{"id":6792,"date":"2012-03-18T16:00:00","date_gmt":"2012-03-18T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6774"},"modified":"2012-03-18T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-18T15:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-9","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/18\/one-night-that-changes-everything-9\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 9."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/p>\n

Je kr\u00e1sn\u00e9 dr\u017eet ho v n\u00e1ru\u010di. K\u00e9\u017e by to nikdy neskon\u010dilo. Vlastn\u011b, ne. Tro\u0161ku se odt\u00e1hnu, Bill se na m\u011b jen zmaten\u011b d\u00edv\u00e1.<\/div>\n

„Mohl bys m\u011b pol\u00edbit?“ nev\u00edm, kde se ve mn\u011b bere tolik odvahy. Netrp\u011bliv\u011b \u010dek\u00e1m na jeho odpov\u011b\u010f, kter\u00e1 st\u00e1le nep\u0159ich\u00e1z\u00ed. P\u0159ehnal jsem to? Mo\u017en\u00e1 jsem nem\u011bl. Mo\u017en\u00e1 je to brzy.<\/div>\n
„Mohl,“ ta odpov\u011b\u010f mi zv\u00fd\u0161\u00ed tep srdce o sto procent. Bill u\u017e ne\u010dek\u00e1 na nic. Chyt\u00ed m\u011b za bradu a n\u011b\u017en\u011b ke mn\u011b p\u0159itiskne svoje rty. C\u00edt\u00edm, jak mi l\u00e1ska prob\u011bhla cel\u00fdm t\u011blem. Tohle byla ta prav\u00e1 chv\u00edle. To je to, co chci, aby nikdy neskon\u010dilo. Jeho rty jsou tak m\u011bkk\u00e9, tak tepl\u00e9. N\u00e1mi ob\u011bma proch\u00e1z\u00ed siln\u00fd elektrick\u00fd proud. Bill se chv\u011bje. Je \u00fa\u017easn\u00e9 pozorovat jeho touhu. Ud\u011bl\u00e1 v\u0161ak n\u011bco, co ne\u010dek\u00e1m. Hrub\u011b se odtrhne.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ ruku si p\u0159itiskne na rty a ute\u010de z m\u00e9ho bytu.<\/div>\n
„Bille, po\u010dkej!“ rychle vyb\u011bhnu, ale ne\u017e se z toho v\u016fbec vzpamatuju, Bill u\u017e je pry\u010d. Zklaman\u011b zav\u0159u dve\u0159e. A\u017e te\u010f si uv\u011bdom\u00edm, co se vlastn\u011b stalo. V\u017edy\u0165… On m\u011b pol\u00edbil!<\/div>\n
„Ano, ano, ano!“ zak\u0159i\u010d\u00edm \u0161\u0165astn\u011b s\u00e1m pro sebe. M\u00e1m radost jako nikdy p\u0159ed t\u00edm. Sval\u00edm se na seda\u010dku, kde jsme je\u0161t\u011b p\u0159ed chvilkou sed\u011bli.<\/div>\n
„Ach… J\u00e1 t\u011b tak miluju,“ \u0159eknu si s \u00fasm\u011bvem pro sebe.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Jedu v aut\u011b po d\u00e1lnici, plynov\u00fd ped\u00e1l t\u00e9m\u011b\u0159 na zemi. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi op\u011bt st\u00e9kaj\u00ed slzy. Ani nev\u00edm, kolikr\u00e1t jsem za posledn\u00edch p\u00e1r dn\u00ed bre\u010del. P\u0159estal jsem to rad\u011bji po\u010d\u00edtat. \u0158\u00edtil jsem se po silnici a nehodlal jsem zastavit. Ujel jsem je\u0161t\u011b n\u011bkolik kilometr\u016f, kdy\u017e jsem uvid\u011bl sjezd z d\u00e1lnice. Ost\u0159e jsem zato\u010dil doleva a trochu zpomalil. Rukama jsem pevn\u011b sv\u00edral volant. Vysokou rychlost\u00ed jsem proj\u00ed\u017ed\u011bl ulicemi m\u011bsta, ne\u017e jsem zaparkoval p\u0159ed domem. Musel jsem tam j\u00edt. U\u017e takhle jsem se zdr\u017eel na t\u00e9 d\u00e1lnici. Otev\u0159el jsem dve\u0159e a hned se ke mn\u011b p\u0159ihnal Wolfgang.<\/div>\n

\n
„Kdes byl?“ vy\u0161t\u011bkl na m\u011b a z\u00e1hy mi na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la facka. Do o\u010d\u00ed mi vhrkly slzy od pal\u010div\u00e9 bolesti, kter\u00e1 se mi rozlila po lev\u00e9 stran\u011b obli\u010deje. Ml\u010del jsem. M\u00e1m z n\u011bj strach. „Tak kde jsi, sakra, byl?“ za\u0159ve na m\u011b znovu.<\/div>\n
„U Andyho,“ \u0161pitnu pla\u010dtiv\u011b. M\u00e1m pevn\u011b semknut\u00e1 v\u00ed\u010dka, skrz kter\u00e1 stejn\u011b prot\u00e9kaj\u00ed slzy, a hlavu odvr\u00e1cenou od n\u011bj. On m\u011b ale surov\u011b chytne za tv\u00e1\u0159 a donut\u00ed m\u011b se na n\u011bj pod\u00edvat. Hled\u00edm mu do rozzu\u0159en\u00fdch o\u010d\u00ed a p\u0159eju si jen jedno. Aby te\u010f p\u0159i\u0161el Tom, schoval m\u011b ve sv\u00e9 n\u00e1ru\u010di a u\u017e m\u011b nikdy nepou\u0161t\u011bl.<\/div>\n
„Nel\u017ei mi,“ sykne. Zam\u00edtav\u011b zavrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Nel\u017eu.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

C\u00edt\u00edm se \u00fa\u017easn\u011b. Tak \u00fa\u017easn\u011b, jako nikdy p\u0159ed t\u00edm v \u017eivot\u011b. Miluju Billa. Ale neum\u00edm si vysv\u011btlit jedno. Pro\u010d utekl? Pro\u010d to „promi\u0148“? M\u00e1 to snad znamenat, \u017ee mu to bylo nep\u0159\u00edjemn\u00e9? Ale, pro\u010d by m\u011b potom l\u00edbal? Nasadil jsem si do hlavy po\u0159\u00e1dn\u00e9ho brouka. Mus\u00edm mu zavolat. Hned!<\/div>\n

Vynd\u00e1m z kapsy mal\u00fd pap\u00edrek, kter\u00fd mi dal je\u0161t\u011b doktor v nemocnici. Je na n\u011bm Billovo \u010d\u00edslo. Vezmu sv\u016fj telefon a na\u0165uk\u00e1m do n\u011bj \u010d\u00edslo. Chvilku to zvon\u00ed, ale vypne mi to.<\/div>\n
„Tohle sakra ne!“ \u0159eknu si s\u00e1m pro sebe. \u010c\u00edslo vyto\u010d\u00edm znovu. Tentokr\u00e1t mi to v\u0161ak zvedne.<\/div>\n
„Tome, te\u010f nem\u016f\u017eu. Promi\u0148,“ cel\u00fd uplakan\u00fd mi \u0159ekne do telefonu a polo\u017e\u00ed ho. Nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edr\u00e1m na displej.<\/div>\n
„Co se mu proboha stalo?“<\/div>\n
J\u00e1, mus\u00edm tam j\u00edt. M\u00e1m o n\u011bj strach. Jsem pevn\u011b rozhodnut\u00fd. Hod\u00edm mobil do kapsy, zamknu byt a u\u017e sb\u00edh\u00e1m dol\u016f. M\u00e1m \u0161t\u011bst\u00ed, pr\u00e1v\u011b mi jede tax\u00edk. Rychle nasednu na zadn\u00ed sedadlo, \u0159idi\u010d se na m\u011b nep\u0159\u00edjemn\u011b d\u00edv\u00e1 p\u0159es zp\u011btn\u00e9 zrc\u00e1tko.<\/div>\n
„Kam to bude?“ te\u010f m\u011b ale napadlo-<\/div>\n
„V\u00edte, nezn\u00e1m p\u0159esnou adresu. Pot\u0159ebuju se dostat do domu Wolfganga Joopa. V\u00edte, kde to je?“ s nad\u011bj\u00ed mu vysv\u011btluju, nevypad\u00e1 to v\u0161ak dob\u0159e.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b. Nen\u00ed jedin\u00e9ho \u010dlov\u011bka, co by to tu nev\u011bd\u011bl,“ celkem si oddechnu. Auto se u\u017e rozjede.<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b stoj\u00edme p\u0159ed domem. Pozn\u00e1v\u00e1m to tu. Na dve\u0159\u00edch jsou je\u0161t\u011b drobn\u00e9 \u0161mouhy od krve, ale je vid\u011bt, \u017ee slu\u017eebnictvo na sebe nenechalo \u010dekat.<\/div>\n
Nech\u00e1m \u0159idi\u010di na sedadle p\u0159ibli\u017enou sumu pen\u011bz, je jich tam v\u00edc, ale to m\u011b nezaj\u00edm\u00e1, a p\u0159ijdu a\u017e ke dve\u0159\u00edm. Oz\u00fdv\u00e1 se odtud k\u0159ik star\u00e9ho a Billovy vzlyky. Proboha! Mus\u00edm mu pomoct. Za\u010dnu d\u016frazn\u011b klepat na dve\u0159e.<\/div>\n
„Bille!!!“<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Tome, te\u010f nem\u016f\u017eu. Promi\u0148,“ vzlyknu do telefonu. Poda\u0159ilo se mi na chvilku zmizet z jeho dosahu, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee tohle sly\u0161el, proto\u017ee hned na to, jak hovor ukon\u010d\u00edm, usly\u0161\u00edm bl\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se kroky.<\/div>\n

„Kdo to byl?“ zept\u00e1 se. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b z v\u00fd\u0161ky. J\u00e1 sed\u00edm v kout\u011b sv\u00e9ho pokoje, v ruce sv\u00edr\u00e1m mobil a sna\u017e\u00edm se stulit do klub\u00ed\u010dka. T\u0159eba to potom bude m\u00ed\u0148 bolet. „Tak kdo to byl?“ k\u0159ikne na m\u011b znovu. M\u00e1m strach.<\/div>\n
„Kamar\u00e1d,“ zal\u017eu t\u00e9m\u011b\u0159 \u0161eptem. Vte\u0159inu na to schyt\u00e1m dal\u0161\u00ed facku.<\/div>\n
„Ty si mysl\u00ed\u0161, \u017ee ti budu v\u011b\u0159it? Mysl\u00ed\u0161 si, \u017ee mi m\u016f\u017ee\u0161 lh\u00e1t a tajn\u011b bude\u0161 chodit za jin\u00fdm? Na to si nezvykej!“ vy\u0161t\u011bkne na m\u011b. Jeho \u0159e\u010d je doprov\u00e1zena fackami, kter\u00e9 dopadaj\u00ed na moje t\u011blo. Sna\u017e\u00edm se p\u0159ed nimi chr\u00e1nit, ale nen\u00ed to nic moc platn\u00e9.<\/div>\n
N\u00e1hle usly\u0161\u00edm bouch\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. ‚Tom‘ probleskne mi hlavou. V\u00edm, \u017ee je to on.<\/div>\n
„Bille!!!“ usly\u0161\u00edm za okam\u017eik. Je to on. Tom… Ach, Bo\u017ee, to ne. Wolf ho zabije.<\/div>\n
„Je to on?“ zept\u00e1 se chladn\u011b Wolfgang a r\u00e1ny najednou ustanou.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ \u0161pitnu pla\u010dtiv\u011b.<\/div>\n
„Tak je to on?“ zept\u00e1 se znovu a chyt\u00ed m\u011b pod krkem. Nem\u016f\u017eu skoro d\u00fdchat.<\/div>\n
„Je… J-je to… On…“ vyprav\u00edm ze sebe. Wolf se na m\u011b pod\u00edv\u00e1, chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed.<\/div>\n
„Te\u010f za n\u00edm p\u016fjde\u0161 a \u0159ekne\u0161 mu, a\u0165 odejde. \u017de u\u017e ho nikdy nechce\u0161 vid\u011bt,“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi. Na pr\u00e1zdno polknu.<\/div>\n
„Ne… Pros\u00edm,“ hlesnu a po tv\u00e1\u0159\u00edch mi ste\u010de nov\u00fd vodop\u00e1d slz.<\/div>\n
„D\u011blej!“ za\u0159ve a mr\u0161t\u00ed se mnou o zem.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Bille!!!“ zak\u0159i\u010d\u00edm znova, ale nikdo se neoz\u00fdv\u00e1. Tlumen\u00e9 zvuky v\u0161ak st\u00e1le slab\u011b sly\u0161\u00edm.<\/div>\n

„To jsem j\u00e1, Tom! No tak otev\u0159i!!!“ st\u00e1le vy\u010dk\u00e1v\u00e1m, a\u017e po chv\u00edli se dve\u0159e otev\u0159ou. Je v nich Bill, cel\u00fd uslzen\u00fd, \u010dern\u00fd.<\/div>\n
„C-co se s-,“ nestihnu dokon\u010dit v\u011btu, hned m\u011b p\u0159eru\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Tome, odejdi,“ jen nech\u00e1pav\u011b zamrk\u00e1m.<\/div>\n
„P-pr-„<\/div>\n
„\u0158\u00edk\u00e1m odejdi. Nechci t\u011b u\u017e nikdy v\u00edc vid\u011bt!!!“ k\u0159i\u010d\u00ed po mn\u011b. Je mi to tak moc l\u00edto. Tak moc to bol\u00ed. Pro\u010d jsem se do n\u011bj musel zamilovat? Marn\u011b jsem doufal, \u017ee se zm\u011bnil. Nezm\u011bnil. Je stejn\u011b surov\u00fd, hrd\u00fd a egoistick\u00fd jako p\u0159edt\u00edm. Vlo\u017eil jsem do n\u011bj nad\u011bji, miluju ho. On mi v\u0161ak jen lhal. Zase…<\/div>\n
„Fajn,“ t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161ept\u00e1m, slz\u00e1m se nebr\u00e1n\u00edm. Nem\u00e1 to smysl. Pora\u017een\u011b, se zlomen\u00fdm srdcem odch\u00e1z\u00edm pry\u010d. Na posledn\u00ed chv\u00edli se v\u0161ak oto\u010d\u00edm a \u0159eknu: „Miloval jsem t\u011b, byla to chyba.“ Oto\u010d\u00edm se zp\u011bt a kr\u00e1\u010d\u00edm d\u00e1l. Posledn\u00ed sekundy jsem \u010dekal, \u017ee m\u011b zavol\u00e1. On v\u0161ak nic neud\u011blal, jen zav\u0159el dve\u0159e. M\u00e1m chu\u0165 um\u0159\u00edt. Naivn\u011b jsem si myslel, \u017ee se m\u016fj \u017eivot zm\u011bn\u00ed, \u017ee jsem kone\u010dn\u011b na\u0161el \u0161t\u011bst\u00ed. Ale nezm\u011bn\u00ed. Jsem na tom h\u016f\u0159 ne\u017e p\u0159edt\u00edm. M\u00e1m j\u00edt dom\u016f? Co tam? S\u00e1m. Nic. Dom\u016f ne. Tam m\u011b deprese se\u017eere za\u017eiva. D\u00e1l jen nech\u00e1v\u00e1m t\u00e9ct slzy po tv\u00e1\u0159i. Sm\u011b\u0159uju k nedalek\u00e9mu parku, tam jsou aspo\u0148 lid\u00e9. \u017d\u00e1dn\u00e1 samota. Teda aspo\u0148 co se t\u00fdk\u00e1 prost\u0159ed\u00ed. V m\u00e9m nitru m\u011b zabije. Jednou ano.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Miloval jsem t\u011b, byla to chybam“ \u0159ekl Tom. Po jeho kr\u00e1sn\u00e9 tv\u00e1\u0159i kanuly slzy. ‚N\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9\u00e9!‘ k\u0159i\u010del jsem v duchu, ale nahlas jsem nesm\u011bl \u0159\u00edct nic. Tou\u017eil jsem se za n\u00edm rozb\u011bhnout a v\u0161echno mu \u0159\u00edct. Nechat se j\u00edm obejmout a \u0159\u00edkat, \u017ee v\u0161echno bude dobr\u00e9. Nemohl jsem. Wolf m\u011b pozoroval. Byl skryt za dve\u0159mi do kuchyn\u011b, ale j\u00e1 v\u011bd\u011bl, \u017ee by mi to nedovolil.<\/div>\n

U\u017e se nem\u016f\u017eu d\u00edvat na jeho odch\u00e1zej\u00edc\u00ed postavu. Prudce zav\u0159u dve\u0159e a svezu se po nich na podlahu. Nech\u00e1m pl\u00e1\u010d, aby ovl\u00e1dal m\u00e9 t\u011blo. U\u017e je mi v\u0161echno jedno. Po\u0159\u00e1d sly\u0161\u00edm jeho slova. On m\u011b miloval. Miloval!!!<\/div>\n
„Miloval!!!“ za\u0159vu do ztichl\u00e9ho domu. Hned na to se objev\u00ed Wolfgang. Chce se mi z n\u011bj zvracet. Nen\u00e1vid\u00edm ho. Tak stra\u0161n\u011b ho nen\u00e1vid\u00edm. D\u00edv\u00e1 se na m\u011b lhostejn\u00fdm, odm\u011b\u0159en\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Vsta\u0148!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi, ale j\u00e1 ho ignoruju. Nech\u00e1m se un\u00e1\u0161et jen mocn\u00fdmi vzlyky. „Tak vsta\u0148, sakra!“ za\u0159ve a popadne m\u011b za tri\u010dko. Vyt\u00e1hne m\u011b na nohy, ale j\u00e1 se ve vte\u0159in\u011b op\u011bt k\u00e1c\u00edm k zemi. P\u0159ipad\u00e1m si jako hadrov\u00e1 panenka. Sice kr\u00e1sn\u00e1, ale nepot\u0159ebn\u00e1 a nik\u00fdm nemilovan\u00e1. Znovu se mnou pra\u0161t\u00ed o zem a j\u00e1 z\u016fst\u00e1v\u00e1m le\u017eet. D\u00edv\u00e1m se do pr\u00e1zdna a chci k Tomovi. J\u00e1 ho p\u0159ece taky… Miluju…<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Sednu si na prvn\u00ed lavi\u010dku, kterou uvid\u00edm. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom, \u017ee je mokr\u00e1. Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi v t\u00e9to chv\u00edli na ni\u010dem. Tak moc bych si p\u0159\u00e1l, abych ho nikdy nepoznal. Nikdy. Mohl jsem si v t\u00e9to chv\u00edli d\u00e1l \u017e\u00edt sv\u016fj nudn\u00fd \u017eivot.<\/div>\n

Lehnu si na tu lavi\u010dku. A co, \u017ee nastydnu? Nez\u00e1jem. Zav\u0159u o\u010di, ale zase se mi pod v\u00ed\u010dky zobraz\u00ed jen Bill. Moje o\u010di znova zvlhnou. Pevn\u011b je semknu doufaj\u00edc, \u017ee jeho obraz zmiz\u00ed. Nestalo se tak… „Mami, mami!“ usly\u0161\u00edm, jak se ke mn\u011b p\u0159ibli\u017euje n\u011bjak\u00e9 d\u00edt\u011b k\u0159i\u010d\u00edc\u00ed na m\u00e1mu.<\/div>\n
„Co je, zlat\u00ed\u010dko?“ p\u0159ib\u011bhne za n\u00edm. Sly\u0161\u00edm jen kroky, vid\u011bt vlastn\u011b ani nechci.<\/div>\n
„Pro\u010d sp\u00ed ten kluk na lavi\u010dce?“ zatah\u00e1 m\u011b za ruk\u00e1v.<\/div>\n
„Tom\u00edku, nech ho! Je to z\u0159ejm\u011b n\u011bjak\u00fd fe\u0165\u00e1k,“ hm, ten mal\u00fd se jmenuje jako j\u00e1. P\u011bkn\u00e9. Nad jej\u00edmi \u0159e\u010dmi se v\u0161ak mus\u00edm, sice jen v duchu, pousm\u00e1t.<\/div>\n
„Co je to fe\u0165\u00e1k?“ jeho hlas se vzdaluje, odpov\u011b\u010f u\u017e nesly\u0161\u00edm. P\u011bkn\u00e9. Tak te\u010f jsem dokonce u\u017e i fe\u0165\u00e1k. Moje my\u0161lenkov\u00e9 pochody u\u017e ani j\u00e1 s\u00e1m nesta\u010d\u00edm vn\u00edmat. Zapomenu otev\u0159\u00edt o\u010di. Ne, j\u00e1 nechci otev\u0159\u00edt o\u010di. Proto znova s my\u0161lenkou na toho podraz\u00e1ka, kter\u00e9ho tak miluju, usnu.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Sakra, Bille, vsta\u0148! Okam\u017eit\u011b!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi znovu. Neposlouch\u00e1m ho. On ke mn\u011b p\u0159isko\u010d\u00ed a znovu m\u011b vyt\u00e1hne nahoru. Na\u0161tvu se. S vyp\u011bt\u00edm v\u0161ech sil se mu vy\u0161kubnu a vlep\u00edm mu takovou facku, a\u017e na jeho tv\u00e1\u0159i z\u016fstanou \u010derven\u00e9 \u0161kr\u00e1bance. Stoj\u00edm proti n\u011bmu, moje hru\u010f se spla\u0161en\u011b zved\u00e1.<\/div>\n

„Nen\u00e1vid\u00edm t\u011b!“ vy\u0161t\u011bknu a propaluju ho nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Tohle jsi p\u0159ehnal,“ sykne a jde ke mn\u011b. Ne\u017e sta\u010d\u00edm cokoliv ud\u011blat, ch\u0148apne m\u011b za z\u00e1p\u011bst\u00ed a p\u0159it\u00e1hne m\u011b k sob\u011b tak, \u017ee m\u00e1 sv\u016fj obli\u010dej t\u011bsn\u011b u toho m\u00e9ho. „Jsi jenom d\u011bvka. Nic v\u00edc ne\u017e d\u011bvka. A j\u00e1 ti to te\u010f hodl\u00e1m dok\u00e1zat,“ \u0159ekne. Pevn\u011b semknu v\u00ed\u010dka k sob\u011b. Te\u010f u\u017e se pry\u010d nedostanu. Oto\u010d\u00ed m\u011b z\u00e1dy k sob\u011b a p\u0159itiskne m\u011b ke st\u011bn\u011b. Zalap\u00e1m po dechu. Rty se p\u0159isaje ze zadu na m\u016fj krk, kde mi za\u010dne surov\u011b skous\u00e1vat jemnou k\u016f\u017ei. Bol\u00ed to.<\/div>\n
„Au!“ vyjeknu, kdy\u017e to ud\u011bl\u00e1 fakt hodn\u011b surov\u011b.<\/div>\n
„Dr\u017e hubu!“ \u0161t\u011bkne po mn\u011b.<\/div>\n
Chci k Tomovi. Te\u010f hned!<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Pane! Pane, vst\u00e1vejte! Tady nem\u016f\u017eete b\u00fdt,“ probud\u00ed m\u011b nejasn\u00e9 hlasy. Otev\u0159u o\u010di a zjist\u00edm, \u017ee p\u0159ede mnou stoj\u00ed dva policajti.<\/div>\n

„Co\u017ee?“ prot\u0159u si o\u010di, abych nem\u011bl tak zaml\u017een\u00e9 vid\u011bn\u00ed.<\/div>\n
„No, usnul jste tu. Jen\u017ee tu nem\u016f\u017eete b\u00fdt. M\u011bl byste j\u00edt dom\u016f.“ Ani jsem si neuv\u011bdomil, \u017ee jsem tu opravdu usnul. Ale j\u00e1 dom\u016f j\u00edt nechci. Nem\u016f\u017eu. J\u00e1 si mus\u00edm promluvit s Billem. Mus\u00edm si to s n\u00edm ujasnit.<\/div>\n
„M\u00e1te pravdu! D\u011bkuju,“ popl\u00e1c\u00e1m jednoho po ramenou a u\u017e b\u011b\u017e\u00edm k Billovu domu. Je\u0161t\u011b \u017ee odtud bydl\u00ed jen p\u00e1r metr\u016f. V srdci m\u011b t\u00ed\u017e\u00ed zklam\u00e1n\u00ed. Ale hor\u0161\u00ed u\u017e to nebude. Co mi m\u016f\u017ee je\u0161t\u011b \u0159\u00edct?<\/div>\n
P\u0159ijdu znovu k jeho dve\u0159\u00edm, tvrd\u011b na n\u011b zabu\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Wolfe, pros\u00edm ne! Pros\u00edm!“ usly\u0161\u00edm na\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edho Billa. Proboha, co mu d\u011bl\u00e1? Jestli ho nenech\u00e1, tak-!<\/div>\n
„Bille!!!“ n\u00e1sil\u00edm otev\u0159u dve\u0159e, k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed nejsou zam\u010den\u00e9. Uvid\u00edm je tam. Bill je op\u0159en\u00fd o st\u011bnu. Pl\u00e1\u010de, zat\u00edmco do n\u011bj Wolfgang nechutn\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Pomoz mi, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1. Do\u0161el mu od bolesti hlas.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Pomoz mi, pros\u00edm,“ za\u0161ept\u00e1m, kdy\u017e uvid\u00edm Toma, jak se dostal do domu. Wolf ho taky zpozoruje.<\/div>\n

„Vypadni, ty ubo\u017e\u00e1ku! Jeho nikdy nedostane\u0161!“ za\u0159ve na Toma. Ten se ale rozb\u011bhne proti n\u011bmu a prudce do n\u011bj naraz\u00ed, \u010d\u00edm\u017e ho shod\u00ed na zem. Potom m\u011b chytne za ruku a u\u017e m\u011b t\u00e1hne ven. Ned\u00e1m si po\u0159\u00e1dn\u011b ani kalhoty, ut\u00edk\u00e1me pry\u010d. P\u0159es slzy skoro nevid\u00edm a klop\u00fdt\u00e1m za Tomem, ale nech\u00e1v\u00e1m se j\u00edm v\u00e9st. Ut\u00edk\u00e1me dlouho a j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu. Zna\u010dn\u011b za Tomem zaost\u00e1v\u00e1m.<\/div>\n
„To-Tome,“ vyderu ze sebe a \u00fapln\u011b zastav\u00edm. Tom se na m\u011b oto\u010d\u00ed. U\u017e jsme dost daleko od domu. „M-m\u016f\u017eeme tro-chu zpomalit?“ zept\u00e1m se mezi hlubok\u00fdmi n\u00e1dechy a v\u00fddechy. Tom m\u011b m\u00edsto odpov\u011bdi pevn\u011b obejme. Chv\u00edli tam jen stoj\u00edme v objet\u00ed a nic ne\u0159\u00edk\u00e1me. Potom se Tom trochu poodt\u00e1hne.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi mi to \u0159ekl?“ zept\u00e1 se ti\u0161e. V jeho o\u010d\u00edch se lesknou slzy.<\/div>\n
„To on,“ hlesnu jen ti\u0161e a schov\u00e1m sv\u016fj obli\u010dej mezi jeho krk a rameno. Znovu se rozvzlyk\u00e1m. Nechci u\u017e ho nikdy pustit. C\u00edt\u00edm se s n\u00edm tak v bezpe\u010d\u00ed.<\/div>\n
„\u0160\u0161\u0161\u0161,“ konej\u0161\u00ed m\u011b a jemn\u011b m\u011b hlad\u00ed po z\u00e1dech.<\/p>\n

Ahojte \ud83d\ude42 Tuto je mont\u00e1\u017e e\u0161te ku star\u0161ej \u010dasti, ktor\u00e1 tu len tak padla, \u017ee by som mohla urobi\u0165 mont\u00e1\u017e Billa v Tomovom oble\u010den\u00ed. Pam\u00e4t\u00e1te si na t\u00fa sc\u00e9nu? Tak tu je tak tro\u0161ku zobrazen\u00e1 \ud83d\ude09 Nie je to ni\u010d moc hej, ale na zobrazenie a d\u00f4kaz, \u017ee som na v\u00e1s nezabudla, to h\u00e1dam posta\u010d\u00ed. Tak zatia\u013e pa :*<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Tom: Je kr\u00e1sn\u00e9 dr\u017eet ho v n\u00e1ru\u010di. K\u00e9\u017e by to nikdy neskon\u010dilo. Vlastn\u011b, ne. Tro\u0161ku se odt\u00e1hnu, Bill se na m\u011b jen zmaten\u011b d\u00edv\u00e1. „Mohl bys m\u011b pol\u00edbit?“ nev\u00edm, kde se ve mn\u011b bere tolik odvahy. Netrp\u011bliv\u011b \u010dek\u00e1m na jeho<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6792","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6792","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6792"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6792\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6792"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6792"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6792"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}