{"id":6824,"date":"2012-03-11T17:00:00","date_gmt":"2012-03-11T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6806"},"modified":"2012-03-11T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-11T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-48","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/11\/zeiten-andern-dich-48\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 48."},"content":{"rendered":"
<\/div>\n
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ani za\u010d\u00e1tkem nov\u00e9ho t\u00fddne nenastala v po\u010das\u00ed zat\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e1 zm\u011bna, tak\u017ee p\u0159i cest\u011b z obchodu posp\u00edch\u00e1m dom\u016f, abych nebyl \u00fapln\u011b durch. I p\u0159esto, \u017ee mne \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b chr\u00e1nila ta\u0161ka nad hlavou, dojdu dom\u016f krapet mokr\u00fd, paradoxn\u011b ji\u017e za svitu slunce. M\u00edrn\u011b se zaraz\u00edm, kdy\u017e n\u00e1m p\u0159ed domem stoj\u00ed dal\u0161\u00ed dv\u011b auta, ale jist\u011b to m\u00e1 n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed.
P\u0159i vch\u00e1zen\u00ed do domu, u\u017e je mi to v\u00edcem\u00e9n\u011b jasn\u00e9, kdy\u017e z ob\u00fdv\u00e1ku zaslechnu p\u0159evahu mu\u017esk\u00fdch hlas\u016f a jen ze zdvo\u0159ilosti nakouknu dovnit\u0159.
„Dobr\u00fd den.“ P\u00e1r p\u0159\u00edtomn\u00fdch zn\u00e1m z pr\u00e1ce Gordona, ale p\u00e1r lid\u00ed je zde nezn\u00e1m\u00fdch. I p\u0159esto m\u011b v\u0161ichni p\u0159iv\u00edtaj\u00ed s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e u\u017e Gordon vst\u00e1v\u00e1, aby \u0161el se mnou na chodbu.<\/p>\n

„M\u011bl ses?“ usm\u011bje se, kdy\u017e za sebou zav\u0159e dve\u0159e.
„Jo dneska to byla pohoda, taky proto jsem tady takhle d\u0159\u00edv. N\u011bjakej sjezd?“
„Ne, jen jsme dostali na z\u00edtra volno, tak si n\u011bco pl\u00e1nujeme.“
„Aha, dob\u0159e. A Nelly?“
„Je u Heilov\u00fdch. Pauly mamka j\u00ed pr\u00fd pak p\u0159ivede.“
„No, cht\u011bl jsem j\u00ed p\u016fvodn\u011b vyt\u00e1hnout ven, ale asi by to v tomhle divn\u00fdm po\u010das\u00ed nebylo ono. Tak j\u00e1 se jdu p\u0159evl\u00edknout a p\u016fjdu aspo\u0148 s t\u011bma dvouma prckama na proch\u00e1zku.“
„Jsou n\u011bkde v kuchyni, usnuli oba v tom ko\u0161i.“
„Ach zlat\u00ed\u010dka. Nechce\u0161 s n\u011b\u010d\u00edm pomoct nebo tak?“
„Ne, v pohod\u011b. Klidn\u011b vyra\u017e ven. Ale nejd\u0159\u00edv se najez, je to v troub\u011b, jo?“
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvnu a vyb\u011bhnu schody, abych splnil sv\u00e9 pl\u00e1ny.<\/div>\n

\n
Nakonec ale stejn\u011b prvn\u00ed, co ud\u011bl\u00e1m je, \u017ee zasednu za st\u016fl, kde si do bloku za\u010dnu zapisovat p\u00e1r ver\u0161\u016f, co m\u011b dnes napadly. Nikdy jsem si nemyslel, \u017ee bych byl na psan\u00ed b\u00e1sn\u00ed dobr\u00fd, ale tohle prost\u011b p\u0159i\u0161lo zni\u010dehonic. S v\u00fddechem se na to pak zad\u00edv\u00e1m a dojde mi, jak moc to m\u00e1 co spole\u010dn\u00e9ho s Tomem. Sakra!<\/p>\n

Polo\u017e\u00edm jak pero, tak i blok a d\u00e1m se do p\u0159evl\u00edk\u00e1n\u00ed. Cestou do kuchyn\u011b pak nav\u0161t\u00edv\u00edm koupelnu, kde se jen prohl\u00e9dnu v zrcadle a mus\u00edm konstatovat, \u017ee dnes vypad\u00e1m fakt podivn\u011b. Ne\u010diteln\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i a stejn\u011b tak se c\u00edt\u00edm i uvnit\u0159. Nev\u00edm, co bych cht\u011bl. Nev\u00edm. Je to v\u0161echno takov\u00fd pr\u00e1zdn\u00fd najednou. Jako by prost\u011b Tom vypl\u0148oval n\u011bjakou d\u00edru v m\u00e9m t\u011ble a zoceloval ji a po jeho odchodu se za\u010dala chovat opa\u010dn\u011b. Za\u010dala se bolestiv\u011b prohlubovat a prohlubovat. Zat\u0159epu hlavou, abych odehnal my\u0161lenky, umyji si ruce a vyd\u00e1m se tentokr\u00e1t u\u017e skute\u010dn\u011b do kuchyn\u011b.
Zav\u0159u za sebou dve\u0159e, aby m\u011b neru\u0161ily ty hlasy z ob\u00fdv\u00e1ku, proto\u017ee m\u00e1m n\u011bkdy pocit, \u017ee mi ubli\u017euje, kdy\u017e kolem sebe nem\u00e1m klid, a s \u00fasm\u011bvem se sehnu k t\u011bm dv\u011bma sp\u00edc\u00edm and\u00edlk\u016fm sto\u010den\u00fdm v klub\u00ed\u010dku v ko\u0161i. Jsou sladc\u00ed. Dojdu k r\u00e1diu a zapnu tam potichu album od Coldplay, kter\u00e9 tam od posledn\u011b z\u016fstalo, a stejn\u011b tak potichou\u010dku se sna\u017e\u00edm nandat si j\u00eddlo. Usad\u00edm se ke stolu, ani\u017e bych z t\u011bch dvou strhl pohled.<\/p>\n

Pohr\u00e1v\u00e1n\u00ed s vidli\u010dkou nazna\u010duje m\u00e9 pohr\u00e1v\u00e1n\u00ed s my\u0161lenkami uvnit\u0159 v hlav\u011b, kter\u00e9 k\u0159i\u010d\u00ed jedna p\u0159es druhou. U\u017e se ani nezaob\u00edr\u00e1m t\u00edm, kdy\u017e sly\u0161\u00edm p\u0159\u00edjezd dal\u0161\u00edho auta, kter\u00e9 ale nevid\u00edm, proto\u017ee p\u0159ed vraty, kam je z kuchyn\u011b v\u00fdhled, u\u017e m\u00edsto nen\u00ed. Ale proto\u017ee zaslechnu i jak Gordon okam\u017eit\u011b m\u00ed\u0159\u00ed ven, rozhodnu se to ne\u0159e\u0161it a v\u011bnovat se j\u00eddlu. Dostali volno a hodlaj\u00ed si tady ud\u011blat snad mejdan? To by se z\u00edtra daleko nedostali. Uchechtnu se a cuknu sebou, kdy\u017e sebou cukne i Mal\u00e1 d\u00e1ma, a teprve v tu chv\u00edli mi dojde, \u017ee jsem ji musel vzbudit sv\u00fdm pohledem, jak jsem na ni neust\u00e1le z\u00edral.
Kdy\u017e si mne ale pouze unaven\u00fdm pohledem prohl\u00e9dne, z\u00edvne a polo\u017e\u00ed si hlavi\u010dku s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem zp\u011bt, usm\u011bju se a rad\u011bji pohled strhnu jinam. Hned na to mne ale vylek\u00e1, kdy\u017e se otev\u0159ou dve\u0159e a v nich se objev\u00ed Gordon.<\/p>\n

„Bille, m\u011bl bys j\u00edt ven.“
„Co? Pro\u010d?“
„\u010cek\u00e1 tam na tebe Tom.“
Zalapu po dechu a vidli\u010dku okam\u017eit\u011b polo\u017e\u00edm. „Co\u017ee, tys s n\u00edm mluvil?“
„Mluvil, a proto bys m\u011bl j\u00edt ven ty. Nebo mu m\u00e1m \u0159\u00edct, \u017ee s n\u00edm mluvit nechce\u0161?“
„Ne, to ne,“ zvednu se, jako by mi to st\u00e1le nedoch\u00e1zelo. „Mysl\u00ed si snad, \u017ee\u2026“ za\u010dnu v\u011btu, ale pak si to rozmysl\u00edm, nazuji boty a vylezu ven, kde to vypad\u00e1, \u017ee bude zas brzo pr\u0161et. Kdy\u017e ho ale spat\u0159\u00edm tam jen tak st\u00e1t, mus\u00edm se nakopnout, abych se v\u016fbec nadechl, nato\u017e abych ud\u011blal t\u011bch p\u00e1r krok\u016f k n\u011bmu. „Pro\u010d jsi tady?“
„Nemysl\u00ed\u0161, \u017ee si zaslou\u017e\u00edm vysv\u011btlen\u00ed?“
„Ne, to si nemysl\u00edm.“
„M\u011bl jsem na to v\u00edc ne\u017e t\u00fdden a nep\u0159i\u0161el jsem ani na jednu v\u011bc, kv\u016fli kter\u00e9 bych se m\u011bl c\u00edtit provinile.“
„Tak to t\u011b mus\u00edm zklamat, \u017ee jsi t\u00fdden str\u00e1vil p\u0159em\u00fd\u0161len\u00edm a \u00fapln\u011b zbyte\u010dn\u011b. M\u011bl jsi to vzd\u00e1t.“
„To bys cht\u011bl? Cht\u011bl bys, abych to vzdal? \u0158ekni mi do o\u010d\u00ed, jestli to tak chce\u0161 a j\u00e1 ti zmiz\u00edm ze \u017eivota, jak si nejsp\u00ed\u0161 p\u0159eje\u0161.“<\/p>\n

Nadechnu se a pohledem naopak uhnu. „Ne, to nem\u00e1m zapot\u0159eb\u00ed,“ zavrt\u00edm po chvilce hlavou a oto\u010d\u00edm se k odchodu, kdy\u017e mne ale pevn\u011b chyt\u00ed za z\u00e1p\u011bst\u00ed.
„Bille, pros\u00edm!“
„Pus\u0165!“ trhnu rukou, ale nepoda\u0159\u00ed se mi z jeho sev\u0159en\u00ed dostat.
„A\u017e mi \u0159ekne\u0161 jeden jedinej d\u016fvod, pro\u010d bych to m\u011bl ud\u011blat.“
„Fajn,“ cuknu rukou na podruh\u00e9, kdy\u017e ji kone\u010dn\u011b pust\u00ed. „Mo\u017en\u00e1 proto, \u017ee kdy\u017e jsi r\u00e1doby odjel z toho ve\u010d\u00edrku, tak jsem \u0161el ven na vzduch, telefonovat. Ale ty si a\u017e tak neodjel, jak jsem zjistil.“
„Ne, j\u00e1 odjel.“
„Ano, pak. Hele Tome, nemus\u00ed\u0161 mi nic namlouvat. K tv\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jsem t\u011b je\u0161t\u011b vid\u011bl s\u2026 s Listingem a t\u00edm druh\u00fdm idiotem, a taky jsem pak mluvil s Arwinem. Jo vlastn\u011b co ti \u0159\u00edk\u00e1m jm\u00e9no, to t\u011b v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1, hlavn\u011b \u017ee m\u00e1te n\u00e1hradu za m\u011b, komu ubli\u017eovat.“
„Co? Jo, nevyvrac\u00edm ti, \u017ee jsem s t\u011bma dv\u011bma mluvil, ale jestli mysl\u00ed\u0161 toho kluka\u2026 mluvil jsem s n\u00edm je\u0161t\u011b po tom, co jsi ty odjel, vypadal k jeho stavu norm\u00e1ln\u011b. Co se tam podle tebe m\u011blo st\u00e1t?“
„Do h\u00e1je, Tome, j\u00e1 ho je\u0161t\u011b minim\u00e1ln\u011b hodinu d\u00e1val do po\u0159\u00e1dku!“
„Fajn, ale co to m\u00e1 co spole\u010dn\u00e9ho se mnou?“
„Co?! \u017de jste si dovolili mu ubl\u00ed\u017eit!“
„J\u00e1 se ho nedotkl. A krom\u011b toho, ti dva mi \u0159ekli, \u017ee se o n\u011bj postaraj, \u017ee je jen opilej, to je cel\u00fd. V\u00edc nev\u00edm.“
„Tys jim v\u011b\u0159il?! Jim??“
„J\u00e1\u2026 j\u00e1 nev\u00edm. Nem\u011bl jsem \u010das se t\u00edm zaob\u00edrat, a ani jsem necht\u011bl, cht\u011bl jsem co nejd\u0159\u00edv odjet, abych byl hned zp\u00e1tky. Ne\u0159e\u0161il jsem to, kdy\u017e mi tohle \u0159ekli. \u0158ekli, \u017ee ho znaj, \u017ee je to v pohod\u011b.“
„Nem\u011bl jsi \u010das se zaob\u00edrat t\u00edm, zda je v po\u0159\u00e1dku, proto\u017ee p\u0159ece ti dva jsou \u00fapln\u011b svat\u00ed a R\u00f3za moc posp\u00edchala,“ neodpust\u00edm si.<\/p>\n

Tom se ale na to m\u00edrn\u011b pousm\u011bje. „Fajn, m\u00e1\u0161 v tom trochu zmatek. R\u00f3za s t\u00edm m\u00e1 spole\u010dn\u00fdho co?“
„To j\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1 s tebou spole\u010dn\u00fdho, a popravd\u011b m\u011b to ani nijak podrobn\u011b te\u010f u\u017e nezaj\u00edm\u00e1.“ Kouknu se do nebe, kter\u00e9 je zase v sekund\u011b tmav\u00e9 a stejn\u011b jako ono se m\u00edrn\u011b zamra\u010d\u00edm.
„Nev\u011bd\u011bl jsem, \u017ee ti R\u00f3za le\u017e\u00ed v hlav\u011b. Myslel jsem, \u017ee je ti v\u00edc ne\u017e jasn\u00e9, kdo ona je, a nem\u011bl jsem pot\u0159ebu ti to tud\u00ed\u017e vysv\u011btlovat. A hlavn\u011b ses ani neptal.“ D\u00e1 mi prostor, abych n\u011bco \u0159ekl, ale kdy\u017e vid\u00ed, \u017ee ml\u010d\u00edm, jen vydechne. „Bille, R\u00f3za je Andrease s\u00e9gra. Jsou to dvoj\u010data, to jsi fakt nepoznal?“
„To jsem fakt nepoznal,“ ironicky av\u0161ak ti\u0161eji podotknu. „A to n\u011bco m\u011bn\u00ed?“ nepochopen\u011b pak vy\u0159knu.
„To m\u011bn\u00ed to, \u017ee s nima vyr\u016fst\u00e1m odmala. Oba jsou pro m\u011b jako sourozenci. Neum\u00edm si p\u0159edstavit, \u017ee bych s n\u00ed kdy co m\u011bl m\u00edt. Na rozd\u00edl od Andyho ale odjela studovat do Francie, a p\u0159ij\u00ed\u017ed\u00ed v\u017edycky posledn\u00ed t\u00fdden \u0161koly. To je mo\u017en\u00e1 ten d\u016fvod, pro\u010d jsi o n\u00ed posledn\u00ed dobou sly\u0161el v\u00edce.“
Jen vydechnu a kouknu se na svou ruku, na kter\u00e9 p\u0159istane prvn\u00ed kapka.
„Bille, uzn\u00e1v\u00e1m, mohl jsem se o toho kluka v\u00edc zaj\u00edmat, ale neud\u011blal jsem to, tak se omlouv\u00e1m. Nev\u00edm, co ti \u0159ekl on, nev\u00edm, co jsi sly\u0161el ty, ale j\u00e1 mu v\u00e1\u017en\u011b nic neud\u011blal. Je mi moc jasn\u00fd, jak jsi m\u011b zm\u011bnil. A nechci na tom u\u017e m\u011bnit nic, nato\u017e abych se sna\u017eil to zni\u010dit. Na to jsem to za\u010dal br\u00e1t moc v\u00e1\u017en\u011b. Bille, no tak, pro\u010d? Pro\u010d bych ti te\u010f lhal, kdy\u017e jsem tu pot\u0159ebu dosud nem\u011bl? Ned\u00e1v\u00e1 to smysl.“<\/p>\n

Zvednu k n\u011bmu pohled, kdy\u017e u\u017e na sob\u011b c\u00edt\u00edm znateln\u011b padaj\u00edc\u00ed kapky. Typick\u00fd letn\u00ed d\u00e9\u0161\u0165, kter\u00fd z proslun\u011bn\u00e9ho dne dok\u00e1\u017ee ve vte\u0159in\u011b ud\u011blat bou\u0159i. Nev\u00edm, zda mu m\u00e1m v\u0161echna ta slova v\u011b\u0159it. V\u0161echna ta slova, kter\u00fdma m\u011b krmil doposud, a j\u00e1 jen hloup\u011b nalet\u011bl. To s Arwinem pravda b\u00fdt m\u016f\u017ee, ale stejn\u011b mne mrz\u00ed, \u017ee se ho nezeptal osobn\u011b. A to s R\u00f3zou mu m\u016f\u017eu v\u011b\u0159it stejn\u011b tak, a\u010dkoliv u\u017e to alespo\u0148 vysv\u011btluje to, koho mi sv\u00fdm vzhledem neust\u00e1le p\u0159ipom\u00ednala. Jenom\u017ee\u2026 p\u0159ece mu to nem\u016f\u017eu te\u010f v\u0161echno m\u00fdm hloup\u00fdm stylem odk\u00fdvat a \u0159\u00edct, \u017ee mu v\u011b\u0159\u00edm! Ne, to by ud\u011blal ten star\u00fd Bill. „A pro\u010d bych ti to m\u011bl v\u0161echno v\u011b\u0159it?“
Tom vydechne a koukne se kr\u00e1tce do pla\u010d\u00edc\u00edho nebe. „Mo\u017en\u00e1\u2026 proto\u017ee tu kv\u016fli tob\u011b stoj\u00edm v de\u0161ti?“
M\u016fj pohled spo\u010dine na jeho tv\u00e1\u0159i, na kterou dopadaj\u00ed kapky de\u0161t\u011b. P\u0159iv\u0159u lehce o\u010di, a ani\u017e bych n\u011bco \u0159ekl, skousnu si spodn\u00ed ret a nech\u00e1m tu chv\u00edli mezi n\u00e1s vstoupit. Tu chv\u00edli, kter\u00e1 mi d\u00e1v\u00e1 prostor k p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed. J\u00e1 nev\u00edm, zda mi nelhal doposud, tud\u00ed\u017e nemohu posoudit, pro\u010d by mi nelhal te\u010f. Jedna moje polovina by ho cht\u011bla obejmout a druh\u00e1 polovina poslat pry\u010d.<\/p>\n

„P\u0159ece nebudete st\u00e1t v tom de\u0161ti, kluci,“ ozve se za mnou ode dve\u0159\u00ed Gordon.
Kr\u00e1tce se ohl\u00e9dnu. Gordon se netv\u00e1\u0159\u00ed nijak, jen si prost\u011b \u0159ekne poj\u010fte dovnit\u0159<\/em> a na nic jin\u00e9ho se nept\u00e1. Sakra, j\u00e1 bych p\u0159ece cht\u011bl, ale boj, kter\u00fd sv\u00e1d\u00edm s\u00e1m se sebou, nem\u00e1 v\u00edt\u011bze ani pora\u017een\u00e9, a p\u0159esto, jako bych t\u00edm Tomovi cht\u011bl d\u00e1t odpov\u011b\u010f, lehce k\u00fdvnu sm\u011brem k domu. „Poj\u010f.“
Ten se m\u00edrn\u011b pousm\u011bje a spole\u010dn\u011b se vyd\u00e1me dovnit\u0159. Trochu znerv\u00f3zn\u00edm, kdy\u017e spo\u010dinu Gordonovi tv\u00e1\u0159\u00ed v tv\u00e1\u0159, ten ale na rozd\u00edl ode m\u011b vypad\u00e1 naprosto vyrovnan\u011b a nijak p\u0159ekvapen\u011b.
„V\u00edm, \u017ee jste se u\u017e vid\u011bli, ale stejn\u011b bych to m\u011bl ud\u011blat. Gordone, tohle je Tom, a Tome, tohle je\u2026“ pop\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm si chvili\u010dku a pak se pousm\u011bju, „polovina m\u00e9 rodiny.“
Zam\u011b\u0159\u00edm sv\u016fj pohled na jejich dlan\u011b, kdy\u017e se setkaj\u00ed a znateln\u011b si vnit\u0159n\u011b oddychnu. Prohl\u00e9dnu si sebe i Toma a u\u0161kl\u00edbnu se. „Mo\u017en\u00e1 budeme pot\u0159ebovat ru\u010dn\u00edk.“
„Fajn, kdybyste hledali spole\u010dnost, v\u00edte kde,“ mrkne Gordon t\u011bsn\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e zaleze do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Ani za\u010d\u00e1tkem nov\u00e9ho t\u00fddne nenastala v po\u010das\u00ed zat\u00edm \u017e\u00e1dn\u00e1 zm\u011bna, tak\u017ee p\u0159i cest\u011b z obchodu posp\u00edch\u00e1m dom\u016f, abych nebyl \u00fapln\u011b durch. I p\u0159esto, \u017ee mne \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b chr\u00e1nila ta\u0161ka nad hlavou, dojdu dom\u016f krapet mokr\u00fd, paradoxn\u011b ji\u017e za svitu slunce. M\u00edrn\u011b<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6824","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6824","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6824"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6824\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6824"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6824"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6824"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}