{"id":6774,"date":"2012-03-22T15:00:00","date_gmt":"2012-03-22T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6756"},"modified":"2012-03-22T15:00:00","modified_gmt":"2012-03-22T14:00:00","slug":"damn-silence","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/22\/damn-silence\/","title":{"rendered":"Damn Silence"},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka
<\/strong><\/p>\n

Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161i\u010dky. Tak tu m\u00e1te dal\u0161\u00ed jednod\u00edlku. Tentokr\u00e1t bych ji r\u00e1da v\u011bnovala Adellce, m\u00e9mu dvoj\u010deti \ud83d\ude42 Jeliko\u017e moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee m\u00e1 r\u00e1da sp\u00ed\u0161e sla\u010f\u00e1ky, a hlavn\u011b dobr\u00e9 konce, je tato pov\u00eddka p\u0159esn\u011b pro ni. Jak u\u017e je zvykem, tato pov\u00eddka vznikla d\u00edky p\u00edsni\u010dce Damn Silence od Sunrise Avenue, kter\u00e1 m\u011b dokonale okouzlila nejen melodi\u00ed, ale i slovy. Tak si to u\u017eijte a za ka\u017ed\u00fd koment\u00e1\u0159 V\u00e1m budu moc vd\u011b\u010dn\u00e1. S pozdravem Va\u0161e Lauinka :-*<\/p>\n

<\/em> Ani nev\u011bd\u011bl, jak dlouho to je. Nev\u011bd\u011bl ani pro\u010d nebo za co. Ka\u017ed\u00fd den se ptal, jestli si to zaslou\u017eil, nebo pro\u010d byl osud k n\u011bmu tak krut\u00fd? Jsou to p\u0159esn\u011b dva roky, co si vzal Andrease. Zamiloval se do n\u011bj u\u017e n\u011bkdy na st\u0159edn\u00ed \u0161kole a v\u0161echno klapalo a\u017e do doby, kdy bylo po svatb\u011b. Andreas se najednou zm\u011bnil. U\u017e nebyl tak pozorn\u00fd, mil\u00fd a n\u011b\u017en\u00fd, stalo se z n\u011bj zv\u00ed\u0159e. A Bill byl jeho ko\u0159ist. Ani nev\u011bd\u011bl, kolik facek u\u017e od n\u011bj dostal, kolik bolesti snesl, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e nem\u016f\u017ee, \u017ee nechce. Ale byl moc slab\u00fd na to, aby se Andymu postavil a ozn\u00e1mil mu, \u017ee od n\u011bj odch\u00e1z\u00ed. Nav\u00edc, nebylo m\u00edsto, kam by \u0161el. Mo\u017en\u00e1 zp\u00e1tky k rodin\u011b, ale ti by jej zrovna s otev\u0159enou n\u00e1ru\u010d\u00ed nep\u0159iv\u00edtali.<\/p>\n

Nikdy se nesm\u00ed\u0159ili s faktem, \u017ee je gay a \u017ee si vzal kluka. D\u00e1vali mu to na tal\u00ed\u0159 p\u0159i ka\u017ed\u00e9m hovoru, kter\u00fd byl sp\u00ed\u0161e ze slu\u0161nosti, ne\u017e ze z\u00e1jmu, jak se jejich synovi vede. Ale zvykl si. Co v\u00edc mohl d\u011blat? M\u011bl snad n\u011bco p\u0159edst\u00edrat kv\u016fli nim, aby byli \u0161\u0165astn\u00ed? Pro\u010d se nikdy nezaj\u00edmali o jeho \u0161t\u011bst\u00ed, ale jen o pov\u011bst a \u0159e\u010di, co se t\u00e1hly po vesnici? Nikdy nic nikomu zl\u00e9ho neprovedl, nem\u011bl to v povaze, to ostatn\u00ed se jen strefovali do n\u011bj, a kdy\u017e potkal Andyho, doufal, \u017ee je v\u0161em t\u011bm studen\u00fdm a temn\u00fdm dn\u016fm konec, ale netu\u0161il, \u017ee p\u0159ijdou je\u0161t\u011b temn\u011bj\u0161\u00ed.<\/p>\n

V\u0161e, co v \u017eivot\u011b m\u011bl, ho zklamalo. U\u017e nev\u011bd\u011bl, \u010demu v\u011b\u0159it, v co doufat. Cht\u011bl za\u010d\u00edt n\u011bkde jinde, s\u00e1m. Ne s n\u00edm, tak moc si p\u0159\u00e1l ut\u00e9ct. Zase. Jak dlouho o tom u\u017e sn\u00ed? Ale nikdy se neodv\u00e1\u017eil, kdyby ho Andy na\u0161el, nejsp\u00ed\u0161e by jej zabil. Ale z\u00e1le\u017eelo na tom? Zav\u0159el o\u010di a ti\u0161e nas\u00e1l v\u016fni letn\u00ed noci do plic. C\u00edtil alespo\u0148 n\u011bjakou oporu, alespo\u0148 n\u011bco, co mu rozum\u00ed. Nechal se un\u00e1\u0161et p\u0159edstavami a touhami, po dokonal\u00e9m \u017eivot\u011b bez tr\u00e1pen\u00ed. O svobod\u011b, ne o tomhle v\u011bzen\u00ed.<\/div>\n

\n
Po n\u011bjak\u00e9 chv\u00edli otev\u0159el o\u010di a usm\u00e1l se. Ani nev\u011bd\u011bl, na co p\u0159esn\u011b. Jestli na m\u011bs\u00edc sv\u00edt\u00edc\u00ed mu do tv\u00e1\u0159e nebo hv\u011bzdy, kter\u00e9 se na n\u011bj z oblohy sm\u00e1ly ze v\u0161ech stran. Ale c\u00edtil se b\u00fdti siln\u011bj\u0161\u00edm. C\u00edtil se b\u00fdti rozhodnut\u00fdm ud\u011blat to. Musel odej\u00edt a mus\u00ed to ud\u011blat z\u00edtra v noci. To Andy bude v pr\u00e1ci. Nebo u n\u011bjak\u00e9 svoj\u00ed bokovky? Byl si v\u00edce, ne\u017e jist, \u017ee m\u00e1 milenku, a mo\u017en\u00e1, \u017ee jich bylo i v\u00edc. Ale na jednu stranu byl i r\u00e1d, alespo\u0148 nemusel sn\u00e1\u0161et facky a poni\u017eov\u00e1n\u00ed. Zrovna, kdy\u017e byl v tom nejlep\u0161\u00edm rozpolo\u017een\u00ed, ozvalo se scvaknut\u00ed z\u00e1mku. Bylo n\u011bco m\u00e1lo po druh\u00e9 hodin\u011b rann\u00ed a Andreas se vracel dom\u016f z hospody. Bill rychle zalezl pod pe\u0159inu a tisknouc v\u00ed\u010dka k sob\u011b, p\u0159edst\u00edral, \u017ee sp\u00ed. Necht\u011bl s n\u00edm mluvit, necht\u011bl jej vid\u011bt. Necht\u011bl, aby si lehal k n\u011bmu. Hr\u00e1l, \u017ee sp\u00ed, ale Andrease to nikdy nezaj\u00edmalo.<\/p>\n

„Bille, sp\u00ed\u0161?“ Optal se lehce opileck\u00fdm t\u00f3nem. Ale odpov\u011bdi se mu nedostalo. Bill jen ti\u0161e vydechl a pod\u00edval se p\u0159ed sebe. Sledoval no\u010dn\u00ed oblohu a v duchu se modlil, aby mu dnes v noci dal sv\u00e1tek, aby jej nechal b\u00fdt. V\u017edy\u0165 z\u00edtra touhle dobou bude n\u011bkde na dalek\u00e9 cest\u011b pry\u010d.<\/div>\n

„No tak, l\u00e1sko.“ Zkusil milej\u0161\u00ed t\u00f3n a zt\u011b\u017eka zam\u00ed\u0159il k posteli, kde Bill le\u017eel. Zt\u011b\u017eka dosedl, a\u017e se matrace cel\u00e1 zhoupla. Bill stiskl v\u00ed\u010dka zase k sob\u011b. Sna\u017eil se sp\u00e1t, sna\u017eil se zmizet n\u011bkam daleko. „Moc m\u011b ta facka z r\u00e1na mrz\u00ed, v\u00e1\u017en\u011b. Necht\u011bl jsem t\u011b uhodit.“ Sundal ze sebe triko i kalhoty a lehl si vedle huben\u00e9ho t\u011bl\u00ed\u010dka. Vlezl k n\u011bmu pod p\u0159ikr\u00fdvku a p\u0159itulil se k jeho z\u00e1d\u016fm. Rty se lehce dotkl jeho ucha. „Nezlob se u\u017e na m\u011b.“ Dodal ti\u0161e a\u017e Bill vzlykl. Nejrad\u011bji by se s\u00e1m za to vyfackoval. Kdyby byl ticho, nechal by jej. P\u0159estalo by ho to bavit, ale s takovou u\u017e v\u00ed, \u017ee je vzh\u016fru. Ned\u00e1 mu pokoj, dokud nedostane to, co chce. Zase bude trp\u011bt.<\/div>\n
„Neplakej.“ Andy jej hladil po vlasech a sna\u017eil se jej ut\u011b\u0161it.<\/div>\n
„Nech m\u011b, pros\u00edm. Jsem unaven\u00fd a chci si odpo\u010dinout.“ Bill ti\u0161e vydechl a sna\u017eil se potla\u010dit ty slan\u00e9 kr\u016fp\u011bje, v\u0161ak marn\u011b.<\/div>\n
„Ale no tak, v\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b miluju.“ Andy se sna\u017eil b\u00fdt tak mil\u00fd, skoro jako tenkr\u00e1t, kdy\u017e spolu za\u010d\u00ednali, ale to je\u0161t\u011b nev\u011bd\u011bl, co za parchanta se z n\u011bj vyklube.<\/div>\n
„Andy, pros\u00edm.“ Bill slab\u011b vydechne a oto\u010d\u00ed se tv\u00e1\u0159\u00ed tv\u00e1\u0159 Andymu. Na tv\u00e1\u0159i jsou stopy po face z r\u00e1na, kter\u00e1 nebyla zrovna nejmen\u0161\u00ed. U\u017e nev\u011bd\u011bl, na co se vymlouvat, kdy\u017e se v\u0161ichni ptali. Nev\u011bd\u011bl, co jim \u0159\u00edkat. St\u00e1le musel jen lh\u00e1t a schov\u00e1vat se.<\/p>\n

„Chci t\u011b jen pol\u00edbit.“ Andy se lehce posune sm\u011brem k Billovi. Ten jej jen pozoruje, v\u00ed moc dob\u0159e, \u017ee kdy\u017e se bude br\u00e1nit, bude v\u0161echno je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Lehce Andyho pol\u00edb\u00ed na rty, a hned se odt\u00e1hne. Tomu to ale nesta\u010d\u00ed, a tak o n\u011bkolik chvil pozd\u011bji u\u017e le\u017e\u00ed Bill bez v\u0161eho oble\u010den\u00ed na posteli a sna\u017e\u00ed se Andymu op\u011bt br\u00e1nit. Op\u011bt marn\u011b. V\u017edycky dostane, co chce. Nikdy se nept\u00e1, jen bere. A Bill p\u0159ij\u00edm\u00e1. Znovu jej nech\u00e1v\u00e1 proniknout hrub\u011b do jeho t\u011bla. Znovu se sna\u017e\u00ed nemyslet na to, co se v pokoji odehr\u00e1v\u00e1. Sna\u017e\u00ed se b\u00fdt jinde. P\u0159edstavuje si, jak je n\u011bkde na pl\u00e1\u017ei a miluje se s n\u011bjak\u00fdm mu\u017eem, v\u00e1\u0161niv\u011b, ale proc\u00edt\u011bn\u011b. Bezmocn\u011b tiskne v\u00ed\u010dka k sob\u011b a \u010dek\u00e1, a\u017e tohle skon\u010d\u00ed. Dneska to netrv\u00e1 moc dlouho, na\u0161t\u011bst\u00ed. A po chv\u00edli se matrace zhoupne, kdy\u017e Andy opou\u0161t\u00ed lo\u017enici a odch\u00e1z\u00ed n\u011bkam pry\u010d. Bill, le\u017e\u00edc\u00ed na posteli, se stul\u00ed do klub\u00ed\u010dka a op\u011bt se jeho o\u010di zalij\u00ed slzami. Nech\u00e1pe pro\u010d. Jestli doposud v\u00e1hal, te\u010f se usv\u011bd\u010dil v tom, \u017ee jej opust\u00ed. \u017de odejde. Nav\u017edy.<\/p>\n

Po t\u011b\u017ek\u00e9m a dlouh\u00e9m dnu kone\u010dn\u011b nastal ve\u010der. Tak nerad to d\u011bl\u00e1, ale v\u00ed, \u017ee mus\u00ed. Miloval to tu, ale mus\u00ed pry\u010d. Utr\u00e1pil by jej, \u0161lo by to st\u00e1le dokole\u010dka. Bill si, ot\u00edraj\u00edc sv\u00e9 vlhk\u00e9 tv\u00e1\u0159e, v\u0161echno oble\u010den\u00ed a v\u011bci h\u00e1z\u00ed do jednoho jedin\u00e9ho velk\u00e9ho kufru. Za\u010dne n\u011bkde jinde, n\u011bjak jinak a hlavn\u011b bez n\u011bj. Jak bolestiv\u00e1 my\u0161lenka to je. Zal\u00e9v\u00e1 jeho mysl stejn\u011b tak, jako slzy jeho tv\u00e1\u0159. Naposledy se rozhl\u00e9dne po pokoji, a pak nav\u017edy zav\u0159e dve\u0159e tr\u00e1pen\u00ed. Pomalu jede v\u00fdtahem sm\u011brem dol\u016f. Zt\u011b\u017eka otev\u0159e domovn\u00ed dve\u0159e. P\u0159ipad\u00e1 si tak hloup\u011b. Bez rozlou\u010den\u00ed, bez jedin\u00e9ho vzkazu. Sprost\u011b utekl. Pomalu se bl\u00ed\u017e\u00ed k n\u00e1dra\u017e\u00ed, na\u0161t\u011bst\u00ed nebydl\u00ed daleko. Z nebe padaj\u00ed obrovsk\u00e9 kapky de\u0161t\u011b, jako by nebe plakalo s n\u00edm. Jako by nebe ch\u00e1palo jeho bolest. B\u011bhem p\u00e1r minut je \u00fapln\u011b promo\u010den\u00fd. Jeho uhlov\u011b \u010dern\u00e9 vlasy se mu lep\u00ed v\u0161ude po obli\u010deji, ale u\u017e nic jej nedok\u00e1\u017ee p\u0159emluvit, aby se vr\u00e1til. Aby znovu za\u017e\u00edval to peklo. Zt\u011b\u017eka postavil kufr na zem a rozhl\u00e9dl se. Nikdo nikde. Z kapsy vyt\u00e1hl promo\u010den\u00fd pap\u00edrek, a pot\u00e9 se pod\u00edval na hodinky.<\/div>\n

„Sakra\u2026 jdu pozd\u011b.“ Vydechl bezmocn\u011b a sesunul se na lavi\u010dku stoj\u00edc\u00ed za n\u00edm.<\/p>\n

Mezit\u00edm n\u011bkde v centru m\u011bsta\u2026<\/p>\n

<\/strong> „Dej mi pokoj.“ Dredat\u00fd kluk se sna\u017e\u00ed br\u00e1nit ruk\u00e1m, a hlavn\u011b milostn\u00fdm slov\u016fm sv\u00e9 p\u0159\u00edtelkyn\u011b. Pokolik\u00e1t\u00e9 u\u017e mu lhala? A \u0159\u00edkala mu v\u016fbec n\u011bkdy pravdu? Miloval ji nadev\u0161echno na sv\u011bt\u011b, ale tohle nedok\u00e1zal sn\u00e1\u0161et. Bylo to neust\u00e1le dokole\u010dka. D\u00edval se do jej\u00edch o\u010d\u00ed. Pro\u010d tohle d\u011blala? Jej\u00ed p\u0159ehnan\u00e1 \u017e\u00e1rlivost jej sr\u00e1\u017eela na kolena. Nikdy by ji nedok\u00e1zal podv\u00e9st a ona mu d\u011blala sc\u00e9ny. Sna\u017eila se jej sv\u00e1zat a zav\u0159\u00edt do zlat\u00e9 klece pro svoje pobaven\u00ed. A to nedok\u00e1zal sn\u00e1\u0161et. Cht\u011bl taky svoji volnost. Cht\u011bl m\u00edt svoje kamar\u00e1dy.<\/div>\n

„Ale l\u00e1sko…“ vzlykne men\u0161\u00ed blond\u00fdnka a sna\u017e\u00ed se Toma obejmout, ale marn\u011b. Ten ud\u011bl\u00e1 p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem od n\u00ed.<\/p>\n

„Nech m\u011b b\u00fdt. St\u00e1le mi jenom l\u017ee\u0161.“ Prskne vztekle a d\u00edv\u00e1 se j\u00ed do tv\u00e1\u0159e. „Pro\u010d? Pro\u010d sis vymyslela, \u017ee \u010dek\u00e1me d\u00edt\u011b?“ Zalij\u00ed se dreda\u0159ovi o\u010di slzami. Tak moc se na to d\u00edt\u011b t\u011b\u0161il, a te\u010f se dozv\u00ed, \u017ee to byla jen le\u017e?<\/div>\n

„B\u00e1la jsem se, \u017ee m\u011b opust\u00ed\u0161, \u017ee odejde\u0161.“ Vzlykne srdceryvn\u011b a sna\u017e\u00ed se Toma uklidnit. Ut\u011b\u0161it. Ale marn\u011b. Nech\u00e1pe a nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it t\u011bm slov\u016fm, co padaj\u00ed z jej\u00edch \u00fast. Nedok\u00e1\u017ee ani popsat, jakou c\u00edt\u00ed bolest. V\u017edycky ji br\u00e1nil p\u0159ede v\u0161emi, p\u0159ed v\u0161\u00edm a te\u010f to byla ona, kdo se stav\u011bl proti n\u011bmu. Proti v\u0161emu. Necht\u011bl to poslouchat, u\u017e nemohl. Sly\u0161el a\u017e p\u0159\u00edli\u0161.<\/div>\n
„Je konec. J\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu.“ Zakrout\u00ed hlavou, obejde Natalii a zam\u00ed\u0159\u00ed do lo\u017enice. Vyt\u00e1hne velkou cestovn\u00ed ta\u0161ku a za\u010dne do n\u00ed d\u00e1vat svoje oble\u010den\u00ed. Bol\u00ed to. Tak moc to bol\u00ed, ale v\u00ed, \u017ee to mus\u00ed ud\u011blat. Dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed pitom\u00e9 l\u017ei by u\u017e nesnesl. U\u017e nechce. Trvalo to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a st\u00e1le jen odpou\u0161t\u011bl a odpou\u0161t\u011bl, ale to nejde donekone\u010dna. A te\u010f \u010d\u00ed\u0161e p\u0159etekla.<\/div>\n
„Kam\u2026 kam chce\u0161 j\u00edt? Tome, nenech\u00e1vej m\u011b tady, j\u00e1 t\u011b miluju.“ Ozve se zt\u011b\u017eka. Nem\u016f\u017ee uv\u011b\u0159it, \u017ee by ji opustil kv\u016fli p\u00e1r hloupostem.<\/div>\n
„Nesm\u00ed\u0161 odej\u00edt, j\u00e1 tu um\u0159u! Zabiju se, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?!“ Hlasit\u00fd k\u0159ik se nese cel\u00fdm domem, snad i po ulici. Ale Tom u\u017e neposlouch\u00e1, nesly\u0161\u00ed ta pitom\u00e1 slova. Nechce je sly\u0161et. Nah\u00e1z\u00ed do ta\u0161ky je\u0161t\u011b p\u00e1r sv\u00fdch v\u011bc\u00ed. Bude mu to tady chyb\u011bt, miloval to tu, ale mus\u00ed pry\u010d. Natalie se nezm\u011bn\u00ed, bude si st\u00e1le vym\u00fd\u0161let n\u011bjak\u00e9 pitom\u00e9 l\u017ei, dokud jej neumo\u0159\u00ed.<\/p>\n

„Sbohem.“ Hod\u00ed si ta\u0161ku p\u0159es rameno a vyb\u011bhne z domu do toho lij\u00e1ku. Mus\u00ed pry\u010d, je mu jedno kam. Hlavn\u011b nechce z\u016fstat tady. B\u011bhem chv\u00edle je promo\u010den\u00fd na kost. Po tv\u00e1\u0159i mu st\u00e9kaj\u00ed pot\u016f\u010dky, ani nev\u00ed, jestli od slz nebo od de\u0161t\u011b. Skoro ut\u00edk\u00e1 na n\u00e1dra\u017e\u00ed, chce b\u00fdt co nejrychleji pry\u010d. Zastav\u00ed se a\u017e na n\u00e1dra\u017e\u00ed a rozhl\u00e9dne se kolem sebe. \u017d\u00e1dn\u00fd vlak tu nestoj\u00ed a do jeho t\u011bla bu\u0161\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed kapky de\u0161t\u011b. Zt\u011b\u017eka vydechne a pod\u00edv\u00e1 se na jedinou opu\u0161t\u011bnou lavi\u010dku tady. Zd\u00e1 se mu to, nebo tam opravdu n\u011bkdo sed\u00ed? P\u0159es hust\u00fd d\u00e9\u0161\u0165 nen\u00ed moc dob\u0159e vid\u011bt, ale ano, rozezn\u00e1v\u00e1 n\u011bjakou postavu od\u011bnou celou do \u010derna. Je mu blb\u00e9 z\u00edrat, ale stejn\u011b se neubr\u00e1n\u00ed a prohl\u00ed\u017e\u00ed si tu osobu. Co tu asi d\u011bl\u00e1? Pro\u010d tu sed\u00ed? V tom de\u0161ti? Ani nev\u00ed pro\u010d, ale ud\u011bl\u00e1 p\u00e1r krok\u016f sm\u011brem k lavi\u010dce. Spat\u0159\u00ed kluka s l\u00ed\u010didly snad v\u0161ude po tv\u00e1\u0159i a velkou mod\u0159inou na l\u00edci.<\/p>\n

„Nev\u00ed\u0161, v kolik jede vlak do Berl\u00edna?“ Prohl\u00e9dne si jej pozorn\u011b. A Tom nen\u00ed jedin\u00fdm sledovatelem, i Bill zaznamenaj\u00edc n\u011b\u010d\u00ed p\u0159\u00edtomnost, si Toma prohl\u00e9dl.<\/div>\n

„A\u017e r\u00e1no.“ \u0160pitne ti\u0161e, d\u00edvaj\u00edc se p\u0159ed sebe. „Ten posledn\u00ed odjel p\u0159ed p\u016fl hodinou.“ P\u0159it\u00e1hne si kolena k brad\u011b a lehce se na Toma pod\u00edv\u00e1. V jeho o\u010d\u00edch se zra\u010d\u00ed tolik bolesti, tolik smutku, ale i odhodl\u00e1n\u00ed a jistoty.<\/div>\n
„Sakra.“ Tom vydechne a p\u0159ejede si rukou p\u0159es tv\u00e1\u0159, aby alespo\u0148 na chv\u00edli zastavil protivn\u00e9 st\u00e9kaj\u00edc\u00ed kapky. Vydechne a sedne si vedle \u010dernovl\u00e1ska. „Nevad\u00ed?“ Zept\u00e1 se pro jistotu. Bill jen zakrout\u00ed hlavou, jak by mu to mohlo vadit. Stejn\u011b nen\u00ed kam jinam si sednout. Tom nedok\u00e1\u017ee odolat poku\u0161en\u00ed se na to k\u0159ehk\u00e9 stvo\u0159en\u00ed nepod\u00edvat. Lehce jej sleduje. Jeho o\u010di, rty a taky mod\u0159inu. Bill na jeho pohledy nereaguje, c\u00edt\u00ed je, ale neopl\u00e1c\u00ed mu je.
„Taky m\u00ed\u0159\u00ed\u0161 do Berl\u00edna?“ Sna\u017e\u00ed se Tom nahodit konverzaci. Bill op\u011bt jen k\u00fdvne, nem\u00e1 n\u00e1ladu pov\u00eddat si. Nikdy se nedok\u00e1zal moc otev\u0159\u00edt, a u\u017e v\u016fbec ne klukovi, kter\u00e9ho vid\u00ed poprv\u00e9 v \u017eivot\u011b. A po zku\u0161enostech s Andym u\u017e v\u016fbec ne. Nemohl v\u011b\u0159it tomu nejbli\u017e\u0161\u00edmu, jak by mohl ciz\u00edmu?<\/p>\n

Ani nev\u011bd\u011bl, jak dlouho tu jen sed\u011bli, a on se st\u00e1le ptal, ale ani jednou se mu nedostalo po\u0159\u00e1dn\u011b odpov\u011bdi. Jen sam\u00e1 p\u0159ik\u00fdvnut\u00ed nebo tich\u00fd souhlas. \u017d\u00e1dn\u00e1 del\u0161\u00ed v\u011bta, \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1znak, \u017ee by \u010dernovlas\u00fd kluk o konverzaci st\u00e1l. S\u00e1m nev\u011bd\u011bl, pro\u010d na n\u011bj mluvil. Nech\u00e1pal to, ale musel. N\u011bco jej nutilo. P\u0159ipadal si tak hloup\u011b.<\/div>\n

„Jak se v\u016fbec jmenuje\u0161.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj Tom. Ale \u010dernovl\u00e1sek st\u00e1le jen s pohledem zabodnut\u00fdm p\u0159ed sebe, div odpov\u00ed.<\/div>\n
„Bill.“ Nic v\u00edc, nic m\u00ed\u0148. Ptal se p\u0159eci jen na jm\u00e9no, a to mu \u0159ekl.<\/div>\n
„Dob\u0159e, Bille, j\u00e1 jsem Tom.“ Cht\u011bl jej vz\u00edt za ruku a pot\u0159\u00e1st s n\u00ed, ale Bill najednou prudce pod t\u00edm dotekem cukl a vyd\u011b\u0161en\u011b se na n\u011bj pod\u00edval.<\/div>\n
„Nesahej na m\u011b.“ Tom jen \u0161okovan\u011b zamrk\u00e1 a za\u010dne ze sebe chrlit jedno sl\u016fvko omluvy za druh\u00fdm. Ne\u010dekal, \u017ee by jej to tak rozhn\u011bvalo.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 promi\u0148, v\u00e1\u017en\u011b m\u011b to mrz\u00ed. U\u017e… to neud\u011bl\u00e1m, dob\u0159e? Jen klid.“ Ten kluk byl tolik zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Asi si musel hodn\u011b vytrp\u011bt, kdy\u017e takhle p\u0159ehnan\u011b reagoval jen na lehk\u00fd dotek. Za\u010dal ho zaj\u00edmat je\u0161t\u011b v\u00edc. A Bill? Zase up\u0159el zrak p\u0159ed sebe. C\u00edtil Tom\u016fv pohled na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i, p\u0159esn\u011b v m\u00edstech, kde se mu vybarvovala mod\u0159ina, ti\u0161e povzdechl.<\/div>\n
„Ned\u00edvej se na ni. Nen\u00ed tam.“ Lehce oto\u010d\u00edc hlavu, pohl\u00e9dl Tomovi up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed. Snad to bylo poprv\u00e9 za tu dobu, co se na n\u011bj pod\u00edval.<\/p>\n

„Dob\u0159e\u2026 nic tam nen\u00ed.“ K\u00fdvl Tom zmaten\u011b. Opl\u00e1cel ten hlubok\u00fd pohled, kter\u00fd ov\u0161em trval jen chv\u00edli. Bill jen sklopil hlavu a oklepal se.<\/div>\n

„Je ti zima?“ Jak hloup\u00e1 ot\u00e1zka, kdy\u017e tu oba sed\u011bli promokl\u00ed na kost. Bill op\u011bt jen lehce k\u00fdvl.<\/div>\n
„P\u016fj\u010dil bych ti mikinu, ale\u2026 je stejn\u011b mokr\u00e1 jako ta tvoje.“ Bill se na n\u011bj lehce pod\u00edval a pousm\u00e1l se. Nic ne\u0159ekl, ale pousm\u00e1l se a Tom mu to oplatil. Za\u010d\u00ednal si b\u00fdt jist\u00fd, \u017ee pomalu pronik\u00e1 do jeho nitra. Cht\u011blo to jen \u010das a j\u00edt na to opatrn\u011b. Byl jist\u011b k\u0159ehk\u00e1 bytost. A soud\u011b podle mod\u0159iny, i t\u00fdran\u00e1 bytost.<\/div>\n
„Mmm m\u00e1m jeden n\u00e1pad.“ Tom sledoval jeho tv\u00e1\u0159, jak bude reagovat, jak moc jej p\u0159ekvapilo, kdy\u017e Bill oto\u010dil hlavu sm\u011brem k n\u011bmu a sledoval ho. „No\u2026 p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1m, \u017ee oba jedeme do Berl\u00edna. A ob\u011bma n\u00e1m jede prvn\u00ed vlak a\u017e, mmm, asi za \u0161est hodin. Nem\u016f\u017eeme tu jen sed\u011bt na tom de\u0161ti. Co kdybychom se sbalili a\u2026 j\u00e1 nev\u00edm, t\u0159eba \u0161li do motelu? Jeden je tu kousek. A pak r\u00e1no m\u016f\u017eeme vyjet, mysl\u00edm, \u017ee je fajn m\u00edt spolucestuj\u00edc\u00edho. Je to docela d\u00e1lka a j\u00e1 se v\u017edycky stra\u0161n\u011b nud\u00edm. Co ty na to?“ Bylo chv\u00edli ticho. Tom t\u00e9m\u011b\u0159 visel na jeho rtech, byla to troufal\u00e1 nab\u00eddka, ale m\u011bl pravdu. Tady by se maxim\u00e1ln\u011b nastydli.<\/div>\n
„Dob\u0159e.“ \u010cernovl\u00e1sek se zt\u011b\u017eka zvedl a vzal sv\u016fj kufr. M\u011bl zk\u0159ehl\u00e9 prsty a cel\u00fd se klepal, ale poslu\u0161n\u011b sledoval Toma. Nem\u011bl co ztratit. Ani jeden z nich.<\/p>\n

Netrvalo dlouho a Tom u\u017e dr\u017eel kl\u00ed\u010d od pokoje. M\u011blo to jeden h\u00e1\u010dek, ale snad to nebude tak hrozn\u00e9.<\/div>\n

„Jsem tady.“ Usm\u00e1l se na \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00fd \u010dekal na Toma. „M\u00e1m ale jednu dobrou a druhou \u0161patnou zpr\u00e1vu, tak kterou prvn\u00ed?“ Pro Toma byly ob\u011b dv\u011b dobr\u00e9, ale nev\u011bd\u011bl, jak bude \u010dernovl\u00e1sek reagovat. Ten op\u011bt pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Dob\u0159e\u2026 ta dobr\u00e1 je, \u017ee maj\u00ed voln\u00fd pokoj a dostaneme je\u0161t\u011b n\u011bco i k j\u00eddlu, ta \u0161patn\u00e1 je, \u017ee maj\u00ed voln\u00fd jen jeden pokoj.“<\/div>\n
„To\u2026 jako my dva, spolu?“ Bill nejist\u011b ukazoval prstem ze sebe na Toma a zase zp\u00e1tky. Vypadal komicky a Tom se musel usm\u00edvat.<\/div>\n
„Neboj, j\u00e1 ti nic neud\u011bl\u00e1m. Vysp\u00edm se na zemi, okey?“ Zasm\u00e1l se \u0161okovan\u00e9mu v\u00fdrazu v jeho tv\u00e1\u0159i. Lehce \u0161pulil rty a kulil o\u010dka, ale vypadal st\u00e1le tak n\u011b\u017en\u011b. Bill chv\u00edli nic ne\u0159\u00edkal, ale nakonec k\u00fdvnul na souhlas.<\/p>\n

A tak se ubytovali. Bill skoro okam\u017eit\u011b obsadil koupelnu. Dal si horkou sprchu a umyl si i hlavu. Kdy\u017e se v\u0161ak cht\u011bl obl\u00e9knout, zjistil, \u017ee v\u011bci nechal na posteli. Skousnul si ret a p\u0159em\u00fd\u0161lel, jak to ud\u011blat. Nakonec si ru\u010dn\u00edk omotal kolem sv\u00e9ho t\u011bla a vylezl. Tom se hned p\u0159i zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee u\u017e v m\u00edstnosti nen\u00ed s\u00e1m, ohl\u00e9dl. Musel se usm\u00e1t. Vypadal st\u00e1le jako n\u011bjak\u00e1 porcel\u00e1nov\u00e1 panenka. A Bill c\u00edtil ten pohled.<\/div>\n

„Ne\u2026 nekoukej se, chci se obl\u00e9knout.“<\/div>\n
„Jo\u2026 jo sorry, nekouk\u00e1m.“ Tom se sna\u017eil d\u00e1t v\u011bnovat \u010dasopisu, ale kdy\u017e vid\u011bl, jak z jeho t\u011bla sj\u00ed\u017ed\u00ed ru\u010dn\u00edk, a\u017e se dotkl zem\u011b, nasucho polkl. Nedok\u00e1zal se nepod\u00edvat, sp\u00ed\u0161e p\u0159\u00edmo hled\u011bl. P\u0159ipadal si tak pitom\u011b, jako mal\u00fd kluk, ale nedok\u00e1zal si pomoct. Sj\u00ed\u017ed\u011bl pohledem jeho t\u011blo od hlavy a\u017e k pat\u011b a nasucho polkl. Nikdy nevid\u011bl nic dokonalej\u0161\u00edho. Za\u010d\u00ednal se d\u011bsit pocit\u016f, kter\u00e9 se v n\u011bm za\u010daly hromadit z toho, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed vid\u011bl. Je\u0161t\u011b, \u017ee ho nevid\u011bl Bill. Asi by to nedopadlo dob\u0159e, byl r\u00e1d, \u017ee se pohnuli o n\u011bjak\u00fd ten kr\u016f\u010dek nap\u0159ed a necht\u011bl zas ud\u011blat velk\u00fd krok zp\u011bt d\u00edky svoj\u00ed fantazii.<\/p>\n

„P\u016fjdu si d\u00e1t taky sprchu. Hned jsme zp\u00e1tky.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj mile a Bill jen k\u00fdvl a d\u00e1l si su\u0161il vlasy. Nev\u011bnoval mu moc velkou pozornost, ale jeho pohled c\u00edtil a\u017e moc z\u0159eteln\u011b. P\u0159iv\u0159el o\u010di, i kdy\u017e c\u00edtil, \u017ee ten pohled byl jin\u00fd ne\u017e od Andyho. Nebyl to ten, kter\u00fdm d\u00e1val najevo to, jak moc by jej cht\u011bl dostat do postele, sp\u00ed\u0161e mu d\u00e1val obdiv. Lehce se pousm\u00e1l a lehl si znaven\u011b do postele. P\u0159iv\u0159el o\u010di, necht\u011blo se mu sp\u00e1t. Ale necht\u011blo se mu ani mluvit a Tom byl p\u0159esn\u011b ten typ, kter\u00fd si pov\u00eddat cht\u011bl neust\u00e1le. A tak op\u011bt hr\u00e1l sv\u016fj part, \u017ee sp\u00ed. To um\u011bl moc dob\u0159e. Exceloval. Jak by ne, kdy\u017e u\u017e to d\u011blal tolikr\u00e1t. Zav\u0159el \u010di a lehl si na bok, kdy\u017e usly\u0161el Toma vch\u00e1zet do pokoje.<\/div>\n

„Sp\u00ed\u0161?“ Ozvalo se ti\u0161e. Ale \u017e\u00e1dn\u00e1 odezva. Tom se na n\u011bj je\u0161t\u011b chv\u00edli d\u00edval, ne\u017e se taky dal do p\u0159evl\u00e9k\u00e1n\u00ed, a tentokr\u00e1t se d\u00edval Bill. Necht\u011bl, ale n\u011bco jej nutilo se pod\u00edvat. M\u011bl hezk\u00e9 t\u011blo, a byl i dost pohledn\u00fd. Potkat se jinde a jindy, mo\u017en\u00e1 by podlehl jeho kouzlu. Jako tenkr\u00e1t Andymu. Zt\u011b\u017eka zav\u0159el o\u010di a nechal jednu slzu vyklouznout zpod zav\u0159en\u00fdch v\u00ed\u010dek. Tak moc jej slzy p\u00e1lily, tak moc jej to bolelo. Nevydr\u017eel a ti\u0161e vydechl. Tom se hned oto\u010dil. Pochopil, co se d\u011bje, a lehl si vedle n\u011bj.<\/p>\n

„P\u0161\u0161\u0161t\u2026 bude to dobr\u00e9, uvid\u00ed\u0161.“ Zt\u011b\u017eka zvedl ruku, aby jej pohladil po vlasech, ale vzpomn\u011bl si na jeho reakci venku, a tak ruku zase st\u00e1hl dol\u016f. Plakal. Bylo mu jej tak moc l\u00edto, c\u00edtil v sob\u011b taky bolest, ale cht\u011bl b\u00fdt t\u00edm siln\u011bj\u0161\u00edm pro n\u011bj. Nev\u011bd\u011bl pro\u010d, nemusel to d\u011blat, ale cht\u011bl.<\/div>\n

„Neplakej.“ \u0160eptl m\u011bkce, a jak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00ed pro n\u011bj bylo, kdy\u017e se \u010dernovl\u00e1sek na posteli oto\u010dil a lehl si mu na hrudn\u00edk a rukama jej objal jako velk\u00e9ho ply\u0161ov\u00e9ho medv\u00eddka. Nic ne\u0159\u00edkal, jen plakal, ale Tom by nejrad\u011bji radost\u00ed j\u00e1sal. Kone\u010dn\u011b do n\u011bj vkl\u00e1dal alespo\u0148 ten nejmen\u0161\u00ed t\u0159\u00edpek d\u016fv\u011bry.<\/div>\n
„No tak, bude dob\u0159e, neplakej.“ Hladil jeho vlhk\u00e9 vlasy. Nikdy nebyl nejlep\u0161\u00ed \u0159e\u010dn\u00edk a nev\u011bd\u011bl, co \u0159\u00edct ani te\u010f. Hlavn\u011b nev\u011bd\u011bl, co se stalo. Bill se k n\u011bmu jen ti\u0161e tiskl a plakal. Trvalo to snad hodiny, Tom u\u017e byl zoufal\u00fd, cht\u011bl mu n\u011bjak pomoci, ale nev\u011bd\u011bl jak.<\/div>\n
„Kdy\u017e chv\u00edli vydr\u017e\u00ed\u0161, donesu ti zmrzlinu, ta pom\u00e1h\u00e1, hm?“ Usm\u00e1l se na n\u011bj povzbudiv\u011b, ale Bill jen zvedl uplakanou tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
„Nikam necho\u010f, pros\u00edm. Z\u016fsta\u0148 tu.“ Ot\u0159el se tv\u00e1\u0159\u00ed a jeho rameno. „Nechci b\u00fdt te\u010f s\u00e1m, boj\u00edm se.“ \u0160eptl ti\u0161e a lehl si zase zp\u00e1tky. Slzy zasychaly na jeho tv\u00e1\u0159\u00edch a on se jen pr\u00e1zdn\u011b d\u00edval p\u0159ed sebe.<\/div>\n
„Dob\u0159e, budu tady. M\u011bl bys sp\u00e1t.“<\/div>\n
„Nechci sp\u00e1t.“ Zakroutil hlavou a lehce jej rukou pohladil po rameni.<\/div>\n
„Chce\u0161 si pov\u00eddat?“ Tom byl sice unaven\u00fd, ale kv\u016fli n\u011bmu by z\u016fstal vzh\u016fru snad do konce \u017eivota. Bill jen ti\u0161e k\u00fdvl. Bude to t\u011b\u017ek\u00e9, ale cht\u011bl to p\u0159ekonat.<\/div>\n
„O \u010dem chce\u0161 mluvit?“ Tom jej st\u00e1le lehce dr\u017eel v n\u00e1ru\u010di a hladil jeho z\u00e1da.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm.“ Povzdechl si zt\u011b\u017eka. A Tom vydechl taky, byl si jist, \u017ee tohle bude nejslo\u017eit\u011bj\u0161\u00ed konverzace, kterou kdy vedl.<\/p>\n

„\u0158ekne\u0161 mi, kdo ti ud\u011blal tu o\u0161klivou mod\u0159inu?“ Nev\u011bd\u011bl, o \u010dem mluvit a cht\u011bl vyu\u017e\u00edt toho, \u017ee si Bill chce pov\u00eddat.<\/div>\n

„Andreas.“ Zn\u011bla tich\u00e1 odpov\u011bd\u011bt. A Tom mohl c\u00edtit, jak se k n\u011bmu v\u00edce p\u0159itulil.<\/div>\n
„To kv\u016fli n\u011bmu ut\u00edk\u00e1\u0161? P\u0159\u00edtel t\u011b bije?“<\/div>\n
„Je to m\u016fj man\u017eel.“ Odsunul Bill od Tomova hlavu, aby se na n\u011bj mohl pod\u00edvat. „V\u017edycky takov\u00fd nebyl. Zamiloval jsem se do n\u011bj u\u017e na st\u0159edn\u00ed, byl tak milej. Ud\u011blal by pro m\u011b cokoliv a j\u00e1 pro n\u011bj taky. Byli jsme p\u00e1r sn\u016f, ale po svatb\u011b se stra\u0161n\u011b zm\u011bnil. Z toho hezk\u00e9ho nezbylo snad nic. Za\u010dal se chovat majetnicky, p\u00e1rkr\u00e1t m\u011b uhodil. Pak v\u017edycky p\u0159i\u0161el s pug\u00e9tem nebo n\u011bjak\u00fdm d\u00e1re\u010dkem a j\u00e1 to za\u010dal p\u0159ech\u00e1zet. Ale i tyhle \u010dasy pominuly. Za\u010dal jsem m\u00edt z n\u011bj strach, b\u00e1l jsem se ho nahl\u00e1sit a\u2026 tak jsem to p\u0159etrp\u011bl. Vlastn\u011b, ani nev\u00edm, kam ut\u00edk\u00e1m. Rodina o mn\u011b nechce ani sly\u0161et. Kone\u010dn\u011b jsem se rozhodl ud\u011blat spr\u00e1vnou v\u011bc, v\u00edm to, tak pro\u010d m\u011b to tak moc bol\u00ed?“ Pod\u00edval se do jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Je mi to moc l\u00edto.“ P\u0159it\u00e1hl si jej v\u00edce k sob\u011b a lehce jej kol\u00e9bal v n\u00e1ru\u010di.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi tam p\u0159i\u0161el?“ P\u0159iv\u00edral lehce o\u010di, ale sp\u00e1t se mu necht\u011blo. P\u0159i\u0161lo mu to jen uklid\u0148uj\u00edc\u00ed a tak stra\u0161n\u011b mil\u00e9.<\/div>\n
„Jsem taky na \u00fat\u011bku.“ Zad\u00edvaj\u00edc se do jeho tv\u00e1\u0159e, se lehce usm\u011bje.<\/div>\n
„Opravdu?<\/p>\n

„Ano. Moje p\u0159\u00edtelkyn\u011b, tedy b\u00fdval\u00e1, m\u011b k tomu dohnala. Nikdy jsem nev\u011b\u0159il, \u017ee bych se mohl zamilovat a\u2026 n\u011bjak to p\u0159i\u0161lo, naprosto jsem se do n\u00ed zbl\u00e1znil. Blond\u00fdna, hezk\u00e1 postava, kouzeln\u00fd \u00fasm\u011bv, ztratil jsem hlavu jako malej kluk. V\u0161echno bylo fajn, ale\u2026 nesn\u00e1\u0161\u00edm pocit sv\u00e1zanosti. Nikdy bych j\u00ed nepodvedl nebo tak, ale d\u011blala mi neust\u00e1le sc\u00e9ny, probl\u00e9my a nev\u00edm, co v\u0161echno. St\u00e1le jsme se h\u00e1dali kv\u016fli kravin\u00e1m. A pak\u2026 za\u010dala si vym\u00fd\u0161let r\u016fzn\u00e9 v\u011bci, jen aby m\u011b k sob\u011b upoutala. V\u0161echno jsem sn\u00e1\u0161el, ale potom si vymyslela, \u017ee \u010dek\u00e1 se mnou d\u00edt\u011b, p\u0159i\u0161lo mi to divn\u00e9, ale\u2026 kdy\u017e mi donesla sn\u00edmky z rentgenu, p\u0159i\u0161el jsem si jako ne\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed na cel\u00e9 planet\u011b. Ale pak, dozv\u011bd\u011bl jsem se, \u017ee mi lhala. A neunesl to a utekl.“ D\u00edval se p\u0159ed sebe, necht\u011bl plakat, ne p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n

„To je mi moc l\u00edto, Tome.“ Snad poprv\u00e9 jej oslovil jm\u00e9nem.<\/div>\n
„\u017divot jde d\u00e1l. Chci za\u010d\u00edt znovu, daleko odsud. D\u011bda m\u00e1 na okraji Berl\u00edna malou farmu.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„To zn\u00ed dob\u0159e.“ P\u0159itakal mu Bill.<\/div>\n
„A\u2026 no jo, je to \u0161\u00edlen\u00e9, ale\u2026 co kdybys jel se mnou? Stejn\u011b\u2026 no \u0159\u00edkal jsi, \u017ee nev\u00ed\u0161, kam bys \u0161el, a d\u011bda je fajn, nebude mu to vadit.“ Svitla v n\u011bm mal\u00e1 jisk\u0159i\u010dka ned\u011bje, \u017ee by mohl b\u00fdt s n\u00edm.<\/div>\n
„Oh no\u2026 no j\u00e1 nev\u00edm.“ Bill p\u00e1rkr\u00e1t zamrkal a jal se p\u0159em\u00fd\u0161let. Byla to velkorys\u00e1 nab\u00eddka. Tom m\u011bl pravdu, kam by vlastn\u011b \u0161el? N\u011bjak\u00e9 pen\u00edze sice m\u011bl, ale nesta\u010dilo by mu to na moc dlouho. Nav\u00edc, mohl b\u00fdt s n\u00edm. A to pro n\u011bj za\u010d\u00ednala b\u00fdt takov\u00e1 kone\u010dn\u011b hezk\u00e1 my\u0161lenka. Za\u010d\u00ednal si uv\u011bdomovat, \u017ee nen\u00ed jedin\u00fd zni\u010den\u00fd, \u017ee trp\u00ed ka\u017ed\u00fd s\u00e1m, ale l\u00e9\u010dit sv\u00e1 srdce mohou i spolu. Lehce se pousm\u00e1l a jeho prsty p\u0159ely po jeho tv\u00e1\u0159i. Jen lehce a letmo. Tom dr\u017eel, nehnul se ani o p\u00ed\u010f, sna\u017eil se vr\u00fdt si tento okam\u017eik do pam\u011bti nav\u017edy. Usm\u00edval se na n\u011bj a lehce spolu propletli prsty.<\/p>\n

Pov\u00eddali si je\u0161t\u011b tak dlouho, jejich konverzace postupn\u011b dost\u00e1vala jin\u00fd rozm\u011br. Bavili se snad o v\u0161em. A hlavn\u011b \u017eal a pr\u00e1zdno z obou du\u0161\u00ed bylo za\u017eehn\u00e1no. Sm\u00e1li se spolu a dot\u00fdkali se jeden druh\u00e9ho. Nebylo to \u017e\u00e1dn\u00e9 nestydat\u00e9 ochmat\u00e1v\u00e1n\u00ed, jen lehk\u00e9 dotyky, jen n\u011b\u017en\u00e9 hlazen\u00ed. Mazlili se spolu a ani jednomu se necht\u011blo sp\u00e1t. Kdy\u017e u\u017e jim i tohle bylo m\u00e1lo, vym\u011bnili si p\u00e1r letm\u00fdch n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f, kter\u00e9 se strhly v n\u011bco nepopsateln\u011b kr\u00e1sn\u00e9ho. Tiskli sv\u00e1 t\u011bla k sob\u011b a sna\u017eili se naba\u017eit jeden druh\u00e9ho. \u010cas p\u0159estal existovat. Byli tu jen oni dva a jejich zrychlen\u00e9 dechy t\u0159\u00ed\u0161t\u00edc\u00ed se o v\u0161echno, co bylo v pokoji. Byly tu jen dv\u011b du\u0161e, kter\u00e9 cht\u011bly splynout v jednu. Pro\u017e\u00edvali to tak siln\u011b, jako by to bylo snad poprv\u00e9 nebo mo\u017en\u00e1 naposledy v \u017eivot\u011b. Jako by to znamenalo konec nebo nov\u00fd za\u010d\u00e1tek. A to tohle pro n\u011b ur\u010dit\u011b znamenalo. Odd\u00e1vali se nepoznan\u00e9mu. Odd\u00e1vali se sami sob\u011b. Sv\u00fdm touh\u00e1m a pud\u016fm. Promilovali se snad celou noc. N\u011b\u017en\u011b a l\u00e1skypln\u011b. Pak se zase mazlili a jen si pov\u00eddali. Mo\u017en\u00e1 jim osud spletl cesty \u00famysln\u011b. Mo\u017en\u00e1 cht\u011bl, aby dv\u011b ztracen\u00e9 du\u0161e op\u011bt nalezly d\u016fvod \u017e\u00edt. A kdy\u017e r\u00e1no slunce pohladilo jejich tv\u00e1\u0159e, oba sladce spali. T\u011bla pevn\u011b p\u0159itisknut\u00e1 k sob\u011b a prsty propleten\u00e9.<\/p>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no.“ Zasm\u00e1l se Bill jako prvn\u00ed, kdy\u017e vid\u011bl, jak Tom p\u0159iv\u00edr\u00e1 o\u010di oproti slunci. M\u011bl to \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee usnul na jeho hrudn\u00edku a slunce jej tak neosl\u0148ovalo. Zato Tom si to vybral i za n\u011bj.<\/div>\n

„Mmm, i tob\u011b, brou\u010dku.“ Usm\u00e1l se na n\u011bj.<\/div>\n
„M\u011bli bychom pomalu vst\u00e1vat\u2026 za hodinu n\u00e1m jede vlak.“ Usm\u00e1l se Bill.<\/div>\n
„Pojede\u0161 se mnou?“ Hledal odpov\u011b\u010f v jeho o\u010d\u00edch. Doufal a modlil se, aby souhlasil. Cht\u011bl m\u00edt Billa nav\u017edycky jen pro sebe.<\/div>\n
„Jo, jo, pojedu s tebou, Tome.“ Usm\u00e1l se n\u011b\u017en\u011b a pohladil jej po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Jsem ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na planet\u011b.“ Zasm\u00e1l se zvesela Tom.<\/div>\n
„To j\u00e1 taky, Tommy.“ Lehce se usm\u00edval. Zd\u00e1lo se, \u017ee zase mohl zkusit v\u011b\u0159it a doufat v l\u00e1sku. Mo\u017en\u00e1 i na l\u00e1sku na prvn\u00ed pohled. Byl si jist, \u017ee Tom je jin\u00fd ne\u017e Andreas.<\/p>\n

O rok pozd\u011bji\u2026<\/p>\n

<\/strong> „Bille?“ Tom ve\u0161el do jejich spole\u010dn\u00e9 lo\u017enice. Tom\u016fv d\u011bde\u010dek jim nechal cel\u00e9 horn\u00ed patro a s\u00e1m si nechal spodn\u00ed. Billa si velice rychle obl\u00edbil a Bill byl na tom \u00fapln\u011b stejn\u011b. V\u0161ichni spolu vych\u00e1zeli jako rodina. Dokonce toleroval i to, kdy\u017e mu Tom \u0159ekl, \u017ee Bill je jeho p\u0159\u00edtel. Nechal je tam spolu \u017e\u00edt. U\u017e del\u0161\u00ed dobu se sna\u017eil Tom Billa n\u011bjak dotla\u010dit k tomu, aby po\u017e\u00e1dal o rozvod s Andreasem, kter\u00fd se ho za ka\u017edou cenu sna\u017eil naj\u00edt. Bill se p\u0159eci jen b\u00e1l a necht\u011bl o tom ani sly\u0161et, ale \u010dasem pomalu povoloval.<\/div>\n

„Kde jsi?“ Vydechl a pod\u00edval se na no\u010dn\u00ed stolek, kde le\u017eela ob\u00e1lka. Vzal ji mezi prsty a p\u00e1rkr\u00e1t ji oto\u010dil. Rychle se do n\u00ed dostal, v ruce mu tkv\u011bl b\u00edl\u00fd pap\u00edr p\u0159elo\u017een\u00fd nap\u016fl. Za\u010detl se do p\u00edsmenek. Hltal ka\u017ed\u00e9 slovo, pot\u00e9 nechal pap\u00edr sn\u00e9st se k zemi a na rtech se mu usadil \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Miluju t\u011b.“ D\u00edval se na pra\u0161nou p\u0159\u00edjezdovou cestu.<\/p>\n

„A\u017e p\u0159ijedu, Tome, snad u\u017e budu zase svobodn\u00fd. Rozhodl jsem se to jednou pro v\u017edy skon\u010dit. Miluju T\u011b. Bill“<\/p>\n

autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka Zdrav\u00edm v\u0161echny twincestn\u00ed du\u0161i\u010dky. Tak tu m\u00e1te dal\u0161\u00ed jednod\u00edlku. Tentokr\u00e1t bych ji r\u00e1da v\u011bnovala Adellce, m\u00e9mu dvoj\u010deti \ud83d\ude42 Jeliko\u017e moc dob\u0159e v\u00edm, \u017ee m\u00e1 r\u00e1da sp\u00ed\u0161e sla\u010f\u00e1ky, a hlavn\u011b dobr\u00e9 konce, je tato pov\u00eddka p\u0159esn\u011b pro ni. Jak u\u017e je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6774","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6774","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6774"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6774\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6774"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6774"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6774"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}