{"id":6755,"date":"2012-03-25T18:00:00","date_gmt":"2012-03-25T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6737"},"modified":"2012-03-25T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-25T17:00:00","slug":"genesis-47","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/25\/genesis-47\/","title":{"rendered":"Genesis 47."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, cos v t\u00fd spr\u0161e vyv\u00e1d\u011bl?“ ho\u0159ekoval David ve zp\u011bv\u00e1kov\u011b apartm\u00e1, zat\u00edmco doktor prohmat\u00e1val Billovu nohu, jestli nen\u00ed zlomen\u00e1.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b jsem si v jednu chv\u00edli myl hlavu, zp\u00edval jsem si, a najednou mi to ujelo a byl jsem na zemi,“ pokr\u010dil rameny Bill sed\u00edc\u00ed na posteli, a sykal p\u0159i ka\u017ed\u00e9m poma\u010dk\u00e1n\u00ed, kter\u00e9 doktor sv\u00fdma jemn\u00fdma rukama ud\u011blal.<\/div>\n
„Bude to cht\u00edt rentgen,“ obr\u00e1til se l\u00e9ka\u0159 na Davida, kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee v\u00edc u\u017e pohmatem nezjist\u00ed. „Je to sice jen pro jistotu, ale lep\u0161\u00ed, ne\u017e to nechat pak \u0161patn\u011b sr\u016fst.“<\/div>\n
„A potom?“ zeptal se David, tu\u0161il, \u017ee zase budou pot\u00ed\u017ee.<\/div>\n
„Potom klid na l\u016f\u017eku, a podle toho, jak\u00e1 bude diagn\u00f3za, s\u00e1dra nebo ledov\u00e1n\u00ed, octan a dlaha. To se je\u0161t\u011b uvid\u00ed. Jestli se pt\u00e1\u0161 na to, zda bude po rentgenu chodit, tak t\u011b m\u016f\u017eu ujistit, \u017ee ne.“<\/div>\n
„Panebo\u017ee\u2026“ zvedl David o\u010di v sloup. „Zase playback.“<\/div>\n
„No, kdyby ti nevadilo, \u017ee bude\u0161 zp\u00edvat na voz\u00edku, p\u00e1r jich v z\u00e1sob\u011b m\u00e1me,“ obr\u00e1til se l\u00e9ka\u0159 na Billa. Ne\u017e ten sta\u010dil jakkoliv zareagovat, vlo\u017eil se do toho op\u011bt David.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161, to je skv\u011blej n\u00e1pad, voz\u00edk by\u2026“<\/div>\n
„Davide, pros\u00edm t\u011b, budu vypadat jako idiot,“ br\u00e1nil se hned Bill.<\/p>\n

„Kdo bude vypadat jako idiot?“ ozvalo se od dve\u0159\u00ed, Tom se mezi nimi zjevil s \u00fasm\u011bvem na tv\u00e1\u0159i a t\u00e1cem j\u00eddla v ruce. Man\u00e9vroval jako zku\u0161en\u00fd \u010d\u00ed\u0161n\u00edk, d\u00e1val pozor, aby nic nevylil.<\/div>\n

„J\u00e1. Cht\u011bj\u00ed po mn\u011b, abych zp\u00edval na voz\u00edku, \u0159ekni jim n\u011bco,“ sna\u017eil se Bill z\u00edskat spojence, byl r\u00e1d, \u017ee je Tom kone\u010dn\u011b tady. \u0160el mu pro sn\u00eddani, kdy\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee s\u00e1m na ni do j\u00eddelny nem\u016f\u017ee.<\/div>\n
„Pros\u00edm t\u011b, ty a vypadat jako idiot? Tob\u011b to slu\u0161\u00ed v\u017edy a v\u0161ude… kdy\u017e ten voz\u00edk trochu p\u0159izdob\u00edme, aby se blejskal, bude ti to slu\u0161et i tak,“ vtipkoval Tom, zat\u00edmco mu pokl\u00e1dal na no\u010dn\u00ed stolek t\u00e1c se sn\u00eddan\u00ed. „M\u016f\u017eeme si sednout na voz\u00edky v\u0161ichni \u010dty\u0159i, abys nebyl za idiota s\u00e1m, byla by aspo\u0148 sranda,“ \u0161klebil se. „Gus\u0165ovi je fuk, na jak\u00fd sesli sed\u00ed, a my s Georgem to n\u011bjak zvl\u00e1dnem,“ sr\u0161el energi\u00ed Tom. „Dneska jsou m\u00edchan\u00e1 vaj\u00ed\u010dka, to si u\u017eije\u0161,“ ol\u00edzl se, div mu slina neuk\u00e1pla. Nejrad\u0161i by Billovu sn\u00eddani sn\u011bdl s\u00e1m, a\u010dkoliv m\u011bl svou porci d\u00e1vno v \u017ealudku. Celou cestu z j\u00eddelny mu tak neuv\u011b\u0159iteln\u011b von\u011bla pod nos. Po v\u010derej\u0161\u00ed nam\u00e1hav\u00e9 misi mu pat\u0159i\u010dn\u011b vyhl\u00e1dlo, a ani dv\u011b \u017eemle k vaj\u00ed\u010dk\u016fm nepomohly \u00fapln\u011b nasytit jeho vl\u010d\u00ed hlad.<\/div>\n
„Nem\u00e1m chu\u0165, klidn\u011b si to sn\u011bz,“ pronesl Bill, kdy\u017e zahl\u00e9dl Tom\u016fv hladov\u00fd pohled, a je\u0161t\u011b stihl zaznamenat, jak se jeho o\u010di radostn\u011b rozsv\u00edtily, „a na voz\u00edku m\u011b na jevi\u0161ti nikdo neuvid\u00ed, Davide,“ dodal otr\u00e1ven\u011b k mana\u017eerovi. „Za jak dlouho budu moct chodit, doktore?“<\/div>\n
„No\u2026 vid\u00edm to tak za t\u00fdden, d\u0159\u00edv t\u011b\u017eko,“ reagoval l\u00e9ka\u0159. „Pokud to bude s\u00e1dra, pak ti m\u016f\u017eeme d\u00e1t gumov\u00fd chod\u00edc\u00ed podpatek, m\u016f\u017ee\u0161 si rozst\u0159ihnout kalhoty a-„<\/div>\n
„Co\u017ee?“ reagoval vyd\u011b\u0161en\u011b Bill, nenechal doktora ani do\u0159\u00edct v\u011btu. „Rozst\u0159ihnout?“ otev\u0159el pusu doko\u0159\u00e1n. „Moje \u00fa\u017easn\u00fd kalhoty? Ani n\u00e1hodou!“ definitivn\u011b to t\u00e9ma uzav\u0159el. Ani tepl\u00e1ky by nezni\u010dil, nato\u017e kalhoty. Sv\u00e9ho oble\u010den\u00ed si v\u00e1\u017eil, ka\u017ed\u00e9ho kousku. David u\u017e mu d\u00e1vno nic nov\u00e9ho nep\u0159ivezl, cht\u011bl si svoje oble\u010den\u00ed \u0161et\u0159it. Doufal, \u017ee si ho bude moct vz\u00edt s sebou na povrch, a\u017e je p\u0159ijde n\u011bkdo zachr\u00e1nit. \u017d\u00e1dn\u00e9 st\u0159\u00edh\u00e1n\u00ed kv\u016fli s\u00e1d\u0159e, to ani n\u00e1hodou.<\/div>\n
\n
<\/div>\n
„Tak holt bude playback, no\u2026“ rezignoval David, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee s Billem v tomhle sm\u011bru nic nesvede. „Aspo\u0148 \u017ee ses nepra\u0161til do hlavy,“ pronesl trochu ironicky. Nebyl nad\u0161en\u00fd z p\u0159edstavy, jak tuhle pat\u00e1lii s playbackem sd\u011bluje \u0161\u00e9fovi.<\/div>\n
„Pva\u0161til!“ ozvalo se za jeho z\u00e1dy, Tom s plnou pusou vaj\u00ed\u010dek kulil o\u010di, jako by mu m\u011bly vypadnout. Sna\u017eil se co nejrychleji polknout Billovu sn\u00eddani, kter\u00e9 neodolal, kdy\u017e mu byla s tak lehk\u00fdm srdcem nab\u00eddnuta, aby upozornil na zp\u011bv\u00e1kovo dal\u0161\u00ed mo\u017en\u00e9 zran\u011bn\u00ed. Uv\u011bdomil si to a\u017e te\u010f, kdy\u017e to David zm\u00ednil. Co kdyby m\u011bl Bill n\u011bjak\u00e9 n\u00e1sledky pozd\u011bji, bylo t\u0159eba ho vy\u0161et\u0159it. Polkl, div si neroztrhl krk, a zopakoval. „Pra\u0161til se p\u0159i tom p\u00e1du do hlavy.“<\/div>\n
„A ty to v\u00ed\u0161 jak?“ zeptal se mana\u017eer, kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010dil, zat\u00edmco doktor se \u0161el v\u011bnovat Billov\u011b bouli. „Byl jsi snad v t\u00e9 spr\u0161e s n\u00edm?“ dodal podez\u00edrav\u011b, m\u011b\u0159il si Toma od hlavy a\u017e k pat\u011b a \u010dekal, co mu na to odpov\u00ed.<\/div>\n
V Tomovi hrklo. Do prdele. To nebyl dobr\u00fd tah. Musel rychle reagovat.<\/p>\n

„J\u00e1 mu to \u0159ekl,“ ozvalo se z postele d\u0159\u00edv, ne\u017e stihl n\u011bco vymyslet Tom. „Kdy\u017e jsem sebou fl\u00e1knul, tak jsem chv\u00edli nemohl vyl\u00e9zt ze sprchy, bolelo to jako \u010dert, a Tom zrovna p\u0159i\u0161el. Cht\u011bli jsme v\u010dera ve\u010der je\u0161t\u011b zkou\u0161et ps\u00e1t, tak\u017ee mi pomohl ze sprchy na postel a ov\u00e1zal mi nohu,“ pokra\u010doval Bill. O tom, \u017ee by nejsp\u00ed\u0161 byl v takov\u00e9 situaci nah\u00fd, se nikdo z nich rad\u0161i nezmi\u0148oval. To nebylo moment\u00e1ln\u011b d\u016fle\u017eit\u00e9. Jen\u017ee David nedal pokoj, tahle situace mu vrtala hlavou, zvl\u00e1\u0161\u0165 pot\u00e9, co byla vznesena Cleina ob\u017ealoba. Sice tomu nev\u011b\u0159il, ale dohodli se, \u017ee budou Billa nad\u00e1le sledovat, jestli se nespletli.<\/div>\n

„Ty se tady nezamyk\u00e1\u0161?“ zeptal se obratem Billa na dal\u0161\u00ed podez\u0159elou okolnost.<\/div>\n
„V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee m\u00e1 Tom p\u0159ij\u00edt, tak jsem nechal otev\u0159eno, ne\u017e jsem \u0161el do sprchy, aby se sem dostal. Saki u\u017e \u0161el sp\u00e1t,“ pohotov\u011b vypr\u00e1v\u011bl Bill, ned\u011blalo mu to \u017e\u00e1dn\u00e9 pot\u00ed\u017ee. Posledn\u00ed dobou si lhan\u00ed skoro u\u017e\u00edval, bavilo ho, jak mu to ostatn\u00ed v\u0161echno \u017eerou<\/em>.<\/div>\n
„Aha,“ p\u0159ik\u00fdvl jen David, u\u017e nem\u011bl dal\u0161\u00ed ot\u00e1zky, tohle mu jako vysv\u011btlen\u00ed sta\u010dilo.<\/div>\n
„Tak j\u00e1 pro tebe po\u0161lu o\u0161et\u0159ovatele s voz\u00edkem,“ pronesl doktor, „mrkneme se pro jistotu i na tu hlavu,“ pov\u00eddal, kdy\u017e balil sv\u016fj p\u0159\u00edru\u010dn\u00ed kuf\u0159\u00edk. „Uvid\u00edme se u n\u00e1s dole na rentgenu,“ zam\u00ed\u0159il ke dve\u0159\u00edm.<\/p>\n

„Nechce\u0161 aspo\u0148 trochu?“ zeptal se Tom Billa, z\u00edraje na malou hrom\u00e1dku stydnouc\u00edch m\u00edchan\u00fdch vaj\u00ed\u010dek, kdy\u017e se za doktorem zav\u0159ely dve\u0159e. „Pot\u0159ebuje\u0161 n\u011bco sn\u00edst, muselo ti vyhl\u00e1dnout.“<\/div>\n

„Bude mi sta\u010dit ta druh\u00e1 \u017eemle, co ti zbyla,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill. P\u0159edt\u00edm samoz\u0159ejm\u011b lhal, \u017ee nem\u00e1 hlad, ale kdy\u017e vid\u011bl, jak na ta vaj\u00ed\u010dka Tom hladov\u011b z\u00edr\u00e1, cht\u011bl mu je dop\u0159\u00e1t. Nikdy mu nebude moct b\u00fdt dostate\u010dn\u011b vd\u011b\u010dn\u00fd za n\u00e1mahu, co s n\u00edm v\u010dera m\u011bl.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ zaculil se Tom. „Pot\u0159ebuje\u0161 krmit?“ kleknul si k Billovi na postel a nastavil mu \u017eemli rovnou p\u0159ed pusu. „Jsi marod, a ti pot\u0159ebujou pomoc, ne?“ nato\u010dil hlavu sm\u011brem k Davidovi, kter\u00fd je sledoval se zamy\u0161len\u00fdm pohledem. Tihle dva byli opravdu d\u00e1re\u010dkov\u00e9. Jak by se k sob\u011b chovali, kdyby v\u011bd\u011bli, \u017ee jsou dvoj\u010data?<\/em> To si David nedovedl p\u0159edstavit.<\/div>\n
„Tak jo, j\u00e1 jdu \u0159\u00edct \u0161\u00e9fovi, \u017ee se\u0161 chabrus,“ vzdychl ne\u0161\u0165astn\u011b. „A ty ho po\u0159\u00e1dn\u011b nakrm, ch\u016fvo,“ podotkl s ironick\u00fdm \u00fa\u0161klebkem ke starostliv\u00e9mu Tomovi, jen\u017e kle\u010del na kolenou vedle sv\u00e9ho bratra, „m\u011bl bys mu rad\u0161i uv\u00e1zat brynd\u00e1k,“ poznamenal, kdy\u017e Tom p\u0159istr\u010dil ke rt\u016fm sv\u00e9ho dvoj\u010dete hrnek s \u010dajem, a ten si malinko vycintal na tri\u010dko.<\/div>\n
„No jo, po\u0159\u00e1d\u2026“ odsekli oba unisono, ale to u\u017e dve\u0159e zaklaply a oni osam\u011bli.<\/p>\n

„Ty vole,“ posadil se s \u00falevou Tom na postel, jeho permanentn\u00ed \u00fasm\u011bv, co si dr\u017eel po celou dobu na tv\u00e1\u0159i, zmizel. „Mus\u00edm si d\u00e1vat v\u011bt\u0161\u00ed pozor na hubu, tohle jsem m\u00e1lem nedal.“<\/div>\n

„Ale zvl\u00e1dli jsme to,“ chl\u00e1cholil ho Bill. „Mysl\u00edm, \u017ee ani jeden nem\u00e1 podez\u0159en\u00ed, \u017ee jsme cht\u011bli ut\u00e9ct, a to je to nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. Na ostatn\u00edm nesejde. Paul p\u0159ivede brzy pomoc,“ hladil konej\u0161iv\u011b Tomova z\u00e1da.<\/div>\n
„Zachr\u00e1nil jsi to, d\u00edky,“ oto\u010dil se Tom, dal Billovi n\u011b\u017enou pusu na tv\u00e1\u0159. „\u00da\u017easn\u011b l\u017ee\u0161,“ dodal a usm\u00e1l se na sv\u00e9 dvoj\u010de. „Tum\u00e1\u0161, ch\u016fvu nepot\u0159ebuje\u0161, ruce m\u00e1\u0161 zdrav\u00fd,“ dodal, kdy\u017e mu pod\u00e1val nakousnutou \u017eemli a hrnek s \u010dajem.<\/div>\n
„Jsem p\u0159ece marod,“ zak\u0148oural hran\u011b Bill, ale sn\u00eddani si p\u0159evzal. „Ti pot\u0159ebuj\u00ed ve\u0161kerou p\u00e9\u010di.“ Napil se a ukousl si \u017eemle. Byla sice such\u00e1, ale pro jeho hladov\u00fd \u017ealudek znamenala \u00fa\u017easnou n\u00e1pl\u0148.<\/div>\n
„Sko\u010d\u00edm ti do kuchyn\u011b pro led,“ zvedl se Tom, „pot\u0159ebuje\u0161 to ledovat, aby ti to co nejd\u0159\u00edv splasklo.“<\/div>\n
„To nem\u00e1 cenu, za chv\u00edli si pro m\u011b p\u0159ijedou,“ zarazil ho Bill. „Ne\u017e se vr\u00e1t\u00edm, tak to roztaje,“ dodal.<\/div>\n
„Hmm, m\u00e1\u0161 pravdu,“ uznal kytarista a v\u00e1hav\u011b se posadil zp\u00e1tky vedle Billa. Chv\u00edli ml\u010deli, zp\u011bv\u00e1k doj\u00eddal pomalu \u017eemli a srkal sv\u016fj m\u00e1tov\u00fd \u010daj.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee Paul u\u017e je n\u011bkde na policii,“ vzdychl Tom.<\/div>\n
„Hmm,“ zahu\u010del Bill. „J\u00e1 taky.“<\/p>\n

„D\u00e1le!“ zavolal zp\u011bv\u00e1k, kdy\u017e se po chv\u00edli ozvalo d\u016frazn\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/div>\n

„Tak jsem tady pro ten vyvrknut\u00fd kotn\u00edk,“ usm\u00edval se pohledn\u00fd lapiduch v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti tla\u010d\u00edc\u00ed p\u0159ed sebou do dve\u0159\u00ed voz\u00edk. „Kter\u00fd z v\u00e1s dvou je ten pol\u00e1man\u00fd?“<\/div>\n
„Tady,“ p\u0159ihl\u00e1sil se Bill jako ve \u0161kole.<\/div>\n
„J\u00e1 ti ho tam hod\u00edm,“ zvedl se Tom. P\u0159edstava, \u017ee na jeho<\/em> Billa bude jakkoliv sahat tenhle kluk, ho p\u0159inutila rychle jednat. V\u011bd\u011bl, \u017ee \u017e\u00e1rl\u00ed bezd\u016fvodn\u011b, ale nemohl si pomoct. Sklonil se nad Billa, kter\u00fd tak tak stihl odlo\u017eit hrnek se zbytkem \u010daje na stolek, popadl ho v podpa\u017ed\u00ed a pod koleny, a posadil ho na voz\u00edk. Lapiduch jen sledoval, jak si ten zd\u00e1nliv\u011b huben\u00fd kytarista poradil lehce se zp\u011bv\u00e1kem, netu\u0161il, jakou m\u00e1 za sebou praxi. „J\u00e1 ho tam odvezu, \u0159\u00edkej mi kudy,“ oto\u010dil se na p\u0159ekvapen\u00e9ho chlapce Tom, chytil madla voz\u00edku a u\u017e man\u00e9vroval dve\u0159mi ven na chodbu. Stejn\u011b nem\u011bl co d\u011blat, a p\u0159ece nenech\u00e1 Billa v takov\u00e9 situaci samotn\u00e9ho, kdy\u017e m\u016f\u017ee b\u00fdt s n\u00edm. Chlapec v b\u00edl\u00e9m pl\u00e1\u0161ti jen pokr\u010dil rameny a ob\u011b m\u00edstn\u00ed hv\u011bzdy n\u00e1sledoval k v\u00fdtahu.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

„Pros\u00edm?“ zvedl Noe telefon na sv\u00e9m pracovn\u00edm stole. Co takhle po r\u00e1nu kdo chce? Jestli ho otravuj\u00ed kv\u016fli n\u011bjak\u00e9 prkotin\u011b, a\u0165 si ho nep\u0159ej\u00ed, je\u0161t\u011b si ani nestihl vyp\u00edt svou pravidelnou rann\u00ed k\u00e1vu.<\/p><\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no p\u0159eju, \u0161\u00e9fe, m\u00e1me tady mal\u00fd probl\u00e9m?“ ozval se ze sluch\u00e1tka \u0161\u00e9f ochranky. „N\u011bkdo n\u00e1m \u0161mejd\u00ed kolem tov\u00e1rny, psi jsou celou noc neklidn\u00ed, asi bychom se na to m\u011bli mrknout,“ p\u0159ednesl stru\u010dn\u011b a jasn\u011b svou v\u011bc.<\/div>\n
„Dob\u0159e, nejsp\u00ed\u0161 to bude plan\u00fd poplach jako v\u017edycky, ale nebudeme to rad\u0161i podce\u0148ovat, m\u00e1\u0161 volnou ruku, vezmi na to cel\u00e9 mu\u017estvo, vyhla\u0161uju pohotovost. Budou ti chlapi sta\u010dit?“ zeptal se \u0161\u00e9f.<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ dostalo se mu stru\u010dn\u00e9 odpov\u011bdi. „Jdeme na to, hl\u00e1\u0161en\u00ed pod\u00e1m po skon\u010den\u00ed akce.“ Ani\u017e by \u010dekal, polo\u017eil sluch\u00e1tko. Noe se posadil ke stolu se vzpom\u00ednkou na posledn\u00ed takovou akci, kdy se uk\u00e1zalo, \u017ee t\u00edm naru\u0161itelem byla oby\u010dejn\u00e1 li\u0161ka, a kone\u010dn\u011b si mohl srknout blahod\u00e1rn\u00e9 rann\u00ed k\u00e1vy.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Paul le\u017eel na z\u00e1dech, a je\u0161t\u011b st\u00e1le m\u011blce a rychle d\u00fdchal. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee v dob\u011b jeho \u00faprku p\u0159estalo sn\u011b\u017eit a na zemi u\u017e byl jen nepatrn\u00fd b\u00edl\u00fd popra\u0161ek, kter\u00fd postupn\u011b mizel se stoupaj\u00edc\u00ed teplotou. A\u010dkoliv z\u016fstal vedle toho zelen\u00e9ho voj\u00e1ka le\u017eet, kdy\u017e ho pustil, byl neust\u00e1le p\u0159ipraven\u00fd na mo\u017en\u00fd \u00fatok. Jeho instinkty byly st\u00e1le vybuzen\u00e9, svaly napjat\u00e9, p\u0159ipraven\u00e9 na dal\u0161\u00ed \u00fat\u011bk, v \u017eil\u00e1ch m\u011bl je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1dnou d\u00e1vku adrenalinu. Nebyl si jist\u00fd, jestli mu opravdu m\u016f\u017ee v\u011b\u0159it. P\u0159ece jen, vypadal divn\u011b. Pokud v\u011bd\u011bl, novin\u00e1\u0159i jsou lid\u00e9, co p\u00ed\u0161\u00ed \u010dl\u00e1nky do \u010dasopis\u016f a novin, v\u010derej\u0161ek skoro cel\u00fd str\u00e1vil jejich \u010dten\u00edm. Tenhle nevypadal, \u017ee by se \u017eivil n\u011b\u010d\u00edm takov\u00fdm. Jen\u017ee on nev\u011bd\u011bl, jak takov\u00fd opravdov\u00fd novin\u00e1\u0159 vypad\u00e1, tak\u017ee nezb\u00fdvalo, ne\u017e b\u00fdt ostra\u017eit\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd na v\u0161echno.<\/p>\n

„Neboj se m\u011b, v\u00e1\u017en\u011b ti nem\u00e1m v \u00famyslu ubl\u00ed\u017eit?“ po chvilce ticha ho znovu ud\u00fdchan\u011b uji\u0161\u0165oval Sascha, jak se mu ten voj\u00e1k p\u0159ed chv\u00edl\u00ed p\u0159edstavil. „M\u00e1m na kraji lesa auto, je to jen dvacet minut ch\u016fze, odvezu t\u011b odtud, kam bude\u0161 cht\u00edt,“ nab\u00edzel. Paula napadlo, \u017ee kdyby \u0161el d\u00e1l, nejsp\u00ed\u0161 by za dvacet minut kone\u010dn\u011b narazil na vytou\u017eenou silnici, pokud by se vydal spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem. Ale tam by, jak mu \u0159\u00edkal Tom, stejn\u011b musel n\u011bkoho zastavit, aby ho odvezl, tak\u017ee takhle to bude pohodln\u011bj\u0161\u00ed, vyhodnotil situaci. N\u011bkomu, kdo by jel po silnici, by taky musel v\u011b\u0159it. V podstat\u011b to takhle bude lep\u0161\u00ed. D\u016fle\u017eit\u00e9 bylo, \u017ee ho jeho pron\u00e1sledovatel nechce vracet zp\u00e1tky do podzem\u00ed, to prozat\u00edm sta\u010dilo.<\/p>\n

„Pot\u0159ebuju se dostat na policii,“ \u0161pitl Paul, vzpomn\u011bl si na Tomovy instrukce.<\/div>\n

„Tak m\u016f\u017eeme vyrazit, m\u00e1m zn\u00e1m\u00e9ho detektiva v Berl\u00edn\u011b, toho tvoje v\u00fdpov\u011b\u010f bude ur\u010dit\u011b zaj\u00edmat,“ opatrn\u011b odpov\u00eddal Sascha, necht\u011bl chlapce vypla\u0161it, a a\u010dkoliv ho svrb\u011bl jazyk, jak ho s\u017e\u00edrala zv\u011bdavost, ot\u00e1zky si nech\u00e1val na pozd\u011bji. Byl r\u00e1d, \u017ee mu Paul jak\u017e tak\u017e v\u011b\u0159\u00ed, a\u010dkoliv na n\u011bm st\u00e1le vid\u011bl, \u017ee je plach\u00fd a p\u0159ipraven\u00fd v nejbli\u017e\u0161\u00ed chv\u00edli znovu ut\u00e9ct. Zvedl se do sedu, a\u010dkoliv se c\u00edtil naprosto vy\u010derpan\u00fd. K autu je nikdo nedonese, budou tam muset doj\u00edt po sv\u00fdch. Paul n\u00e1sledoval jeho p\u0159\u00edkladu, taky se pomalu posadil, a dalo mu dost pr\u00e1ce, ne\u017e se dostal zp\u00e1tky na nohy. Opr\u00e1\u0161il ze sebe v\u0161echno jehli\u010d\u00ed a list\u00ed, kter\u00e9 se na jeho oble\u010den\u00ed p\u0159ichytilo, a pohl\u00e9dl na Saschu, kter\u00fd d\u011blal to sam\u00e9.<\/div>\n
„Tak jdeme?“ usm\u00e1l se povzbudiv\u011b Sascha. Oba vz\u00e1p\u011bt\u00ed ztuhli, kdy\u017e usly\u0161eli \u0161t\u011bkot ps\u016f. Nebyl jeden, to jim do\u0161lo ob\u011bma hned. Bylo jich v\u00edc. „Sakra,“ za\u0161eptal Sascha zcela instinktivn\u011b. „Mysl\u00edm, \u017ee bychom to m\u011bli vz\u00edt poklusem, jinak by se n\u00e1m taky mohlo st\u00e1t, \u017ee budeme m\u00edt co d\u011blat s ostr\u00fdma zubama.“ Rychle se pod\u00edval na sv\u016fj kompas, ur\u010dil sm\u011br a spole\u010dn\u011b potichu vyrazili k autu.<\/p>\n

S ka\u017ed\u00fdm dal\u0161\u00edm za\u0161t\u011bk\u00e1n\u00edm, kter\u00e9 se bl\u00ed\u017eilo, se jejich kroky zrychlovaly. A\u010dkoliv si oba mysleli, \u017ee maj\u00ed fyzick\u00e9 s\u00edly tou ned\u00e1vnou honi\u010dkou a rva\u010dkou v lese vy\u010derp\u00e1ny, zjistili, \u017ee jejich mo\u017enosti jsou daleko v\u011bt\u0161\u00ed. Nasadili celkem ostr\u00e9 tempo, ml\u010dky skoro b\u011b\u017eeli lesem, a spole\u010dn\u011b s obavami sledovali ka\u017ed\u00fd zvuk, kter\u00fd se evidentn\u011b p\u0159ibli\u017eoval. Mezi \u0161t\u011bk\u00e1n\u00edm ps\u016f byl n\u011bkolikr\u00e1t sly\u0161et i mu\u017esk\u00fd hlas, a stejn\u011b jako zv\u00ed\u0159at, i mu\u017e\u016f bylo v\u00edc. Ob\u011bma se ulevilo, kdy\u017e mezi stromy za\u010dalo prosv\u00edtat v\u00edce sv\u011btla, les na okraji \u0159\u00eddl, a sv\u011btlo slibovalo konec jejich usilovn\u00e9ho pochodu. Paul instinktivn\u011b mhou\u0159il o\u010di, jak se sv\u011btlo postupn\u011b zesilovalo, nebyl na n\u011b zvykl\u00fd. \u0160koda, \u017ee ho nenapadlo \u0159\u00edct si Billovi o jedny z jeho br\u00fdl\u00ed, tohle bylo v\u00e1\u017en\u011b nep\u0159\u00edjemn\u00e9. U\u017e ch\u00e1pal, pro\u010d je lid\u00e9 na povrchu nos\u00ed.<\/p>\n

„Vlez si dozadu,“ za\u0161eptal Sascha sm\u011brem k Paulovi, kdy\u017e z \u00fanavy t\u0159esouc\u00ed se rukou odemkl dve\u0159e sv\u00e9ho auta, oba byli ud\u00fdchan\u00ed, zpocen\u00ed, ale \u0161\u0165astn\u00ed, \u017ee jsou kone\u010dn\u011b u c\u00edle. \u0160t\u011bk\u00e1n\u00ed nep\u0159est\u00e1valo, ale oni u\u017e byli skoro v bezpe\u010d\u00ed. Paul s \u00falevou dopadl na m\u011bkk\u00e9 sedadlo auta, zaklapl za sebou dve\u0159e a s p\u0159imhou\u0159en\u00fdma o\u010dima se rozhl\u00ed\u017eel kolem. Tak malink\u00fd uzav\u0159en\u00fd prostor je\u0161t\u011b v \u017eivot\u011b nevid\u011bl. Ano, jeho palanda byla taky st\u00edsn\u011bn\u00e1, nad sebou m\u011bl strop, ale tohle bylo n\u011bco jin\u00e9ho. Bylo tu d\u00edky okn\u016fm spousta sv\u011btla, na rozd\u00edl od palandy, zvl\u00e1\u0161tn\u011b to tu p\u00e1chlo, ale sou\u010dasn\u011b i von\u011blo, t\u011b\u017eko se to Paulovi identifikovalo. Kdy\u017e Sascha zabouchl svoje dve\u0159e u \u0159idi\u010de, hodil batoh na vedlej\u0161\u00ed sedadlo a oto\u010dil kl\u00ed\u010dkem v zapalov\u00e1n\u00ed, Paul se lekl startovac\u00edho hluku, ale pak se auto celkem p\u0159\u00edjemn\u011b rozvrn\u011blo, a on nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b sledoval, jak se v\u0161echno kolem nich pomalu d\u00e1v\u00e1 do pohybu, a stromy vypadaj\u00ed, jako by b\u011b\u017eely pod\u00e9l cesty. Nebyl mal\u00e9 d\u00edt\u011b, v\u011bd\u011bl, co jsou auta a jak funguj\u00ed, ale nikdy j\u00edzdu na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei neza\u017eil. Chvilku mu trvalo, ne\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee to oni jsou v pohybu a ne les kolem nich. Oto\u010dil se dozadu a sledoval, jak se zvy\u0161uj\u00edc\u00ed se rychlost\u00ed ub\u00edh\u00e1 poln\u00ed cesta za nimi a les se pomalu ale jist\u011b vzdaluje a zmen\u0161uje. Kone\u010dn\u011b si mohl opravdu oddychnout, zaklonit hlavu na op\u011brku sedadla a \u00fanavou zav\u0159\u00edt o\u010di.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Tohle jsme na\u0161li v lese,“ podal \u0161\u00e9f ochranky Noemu d\u016fkaz toho, \u017ee jejich podez\u0159en\u00ed na pohyb kolem elektr\u00e1rny tentokr\u00e1t nebyl omyl ani \u017e\u00e1dn\u00e9 zv\u00ed\u0159e. \u0160\u00e9f vzal do ruky \u010dernou l\u00e1tku, a rozlo\u017eil ji na stole. Byla to mikina, velk\u00e1 \u010dern\u00e1 mikina s kapuc\u00ed. P\u00e1nsk\u00e1. V kaps\u00e1ch nic nebylo, jen p\u00e1r kousk\u016f jehli\u010d\u00ed, kter\u00e9 se zap\u00edchly do l\u00e1tky. Nebyl na n\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1pis, krom \u0161t\u00edtku se zna\u010dkou v\u00fdrobce, aby se dal identifikovat majitel, tak\u017ee mohla pat\u0159it komukoliv. „Tohle bylo vedle na zemi,“ dodal je\u0161t\u011b vrchn\u00ed ochrank\u00e1\u0159 a polo\u017eil na st\u016fl n\u016f\u017e. Bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee si za\u017eil svoje, jeho ost\u0159\u00ed bylo na n\u011bkolika m\u00edstech zna\u010dn\u011b po\u0161kozen\u00e9. Byl to vlastn\u011b oby\u010dejn\u00fd kuchy\u0148\u00e1k, jak\u00fd mohl naj\u00edt nap\u0159\u00edklad i ve zdej\u0161\u00ed kuchyni. Podle toho se taky nedalo nic ur\u010dit. Leda v laborato\u0159i by mohli n\u011bco naj\u00edt.<\/p><\/div>\n

„Nikoho jste nechytili?“ ujistil se \u0161\u00e9f.<\/div>\n
„Ne, bohu\u017eel, ujel n\u00e1m p\u0159ed nosem. M\u011bl auto na kraji lesa, vid\u011bli jsme ho u\u017e jen vyj\u00ed\u017ed\u011bt na silnici a m\u00ed\u0159il sm\u011br Hamburk.“<\/div>\n
„\u0160koda,“ pronesl zaduman\u011b Noe. „Doufejme, \u017ee to byl jen n\u011bjak\u00fd pytl\u00e1k, co si sem \u0161el neleg\u00e1ln\u011b zalovit,“ uzav\u0159el z\u00e1le\u017eitost prozat\u00edm \u0161\u00e9f. „Zesilte hl\u00eddky, d\u00e1vejte pozor, a kdyby se cokoliv zvl\u00e1\u0161tn\u00edho d\u011blo, dejte mi okam\u017eit\u011b v\u011bd\u011bt.“ Vydal rozkaz.<\/div>\n
Kdy\u017e za \u0161\u00e9fem ochranky zapadly dve\u0159e, vzdychl si nahlas. Nem\u011bl z toho dobr\u00fd pocit, jako by mu n\u011bco \u0159\u00edkalo, \u017ee to nen\u00ed jen tak. Pytl\u00e1k, kter\u00fd ztrat\u00ed na \u00fat\u011bku ztupen\u00fd kuchy\u0148sk\u00fd n\u016f\u017e a mikinu? To se mu moc nezd\u00e1lo. Mus\u00ed te\u010f na chv\u00edli zaj\u00edt za Billem, aby se ho poptal na zran\u011bnou nohu, o kter\u00e9 mu p\u0159ed hodinou referoval David, a pak to vezme rovnou do laborky k La\u0159e, aby se na n\u016f\u017e a mikinu mrkla. Sice tomu ned\u00e1val \u017e\u00e1dnou velkou nad\u011bji, ale co kdyby n\u00e1hodou.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Pros\u00edm t\u011b, cos v t\u00fd spr\u0161e vyv\u00e1d\u011bl?“ ho\u0159ekoval David ve zp\u011bv\u00e1kov\u011b apartm\u00e1, zat\u00edmco doktor prohmat\u00e1val Billovu nohu, jestli nen\u00ed zlomen\u00e1. „J\u00e1 nev\u00edm, prost\u011b jsem si v jednu chv\u00edli myl hlavu, zp\u00edval jsem si, a najednou mi to ujelo a byl<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6755","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6755","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6755"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6755\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6755"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6755"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6755"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}