{"id":6798,"date":"2012-03-17T14:00:00","date_gmt":"2012-03-17T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6780"},"modified":"2012-03-17T14:00:00","modified_gmt":"2012-03-17T13:00:00","slug":"cizinec-28","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/17\/cizinec-28\/","title":{"rendered":"Cizinec 28."},"content":{"rendered":"
autor: Helie<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom vyb\u011bhl ven z domu. N\u011bco ho k tomu donutilo, mo\u017en\u00e1 to byl pes, kter\u00fd divoce \u0161kr\u00e1bal na zasunovac\u00ed dve\u0159e na terasu, nebo to byl ten divn\u00fd hlodav\u00fd pocit, kter\u00fd se mu usadil v \u017ealudku. Scotty b\u011b\u017eel p\u0159ed n\u00edm a \u0161t\u011bkal. Tom c\u00edtil d\u00e9j\u00e0 vu\u2026 u\u017e podruh\u00e9. Scotty sebejist\u011b zam\u00ed\u0159il mezi stromy. Tom p\u0159\u00edli\u0161 brzy poznal cestu, po kter\u00e9 ho vede. Vedla je p\u0159\u00edmo k jez\u00edrku, na jeho\u017e okraji sed\u011bla schoulen\u00e1 lidsk\u00e1 postava. Billova z\u00e1da se proh\u00fdbala pod t\u00edhou jeho pocit\u016f, ale hlavu m\u011bl hrd\u011b vzty\u010denou a nastavoval ji k nebi.<\/div>\n
Tomovi z pohledu na n\u011bj zt\u011b\u017eklo srdce. Tu\u0161il, co tohle v\u0161echno znamen\u00e1. Bill m\u011bl na sob\u011b jedno z jeho tri\u010dek, kter\u00e1 se mu vypa\u0159ila ze sk\u0159\u00edn\u011b. Bill se nikdy neptal, jestli si je m\u016f\u017ee vz\u00edt, ale Tomovi to stejn\u011b nevadilo. Te\u010f, kdy\u017e vid\u011bl, jak se sm\u00e1\u010den\u00e9 tri\u010dko lep\u00ed na Billovo t\u011blo, kter\u00e9 se hrout\u00ed v tr\u00e1v\u011b\u2026 jak Bill zved\u00e1 tv\u00e1\u0159 k nebes\u016fm\u2026 z toho v\u00fdjevu se mu cht\u011blo bre\u010det.<\/p>\n

„P\u0159i\u0161el \u010das?“ zeptal se. Bill sebou \u0161kubl. Smutn\u00fdma, uplakan\u00fdma o\u010dima pohl\u00e9dl do Tomovy tv\u00e1\u0159e. I jemu z o\u010d\u00ed pomalu vyt\u00e9kaly slzy. B\u00e1l se chv\u00edle, kdy se Bill ztrat\u00ed stejn\u011b rychle, jako se objevil. Bill skoro neznateln\u011b p\u0159ik\u00fdvl. Jemu samotn\u00e9mu krv\u00e1celo srdce, ale tu\u0161il, \u017ee s t\u00edm stejn\u011b u\u017e nic nenad\u011bl\u00e1. Byl to osud.<\/div>\n

Tom ob\u011bhl jez\u00edrko a klesl do tr\u00e1vy vedle Billa. Jeho obli\u010dej sev\u0159el ve dlan\u00edch a palci mu z tv\u00e1\u0159\u00ed odhrnoval vlasy, kter\u00e9 se mu lepily na k\u016f\u017ei. Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di. Tohle se nem\u011blo st\u00e1t, Tom nem\u011bl p\u0159ij\u00edt. Umoc\u0148oval tak jeho smutek.<\/div>\n
„Miluju t\u011b,“ za\u0161eptal Tom. P\u0159itiskl sv\u00e9 rty k Billov\u00fdm. Jejich polibek byl dlouh\u00fd a proc\u00edt\u011bn\u00fd. Posledn\u00ed\u2026 Bill Toma hladil po prstech, kter\u00fdmi sv\u00edral jeho tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
\n
Myslel si, \u017ee kdyby o sv\u00e9m nedobrovoln\u00e9m odchodu \u0159ekl Tomovi, obvinil by ho z toho, \u017ee mu tvrdil, \u017ee nikam neodejde. Jen\u017ee Bill nemohl jinak. Obj\u00edmal Toma kolem ramen, kdy\u017e se vzduch kolem nich zavlnil a mraky p\u0159\u00edmo nad jejich hlavami se rozestoupily.<\/div>\n
O chv\u00edli pozd\u011bji u\u017e Tom obj\u00edmal jen vzduch. Dlouho sed\u011bl v tr\u00e1v\u011b, d\u00edval se vzh\u016fru a bre\u010del. Ta pr\u00e1zdnota, kter\u00e1 nahradila Billa, ho u\u017e\u00edrala. Nejv\u00edc ho ale mrzelo, \u017ee s t\u00edm nemohl nic d\u011blat, \u017ee se dokonce nemohl ani s Billem po\u0159\u00e1dn\u011b rozlou\u010dit. Tolik si p\u0159\u00e1l, aby v\u0161echno dopadlo jinak.<\/div>\n
Z\u00edral na svoje ruce. Na ruce, ve kter\u00fdch dr\u017eel Billa, ne\u017e zmizel z jeho \u017eivota. Zmizel stejn\u011b rychle a ne\u010dekan\u011b, jako se objevil.<\/div>\n
Tom nam\u00e1hav\u011b vstal z tr\u00e1vy. Kousek od n\u011bj le\u017eel Scotty a pokn\u00edk\u00e1val. Kdy\u017e zmer\u010dil, \u017ee jeho p\u00e1n vstal, vstal taky a kr\u00e1\u010deje mu v\u011brn\u011b po boku, s n\u00edm zam\u00ed\u0159il zp\u011bt do s\u00eddla, kter\u00e9 se pro Toma znovu stalo pust\u00fdm, temn\u00fdm a \u0161ediv\u00fdm\u2026<\/p>\n

<\/div>\n

\u00b0\u00b0*\u00b0\u00b0<\/div>\n
\n

„Na Ayovo zdrav\u00ed!“<\/p><\/div>\n

Bill m\u017eoural na lidi, kte\u0159\u00ed pozvedali sklen\u011bn\u00e9 \u010d\u00ed\u0161e do v\u00fd\u0161e o\u010d\u00ed, a pot\u00e9 si mezi sebou \u0165ukali. Bill jejich radost opl\u00e1cel pouze ze zdvo\u0159ilosti. Ve skute\u010dnosti by se nejrad\u0161i zahrabal do p\u0159ikr\u00fdvek a u\u017e nikdy neopustil sv\u016fj pokoj. Vedle n\u011bj na honosn\u00e9 \u017eidli sed\u011bl jeho otec. Usm\u00edval se na p\u0159\u00e1tele<\/em>, kter\u00e9 pozval do sv\u00e9ho s\u00eddla kv\u016fli oslav\u011b synova n\u00e1vratu. Za tu dobu, i kdy\u017e to nebylo nijak dlouho, ze\u0161ediv\u011bl. \u010cern\u00e9 vlasy u\u017e se mu tolik neleskly a protk\u00e1valo je st\u0159\u00edbro, kter\u00e9 v nich Bill nikdy p\u0159edt\u00edm nevid\u011bl.<\/div>\n
Lid\u00e9 kolem stolu usedli zp\u00e1tky na sv\u00e1 m\u00edsta a Bill\u016fv otec n\u011bkolikr\u00e1t za sebou tleskl. Oznamoval tak sv\u00e9mu slu\u017eebnictvu, \u017ee maj\u00ed za\u010d\u00edt nosit j\u00eddlo na st\u016fl. Jen Bill v\u011bd\u011bl, \u017ee si kv\u016fli tomu najal t\u0159i dal\u0161\u00ed hospodyn\u011b nav\u00edc. V\u0161ichni se radovali z Billova n\u00e1vratu a\u017e na n\u011bj samotn\u00e9ho. Nech\u00e1pal, jak je mo\u017en\u00e9, \u017ee po p\u00e1du si nepamatoval nic, kde\u017eto po n\u00e1vratu si pamatoval v\u0161echno naprosto p\u0159esn\u011b.<\/p>\n

Tup\u011b z\u00edral na skleni\u010dku p\u0159ed sebou. Sledoval hladinu nazl\u00e1tl\u00e9ho moku v n\u00ed, kter\u00fd ho p\u00e1lil na jazyku, ale \u00fapln\u011b jin\u00fdm zp\u016fsobem ne\u017e alkohol, jen\u017e okusil p\u0159i n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b Lond\u00fdna. N\u011bkdo mu poklepal na rameno. Trhl hlavou vzh\u016fru, aby spat\u0159il mlad\u00edka s \u017eivo\u010di\u0161n\u00fdma o\u010dima a z\u00e1plavou plav\u00fdch vlas\u016f.<\/div>\n

„Jen jsem t\u011b cht\u011bl pozdravit,“ usm\u00e1l se. „Bylo velice zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, kdy\u017e se tv\u016fj otec odml\u010del a p\u0159estal sh\u00e1n\u011bt potencion\u00e1ln\u00ed n\u00e1padn\u00edky. Je dob\u0159e, \u017ee jsi zp\u011bt, Aye. Lid\u00e9 op\u011bt dostanou d\u016fvod k pomluv\u00e1m.“<\/div>\n
Bill potla\u010doval nutk\u00e1n\u00ed p\u0159i\u0161krtit ho. M\u00edsto toho se v\u0161ak okouzliv\u011b usm\u00e1l.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 bych ti m\u011bl pod\u011bkovat. D\u00edky tob\u011b jsem za\u017eil n\u011bco, co se jen tak n\u011bkomu nepovede. A v\u011b\u0159 mi, \u017ee jed v tv\u00fdch slovech m\u00e9 vzpom\u00ednky nezni\u010d\u00ed.“ Samolib\u00fd \u00fasm\u011bv v tv\u00e1\u0159i mlad\u00edka okam\u017eit\u011b zkamen\u011bl. \u0160lehl po Billovi t\u00e9m\u011b\u0159 vra\u017eedn\u00fdm pohledem, ne\u017e znovu nasadil fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv a vm\u00edsil se do davu.<\/p>\n

Spolu s jeho odchodem tak\u00e9 zmizel \u00fasm\u011bv z Billovy tv\u00e1\u0159e. Vr\u00e1til se zp\u011bt k temn\u00fdm my\u0161lenk\u00e1m, kter\u00e9 sm\u011b\u0159ovaly k jedin\u00e9mu c\u00edli – k jeho Tomovi. S\u00e1m sebe se ptal, co asi d\u011bl\u00e1, jak se m\u00e1. A jestli dob\u0159e pe\u010duje o Scottyho. Byl to t\u00fdden, co se Bill vr\u00e1til dom\u016f<\/em>. Otec se s n\u00edm n\u011bkolik dn\u00ed nebavil, ale pak usoudil, \u017ee mu jeho syn chyb\u011bl. Bill poprv\u00e9 c\u00edtil z jeho osoby alespo\u0148 n\u00e1znak n\u011bjak\u00fdch cit\u016f k jeho osob\u011b. Ani to ho v\u0161ak nemohlo zachr\u00e1nit od depres\u00ed, do kter\u00fdch upadal. Nejhor\u0161\u00ed bylo, \u017ee v dom\u011b nenach\u00e1zel nic, co by mu Toma alespo\u0148 trochu p\u0159ipom\u00ednalo. V\u0161e se vztahovalo k jeho star\u00e9mu \u017eivotu, nic nedokazovalo, \u017ee se mu v\u0161echno jen nezd\u00e1lo. S\u00e1m byl zmaten\u00fd, proto\u017ee kdy\u017e se probudil, le\u017eel ve sv\u00e9 posteli.<\/p>\n

„Aye, jsi smutn\u00fd,“ prohodil jeho otec, kdy\u017e jednotliv\u011b pozdravil snad ka\u017ed\u00e9ho, kdo se na oslav\u011b Billova n\u00e1vratu nach\u00e1zel. Bill p\u0159ik\u00fdvl. Nemohl si zvyknout na jm\u00e9no, kter\u00fdm ho tu v\u0161ichni titulovali. Nel\u00edbilo se mu, nepat\u0159ilo k n\u011bmu.<\/div>\n

„Pokud ti m\u00e1m sehnat dobr\u00e9ho mu\u017ee, mus\u00ed\u0161 se usm\u00edvat. Nikdo nestoj\u00ed o \u010dlov\u011bka s\u017e\u00edran\u00e9ho smutkem. Sm\u011bj se, Aye, dnes je tv\u016fj velk\u00fd den.“ Bill se zamra\u010dil. Necht\u011bl ani tipovat, co m\u00e1 jeho otec zase v pl\u00e1nu. Nebylo d\u016fle\u017eit\u00e9, \u017ee se vr\u00e1til Bill jako takov\u00fd. Skute\u010dnou roli hr\u00e1l v\u00fdd\u011blek, kter\u00fd z n\u011bj jeho otec mohl m\u00edt, pokud by ho dob\u0159e prodal.<\/div>\n
Bill\u016fv otec Billa popl\u00e1cal po rameni a oto\u010dil se k n\u011bmu z\u00e1dy, aby se vr\u00e1til zp\u00e1tky do davu. Bill se jen u\u0161kl\u00edbl. Nehodlal mu dop\u0159\u00e1t tu moc, aby ho prodal jako kus hadru.<\/div>\n
„U\u017e m\u011b nem\u016f\u017ee\u0161 prodat, ot\u010de\u2026 Nejsem nedot\u010den\u00fd, poru\u0161il jsem pravidla!“ zvolal schv\u00e1ln\u011b s takovou razanc\u00ed, aby se to rozneslo po cel\u00e9m s\u00e1le. V\u0161ichni v jejich okol\u00ed ztichli. \u010cas zpomalil. Bill\u016fv otec se a\u017e bolestn\u011b pomalu ot\u00e1\u010del ke sv\u00e9mu synovi. V\u0161ichni v s\u00e1le ani nedutali, \u010dekali na jeho reakci na Billovo p\u0159izn\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

„Ty nejsi m\u016fj syn!“ odsekl jen a plivl na podlahu p\u0159ed Billa. Zvu\u010dn\u00e9 kroky se nesly ztichl\u00fdm s\u00e1lem, kdy\u017e zam\u00ed\u0159il pry\u010d. Jakmile se za n\u00edm zabouchly dve\u0159e, v\u0161ichni propukli v \u0161epot. Bill dosedl zp\u011bt do sv\u00e9 \u017eidle, ze kter\u00e9 se vymr\u0161til, kdy\u017e se p\u0159ed cel\u00fdm osazenstvem p\u0159iznal ke sv\u00e9mu proh\u0159e\u0161ku. C\u00edtil jist\u00e9 zadostiu\u010din\u011bn\u00ed. V\u017edycky si p\u0159\u00e1l, aby m\u011bl n\u011bjakou zbra\u0148 proti \u010din\u016fm sv\u00e9ho otce.<\/div>\n

Jeho nadnesenost v\u0161ak opadla, kdy\u017e zpozoroval, jak mlad\u00edk s \u017eivo\u010di\u0161n\u00fdm pohledem leze na jeden z mnoha k sob\u011b p\u0159ira\u017een\u00fdch stol\u016f. Z jeho \u00fast se linul sm\u00edch, kter\u00fd se Billovi za\u0159ez\u00e1val do u\u0161\u00ed a zp\u016fsoboval mu migr\u00e9nu.<\/div>\n
„Pod\u00edvejte se na n\u011bj! Na hanbu na\u0161eho n\u00e1roda! Po\u0161pinil jm\u00e9no sv\u00e9 rodiny u\u017e p\u0159ed sv\u00fdm zmizen\u00edm, a te\u010f to ud\u011blal znovu, ale daleko h\u016f\u0159! Kdo z n\u00e1s by si dovolil poru\u0161it sv\u00e1tost pravidel\u2026 Sv\u00e1tost, d\u00edky kter\u00e9 se sm\u00edme py\u0161nit sv\u00fdm tetov\u00e1n\u00edm. On na n\u011bj nem\u00e1 pr\u00e1vo! Vy\u017ee\u0148me jej, u\u017e n\u00e1m nebude nad\u00e1le d\u011blat ostudu! P\u0159ece mezi sebou nebudeme trp\u011bt takov\u00fd odpad, kter\u00fd si neum\u00ed ni\u010deho v\u00e1\u017eit!“<\/p>\n

Bill s t\u011b\u017eknouc\u00edm srdcem naslouchal souhlasn\u00e9mu mru\u010den\u00ed, kter\u00e9 p\u0159izvukovalo slov\u016fm chlapce, jen\u017e na n\u011bj ukazoval prstem. Bill nech\u00e1pal s\u00e1m sebe. Jak si mohl o takov\u00e9m kret\u00e9novi myslet, \u017ee by pro n\u011bj byl schopen slo\u017eit slib?!<\/div>\n

„P\u0159\u00e1tel\u00e9, ten hoch m\u00e1 pravdu. Ayus znesv\u011btil n\u011bco, co je pro n\u00e1s v\u0161echny d\u016fle\u017eit\u00e9 a \u010d\u00edm bychom se m\u011bli \u0159\u00eddit. Nem\u00e1 pr\u00e1vo nosit d\u00e1l jm\u00e9no sv\u00e9 rodiny. D\u00e1v\u00e1me ti dva dny na odchod!“ zvolal jeden postar\u0161\u00ed mu\u017e, kter\u00e9mu sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 vousy padaly na m\u00edrn\u00e9 pivn\u00ed b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/div>\n
Bill vstal. Ka\u017ed\u00e9mu, kdo od n\u011bj znechucen\u011b neodvracel zrak, pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Sr\u0161elo z n\u011bj sebev\u011bdom\u00ed, kter\u00e9 u\u017e dlouho nec\u00edtil. „Nikdy jsem se v\u00e1s neprosil o to, abyste m\u011b pova\u017eovali za sob\u011b rovn\u00e9ho, nikdy jsem nest\u00e1l o va\u0161e pom\u00edjiv\u00e9 p\u0159\u00e1telstv\u00ed. Pokud si mysl\u00edte, \u017ee vy\u017eenete pouze sko\u0159\u00e1pku plnou lidsk\u00e9ho ne\u0161t\u011bst\u00ed, jste na omylu. Odejdu vzp\u0159\u00edmen\u00fd a \u0161\u0165asten, \u017ee nad\u00e1le nebudu muset tolerovat intriky ve va\u0161ich \u0159ad\u00e1ch!“ S t\u00edm Bill n\u00e1sledoval kroky sv\u00e9ho otce.<\/p>\n

Jakmile zav\u0159el dve\u0159e, a\u017e k n\u011bmu dolehl povyk, kter\u00fd se v s\u00e1le spustil. Spokojen\u011b se pro sebe u\u0161kl\u00edbl a promnul si dlan\u011b. Od prvn\u00edho t\u00fddne z\u00e1\u0159\u00ed se nec\u00edtil tak dob\u0159e, a\u017e te\u010f. Byl pevn\u011b rozhodnut\u00fd naj\u00edt si cestu zp\u00e1tky k Tomovi\u2026 k jeho vlastn\u00edmu n\u00e1rodu ho u\u017e beztak nic nepoutalo. Byl svobodn\u00fd.<\/p>\n

autor: Helie<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Helie Tom vyb\u011bhl ven z domu. N\u011bco ho k tomu donutilo, mo\u017en\u00e1 to byl pes, kter\u00fd divoce \u0161kr\u00e1bal na zasunovac\u00ed dve\u0159e na terasu, nebo to byl ten divn\u00fd hlodav\u00fd pocit, kter\u00fd se mu usadil v \u017ealudku. Scotty b\u011b\u017eel p\u0159ed n\u00edm a<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[476],"tags":[],"class_list":["post-6798","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-cizinec"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6798","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6798"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6798\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6798"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6798"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6798"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}