{"id":6781,"date":"2012-03-20T17:00:00","date_gmt":"2012-03-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6763"},"modified":"2012-03-20T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-20T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-51","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/20\/zeiten-andern-dich-51\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 51."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ahoj,“ vejde rozespal\u00fd Gordon do kuchyn\u011b a za\u010dne si p\u0159ipravovat rann\u00ed kafe.
„Ahoj,“ zvednu kr\u00e1tce pohled od roze\u010dten\u00e9 kn\u00ed\u017eky.
„Aby ses neza\u010detl a pak nep\u0159i\u0161el pozd\u011b.“
„M\u00e1m to pod kontrolou,“ usm\u011bju se a vstr\u010d\u00edm si do pusy dal\u0161\u00ed sousto z m\u00e9 sn\u00eddan\u011b. Je sobota, tak\u017ee m\u011b dnes \u010dek\u00e1, na rozd\u00edl od v\u0161edn\u00edch dn\u016f, jen p\u00e1r hodin v obchod\u011b a potom hur\u00e1 s Tomem a Nelly plavat. Nelly chod\u00ed te\u010f o pr\u00e1zdnin\u00e1ch do keramick\u00e9ho krou\u017eku v Magdeburku, proto\u017ee by tady p\u0159es den s n\u00ed nem\u011bl kdo b\u00fdt. O v\u00edkendu je ale tradi\u010dn\u011b z\u00e1bava na n\u00e1s.
„M\u00e1\u0161 n\u011bco odpoledne v pl\u00e1nu?“
„Jo, nebo jsem ti ne\u0159\u00edkal, \u017ee jdeme s Tomem plavat? A s Nelly,“ \u0159eknu a kn\u00ed\u017eku zaklapnu, kdy\u017e uzn\u00e1m, \u017ee u\u017e se k n\u00ed asi nedostanu.
„Tr\u00e1v\u00ed\u0161 s n\u00edm te\u010f hodn\u011b \u010dasu, \u017ee?“
„Hm, a?“
„Nic nic, jen se tak pt\u00e1m.“<\/p>\n

Nem\u011bli jsme moc \u010dasu od za\u010d\u00e1tku t\u00fddne spolu s Gordonem mluvit sami, tud\u00ed\u017e mi to ned\u00e1, abych se ho na Toma nezeptal. „Po\u0159\u00e1d na n\u011bj m\u00e1\u0161 je\u0161t\u011b ten sam\u00fd n\u00e1zor, co na za\u010d\u00e1tku?“
„Na m\u00e9m n\u00e1zoru p\u0159ece nez\u00e1le\u017e\u00ed. Tob\u011b bude v z\u00e1\u0159\u00ed osmn\u00e1ct, nemysl\u00ed\u0161, \u017ee je trochu pozd\u011b na to, ti do n\u011b\u010deho takov\u00fdho mluvit?“
„Jen by mne to zaj\u00edmalo.“
„Popravd\u011b,“ odml\u010d\u00ed se, zaleje si kafe, a sedne si ke stolu naproti mn\u011b, „kdy\u017e jsem ho vid\u011bl poprv\u00fd, prohl\u00ed\u017eel jsem si ho, a v duchu jsem si \u0159\u00edkal: Tak ty se\u0161 Tom,“ zasm\u011bje se, a pak jen m\u00edrn\u011b zavrt\u00ed hlavou, ne\u017e zas n\u011bco \u0159ekne. „Ne v\u00e1\u017en\u011b, up\u0159\u00edmn\u011b jsem ne\u010dekal, \u017ee se bude n\u011bkdo jeho typu chovat takhle…“
„Co znamen\u00e1 takhle?“<\/div>\n

\n
„No k tob\u011b a tak ke v\u0161emu. Kdy\u017e jste byli tady v\u010dera spolu, sledoval jsem ho, jak mluv\u00ed s Nelly, jak mluv\u00ed s tebou, a mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee m\u011b p\u0159ekvapil. Jsem si dokonce jist, \u017ee kdybych nev\u011bd\u011bl nic o jeho minulosti, \u017ee bych si \u0159ekl zapla\u0165 p\u00e1nb\u016fh za n\u011bj. Ale zar\u00e1\u017e\u00ed m\u011b jen, nezeptal jsem se t\u011b je\u0161t\u011b, ale jak to, \u017ee to v\u0161echno pominulo? Myslel jsem, \u017ee po tom ve\u010d\u00edrku ho vid\u011bt u\u017e nechce\u0161 a pak…“
„Jo, no… vysv\u011btlil mi v\u0161echno, jak bylo. Nebylo v\u0161echno a\u017e tak, jak sem si myslel j\u00e1.“
„Tak\u017ee to, \u017ee jsi \u0159\u00edkal, \u017ee ti lhal, nebyla pravda?“
„No vcelku jo. Nerad bych to u\u017e \u0159e\u0161il, je to pry\u010d.“
„Bille, j\u00e1 o\u010dividn\u011b vid\u00edm, \u017ee ten kluk s tebou prov\u00e1d\u00ed neskute\u010dn\u00fd v\u011bci, jse\u0161 \u00fapln\u011b n\u011bkdo jinej, ale nerad bych, abys jen slep\u011b \u0161el p\u0159ese v\u0161echno a nevid\u011bl nic kolem.“
„Ne, toho se neboj. Pou\u010dil jsem se. Mo\u017en\u00e1 a\u017e \u010dasem si Tom zaslou\u017e\u00ed moj\u00ed d\u016fv\u011bru. A mo\u017en\u00e1 u\u017e nikdy tak zcela mu nebudu moct v\u011b\u0159it, ale j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee \u010dasem snad. On se sna\u017e\u00ed.“
„Dob\u0159e.“
„Hrozn\u011b bych cht\u011bl sly\u0161et n\u00e1zor mamky na Toma.“
„Mysl\u00edm, \u017ee by byl podobn\u00fd jako ten m\u016fj. Rozhodn\u011b by te\u010f u\u017e byl kladn\u00fd, to v\u00edme oba. Hlavn\u011b, \u017ee jsi spokojen\u00fd ty.“
„To jsem,“ p\u0159ik\u00fdvnu zasn\u011bn\u011b a vykouzl\u00edm \u00fasm\u011bv.<\/p>\n

„A ve\u010der?“
„Pro\u010d?“
„Pot\u0159eboval bych… v\u00ed\u0161, Miriam, pozvala m\u011b k sob\u011b na ve\u010de\u0159i, za to, \u017ee byla p\u0159edt\u00edm tady, a tak jsem si \u0159\u00edkal…“ Leze to z n\u011bj nesm\u00edrn\u011b pomalu, a\u017e se nad jeho rozv\u00e1\u017enost\u00ed mus\u00edm pousm\u00e1t.
„Jasn\u011b. Jasn\u011b, \u017ee tady budu s Nelly. Ch\u00e1pu, \u017ee nev\u00ed\u0161, jestli se t\u0159eba nezdr\u017e\u00ed\u0161 p\u0159es noc…“ prohod\u00edm jen tak pobaven\u011b, na\u010de\u017e m\u011b on naoko zpra\u017e\u00ed pohledem. Zasm\u011bju se, ale pak vydechnu a jemn\u011b se zept\u00e1m na posledn\u00ed ot\u00e1zku. „A ty spokojenej jse\u0161?“
„A v\u00ed\u0161, \u017ee asi jo?“
„To je fajn. A necht\u011bl bych t\u00edm te\u010f nic nazna\u010dit, jen \u017ee budu jednou r\u00e1d, a\u017e j\u00ed budu moct poznat,“ usm\u011bju se a pohl\u00e9dnu na hodiny. „Sakra, mus\u00edm j\u00edt.“
„Tak odpoledne.“
Hod\u00edm kn\u00ed\u017eku do ta\u0161ky, ta\u0161ku p\u0159es rameno a vklouznu do bot. „Ahoj,“ m\u00e1vnu je\u0161t\u011b rychle a vyst\u0159el\u00edm ze dve\u0159\u00ed. Jsem r\u00e1d, \u017ee se mnou Gordon takhle ochotn\u011b mluv\u00ed o v\u0161em. Mo\u017en\u00e1, \u017ee to prost\u011b vzal jako povinnost za mamku, ale stejn\u011b ho za to m\u00e1m r\u00e1d. A mo\u017en\u00e1, \u017ee \u010dasem si Toma taky obl\u00edb\u00ed, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct, ale u\u017e te\u010f je to velk\u00fd pokrok.<\/p>\n

„Jse\u0161 hodnej, \u017ee mi jde\u0161 naproti,“ usm\u011bju se, kdy\u017e odpoledne cestou z obchodu potk\u00e1m o\u010dek\u00e1van\u011b Toma. P\u0159edem mi pochopiteln\u011b zavolal, \u017ee p\u0159ijede, ale prost\u011b si pot\u0159ebuji b\u00fdt v\u0161\u00edm jist. Hlavn\u011b t\u00edm, \u017ee by pro mne byl n\u011bkdo ochotn\u00fd d\u011blat to, co Tom, proto\u017ee se mi tomu st\u00e1le nechce n\u011bjak v\u011b\u0159it.
„J\u00e1 r\u00e1d,“ nahod\u00ed v\u00fdraz al\u00e1 nevi\u0148\u00e1tko a j\u00e1 si r\u00e1d od n\u011bho ukradnu polibek.
„Parkuje\u0161 u n\u00e1s?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e se u\u017e ruku v ruce vyd\u00e1me dom\u016f.
„Hodil m\u011b sem t\u00e1ta. M\u011bl tudy cestu, tak jsem si \u0159ekl, \u017ee toho vyu\u017eiju.“
„Aha, to je dob\u0159e, to mi jen tak nebude\u0161 moci ut\u00e9ct,“ \u0161k\u00e1dliv\u011b se zasm\u011bju.
„Neboj, j\u00e1 si v\u017edycky najdu zp\u016fsob.“
„Ale to bys neud\u011blal, \u017ee ne?“ p\u0159ehod\u00edm najednou na opa\u010dnou frekvenci, \u010d\u00edm\u017e donut\u00edm Toma se rozesm\u00e1t.
M\u00edsto aby odpov\u011bd\u011bl, l\u00edpne mi lehkou pusu na sp\u00e1nek. „Jak ses dneska m\u011bl?“
„Dneska to byla otrava, \u010dekat a\u017e do odpoledne, proto\u017ee se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e sko\u010d\u00edm do vody.“
Rozhodli jsme se, \u017ee nav\u0161t\u00edv\u00edme m\u00edstn\u00ed koupali\u0161t\u011b a ne baz\u00e9n v Magdeburku, jak jsme zam\u00fd\u0161leli. Hlavn\u011b Nelly si to tak ur\u010dila, tak\u017ee jsme ani nem\u011bli moc \u0161anci protestovat. M\u00e1m to tady r\u00e1d, o to nic, je to tady v l\u00e9t\u011b \u00fa\u017easn\u011b udr\u017eovan\u00fd, ale cht\u011bl jsem se zbavit m\u00edstn\u00edch lid\u00ed.
„Ch\u00e1pu, zbo\u017e\u0148uju vodu,“ p\u0159ik\u00fdvne Tom s \u00fasm\u011bvem a nep\u0159est\u00e1v\u00e1 mi prsty hladit mou ruku.<\/p>\n

„Nelly! Mohla bys m\u011b pros\u00edm p\u0159\u00ed\u0161t\u011b upozornit, a\u017e se zas rozhodne\u0161 plavat dozadu?“ pok\u00e1r\u00e1m ji, kdy\u017e se vr\u00e1t\u00ed do p\u0159ijateln\u00e9 hloubky ke mn\u011b.
„Ale… byl tam se mnou Tom, a je tam i Kl\u00e1rka,“ \u0159ekne argument, a aby toho nebylo m\u00e1lo, hned vedle n\u00ed se Tom vyno\u0159\u00ed.
„To je fajn, \u017ee je tam Kl\u00e1rka, ale ta ti moc nepom\u016f\u017ee.“
„Tome, \u017ee jsi tam byl vzadu se mnou?“ zvedne Nelly pohled k Tomovi, kter\u00fd ale ost\u0159\u00ed n\u011bco v d\u00e1lce. „Tome,“ zatah\u00e1 ho pro jistotu za ruku a nahod\u00ed z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv.
„Vzadu, jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne okam\u017eit\u011b nesouvisle Tom a vr\u00e1t\u00ed pozornost n\u00e1m. „Co si v\u016fbec rozmrzelej?“ jemn\u011b mne pohlad\u00ed po z\u00e1dech, skryt\u00fdch ve vod\u011b, a j\u00e1 se mus\u00edm usm\u00e1t.
„J\u00e1… promi\u0148, to ty lidi,“ hod\u00edm na n\u011bj omluvn\u00fd pohled.
„Bille, poj\u010f s n\u00e1mi dozadu, tam se m\u016f\u017eu po\u0159\u00e1dn\u011b pot\u00e1p\u011bt.“ Sotva to Nelly do\u0159ekne, u\u017e za\u010dne plavat zp\u00e1tky.
„Pot\u00e1p\u011bt?“ zept\u00e1m se opo\u017ed\u011bn\u011b trochu s obavou v hlase a kouknu se na jej\u00ed nafouknut\u00e9 ruk\u00e1vky kolem pa\u017e\u00ed, abych se ujistil, \u017ee tam st\u00e1le jsou.
„No tak, v\u00e1\u017en\u011b jsem s n\u00ed vzadu byl a d\u00e1val na ni pozor, b\u011bhem toho, co ses tady slunil, \u010di co,“ \u0159ekne Tom r\u00e1doby povrchn\u011b a chrstne po mn\u011b velkou d\u00e1vku vody, ne\u017e zmiz\u00ed pod hladinou.<\/p>\n

Se sm\u00edchem za\u010dnu plavat v jeho stop\u00e1ch, a hlavn\u011b nespou\u0161t\u00edm o\u010di z Nelly. M\u011bl bych zahodit to ohl\u00ed\u017een\u00ed se po lidech a chovat se tak jak chci! Stejn\u011b je tady hlava na hlav\u011b a sotva se d\u00e1 rozpoznat, kdo v\u0161echno tu je. P\u0159istihnu se, jak lehce p\u0159ik\u00fdvnu, abych si stvrdil sv\u00e9 my\u0161lenky, a s leknut\u00edm se zastav\u00edm v plav\u00e1n\u00ed, kdy\u017e se kousek p\u0159ede mnou Tom op\u011bt vyno\u0159\u00ed. Okam\u017eit\u011b nasad\u00ed z\u00e1\u0159iv\u00fd \u00fasm\u011bv a j\u00e1, ani\u017e bych Nelly neust\u00e1le opatrn\u011b nekontroloval, se mu vrhnu kolem ramen, abych ho dostal op\u011bt pod vodu, ale to se mi poda\u0159\u00ed jen napoprv\u00e9. M\u00e1 neuv\u011b\u0159itelnou s\u00edlu, kterou j\u00e1 bohu\u017eel postr\u00e1d\u00e1m, tak\u017ee se do chvilky u\u017e sv\u00edj\u00edm v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed.
Tom se \u0161kodolib\u011b usm\u011bje a pak si ukradne polibek.<\/div>\n

„Tak co? Co lidi?“ zept\u00e1 se na to okam\u017eit\u011b pobaven\u011b a pozvedne obo\u010d\u00ed.
„Tome,“ kn\u00edknu jen jemn\u011b a uhnu pohledem.
„Ale no tak! Ho\u010f je za hlavu.“
„J\u00e1 se sna\u017e\u00edm, ale…“
„Pros\u00edm.“<\/p>\n

S v\u00fddechem si ho prohl\u00eddnu. Prstama mi pozvedne koutky, aby vytvo\u0159ily na m\u00e9 tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv, a usm\u011bje se. Ruce mu lap\u00edm do sv\u00fdch, a ukradnu si polibek s\u00e1m.
„Tak vid\u00ed\u0161,“ \u0159ekne je\u0161t\u011b proti m\u00fdm rt\u016fm a z nepochopiteln\u00e9 polohy, podle m\u00e9ho, zmiz\u00ed op\u011bt pod hladinou.
Ne\u017e se ale nad\u011bju, objev\u00ed se op\u011bt p\u0159ede mnou u\u017e s Nelly na ramenou.<\/div>\n

„Bille, Bille!“ za\u010dne Nelly k\u0159i\u010det s rozz\u00e1\u0159en\u00fdm v\u00fdrazem, ale pak Toma jemn\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. „Sund\u00e1\u0161 m\u011b pros\u00edm?“
„Jak si p\u0159eje veli\u010denstvo.“
Nelly, u\u017e zase ve v\u00edru vody se mi vrhne kolem krku a pokra\u010duje ve sv\u00e9m zapo\u010dat\u00e9m proslovu. „Bille, \u017ee m\u016f\u017eou holky u n\u00e1s dneska spinkat?“
„Jak\u00fd holky?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem, proto\u017ee nemohu strhnout pohled z Toma, kter\u00fd na mne nep\u0159est\u00e1v\u00e1 d\u011blat po\u0161klebky.
„No Kl\u00e1rka, Paula, a Verunka.“
„Jasn\u011b, ale ptala ses jich?“
„Jo jo, i jejich maminky to u\u017e v\u011bd\u00ed. Jen se pr\u00fd m\u00e1m zeptat tebe, jestli by si zavolal tat\u00ednkovi.“
„To v\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017eete. Ta\u0165ka stejn\u011b pravd\u011bpodobn\u011b nebude ve\u010der doma, tak\u017ee tam budete jen se mnou.“
„Jak to?“ oto\u010d\u00ed se okam\u017eit\u011b na Toma, kter\u00fd v tu samou chv\u00edli nahod\u00ed v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz. „Ty tam spinkat nebude\u0161?“
„Kdepak, j\u00e1 bych m\u011bl nutk\u00e1n\u00ed v\u00e1s chodit stra\u0161it, a to byste necht\u011bly,“ zavrt\u00ed Tom vesele hlavou, na\u010de\u017e Nelly se sm\u00edchem vesele vyp\u00edskne a zatlesk\u00e1.
„Cht\u011bly! Cht\u011bly!!“ Kdyby st\u00e1la na pevn\u00e9 zemi, jist\u011b by u toho je\u0161t\u011b vyskakovala, ale takhle se jen s nad\u0161enou tv\u00e1\u0159\u00ed ke mn\u011b oto\u010d\u00ed zp\u00e1tky. „A budeme sp\u00e1t ve stanu a vy s Tomem s n\u00e1ma!“ p\u0159ik\u00fdvne si okam\u017eit\u011b na sv\u016fj sp\u00e1sn\u00fd n\u00e1pad a odplave to ozn\u00e1mit do hlou\u010dku sv\u00fdch kamar\u00e1dek.
„Jo jo, ve stanu,“ pokra\u010duje v p\u0159ikyvov\u00e1n\u00ed Tom za n\u00ed s v\u00fdrazem k nezaplacen\u00ed.
„P\u0159esta\u0148!“ se sm\u00edchem do n\u011bho lehce str\u010d\u00edm. Pak si ho ale prohl\u00e9dnu a skousnu si spodn\u00ed ret. „A vlastn\u011b, pro\u010d ne. Cht\u011bl bys sp\u00e1t ve stanu?“
„Nesn\u00e1\u0161\u00edm stany,“ prohl\u00e1s\u00ed a sv\u00e9 ruce obto\u010d\u00ed op\u011bt kolem m\u00e9ho pasu.
Ned\u00e1 mi to, abych se nerozesm\u00e1l. „J\u00e1 taky.“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ahoj,“ vejde rozespal\u00fd Gordon do kuchyn\u011b a za\u010dne si p\u0159ipravovat rann\u00ed kafe.„Ahoj,“ zvednu kr\u00e1tce pohled od roze\u010dten\u00e9 kn\u00ed\u017eky.„Aby ses neza\u010detl a pak nep\u0159i\u0161el pozd\u011b.“„M\u00e1m to pod kontrolou,“ usm\u011bju se a vstr\u010d\u00edm si do pusy dal\u0161\u00ed sousto z m\u00e9 sn\u00eddan\u011b. Je<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6781","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6781","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6781"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6781\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6781"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6781"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6781"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}