{"id":6796,"date":"2012-03-17T17:00:00","date_gmt":"2012-03-17T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6778"},"modified":"2012-03-17T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-17T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-50","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/17\/zeiten-andern-dich-50\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 50."},"content":{"rendered":"

<\/strong><\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ne, te\u010f v\u00e1\u017en\u011b. Kdes byl ten t\u00fdden?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se s prckama po dal\u0161\u00ed hodn\u00e9 chv\u00edli rozhodneme vydat zp\u00e1tky.
„V\u00ed\u0161, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011bl Andy autonehodu? Nemohl odjet tud\u00ed\u017e na kemp, a odj\u00ed\u017ed\u011blo se d\u00edky tomu i pozd\u011bji ne\u017e obvykle, ale odj\u00ed\u017ed\u011blo. M\u00e1 r\u00e1d, kdy\u017e m\u00e1 p\u0159ehled o tom, co se tam d\u011bje. Kontrolovat to. Tak\u017ee poprosil m\u011b, respektive jeho matka, abych tam na to dohl\u00e9dl, \u017ee v\u0161e bude v pohod\u011b. M\u011bl jsem tam b\u00fdt je\u0161t\u011b \u010dty\u0159i dny, ale R\u00f3za mi zachr\u00e1nila \u017eivot.“
„Jede\u0161 p\u0159\u00edmo odtamtud?“
„Jop.“
„Tys v\u00e1\u017en\u011b jel domu kv\u016fli mn\u011b?“
„Ne, loni na podzim jsem se na zahrad\u011b skamar\u00e1dil s jedn\u00edm je\u017ekem. M\u011bl jsem o n\u011bj starost. V\u011bd\u011bl jsi, \u017ee je\u017eci nejed\u00ed jablka? Pff, poh\u00e1dky.“
„Bo\u017ee, kde bere\u0161 tak pitom\u00fd n\u00e1pady?“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bho se sm\u00edchem, na\u010de\u017e m\u011b on se sm\u00edchem pevn\u011b obejme a jemn\u011b mnou zat\u0159ese.
„Nikdy, u\u017e nikdy se m\u011b neptej, jestli to d\u011bl\u00e1m kv\u016fli tob\u011b. Za V\u0160\u00cdM, co te\u010f d\u011bl\u00e1m, stoj\u00ed\u0161 jen ty!“
„Ne. J\u00e1 bych nikdy nedovolil, aby ses choval jak uprchl\u00edk z \u00fastavu!“
„Hej ty!“ p\u0159ekvapen\u011b se na m\u011b pod\u00edv\u00e1 a j\u00e1 na n\u011bho jen se sm\u00edchem vypl\u00e1znu jazyk a rozute\u010du se s prckama v z\u00e1v\u011bsu pry\u010d.<\/p>\n

„M\u00e1m z\u00edtra na dv\u011b hodiny odpoledne kytaru. Ale pak by to ur\u010dit\u011b \u0161lo.“
„Co je to odpoledne?“
„Od \u010dty\u0159.“
„Uf, j\u00e1 ve t\u0159i kon\u010d\u00edm v obchod\u011b.“
„Mohl bys j\u00edt se mnou, kdybys cht\u011bl.“
„To bych mohl?“
„Jsou to moje hodiny, m\u016f\u017eu prakticky cokoliv, co si vzpomenu.“
„Tak v tom p\u0159\u00edpad\u011b chci,“ p\u0159ik\u00fdvnu s \u00fasm\u011bvem. „Z\u00edtra ve \u010dty\u0159i tam jsem.“
„\u0160koda, \u017ee u\u017e v\u00e1\u017en\u011b mus\u00ed\u0161.“ Objev\u00ed se v m\u017eiku u vr\u00e1tek Nelly s Mikym v n\u00e1ru\u010d\u00ed, kter\u00e1 str\u00e1vila zbytek ve\u010dera, za ji\u017e uklidn\u011bn\u00e9ho po\u010das\u00ed, s n\u00e1mi venku. Hlavn\u011b proto, \u017ee Gordon odjel se sv\u00fdmi kolegy pry\u010d a poprosil m\u011b, zda bychom tu s n\u00ed tu chv\u00edli z\u016fstali.<\/div>\n

\n
„Ale v\u00ed\u0161, co jsem ti sl\u00edbil, \u017ee?“ mrkne na ni s \u00fasm\u011bvem Tom.
„A kdy?“
„Nep\u016fjde to hned, ale slibuju, \u017ee tenhle t\u00fdden je\u0161t\u011b ur\u010dit\u011b.“
„Jup\u00ed\u00ed\u00ed! Tak ahoj, j\u00e1 mus\u00edm taky j\u00edt,“ usm\u011bje se a pak si m\u011b ch\u00e1pav\u011b prohl\u00e9dne. „J\u00e1 si jdu hr\u00e1t, Bill ti ur\u010dit\u011b p\u0159ede mnou nechce d\u00e1t pusu,“ \u0159ekne pak, ani\u017e by jen na vte\u0159inu zav\u00e1hala, a se sm\u00edchem se rozute\u010de pry\u010d.
„Nelly!“ nech\u00e1pav\u011b se po n\u00ed ohl\u00e9dnu, ale jedin\u00e9, co z n\u00ed zaznamen\u00e1m, je \u0161mouha mizej\u00edc\u00ed pry\u010d.
Tom si mne se zasm\u00e1n\u00edm p\u0159it\u00e1hne bl\u00ed\u017e. „Za pravdu se \u010dlov\u011bk zlob\u00ed nejv\u00edc, \u017ee?“
„Nepodporuj j\u00ed v tom, nebo ti nebudu cht\u00edt d\u00e1t pusu, ani tak.“
„Ukradnu si j\u00ed s\u00e1m.“
„A v\u00ed\u0161, \u017ee to je super n\u00e1pad? Drbn\u00e1m tady se v oknech pohybuj\u00ed z\u00e1clony, jak se sna\u017e\u00ed vyzkoumat, kdo \u017ee to p\u0159ijel. Ale ne! Dva kluci! Proboha, kam ten dne\u0161n\u00ed sv\u011bt sp\u011bje!“
Tom mne se sm\u00edchem lehce pohlad\u00ed po z\u00e1dech. „Tak to bych si m\u011bl d\u00e1t extra z\u00e1le\u017eet.“
„Sakra, hlavn\u011b u\u017e to ud\u011blej!“ pronesu zoufale, av\u0161ak se sm\u00edchem, a ukradnu si jeho rty s\u00e1m. Jeho m\u011bkou\u010dk\u00fd rty, kter\u00fd mi sakra chyb\u011bly, a kter\u00e9 mi d\u00e1vaj\u00ed te\u010f tu jistotu, kterou jsem v posledn\u00edch dnech ztr\u00e1cel. Jedin\u00e9, co te\u010f chci ztr\u00e1cet, je p\u016fda pod nohama, a to se d\u00edky Tomovi a jeho pozornosti da\u0159\u00ed v\u00edc ne\u017e dokonale.<\/p>\n

A\u010d se mi \u010dek\u00e1n\u00ed do dal\u0161\u00edho dne zd\u00e1 nekone\u010dn\u00fdm, p\u0159esto se ani nenad\u011bju a u\u017e vystupuju z autobusu. „Ahoj,“ usm\u011bju se na \u010dekaj\u00edc\u00edho Toma. P\u0159es rameno m\u00e1 hozenou kytaru v pouzdru a jeho \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i zna\u010d\u00ed, \u017ee je v\u00edc ne\u017e v dobr\u00e9m rozpolo\u017een\u00ed.
„Ahoj,“ ukradne si jen kr\u00e1tkou pusu na pozdrav a okam\u017eit\u011b proplete na\u0161e prsty.
„J\u00e1 jsem si po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkal, jak\u00e1 role se k tob\u011b hod\u00ed nejv\u00edc, a kone\u010dn\u011b to vid\u00edm, co ti sch\u00e1zelo k tomu, aby mi to do\u0161lo! Ta kytara,“ podotknu.
„Role jsou pro herce, pamatuje\u0161?“ vr\u00e1t\u00ed mi mou v\u011btu s \u00fa\u0161klebkem.
„Sakra!“ zanad\u00e1v\u00e1m si se sm\u00edchem na sebe, kdy\u017e se vyd\u00e1me na cestu k z\u00e1kladce.
„Hrozn\u011b ti slu\u0161\u00ed slovo sakra.“
„Jsi ta nejv\u011bt\u0161\u00ed h\u00e9re\u010dka, kterou jsem kdy potkal!“
„V\u0161ichni jsme herci,“ mrkne.<\/p>\n

„A dokonce jsem se rozhodl, pro tv\u016fj klid, \u017ee ti R\u00f3zu co nejd\u0159\u00edv p\u0159edstav\u00edm. Bude se ti l\u00edbit, v\u011b\u0159 mi,“ vypl\u00e1zne jazyk, kdy\u017e dojdeme a\u017e k hlavn\u00edmu vchodu Z\u00e1kladn\u00ed \u0161koly. Zase jsme v rozhovoru n\u011bjak nedopat\u0159en\u00edm do\u0161li a\u017e k R\u00f3ze, ale tentokr\u00e1t se o n\u00ed sna\u017e\u00edm mluvit v tom lep\u0161\u00edm duchu. Tom otev\u0159e dve\u0159e a j\u00e1 nesta\u010d\u00edm polknout, kdy\u017e vejdeme dovnit\u0159.
„A za\u010dne\u0161 tou hor\u0161\u00ed polovinou,“ \u0159eknu dost nevra\u017eiv\u011b, kdy\u017e na chodb\u011b p\u0159ed n\u00e1ma spat\u0159\u00edm Andrease. Vzpom\u00ednky na autonehodu jsou na n\u011bm je\u0161t\u011b znateln\u00e9. V obli\u010deji m\u00e1 poz\u016fstatek p\u016fvodn\u00ed velk\u00e9 r\u00e1ny a kolem pasu m\u00e1 jak\u00fdsi r\u00e1doby krun\u00fd\u0159. Pohybovat se ale m\u016f\u017ee o\u010dividn\u011b l\u00e9pe, ne\u017e bych s t\u00edmhle za\u0159\u00edzen\u00edm o\u010dek\u00e1val.
„Nazdar,“ u\u0161kl\u00edbne se na to on a dojde k n\u00e1m s kl\u00ed\u010dkama, kter\u00fdma nejprve zato\u010d\u00ed v ruce, a pak je p\u0159ed\u00e1 Tomovi, ani\u017e by ze m\u011b spustil pohled.
„D\u00edk,“ \u0159ekne Tom chladn\u011b a majetnicky mne chyt\u00ed za bok, aby se mu povedlo mne odv\u00e9st od Andrease, kter\u00fd na rozd\u00edl od n\u00e1s z\u016fstane st\u00e1t na m\u00edst\u011b.<\/p>\n

„Tak\u017ee sis, Tome, vybral, jo? V\u0161echny ty d\u011bvky jsi vym\u011bnil jen za jeden zadek, kterej se d\u00e1 op\u00edchat kdykoliv a kdekoliv\u2026“ Hod\u00ed Andreas do vzduchu trapnou nar\u00e1\u017eku.
Tom ale prudce zastav\u00ed a s \u00fa\u0161klebkem se oto\u010d\u00ed sm\u011brem k n\u011bmu. „Nev\u011b\u0159il bys, ale tohle je na tom vlastn\u011b ta nejv\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdhoda. M\u016f\u017eeme se st\u0159\u00eddat v tom, kdo chce op\u00edchat koho.“
Kdybych to um\u011bl bez pou\u017eit\u00ed rukou, pr\u00e1v\u011b bych se pokusil zacpat si u\u0161i, ale proto\u017ee to nejde, tak jen semknu rty a sna\u017e\u00edm se nest\u0159etnout se s pohledem Andrease.
„Ty kl\u00ed\u010de! Odnes je k Filipovi. Brzo,“ \u0159ekne tvrd\u011b a chladn\u011b, a pak je sly\u0161et u\u017e pouh\u00e9 bouchnut\u00ed dve\u0159\u00ed hlavn\u00edho vchodu.
Tom se v\u00edt\u011bzn\u011b usm\u011bje a odemkne si dve\u0159e od u\u010debny p\u0159ed n\u00e1ma. Vejdu za n\u00edm pomalu, a kdy\u017e chce odlo\u017eit kytaru, zvedne pohled teprve ke mn\u011b. „Co?“
„Nemusels \u0159\u00edkat, \u017ee\u2026“ nazna\u010d\u00edm prstem na chodbu, na pr\u00e1v\u011b odehranou sc\u00e9nu.
Tom se na to jen zasm\u011bje. „Ale zlato.“ Lehce zavrt\u00ed hlavou, odlo\u017e\u00ed kytaru a za\u010dne hledat n\u011bco v \u0161upl\u00edku.<\/p>\n

M\u00edrn\u011b p\u0159ekvapen\u011b si ho prohl\u00e9dnu. On \u0159ekl\u2026 zlato? Ne, ne ur\u010dit\u011b jsem ho p\u0159eslechl, ur\u010dit\u011b jsem \u0161patn\u011b sly\u0161el. Co\u017ee? Oh bo\u017ee, zn\u011blo to sakra tak roztomile, tak n\u011b\u017en\u011b. Uff, m\u011bl bych se zase uklidnit. Nechci, aby si myslel, \u017ee\u2026 co? Co by si m\u011bl myslet? „Jak to, \u017ee\u2026 je tady i Andreas?“ zept\u00e1m se s lehkou obavou, \u017ee snad bych ho musel i mimo \u0161kolu potk\u00e1vat \u010dast\u011bji ne\u017e bych cht\u011bl.
„Jeho m\u00e1ma je tady \u0159editelkou,“ pokr\u010d\u00ed Tom rameny s pohledem st\u00e1le potopen\u00fdm v \u0161upl\u00edku.
„Aha,“ \u0159eknu jen a p\u0159ik\u00fdvnu. Tak\u017ee \u0159editelka. Super! A kl\u00ed\u010de jsou samoz\u0159ejm\u011b p\u0159edateln\u00e9 p\u0159es Andrease, kdy\u017e dosud byli nejv\u011bt\u0161\u00ed kamar\u00e1di. Av\u0161ak, i kdy\u017e mi Tom tvrdil, jak m\u00e1 sm\u00ed\u0161en\u00e9 pocity z toho setk\u00e1n\u00ed s Andreasem v nemocnici, te\u010f naopak zn\u011bl jejich rozhovor chladn\u011bji ne\u017e obvykle, nebo ne? Tak kde je pravda? Pohledem utkv\u00edm na klav\u00edru. M\u011bl bych se od n\u011bho dr\u017eet asi d\u00e1l, proto\u017ee m\u00e9 zku\u0161enosti jsou na ni\u017e\u0161\u00edm bod\u011b, ne\u017e bych cht\u011bl, ale p\u0159esto mne to k n\u011bmu l\u00e1k\u00e1. „Jsi p\u0159\u00edsn\u00fd u\u010ditel?“ usm\u011bju se, kdy\u017e kouknu zp\u00e1tky na Toma.
Ten v\u00edt\u011bzoslavn\u011b vyt\u00e1hne ze \u0161upl\u00edku, co pot\u0159eboval a \u0161kodolib\u011b se zasm\u011bje. „Je hloupost b\u00fdt hodnej, nikdo pak necvi\u010d\u00ed.“ Mus\u00edm se zasm\u00e1t a nech\u00e1m se, kdy\u017e ke mn\u011b p\u0159ijde a obto\u010d\u00ed sv\u00e9 ruce kolem m\u00e9ho pasu. „Nebo ne?“
„No j\u00e1 jen, jestli bys m\u011b vyrazil ze t\u0159\u00eddy, kdybych zkusil n\u011bco zahr\u00e1t,“ pouk\u00e1\u017eu prstem na klav\u00edr.
„V\u00ed\u0161, nem\u011bl bych to \u0159\u00edkat, ale ur\u010dit\u00fdm jedinc\u016fm nadr\u017euju.“
„Ale kdy\u017e j\u00e1 nejsem ani piln\u00fd, ani nadan\u00fd \u017e\u00e1k.“
„Ne, pros\u00edm, zahraj n\u011bco,“ usm\u011bje se a l\u00edpne mi pusu.<\/p>\n

Kdy\u017e se chci ale odebrat ke klav\u00edru, na kter\u00fd m\u011b u\u010dila maminka, do dve\u0159\u00ed vejde tak dvan\u00e1ctilet\u00e1 sle\u010dna s copem a\u017e pod p\u00e1s a se z\u00e1\u0159iv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a stejn\u011b tak kytarou p\u0159es rameno. „Ahoj,“ sjede n\u00e1s pohledem oba.
„Ahoj Katrin,“ strhne svou pozornost okam\u017eit\u011b Tom a usm\u011bje se, „tohle je Bill. Bude tu dneska s n\u00e1mi, nevad\u00ed to, \u017ee ne?“
„Ahoj,“ pozdrav\u00edm ji s \u00fasm\u011bvem, na\u010de\u017e mi ona vr\u00e1t\u00ed pozdrav m\u00e1vnut\u00edm a koukne na Toma.
„Nevad\u00ed. Jen douf\u00e1m, \u017ee neum\u00ed na kytaru l\u00edp ne\u017e j\u00e1, proto\u017ee se mi tady budete sm\u00e1t dva.“
„Hej Katrin, dovol, kdy jsem se ti sm\u00e1l?“ zept\u00e1 se se sm\u00edchem Tom.
„No j\u00e1 jen, p\u0159edem, rad\u011bji,“ za\u010dne se sm\u00e1t taky a vynd\u00e1vat kytaru z pouzdra. Je roztomil\u00e1, a hlavn\u011b si jist\u011b um\u00ed pusou v\u0161echno vy\u0159\u00eddit sama na sv\u016fj v\u011bk. Ale u\u017e jsem si zvykl, \u017ee dne\u0161n\u00ed mlad\u00e9 generaci sebev\u011bdom\u00ed nechyb\u00ed. Jen mn\u011b se to n\u011bjak vyh\u00fdb\u00e1.
„No, na kytaru sice neum\u00ed, ale za to, \u017ee si poslechne tvoje um\u011bn\u00ed, m\u016f\u017ee\u0161 si ho pak poslechnout ty na klav\u00edr.“ Mrkne Tom sm\u011brem k n\u00ed, a na mne zbude u\u017e jen vyplazen\u00ed jazyka.
„Pfff,“ slo\u017e\u00edm si s \u00fasm\u011bvem ruce na prsou.
„Plat\u00ed,“ usm\u011bje se na m\u011b Katrin a polo\u017e\u00ed si kytaru na \u017eidli. „Vlastn\u011b, m\u016f\u017ee\u0161 za\u010d\u00edt ty. Bude to hned lep\u0161\u00ed.“
„No j\u00e1 nev\u00edm. M\u011bla by ses tady n\u011bco nau\u010dit, a ne se nechat kazit mou hrou.“
„To je v pohod\u011b. Zvl\u00e1dnu to.“
Nadechnu se a nakonec se usm\u011bju, kdy\u017e na mne oba z\u016fstanou viset pohledem, co ud\u011bl\u00e1m. „Fajn, fajn,“ rezignovan\u011b se tentokr\u00e1t skute\u010dn\u011b odeberu ke klav\u00edru, a kdy\u017e si prohl\u00e9dnu klapky, p\u0159ejede mi po t\u011ble p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo, kdy\u017e si na nich p\u0159edstav\u00edm mamin\u010diny prsty, aby mne navedly.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ne, te\u010f v\u00e1\u017en\u011b. Kdes byl ten t\u00fdden?“ zept\u00e1m se s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e se s prckama po dal\u0161\u00ed hodn\u00e9 chv\u00edli rozhodneme vydat zp\u00e1tky.„V\u00ed\u0161, jak jsem ti \u0159\u00edkal, \u017ee m\u011bl Andy autonehodu? Nemohl odjet tud\u00ed\u017e na kemp, a odj\u00ed\u017ed\u011blo se d\u00edky tomu<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6796","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6796","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6796"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6796\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6796"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6796"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6796"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}