{"id":6767,"date":"2012-03-23T17:00:00","date_gmt":"2012-03-23T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6749"},"modified":"2012-03-23T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-23T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-52","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/23\/zeiten-andern-dich-52\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 52."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
„Nelly, tak ale bude\u0161 muset tady trochu uklidit, ne\u017e holky p\u0159ijdou,“ rozhl\u00e9dnu se kuchyni, kde jsme se pr\u00e1v\u011b nave\u010de\u0159eli. „My s Tomem postav\u00edme ten stan, jo?“
„Dob\u0159e,“ nad\u0161en\u011b se vrhne do odn\u00e1\u0161en\u00ed tal\u00ed\u0159\u016f.
„Ok, p\u0159ij\u010f za n\u00e1mi ven,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b, ne\u017e se s Tomem a stanem vyd\u00e1m ven. Jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee se Gordon k Tomovi chov\u00e1 mile. A ne\u017e odjel, bylo na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee je moc r\u00e1d, \u017ee je tu Tom se mnou a nebude m\u00edt v\u00fd\u010ditky, \u017ee m\u011b tady na holky nech\u00e1 samotn\u00e9ho.<\/p>\n

„U\u017e si to n\u011bkdy stav\u011bl?“ koukne Tom s \u00fasm\u011bvem na pl\u00e1nek toho stanu.
„Dvakr\u00e1t, asi?“ usm\u011bju se nevinn\u011b a vynd\u00e1m obsah obalu. „Koukej, tohle sem a tohle sem,“ naskl\u00e1d\u00e1m si ty\u010dky k sob\u011b.
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne rozesm\u00e1t\u00fd Tom a p\u0159ehod\u00ed mi p\u0159es ty\u010dky vr\u0161ek plachty od stanu, „a stan je vlastn\u011b hotovej.“
„A jak je v n\u011bm \u00fatulno,“ polo\u017e\u00edm si na tu hromadu hlavu a se sm\u00edchem se zad\u00edv\u00e1m do nebe.
„T\u0159eba bych byl schopen si stany je\u0161t\u011b zamilovat,“ naklon\u00ed se Tom nade m\u011b a ot\u0159e se nosem o m\u016fj nos. S \u00fasm\u011bvem se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, kdy\u017e mi zakryje v\u00fdhled na nebe, a a\u010d nebe m\u00e1m r\u00e1d, s\u00e1m sob\u011b mus\u00edm p\u0159iznat, \u017ee tohle je mnohem lep\u0161\u00ed.<\/p>\n

„L\u00edb\u00ed se ti u m\u011b ve stanu?“ omot\u00e1m mu ruce kolem ramen a p\u0159it\u00e1hnu si ho bl\u00ed\u017ee pro polibek.
„M\u00e1\u0161 ho moc pohodln\u00fd,“ \u0159ekne proti m\u00fdm rt\u016fm a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 je obdarov\u00e1vat polibkem. Prsty mi sjede na b\u0159icho pod triko, kde mne jemn\u011b za\u010dne hladit. Rozt\u00e1hnu ruce a nat\u00e1hnu se po konc\u00edch plachty, kter\u00fdmi n\u00e1s pak oba se sm\u00edchem p\u0159ikryju a sval\u00edm Toma pod sebe. Pod sv\u011btlem oran\u017eov\u00e9 plachty to n\u00e1hle v\u0161echno vypad\u00e1 kouzeln\u011bji, a proto se od Toma jemn\u011b odt\u00e1hnu a prohl\u00e9dnu si ho.
„Hm, u\u017e vypad\u00e1 hned \u00fatuln\u011bji,“ s \u00fasm\u011bvem pronesu.
„\u00da\u017easn\u00fd. Mo\u017en\u00e1 bychom sem holky ani pou\u0161t\u011bt nem\u011bli…“ Sotva to do\u0159ekne, u\u017e sly\u0161\u00edm bouchnut\u00ed vchodov\u00fdch dve\u0159\u00ed, ze kter\u00fdch se vy\u0159\u00edt\u00ed Nelly i s prckama, co\u017e zjist\u00edm d\u00edky tomu, \u017ee Mal\u00e1 d\u00e1ma se okam\u017eit\u011b sna\u017e\u00ed dostat k n\u00e1m pod plachtu. Plachtu tedy odhod\u00edm a Tom s \u00fasm\u011bvem zaklon\u00ed hlavu a nat\u00e1hne ruce k Mal\u00e9 d\u00e1m\u011b. „Pr\u016fzkumn\u00edku,“ vyzvedne ji s \u00fasm\u011bvem do vzduchu a j\u00e1 jen ob\u011bma l\u00edpnu pusu, ne\u017e se postav\u00edm op\u011bt na nohy, abych do\u0161el k vr\u00e1tk\u016fm pro holky, kter\u00e9 p\u0159ivedla maminka jedn\u00e9 z nich, jak jsme se domluvili je\u0161t\u011b na koupali\u0161ti.<\/div>\n

\n
„Bille, p\u0159inesla jsem tady je\u0161t\u011b su\u0161enky. Pekla jsem jich dostatek, tak tady ur\u010dit\u011b najdou uplatn\u011bn\u00ed,“ vraz\u00ed mi s \u00fasm\u011bvem d\u00f3zu plnou su\u0161enek, „a zabalily jsme holk\u00e1m dostatek oble\u010den\u00ed, kdyby ve\u010der byla zima, ano?“
„To jste moc hodn\u00e1. Ur\u010dit\u011b se postar\u00e1m o to, aby se m\u011bly dob\u0159e.“
„Dob\u0159e. Tak si to u\u017eijte, a a\u0165 t\u011b moc nezlob\u00ed.“
„Nebojte se. A d\u011bkuju.“
„M\u011bjte se, holky,“ m\u00e1vne je\u0161t\u011b na holky ji\u017e b\u011bhaj\u00edc\u00ed po zahrad\u011b, a pak se s rozlou\u010den\u00edm vyd\u00e1 dom\u016f.
Oto\u010d\u00edm se sm\u011brem k zahrad\u011b a mus\u00edm se usm\u00e1t, kdy\u017e vid\u00edm Toma, jak se p\u0159es obl\u00e9h\u00e1n\u00ed holek sna\u017e\u00ed postavit ten stan. Jde mu to l\u00e9pe ne\u017e mn\u011b, a celkem rychle, ale stejn\u011b se rozhodnu mu s t\u00edm pomoct.
„Nelly, tohleto dones do kuchyn\u011b,“ zastav\u00edm si s \u00fasm\u011bvem Nelly v b\u011bhu a oto\u010d\u00edm se ke zbyl\u00fdm holk\u00e1m, „a vy si, holky, ho\u010fte v\u0161echny v\u011bci dovnit\u0159, jo?“ v\u0161echny ochotn\u011b p\u0159ik\u00fdvnou a rozeb\u011bhnou se dovnit\u0159.<\/p>\n

„Te\u010f mi ale se stav\u011bn\u00edm bude\u0161 muset pomoct ty, kdy\u017e jsi mi odehnal pomocnice,“ vzhl\u00e9dne s \u00fasm\u011bvem Tom.
„V\u0161ak jsem tu,“ p\u0159ik\u00fdvnu a ochotn\u011b se ujmu druh\u00e9ho konce stanu.
Kdy\u017e se n\u00e1m po chvilce poda\u0159\u00ed skute\u010dn\u011b postavit stan cel\u00fd a s \u00fasm\u011bvem nakr\u00e1\u010d\u00edm k Tomovi. „Tak,“ promnu si ruce, „a je to. D\u011bkuju, \u017ee mi pom\u00e1h\u00e1\u0161. Z\u016fstane\u0161 tu se mnou?“
„Kdy\u017e bude\u0161 cht\u00edt.“
„Byl bych moc r\u00e1d. Ale nejd\u0159\u00edv mus\u00edme zabavit holky,“ mrknu s \u00fasm\u011bvem.
„\u017d\u00e1dn\u00fd probl\u00e9m,“ \u0159ekne Tom s \u00fasm\u011bvem a koukne ke dve\u0159\u00edm, kde se objev\u00ed holky s pln\u00fdma rukama.
„M\u00e1me tady p\u0159ipraven\u00e9 oble\u010den\u00ed a deky do stanu. J\u00e9\u00e9, vy u\u017e ho m\u00e1te.“ Nech\u00e1 Nelly deky u dve\u0159\u00ed a vesele dosk\u00e1\u010de a\u017e k n\u00e1m.
„M\u00e1m n\u00e1pad, nejd\u0159\u00edv si sem na zahradu d\u00e1me n\u011bjakou hudbu, a pak si zahrajeme malou hru, dokud je sv\u011btlo, hm?“ usm\u011bju se na n\u011b, a kdy\u017e vid\u00edm, jak se jejich tv\u00e1\u0159i\u010dky rozz\u00e1\u0159\u00ed, je mi odpov\u011b\u010f jasn\u00e1.<\/p>\n

Kdy\u017e se hodiny p\u0159ibl\u00ed\u017e\u00ed k dev\u00e1t\u00e9 hodin\u011b, a my v\u0161ichni sed\u00edme venku p\u0159i lehk\u00e9m sv\u011btle, rozhodnu se holky poslat u\u017e sp\u00e1t, kdy\u017e si v\u0161imnu, jak se st\u0159\u00eddaj\u00ed v z\u00edv\u00e1n\u00ed. Kouknu na Toma, kter\u00e9mu jsem p\u016fj\u010dil starou kytaru Gordona, aby na ni holk\u00e1m n\u011bco zahr\u00e1l, a jemn\u011b ho pohlad\u00edm po ruce. On jen zvedne ke mn\u011b pohled a naposledy s\u00e1hne do strun.
„Holky, mysl\u00edm, \u017ee je na \u010dase j\u00edt sp\u00e1t,“ zept\u00e1m se do vzduchu, na\u010de\u017e zareaguje i Mal\u00e1 d\u00e1ma a vyd\u00e1 se domu. „Vida, i Mal\u00e1 d\u00e1ma u\u017e jde.“
„A m\u016f\u017eeme si tady nechat aspo\u0148 Mikyho?“ zept\u00e1 se Nelly a Mikyho v n\u00e1ru\u010d\u00ed pohlad\u00ed.
„Jasn\u011b, vemte si ho do stanu. Baterku tam m\u00e1te, tak snad se nebudete b\u00e1t.“
„A vy n\u00e1s budete chodit kontrolovat?“ zept\u00e1 se Kl\u00e1rka a oba n\u00e1s sjede pohledem.
„Jste p\u0159ece velk\u00e9, p\u0159ece byste se tady samy neb\u00e1ly,“ za\u0161ept\u00e1 Tom s \u00fasm\u011bvem, na\u010de\u017e se holky rozesm\u011bjou.
„Ne, ne, neboj\u00edme,“ jak na povel v\u0161echny vysko\u010d\u00ed a rozute\u010dou se do stanu.
„Dob\u0159e, kdybyste n\u011bco pot\u0159ebovaly, tak v\u00edte, kde n\u00e1s m\u00e1te hledat,“ nakouknu do stanu, a kdy\u017e jim s Tomem pop\u0159ejeme dobrou noc, s nad\u0161en\u00edm n\u00e1s u\u017e vyhazuj\u00ed a m\u00e1m pocit, \u017ee jejich \u00fanava je tatam. Ch\u00e1pu je, kdy\u017e si vybav\u00edm tu d\u011btskou radost, jak nad sebou nemaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00fd dohled dosp\u011bl\u00fdch a mohou si \u0159\u00edkat a d\u011blat t\u00e9m\u011b\u0159 co cht\u011bj\u00ed. T\u00edm sp\u00ed\u0161, kdy\u017e mohou z\u016fstat dlouho vzh\u016fru. V\u017edy\u0165 to zn\u00e1m z d\u011btstv\u00ed s\u00e1m, nen\u00ed to p\u0159ece tak dlouho. Pousm\u011bju se nad tou my\u0161lenkou a jen tak tak se vyhnu Mal\u00e9 d\u00e1m\u011b, kter\u00e9 mi podb\u011bhne pod nohama.<\/p>\n

„Taky jsem miloval, kdy\u017e m\u011b na\u0161i nech\u00e1vali dlouho vzh\u016fru, kdy\u017e u n\u00e1s t\u0159eba n\u011bkdo p\u0159esp\u00e1val. Nech\u00e1pu, jak\u00e1 mali\u010dkost dok\u00e1\u017ee d\u00edt\u011b ud\u011blat \u0161\u0165astn\u00fdm,“ \u0159ekne Tom, jako by mi \u010detl my\u0161lenky, a j\u00e1 jsem nucen jen p\u0159ik\u00fdvnout.
„P\u0159esn\u011b. Moment…“ zvednu varovn\u011b prst a zaposlouch\u00e1m se. „To je… hudba?“ nech\u00e1pav\u011b se po Tomovi pod\u00edv\u00e1m.
„Asi si zapomn\u011bl vypnout to r\u00e1dio, kdy\u017e si ho d\u00e1val dovnit\u0159.“
„Hm, jo, to bude asi ono,“ dojde mi, a nat\u00e1hnu se po kyta\u0159e, „tvoje hudba je ale mnohem lep\u0161\u00ed. Zahraje\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bco extra pro m\u011b?“ zacul\u00edm se a zat\u00e1hnu ho s sebou do ob\u00fdv\u00e1ku k ji\u017e zmi\u0148ovan\u00e9mu nevypnut\u00e9mu r\u00e1diu. Natolik jsme ho zti\u0161ili, \u017ee mi to asi ani nedo\u0161lo.
„Nev\u00edm, jestli jsem je\u0161t\u011b schopnej a s n\u00e1padem,“ \u0159ekne s v\u00fddechem, kdy\u017e si ho posad\u00edm vedle sebe na gau\u010d.
„Up\u0159\u00edmn\u011b nech\u00e1pu, \u017ee si toho dok\u00e1zal zahr\u00e1t tolik, kolik si toho holky navym\u00fd\u0161lely. M\u011bl bych m\u00edt k tob\u011b trochu ohled,“ jemn\u011b ho pohlad\u00edm po tv\u00e1\u0159i. „Nem\u00e1\u0161 t\u0159eba hlad?“
„Ne, d\u00edky. Mysl\u00edm, \u017ee jsem p\u0159ejedenej sladkost\u00ed z t\u011bch v\u0161ech poklad\u016f,“ \u0159ekne se zasm\u00e1n\u00edm a opatrn\u011b kytaru op\u0159e o kraj gau\u010de.<\/p>\n

„To je pravda. Douf\u00e1m, \u017ee holk\u00e1m z toho v\u0161eho nebude \u0161patn\u011b. A hlavn\u011b, \u017ee po tak vy\u010derp\u00e1vaj\u00edc\u00edm programu usnou brzo,“ se zasm\u00e1n\u00edm se nech\u00e1m stulit do jeho n\u00e1ru\u010de a op\u0159u si hlavu lehce o jeho rameno.
„Jak to m\u016f\u017eou vydr\u017eet ve stanu celou noc? V\u017edy\u0165 jsou tak mal\u00e9,“ zept\u00e1 se se sm\u00edchem Tom.
„Hlavn\u011b n\u011bco nezak\u0159ikni, nebo je r\u00e1no najdeme sp\u00edc\u00ed n\u011bkde tady v dom\u011b.“
„Ale i tak by m\u011bly m\u016fj obdiv za tu dobu, co by ve stanu u\u017e p\u0159edt\u00edm str\u00e1vily,“ pokra\u010duje.
Se sm\u00edchem k n\u011bmu zvednu pohled a jemn\u011b ho pol\u00edb\u00edm. „M\u016fj obdiv zas pat\u0159\u00ed tob\u011b.“
„Nen\u00ed kv\u016fli \u010demu, p\u0159ece.“
„\u017de ne? Bl\u00e1zn\u00ed\u0161?“ vysko\u010d\u00edm na kolenou a pod\u00edv\u00e1m se na n\u011bho. „Za v\u0161echno tohle si zaslou\u017e\u00ed\u0161 obdiv,“ rozhod\u00edm rukama do vzduchu, kdy\u017e mne zkrot\u00ed zas jeho n\u00e1ru\u010d, kter\u00e1 je tentokr\u00e1t n\u011b\u017en\u00e1 a p\u0159itom pevn\u00e1.<\/p>\n

„M\u011b by jen zaj\u00edmalo, jak to, \u017ee si zaslou\u017e\u00edm tebe,“ \u0161eptne po chvilce.
„A m\u011b by zaj\u00edmalo, jak to, \u017ee jsi skute\u010dn\u00fd,“ \u0159eknu s pousm\u00e1n\u00edm a nech\u00e1m utopit sv\u00e9 o\u010di v t\u011bch jeho. Jemn\u011b a kr\u00e1tce nehtama p\u0159ejedu po jeho z\u00e1dech a pln\u011b si u\u017e\u00edv\u00e1m tu chv\u00edli p\u0159ed polibkem. V\u017edycky je to n\u011bco zvl\u00e1\u0161tn\u00edho a n\u011bco nejv\u00edc magick\u00e9ho. Z\u00e1rove\u0148 ale n\u011bkde, sp\u00ed\u0161e podv\u011bdom\u011b, vn\u00edm\u00e1m tu tichounkou hudbu a c\u00edt\u00edm se jako v r\u00e1ji.
„Nemohl bych b\u00fdt virtu\u00e1ln\u00ed. Nevydr\u017eel bych t\u011b nevn\u00edmat.“
„To je ta v\u00fdhoda, virtu\u00e1ln\u00ed lid\u00e9 nevn\u00edmaj\u00ed realitu.“
„Byl bych ta nejv\u00edce trp\u00edc\u00ed virtu\u00e1ln\u00ed osoba.“
„\u0147u\u0148u,“ se sm\u00edchem ho pol\u00edb\u00edm, a pak mu d\u00e1m mali\u010dkou pusinku na nos. „Tou\u017e\u00edm po tom si d\u00e1t sprchu,“ \u0161pitnu pak a ukradnu si polibek dal\u0161\u00ed, „p\u016fjde\u0161 se mnou?“
Tom se pousm\u011bje, kdy\u017e ho s polibkem op\u0159u o gau\u010d a pov\u00fd\u0161\u00edm se nad n\u011bho. „Cht\u011bl bys?“
„Je to to jedin\u00fd, co bych te\u010f cht\u011bl,“ \u0159eknu s trochu nerv\u00f3zn\u00edm zasm\u00e1n\u00edm, ne\u017e si m\u011b jeho rty op\u011bt p\u0159ivlastn\u00ed. Op\u011btuji mu polibek a u\u017e\u00edv\u00e1m si jeho dotyk\u016f, kter\u00e9 o sob\u011b n\u011b\u017en\u011b d\u00e1vaj\u00ed v\u011bd\u011bt na m\u00e9m t\u011ble. \u010c\u00edm v\u00edc na\u0161e hra za\u010d\u00edn\u00e1 p\u0159id\u00e1vat na intenzit\u011b, t\u00edm v\u00edc se c\u00edt\u00edm, jako bych byl opil\u00fd. Jako bych pomalu ztr\u00e1cel kontakt s realitou. Vn\u00edm\u00e1m jen jeho v\u016fni, jeho dotyky, a jeho dech.<\/p>\n

„Poj\u010f,“ \u0161eptnu po chvilce proti jeho rt\u016fm s lehk\u00fdm v\u00fddechem a propletu na\u0161e prsty. Ani\u017e by se na\u0161e rty musely vzd\u00e1lit na del\u0161\u00ed okam\u017eik, se mi poda\u0159\u00ed postavit, le\u010d m\u00e1m pocit, \u017ee se na nohou dlouho neudr\u017e\u00edm. Nejen \u017ee se mi podlamuj\u00ed kolena z toho, jak n\u011b\u017en\u011b se Tom te\u010f chov\u00e1, ale hlavn\u011b moje my\u0161lenky putuj\u00ed ve vesm\u00edru pln\u00e9m nejistot a m\u00e9 vlastn\u00ed nerozhodnosti.
Nech\u00e1v\u00e1m se jeho polibky h\u00fd\u010dkat, a cestou do koupelny se z t\u0159etiny soust\u0159ed\u00edm jen na to, abych neza\u0161l\u00e1pl Malou d\u00e1mu. Jinak se pln\u011b soust\u0159ed\u00edm na Toma, a m\u00e9 t\u011blo se za\u010dne chv\u011bt, kdy\u017e jeho hork\u00e9 dlan\u011b spo\u010dinou na m\u00e9 k\u016f\u017ei a nen\u00e1siln\u011b ze m\u011b dostanou triko. Nestar\u00e1m se, kde triko skon\u010d\u00ed, ale r\u00e1zn\u011b Toma zat\u00e1hnu do koupelny, kde ho op\u0159u o dve\u0159e, \u010d\u00edm\u017e je i zav\u0159u a ani na vte\u0159inu nep\u0159eru\u0161uji rozehran\u00e9 d\u011bjstv\u00ed.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Nelly, tak ale bude\u0161 muset tady trochu uklidit, ne\u017e holky p\u0159ijdou,“ rozhl\u00e9dnu se kuchyni, kde jsme se pr\u00e1v\u011b nave\u010de\u0159eli. „My s Tomem postav\u00edme ten stan, jo?“„Dob\u0159e,“ nad\u0161en\u011b se vrhne do odn\u00e1\u0161en\u00ed tal\u00ed\u0159\u016f.„Ok, p\u0159ij\u010f za n\u00e1mi ven,“ \u0159eknu je\u0161t\u011b, ne\u017e se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6767","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6767","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6767"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6767\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6767"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6767"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6767"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}