{"id":6752,"date":"2012-03-26T16:00:00","date_gmt":"2012-03-26T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6734"},"modified":"2012-03-26T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-26T15:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/26\/haus-fur-ungewollt-12\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 12."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Jakmile jsem se r\u00e1no vzbudil, t\u011blem mi projela pal\u010div\u00e1 bolest. Nev\u00edm, co to bylo, ale rozhodl jsem se to ignorovat. P\u0159eci jen, m\u011bl jsem na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, ne\u017e sku\u010det bolest\u00ed. V\u0161ak ono to p\u0159ejde. Pomalu jsem si balil v\u011bci, kter\u00e9 jsem si sem donesl, nebylo jich moc. Bylo mi smutno z toho, \u017ee mus\u00edm opustit tenhle skromn\u00fd pokoj\u00ed\u010dek, sv\u016fj domov<\/em>, ale pokud jsem cht\u011bl, aby byl Tom alespo\u0148 trochu sm\u00ed\u0159en\u00fd s m\u00fdm vztahem s Anisem, musel jsem j\u00edt k n\u011bmu. Byla to jedin\u00e1 mo\u017enost, jak mu vysv\u011btlit, \u017ee Anis je dobr\u00fd. Nikdy ho nem\u011bl r\u00e1d, \u017eil ztracen\u00fd v n\u00e1zoru, \u017ee je to namy\u0161len\u00fd chlap, jen\u017ee to u\u017e je d\u00e1vno pry\u010d.<\/div>\n
Naposledy jsem se pod\u00edval po pokoji, ne\u017e jsem opatrn\u011b zam\u00ed\u0159il k Adrienovi.<\/p>\n

„Ahoj,“ s \u00fasm\u011bvem jsem k n\u011bmu vlezl. „J\u00e1\u2026 Jdu se rozlou\u010dit. St\u011bhuju se.“<\/div>\n

„Kam?“ vyt\u0159e\u0161til vyd\u011b\u0161en\u011b o\u010di.<\/div>\n
„K Tomovi. Ale budu za tebou chodit a ty za mnou, Adriene. Ur\u010dit\u011b se budeme v\u00eddat d\u00e1l. Jen budu bydlet v jin\u00e9 ulici.“<\/div>\n
„Uh, no tak dob\u0159e,“ zamumlal. „Promi\u0148, nev\u00edm co \u0159\u00edct, jsem p\u0159ekvapen\u00fd. Snad jen pop\u0159\u00e1t ti, abys byl \u0161\u0165astn\u00fd, a \u017ee se snad brzy uvid\u00edme?“ vstal z postele a vrhnul se mi kolem krku.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Obj\u00edmali jsme se dlouho, ani jeden z n\u00e1s se je\u0161t\u011b necht\u011bl lou\u010dit, p\u0159esto\u017ee to nebylo nav\u017edy.<\/div>\n
„Mus\u00edm j\u00edt,“ kone\u010dn\u011b jsem se od n\u011bj odtrhl. „Je\u0161t\u011b jdu za Anisem, tak\u017ee\u2026 M\u011bj se hezky, uvid\u00edme se,“ je\u0161t\u011b jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Po\u010dkej!“ zastavil m\u011b. „Tu m\u00e1\u0161,“ sp\u011b\u0161n\u011b mi narval do n\u00e1ru\u010d\u00ed obraz, se kter\u00fdm jsem mu pom\u00e1hal. „Nech si ho,“ zam\u00e1val mi a j\u00e1 jen s tich\u00fdm sl\u016fvkem d\u00edk\u016f ode\u0161el. Dnes u\u017e jsem se neohl\u00ed\u017eel na ostatn\u00ed lidi, jen jsem se sna\u017eil co nejrychleji doj\u00edt za Anisem.<\/div>\n
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ prudce jsem k n\u011bmu vtrhl. D\u00edkybohu, \u017ee na dne\u0161ek nem\u011bl domluvenou \u017e\u00e1dnou sch\u016fzku. Nebyl bych ochotn\u00fd odej\u00edt.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l. „Nemohl jsem se do\u010dkat, a\u017e t\u011b uvid\u00edm, i kdy\u017e bych si p\u0159\u00e1l, aby dne\u0161ek nenastal,“ st\u00e1hnul si m\u011b na kl\u00edn, tak\u017ee jsem te\u010f na n\u011bm sed\u011bl obkro\u010dmo. „T\u011b\u0161\u00ed\u0161 se?“ Nechal jsem jeho ot\u00e1zku bez pov\u0161imnut\u00ed, pouze jsem se k n\u011bmu sklonil a dlouze ho pol\u00edbil. Necht\u011bl jsem mluvit, jen se ho neomezen\u011b dot\u00fdkat. „Kdy tam m\u00e1\u0161 b\u00fdt?“<\/div>\n
„Na dvan\u00e1ctou,“ neochotn\u011b jsem zamumlal. „Za chv\u00edli budu muset vyrazit, abych tam do\u0161el.“<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148 a odvezu t\u011b,“ pevn\u011b m\u011b objal kolem pasu. „Nep\u016fjde\u0161 p\u011b\u0161ky, b\u016fhv\u00edkam, kdy\u017e t\u011b m\u016f\u017eu odv\u00e9st. To je hloupost,“ dodal na vysv\u011btlenou.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl jsem. „Bude se mi st\u00fdskat.“<\/div>\n
„Bude\u0161 m\u011b vyhazovat, jak \u010dasto t\u011b budu nah\u00e1n\u011bt,“ se sm\u00edchem m\u011b pol\u00edbil. Bylo to to jedin\u00e9, co jsem \u017e\u00e1dal – aby m\u011b l\u00edbal a nepou\u0161t\u011bl ze sv\u00e9ho n\u00e1ru\u010d\u00ed, a\u010dkoli \u010d\u00edm d\u00e9le m\u011b dr\u017eel, t\u00edm m\u00e9n\u011b jsem si byl jist\u00fd sv\u00fdm rozhodnut\u00edm.<\/p>\n

*<\/p>\n

Sed\u011bl jsem s Anisem po boku v aut\u011b p\u0159ed men\u0161\u00edm domem. Kdybych od Toma p\u0159edem nev\u011bd\u011bl, \u017ee si koupil byt, myslel bych si, \u017ee koupil cel\u00fd d\u016fm. Bylo to v p\u0159\u00edjemn\u011b vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00ed ulici, p\u0159esto v\u0161ak st\u00e1le existovalo n\u011bjak\u00e9 „ale“.<\/div>\n

„Znal jsem t\u011b,“ za\u0161eptal jsem n\u00e1hle. „Chci \u0159\u00edct\u2026 Kdy\u017e jsem sly\u0161el tv\u00e9 mu\u017ee mluvit o tob\u011b poprv\u00e9, n\u011bjak mi to nedo\u0161lo, ale pak, kdy\u017e jsem t\u011b uvid\u011bl, tak\u2026 jsem si vzpomn\u011bl. Bylo to asi p\u0159ed rokem, je\u0161t\u011b jsem bydlel u rodi\u010d\u016f a s Tomem jsme zrovna m\u011bli sv\u016fj den. Bavili jsme se, mazlili, kdy\u017e mu n\u011bkdo napsal. Byl hrub\u00fd, nad\u00e1val na tebe. Dote\u010f nev\u00edm pro\u010d, ale nikdy nezapomenu na to, jak \u0159\u00edkal, \u017ee t\u011b nen\u00e1vid\u00ed.“<\/div>\n
„Pro\u010d mi to \u0159\u00edk\u00e1\u0161, Bille?“<\/div>\n
„Proto\u017ee se boj\u00edm,“ popravd\u011b jsem za\u0161eptal. „Boj\u00edm se, \u017ee a\u017e Tom zjist\u00ed, \u017ee jsme spolu, nebude p\u0159\u00edli\u0161\u2026 nad\u0161en\u00fd. J\u00e1 v\u00edm, \u017ee n\u00e1m do toho nem\u00e1 co mluvit a tak\u00e9 ho nenech\u00e1m, ale\u2026“<\/div>\n
„Kdyby se cokoli stalo,“ sko\u010dil mi do \u0159e\u010di a naklonil se ke mn\u011b. „Dve\u0159e u m\u011b bude\u0161 m\u00edt st\u00e1le otev\u0159en\u00e9, Bille. To, \u017ee odch\u00e1z\u00ed\u0161, neznamen\u00e1, \u017ee se ke mn\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit. A nep\u0159em\u00fd\u0161lej nad t\u00edm, t\u0159eba t\u011b Tom p\u0159ekvap\u00ed,“ povzbudiv\u011b se usm\u00e1l, ale n\u011bco v jeho o\u010d\u00edch mi \u0159\u00edkalo, \u017ee tomu s\u00e1m nev\u011b\u0159\u00ed. Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl a jemn\u011b ho pol\u00edbil.<\/p>\n

„Zavolej mi nebo napi\u0161, hned jak bude\u0161 m\u00edt volno, ano? Bude se mi st\u00fdskat.“<\/div>\n

„Mn\u011b taky,“ souhlasn\u011b p\u0159ik\u00fdvl. „Te\u010f ut\u00edkej, m\u00e1m dojem, \u017ee Tom stoj\u00ed u okna, \u010dek\u00e1 na tebe a sna\u017e\u00ed se prop\u00e1lit d\u00edru do t\u011bch kou\u0159ov\u00fdch skel,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

D\u0159\u00edv, ne\u017e bych si to sta\u010dil rozmyslet, jsem vylezl z auta a na jeden n\u00e1dech do\u0161el a\u017e k domu, odkud u\u017e se oz\u00fdvalo bzu\u010den\u00ed zvonku. Kdy\u017e jsem se ohl\u00e9dl, abych zam\u00e1val Anisovi, u\u017e byl pry\u010d. Se sklopenou hlavou, ale st\u00e1le nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed, jsem vy\u0161lapal schody a\u017e k posledn\u00edmu bytu, kde ve dve\u0159\u00edch st\u00e1l Tom. Najednou m\u011b ve\u0161ker\u00e1 nervozita opustila. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b jsem se mu vrhnul kolem krku, nemohl jsem uv\u011b\u0159it, \u017ee jsem zase s Tomim, \u017ee ho m\u016f\u017eu vid\u011bt cel\u00fd den.<\/p>\n

„Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi tady,“ \u0161\u0165astn\u011b mi vydechl do ucha. „Poj\u010f, uk\u00e1\u017eu ti tv\u016fj pokoj.“ Poslu\u0161n\u011b jsem n\u00e1sledoval jeho kroky, i kdy\u017e mi ned\u00e1val jinou mo\u017enost, jak pevn\u011b m\u011b dr\u017eel za ruku. Napr\u00e1zdno jsem polkl, kdy\u017e jsem se po\u0159\u00e1dn\u011b rozhl\u00e9dl. Bylo tu t\u00e9m\u011b\u0159 v\u0161echno z m\u00e9ho star\u00e9ho pokoje, v\u010detn\u011b mali\u010dkost\u00ed, jako t\u0159eba keramick\u00e9 so\u0161ky nebo sv\u00ed\u010dky.<\/p>\n

„Jak se ti to poda\u0159ilo zachr\u00e1nit?“ p\u0159ekvapen\u011b jsem se oto\u010dil.<\/div>\n

„Pamatuje\u0161, jak matka \u0159\u00edkala, \u017ee nikdo na p\u016fdu nechod\u00ed?“ usm\u00e1l se. „No, tak jsem toho vyu\u017eil. Kdy\u017e t\u011b vyhodili, je\u0161t\u011b ten den jsem to tam odnesl, v noci. Matce jsem pak \u0159ekl, \u017ee jsem to vyhodil. Nev\u00edm pro\u010d, ale v\u011b\u0159ila mi.“<\/div>\n
„Jak to, \u017ee t\u011b nechali \u017e\u00edt samotn\u00e9ho, Tomi?“<\/div>\n
„Jednodu\u0161e – pokud by mi ten byt nekoupili a nezaplatili elekt\u0159inu a vodu na dal\u0161\u00edch n\u011bkolik let, nikdy bych nep\u0159evzal firmu. Nehled\u011b na to, \u017ee matka st\u00e1le tou\u017e\u00ed po vnou\u010datech. Skv\u011ble m\u011b nau\u010dili vyjedn\u00e1vat, nemysl\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Jsi skv\u011bl\u00fd,“ souhlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl. „D\u011bkuju.“<\/div>\n
„J\u00e1 d\u011bkuju tob\u011b, \u017ee ses vr\u00e1til. V\u00edm, \u017ee to bylo n\u00e1hl\u00e9, ale…“ zastavil ho zvuk m\u00e9ho telefonu.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ p\u0159ekvapen\u011b jsem zamumlal a zvedl hovor z nezn\u00e1m\u00e9ho \u010d\u00edsla.<\/p>\n

„Pros\u00edm?“<\/div>\n

„To, \u017ee m\u00e1\u0161 ten telefon jen chv\u00edli, neznamen\u00e1, \u017ee u\u017e bys m\u011b nem\u011bl m\u00edt ulo\u017een\u00e9ho,“ zasm\u00e1l se mn\u011b d\u016fv\u011brn\u00fd hlas. „Omlouv\u00e1m se, \u017ee u\u017e vol\u00e1m, ale je v\u00e1\u017en\u011b divn\u00e9 nem\u00edt t\u011b nikde pobl\u00ed\u017e sebe.“<\/div>\n
„Taky mi chyb\u00ed\u0161,“ za\u0161eptal jsem s \u00fasm\u011bvem. „Brzy se uvid\u00edme.“<\/div>\n
„Chci t\u011b vid\u011bt te\u010f.“<\/div>\n
„To nejde, Anisi. Pot\u0159ebuju si vybalit a cht\u011bl bych dne\u0161ek v\u011bnovat Tomovi. Ale z\u00edtra, hned jak mi skon\u010d\u00ed pr\u00e1ce, se u tebe zastav\u00edm, ano? Nejpozd\u011bji v p\u016fl \u010dtvrt\u00e9 budu u tebe, slibuju.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ povzdechl si. „Zavol\u00e1m ti ve\u010der. Prozvo\u0148 m\u011b, ne\u017e usne\u0161, abych t\u011b nevzbudil.“<\/div>\n
„Zat\u00edm ahoj,“ zav\u011bsil jsem. Sotva se ozvalo jen pr\u00e1zdn\u00e9 ticho ze sluch\u00e1tka, vzhl\u00e9dl jsem k Tomovi, kter\u00fd st\u00e1l ve dve\u0159\u00edch a zkoumav\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017eel. „J\u00e1\u2026 to byl m\u016fj p\u0159\u00edtel.“<\/div>\n
„Jak jste se sezn\u00e1mili?“<\/div>\n
„Zachr\u00e1nil mi \u017eivot.“<\/p>\n

*<\/p>\n

Bylo n\u011bco kolem dev\u00e1t\u00e9 ve\u010der, ale my s Tomem st\u00e1le sed\u011bli v ob\u00fdv\u00e1ku se sklenkou b\u00edl\u00e9ho v\u00edna a nen\u00e1siln\u011b si pov\u00eddali, vzpom\u00ednali a se sm\u00edchem pl\u00e1novali budoucnost. Sed\u011bl jsem schoulen\u00fd v jeho n\u00e1ru\u010di, nad\u0161en\u011b jsem p\u0159ij\u00edmal jeho prsty zapleten\u00e9 v m\u00fdch vlasech, n\u011b\u017en\u011b je laskaj\u00edc. Bylo to tak d\u00e1vno, co jsme si naposledy u\u017e\u00edvali podobnou chv\u00edli, \u017ee m\u011b ani nenapadlo zvedat se za \u017e\u00e1dn\u00fdch okolnost\u00ed, a\u0165 u\u017e se mi cht\u011blo na z\u00e1chod sebev\u00edc. Bohu\u017eel pro m\u011b, povinnosti dal\u0161\u00edho dne na m\u011b neodkladn\u011b \u010dekaly a j\u00e1 c\u00edtil, \u017ee jestli okam\u017eit\u011b nep\u016fjdu sp\u00e1t, ty d\u011bti m\u011b zcela ur\u010dit\u011b zabij\u00ed.<\/p>\n

„P\u016fjdu si lehnout, Tomi, ano?“ zamumlal jsem ti\u0161e.<\/div>\n

„Jasn\u011b, promi\u0148,“ okam\u017eit\u011b rychle vst\u00e1val. „Uvid\u00edme se z\u00edtra, a\u017e p\u0159ijde\u0161 z pr\u00e1ce,“ povzbudiv\u011b na m\u011b mrknul.<\/div>\n
„Ohledn\u011b toho\u2026“ zastavil jsem se ve dve\u0159\u00edch. „P\u0159ijdu pozd\u011bji, cht\u011bl bych se je\u0161t\u011b stavit za Anisem. A\u017e p\u016fjdu dom\u016f, budu opatrn\u00fd.“<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl, p\u0159esto\u017ee jeho o\u010di nesouhlasily. „Jen mi b\u011bhem dne napi\u0161, a\u0165 v\u00edm, \u017ee jsi v po\u0159\u00e1dku.“<\/div>\n
„Slibuju,“ s \u00fasm\u011bvem jsem na n\u011bj m\u00e1vnul a zmizel d\u0159\u00edv, ne\u017e by si to Tom rozmyslel. Rozhodl jsem se b\u00fdt ohledn\u011b m\u00e9ho vztahu s Anisem velmi opatrn\u00fd, proto\u017ee \u010dlov\u011bk nikdy nev\u00ed, co mu cvakne v hlav\u011b. Nehled\u011b na to, \u017ee nechci vid\u011bt, co se bude d\u00edt, a\u017e zjist\u00ed, \u017ee Anis je Bushido. K\u00e9\u017e by mu to nikdy nedo\u0161lo!<\/p>\n

Po rychl\u00e9 spr\u0161e, ve kter\u00e9 se mi hlavou honily nejr\u016fzn\u011bj\u0161\u00ed sc\u00e9n\u00e1\u0159e odhalen\u00ed m\u00e9ho vztahu, jsem si s telefonem zalezl do postele a cel\u00fd nad\u0161en\u00fd vyto\u010dil Anisovo \u010d\u00edslo.<\/div>\n

„Ahoj, zlato,“ ozval se ze sluch\u00e1tka ud\u00fdchan\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ahoj,“ n\u011b\u017en\u011b jsem se usm\u00e1l, p\u0159esto\u017ee to nemohl vid\u011bt. „Kde jsi byl? Zn\u00ed\u0161 ud\u00fdchan\u011b.“<\/div>\n
„Ve spr\u0161e. Ne\u010dekal jsem, \u017ee zavol\u00e1\u0161 zrovna te\u010f, co\u017e je docela sm\u011b\u0161n\u00e9, kdy\u017e si vezmu, \u017ee jsem na ten hovor \u010dekal jak na smilov\u00e1n\u00ed,“ rozesm\u00e1l se. „Jak\u00fd jsi m\u011bl den? A jak se ti u Toma l\u00edb\u00ed?“<\/div>\n
„M\u00e1m moc kr\u00e1sn\u00fd pokoj,“ pousm\u00e1l jsem se. „\u00dapln\u011b stejn\u00fd jako p\u0159edt\u00edm u rodi\u010d\u016f. Mysl\u00edm, \u017ee ho brzy p\u0159ed\u011bl\u00e1m. C\u00edt\u00edm, \u017ee se ke mn\u011b nehod\u00ed, nebo mo\u017en\u00e1 se nehod\u00edm j\u00e1 k n\u011bmu. To je jedno. Jinak jsem m\u011bl hezk\u00fd den, pov\u00eddali jsme si s Tomem, sledovali filmy\u2026 Bylo n\u00e1m fajn. Co tv\u016fj den?“<\/div>\n
„Hodn\u011b jednotv\u00e1rn\u00fd, \u0159ekl bych. V\u00edcem\u00e9n\u011b jsem se hlavn\u011b ot\u00e1\u010del k hodin\u00e1m a o\u010dima posouval ru\u010di\u010dku kup\u0159edu. Nem\u011bl jsem nic d\u016fle\u017eit\u00e9ho, nato\u017e zaj\u00edmav\u00e9ho na pr\u00e1ci.“<\/div>\n
„Tak\u017ee by to byl ide\u00e1ln\u00ed den pro n\u00e1s dva. Nic by n\u00e1s neru\u0161ilo,“ povzdechl jsem si. „Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee jsme spolu nemohli b\u00fdt.“<\/div>\n
„To m\u011b tak\u00e9, mali\u010dk\u00fd. M\u016f\u017ee\u0161 se ut\u011b\u0161ovat t\u00edm, \u017ee z\u00edtra budu mnohem v\u00e1\u0161niv\u011bj\u0161\u00ed, a\u017e se uvid\u00edme, proto\u017ee dne\u0161n\u00ed touha se zn\u00e1sob\u00ed. P\u0159iprav se na po\u0159\u00e1dn\u00fd \u00fatok,“ kr\u00e1tce se zasm\u00e1l. „Te\u010f bys ale m\u011bl j\u00edt sp\u00e1t, a\u0165 jsi na z\u00edt\u0159ek vyspal\u00fd,“ l\u00e1skypln\u011b za\u0161eptal.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017eu se t\u011b do\u010dkat,“ neubr\u00e1nil jsem se \u00fasm\u011bvu. „Dobrou noc, mil\u00e1\u010dku.“<\/div>\n
„Kr\u00e1sn\u00e9 sny,“ mlaskl, co\u017e z\u0159ejm\u011b m\u011blo znamenat, \u017ee mi pos\u00edl\u00e1 pusu. S \u00fasm\u011bvem jsem odlo\u017eil mobil na no\u010dn\u00ed stolek a zachumlal se do pe\u0159in, jako by to m\u011bly b\u00fdt Anisovy pa\u017ee. T\u011b\u0161il jsem se, a\u017e ho znovu pol\u00edb\u00edm.<\/p>\n

*<\/p>\n

Nerv\u00f3zn\u011b jsem p\u0159ech\u00e1zel od rohu k rohu v mal\u00e9 skromn\u00e9 m\u00edstnosti pln\u00e9 hra\u010dek, \u010dekaj\u00edc na prvn\u00ed d\u00edt\u011b, kter\u00e9 ke mn\u011b p\u0159ib\u011bhne. Byl jsem z dne\u0161ka tak nerv\u00f3zn\u00ed, \u017ee jsem vst\u00e1val t\u00e9m\u011b\u0159 o hodinu d\u0159\u00edv, tak\u017ee v pr\u00e1ci na m\u011b zv\u011bdav\u011b pohl\u00ed\u017eeli u\u017e v sedm. Te\u010f bylo p\u016fl osm\u00e9 a prvn\u00ed d\u00edtka m\u011bla p\u0159ib\u011bhnout ka\u017edou chv\u00edl\u00ed. Z okoln\u00edch t\u0159\u00edd u\u017e se oz\u00fdval hrav\u00fd sm\u00edch, jen ta m\u00e1 byla zcela pr\u00e1zdn\u00e1.<\/div>\n

„Bille, vedu ti tv\u00e9ho \u017e\u00e1\u010dka,“ nad\u0161en\u011b ve\u0161la m\u00e1 vedouc\u00ed v doprovodu mal\u00e9ho vystra\u0161en\u00e9ho chlape\u010dka. „Tohle je Thomas.“<\/div>\n
„Ahoj, Thomasi,“ s \u00fasm\u011bvem jsem si k n\u011bmu p\u0159iklekl. „M\u00e1\u0161 stejn\u00e9 jm\u00e9no jako m\u016fj bratr. J\u00e1 jsem Bill. Kolikpak ti je?“<\/div>\n
„Dva,“ py\u0161n\u011b uk\u00e1zal na prstech.<\/div>\n
„Nev\u00edm, jestli jsem ti to \u0159\u00edkala, ale bude\u0161 m\u00edt ty nejmlad\u0161\u00ed,“ vstoupila do na\u0161eho rozhovoru vedouc\u00ed. „Dnes ti p\u0159ijdou je\u0161t\u011b dv\u011b d\u011bti, celkem jich ale bude\u0161 m\u00edt p\u011bt. A o v\u00edkendu jen dva.“<\/div>\n
„To je bezva, alespo\u0148 se jim budu moct pln\u011b v\u011bnovat, ka\u017ed\u00e9mu z nich zvl\u00e1\u0161\u0165,“ usm\u00e1l jsem se. „Tak co, Thomasi, p\u016fjdeme si hr\u00e1t?“<\/div>\n
„Joo!“ \u0161\u0165astn\u011b povysko\u010dil a rozb\u011bhl se k p\u011bnov\u00fdm kostk\u00e1m. „Postav\u00edm dome\u010dek!“ Kr\u00e1tce jsem se zasm\u00e1l, ale roze\u0161el se k n\u011bmu, abych mu se staven\u00edm mohl pomoci.<\/p>\n

Ve\u0161ker\u00e1 nervozita, kter\u00e1 m\u011b su\u017eovala na za\u010d\u00e1tku dne, se s v\u0159el\u00fdm p\u0159iv\u00edt\u00e1n\u00edm Thomase rozplynula. C\u00edtil jsem se skute\u010dn\u011b \u0161\u0165astn\u00fd, ta bezelstnost a p\u0159\u00e1telskost m\u011b napl\u0148ovala a\u017e po okraj. Bylo mi jasn\u00e9, \u017ee lep\u0161\u00ed pr\u00e1ci, alespo\u0148 pro za\u010d\u00e1tek, jsem si naj\u00edt nemohl. B\u011bhem p\u0159\u00ed\u0161t\u00edch deseti minut mi rodi\u010de p\u0159ivedli dal\u0161\u00ed dv\u011b d\u011bti, hol\u010di\u010dky – Tiaru a Clarissu. Tiara byla, stejn\u011b jako Thomas, dvoulet\u00e1 a Clarissa t\u0159\u00edlet\u00e1. Ob\u011b se s Thomasem okam\u017eit\u011b sp\u0159\u00e1telily a pom\u00e1haly mu stav\u011bt dome\u010dek, tak\u017ee j\u00e1 se mohl v\u011bnovat vym\u00fd\u0161len\u00ed pl\u00e1n\u016f na dal\u0161\u00ed hry. Napadlo m\u011b, \u017ee bychom mohli vlastn\u00edma rukama nakreslit n\u011bjak\u00e9 uv\u00edt\u00e1n\u00ed na dve\u0159e, a co je lep\u0161\u00ed pozdrav ne\u017e ruka? Nachystal jsem tedy pap\u00edry, tempery i vodovky a \u0161t\u011btce.<\/p>\n

„Bille, poj\u010f se pod\u00edvat na n\u00e1\u0161 dome\u010dek!“ horliv\u011b m\u011b chytla za ruku Tiara a t\u00e1hla m\u011b k ostatn\u00edm.<\/div>\n

„P\u00e1ni, no ten je n\u00e1dhern\u00fd!“ zvolal jsem. „A kdo tam bude bydlet?“<\/div>\n
„My v\u0161ichni! Po ob\u011bd\u011b si tam p\u016fjdeme lehnout,“ chyt\u0159e prohl\u00e1sila Clarissa.<\/div>\n
„Dob\u0159e, d\u00e1me tam pak matrace. Te\u010f ale poj\u010fte, m\u00e1m pro v\u00e1s prvn\u00ed \u00fakol,“ s \u00fasm\u011bvem jsem je popohnal ke stol\u016fm. V\u0161ichni se posa\u010fte a polo\u017ete na pap\u00edr ru\u010di\u010dku, se kterou nekresl\u00edte,“ zd\u016fraznil jsem posledn\u00ed slovo a ud\u011blal to sam\u00e9, co jsem \u0159ekl.<\/div>\n
Sed\u011bl jsem v \u010dele stolu a stejn\u011b jako d\u011bti obkresloval svou levou ruku. Kdy\u017e jsme m\u011bli v\u0161ichni hotovo, p\u0159e\u0161el jsem ke ka\u017ed\u00e9mu zvl\u00e1\u0161\u0165 a pomohl jim podepsat se. Pak si tam nakreslili libovoln\u00e9 obr\u00e1zky, zat\u00edmco j\u00e1 kreslil pap\u00edr s pozdravem. Vesele jsme si u toho v\u0161ichni pov\u00eddali a sm\u00e1li se, skv\u011ble jsme si to u\u017eili.<\/p>\n

„Tak, te\u010f si d\u00e1me sva\u010dinu, a pak si p\u016fjdeme hr\u00e1t na zahradu, dob\u0159e?“<\/div>\n

„Joo!“ ozvalo se mi t\u0159\u00edhlasn\u00e9 odpov\u011bdi. Chytil jsem je za u\u017e umyt\u00e9 ru\u010di\u010dky a vedl je k j\u00eddeln\u011b, kde u\u017e na n\u011b \u010dekalo j\u00eddlo.<\/div>\n
„Vypad\u00e1 to, \u017ee si t\u011b obl\u00edbili,“ ozval se mi u ucha pot\u011b\u0161en\u00fd \u017eensk\u00fd hlas.<\/div>\n
„Ano, vypad\u00e1,“ pooto\u010dil jsem se a spat\u0159il vedouc\u00ed. „A j\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b obl\u00edbil je, jsou zlat\u00ed. Dnes jsme kreslili uv\u00edtac\u00ed obr\u00e1zky, po ob\u011bd\u011b je nalep\u00edme na dve\u0159e.<\/div>\n
„Dobr\u00fd n\u00e1pad,“ pousm\u00e1la se. „Kam s nimi p\u016fjde\u0161 te\u010f? Vezme\u0161 je na zahradu?“<\/div>\n
„Napadlo m\u011b to, mo\u017en\u00e1 jim ud\u011bl\u00e1m n\u011bjakou sout\u011b\u017e,“ souhlasn\u011b jsem p\u0159ik\u00fdvl a zkontroloval prcky, zda jsou v po\u0159\u00e1dku.<\/div>\n
„Skv\u011bl\u00e9. No, j\u00e1 jdu zp\u011bt ke sv\u00e9 pr\u00e1ci. U\u017eij si to s nimi, Bille,“ popl\u00e1cala m\u011b po rameni, na\u010de\u017e zmizela.<\/p>\n

*<\/p>\n

Naprosto vy\u010derpan\u00fd, ale \u0161\u0165astn\u00fd, jsem vch\u00e1zel do Anisova domu a rovnou zam\u00ed\u0159il k jeho kancel\u00e1\u0159i. Cel\u00fd den jsem myslel na tuhle chv\u00edli, a\u017e ho zase uvid\u00edm, a\u017e ho pol\u00edb\u00edm.<\/div>\n

„M\u00e1m pr\u00e1ci!“ k\u0159ikl v odezv\u011b na m\u00e9 klep\u00e1n\u00ed. Nijak jsem na jeho slova nedbal a drze vlezl dovnit\u0159. „\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee m\u00e1m pr\u00e1ci, nechci b\u00fdt ru\u0161en!“ ani nezvedl pohled od pap\u00edrov\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 teda zase p\u016fjdu, no,“ naoko jsem se ot\u00e1\u010del k odchodu.<\/div>\n
„Bille?“ prudce zvedl hlavu. „U\u017e jsou \u010dty\u0159i? Zapomn\u011bl jsem na \u010das,“ rychle ke mn\u011b do\u0161el. „Ahoj,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b pol\u00edbil.<\/div>\n
„Ahoj,“ oplatil jsem mu \u00fasm\u011bv a bez n\u00e1mitek se nechal odv\u00e9st k pohovce, na kterou m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b st\u00e1hl. „St\u00fdskalo se mi,“ prudce jsem ho pol\u00edbil. Na nic ne\u010dekal, za zadek si m\u011b vyzvedl na kl\u00edn a spokojen\u011b mi zavzdychal do \u00fast. Ani jeden z n\u00e1s nem\u011bl pot\u0159ebu n\u011bco \u0159\u00edkat, jen jsme se k sob\u011b nal\u00e9hav\u011b tiskli, l\u00edbali. V\u00e1\u0161e\u0148. Touha. Nemohl jsem d\u00fdchat, ale ani p\u0159estat. Nech\u00e1val jsem se tla\u010dit na Anis\u016fv kl\u00edn, p\u0159i\u010dem\u017e j\u00e1 s\u00e1m ho pevn\u011b obj\u00edmal kolem krku.<\/p>\n

„Vezmi si m\u011b,“ zast\u00e9nal jsem jako lacin\u00e1 d\u011bvka.<\/div>\n

Koutkem oka jsem zahl\u00e9dl, jak se arogantn\u011b u\u0161kl\u00edbnul, ale nechal jsem to bez pozn\u00e1mky, soust\u0159edil jsem se jen na jeho hork\u00e9 ruce, kter\u00e9 mi zajely pod tri\u010dko, aby ho mohly n\u00e1sledn\u011b svl\u00e9knout. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se p\u0159is\u00e1l rty na m\u00e9 bradavky, je\u017e s\u00e1l a olizoval jazykem. Necht\u011bl jsem z\u016fstat pozadu, proto jsem rychle rozep\u00ednal nebo sp\u00ed\u0161, d\u00edky t\u0159esouc\u00edm se prst\u016fm, trhal knofl\u00edky od jeho ko\u0161ile. Slastn\u011b jsem vydechl p\u0159i prvn\u00edm pohledu na jeho vypracovan\u00e9 t\u011blo. Z pocitu, \u017ee m\u00e1m p\u0159\u00edtele s tak kr\u00e1sn\u00fdm t\u011blem, jsem se tetelil blahem. Prsty se mi rozutekly po cel\u00e9m jeho hrudn\u00edku, tan\u010dily s jeho poko\u017ekou, dokud mi Anis nedal skousnut\u00edm bradavky jasn\u011b najevo, co chce. Nehty jsem ho po\u0161kr\u00e1bal, aby si sv\u00e9 projevy nechal na jindy, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed ho tvrd\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

„Jsi divok\u00fd,“ spokojen\u011b zabru\u010del.<\/div>\n

„M\u00e1m toho nejlep\u0161\u00edho u\u010ditele,“ u\u0161kl\u00edbl jsem se, zat\u00edmco jsem se dob\u00fdval do jeho kalhot, kter\u00e9 jsem mu n\u00e1ru\u017eiv\u011b st\u00e1hl ke kotn\u00edk\u016fm. P\u0159i pohledu na jeho ztopo\u0159en\u00fd \u00fad jsem nad\u0161en\u011b zamlaskal. Bleskov\u011b jsem si st\u00e1hl sv\u00e9 kalhoty a na p\u00e1r chvil dovolil Anisovi, aby do m\u011b zajel prsty. P\u0159\u00edprava to nebyla nijak dlouh\u00e1, ale byl jsem tak nedo\u010dkav\u00fd, \u017ee jsem na n\u011bj hned, jak vysunul prsty, za\u010dal dosedat.<\/div>\n
„Opatrn\u011b, Bille, bude to bolet,“ starostliv\u011b se ozval Anis.<\/div>\n
„Ka\u0161lu na bolest,“ zast\u00e9nal jsem, jakmile se mi poda\u0159ilo dosednout na n\u011bj na doraz. „Ta p\u0159ejde,“ pol\u00edbil jsem ho o pozn\u00e1n\u00ed pomaleji. Te\u010f, kdy\u017e byl Anis pono\u0159en\u00fd hluboko v m\u00e9m t\u011ble, u\u017e mohlo v\u0161echno zase zpomalit. Hlavn\u011b, \u017ee bude uvnit\u0159 m\u011b. Po n\u011bkolika vte\u0159in\u00e1ch, kdy m\u011b Anis, i p\u0159es ve\u0161ker\u00e9 m\u00e9 protesty, nech\u00e1val p\u0159ivyknout si, do m\u011b kone\u010dn\u011b za\u010dal p\u0159ir\u00e1\u017eet. Ochotn\u011b jsem mu vych\u00e1zel vst\u0159\u00edc, dokud jsem nad situac\u00ed nep\u0159evzal kontrolu. P\u0159i\u0161pendlil jsem ho k pohovce sv\u00fdma rukama a za\u010dal jsem na n\u011bj prudce, tvrd\u011b dosedat.<\/p>\n

„Panebo\u017ee, Bille!“ t\u00e1hle zast\u00e9nal. Spokojen\u011b jsem se usm\u00e1l. Do vrcholu ani jednoho z n\u00e1s u\u017e nezb\u00fdvalo moc, j\u00e1 s\u00e1m si rukou dopom\u00e1hal, Anise jsem st\u00e1le nohama pevn\u011b sv\u00edral, aby se neh\u00fdbal. „Bille, u\u017e,“ n\u00e1hle se vymr\u0161til do sedu a siln\u011b m\u011b objal kolem pasu. Nechal jsem ho trochu se vyd\u00fdchat, ale jakmile sv\u016fj dech popadl, navedl jsem mu ruku na sv\u016fj penis a nechal ho, aby d\u011blal to, co mu jde tak dob\u0159e. Netrvalo dlouho a j\u00e1 uvoln\u011bn\u011b padl do jeho n\u00e1ru\u010de.<\/div>\n

„Tohle bylo\u2026 dobr\u00e9. Velmi dobr\u00e9,“ zafun\u011bl jsem a odfoukl si zpocen\u00e9 vlasy stranou.<\/div>\n
„Zatracen\u011b dobr\u00e9,“ p\u0159itakal, st\u00e1le sv\u00edraj\u00edc m\u016fj pas.<\/div>\n
„Co m\u00e1\u0161 dneska v pl\u00e1nu? M\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b hodn\u011b pr\u00e1ce?“<\/div>\n
„Jen pro\u010d\u00edst a p\u0159\u00edpadn\u011b podepsat p\u00e1r smluv a zak\u00e1zek. Jestli chce\u0161, m\u016f\u017eeme vyrazit n\u011bkam na j\u00eddlo.“<\/div>\n
„To zn\u00ed dob\u0159e, zn\u00e1m jednu pizzerii. Pak se m\u016f\u017eeme j\u00edt proj\u00edt,“ lehce jsem ho pol\u00edbil na krk. „Hezky von\u00ed\u0161.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ kr\u00e1tce se zasm\u00e1l. „Jdu to pro\u010d\u00edst. Chce\u0161 kafe, \u010daj?“ opatrn\u011b m\u011b sesadil ze sv\u00e9ho kl\u00edna a l\u00edn\u011b se za\u010dal obl\u00e9kat.<\/div>\n
„Ne, d\u011bkuju,“ pousm\u00e1l jsem se. Napodobil jsem ho v obl\u00e9k\u00e1n\u00ed, a pot\u00e9 se svalil zp\u011bt na pohovku. „J\u00e1 se tu rozval\u00edm a budu sledovat, jak stra\u0161n\u011b ti to u pr\u00e1ce slu\u0161\u00ed a budu p\u0159em\u00fd\u0161let nad t\u00edm, jak moc sexy p\u0159\u00edtele m\u00e1m,“ zazubil jsem se.<\/div>\n
„Tak m\u011b hlavn\u011b moc nepropaluj pohledem, a\u0165 jsem schopn\u00fd v\u016fbec n\u011bco ud\u011blat,“ se sm\u00edchem m\u011b kr\u00e1tce pol\u00edbil, ne\u017e se vr\u00e1til zp\u011bt ke sv\u00e9mu stolu, kde na n\u011bj \u010dekala jak\u00e1si smlouva.<\/p>\n


autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. Jakmile jsem se r\u00e1no vzbudil, t\u011blem mi projela pal\u010div\u00e1 bolest. Nev\u00edm, co to bylo, ale rozhodl jsem se to ignorovat. P\u0159eci jen, m\u011bl jsem na pr\u00e1ci d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed v\u011bci, ne\u017e sku\u010det bolest\u00ed. V\u0161ak ono to p\u0159ejde. Pomalu jsem si balil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6752","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6752","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6752"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6752\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6752"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6752"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6752"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}