{"id":6822,"date":"2012-03-11T18:00:00","date_gmt":"2012-03-11T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6804"},"modified":"2012-03-11T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-11T17:00:00","slug":"genesis-45","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/11\/genesis-45\/","title":{"rendered":"Genesis 45."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Kolik je hodin?“ ozvalo se potichu temn\u00fdm tunelem. Bill, le\u017e\u00edc\u00ed na Tomov\u00fdch ohnut\u00fdch z\u00e1dech, nap\u0159\u00e1hl levou ruku s hodinkami p\u0159ed jeho tv\u00e1\u0159, a pravou na n\u011b posv\u00edtil baterkou. „Za deset sedm, celkem dobrej \u010das,“ pronesl Tom ud\u00fdchan\u011b, kdy\u017e na moment zastavil, aby se mu \u010d\u00edsla na tit\u011brn\u00e9m cifern\u00edku p\u0159estala m\u00edhat. Pak se dal zase do pomal\u00e9ho pohybu.<\/div>\n
„Nechce\u0161 si odpo\u010dinout?“ za\u0161eptal Bill po chvilce a sou\u010dasn\u011b pol\u00edbil Tomovo lev\u00e9 ucho, moment\u00e1ln\u011b nejdostupn\u011bj\u0161\u00ed \u010d\u00e1st bratrova t\u011bla.<\/div>\n
„Jo,“ rozhodl se Tom a zastavil svou pomalou, t\u00e9m\u011b\u0159 u\u017e \u0161ouravou ch\u016fzi. Na del\u0161\u00ed slovo u\u017e mu nezb\u00fdvala energie. Zd\u00e1lo se mu, jako by jeho n\u00e1klad tloustl za pochodu. Jak se mu Bill v\u017edycky zd\u00e1l p\u0159\u00edli\u0161 huben\u00fd, te\u010f by mu ani nevadilo, kdyby n\u011bjak\u00fdch dvacet t\u0159icet kilo shodil. Pomalu bratra nechal sjet ze sv\u00fdch zad, oto\u010dil se, aby mu pomohl se posadit na zem a op\u0159\u00edt o ze\u010f. Tohle byla jejich \u0161est\u00e1 p\u0159est\u00e1vka.<\/div>\n
„Po\u0159\u00e1d to bol\u00ed?“ zkontrolovat Bill\u016fv stav, a ten jen kr\u00e1tce p\u0159ik\u00fdvl. „Hlavn\u011b, \u017ee se to nehor\u0161\u00ed,“ zhodnotil na z\u00e1v\u011br Tom, ne\u017e se vy\u010derpan\u011b svalil vedle Billa.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, kde jsme?“ zeptal se po chvilce Bill.<\/div>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee u\u017e to nebude trvat dlouho. Jestli jsem se n\u011bkde nesekl a nezahnuli jsme jinam, tak jsme kousek.“<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ vydechl Bill. „Je mi to v\u00e1\u017en\u011b l\u00edto,“ dodal provinile sm\u011brem k Tomovi, jen\u017e si op\u0159el hlavu o jeho rameno.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u2026“ ozvalo se ospale. „Nem\u016f\u017ee\u0161 za to.“<\/div>\n
„Ale m\u016f\u017eu, jsem nemehlo,“ necht\u011bl se vzd\u00e1t Bill. „Kdybych\u2026“<\/div>\n
„Pov\u00edd\u00e1m, \u017ee za to nem\u016f\u017ee\u0161, to mn\u011b ujela noha po bl\u00e1t\u011b,“ p\u0159eru\u0161il ho Tom a uvelebil se v Billov\u011b kl\u00edn\u011b. „Jsem r\u00e1d, \u017ee to nen\u00ed nic hor\u0161\u00edho, vyvrknutej kotn\u00edk se snad brzy sprav\u00ed. Jestli to Paul zvl\u00e1dne, o\u0161et\u0159ej ti to u\u017e naho\u0159e\u2026“ mluvil z polosp\u00e1nku Tom, na z\u00e1v\u011br toho slo\u017eit\u00e9ho souv\u011bt\u00ed z\u00edvl. U\u017e m\u011bl opravdu dost.<\/div>\n
„Hmm\u2026“ nem\u011bl u\u017e dal\u0161\u00ed p\u0159ipom\u00ednky Bill. Necht\u011blo se mu mluvit nahlas o sv\u00e9m p\u0159edchoz\u00edm zbab\u011bl\u00e9m uva\u017eov\u00e1n\u00ed, aby Tomovi vysv\u011btlil, co v\u0161echno je mu moment\u00e1ln\u011b l\u00edto. „Tak si odpo\u010di\u0148, za chv\u00edli t\u011b vzbud\u00edm,“ \u0159ekl ve chv\u00edli, kdy u\u017e byl jeho bratr d\u00e1vno v hlubok\u00e9m sp\u00e1nku z vy\u010derp\u00e1n\u00ed. Potichu si za\u010dal zp\u00edvat, aby neusnul, a mimod\u011bk p\u0159itom hladil Tomovy dlouh\u00e9 dredy.<\/p>\n

<\/div>\n

\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Paul si uv\u011bdomil svou fat\u00e1ln\u00ed chybu. Nem\u011bl n\u00e1hradn\u00ed baterky. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee maj\u00ed na cestu celkem t\u0159i sv\u00edtilny, z toho jednu – Billovu – nepou\u017eitou, tak\u017ee pokud v jedn\u00e9 z nich dojde zdroj energie, nahrad\u00ed ho dal\u0161\u00edm. Jen\u017ee te\u010f byl s\u00e1m. Bez sv\u011btla.<\/p><\/div>\n

St\u00e1l jako socha v temn\u00e9m lese a poslouchal okoln\u00ed zvuky. Jeho o\u010di pomalinku p\u0159ivykaly tm\u011b, bloudily a sna\u017eily se zachytit alespo\u0148 nepatrn\u00fd zdroj sv\u011btla, kter\u00fd by mu uk\u00e1zal, kudy m\u00e1 j\u00edt, ale oblohu pokr\u00fdvaly mraky, a m\u011bs\u00edc nebo hv\u011bzdy nem\u011bly \u0161anci vykouknout. Bylo to marn\u00e9. Jedin\u00e1 jistota, kterou moment\u00e1ln\u011b m\u011bl, byl plot, od n\u011bho\u017e cht\u011bl co nejd\u00e1l ut\u00e9ct. Ps\u00ed \u0161t\u011bkot, kter\u00fd ho tak vyd\u011bsil, u\u017e se neoz\u00fdval. \u017de by m\u011bl takov\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed? Ve \u0161kole se u\u010dili, \u017ee psi maj\u00ed v\u00fdborn\u00fd \u010dich, kter\u00fdm bez pot\u00ed\u017e\u00ed vystopuj\u00ed \u010dlov\u011bka, tak\u017ee pokud by o n\u011bm v\u011bd\u011bli, stejn\u011b u\u017e jim neute\u010de. Ale jedna v\u011bc byla pozitivn\u00ed. Nikde \u017e\u00e1dn\u00e9 sv\u011btlo, tud\u00ed\u017e ani tov\u00e1rna, kter\u00e1 byla v noci osv\u011btlena, nebyla bl\u00edzko. Z\u0159ejm\u011b byl jej\u00ed oplocen\u00fd pozemek velk\u00fd, a on jen narazil na n\u011bjakou jeho vzd\u00e1lenou \u010d\u00e1st vyb\u00edhaj\u00edc\u00ed do lesa. Ale i tak nev\u011bd\u011bl, co d\u011blat. Nejsp\u00ed\u0161 mu nezbyde, ne\u017e \u010dekat, a\u017e se rozedn\u00ed. Pokud by se te\u010f sna\u017eil proj\u00edt mezi t\u011bmi v\u0161emi stromy, v\u00fdmoly a popadan\u00fdmi v\u011btvemi, daleko nedojde. B\u011bhem p\u00e1r metr\u016f si o nejbli\u017e\u0161\u00ed v\u011btev prop\u00edchne b\u0159icho nebo si zlom\u00ed nohu.<\/p>\n

Zkusil nap\u0159\u00e1hnout ruce p\u0159ed sebe, nefunk\u010dn\u00ed baterku p\u0159edt\u00edm str\u010dil do kapsy, a ud\u011blat mal\u00fd nejist\u00fd kr\u016f\u010dek do nezn\u00e1ma. Dob\u0159e\u2026 prvn\u00ed krok se poda\u0159il, ale pocit to byl stra\u0161n\u00fd. Podobn\u00fd tomu, kdy\u017e nev\u00edte, kolik schod\u016f v\u00e1m je\u0161t\u011b zb\u00fdv\u00e1 p\u0159i sestupu do tmav\u00e9ho prostoru. Co kdy\u017e zrovna ten druh\u00fd pokusn\u00fd krok tak hladk\u00fd nebude? Nedalo se nic d\u011blat. Musel d\u00e1t p\u0159ednost bezpe\u010d\u00ed p\u0159ed hazardov\u00e1n\u00edm, nebyl zodpov\u011bdn\u00fd jen s\u00e1m za sebe. Hmatal kolem sebe tak dlouho, dokud se mu nepoda\u0159ilo dotknout se stromu, o kter\u00e9m v\u011bd\u011bl, \u017ee je pobl\u00ed\u017e. P\u0159imkl se k n\u011bmu, objal ho, jako by to byl p\u0159\u00edtel, kter\u00fd ho m\u016f\u017ee zachr\u00e1nit, a tv\u00e1\u0159 p\u0159itiskl na jeho hrubou k\u016fru. Pomalinku se po dlouh\u00e9m \u0161t\u00edhl\u00e9m kmenu sunul dol\u016f, a\u017e se dotkl koleny zem\u011b. Poslepu rukama prozkoumal okol\u00ed stromu, umetl si m\u00edste\u010dko, kam se nakonec posadil, rozhodnut \u010dekat na prvn\u00ed paprsky tak dlouho tou\u017eebn\u011b o\u010dek\u00e1van\u00e9ho slunce. Z\u00e1dy op\u0159en\u00fd s rukama v kaps\u00e1ch Tomovy tepl\u00e9 mikiny, za kterou mu celou cestu d\u011bkoval, sed\u011bl na studen\u00e9 zemi a modlil se, aby se dnes zem\u011b to\u010dila trochu rychleji a pomohla mu tak ut\u00e9ct odtud d\u0159\u00edv, ne\u017e ho n\u011bkdo najde.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Sascha se vzbudil do mraziv\u00e9ho r\u00e1na. Necht\u011blo se mu vystrkovat nos, nato\u017e ruku, ze sv\u00e9ho tepl\u00e9ho pel\u00ed\u0161ku, ale my\u0161lenka na prvn\u00ed rann\u00ed paprsky, kter\u00e9 jak doufal, zhruba za p\u016fl hodiny vykouknou zpod mrak\u016f, ho vzpru\u017eila a p\u0159im\u011bla ho vypnout bud\u00edk na sv\u00e9m mobilu. Jedna \u010d\u00e1rka. Sakra\u2026 nenapadlo ho, \u017ee zima a mr\u00e1z pom\u00e1haj\u00ed vyb\u00edjet baterii daleko rychleji. Doufal, \u017ee mu mobil vydr\u017e\u00ed po celou dobu, co bude na strom\u011b. Rad\u011bji telefon vypnul, aby ho mohl pozd\u011bji je\u0161t\u011b pou\u017e\u00edt, kdyby bylo pot\u0159eba. Doufal, \u017ee tot\u00e9\u017e neud\u011blala jeho super baterie ve fo\u0165\u00e1ku, to by nejsp\u00ed\u0161 moc d\u016fkaz\u016f neshrom\u00e1\u017edil. Posadil se na zadn\u00edm sedadle, odhodil deku a prot\u00e1hl se. „Vzh\u016fru do akce,“ povzbudil s\u00e1m sebe polohlasem a p\u0159elezl na p\u0159edn\u00ed sedadlo auta, aby se p\u0159ipravil na cestu.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Bill Toma vzbudil u\u017e po deseti minut\u00e1ch, kdy\u017e za\u010dal c\u00edtit, \u017ee by mohl brzy usnout taky. P\u0159istihl se, \u017ee se mu zav\u00edraj\u00ed o\u010di, proto v panice zacloumal Tomov\u00fdm ramenem. Chv\u00edli trvalo, ne\u017e se jeho bratr probral, a a\u010dkoliv mu tak m\u00e1lo sp\u00e1nku zdaleka nesta\u010dilo, p\u0159inutil se vst\u00e1t. Po sedm\u00e9 zopakovali operaci „nakl\u00e1d\u00e1n\u00ed Billa“, ve kter\u00e9m u\u017e m\u011bli praxi, a vydali se na dal\u0161\u00ed pomal\u00fd pochod.<\/p>\n

Minuli v\u0161echny z\u00e1chytn\u00e9 body, kter\u00e9 si Tom pamatoval z cesty tam, tud\u00ed\u017e bylo jasn\u00e9, \u017ee musej\u00ed b\u00fdt skoro doma<\/em>. Tom se v duchu u\u0161kl\u00edbl nad t\u00edm pojmenov\u00e1n\u00edm, ale za t\u00fddny pobytu si zvykl tomu tady tak \u0159\u00edkat. Nakonec, krom\u011b ne\u0161\u0165astn\u00e9ho za\u010d\u00e1tku, na kter\u00fd nerad vzpom\u00ednal, se tu m\u011bl celkem dob\u0159e. Mohlo to b\u00fdt daleko hor\u0161\u00ed.<\/div>\n

„Bille, na chvilku zastav\u00edm a ty zhasni,“ po\u017e\u00e1dal sv\u00e9ho bratra. „N\u011bkde tady by to m\u011blo u\u017e b\u00fdt,“ dodal a ud\u011blal, jak \u0159ekl. Bill zhasl baterku a chv\u00edli \u010dekali, ne\u017e jejich zrak p\u0159ivykne tm\u011b. Teprve pak budou schopni mo\u017en\u00e1 vid\u011bt slab\u00e9 sv\u011btlo vych\u00e1zej\u00edc\u00ed z podlahy, kter\u00e9 jim napov\u00ed, kde je jejich m\u00edstnost. Te\u010f si Tom gratuloval k proz\u00edravosti, se kterou nechal rozsv\u00edceno a poklop odkryt\u00fd co kdyby n\u00e1hodou<\/em>.<\/p>\n

„Vid\u00ed\u0161 n\u011bco?“ zeptal se po chvilce ticha Bill.<\/div>\n

„Nic tam nen\u00ed, sakra,“ zn\u011bl na\u0161tvan\u011b Tom. „Mus\u00edm si to j\u00edt ov\u011b\u0159it,“ rozhodl se. „Sesedej,“ vydal tich\u00fd p\u0159\u00edkaz a Bill u\u017e se skoro profesion\u00e1ln\u011b svezl z jeho zad rovnou na zem a za pomoci rukou se posunul ke zdi. „Se\u010f, dojdu se pod\u00edvat, jestli jsme spr\u00e1vn\u011b, za chvilku jsem zp\u00e1tky,“ ujistil ho Tom a vydal se dop\u0159edu.<\/div>\n
Bill si op\u0159el hlavu o ze\u010f a zav\u0159el o\u010di. U\u017e zdaleka nebyl tak klidn\u00fd, \u017ee se vracej\u00ed zp\u00e1tky do pasti. Budou muset vysv\u011btlit, kde a jak si vyvrknul kotn\u00edk, schovat n\u011bkam \u0161pinav\u00e9 oble\u010den\u00ed, a d\u011blat, \u017ee celou noc str\u00e1vili v posteli. V\u016fbec netu\u0161il, jestli mu l\u00e9ka\u0159 uv\u011b\u0159\u00ed, \u017ee se mu zran\u011bn\u00ed stalo te\u010f a ne p\u0159ed p\u00e1r hodinami, nejsp\u00ed\u0161 si bude muset zahr\u00e1t na hrdinu a tvrdit, \u017ee se mu to nezd\u00e1lo tak stra\u0161n\u00e9, a proto po\u010dkal na r\u00e1no. No\u2026 nebude to legrace. Mus\u00ed vyu\u017e\u00edt ve\u0161ker\u00e9ho sv\u00e9ho \u0161armu, a doufat, \u017ee nikdo nebude m\u00edt d\u016fvod pochybovat o jeho slovech.<\/p>\n

Tom si \u0161el ov\u011b\u0159it k dal\u0161\u00ed k\u0159i\u017eovatce, jestli jsou opravdu tam, kde si myslel. Za dal\u0161\u00edm rohem o\u010dek\u00e1val, \u017ee u\u017e mus\u00ed b\u00fdt jejich m\u00edstnost, a pokud to tak nebude, \u0161li \u0161patn\u011b a budou se muset vr\u00e1tit. Modlil se v duchu ke v\u0161em svat\u00fdm, a spadl mu k\u00e1men ze srdce, kdy\u017e se mu za rohem uk\u00e1zalo \u00fapln\u011b na konci chodby slab\u00e9 sv\u011btlo. No kone\u010dn\u011b! U\u017e se opravdu za\u010d\u00ednal b\u00e1t, \u017ee se na jedn\u00e9 z k\u0159i\u017eovatek rozhodl \u0161patn\u011b. M\u011bl pocit, \u017ee dal\u0161\u00ed anab\u00e1zi s Billem na z\u00e1dech u\u017e by nep\u0159e\u017eil.<\/div>\n

Rozb\u011bhl se zp\u011bt, co mu nohy a dr\u00e1ty z\u00e1sobovac\u00edho syst\u00e9mu dovolily, aby tu \u0161\u0165astnou zpr\u00e1vu sd\u011blil Billovi. Fun\u011bl, jak posp\u00edchal, div se nep\u0159erazil, aby posl\u00e9ze zjistil, \u017ee jeho dvoj\u010de spokojen\u011b usnulo.<\/p>\n

„Bille,“ za\u0161eptal mu kousek od ucha, sednul si vedle n\u011bj. Sebral ze zem\u011b baterku, kter\u00e1 Billovi upadla, a vzal do sv\u00fdch jeho ruku s hodinkami, aby zkontroloval, jak jsou na tom. Sedm pry\u010d. Nejvy\u0161\u0161\u00ed \u010das, aby se stihli oba um\u00fdt, upravit a za\u010d\u00edt p\u0159edst\u00edrat, \u017ee se ze sv\u00fdch pokoj\u016f ani nehnuli. Pokud se Kat bude pt\u00e1t, kde byl, kdy\u017e ho na kame\u0159e nevid\u011bl v posteli, v\u017edycky m\u016f\u017ee tvrdit, \u017ee se mu poda\u0159ilo u Billa n\u00e1hodn\u011b usnout. Za to mu snad nem\u016f\u017eou nic ud\u011blat.<\/div>\n

„Zlat\u00ed\u010dko, vst\u00e1vej,“ pohladil Billa a vlepil mu na tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017enou pusu. „Te\u010f nem\u016f\u017ee\u0161 sp\u00e1t, mus\u00edme j\u00edt, jsme skoro u c\u00edle,“ \u0161eptal, zat\u00edmco se Bill jen neklidn\u011b zavrt\u011bl.<\/div>\n
„Je\u0161t\u011b chvilku\u2026“ zamumlal ospalec.<\/div>\n
„Za chv\u00edli jsi v posteli,“ sledoval Tom, jak mu hlava s \u010dern\u00fdmi vlasy p\u0159ist\u00e1la v kl\u00edn\u011b. „Mus\u00ed\u0161 vst\u00e1vat.“ Pohladil ji, ale nakonec se rozhodl mu dop\u0159\u00e1t milosrdn\u00fdch deset minut odpo\u010dinku, jako nechal p\u0159edt\u00edm Bill jemu.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Sascha byl podle sv\u00fdch \u00favah dob\u0159e vybaven\u00fd. Na z\u00e1dech v batohu m\u011bl v\u0161echno j\u00eddlo a pit\u00ed, co si na svou misi nakoupil, fo\u0165\u00e1k i kameru, a k tomu v\u0161emu se mu poda\u0159ilo dokonce nacpat i deku, aby se m\u011bl na strom\u011b \u010d\u00edm p\u0159ikr\u00fdt. Zamkl auto, nam\u00ed\u0159il baterku sm\u011brem k lesu a vydal se do jeho temn\u00fdch \u00fatrob.<\/p><\/div>\n

Cesta nebyla jednoduch\u00e1, ale na to byl u\u017e od minule p\u0159ipraven\u00fd. Sv\u00edtil si pod nohy, sna\u017eil se vyh\u00fdbat v\u0161em nahlas praskaj\u00edc\u00edm v\u011btv\u00edm a dr\u017eet se st\u00e1le stejn\u00e9ho sm\u011bru. Kompas na jeho hodink\u00e1ch byl spolehliv\u00fd, tud\u00ed\u017e se nemusel b\u00e1t, \u017ee by zabloudil.<\/div>\n
Uva\u017eoval, co by mu asi \u0159ekl detektiv, kdyby ho te\u010f vid\u011bl. Nejsp\u00ed\u0161 tak akor\u00e1t vst\u00e1val do pr\u00e1ce. Jak v\u011bd\u011bl ze sv\u00e9ho sledov\u00e1n\u00ed, d\u0159\u00edv ne\u017e v osm se Karl do pr\u00e1ce nikdy nedohrabal, a v\u011bt\u0161inou sp\u00ed\u0161 po osm\u00e9. Asi by ho nepochv\u00e1lil, \u017ee se sem vydal na vlastn\u00ed p\u011bst, ale rychle tu my\u0161lenku zahnal. Byl p\u0159ece jenom na v\u00fdlet\u011b. Nakonec, kdo mu m\u016f\u017ee zak\u00e1zat, aby se \u0161el po r\u00e1nu proj\u00edt do lesa, ne?<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Paul se sna\u017eil zastavit drkot\u00e1n\u00ed zub\u016f. Chladn\u00e1 zem ub\u00edrala jeho t\u011blesn\u00e9 teplo, a on se ob\u010das zvedl, aby si u stromu ud\u011blal alespo\u0148 p\u00e1r rozeh\u0159\u00edvac\u00edch cvik\u016f. Vz\u00fdval div ne velk\u00e9ho Garryho, aby mu p\u0159i\u0161el na pomoc, a kone\u010dn\u011b p\u0159im\u011bl slunce vyl\u00e9zt na oblohu. Velk\u00fd Garry na n\u011bj ale zvysoka ka\u0161lal, nejsp\u00ed\u0161 z v\u00fd\u0161ky sv\u00e9 sochy nad\u017eivotn\u00ed velikosti, kterou Paul v\u00eddal ka\u017ed\u00fd den p\u0159i m\u0161\u00edch, dokud na nich je\u0161t\u011b hr\u00e1val s kapelou. Jin\u00e9ho boha<\/em>, kter\u00e9ho by mohl poprosit o pomoc, ani neznal.<\/p>\n

Lekl se, kdy\u017e mu na nose p\u0159ist\u00e1la prvn\u00ed sn\u011bhov\u00e1 vlo\u010dka, kter\u00e1 se ihned zm\u011bnila v kapku. Pochopil, o co jde, a\u017e kdy\u017e mu dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed vlo\u010dky p\u0159ist\u00e1valy na tv\u00e1\u0159i a rukou, jedin\u00fdch m\u00edstech, na kter\u00fdch mohl jejich mokrost c\u00edtit. Netu\u0161il, \u017ee sn\u011b\u017e\u00ed, pro n\u011bj prost\u011b padala z nebe voda. Byl to zvl\u00e1\u0161tn\u00ed pocit. Nebylo to stejn\u00e9 jako ve spr\u0161e, ta byla daleko intenzivn\u011bj\u0161\u00ed, tohle bylo jen sem tam mokr\u00e9 pol\u00edben\u00ed jakoby zni\u010dehonic. Zaklonil hlavu, a a\u010dkoliv byly kapky vody studen\u00e9, nechal si je dopadat na tv\u00e1\u0159e a vypl\u00e1zl jazyk, aby alespo\u0148 symbolicky uhasil \u017e\u00edze\u0148, kter\u00e1 ho u\u017e p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r chvil tr\u00e1pila.<\/div>\n

Kdy\u017e po chvilce otev\u0159el o\u010di, p\u0159ekvapen\u011b zjistil, \u017ee vid\u00ed slab\u00e9 kontury strom\u016f kolem sebe. Slunce se nad n\u00edm smilovalo a poslalo prvn\u00ed rann\u00ed paprsky sm\u011brem k Zemi, a on tak bude moci kone\u010dn\u011b za chv\u00edli vyrazit na cestu.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

„Neboj se, dr\u017e\u00edm t\u011b,“ uji\u0161\u0165oval Tom Billa, jeho\u017e zadek a nohy visely z d\u00edry ve strop\u011b, zat\u00edmco on s\u00e1m st\u00e1l na stolku. „Poj\u010f,“ sev\u0159el pevn\u011b Billova huben\u00e1 stehna, aby m\u011bl jistotu, \u017ee ho udr\u017e\u00ed. Stolek byl stabiln\u00ed, nebylo se \u010deho ob\u00e1vat. Jen\u017ee Bill se n\u011bjak ne a ne pustit. „Tak poj\u010f,“ p\u0159esv\u011bd\u010doval ho chl\u00e1choliv\u011b Tom. Po chv\u00edli v\u00e1h\u00e1n\u00ed Bill kone\u010dn\u011b spustil sv\u00e9 t\u011blo dol\u016f, a ani\u017e by se \u00fapln\u011b odpojil, balancoval nad Tomem. Kdy\u017e si ov\u011b\u0159il, \u017ee ho bratr pevn\u011b dr\u017e\u00ed, pustil se i prsty a pomalu se sesunul do jeho n\u00e1ru\u010de. „No kone\u010dn\u011b,“ ocenil Tom jeho odvahu, bylo mu jasn\u00e9, \u017ee s bolavou nohou to nebylo snadn\u00e9. Posadil Billa na st\u016fl, sesko\u010dil a pomohl mu do koupelny. „Zvl\u00e1dne\u0161 to?“ je\u0161t\u011b se ujistil, ne\u017e se vr\u00e1til co nejrychleji zakr\u00fdt deskou d\u00edru ve strop\u011b, aby tak zahladil posledn\u00ed stopy po jejich \u00fat\u011bku.<\/p><\/div>\n

Bill, op\u0159en\u00fd \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b o chladnou kachl\u00edkovou st\u011bnu a umyvadlo, ze sebe st\u00e1hl oble\u010den\u00ed a za\u010dal se m\u00fdt. V \u017eivot\u011b z rukou nesm\u00fdval takov\u00e9 mno\u017estv\u00ed \u010dern\u00e9 \u0161p\u00edny jako te\u010f. Skoro se lekl, kdy\u017e v pln\u00e9m sv\u011btle uvid\u011bl sv\u00e9 ruce a v zrcadle obli\u010dej. Zbytek byl na\u0161t\u011bst\u00ed chr\u00e1n\u011bn\u00fd oble\u010den\u00edm, tak\u017ee se sprchovat s bolavou nohou nemusel, i kdy\u017e by moc r\u00e1d. C\u00edtil se \u0161pinav\u00fd, a dokonce m\u011bl pocit, \u017ee smrd\u00ed potem. N\u011bco tak nechutn\u00e9ho se mu snad je\u0161t\u011b nestalo ani po koncert\u011b.<\/p>\n

„Hotovo?“ nakoukl Tom do koupelny, kdy\u017e m\u011bl svou pr\u00e1ci ud\u011blanou. Popadl hromadu \u0161pinav\u00e9ho oble\u010den\u00ed, kterou ze sebe Bill sundal, a nacpal ji do pytle na \u0161pinav\u00e9 pr\u00e1dlo. „Kam s t\u00edm?“ zeptal se bezradn\u011b a rozhl\u00ed\u017eel se po koupeln\u011b.<\/div>\n

„Dej to zat\u00edm do sk\u0159\u00edn\u011b, tam nikdo neleze,“ ujistil ho Bill. Oba doufali, \u017ee jejich pobyt tady u\u017e nebude dlouh\u00fd.<\/div>\n
„Dob\u0159e. P\u0159ijdu ti za chvilku pomoct,“ usm\u00e1l se na Billa do zrcadla.<\/p>\n

„Jak \u0159ekneme, \u017ee se to stalo?“ zeptal se, kdy\u017e se vr\u00e1til a st\u0159etl se s Billov\u00fdm zamy\u0161len\u00fdm pohledem, kter\u00fdm si prohl\u00ed\u017eel sv\u016fj odraz.<\/div>\n

„Uklouzl jsem ve spr\u0161e,“ pokr\u010dil rameny Bill a za\u010dal si ut\u00edrat ruce a obli\u010dej do ru\u010dn\u00edku.<\/div>\n
„Fajn, ale nejd\u0159\u00edv ti mus\u00edm sundat to improvizovan\u00e9 obinadlo,“ napadlo Toma p\u0159i pohledu na Billovu ov\u00e1zanou nohu. Nab\u00eddl Billovi sv\u00e9 podp\u016frn\u00e9 rameno, kdy\u017e se je\u0161t\u011b hltav\u011b napil vody, a\u017e te\u010f mu do\u0161lo, jak velkou m\u011bl \u017e\u00edze\u0148.<\/div>\n
„Sedni si,“ pomohl Billovi na postel a za\u010dal ho zbavovat \u0161pinav\u00e9ho obvazu. Kdy\u017e ho vyhodil do ko\u0161e, vyndal z l\u00e9k\u00e1rni\u010dky v koupeln\u011b nov\u011b zabalen\u00e9 obinadlo a ne\u017e stihla noha znovu ot\u00e9ct, zahr\u00e1l si na zdravotn\u00edho bratra. „Tak,“ z\u00e1libn\u011b si prohl\u00ed\u017eel perfektn\u011b ov\u00e1zanou nohu. „Mysl\u00edm, \u017ee do r\u00e1na to bude lep\u0161\u00ed, a pak si holt zajde\u0161 k doktorovi.“<\/div>\n
„D\u00edky,“ usm\u00e1l se na n\u011bj Bill. \u010cekal, jestli dostane aspo\u0148 pusu na dobrou noc, proto\u017ee od chv\u00edle, kdy se dozv\u011bd\u011bli, \u017ee jsou brat\u0159i, se Tom choval malinko jinak ne\u017e norm\u00e1ln\u011b. Bill si toho nev\u0161iml hned, ale kdy\u017e cht\u011bl p\u0159i jednom odpo\u010dinku tam naho\u0159e za\u010d\u00edt Toma l\u00edbat jako obvykle, ten se mu celkem nen\u00e1padn\u011b vyvl\u00e9kl z n\u00e1ru\u010d\u00ed a d\u011blal, jako \u017ee si nev\u0161iml, co cht\u011bl Bill zrovna d\u011blat. Zm\u011bnilo to snad n\u011bco na jejich vztahu? Bill nev\u011bd\u011bl, ale rozhodn\u011b \u010dekal, co bude d\u00e1l. Nem\u011bl odvahu se Toma na to p\u0159\u00edmo zeptat, ale oddechl si, kdy\u017e mu Tom skoro mate\u0159sky pomohl si lehnout, p\u0159ikryl ho pe\u0159inou a\u017e po bradu a sklonil se k n\u011bmu. M\u00edsto, co by mu vtiskl jen polibek na \u010delo, vlepil Billovi pusu, a kdy\u017e ho ten chytil kolem krku a polibek prohloubil, nebr\u00e1nil se. Billovi se ulevilo. Vypadalo to, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku.<\/p>\n

„Tak dobrou noc,“ za\u0161eptal Tom, kdy\u017e se od Billa definitivn\u011b odtrhl. „Z\u016fstane\u0161 odem\u010den\u00fd, tak snad mi t\u011b do r\u00e1na nikdo neukradne,“ usm\u00e1l se je\u0161t\u011b, ne\u017e zhasl sv\u011btlo a zacvakl za sebou dve\u0159e. Tak stra\u0161n\u011b se t\u011b\u0161il na sprchu a postel.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Paul skoro b\u011b\u017eel. B\u011bhem \u010dtvrt hodinky, kdy \u0161el pomalu a opatrn\u011b, se skute\u010dn\u011b rozednilo. Zjistil, \u017ee to, co pad\u00e1 z nebe, nejsou kapky vody, ale sn\u00edh, kter\u00fd z\u016fst\u00e1val le\u017eet na zemi. N\u011bkolik vlo\u010dek, je\u017e se zachytily na jeho ruk\u00e1vech, ne\u017e rozt\u00e1ly, si detailn\u011b prostudoval, m\u011bly kr\u00e1snou strukturu. P\u0159esn\u011b takovou, o jak\u00e9 se u\u010dili ve \u0161kole. Pamatoval si, jak jim u\u010ditelka ukazovala obr\u00e1zky a z kuchyn\u011b p\u0159inesla na uk\u00e1zku jak led, tak sn\u00edh z mraz\u00e1ku, aby d\u011bti vid\u011bly, jak to vypad\u00e1. Byli z toho tehdy nad\u0161en\u00ed, kdy\u017e si s\u00e1hli a uc\u00edtili, jak led stud\u00ed.<\/p><\/div>\n

Nebyl ale \u010das studovat vlo\u010dky moc dlouho, musel ut\u00edkat pry\u010d z lesa. Ps\u00ed \u0161t\u011bkot se ozval u\u017e jen dvakr\u00e1t, nejsp\u00ed\u0161 zv\u00ed\u0159e uc\u00edtilo n\u011bjakou zv\u011b\u0159 z lesa, a Paul u\u017e se toho p\u0159estal b\u00e1t.<\/div>\n
P\u0159esn\u011b ve chv\u00edli, kdy se mu ulevilo a u\u017e si p\u0159ipadal jako v\u00edt\u011bz, ale zaslechl pravideln\u00e9 prask\u00e1n\u00ed v\u011btv\u00ed. Zastavil se. Schoval se instinktivn\u011b za strom a sledoval sm\u011br, ze kter\u00e9ho sly\u0161el zvuky. B\u011bhem p\u00e1r vte\u0159in se asi pades\u00e1t metr\u016f p\u0159ed n\u00edm z lesa vyno\u0159il chlap.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Kolik je hodin?“ ozvalo se potichu temn\u00fdm tunelem. Bill, le\u017e\u00edc\u00ed na Tomov\u00fdch ohnut\u00fdch z\u00e1dech, nap\u0159\u00e1hl levou ruku s hodinkami p\u0159ed jeho tv\u00e1\u0159, a pravou na n\u011b posv\u00edtil baterkou. „Za deset sedm, celkem dobrej \u010das,“ pronesl Tom ud\u00fdchan\u011b, kdy\u017e na moment<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6822","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6822","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6822"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6822\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6822"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6822"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6822"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}