{"id":6817,"date":"2012-03-12T18:00:00","date_gmt":"2012-03-12T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6799"},"modified":"2012-03-12T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-12T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-35","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/12\/novel-of-dreams-my-dream-35\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 35."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong> Sed\u011bl jsem v aut\u011b na jednom parkovi\u0161ti u d\u00e1lnice a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Zamy\u0161len\u011b jsem jezdil prsty po volantu. M\u011bl bych Brianovi napsat, \u017ee ta zpr\u00e1va byla omyl. Nechci mu d\u011blat zbyte\u010dn\u00e9 nad\u011bje, kdy\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 nejsou. Nem\u00e1m o n\u011bj u\u017e z\u00e1jem. Je to jednou prov\u017edy uzav\u0159en\u00e1 kapitola. M\u016f\u017ee m\u011b ml\u00e1tit, kopat, k\u0159i\u010det, bre\u010det, prosit m\u011b na kolenou\u2026 cokoliv, ale u\u017e se nevr\u00e1t\u00edm.<\/em> Vezmu iPhone do ruky a otev\u0159u novou zpr\u00e1vu.<\/div>\n

„Promi\u0148, Brii, ta zpr\u00e1va byla pro Bena. P\u0159em\u00e1\u010dknul jsem se. Sma\u017eu t\u011b, aby se to u\u017e v\u00edckr\u00e1t nestalo. M\u011bj se.“<\/em> Zpr\u00e1vu mu ode\u0161lu, a kdy\u017e mi p\u0159ijde doru\u010denka, sma\u017eu ho ze seznamu. B\u011bhem p\u00e1r minut se iPhone rozsv\u00edtil a zavibroval. P\u00ed\u0161e rychle.<\/em> Otev\u0159u sms, ale z\u016fstanu jenom tup\u011b z\u00edrat. Bill\u2026<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148, \u017ee jsem dne\u0161ek pokazil. Jak \u0159ekl, nem\u00e1m se mezi v\u00e1s dva pl\u00e9st a d\u011blat to nebudu. Ch\u00e1pu to. Jen chci, abys v\u011bd\u011bl\u2026 \u017ee t\u011b miluju.“<\/em> Bolestn\u011b vydechnu a zav\u0159u o\u010di. Bill si opravdu mysl\u00ed, \u017ee s Brianem n\u011bco m\u00e1m? To, \u017ee mi volal a j\u00e1 ode\u0161el, to p\u0159ece\u2026 Ah bo\u017ee. To v\u00e1\u017en\u011b muselo vypadat hrozn\u011b. Nav\u00edc ur\u010dit\u011b vid\u011bl jeho jm\u00e9no na displeji. Ach ne, tohle mi sch\u00e1zelo\u2026 A co mu to Brian v\u016fbec \u0159ekl? Kdy?!<\/em> Schov\u00e1m si obli\u010dej do dlan\u00ed a zhluboka se nadechnu. Neznamen\u00e1, \u017ee kdy\u017e se zkazil dne\u0161n\u00ed ve\u010der, nech\u00e1m zkazit i cel\u00fd n\u00e1\u0161 vztah. Brian je minulost a Bill to mus\u00ed v\u011bd\u011bt. Tohle\u2026 mus\u00edme vy\u0159e\u0161it. Je\u0161t\u011b dnes\u2026<\/em> Schoval jsem iPhone do kapsy, nastartoval a co nejrychleji se rozjel nazp\u00e1tek. M\u011bstem jsem jel t\u00e9m\u011b\u0159 jako \u0161\u00edlen\u00fd. Na\u0161t\u011bst\u00ed u\u017e bylo docela pozd\u011b, tak\u017ee nikde nebyl moc velk\u00fd provoz. Nem\u011bl jsem ani p\u0159ehled o tom, kolik u\u017e je hodin. Mohlo b\u00fdt 10, mo\u017en\u00e1 11 ve\u010der. Sed\u011bl jsem tam opravdu docela dlouho. Povzdechnu a je\u0161t\u011b p\u0159id\u00e1m plyn.<\/p>\n

Zastav\u00edm p\u0159ed Billov\u00fdm bar\u00e1kem. Tentokr\u00e1t jsem ani nemusel p\u0159em\u00fd\u0161let, kudy se sem dostanu. Cestu jsem si nepamatoval n\u011bjak moc dob\u0159e, ale jel jsem sem automaticky. Z\u0159ejm\u011b n\u011bjak\u00fd instinkt. Jakmile jsem zamknul auto, roze\u0161el jsem se k jeho vchodu. Pokusil jsem se otev\u0159\u00edt, ale bylo zav\u0159eno. Povzdechnu, vyhled\u00e1m si na zvonk\u00e1ch jeho jm\u00e9no a zazvon\u00edm. Chv\u00edli \u010dek\u00e1m, ale nic. Tak zazvon\u00edm znovu a dvakr\u00e1t za sebou, aby poznal, \u017ee to je nal\u00e9hav\u00e9.<\/div>\n

„Ano?“ ozve se kone\u010dn\u011b.<\/div>\n
„To jsem j\u00e1. Odzvo\u0148 mi, pros\u00edm t\u011b,“ \u0159eknu jen a promnu si \u010delo.<\/div>\n
„Jo, dob\u0159e,“ odzvonil mi. Otev\u0159el jsem si a ve\u0161el do vchodu. Pro\u0161el jsem chodbou k v\u00fdtahu a p\u0159ivolal ho. O\u010dividn\u011b byl a\u017e n\u011bkde naho\u0159e, tak jsem se rozb\u011bhnul po schodech. Kdy\u017e jsem dob\u011bhl do \u010dtvrt\u00e9ho patra, pro\u0161el jsem chodbou dozadu k jeho bytu. Sice v\u016fbec netu\u0161\u00edm, co mu pov\u00edm nebo co ud\u011bl\u00e1m, ale to nevad\u00ed. Ono se to n\u011bjak vyvine.<\/em> Jeho dve\u0159e byly otev\u0159en\u00e9. Kde je?<\/em> Rozhl\u00e9dnu se po chodb\u011b, zamra\u010d\u00edm se a dojdu k nim.<\/div>\n
\n
„Ahm\u2026 Bille?“ zaklepu lehce a nejist\u011b je otev\u0159u \u00fapln\u011b. Stoj\u00ed u zdi, ruce m\u00e1 zalo\u017een\u00e9 na hrudi a kouk\u00e1 na m\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ \u0161eptne a rozejde se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Ahoj,“ pokus\u00edm se pousm\u00e1t. „Um\u2026 M\u016f\u017eu d\u00e1l?“ Nejsp\u00ed\u0161 by m\u011b nep\u0159ekvapilo, kdyby m\u011b vykopl.<\/em><\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, poj\u010f d\u00e1l,“ uvoln\u00ed mi cestu. Tak tedy vejdu a zav\u0159u za sebou dve\u0159e. Jenom u nich z\u016fstanu st\u00e1t a koukat na n\u011bj. Kousnu se do rtu. Co mu m\u00e1m \u0159\u00edct? Hlavn\u011b, jak za\u010d\u00edt? Nev\u00edm, co si mysl\u00ed, co c\u00edt\u00ed\u2026<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f se posadit,“ pob\u00eddne m\u011b. Ten pohled, ten v\u00fdraz\u2026 On si opravdu mysl\u00ed, \u017ee bych\u2026 \u017ee bych mohl\u2026?<\/em><\/div>\n
„Bille,“ vydechnu a ihned ho jemn\u011b p\u0159ichyt\u00edm za ruku. P\u0159istoup\u00edm k n\u011bmu a sna\u017e\u00edm si vyhledat jeho pohled. Tro\u0161ku si ot\u0159e oko a pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Ur\u010dit\u011b plakal\u2026 M\u00e1 otekl\u00e9 o\u010di\u2026<\/em> Zbyte\u010dn\u011b kv\u016fli mn\u011b bre\u010d\u00ed a tr\u00e1p\u00ed se.<\/em> V o\u010d\u00edch uc\u00edt\u00edm slzy. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a sjedu mu b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po \u010delisti. Copak bych mu to dok\u00e1zal ud\u011blat? Tak moc ho miluju. M\u00e1m k n\u011bmu siln\u00fd vztah jako k nikomu jin\u00e9mu, i za ten kr\u00e1tk\u00fd okam\u017eik. S Molly ho samoz\u0159ejm\u011b nem\u016f\u017eu srovn\u00e1vat, je to n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho.<\/p>\n

<\/em> „Hm?“ sklop\u00ed zase tro\u0161ku zrak.<\/div>\n

„Nikdy bych to neud\u011blal. Nikdy,“ zopakuji. „Nev\u00edm, co ti Brian \u0159ekl nebo ne\u0159ekl. Moc jsem tu tvoji zpr\u00e1vu nepochopil, ale p\u0159ijel jsem ti \u0159\u00edct to hlavn\u00ed. Taky t\u011b miluju\u2026 moc. Brian je minulost a nav\u017edycky u\u017e j\u00ed i bude. Nikdy bych ti to neud\u011blal, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ hlesnu a vezmu ho n\u011b\u017en\u011b za tv\u00e1\u0159, abych ho p\u0159inutil pod\u00edvat se mi do o\u010d\u00ed. Nakonec se mi to poda\u0159\u00ed. Pod\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed, ale rozt\u0159ese se mu brada. Poprv\u00e9 v jeho o\u010d\u00edch vid\u00edm slzy. Hned zamrk\u00e1, aby je rozehnal. Ach m\u016fj bo\u017ee, takhle jsem si ho nikdy nep\u0159\u00e1l vid\u011bt.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm,“ vzlyknul tro\u0161ku, neudr\u017eel si st\u00e1l\u00fd t\u00f3n. Byl cel\u00fd rozechv\u011bl\u00fd. Tak stra\u0161n\u011b m\u011b tenhle pohled bol\u00ed. Obzvl\u00e1\u0161\u0165, kdy\u017e je to moj\u00ed vinou.<\/em><\/div>\n
„Tak nepla\u010d,“ za\u0161ept\u00e1m. „Od t\u00e9 doby, co jsem t\u011b poznal, jsem se nedotkl nikoho jin\u00e9ho ne\u017e jenom tebe. Proto\u017ee miluju tebe. Mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it, Billy,“ po\u017e\u00e1d\u00e1m ho zoufale. Nejsp\u00ed\u0161 neovlivn\u00edm jeho my\u0161lenky, ale chci, aby mi v\u011b\u0159il. Pot\u0159ebuji, aby mi v\u011b\u0159il. Jinak m\u011b to zni\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
Je chvilku ti\u0161e, jen mi to odk\u00fdv\u00e1.<\/p>\n

„M\u016f\u017eu v\u011bd\u011bt, pro\u010d ti volal?“<\/em><\/div>\n

„Proto\u017ee jsem psal Benovi a omylem jsem ozna\u010dil Briana, kter\u00fd je hned pod n\u00edm. Ale kdy\u017e jsem odjel, p\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. Brian je minulost\u00ed. U\u017e n\u00e1m nesm\u00ed d\u00e1l st\u00e1t v cest\u011b bez ohledu na to, co jsem s n\u00edm m\u011bl, a taky na to, \u017ee je m\u016fj profesor. Napsal jsem mu, \u017ee je prov\u017edy konec a \u017ee ta zpr\u00e1va byl omyl. Smazal jsem ho. Jednou prov\u017edy. A pokud to bude nutn\u00e9, za\u010dnu chodit na \u0161kolu do jin\u00e9ho m\u011bsta, i kdybych m\u011bl denn\u011b doj\u00ed\u017ed\u011bt n\u011bkolik kilometr\u016f. Rozum\u00ed\u0161 mi? Jsi jenom ty, Bille,“ pohlad\u00edm ho vl\u00eddn\u011b po tv\u00e1\u0159i, p\u0159i\u010dem\u017e se mu neust\u00e1le d\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed, aby poznal v\u00e1\u017enost a s\u00edlu m\u00fdch slov.<\/em> Tak stra\u0161n\u011b ho miluju, \u017ee bych nejsp\u00ed\u0161 byl ochotn\u00fd i p\u0159estat chodit do \u0161koly a za\u010d\u00edt nanovo jinde. Nechci ho ztratit.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 po tob\u011b nic takov\u00e9ho nechci. Nechci, aby ses mi zpov\u00eddal. J\u00e1 ti v\u011b\u0159\u00edm, ale\u2026 tohle v\u0161echno bylo moc,“ povzdechne. Nep\u0159estane se mi d\u00edvat do o\u010d\u00ed. P\u0159ejede mi n\u011b\u017en\u011b po ruce, kterou jsem ho pohladil po tv\u00e1\u0159i. Naklon\u00edm se k n\u011bmu a d\u00e1m mu malou pusu.<\/p>\n

<\/em> Boj\u00edm se ud\u011blat te\u010f n\u011bco v\u00edc. Nev\u00edm, jak je na tom jeho psychick\u00fd stav a nerad bych ho je\u0161t\u011b zru\u0161il. V\u011bt\u0161inou se zd\u00e1l siln\u00fd, klidn\u00fd a\u2026 t\u00e9m\u011b\u0159 neporaziteln\u00fd. Takhle rozechv\u011bl\u00e9ho jsem ho opravdu je\u0161t\u011b nevid\u011bl. Na\u0161el jsem jeho slabou str\u00e1nku, skulinku v jeho dokonale nedobytn\u00e9 masce. M\u011b.<\/p>\n

<\/em> Oplat\u00ed mi ji. A\u017e pot\u00e9 sklop\u00ed tro\u0161ku zrak. „Nechci, aby tohle skon\u010dilo\u2026“<\/em><\/div>\n

„J\u00e1 to taky nechci. Chci b\u00fdt s tebou,“ \u0161eptnu a nejist\u011b ho obejmu.<\/em> Nemysl\u00edm si, \u017ee by m\u011b odstr\u010dil, ale i p\u0159esto\u2026<\/em><\/div>\n
„Tak se mnou bu\u010f, neodch\u00e1zej,“ schoul\u00ed se mi do n\u00e1ru\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Pokud si to opravdu p\u0159eje\u0161, tak tu z\u016fstanu,“ za\u010dnu ho hladit po z\u00e1dech a n\u011b\u017en\u011b ho pusinkovat na sp\u00e1nku.<\/em> Koneckonc\u016f, v\u011bci m\u00e1m st\u00e1le v aut\u011b.<\/em><\/div>\n
„P\u0159eju,“ pohlad\u00ed m\u011b po boku.<\/em> Alespo\u0148, \u017ee tak.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se a pomalu se odt\u00e1hnu. „Tak co kdybych si te\u010f do\u0161el do auta pro v\u011bci?“<\/em><\/div>\n
„Ty tu m\u00e1\u0161 v\u011bci s sebou?“ podiv\u00ed se. Nad jeho v\u00fdrazem se mus\u00edm zasm\u00e1t.<\/em><\/div>\n
„P\u016fvodn\u011b jsem sem za tebou jel, abychom si spolu u\u017eili kr\u00e1sn\u00fd ve\u010der, a kdybys cht\u011bl, abych tu p\u0159espal, tak abych se nemusel vracet dom\u016f pro v\u011bci, vzal jsem si je pro jistotu s sebou,“ vysv\u011btl\u00edm mu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i.<\/em><\/div>\n
Na tv\u00e1\u0159i se mu vyr\u00fdsuje lehk\u00fd roztomil\u00fd \u00fasm\u011bv. „Aha, tak\u2026 to by sis pro n\u011b m\u011bl doj\u00edt.“<\/em><\/div>\n
„Jo, to m\u011bl,“ usm\u011bju se. „No\u2026 sice dne\u0161n\u00ed ve\u010der nevy\u0161el podle pl\u00e1n\u016f, ale mysl\u00edm, \u017ee je\u0161t\u011b nen\u00ed \u00fapln\u011b k zahozen\u00ed. Je\u2026“ pod\u00edv\u00e1m se na hodinky, „\u2026p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9. Sice jsi u\u017e ve spr\u0161e byl, ale j\u00e1 ne. Mo\u017en\u00e1 bychom si mohli spole\u010dn\u011b napustit vanu, trochu si popov\u00eddat, uklidnit se a pomazlit se. Dali bychom si u toho to v\u00edno, zmrzku a bude dob\u0159e, hm? Co na to \u0159\u00edk\u00e1\u0161?“ navrhnu s \u00fasm\u011bvem a jemn\u011b ho l\u00edbnu.<\/em><\/div>\n
„Budu r\u00e1d,“ oplat\u00ed mi polibek a vydechne. „P\u016fjdu napustit vanu, hm?“<\/em> Souhlas\u00ed, tak je to dobr\u00e9.<\/em><\/div>\n
„Jestli by sis rad\u011bji ne\u0161el lehnout, tak ano,“ k\u00fdvnu.<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, ta vana m\u011b probere,“ usm\u011bje se.<\/em><\/div>\n
„Mmm,“ obejmu ho nespokojen\u011b kolem pasu. „J\u00e1 ale nechci, aby ses probral. Pokud chce\u0161 sp\u00e1t, tak j\u00e1 si d\u00e1m jen sprchu a p\u016fjdeme sp\u00e1t.“<\/em><\/div>\n
„Ne, ne, jen se pot\u0159ebuju srovnat. D\u00e1me si vanu,“ pousm\u011bje se a spust\u00ed ruce voln\u011b pod\u00e9l t\u011bla. Nech\u00e1 se mnou dr\u017eet. N\u011b\u017en\u011b ho pol\u00edb\u00edm, a je\u0161t\u011b na okam\u017eik ho k sob\u011b p\u0159itisknu. Pak u\u017e se ale odt\u00e1hnu.<\/em><\/div>\n
„Tak j\u00e1 si jdu pro ty v\u011bci. Vezmu si kl\u00ed\u010de, abych nemusel zbyte\u010dn\u011b zvonit, ok?“ vezmu si kl\u00ed\u010dky z v\u011b\u0161\u00e1ku.<\/em> Jsou to jedin\u00e9 kl\u00ed\u010de, co tu m\u00e1 krom\u011b kl\u00ed\u010dk\u016f od auta, tak\u017ee by to m\u011bly b\u00fdt ony.<\/em><\/div>\n
„Jo, jo,“ pousm\u011bje se. „A vra\u0165 se mi brzo, budu \u010dekat ve van\u011b.“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ zasm\u011bju se a vyjdu ze dve\u0159\u00ed. Kdy\u017e se na n\u011bj oto\u010d\u00edm, neodol\u00e1m a je\u0161t\u011b jednou ho pol\u00edb\u00edm. Pak u\u017e se rozb\u011bhnu chodbou.<\/p>\n

<\/em> A\u010dkoli byl tenhle d\u00edl pon\u011bkud kr\u00e1tk\u00fd, naopak si dal\u0161\u00ed rozhodn\u011b u\u017eijete s n\u00e1mi. =)<\/p>\n

<\/em> autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Sed\u011bl jsem v aut\u011b na jednom parkovi\u0161ti u d\u00e1lnice a p\u0159em\u00fd\u0161lel. Zamy\u0161len\u011b jsem jezdil prsty po volantu. M\u011bl bych Brianovi napsat, \u017ee ta zpr\u00e1va byla omyl. Nechci mu d\u011blat zbyte\u010dn\u00e9 nad\u011bje, kdy\u017e \u017e\u00e1dn\u00e9 nejsou. Nem\u00e1m o<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-6817","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6817","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6817"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6817\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6817"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6817"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6817"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}