ehoupnut\u00ed do dal\u0161\u00edho roku \ud83d\ude42 Pa T-KAY ** Pomalu se schylovalo ke konci roku. Bill s Tomem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[480],"tags":[],"class_list":["post-6746","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-darovane-srdce"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6746","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6746"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6746\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6746"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6746"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6746"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}