{"id":6806,"date":"2012-03-15T17:00:00","date_gmt":"2012-03-15T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6788"},"modified":"2012-03-15T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-15T16:00:00","slug":"dark-hill-academy-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/15\/dark-hill-academy-3\/","title":{"rendered":"Dark Hill Academy 3."},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm v\u00e1s, mil\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i a \u010dten\u00e1\u0159ky \ud83d\ude42 Stra\u0161n\u011b m\u011b pot\u011b\u0161ily va\u0161e posledn\u00ed koment\u00e1\u0159e u druh\u00e9ho d\u00edlku \ud83d\ude42 Kdy\u017e jsem tuhle pov\u00eddku za\u010dala ps\u00e1t, hodn\u011b jsem v\u00e1hala, jestli j\u00ed v\u016fbec pos\u00edlat, ale kdy\u017e te\u010f vid\u00edm va\u0161e koment\u00e1\u0159e, tak v\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blala dob\u0159e :))Moc moc m\u011b t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee pov\u00eddku \u010dtete, a douf\u00e1m, \u017ee nezklamu.:) Jinak k tomuto d\u00edlku asi u\u017e nem\u00e1m co \u0159\u00edct, tak enjoy! \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n


<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dojdou do hradu a pomalu proch\u00e1z\u00ed po chodb\u011b k lo\u017enic\u00edm. Bill jde nerv\u00f3zn\u011b vedle sv\u00e9ho kamar\u00e1da, pohled zap\u00edchnut\u00fd do kamenn\u00e9 podlahy a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, co bude d\u00e1l. Je si nejist\u00fd.
Dojdou ml\u010dky a\u017e do ob\u00fdvac\u00ed m\u00edstnosti, kde se Bill uveleb\u00ed p\u0159ed krbem na seda\u010dce a kouk\u00e1 na pl\u00e1polaj\u00edc\u00ed ohe\u0148. Tom stoj\u00ed chv\u00edli mezi dve\u0159mi a naslouch\u00e1. Z lo\u017enice o patro v\u00fd\u0161 se oz\u00fdv\u00e1 sm\u00edch a sem tam r\u00e1na. A co je nejhor\u0161\u00ed, ty pitomci tam maj zase holky. Tom si povzdechne a sedne si vedle sv\u00e9ho \u010dernovlas\u00e9ho poku\u0161en\u00ed.<\/p>\n

„Budou z toho m\u00edt zase probl\u00e9my,“ zasm\u011bje se ti\u0161e Tom a prot\u00e1hne se. Bill zkrout\u00ed nerv\u00f3zn\u011b prsty k sob\u011b a po\u0159\u00e1d kouk\u00e1 do ohn\u011b. Skoro nevn\u00edm\u00e1, \u017ee na n\u011bj Tom v\u016fbec mluv\u00ed. Je lapen ve v\u00edru sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenek. V\u0161echno se ale k jeho sm\u016fle to\u010dilo kolem Andrease a toho, co pro\u017eil v t\u00e9 ohromn\u00e9 jeskyni. Po\u0159\u00e1d mu z toho b\u011bhal mr\u00e1z po z\u00e1dech. Pak ho probere Tom\u016fv hlas.
„V\u00ed\u0161, Bille… cht\u011bl bych s tebou o n\u011b\u010dem mluvit,“ kousne se do rtu Tom a zatne ruku v p\u011bst.
„Tak pov\u00eddej,“ pob\u00eddne ho trochu v rozpac\u00edch Bill.
Tom zav\u00e1h\u00e1, ale u\u017e to v sob\u011b nebude d\u00fdl dr\u017eet. Muka, co si pro\u017eil nap\u0159\u00edklad v\u010dera, na to u\u017e nem\u00e1. Nechce pro\u017e\u00edt znovu tu \u0161\u00edlenou bolest v srdci. P\u0159isune se k \u010dernovl\u00e1skovi bl\u00ed\u017e a t\u00e9m\u011b\u0159 z milimetrov\u00e9 vzd\u00e1lenosti mu hled\u00ed do o\u010d\u00ed. Billovi se okam\u017eit\u011b zrychl\u00ed v\u0161echny \u017eivotn\u00ed funkce. Tom u\u017e se nadechuje, \u017ee mu v\u0161echno \u0159ekne. \u017de to ze sebe dostane a zbav\u00ed se tak toho nesnesiteln\u00e9ho \u0161utru, co ho t\u00ed\u017e\u00ed na srdci. Kdy\u017e u\u017e se chyst\u00e1, \u017ee skon\u010d\u00ed to tr\u00e1pen\u00ed, ozve se dupot p\u0159ipom\u00ednaj\u00edc\u00ed st\u00e1do kon\u00ed b\u011b\u017e\u00edc\u00ed po louce. Sklop\u00ed hlavu a odsedne si zas na sv\u00e9 m\u00edsto. Bill se oto\u010d\u00ed a vid\u00ed ty pitomce, jak se \u017eenou s holkama p\u0159es m\u00edstnost na chodbu a pak \u00fapln\u011b ven.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Zase to trochu p\u0159eh\u00e1n\u00ed,“ povzdechne si Bill po chvilce a pomalu odkr\u00e1\u010d\u00ed nahoru do lo\u017enice. Sedne si na svoji postel, kter\u00e1 je nejbl\u00ed\u017e u okna, a kouk\u00e1 ven. S koleny pod bradou sleduje kapi\u010dky vody divoce uh\u00e1n\u011bj\u00edc\u00ed po kluzk\u00e9m skle do ztracena vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu osudu. Jak jim je Bill te\u010f podobn\u00fd. Tak\u00e9 se hnal za sv\u00fdm osudem, kter\u00fd jisto jist\u011b nev\u011bstil nic dobr\u00e9ho.
Smutn\u011b si povzdechne a zachuml\u00e1 se do pe\u0159iny. Chce usnout d\u0159\u00edv, ne\u017e se vr\u00e1t\u00ed kluci, nebo a\u017e ho p\u0159epadne nep\u0159ekonateln\u00e1 touha j\u00edt za Tomem zp\u00e1tky dol\u016f. P\u0159itiskne si p\u0159\u00edv\u011bsek k srdci a usne.<\/p>\n

Tom si dole mezit\u00edm lehne na seda\u010dku a sleduje pomalu doho\u0159\u00edvaj\u00edc\u00ed ohe\u0148. Doho\u0159\u00edval jako jeho nad\u011bje. Jako plam\u00ednek nad\u011bje v jeho smutkem sev\u0159en\u00e9m srdci. Na\u0161tvali ho. Kone\u010dn\u011b to Billovi mohl v\u0161echno \u0159\u00edct, ale ono ne. Oni si mus\u00ed naj\u00edt tu nejv\u00edc nevhodnou chv\u00edli a t\u00edm v\u0161echno zkazit. Zahrabe se do deky a z o\u010d\u00ed se mu skut\u00e1l\u00ed slza. Jedin\u00e1 zbloudil\u00e1 slza, kter\u00e1 znamen\u00e1 tolik bolesti.<\/p>\n

Druh\u00fd den odpoledne zase pr\u0161\u00ed. P\u0159esto se ale Bill po ob\u011bd\u011b vytrat\u00ed ven. Nem\u00e1 v pl\u00e1nu dneska narazit na toho pitomce up\u00edra. Nem\u00e1 v pl\u00e1nu toti\u017e v\u016fbec nic. Jen si zal\u00e9zt na svoje m\u00edsto a z\u016fstat tam a\u017e do konce \u017eivota, kter\u00fd jist\u011b nen\u00ed daleko. Dojde a\u017e kus za \u0161kolu k velk\u00e9mu, star\u00e9mu stromu. Obrovsk\u00fd kmen a bohat\u00e1 koruna spolehliv\u011b schovaj\u00ed jeho mal\u00fd \u00fakryt p\u0159ed realitou. Vybudoval si to tady s\u00e1m a nikdo o tom nev\u00ed, proto\u017ee ani nen\u00ed vid\u011bt d\u00edky v\u011btv\u00edm.<\/p>\n

Jak dlouho tu sed\u00ed? Netu\u0161il. Ale venku se mezit\u00edm rozzu\u0159\u00ed blesky a trestaj\u00ed oblohu za jej\u00ed neust\u00e1le \u010dern\u00e9 mraky m\u00edsto tyrkysov\u00fdch d\u00e1lek. Bill se kr\u010d\u00ed v rohu sv\u00e9ho mal\u00e9ho d\u0159ev\u011bn\u00e9ho p\u0159\u00edbytku a jen kouk\u00e1 p\u0159ed sebe z mal\u00e9ho ok\u00fdnka. Potemn\u011blou oblohu pro\u0159\u00edzne zlatav\u00fd blesk n\u00e1sledovan\u00fd hromem. Poka\u017ed\u00e9 sebou Bill trochu \u0161kubne. Nem\u00e1 r\u00e1d bou\u0159ky. U\u017e od d\u011btstv\u00ed.
Jak je zabr\u00e1n ve sv\u00fdch vlastn\u00edch my\u0161lenk\u00e1ch, nev\u0161imne si dal\u0161\u00ed p\u0159\u00edtomn\u00e9 osoby sed\u00edc\u00ed p\u0159\u00edmo vedle n\u011bj u\u017e \u00factyhodnou dobu.<\/p>\n

„Ahoj,“ zasm\u011bje se zvoniv\u00fd hlas a Bill hned v\u00ed, o koho jde.
„Andre, co tu chce\u0161?“ povzdechne ti\u0161e Bill a zvedne k n\u011bmu pohled.
„Bude\u0161 bojovat s up\u00edry a b\u016fhv\u00ed\u010d\u00edm je\u0161t\u011b… a vyd\u011bs\u00ed t\u011b bou\u0159ka?“ zept\u00e1 se pobaven\u011b Andreas a obejme chv\u011bj\u00edc\u00ed se Billovo drobn\u00e9 t\u011blo. Ten ztuhne je\u0161t\u011b v\u00edc. Andreasovy mramorov\u00e9 ruce jsou chladn\u00e9 a velmi siln\u00e9. P\u0159itom kdy\u017e Billa obejme, tak se mu jeho n\u00e1ru\u010d jev\u00ed jako ta nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed na sv\u011bt\u011b. Hned po t\u00e9, po kter\u00e9 tou\u017eil u\u017e tak dlouho. Jen m\u011bl strach.
„Kdo \u0159ekl, \u017ee budu bojovat s up\u00edrama?“ pozvedne obo\u010d\u00ed \u010dernovl\u00e1sek.
„V\u0161echno je p\u0159edem dan\u00e9… i to, \u017ee jsme se my dva potkali,“ osv\u011btl\u00ed hned situaci Andreas. Pak si prohl\u00ed\u017e\u00ed Bill\u016fv pohled. Hned pozn\u00e1, \u017ee je n\u011bco \u0161patn\u011b.<\/p>\n

„Tys mu to ne\u0159ekl,“ zasm\u011bje se. Jako by to s\u00e1m moc dob\u0159e nev\u011bd\u011bl, kdy\u017e hned ka\u017ed\u00e9mu vid\u00ed do hlavy. Bill jen pokr\u010d\u00ed rameny a zavad\u00ed pohledem o dal\u0161\u00ed zlat\u00fd odlesk na obloze.
„Jako bys to nev\u011bd\u011bl…“ prskne pak na n\u011bj a odvr\u00e1t\u00ed pohled na druhou stranu. Andre se usm\u011bje.
„Jen jsem t\u011b zkou\u0161el,“ mrkne na Billa a pohlad\u00ed ho po b\u0159\u00ed\u0161ku. Ten okam\u017eit\u011b c\u00edt\u00ed, jak se mu Andreas sklonil ke krku. Najednou Billa p\u0159epadne strach. \u017de by si z n\u011bj d\u011blal Andre celou tu dobu srandu, a p\u0159itom cht\u011bl jen dob\u0159e pove\u010de\u0159et? Jeho obavy hned rozplyne Andreas\u016fv zvoniv\u00fd sm\u00edch.
„No neboj, nekousnu t\u011b… j\u00e1 u\u017e jsem dneska jedl dost,“ zasm\u011bje se Andy a v\u011bnuje jeho bled\u00e9mu krku lehk\u00fd polibek.
„I kdy\u017e tvoje v\u016fn\u011b je… t\u011b\u017eko odolateln\u00e1…“ za\u0161ept\u00e1 mu do ucha a s t\u00edm Bill uc\u00edt\u00ed jeho ostr\u00e9 \u0161pi\u010d\u00e1ky v nebezpe\u010dn\u00e9 bl\u00edzkosti u jeho divoce pulzuj\u00edc\u00ed tepny na krku. Nasucho polkne a vyd\u011b\u0161en\u011b kouk\u00e1 p\u0159ed sebe.<\/p>\n

„M\u011bl bys zmizet,“ zavr\u010d\u00ed na sv\u00e9ho blon\u010fat\u00e9ho spole\u010dn\u00edka.
„A copak? Dneska se m\u011b nebude\u0161 na nic pt\u00e1t?“ posm\u011b\u0161n\u011b se zept\u00e1 Andre a odt\u00e1hne se od n\u011bj, aby nem\u011bl strach. Ale hlavn\u011b tak\u00e9 proto, aby zahnal \u0161\u00edlen\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed ochutnat jeho krev. Bill zavrt\u00ed hlavou. U\u017e toho v\u011bd\u011bl p\u0159eci v\u00edc ne\u017e dost.
„Vezme\u0161 m\u011b zp\u00e1tky do \u0161koly, pros\u00edm? Nechci promoknout,“ za\u0161kemr\u00e1 asi po hodin\u011b Bill se \u0161t\u011bn\u011b\u010d\u00edm v\u00fdrazem. Andy k\u00fdvne a chytne Billa za ruku. U\u017e se i celkem dost setm\u011blo. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, jak rychle ub\u011bhne i n\u011bkolik hodin, kdy\u017e se \u010dlov\u011bk ztrat\u00ed ve sv\u00e9m vlastn\u00edm sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

„Bille, tady jsi!“ vydechne \u0161\u0165astn\u011b Tom a dob\u011bhne Billa ve vchodov\u00e9 obrovsk\u00e9 hale. Zrovna se zaji\u0161\u0165uj\u00ed dve\u0159e, aby se v noci nikdo z hradu nedostal. Tom chytne Billa za loket a t\u00e1hne ho do spole\u010densk\u00e9 m\u00edstnosti.
„D\u00e1m si sprchu,“ prohod\u00ed jen tak ledabyle Bill a zaleze do koupelny. Pust\u00ed na sebe horkou sprchu a zav\u0159e o\u010di. Zap\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed se nad v\u010derej\u0161kem. Co mu Tom cht\u011bl \u0159\u00edct? Vypadal dost rozpa\u010dit\u011b a mo\u017en\u00e1 v jeho o\u010d\u00edch vid\u011bl nejistotu. Mo\u017en\u00e1 strach. A nech\u00e1pal to. Z\u016fstal ve spr\u0161e d\u00e9le, ne\u017e bylo jeho zvykem. Nakonec si obl\u00e9kl jen trenky a \u0161el si lehnout. Tom o p\u00e1r minut pozd\u011bji u\u010dinil stejn\u011b.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed dva m\u011bs\u00edce byly pro Toma peklo. Bill se mu neust\u00e1le vyh\u00fdbal, byl skoup\u00fd na slovo nebo s n\u00edm v\u016fbec nemluvil. Cel\u00e9 dny se zdr\u017eoval ve sv\u00e9m p\u0159\u00edbytku na strom\u011b a p\u0159em\u00fd\u0161lel. O v\u0161em. Jestli se zab\u00edt te\u010f, nebo po\u010dkat, a\u017e se n\u011bkdy objev\u00ed Liam a jeho up\u00ed\u0159\u00ed banda. Jestli teda existuje, jak \u0159\u00edkal Andy. P\u0159i vzpom\u00ednce na sv\u00e9ho up\u00ed\u0159\u00edho p\u0159\u00edtele mu p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z po z\u00e1dech, a najednou mu dojde, \u017ee za ty dva m\u011bs\u00edce Andrease v\u016fbec nevid\u011bl. Ne \u017ee by mu to n\u011bjak vadilo, ale jen to bylo divn\u00e9.
Po dal\u0161\u00ed hodin\u011b, kdy\u017e u\u017e t\u00e1hlo na ve\u010derku, se rozeb\u011bhl do hradu. M\u011bl to jen tak tak a u\u017e sly\u0161el komandov\u00e1n\u00ed \u0161koln\u00edka, co ukl\u00edzel halu.
Kdy\u017e dob\u011bhl do lo\u017enice, byli tu v\u0161ichni a \u017eiv\u011b se bavili. A\u017e na Toma. Kdy\u017e Bill vstoupil do m\u00edstnosti, okam\u017eit\u011b se okol\u00ed zahalilo do neproniknuteln\u00e9ho pl\u00e1\u0161t\u011b nejistoty. Atmosf\u00e9ra zhoustla na ne\u00fanosnou mez. Do\u0161el ke sv\u00e9 posteli a sedl si k oknu. Po o\u010dku se pod\u00edval na Toma. C\u00edtil to nap\u011bt\u00ed mezi nimi.<\/p>\n

N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed t\u00fdden to bylo to sam\u00e9. A\u017e do jednoho dne odpoledne, kdy u\u017e to Tom nevydr\u017eel a odchytil si Billa na chodb\u011b. Odt\u00e1hl ho kousek stranou a p\u0159itiskl ho ke zdi.
„Bille, pros\u00edm, \u0159ekni mi, co se d\u011bje!“ hlas se mu v polovin\u011b v\u011bty zlomil, jak byl zoufal\u00fd. Bill odvr\u00e1til pohled n\u011bkam pry\u010d. Nehodlal odpov\u00eddat.
„Mus\u00edme na hodinu,“ pronesl jen tich\u00fdm, slab\u00fdm hl\u00e1skem a \u010dekal, a\u017e ho Tom pust\u00ed. To se ale nestalo. N\u00e1hle se z chodby vedle ozve jekot a v\u0161ude zavl\u00e1dne panika.
„T… Tome… pus\u0165 m\u011b,“ p\u0159eru\u0161\u00ed proud Tomov\u00fdch \u017e\u00e1dost\u00ed o vysv\u011btlen\u00ed a donut\u00ed ho, aby ho pustil. Tom tak, a\u010dkoliv nedobrovoln\u011b, u\u010din\u00ed a b\u011b\u017e\u00ed hned za n\u00edm. Najde Billa st\u00e1t jako p\u0159imrazen\u00e9ho. Kolem po zemi jsou krvav\u00e9 stopy jako z hororu. Na st\u011bn\u011b naproti nim se vyj\u00edm\u00e1 velk\u00fd n\u00e1pis.
„P\u0158ICH\u00c1ZEJ\u00cd. V\u0160ICHNI ZEM\u0158ETE!“ P\u0159e\u010dte ti\u0161e Tom. Snad se mu na chvilku zastavilo srdce.
„Liam. Na\u0161el m\u011b,“ za\u0161ept\u00e1 Bill jako v tranzu.
„Bille, co to pov\u00edd\u00e1\u0161?!“ zept\u00e1 se ti\u0161e Tom a kouk\u00e1 na mal\u00e9ho \u010dernovl\u00e1ska, kter\u00e9ho sv\u00edr\u00e1 v n\u00e1ru\u010d\u00ed. Ten jenom k\u00fdvne a zad\u00edv\u00e1 se mu do o\u010d\u00ed.
„Tome, j\u00e1 se boj\u00edm, \u017ee zanedlouho u\u017e tu bude\u0161 s\u00e1m,“ za\u0161ept\u00e1 a pohlad\u00ed ho drobnou hubenou rukou po tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

Tomovi vyhrknou slzy do o\u010d\u00ed, ale hned je za\u017eene. P\u0159itiskne Billa k sob\u011b t\u011bsn\u011bji. Mus\u00ed mu to \u0159\u00edct co nejd\u0159\u00edve, jinak si bude do konce sv\u00fdho mizern\u00fdho \u017eivota vy\u010d\u00edtat, \u017ee mu nic ne\u0159ekl. U\u017e te\u010f si nad\u00e1v\u00e1 za to, \u017ee ho tenkr\u00e1t nechal jen tak beze slova odej\u00edt, kdy\u017e p\u0159i\u0161li ty pitomci, a nic mu ne\u0159ekl.
„Billy, my to zvl\u00e1dneme,“ hlad\u00ed Billa po z\u00e1dech a po chvilce ho \u010dapne za ruku a t\u00e1hne ho na dal\u0161\u00ed hodinu.
„Pane Kaulitzi! Pane Tr\u00fcmpere! Ihned se vra\u0165te na kolej, pros\u00edm… dnes se v\u0161echny zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed hodiny ru\u0161\u00ed!“ ozn\u00e1m\u00ed jim sp\u011b\u0161n\u011b profesor Craig a v\u00fdznamn\u011b se pod\u00edv\u00e1 na Billa. Ten se Tomovi vysmekne a b\u011b\u017e\u00ed za u\u010ditelem.
„Ale pane profesore, jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u016f\u017eu pomoct!“ up\u0159e na n\u011bj zoufal\u00fd pohled Bill a sna\u017e\u00ed se nevn\u00edmat paniku a strach kolem sebe, jak sem p\u0159ich\u00e1zej\u00ed dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed studenti. Craig zavrt\u00ed hlavou.
„Jd\u011bte s Tomem do pokoje a nevych\u00e1zejte, ano?“ d\u00e1 mu ruku na rameno a ustaran\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1. Pak si raz\u00ed cestu n\u011bkam skrze studenty. Bill stoj\u00ed na m\u00edst\u011b a hled\u00e1 n\u011bjak\u00fd zp\u016fsob, jak by se mohl dostat ze \u0161koly a vystavit se p\u0159\u00edmo sv\u00e9mu osudu. To u\u017e ho z my\u0161lenek vytrhne Tom, kdy\u017e ho t\u00e1hne do pokoje.<\/p>\n

„Bille zbl\u00e1znil ses?! Takhle se vystavovat!“ zamra\u010d\u00ed se Tom, kdy\u017e u\u017e jsou zav\u0159en\u00ed v lo\u017enici. Ostatn\u00ed kluci jsou dole v ob\u00fdvac\u00ed m\u00edstnosti a prob\u00edraj\u00ed, kdo a kdy a jak mohl n\u00e1pis vytvo\u0159it. Billovi je v\u00edce ne\u017e jasn\u00e9, \u017ee to skon\u010d\u00ed u n\u011bj. On je p\u0159ece ten nejv\u00edc divn\u00fd a zvrhl\u00fd z cel\u00e9 \u0161koly. Povzdychne si a sedne si na sovu postel. Zase jako v posledn\u00edch dnech kouk\u00e1 ven na zamra\u010denou podzimn\u00ed oblohu.
„V\u00ed\u0161, Tome, m\u011bl bych te\u010f b\u00fdt tam venku, tady ni\u010demu nepom\u016f\u017eu,“ \u0159ekne ti\u0161e Bill a prstem obkresluje dr\u00e1hu kapky st\u00e9kaj\u00edc\u00ed zven\u010d\u00ed.
„Billy… zlato, mus\u00ed\u0161 tu z\u016fstat… jsem si jist\u00fd, \u017ee to byl jen hloup\u00fd \u017eert\u00edk Andrease,“ sna\u017e\u00ed se ho uklidnit Tom a zd\u00e1 se, \u017ee to trochu zabralo, kdy\u017e se na n\u011bj Bill s vd\u011b\u010dn\u00fdm \u00fasm\u011bvem oto\u010dil.
„D\u011bkuju, Tommy… aspo\u0148 za malou nad\u011bji,“ lehce se dotkne prsty jeho tv\u00e1\u0159e. Tomovi pod jeho dotekem p\u0159eb\u011bhne mr\u00e1z po z\u00e1dech. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, co s n\u00edm ud\u011bl\u00e1 jeho sebemen\u0161\u00ed dotek. Pak si v\u0161imne, jak Bill znejist\u011bl, a rad\u011bji se zachuml\u00e1 do pe\u0159iny. U\u017e u\u017e se chce zvednout a j\u00edt si lehnout k sob\u011b, kdy\u017e ho zadr\u017e\u00ed Billova ruka. I jeho o\u010di \u0159\u00edkaj\u00ed z\u016fsta\u0148. Nemus\u00ed nic vysv\u011btlovat a Tom vklouzne k n\u011bmu pod pe\u0159inu. \u010cernovl\u00e1sek spokojen\u011b zamru\u010d\u00ed a uveleb\u00ed se Tomovi hlavou na vypracovan\u00e9 hrudi. Zav\u0159e o\u010di a pomalu us\u00edn\u00e1 za doprovodu Tomova tich\u00e9ho pobrukov\u00e1n\u00ed jak\u00e9si p\u00edsni\u010dky. Ten potom usne tak\u00e9.<\/p>\n

Dal\u0161\u00ed den byl zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Nikde po chodb\u00e1ch se nezdr\u017euj\u00ed hlou\u010dky student\u016f \u017eiv\u011b diskutuj\u00edc\u00edch o ud\u00e1lostech minul\u00fdch dn\u00ed. Nikde nepost\u00e1vaj\u00ed m\u00edstn\u00ed drs\u0148\u00e1ci a ne\u0161ikanuj\u00ed by\u0165 jen pohledem sv\u00e9 okol\u00ed. Je tu v\u0161ude t\u00ed\u017eiv\u00e9 ticho a klid. V\u0161ichni si uv\u011bdomuj\u00ed, \u017ee se n\u011bco d\u011bje a st\u00e1hli se do sv\u00fdch pomysln\u00fdch ulit. Ve vzduchu vis\u00ed nezodpov\u011bzen\u00e9 ot\u00e1zky bez jedin\u00e9 odpov\u011bdi. V\u0161ichni profeso\u0159i a i ostatn\u00ed dosp\u011bl\u00ed v\u011bd\u011bli, o co jde. N\u011bkte\u0159\u00ed z nich za\u017eili u\u017e minulou v\u00e1lku p\u0159ed n\u011bkolika lety a opr\u00e1vn\u011bn\u011b m\u011bli velik\u00e9 obavy. V\u0161echny hodiny, p\u0159edn\u00e1\u0161ky, a dokonce i mimo\u0161koln\u00ed aktivity byly do\u010dasn\u011b zru\u0161eny, ne\u017e se zjist\u00ed, co se d\u011bje. Vych\u00e1zet ze \u0161koly bylo p\u0159\u00edsn\u011b zak\u00e1z\u00e1no, tak se v\u0161ichni zdr\u017eovali bu\u010f v j\u00eddeln\u011b, knihovn\u011b, nebo na koleji. Na chodb\u011b se nikdo neodv\u00e1\u017eil tr\u00e1vit v\u00edce \u010dasu, ne\u017e je nutno. A\u017e na Billa. Sed\u011bl pod krvav\u00fdm n\u00e1pisem a kolena si tiskl k hrudi. P\u0159em\u00fd\u0161lel. Myslel na Andreho a doufal, \u017ee ho n\u011bjak podv\u011bdom\u011b donut\u00ed sem p\u0159ij\u00edt. Necht\u011bl jeho jm\u00e9no volat nahlas. Tom je te\u010f na ob\u011bd\u011b a Bill m\u011bl chv\u00edli \u010das. A toho cht\u011bl vyu\u017e\u00edt a promluvit si s Andym.
Kdy\u017e po chvilce uc\u00edtil pov\u011bdom\u00fd z\u00e1van vzduchu, oto\u010dil se.<\/p>\n

„No kone\u010dn\u011b,“ vydechl a zvednul se. „Tohle jsi byl ty?“ za\u010dne hned podez\u0159\u00edvav\u011b Bill a uk\u00e1\u017ee na ze\u010f. Andreas se zasm\u011bje.
„Pro\u010d bych ni\u010dil majetek na\u0161\u00ed milovan\u00e9 \u0161koly?“ zalo\u017e\u00ed si ruce na hrudi a prohl\u00ed\u017e\u00ed si st\u011bnu.
„Kdy\u017e jsi to nebyl ty, tak… kdo?“ zept\u00e1 se ti\u0161e Bill a kouk\u00e1 na n\u011bj. Andy pokr\u010d\u00ed rameny.
„Nev\u00edm o nikom mn\u011b zn\u00e1m\u00e9m, \u017ee by se zdr\u017eoval v prostor\u00e1ch \u0161koly… leda\u017eeby…“ zasekne se a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed. Bill nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pne a \u010dek\u00e1, co z jeho up\u00ed\u0159\u00edho p\u0159\u00edtele vypadne.
„Leda\u017eeby to ud\u011blal n\u011bjak\u00fd student… nev\u011bdom\u011b… Liam um\u00ed manipulovat s lidmi… jsou pak jako v tranzu a nev\u011bd\u00ed, co d\u011blaj\u00ed… jsou tak schopni i zab\u00edt sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele.“ To, co \u0159ekne, Billovi vyraz\u00ed dech.
„To je to sakra n\u011bjakej super up\u00edr nebo co?!“ za\u010d\u00ednal b\u00fdt na\u0161tvan\u00fd. Tohle se mu v\u016fbec nel\u00edbilo. A Andreas mu sv\u00fdm chov\u00e1n\u00edm nep\u0159idal moc optimismu, kdy\u017e se za\u010dal sm\u00e1t.
„\u010cemu se sm\u011bje\u0161?! Tohle je v\u00e1\u017en\u00fd,“ na\u0161pulil rt\u00edky a zamra\u010dil se. To u\u017e Tom byl na cest\u011b k nim. Andreas to samoz\u0159ejm\u011b hned vyc\u00edtil z jeho my\u0161lenek.
„Posly\u0161… Liam si do budovy netroufne… tady jsi v bezpe\u010d\u00ed… ale bude se t\u011b sna\u017eit dostat ven… n\u011bjak t\u011b p\u0159ev\u00e9zt… mo\u017en\u00e1 to bude ob\u010das bolet, ale nesm\u00ed\u0161 vyj\u00edt ven, jasn\u00e9? Aspo\u0148 te\u010f ne… je\u0161t\u011b nen\u00ed \u010das…“ d\u00e1 mu ruku na rameno a po\u010dk\u00e1, a\u017e mu to Bill odsouhlas\u00ed. Pak zmiz\u00ed. V ten okam\u017eik se zpoza rohu vyno\u0159\u00ed usm\u00edvaj\u00edc\u00ed se Tom. Jeho h\u0159ejiv\u00fd \u00fasm\u011bv dod\u00e1v\u00e1 Billovi nehor\u00e1znou energii.<\/p>\n

„Poj\u010f ke mn\u011b,“ usm\u011bje se Bill a sko\u010d\u00ed na svoji postel. Byl tu jen Carlos s Jamesem a ostatn\u00ed byli n\u011bkde v \u010dudu. Nav\u00edc kluci vypadali, \u017ee tvrd\u011b sp\u00ed. Tom si tedy lehl k Billovi a p\u0159itiskl ho k sob\u011b. Pov\u00eddali si o v\u0161em mo\u017en\u00e9m. Ale jedna v\u011bc z\u016fstala nevy\u0159\u010dena. Toma neuv\u011b\u0159iteln\u011b svrb\u011bla na jazyku ta dv\u011b slova, co \u010dernovl\u00e1skovi pot\u0159eboval \u0159\u00edct. Ale nenach\u00e1zel odvahy. Po\u0159\u00e1d mu n\u011bco \u0159\u00edkalo, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed ten prav\u00fd \u010das. Je\u0161t\u011b ne. Jen aby pak u\u017e ale nebylo pozd\u011b.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack Zdrav\u00edm v\u00e1s, mil\u00ed \u010dten\u00e1\u0159i a \u010dten\u00e1\u0159ky \ud83d\ude42 Stra\u0161n\u011b m\u011b pot\u011b\u0161ily va\u0161e posledn\u00ed koment\u00e1\u0159e u druh\u00e9ho d\u00edlku \ud83d\ude42 Kdy\u017e jsem tuhle pov\u00eddku za\u010dala ps\u00e1t, hodn\u011b jsem v\u00e1hala, jestli j\u00ed v\u016fbec pos\u00edlat, ale kdy\u017e te\u010f vid\u00edm va\u0161e koment\u00e1\u0159e, tak v\u00edm, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[488],"tags":[],"class_list":["post-6806","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dark-hill-academy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6806","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6806"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6806\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6806"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6806"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6806"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}