{"id":6759,"date":"2012-03-25T15:00:00","date_gmt":"2012-03-25T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6741"},"modified":"2012-03-25T15:00:00","modified_gmt":"2012-03-25T14:00:00","slug":"cejchovni-znameni-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/25\/cejchovni-znameni-8\/","title":{"rendered":"Cejchovn\u00ed znamen\u00ed 8."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
Pod ledovou krustou<\/p>\n

<\/strong> Anis\u016fv bi\u010d \u0161lehl mezi t\u011bla zubo\u017een\u00fdch otrok\u016f, kte\u0159\u00ed se v ne\u00fastupn\u00e9m slune\u010dn\u00edm \u017e\u00e1ru t\u00e1hli s n\u011bkolika tunov\u00fdm p\u00edskovcov\u00fdm kv\u00e1drem. Anis nem\u011bl trp\u011blivost. Tak jak v norm\u00e1ln\u00edch situac\u00edch p\u016fsobil naprosto vyrovnan\u011b a ignoroval zmu\u010den\u00e9 povzdechy nebo snad n\u00e1znaky pl\u00e1\u010de, dnes nem\u011bl slitov\u00e1n\u00ed. Kdykoliv jen na moment p\u0159iv\u0159el o\u010di p\u0159ed slune\u010dn\u00edm \u017e\u00e1rem, vid\u011bl tv\u00e1\u0159 chlapce, kter\u00e9ho zanechal v pal\u00e1ci. V\u0161ichni jeho kolegov\u00e9 vid\u011bli stres, kter\u00fd se na n\u011bm projevoval, ale on odm\u00edtal jejich nab\u00eddky, \u017ee by si n\u011bkdo vzal pr\u00e1ci za n\u011bj.<\/div>\n

V\u0161ude sly\u0161el jeho jm\u00e9no. Lid\u00e9 se o n\u011bm \u010dasto bavili, proto\u017ee ho v\u00eddali po boku fara\u00f3na stejn\u011b jako \u010dernou lvici. Zd\u00e1lo se, \u017ee fara\u00f3n mu v\u011bnuje sv\u016fj ve\u0161ker\u00fd \u010das, pe\u010duje o n\u011bj, a dokonce mu pr\u00fd domluvil velice kvalitn\u00ed studium.<\/p>\n

Anis s tichou z\u00e1\u0161t\u00ed vzpom\u00ednal na dobu, kdy on jedin\u00fd znal skute\u010dnou kr\u00e1su toho stvo\u0159en\u00ed, kter\u00e9 bylo p\u0159id\u011bleno pod jeho bi\u010d. Te\u010f ho znal cel\u00fd Igdar, dokonce i otroci si mezi sebou \u0161pitali o jeho kr\u00e1se\u2026 o kr\u00e1se, kter\u00e1 se ukr\u00fdvala pod n\u00e1nosem \u0161p\u00edny a krve. Kdyby Anis sm\u011bl, nikdy by nedopustil, aby Billovi ubl\u00ed\u017eil. Jen\u017ee on si nemohl vyb\u00edrat. Ch\u00e1pal by, kdyby k n\u011bmu mlad\u00edk u\u017e nikdy nena\u0161el d\u016fv\u011bru, i kdy\u017e ho to bolelo. Stejn\u011b ho p\u0159i v\u0161em \u0161t\u011bst\u00ed uvid\u00ed nanejv\u00fd\u0161 p\u0159i slavnostech, \u0161\u0165astn\u00e9ho po boku mlad\u00e9ho fara\u00f3na.<\/div>\n

Nanovo \u0161lehl bi\u010dem mezi otroky. Ozval se zoufal\u00fd v\u0159\u00edskot, jak si bi\u010d na\u0161el sv\u016fj c\u00edl, ale Anise to nezaj\u00edmalo. Pot\u0159eboval si n\u011bkde vyb\u00edt vztek a bezmoc. P\u0159ipadal si nemocn\u00fd, ale nijak se to neprojevovalo na jeho zevn\u011bj\u0161ku, n\u00fdbr\u017e pouze na jeho du\u0161i. Krv\u00e1cel snad je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e otrok, kter\u00fd jako posledn\u00ed schytal r\u00e1nu jeho bi\u010de.<\/p>\n<\/div>\n
\n
*<\/p>\n

Maya starostliv\u011b sledovala sv\u00e9ho p\u0159\u00edtele, kter\u00fd naprosto bez chuti do \u017eivota p\u0159evzal tal\u00ed\u0159 z jej\u00edch rukou a posadil se k dlouh\u00e9mu stolu mezi ostatn\u00ed mu\u017ee, kte\u0159\u00ed mezi sebou vesele diskutovali. V\u017edycky ji p\u0159ekvapovalo, jak otrok\u00e1\u0159i dok\u00e1\u017eou b\u00fdt mil\u00ed, vst\u0159\u00edcn\u00ed a norm\u00e1ln\u00ed<\/em>. O\u010dek\u00e1vala by sp\u00ed\u0161 mu\u017ee bez srdc\u00ed, kte\u0159\u00ed neum\u00ed d\u00e1vat najevo sv\u00e9 emoce. Ve skute\u010dnosti si ob\u010das p\u0159ipadala jako s bandou mal\u00fdch neposedn\u00fdch kluk\u016f. Nejednou se stalo, \u017ee j\u00eddeln\u00ed \u010d\u00e1st\u00ed stanu proletovaly kusy j\u00eddla. V\u0161ichni se vesele bavili jako obvykle. V\u0161ichni, a\u017e na jednoho, kter\u00e9mu jejich vt\u00edpky na tv\u00e1\u0159i nevykouzlily ani n\u00e1znak \u00fasm\u011bvu. Maya si povzdechla. Bylo j\u00ed jasn\u00e9, \u017ee s n\u00edm bude muset promluvit, ale to mohlo po\u010dkat.<\/p>\n

„A to u\u017e jste sly\u0161eli? N\u00e1\u0161 nejuzn\u00e1van\u011bj\u0161\u00ed vl\u00e1dce si pr\u00fd po\u0159\u00eddil nov\u00e9ho dom\u00e1c\u00edho mazl\u00ed\u010dka!“ prskl jeden z nich, Donovan se jmenoval. „Kdy\u017e jsem byl doma, proto\u017ee jsem nem\u011bl no\u010dn\u00ed slu\u017ebu, vid\u011bl jsem ty dva spolu. Snad je\u0161t\u011b nikdy jsem nevid\u011bl takovou oddanost, jakou jsem vid\u011bl v o\u010d\u00edch toho kluka. Dokonce ani u t\u00e9 lvice ne!“<\/div>\n

Maya se zatajen\u00fdm dechem sledovala, jak Anis pomalu zved\u00e1 hlavu a up\u00edr\u00e1 nen\u00e1vistn\u00fd pohled na Donovana. Sta\u010dil je\u0161t\u011b mal\u00fd kousek, p\u00e1r slov a hrozilo, \u017ee se j\u00eddelna m\u00edsto sm\u00edchem zalije krv\u00ed. Alespo\u0148 pohled otrok\u00e1\u0159e tomu sv\u011bd\u010dil.<\/div>\n
„Chov\u00e1 se jako om\u00e1men\u00fd, stejn\u011b tak Amendetom. Sly\u0161el jsem, \u017ee fara\u00f3n s\u00e1m vyhled\u00e1v\u00e1 jeho p\u0159\u00edtomnost, \u010dasto nav\u0161t\u011bvuje jeho komnaty. Mimochodem, to jste sly\u0161eli, \u017ee ten jeho nov\u00fd mazl\u00edk m\u00e1 pr\u00fd komnaty stejn\u011b velk\u00e9, jako kdy\u017e spoj\u00ed\u0161 dva na\u0161e byty? Fracek. M\u011bl z\u016fstat na \u0161p\u00edn\u011b stavby, beztak by mu to jen prosp\u011blo.“ Ostatn\u00ed souhlasn\u011b bru\u010deli.<\/p>\n

To u\u017e Anis neunesl. Hlasit\u011b se zvedl od stolu a pra\u0161til plechov\u00fdm tal\u00ed\u0159em o st\u016fl, a\u017e to za\u0159in\u010delo. V\u0161ichni na n\u011bj z\u016fstali nech\u00e1pav\u011b z\u00edrat, nikdo nem\u011bl nejmen\u0161\u00ed tu\u0161en\u00ed, co se stalo. Maya rychle zas\u00e1hla. Anis se zrovna nadechoval, \u017ee jim v\u0161em narovinu \u0159ekne, co si o nich mysl\u00ed, a \u017ee nemaj\u00ed nejmen\u0161\u00ed pr\u00e1vo soudit Billa, kdy\u017e ho v\u016fbec neznaj\u00ed. Ne\u017e v\u0161ak stihl n\u011bco \u0159\u00edct, po rameni mu p\u0159ejela jemn\u00e1 \u017eensk\u00e1 ruka a donutila ho \u00fasta zase zav\u0159\u00edt. Maya ho chytila za loket a t\u00e1hla ho pry\u010d od stolu. Necht\u011bla b\u00fdt sv\u011bdkem n\u011bjak\u00e9 rva\u010dky, nav\u00edc j\u00ed bylo jasn\u00e9, \u017ee ani Anis nestoj\u00ed o to, aby se ve\u0159ejn\u011b provalila jeho slabost k fara\u00f3novu sv\u011b\u0159enci.<\/div>\n

Kdy\u017e byli z dohledu v\u0161ech, Anis dosedl na d\u0159ev\u011bnou podlahu, v jej\u00edch\u017e roz\u00edch se nach\u00e1zely kupi\u010dky p\u00edsku. Zabo\u0159il hlavu do dlan\u00ed a nechal Mayu, kter\u00e1 k n\u011bmu p\u0159iklekla, aby ho konej\u0161iv\u011b hladila v kr\u00e1tk\u00fdch vlasech.<\/p>\n

*<\/p>\n

Bill sed\u011bl ve velk\u00e9m archivu. Jeho prsty putovaly po tenk\u00e9m papyru, kter\u00fd pod jeho doteky \u0161ustil a m\u00e1lem se rozpadal. Fascinovala ho k\u0159ehkost svitk\u016f a jejich omamn\u00e1 v\u016fn\u011b, kter\u00e1 kolovala po cel\u00e9m archivu. Bill tu r\u00e1d tr\u00e1vil \u010das, tr\u00e1vil ho zde hodn\u011b. Ob\u010das s\u00e1m, ob\u010das se spole\u010dnost\u00ed fara\u00f3na a jeho tajemn\u00e9 lvice. Bill z n\u00ed m\u011bl respekt. N\u011bco v pohledech, kter\u00fdmi ho \u010dastovala, ho d\u011bsilo. P\u0159ipadal si v\u016f\u010di n\u00ed jako kus masa, kter\u00fd kdykoliv m\u016f\u017ee skon\u010dit mezi jej\u00edmi siln\u00fdmi \u010delistmi.<\/div>\n

„Tady jsi!“ zvolal hlas, na kter\u00fd Bill za t\u011bch n\u011bkolik dn\u00ed, kter\u00e9 tu zat\u00edm str\u00e1vil, p\u0159ivykl. Na rtech se mu usadil \u00fasm\u011bv, v\u017edy ve fara\u00f3nov\u011b p\u0159\u00edtomnosti se c\u00edtil dob\u0159e, i kdy\u017e m\u00edrn\u011b napjat\u011b ze sv\u00e9ho neuctiv\u00e9ho chov\u00e1n\u00ed. Do tv\u00e1\u0159\u00ed se mu nahnal n\u00e1dech \u010derven\u011b, kdy\u017e mlad\u00fd vlada\u0159 usedl do k\u0159es\u00edlka naproti n\u011bmu, ani\u017e by od n\u011bj \u017e\u00e1dal poklonu \u010di snad uctiv\u00fd pozdrav.<\/p>\n

„Hledal jsem t\u011b,“ p\u0159iznal fara\u00f3n po hodn\u00e9 chv\u00edli ticha, v n\u00ed\u017e se Bill nad\u00e1le v\u011bnoval papyru ve sv\u00fdch rukou. „Jak to jde?“ zeptal se je\u0161t\u011b Tom, kdy\u017e se Billovy o\u010di ani kv\u016fli jeho hlasu nezvedly od svitku. Bill byl dobr\u00fd student. Trp\u011bliv\u00fd, u\u010denliv\u00fd a perfekcionista. Takov\u00e9ho studenta by cht\u011bl snad ka\u017ed\u00fd u\u010ditel, a p\u0159esto Bill vyu\u017e\u00edval mo\u017enost\u00ed samouk\u016f. Tom ho obdivoval pro jeho bezb\u0159ehou trp\u011blivost, ve kter\u00e9 z\u00edral do svitk\u016f a sna\u017eil se nabrat co nejv\u00edce v\u011bdomost\u00ed. Obnovoval sv\u00e9 znalosti \u010dten\u00ed a psan\u00ed, pot\u00e9 se za\u010dal pln\u011b v\u011bnovat studia ohledn\u011b Boh\u016f, kter\u00e9 mu Tom doporu\u010dil. Nave\u010der se pak v\u011bnoval sv\u00e9mu vlada\u0159i, jeho\u017e jeho v\u011brn\u00e1 p\u0159\u00edtomnost velice t\u011b\u0161ila. L\u00edbilo se mu, \u017ee sta\u010d\u00ed jedin\u00e9 slovo mimo Billovu v\u00fduku a chlapec ud\u011bl\u00e1, co mu na o\u010d\u00edch vid\u00ed. P\u0159esto ho v\u0161ak moc, kterou nad Billem m\u011bl, m\u00edrn\u011b znepokojovala. Zrovna on, kter\u00e9mu bylo dovoleno jednat z vlastn\u00ed v\u016fle, se v\u016f\u010di n\u011bmu choval daleko uctiv\u011bji ne\u017e ti, kte\u0159\u00ed to m\u011bli povinn\u00e9. Tom by p\u0159itom velice r\u00e1d znal Billovy n\u00e1zory, ale on se b\u00e1l mu je sd\u011blovat. Po\u0159\u00e1d je\u0161t\u011b v n\u011bm p\u0159etrv\u00e1val strach z ostr\u00fdch \u0159ezav\u00fdch ran bi\u010de.<\/p>\n

„\u0158ekl bych, \u017ee velice dob\u0159e. R\u00e1d bych se po j\u00eddle vydal do chr\u00e1mu,“ usm\u00e1l se Bill, ale jeho pohled st\u00e1le spo\u010d\u00edval na svitku. Ve fara\u00f3nov\u011b p\u0159\u00edtomnosti se c\u00edtil neklidn\u00fd, snad a\u017e rozpa\u010dit\u00fd. Nep\u0159\u00e1l si, aby to vlada\u0159 z jeho o\u010d\u00ed vy\u010detl. Rad\u0161i se nad\u00e1le v\u011bnoval svitku a p\u0159ipadal si je\u0161t\u011b nevychovan\u011bji ne\u017e norm\u00e1ln\u011b.<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017e\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m. \u0158\u00edkal jsem kn\u011bzi, \u017ee se tam nejsp\u00ed\u0161 stav\u00ed\u0161,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a mezi prsty promnul uheln\u011b \u010dern\u00e9 ucho svoj\u00ed lvice, kter\u00e1 se v tlumen\u00e9m sv\u011btle sv\u00edc\u00ed p\u0159ekr\u00e1sn\u011b leskla. Archiv nem\u011bl okna, aby se svitky zbyte\u010dn\u011b neni\u010dily venkovn\u00edmi vlivy, proto si \u010dten\u00e1\u0159i museli vysta\u010dit se sv\u011btlem sv\u00edc\u00ed nebo olejov\u00fdch lamp. Na ka\u017ed\u00e9m reg\u00e1lu visela jedna takov\u00e1 lampa, v \u010d\u00edt\u00e1rn\u011b<\/em> ale byly pouze sv\u00ed\u010dky.<\/p>\n

Bill zvedl pohled od papyru. V\u017edycky, kdy\u017e Tom mluvil, a p\u0159itom se v\u011bnoval sv\u00e9 lvici, do jeho hlasu se vkr\u00e1dal zvl\u00e1\u0161tn\u00ed l\u00e1skypln\u00fd podt\u00f3n, kter\u00fd Billovi neuv\u011b\u0159iteln\u011b imponoval. Tou\u017eil, aby ten podt\u00f3n sl\u00fdchal i ve slovech, kter\u00e1 jsou v\u011bnov\u00e1na jemu, ale nedok\u00e1zal si vysv\u011btlit pro\u010d. Prost\u011b to tak bylo. Mo\u017en\u00e1 to tak\u00e9 bylo ovlivn\u011bno t\u00edm, \u017ee i kdy\u017e se k n\u011bmu v\u0161ichni chovali velice zdvo\u0159ile, Tom byl jedin\u00fd, kdo se s n\u00edm norm\u00e1ln\u011b bavil. Dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee mu vadila ta p\u0159ehnan\u00e1 uctivost, kterou sl\u00fdchal v hlasech sluh\u016f spolu s nevysv\u011btliteln\u00fdm posm\u011bchem. Samoz\u0159ejm\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee ho v\u0161ichni v pal\u00e1ci pova\u017euj\u00ed za pouh\u00fd vtip, za d\u00edt\u011b, kter\u00e9 si Tom sehnal pro pobaven\u00ed sv\u00fdch poddan\u00fdch. Bill si byl dob\u0159e v\u011bdom pohrd\u00e1n\u00ed, se kter\u00fdm s n\u00edm lid\u00e9 jednali, a mrzelo ho to. P\u0159itom on nest\u00e1l o p\u0159ehnanou \u00factu, tou\u017eil jen po tom, aby s n\u00edm kone\u010dn\u011b lid\u00e9 za\u010dali jednat jako s norm\u00e1ln\u00edm \u010dlov\u011bkem, ale tak se k n\u011bmu choval jen a pouze Tom. Zrovna od n\u011bj by to nejsp\u00ed\u0161 \u010dekal ze v\u0161ech nejm\u00e9n\u011b.<\/p>\n

„Sm\u00edm t\u011b doprovodit na j\u00eddlo?“ zeptal se Tom, kdy\u017e Bill za\u010dal ukl\u00edzet nepo\u0159\u00e1dek, kter\u00fd nap\u00e1chal. Usm\u00e1l se, \u010delem oto\u010den ke svitk\u016fm, kter\u00e9 zrovna sb\u00edral. U\u017e to pova\u017eoval za samoz\u0159ejmost, fara\u00f3n ho nenech\u00e1val snad nikde dlouho samotn\u00e9ho.<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b,“ odpov\u011bd\u011bl s \u00fasm\u011bvem a vydal se hledat pat\u0159i\u010dn\u00e9 reg\u00e1ly, aby poklidil v\u0161echny svitky na sv\u00e9 m\u00edsto. Fara\u00f3n ho sledoval potemn\u011bl\u00fdma o\u010dima, s m\u00edrn\u00fdm pobaven\u00edm sledoval, jak se huben\u00e9 t\u011blo chlapce propl\u00e9t\u00e1 mezi reg\u00e1ly a hled\u00e1 spr\u00e1vn\u00e1 m\u00edsta, kam svitky p\u0159i\u0159adit.<\/div>\n
Brzy se k n\u011bmu p\u0159idal, ale kdy\u017e vid\u011bl \u00fasm\u011bv ve fara\u00f3nov\u011b tv\u00e1\u0159i, stydliv\u011b sklopil pohled k zemi a jeho tv\u00e1\u0159e se zap\u00fd\u0159ily. Tom se v\u017edycky hodn\u011b usm\u00edval v Billov\u011b p\u0159\u00edtomnosti, bylo mu s n\u00edm p\u0159\u00edjemn\u011b, proto jeho p\u0159\u00edtomnost vyhled\u00e1val ve velk\u00e9m. C\u00edtil opovr\u017een\u00ed ze strany lvice, ale ani to ho nemohlo rozhodit. Jako by s Billem pozn\u00e1val n\u011bco, co se doposud ukr\u00fdvalo n\u011bkde pod ledovou krustou, kterou si vytvo\u0159il kolem sv\u00e9 du\u0161e.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Pod ledovou krustou Anis\u016fv bi\u010d \u0161lehl mezi t\u011bla zubo\u017een\u00fdch otrok\u016f, kte\u0159\u00ed se v ne\u00fastupn\u00e9m slune\u010dn\u00edm \u017e\u00e1ru t\u00e1hli s n\u011bkolika tunov\u00fdm p\u00edskovcov\u00fdm kv\u00e1drem. Anis nem\u011bl trp\u011blivost. Tak jak v norm\u00e1ln\u00edch situac\u00edch p\u016fsobil naprosto vyrovnan\u011b a ignoroval zmu\u010den\u00e9 povzdechy nebo snad n\u00e1znaky<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[482],"tags":[],"class_list":["post-6759","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cejchovni-znameni"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6759","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6759"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6759\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6759"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6759"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6759"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}