{"id":6811,"date":"2012-03-14T16:00:00","date_gmt":"2012-03-14T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6793"},"modified":"2012-03-14T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-14T15:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-8","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/14\/one-night-that-changes-everything-8\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 8."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\" <\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/p>\n

Jeho slova m\u011b opravdu ranila. Ale z\u00e1rove\u0148 jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 pravdu. S\u00e1m s n\u00edm mus\u00edm ve v\u0161ech t\u011bch v\u011bcech, co \u0159ekl, souhlasit. Jsem jenom kurva. Kurva, kter\u00e1 se nech\u00e1 dobrovoln\u011b \u0161ukat t\u00edm hnusn\u00fdm starcem. Nev\u00edm, co bych na to \u0159ekl. Jsem schopn\u00fd jenom bre\u010det a poslouchat jeho hlas, jak mi \u0159\u00edk\u00e1 pravdu. Pravdu o m\u011b. Pravdu o Billovi Kaulitzovi, d\u011bvce a zlatokopce. Ani se ke mn\u011b u\u017e n\u011bjak nehod\u00ed pojmenov\u00e1n\u00ed mu\u017esk\u00e9ho rodu.<\/div>\n

„Tome…“ sna\u017e\u00edm se mu cokoliv \u0159\u00edct, ale on to polo\u017e\u00ed. Ve sluch\u00e1tku se ozve jen p\u00edp\u00e1n\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e nem\u00e1 cenu mu volat. Stejn\u011b by to nevzal.<\/div>\n
„Tome…“ za\u0161ept\u00e1m do ticha. Op\u011bt nech\u00e1m slzy st\u00e9kat po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch. U\u017e je ne\u0159e\u0161\u00edm. N\u011bjak jsem si na n\u011b zvykl. Jen sed\u00edm, v ruce dr\u017e\u00edm telefon a bre\u010d\u00edm. Jsem zoufal\u00fd, jako snad nikdy. Dokud jsem neznal Toma, bylo v\u0161e v po\u0159\u00e1dku. Nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my, v\u00fd\u010ditky sv\u011bdom\u00ed, nic. Ale jakmile se objevil a na\u0161e \u017eivoty se propojily, je v\u0161echno jinak. On mi v p\u00e1r v\u011bt\u00e1ch dok\u00e1zal \u0159\u00edct, co vlastn\u011b ve skute\u010dnosti jsem. Dok\u00e1zal ve mn\u011b probudit n\u011bjak\u00fd ten cit. A hlavn\u011b mi uk\u00e1zal, \u017ee m\u016f\u017eu b\u00fdt jin\u00fd.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Co te\u010f? Co te\u010f bude? Znamen\u00e1 to, \u017ee to bylo naposledy, co jsem ho sly\u0161el? Znamen\u00e1… Je moc hrd\u00fd na to, aby o sob\u011b dal je\u0161t\u011b v\u011bd\u011bt. Tak stra\u0161n\u011b chci u\u017e j\u00edt dom\u016f. Neb\u00fdt v t\u00e9to proklat\u00e9 nemocnici. M\u016fj bou\u0159liv\u00fd pl\u00e1\u010d u\u017e tro\u0161ku utichl, ale bolest ve mn\u011b se stup\u0148ovala. Hmotn\u011b jsem to c\u00edtil. Zav\u0159u o\u010di, pevn\u011b semknu v\u00ed\u010dka, te\u010dou mi posledn\u00ed slzy. Mus\u00edm to vypustit z hlavy. Na mn\u011b je to u\u017e moc. V \u017eivot\u011b jsem neza\u017eil takov\u00fdhle tlak. Naposled se mi v mysli zobraz\u00ed Bill\u016fv obraz a j\u00e1 cel\u00fd vy\u010derpan\u00fd usnu.<\/div>\n

\n
\n

<\/div>\n

*** *** ***<\/div>\n
\n

Potichu se vypl\u00ed\u017e\u00edm z domu a rychle nasednu do auta, kter\u00e9 vz\u00e1p\u011bt\u00ed nastartuju. Vyjedu na silnici a div ne stovkou vyjedu na hlavn\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Uf…“ oddychnu si a tro\u0161ku zpomal\u00edm. Nechci se rozt\u0159\u00edskat o n\u011bjak\u00e9 jin\u00e9 auto. M\u00e1m nam\u00ed\u0159eno do nemocnice. Za Tomem.<\/div>\n
Od t\u00e9 doby, co mezi n\u00e1mi prob\u011bhl ten telefon\u00e1t, jsem tam nebyl. Ov\u0161em dneska Toma pou\u0161t\u00ed z nemocnice a j\u00e1 jsem se rozhodl, \u017ee pro n\u011bj p\u0159ijedu. Nechci, aby jel MHD\u00e9\u010dkem nebo tak n\u011bco. P\u0159ece jen, nemus\u00ed b\u00fdt je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b v po\u0159\u00e1dku, a co kdyby se mu ud\u011blalo v autobuse \u0161patn\u011b?<\/div>\n
To, \u017ee ho pou\u0161t\u011bj, jsem se dozv\u011bd\u011bl od doktora M\u00fcllera. P\u00e1rkr\u00e1t jsem mu volal, a kdy\u017e zjistil, \u017ee mu ned\u00e1m pokoj do t\u00e9 doby, ne\u017e mi \u0159ekne term\u00edn, kdy Tom p\u016fjde dom\u016f, rad\u0161i mi ho prozradil.<\/p>\n

Vjedu na parkovi\u0161t\u011b u nemocnice a zaparkuji. Dneska je to kupodivu norm\u00e1ln\u00ed m\u00edsto. Ale je to jen proto, \u017ee je to m\u00edsto voln\u00e9 a je bl\u00edzko u vchodu. Jinak u\u017e bych st\u00e1l na m\u00edst\u011b pro voz\u00ed\u010dk\u00e1\u0159e. Vystoup\u00edm a chvilku v\u00e1h\u00e1m, jestli bych m\u011bl j\u00edt za Tomem nahoru, anebo bych m\u011bl rad\u011bji z\u016fstat tady. Nakonec se rozhodnu z\u016fstat. P\u0159ece jen chci, aby m\u011bl mo\u017enost volby. Bu\u010f pojede se mnou anebo ne. Je to jen na n\u011bm.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Tak, moc d\u011bkuju, v\u00e1\u017en\u011b,“ p\u0159\u00edv\u011btiv\u011b a d\u011bkovn\u011b se usm\u011bju. Kone\u010dn\u011b! Kone\u010dn\u011b se z tohohle stra\u0161n\u00e9ho m\u00edsta dostanu dom\u016f.<\/div>\n

„Nen\u00ed za co. Jsme r\u00e1di, mysl\u00edm, \u017ee mluv\u00edm za v\u0161echny, \u017ee jste se u\u017e uzdravil, pane Tr\u00fcmpere,“ \u0159ekne mi sest\u0159i\u010dka na recepci.<\/div>\n
„A jinak…“ blond\u00fdnka se m\u00edrn\u011b za\u010derven\u00e1. Co jinak?<\/div>\n
„Ano?“ se zaujet\u00edm se zept\u00e1m.<\/div>\n
„No… Jestli byste si n\u011bkdy nevy\u0161el, ehm…“<\/div>\n
Odst\u00edn jej\u00ed barvy je\u0161t\u011b zes\u00edlil, ale byla zlat\u00e1. Mo\u017en\u00e1… bych zapomn\u011bl na Billa. Je pozoruhodn\u00e9, \u017ee s Billem prakticky nem\u00e1m absolutn\u011b nic. A i p\u0159es to se c\u00edt\u00edm jako po rozchodu.<\/div>\n
„Mysl\u00edte jako… rande?“ usm\u011bju se, abych j\u00ed dodal odvahu. Hned, jak za\u010dne n\u011bco \u0159\u00edkat, promluv\u00edm. „Co takhle v sobotu v osm?“ Rozz\u00e1\u0159ily se j\u00ed o\u010di. Poslu\u0161n\u011b, cel\u00e1 nad\u0161en\u00e1 z moj\u00ed odpov\u011bdi, p\u0159ik\u00fdvne. „Tak, plat\u00ed.“<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b,“ v rychlosti mi nap\u00ed\u0161e svoje \u010d\u00edslo na pap\u00edrek a str\u010d\u00ed mi ho do ruky.<\/div>\n
„Tak nashledanou.“<\/div>\n
„Na shledanou v sobotu,“ pozdrav\u00edm ji a s \u00fasm\u011bvem na rtech vyjdu p\u0159ed nemocnici. Jak\u00fd \u0161ok m\u011b v\u0161ak \u010dek\u00e1, kdy\u017e uvid\u00edm Billa st\u00e1t u sv\u00e9ho drah\u00e9ho auta.<\/p>\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00ed m\u011b. Nech\u00e1pu nic. Pro\u010d tu je? Co tu d\u011bl\u00e1?<\/div>\n

„A-ahoj,“ st\u00e1le nech\u00e1pav\u011b pozdrav\u00edm.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161? \u010cek\u00e1\u0161 na n\u011bkoho?“ osm\u011bl\u00edm se a promluv\u00edm, i kdy\u017e se mi to moc neda\u0159\u00ed. Jsem z toho st\u0159etnut\u00ed nerv\u00f3zn\u00ed.<\/div>\n
„\u010cek\u00e1m na tebe,“ mluv\u00ed absolutn\u011b vyrovnan\u011b, jako by se nic nestalo.<\/div>\n
„Na m\u011b? Poslouchej, Bille, jestli je to n\u011bjak\u00fd \u017eert, tak-,“ ani m\u011b nenech\u00e1 domluvit.<\/div>\n
„Nen\u00ed,“ otev\u0159e mi dve\u0159e spolujezdce a uk\u00e1\u017ee rukou, abych si sedl.<\/div>\n
„Nasedej… Sl\u00edbil jsem s\u00e1m sob\u011b, \u017ee t\u011b nenech\u00e1m j\u00edt p\u011b\u0161ky nebo MHD\u010dkem. To by se mi nel\u00edbilo,“ jsem mile p\u0159ekvapen\u00fd, \u017ee ho tohle v\u016fbec napadlo.<\/div>\n
Nastoup\u00edm. Sice v\u00e1h\u00e1m, ale pro\u010d ne. Bill si okam\u017eit\u011b nasedne vedle mn\u011b. Hned, jak zav\u0159e dve\u0159e, v aut\u011b za\u010dne b\u00fdt jak\u00e9si p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00e9 nap\u011bt\u00ed.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Oba nasedneme do auta, ale j\u00e1 se nem\u00e1m k tomu, abych nastartoval a rozjel se. Prost\u011b sed\u00edm, kouk\u00e1m p\u0159ed sebe a rozm\u00fd\u0161l\u00edm se, co \u0159\u00edct. Tu\u0161\u00edm, \u017ee te\u010f je vhodn\u00e1 chv\u00edle si s n\u00edm promluvit. Jindy se tak v pohod\u011b z domu nedostanu. Ale absolutn\u011b netu\u0161\u00edm, jak bych m\u011bl za\u010d\u00edt. C\u00edt\u00edm na sob\u011b jeho spaluj\u00edc\u00ed pohled.<\/div>\n

„Co se d\u011bje, Bille?“ t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161ept\u00e1. Pohl\u00e9dnu mu do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Tome… J\u00e1… Nev\u00edm, jak za\u010d\u00edt. Asi… bych se ti m\u011bl nejd\u0159\u00edv omluvit,“ \u0161eptnu. Je to tak t\u011b\u017ek\u00e9 \u0159\u00edkat tyhle v\u011bci. Nikdy jsem to ned\u011blal, ale te\u010f mus\u00edm. Ne, j\u00e1 chci.<\/div>\n
„Bille, pod\u00edvej, na vin\u011b jsme oba. Prost\u011b jsme se poh\u00e1dali. To u\u017e nezm\u011bn\u00edme. Nav\u00edc… Nem\u011bl jsem ti \u0159\u00edkat, \u017ee l\u017ee\u0161,“ povzdychne si.<\/div>\n
„V\u017edy\u0165 je to pravda,“ \u0159eknu. M\u016fj hlas zn\u00ed dost zoufale a tak n\u011bjak… Pr\u00e1zdn\u011b. Jako by se z n\u011bj vytratila v\u0161echna barva. „Jsem jen oby\u010dejn\u00e1 d\u011bvka,“ pohrd\u00e1m s\u00e1m sebou. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi ste\u010de slza n\u00e1sledovan\u00e1 dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed. Chci si je set\u0159\u00edt, ale stejn\u011b to nem\u00e1 cenu. Odvr\u00e1t\u00edm hlavu, sna\u017e\u00edc se tak, aby to Tom nevid\u011bl, ale nen\u00ed mi to k ni\u010demu.<\/div>\n
„Neplakej,“ \u0161eptne do ticha, dv\u011bma prsty oto\u010d\u00ed mou tv\u00e1\u0159 tak, abych mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed. Pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i, \u010d\u00edm\u017e set\u0159e n\u011bkolik slan\u00fdch kapek kanouc\u00edch po m\u00fdch l\u00ed\u010dk\u00e1ch. Jeho n\u011b\u017en\u00e9 doteky m\u011b ale je\u0161t\u011b v\u00edc rozpl\u00e1\u010dou, kdy\u017e si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee na sv\u011bt\u011b jsou i lid\u00e9, jako je Tom.<\/div>\n
„Tome, pros\u00edm, pomoz mi.“<\/div>\n
Netu\u0161il jsem, \u017ee tohle n\u011bkdy \u0159eknu, ale stalo se. Jeho \u010dokol\u00e1dov\u00e9 o\u010di se zabodnou do t\u011bch m\u00fdch. Do t\u011bch, kter\u00e9 tak zoufale pros\u00ed, aby je m\u011bl n\u011bkdo doopravdy r\u00e1d.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Zra\u0148uje m\u011b, kdy\u017e pl\u00e1\u010de. Trh\u00e1 mi to srdce.<\/div>\n

„Tome, pros\u00edm, pomoz mi,“ zn\u00ed to od n\u011bho zoufale. P\u0159\u00edmo paranoidn\u011b.<\/div>\n
„Co-co se stalo, Bille? Pom\u016f\u017eu ti, jen nev\u00edm jak,“ nech\u00e1m se v\u00e9st pocity a siln\u011b ho p\u0159itisknu k sob\u011b. Tou\u017eil jsem ho obejmout, a te\u010f jsem to kone\u010dn\u011b ud\u011blal. Jeho huben\u00e9 t\u011blo je takov\u00e9… drobn\u00e9.<\/div>\n
Takov\u00e9 zoufal\u00e9. Cel\u00fd se chv\u011bje. Jsem z toho na pr\u00e1\u0161ky. Velmi mu chci pomoct. M\u00edrn\u011b ho rukama hlad\u00edm po cel\u00fdch z\u00e1dech. Nechci, aby toho bylo p\u0159\u00edli\u0161, ale nechci, aby si myslel, \u017ee jsem chladn\u00fd.<\/div>\n
„J\u00e1, j\u00e1… J\u00e1 u\u017e nechci b\u00fdt s Wolfem. J\u00e1 u\u017e to nevydr\u017e\u00edm. P\u0159edt\u00edm, p\u0159edt\u00edm mi to nevadilo. Ale te\u010f… P\u0159ijde mi nechutn\u00fd ka\u017ed\u00fd jeho pohled. A to nemluv\u00edm o-,“ rychle mu polo\u017e\u00edm prst na rty. Nedok\u00e1\u017eu poslouchat to, o \u010dem cht\u011bl mluvit.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t!“ d\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed, prst m\u00e1m st\u00e1le polo\u017een\u00fd na jeho rozt\u0159esen\u00fdch \u00fastech. Pomalu se k n\u011bmu za\u010dnu p\u0159ibli\u017eovat. Rukou sjedu z jeho rt\u016f po krku. U\u017e n\u00e1s d\u011bl\u00ed jen p\u00e1r milimetr\u016f. V tu chv\u00edli n\u00e1s p\u0159eru\u0161\u00ed ostr\u00fd zvuk klaksonu p\u0159ij\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edho auta. Oba sebou trhneme.<\/div>\n
„To neum\u00ed\u0161 parkovat?!“ za\u0159ve \u0159idi\u010d z toho osudn\u00e9ho auta. Bill rychle nastartuje a odjede z parkovac\u00edho m\u00edsta. Jedeme sm\u011brem ke mn\u011b dom\u016f.<\/div>\n
„Doleva,“ nasm\u011bruju ho hned na prvn\u00ed k\u0159i\u017eovatce. Jsem tak na\u0161tvan\u00fd. Skoro se to stalo. To se m\u016f\u017ee st\u00e1t jen mn\u011b. Oba se moc styd\u00edme na to, abychom to zkusili je\u0161t\u011b jednou.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Kdy\u017e m\u011b Tom objal, bylo to jako b\u00fdt v jin\u00e9m sv\u011bt\u011b. Zapomn\u011bl jsem na v\u0161echny starosti a nechal se un\u00e1\u0161et pouze jeho jemn\u00fdmi doteky na m\u00fdch z\u00e1dech.<\/div>\n

„J\u00e1, j\u00e1… J\u00e1 u\u017e nechci b\u00fdt s Wolfem. J\u00e1 u\u017e to nevydr\u017e\u00edm. P\u0159edt\u00edm, p\u0159edt\u00edm mi to nevadilo. Ale te\u010f… Je pro m\u011b nechutn\u00fd ka\u017ed\u00fd jeho pohled… A to nemluv\u00edm o-,“ nesta\u010d\u00edm to dopov\u011bd\u011bt, proto\u017ee mi na rtech p\u0159istane jeho prst. Jako by u\u017e necht\u011bl sly\u0161et ani slovo o Joopovi.<\/div>\n
„P\u0161\u0161t!“ za\u0161ept\u00e1 a hled\u00ed mi do o\u010d\u00ed, prst st\u00e1le lehce polo\u017een\u00fd na m\u00fdch rtech. Pomalu se ke mn\u011b tv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159ibli\u017euje. Rukou sjede z m\u00fdch rt\u016f na krk. D\u011bl\u00ed n\u00e1s od sebe pouh\u00e9 milimetry. A v tom n\u00e1s vyru\u0161\u00ed ostr\u00fd zvuk, kter\u00fd protne to ticho, kter\u00e9 mezi n\u00e1mi panuje. Spla\u0161en\u011b se od n\u011bj odt\u00e1hnu a nastartuju auto. Vyjedu z parkovi\u0161t\u011b a vyd\u00e1m se ke k\u0159i\u017eovatce.<\/div>\n
„Doleva,“ nasm\u011bruje m\u011b, abych jel spr\u00e1vn\u011b. Za p\u00e1r minut u\u017e stoj\u00edme p\u0159ed jedn\u00edm z historicky vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch dom\u016f v centru m\u011bsta.<\/div>\n
„Tady bydl\u00ed\u0161?“ zept\u00e1m se v\u00e1hav\u011b, p\u0159i\u010dem\u017e oba vystoup\u00edme z auta a j\u00e1 ho n\u00e1sledn\u011b zamknu.<\/div>\n
„Jo,“ p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Je to jen oby\u010dejn\u00fd byt,“ pokr\u010d\u00ed rameny. D\u00e1l u\u017e ani jeden nic ne\u0159\u00edk\u00e1me. N\u00e1sleduju Toma do toho domu. Nen\u00ed tu v\u00fdtah, tak mus\u00edme j\u00edt po schodech, ale na\u0161t\u011bst\u00ed jen do druh\u00e9ho patra.<\/div>\n
„Tak poj\u010f d\u00e1l,“ odemkne Tom dve\u0159e a pozve m\u011b dovnit\u0159.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Poj\u010f d\u00e1l. V\u00edtej v m\u00e9m skromn\u00e9m p\u0159\u00edbytku,“ usm\u011bju se a \u010dek\u00e1m, a\u017e vejde.<\/div>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to dobr\u00fd n\u00e1pad?“ nech\u00e1pu, co t\u00edm mysl\u00ed.<\/div>\n
„Co t\u00edm mysl\u00ed\u0161?“ pozdvihnu jedno obo\u010d\u00ed a \u010dek\u00e1m na odpov\u011b\u010f.<\/div>\n
„Nic, nic,“ rychle to zamluv\u00ed a p\u0159ekro\u010d\u00ed pr\u00e1h m\u00fdch dve\u0159\u00ed. J\u00e1 jen spokojen\u011b zav\u0159u a zavedu ho do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/div>\n
„Klidn\u011b si sedni. D\u00e1\u0161 si n\u011bco?“ m\u00e1vnu rukou sm\u011brem ke ko\u017een\u00e9 seda\u010dce a p\u0159ejdu k pultu.<\/div>\n
„Jen colu. D\u011bkuju.“ Vezmu dv\u011b skleni\u010dky, do obou naliju colu. Bill si mezit\u00edm sedl. Vezmu ob\u011b sklenice a p\u0159ijdu s nimi k n\u011bmu. Jednu mu d\u00e1m do ruky a jednu si nech\u00e1m j\u00e1. P\u0159isednu si k n\u011bmu.<\/div>\n
„Ubli\u017euje ti?“ Bill se tro\u0161ku zaraz\u00ed nad moj\u00ed ot\u00e1zkou. Je ticho, a to m\u011b dost \u0161tve. „No tak! Ubli\u017euje ti? Chci to v\u011bd\u011bt.“<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1… Ne… J\u00e1… Tome, pros\u00edm… Nech to tak. Bude\u0161 m\u00edt zbyte\u010dn\u00e9 probl\u00e9my.“ Je mi jedno, co z toho budu m\u00edt j\u00e1. Jde mi hlavn\u011b o n\u011bj.<\/div>\n
„Nez\u00e1le\u017e\u00ed mi na tom. J\u00e1 ti chci pomoct. Tak zoufale,“ zabo\u0159\u00edm si tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed. Bill mi v\u0161ak hlavu prsty oto\u010d\u00ed k sob\u011b tak, abych mu vid\u011bl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Nikdy jsem nepoznal tak skv\u011bl\u00e9ho \u010dlov\u011bka, jako jsi ty.“<\/div>\n
P\u0159ibli\u017euje se ke mn\u011b. Jsem si jist\u00fd, \u017ee m\u011b chce pol\u00edbit. Jen mi nesm\u011ble hled\u00ed do o\u010d\u00ed p\u0159i tom, co zmen\u0161uje vzd\u00e1lenost mezi n\u00e1mi.<\/div>\n
V tom mu zazvon\u00ed telefon. Sakra! Pro\u010d se to mus\u00ed st\u00e1t pr\u00e1v\u011b mn\u011b? N\u00e1m nen\u00ed souzeno se pol\u00edbit? Bo\u017ee, pro\u010d mi to d\u011bl\u00e1\u0161? Oba pohl\u00e9dneme na sv\u00edt\u00edc\u00ed displej, p\u0159es kter\u00fd je napsan\u00e9 „Wolfgang“.<\/div>\n
„Tome\u2026 Mus\u00edm to zvednout.“<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

U\u017e jsme op\u011bt jenom kr\u016f\u010dek od polibku, kdy\u017e mi zazvon\u00ed telefon. Sakra!!! To je Wolf… Mus\u00edm to zvednout.<\/div>\n

„Tome… Mus\u00edm to zvednout,“ \u0159eknu a omluvn\u011b se mu zad\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed. Potom hovor p\u0159ijmu.<\/div>\n
„Ano?“ ohl\u00e1s\u00edm se, jako by nic.<\/div>\n
„Kde jsi?“ vy\u0161t\u011bkne na m\u011b. V\u00edm, \u017ee to Tom sly\u0161el, proto\u017ee jeho v\u00fdraz se ve vte\u0159in\u011b zm\u011bn\u00ed na kamennou grimasu. Nev\u00edm, co si m\u00e1m honem vymyslet.<\/div>\n
„Stavil jsem se u Andrease doma, \u0159\u00edkal, \u017ee se mnou chce n\u011bco probrat. Osobn\u011b,“ dod\u00e1m a jen se modl\u00edm, aby mi to v\u011b\u0159il.<\/div>\n
„Tak fajn. A\u0165 jsi brzo doma!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi a potom zav\u011bs\u00ed. Smutn\u011b si povzdechnu. Tak moc bych te\u010f pot\u0159eboval obejmout.<\/div>\n
„Tome, pot\u0159ebuju si je\u0161t\u011b za\u0159\u00eddit jeden telefon\u00e1t. Nepotrv\u00e1 to dlouho,“ \u0159eknu mu a vstanu z pohovky. Dojdu do chodbi\u010dky, kter\u00e1 vede ke dve\u0159\u00edm, a v rychlosti vyto\u010d\u00edm \u010d\u00edslo m\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da. Pot\u0159ebuju si ud\u011blat alibi.<\/div>\n
„\u010cau, Bille, co se d\u011bje?“ zept\u00e1 se jeho obvykl\u00fdm le\u017e\u00e9rn\u00edm t\u00f3nem.<\/div>\n
„\u010cau, Andy, pros\u00edm t\u011b, pot\u0159ebuju helpnout. Jestli ti bude volat Wolf, \u0159ekni mu, \u017ee jsem byl u tebe. A kdyby se mnou cht\u011bl mluvit, \u0159ekni, \u017ee u\u017e jsem odjel. Potom ti to vysv\u011btl\u00edm. OK?“ vychrl\u00edm to na n\u011bj.<\/div>\n
„N-no… Jasn\u00fd. Tak jo,“ \u0159ekne zmaten\u011b.<\/div>\n
„Tak fajn. D\u011bkuju moc. Potom ti pov\u00edm d\u016fvod. Zat\u00edm se m\u011bj. Ahoj,“ \u0159eknu rychle a hovor ukon\u010d\u00edm. Telefon schov\u00e1m zp\u011bt do kapsy a pro tentokr\u00e1t ho vypnu.<\/p>\n

Ml\u010dky dojdu zp\u00e1tky za Tomem a ti\u0161e se posad\u00edm vedle n\u011bj. Je oto\u010den\u00fd k oknu a sleduje d\u011bn\u00ed na ulici. V\u0161imne si m\u011b, a\u017e kdy\u017e se seda\u010dka zhoupne pod t\u00edhou m\u00e9ho t\u011bla.<\/div>\n

„V\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b a up\u0159e na m\u011b pohled sv\u00fdch \u010dokol\u00e1dov\u00fdch o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jo,“ hlesnu ti\u0161e a pohled mu op\u011btuju. Za\u010d\u00edn\u00e1m se v n\u011bm ut\u00e1p\u011bt. A najednou m\u00e1m siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed c\u00edtit jeho bl\u00edzkost.<\/div>\n
„Nemohl… bys m\u011b… to… obejmout?“ zept\u00e1m se ti\u0161e a stydliv\u011b sklop\u00edm o\u010di dol\u016f, prohl\u00ed\u017eeje si sv\u00e9 nehty. Chv\u00edli je ticho, c\u00edt\u00edm na sob\u011b jen jeho zkoumav\u00fd pohled. Potom ov\u0161em moji bradu uchop\u00ed dva jeho prsty a zvednou ji do \u00farovn\u011b jeho o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Mohl,“ p\u0159ik\u00fdvne, a potom m\u011b k sob\u011b zlehka p\u0159itiskne. Ti\u0161e vydechnu do jeho tri\u010dka a p\u0159itisknu se k n\u011bmu je\u0161t\u011b v\u00edc. Je to tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 c\u00edtit teplo jeho t\u011bla. P\u0159ipad\u00e1m si te\u010f kone\u010dn\u011b… v bezpe\u010d\u00ed. Hluboce vdechnu jeho v\u016fni a zamot\u00e1 se se mnou sv\u011bt. P\u0159est\u00e1v\u00e1m p\u0159em\u00fd\u0161let a nech\u00e1v\u00e1m se pouze un\u00e1\u0161et jeho h\u0159ejivou n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill: Jeho slova m\u011b opravdu ranila. Ale z\u00e1rove\u0148 jsem si uv\u011bdomil, \u017ee m\u00e1 pravdu. S\u00e1m s n\u00edm mus\u00edm ve v\u0161ech t\u011bch v\u011bcech, co \u0159ekl, souhlasit. Jsem jenom kurva. Kurva, kter\u00e1 se nech\u00e1 dobrovoln\u011b \u0161ukat t\u00edm hnusn\u00fdm starcem. Nev\u00edm, co bych<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6811","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6811","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6811"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6811\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6811"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6811"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6811"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}