{"id":6828,"date":"2012-03-10T18:00:00","date_gmt":"2012-03-10T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6810"},"modified":"2012-03-10T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-10T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-34","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/10\/novel-of-dreams-my-dream-34\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 34."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
TOM<\/p>\n

<\/strong><\/em> Rozhodl jsem se vyu\u017e\u00edt sv\u00e9ho voln\u00e9ho p\u00e1te\u010dn\u00edho ve\u010dera. Jakmile jsem si sbalil v\u011bci, hned jsem se za n\u00edm rozjel ve sv\u00e9 milovan\u00e9 Audince. Po cest\u011b jsem koupil drahou lahev v\u00edna a zmrzlinu. Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, jestli m\u00e1 na ve\u010der pl\u00e1n. Necht\u011bl jsem ho ru\u0161it, ale podv\u011bdom\u011b jsem doufal, \u017ee chce b\u00fdt se mnou, tak jako j\u00e1 s n\u00edm. Proto jsem si i vzal pro jistotu n\u011bjak\u00e9 v\u011bci, kdyby cht\u011bl, abych p\u0159espal. Nemusel bych jezdit zp\u00e1tky dom\u016f. Kdy\u017e jsem dojel do jeho \u010dtvrti, chv\u00edli jsem bloudil. Nemohl jsem si p\u0159esn\u011b vybavit, kudy jel. Nakonec jsem to ale kone\u010dn\u011b na\u0161t\u011bst\u00ed na\u0161el. A to d\u00edky jeho autu.<\/em> J\u00e1 v\u00edm, docela slabost.<\/em> Zaparkoval jsem vedle n\u011bj, jeliko\u017e tam bylo m\u00edsto. Vypnul jsem motor, vystoupil a zamknul. Vchod u\u017e jsem poznal a patro to bylo \u010dtvrt\u00e9.<\/p>\n

Dojdu ke dve\u0159\u00edm se jm\u00e9nem Tr\u00fcmper a vydechnu.<\/em> Na co vlastn\u011b \u010dek\u00e1m? Je to m\u016fj milenec, m\u016fj mil\u00e1\u010dek a miluje m\u011b. Ur\u010dit\u011b tam nebude m\u00edt n\u011bjak\u00e9ho prostituta, aby se zabavil. Ale\u2026 nechci ho otravovat\u2026 Ach jo\u2026<\/em> Chv\u00edli na dve\u0159e kouk\u00e1m, a\u017e povzdechnu, sklop\u00edm hlavu a pomalu se rozejdu pry\u010d.<\/em> Jsem srab. Pro\u010d jsem sem v\u016fbec jel? Chci ho tolik vid\u011bt, tak moc mi chyb\u00ed.<\/em> Zastav\u00edm, oto\u010d\u00edm se a vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm. Bez rozmy\u0161len\u00ed zazvon\u00edm a zaklepu. Str\u010d\u00edm si ruce do kapes, sklop\u00edm hlavu a jen tam tak ti\u0161e stoj\u00edm p\u0159ed jeho dve\u0159mi.<\/em> Auto tu m\u011bl, tak\u017ee by m\u011bl b\u00fdt doma. Mo\u017en\u00e1 si ale za\u0161el n\u011bkam do klubu na sklenku pobavit se s n\u011bjak\u00fdmi p\u0159\u00e1teli.<\/em> Povzdechnu a \u010dek\u00e1m. Po chvilce se dve\u0159e otev\u0159ely. Bill p\u0159ede mnou st\u00e1l zabalen\u00fd v \u017eupanu a m\u011bl mokr\u00e9 vlasy.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

\n

„Tomi, ahoj,“ usm\u00e1l se hned. Vzhl\u00e9dnu.<\/em><\/div>\n
„Ah, ahm\u2026 ahoj,“ pousm\u011bju se.<\/em> Zd\u00e1 se, \u017ee m\u011b r\u00e1d vid\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Poj\u010f d\u00e1l,“ pob\u00eddne m\u011b hned a poodstoup\u00ed.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 ale\u2026 Nechci t\u011b ru\u0161it nebo tak,“ brouknu, ale i p\u0159esto pomalu vejdu.<\/em><\/div>\n
„Neru\u0161\u00ed\u0161 m\u011b. Jsem moc r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el,“ zav\u0159e za mnou dve\u0159e a obejme m\u011b. Usm\u011bju se a p\u0159itisknu se k n\u011bmu.<\/em> A\u017e te\u010f c\u00edt\u00edm, jak moc mi doopravdy sch\u00e1zel.<\/em><\/div>\n
„N\u011bco jsem ti p\u0159inesl,“ odt\u00e1hnu se po chvilce s \u00fasm\u011bvem a d\u00e1m mu do ruky lahev v\u00edna spole\u010dn\u011b s pist\u00e1ciovou zmrzlinou.<\/em><\/div>\n
„J\u00e9\u00e9,“ usm\u011bje se hned a vezme si to. „Mockr\u00e1t d\u011bkuju, ale nem\u011bl jsi utr\u00e1cet,“ l\u00edbne m\u011b na rty a spokojen\u011b oddechne. „D\u00e1me si to spolu, ano?“<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se. Pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a vy\u017e\u00e1d\u00e1m si p\u00e1r polibk\u016f. „Stra\u0161n\u011b se mi po tob\u011b st\u00fdskalo,“ po\u0161ept\u00e1m a p\u0159ivinu se k n\u011bmu.<\/em> Kdy\u017e jsem s n\u00edm, jsem \u0161\u0165astn\u00fd. C\u00edt\u00edm se s n\u00edm \u00fapln\u00fd.<\/em> Jednou rukou m\u011b obejme a p\u0159itiskne k sob\u011b.<\/em><\/div>\n
„Mn\u011b taky, mil\u00e1\u010dku,“ \u0161eptne a l\u00edbne m\u011b n\u011bkolikr\u00e1t na ucho. „J\u00e1\u2026 omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem tu takhle, ale byl jsem ve spr\u0161e,“ zacul\u00ed se.<\/em><\/div>\n
„Mn\u011b to v\u016fbec nevad\u00ed. Klidn\u011b tak u\u017e z\u016fsta\u0148,“ zasm\u011bju se a dlouze ho pol\u00edb\u00edm. „N\u00e1dhern\u011b von\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161 to?“ brouknu p\u0159i dal\u0161\u00edm polibku.<\/em><\/div>\n
„Mhh, ty taky n\u00e1dhern\u011b von\u00ed\u0161\u2026 A st\u00e1le mi po tob\u011b von\u00ed pel\u00ed\u0161ek, nikdy z n\u011bj nechci vyl\u00e9zt,“ za\u0161ept\u00e1 a mazliv\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed. Nad t\u00edm se mus\u00edm zasm\u00e1t. Pohlad\u00edm ho po zade\u010dku a je\u0161t\u011b ho jednou n\u011b\u017en\u011b pol\u00edb\u00edm. Pak u\u017e se odt\u00e1hnu a sund\u00e1m si bundu. Tak\u00e9 se zuji.<\/em> Doma se nezouv\u00e1m, ale ka\u017ed\u00e1 dom\u00e1cnost je holt jin\u00e1.<\/em>Mus\u00edm si zvykat.<\/p>\n

<\/em> „A v\u016fbec, ne, \u017ee bych nebyl r\u00e1d, \u017ee jsi tu, stra\u0161n\u011b jsi m\u011b pot\u011b\u0161il a p\u0159ekvapil, ale jak to, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el? Mamka nen\u00ed v pr\u00e1ci?“ zept\u00e1 se a radostn\u011b se na m\u011b usm\u00edv\u00e1. Pov\u011bs\u00edm si bundu na v\u011b\u0161\u00e1k a oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu.<\/em><\/div>\n

„Ne, nen\u00ed. Vzala si kv\u016fli mn\u011b volno. Prej chce, abych byl s tebou. P\u0159\u00edmo se m\u011b k tob\u011b sna\u017eila dokopat. Nev\u00edm sice pro\u010d, ale rozhodn\u011b mi to nevad\u00ed. A nav\u00edc jsem t\u011b cht\u011bl vid\u011bt, tak\u017ee jsem musel p\u0159ijet j\u00e1, kdy\u017e tys to nem\u011bl v pl\u00e1nu,“ u\u0161kl\u00edbnu se pobaven\u011b.<\/em> Vlastn\u011b m\u011b docela mrz\u00ed, \u017ee nep\u0159ijel on. Sice tady m\u00e1me mnohem v\u011bt\u0161\u00ed soukrom\u00ed, ale i tak. Jde jen o ten princip\u2026 Ale tak co\u2026 Mo\u017en\u00e1 je unaven\u00fd, tak u\u017e se mu nikam necht\u011blo.<\/em><\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b si vzala volno?“ zasm\u011bje se ti\u0161e. „To je hezk\u00fd.“ Po\u0159\u00e1d se tak sladce usm\u00edv\u00e1. „V\u00e1\u017en\u011b jsi sem trefil?“ podzvedne obo\u010d\u00ed a skousne si spodn\u00ed ret.<\/em> Nem\u016f\u017eu si pomoct, ale p\u0159ijde mi trochu odta\u017eit\u00fd. Jindy by m\u011b ani nenechal promluvit, jak by m\u011b l\u00edbal a te\u010f\u2026 Ach jo, mo\u017en\u00e1 jsem p\u0159e\u0161l\u00fd a unaven\u00fd j\u00e1.<\/em><\/div>\n
„Jak vid\u00ed\u0161, jsem tu,“ pousm\u011bju se. „N\u011bjakou dobu jsem bloudil, ale pak jsem vid\u011bl tvoje auto, tak jsem to na\u0161el.“<\/em><\/div>\n
„M\u011bl jsi mi d\u00e1t v\u011bd\u011bt, j\u00e1 bych si pro tebe dojel nebo p\u0159i\u0161el,“ usm\u011bje se a p\u0159it\u00e1hne m\u011b k sob\u011b. Potom u\u017e se se mnou rozejde do ob\u00fdv\u00e1ku.<\/p>\n

<\/em> M\u00e1m pocit, jako by m\u011b tu necht\u011bl. Nebo sp\u00ed\u0161, jako by m\u011b dnes necht\u011bl vid\u011bt. Jinak by se mi p\u0159ece s\u00e1m alespo\u0148 ozval. V\u010dera jsme si psali cel\u00fd den. Dnes nem\u011bl tu snahu, aby mi napsal alespo\u0148 jednu pitomou zpr\u00e1vu. Co kdy\u017e se v\u00edd\u00e1 je\u0161t\u011b s n\u011bk\u00fdm dal\u0161\u00edm?<\/p>\n

<\/em> „No\u2026 jsi v \u017eupanu, tak\u017ee ses na to asi nechystal,“ brouknu jen a n\u00e1sleduji ho.<\/em><\/div>\n

„Ne\u017e bych k tob\u011b jel, do\u0161el bych se osprchovat, tak\u017ee\u2026“ Jen se pousm\u011bje.<\/em> Jo, to sotva\u2026<\/em> Rad\u011bji nic ne\u0159eknu.<\/em><\/div>\n
„Posa\u010f se,“ pob\u00eddne m\u011b a odb\u011bhne do kuchyn\u011b. S povzdechem si sednu na gau\u010d a spoj\u00edm spolu ruce. Za\u010dnu si hr\u00e1t s prsty.<\/em> Mikinu si sund\u00e1vat nebudu. Nezd\u00e1 se, \u017ee tu pobudu dlouho. Tohle byl v\u00e1\u017en\u011b pitom\u00fd n\u00e1pad. Nem\u011bl jsem sem v\u016fbec jezdit. Nejrad\u011bji bych se zvedl a zase \u0161el. Hlavn\u011b, \u017ee j\u00e1 jak debil koup\u00edm zmrzlinu a p\u0159edra\u017een\u00fd v\u00edno jak prase, abych mu ud\u011blal radost.<\/em> Za okam\u017eik se Bill vr\u00e1t\u00ed i se dv\u011bma skleni\u010dkami a usad\u00ed se vedle m\u011b. Je\u0161t\u011b na st\u016fl polo\u017e\u00ed v\u00fdvrtku a koukne se na m\u011b.<\/em><\/div>\n
„Jsem v\u00e1\u017en\u011b moc r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el,“ pohlad\u00ed m\u011b po ruce. „A\u2026 jak se m\u00e1\u0161? Jak\u00fd jsi m\u011bl den?“<\/em><\/div>\n
„Skv\u011bl\u00fd,“ usm\u011bju se hran\u011b. „Jakej ty?“<\/em> Tohle je tak\u2026 absurdn\u00ed!<\/em><\/div>\n
„\u0160lo to, ale byl jsem dlouho v pr\u00e1ci,“ broukne.<\/em> Ur\u010dit\u011b dost dlouho na to, aby si nena\u0161el ani chvilku na to, aby se mi ozval. Bo\u017ee\u2026 Taky jsem se mu mohl ozvat j\u00e1. Jsem v\u00e1\u017en\u011b patetick\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Aha\u2026“ k\u00fdvnu jen. Ol\u00edznu si rty a semknu je k sob\u011b. Za\u010dnu pozorovat svoji mikinu.<\/em> I tak si p\u0159eju vypadnout odtud. Nic trapn\u011bj\u0161\u00edho se mi v\u00e1\u017en\u011b nemohlo st\u00e1t.<\/p>\n

<\/em> „D\u00e1\u0161 si se mnou?“ pouk\u00e1\u017ee na v\u00edno, kter\u00e9 jsem donesl. Zad\u00edv\u00e1m se na fla\u0161ku.<\/em> Nejrad\u011bji bych se vo\u017eral do bezv\u011bdom\u00ed.<\/em><\/div>\n

„Ne, j\u00e1\u2026 jsem tu autem. Ned\u00e1m si. D\u00edky,“ vynut\u00edm ze sebe nakonec alespo\u0148 chab\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/em><\/div>\n
„Nep\u0159esp\u00ed\u0161\u2026 tady?“ zept\u00e1 se skoro a\u017e b\u00e1zliv\u011b.<\/em> P\u0159espat? Co\u017ee? To jsem vlastn\u011b cht\u011bl\u2026 Ale te\u010f u\u017e n\u011bjak o to nestoj\u00edm. Co mu \u0159\u00edct? \u017de nem\u00e1m z\u00e1jem? \u017de nem\u016f\u017eu?<\/em><\/div>\n
„Nemysl\u00edm, \u017ee to je\u2026 nejlep\u0161\u00ed n\u00e1pad,“ sklop\u00edm hlavu a kousnu se do rtu. Pod\u00edv\u00e1m se jinam.<\/em> A\u0165 \u0159\u00edk\u00e1 cokoli, nec\u00edt\u00edm se tu dob\u0159e. Ne tak jako minule. M\u00e1m n\u00e1hle pocit, jako bych byl v jin\u00e9m byt\u011b s jin\u00fdm \u010dlov\u011bkem. Je to mnou nebo j\u00edm?<\/em><\/div>\n
„Aha\u2026 dob\u0159e,“ semkne rty k sob\u011b a zhluboka se nadechne. „Jsi na m\u011b na\u0161tvan\u00fd, vi\u010f?“<\/em> Tak\u017ee si toho v\u0161iml\u2026<\/em><\/div>\n
„Nejsem. Nem\u00e1m p\u0159ece d\u016fvod,“ povzdechnu a zvednu se. „Omluv\u00ed\u0161 m\u011b na chv\u00edli? Jen si odsko\u010d\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Jo, jo,“ \u0161eptne. Odejdu na z\u00e1chod, zav\u0159u se a okam\u017eit\u011b vyt\u00e1hnu iPhone.<\/em> Asi u\u017e tu nevydr\u017e\u00edm ani chv\u00edli.<\/em><\/div>\n
„Zachra\u0148 m\u011b!“<\/em> Ozna\u010d\u00edm v seznamu Bena a ode\u0161lu to. Po chv\u00edli spl\u00e1chnu a dojdu si um\u00fdt ruce do koupelny. iPhone se rozsv\u00edt\u00ed – Doru\u010deno: Brian.<\/em> Co\u017ee?!!!! J\u00e1 psal p\u0159ece Benovi! Kurva, jak se to\u2026 Oh shit! Do prdele! Brian je v seznamu hned po Benovi. Musel jsem to \u0161patn\u011b ozna\u010dit. Ah ne, to je jak naschv\u00e1l. Sakra!<\/em> Zak\u0148u\u010d\u00edm, ut\u0159u si ruce a vr\u00e1t\u00edm se za Billem do ob\u00fdv\u00e1ku. Polo\u017e\u00edm iPhone na stolek a sednu si vedle n\u011bj.<\/p>\n

„Tomi, co se d\u011bje?“ pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b a chytne m\u011b za ruku.<\/em><\/div>\n

„Nic, co by\u2026“ zavrt\u00edm hlavou. „D\u00e1\u0161 si to v\u00edno? Otev\u0159u ti ho,“ pousm\u011bju se. Vyvl\u00e9knu mu ruku, vezmu fla\u0161ku i v\u00fdvrtku. Za\u010dnu mu to otev\u00edrat.<\/em><\/div>\n
„Ne, po\u010dkej,“ zastav\u00ed m\u011b. „D\u00e1m si ho a\u017e s tebou\u2026 Bez tebe by mi ani tolik nechutnalo.“<\/em><\/div>\n
„J\u00e1\u2026 \u0159ekl jsem, \u017ee jsem tu autem. Nechci p\u00edt,“ \u0159eknu. Pohled mi sklouzne na vibruj\u00edc\u00ed iPhone.<\/em> Sakra. Je to tady. Alespo\u0148, \u017ee jenom zpr\u00e1va.<\/em><\/div>\n
„No pr\u00e1v\u011b, a\u017e bude\u0161\u2026“ nedo\u0159ekne to a koukne se na iPhone tak\u00e9. Ztichne.<\/em><\/div>\n
„A\u017e budu co?“ nat\u00e1hnu se po n\u011bm. Zpr\u00e1va od Briana. Otev\u0159u ji.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1 t\u011b mam zachra\u0148ovat? To u\u017e t\u011b Tr\u00fcmper omrzel? J\u00e1 ti \u0159\u00edkal, \u017ee se ke mn\u011b nakonec vr\u00e1t\u00ed\u0161. Jsem doma, klidn\u011b m\u016f\u017ee\u0161 p\u0159ij\u00edt. ;)“<\/em> Ti\u0161e zafun\u00edm.<\/em> Tohle je fakt zl\u00fd sen!<\/em><\/div>\n
„A\u017e tu u m\u011b t\u0159eba bude\u0161 sp\u00e1t\u2026“<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee?“ pod\u00edv\u00e1m se na Billa.<\/em><\/div>\n
„No, a\u017e u m\u011b n\u011bkdy bude\u0161 cht\u00edt sp\u00e1t, tak bych si to v\u00edno dal spole\u010dn\u011b s tebou, a\u017e bude\u0161 prost\u011b cht\u00edt a moct,“ koukne se mi do o\u010d\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Aha\u2026“ k\u00fdvnu. Zamknu iPhone a pohod\u00edm ho vynervovan\u011b na stolek.<\/em> Tak\u017ee Brian si te\u010f mysl\u00ed, \u017ee k n\u011bmu chci zp\u00e1tky? No dokonal\u00fd!<\/p>\n

<\/em> „Stalo se n\u011bco?“ zept\u00e1 se starostliv\u011b.<\/em><\/div>\n

„U\u017e ses m\u011b ptal a \u0159ekl jsem, \u017ee ne. Nic se nestalo, Bille,“ povzdechnu.<\/em> Krom\u011b toho, \u017ee si ex mysl\u00ed, \u017ee k n\u011bmu chci zp\u00e1tky.<\/em> P\u0159edklon\u00edm se a za\u010dnu si mnout kr\u010dn\u00ed obratle. Pohledem se zastav\u00edm na iPhonu.<\/em><\/div>\n
„Promi\u0148,“ tro\u0161ku se odt\u00e1hne a zabodne pohled kamsi na st\u016fl. D\u00e1l si mnu krk a ml\u010d\u00edm. Vl\u00e1dne tu trapn\u00e9 ticho.<\/em> No, alespo\u0148 u\u017e vid\u00ed, \u017ee je to na hovno. Nev\u00edm, jak to zachr\u00e1nit. Kdy\u017e odejdu, alespo\u0148 se nebude divit. Dneska je v\u00e1\u017en\u011b n\u011bjak\u00fd divn\u00fd den. Bu\u010f je to mnou, nebo Billem, nebo ob\u011bma. Nejsp\u00ed\u0161 je to ale mnou.<\/em><\/div>\n
„Nejsp\u00ed\u0161\u2026 bude lep\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u016fjdu. Dnes je n\u011bjak\u00fd divn\u00fd\u2026 den,“ povzdechnu a za\u010dnu se zvedat. N\u00e1hle mi za\u010dne zvonit iPhone. Na displeji je velk\u00fdmi p\u00edsmeny ‚BRIAN‘.<\/em> Jako by to tam \u00fapln\u011b sv\u00edtilo. Nejrad\u011bji bych ho za\u0161lapal do zem\u011b!<\/em> Bill\u016fv pohled tam ihned sklouzne. Potom se pod\u00edv\u00e1 na m\u011b. Sklop\u00ed o\u010di a vydechne.<\/em><\/div>\n
„Necho\u010f\u2026“ \u0161eptnul naprosto zdrcen\u011b. Ihned jsem se vzal iPhone do ruky a hovor vypnul.<\/em> Hajzl jeden!<\/em><\/div>\n
„Bude to tak asi nejlep\u0161\u00ed\u2026 Dne\u0161ek se prost\u011b nevyvedl. Asi je to mnou. Promi\u0148,“ povzdechnu. Postav\u00edm se. „Uvid\u00edme se\u2026 asi a\u017e po v\u00edkendu. Tak si ho hezky u\u017eij.“ Sklon\u00edm se k n\u011bmu a n\u011b\u017en\u011b ho l\u00edbnu na tv\u00e1\u0159.<\/em> Nechce se mi od n\u011bj, ale pro dne\u0161ek to tak bude nejlep\u0161\u00ed.<\/em> Je\u0161t\u011b ho pohlad\u00edm po ramenu a rozejdu se do chodby.<\/p>\n

Nesna\u017eil se m\u011b zastavit, vlastn\u011b ne\u0159ekl jedin\u00e9 slovo. Bu\u010f si uv\u011bdomil, \u017ee dne\u0161n\u00ed ve\u010der u\u017e nic nenaprav\u00ed, nebo\u2026 m\u011b tu opravdu prost\u011b necht\u011bl\u2026 Rychle jsem se obul, obl\u00e9kl a zabouchl za sebou. Rozb\u011bhl jsem se po schodech dol\u016f. Nev\u00edm, co m\u011b hnalo. Cht\u011blo se mi bre\u010det. Cht\u011bl jsem b\u00fdt s\u00e1m. C\u00edtil jsem se tak divn\u011b a opu\u0161t\u011bn\u011b. Jakmile jsem vyb\u011bhl z bar\u00e1ku, nasedl jsem do sv\u00e9ho auta a rozjel se n\u011bkam pry\u010d. Necht\u011bl jsem b\u00fdt doma. Necht\u011bl jsem b\u00fdt ani u Billa, i kdy\u017e jsem z\u00e1rove\u0148 cht\u011bl, ale v\u011bd\u011bl jsem, \u017ee dne\u0161ek u\u017e nikdo nenaprav\u00ed. Bylo lep\u0161\u00ed to nechat takhle. Nev\u011bd\u011bl jsem, co m\u00e1m d\u011blat a kam jet\u2026 Pot\u0159eboval jsem b\u00fdt na chv\u00edli s\u00e1m a v klidu. Mus\u00edm promyslet, co s t\u00edm Brianem. V\u011bd\u011bl jsem jen jedin\u00e9 – s Brianem u\u017e nechci m\u00edt nikdy nic spole\u010dn\u00e9ho, a\u0165 \u0159ekne nebo ud\u011bl\u00e1 cokoli. Dne\u0161ek se s Billem mo\u017en\u00e1 nepovedl, ale to neznamen\u00e1, \u017ee to vzd\u00e1m. Po\u0159\u00e1d ho miluju a j\u00e1 v\u011b\u0159\u00edm, \u017ee to co nevid\u011bt naprav\u00edme.<\/p>\n

<\/em> BILL<\/p>\n

<\/strong> „Necho\u010f,“ za\u0161ept\u00e1m potichu a znovu k n\u011bmu zvednu pohled. Vol\u00e1 mu\u2026 Sakra, pro\u010d tohle v\u0161echno. Pokazil jsem cel\u00fd dne\u0161n\u00ed ve\u010der, a te\u010f je\u0161t\u011b tohle. Myslel jsem si, \u017ee dnes bude muset b\u00fdt doma a j\u00e1 u n\u011bj necht\u011bl ve\u010der u\u017e ru\u0161it. Nav\u00edc jsem skon\u010dil v pr\u00e1ci v\u00e1\u017en\u011b pozd\u011b. Nen\u00ed to tak dlouho, co jsem p\u0159ijel, proto jsem k n\u011bmu nejel. Ur\u010dit\u011b se kv\u016fli tomu na\u0161tval\u2026 a te\u010f vol\u00e1 Brian. Co kdy\u017e k n\u011bmu p\u016fjde nebo spolu maj\u00ed n\u011bco dohodnuto, a proto tu nechce p\u0159epsat? \u2026 Blbost. Kdyby tomu tak bylo, tak by za mnou v\u016fbec nechodil. Nav\u00edc by nebyl asi ani tak sklesl\u00fd. Zatracen\u011b, pro\u010d se n\u00e1m plete do \u017eivota!<\/em><\/div>\n

V\u016fbec nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Jestli ho prosit, aby z\u016fstal, nebo b\u00fdt pro te\u010f ten na\u0161tvan\u00fd j\u00e1. Ne, to by bylo nef\u00e9r. Nic nev\u00edm, nev\u00edm, co se d\u011bje, mo\u017en\u00e1 je to n\u00e1hoda, \u017ee mu te\u010f vol\u00e1.<\/em> Ihned vzal iPhone do ruky a hovor vypnul.<\/div>\n
„Bude to tak asi nejlep\u0161\u00ed\u2026 Dne\u0161ek se prost\u011b nevyvedl. Asi je to mnou. Promi\u0148,“ povzdechnul. On v\u00e1\u017en\u011b d\u011bl\u00e1 jako by nic, i p\u0159esto, \u017ee mu volal Brian?<\/em> Postavil se. „Uvid\u00edme se\u2026 asi a\u017e po v\u00edkendu. Tak si ho hezky u\u017eij.“ Sklonil se ke mn\u011b a n\u011b\u017en\u011b m\u011b l\u00edbnul na tv\u00e1\u0159. Je\u0161t\u011b m\u011b pohladil po ramenu a roze\u0161el se do chodby.<\/p>\n

Nedok\u00e1zal jsem za n\u00edm j\u00edt. Z\u016fstal jsem tam sed\u011bt jako pecka a koukal jsem se po\u0159\u00e1d sm\u011brem do chodby. Kdy\u017e jsem zaslechnul dve\u0159e, uv\u011bdomil jsem si, \u017ee ode m\u011b pr\u00e1v\u011b ode\u0161el. Tohle se semlelo tak stra\u0161n\u011b rychle\u2026<\/div>\n

„Tome,“ vzlyknu a zav\u0159u o\u010di. Schoul\u00edm se do pohovky a d\u00e1m si hlavu do dlan\u00ed. ‚Uvid\u00edme se asi a\u017e po v\u00edkendu.‘ \u2026asi m\u011b v\u016fbec vid\u011bt nechce, nepot\u0159ebuje. Dnes to dopadlo \u0161patn\u011b. J\u00e1 jsem za n\u00edm m\u011bl jet, ale j\u00e1 idiot jel dom\u016f. Co\u2026 kdy\u017e za n\u00edm v\u00e1\u017en\u011b jel? Mo\u017en\u00e1 se jen \u0161patn\u011b dohodli a\u2026 Brian mi nelhal. Co se kurva d\u011bje?!<\/em> Zvednu se z pohovky a ihned vyjdu na balkon. T\u0159eba ho je\u0161t\u011b uvid\u00edm. M\u00e1 nad\u011bje se ale r\u00e1zem vytratila. U\u017e odjel. Zap\u00e1lil jsem si hned cigaretu a z\u016fstal v t\u00e9 zim\u011b st\u00e1t. D\u00edval jsem se do d\u00e1lky na m\u011bsto na v\u0161echna ta sv\u011bt\u00fdlka. Ka\u017ed\u00fd byl doma s n\u011bk\u00fdm\u2026 Kdy\u017e jsem se pod\u00edval na prot\u011bj\u0161\u00ed bytovku, vid\u011bl jsem za oknem mlad\u00fd p\u00e1r. Jen jsem sklopil hlavu a vydechnul kou\u0159. Ode\u0161el mi. Mo\u017en\u00e1 si v\u00e1\u017en\u011b je\u0161t\u011b bude vyb\u00edrat. Byl jsem si t\u00edmhle v\u0161\u00edm asi p\u0159\u00edli\u0161 jist\u00fd a moc snil. Te\u010f jsem dopadl na zem a sleduju tu realitu, kter\u00e1 nastala. Do prdele, ur\u010dit\u011b za n\u00edm nejel. Nen\u00ed to \u017e\u00e1dn\u00e1 d\u011bvka, on by mi tohle neud\u011blal. Ned\u00e1v\u00e1 to hlavn\u011b smysl. P\u0159ece by za mnou nejezdil, kdyby s n\u00edm m\u011bl n\u011bco dohodnut\u00e9ho. Nav\u00edc, byl pln\u00fd emoc\u00ed\u2026 Zd\u00e1lo se, \u017ee tady jde o n\u00e1s dva, ne o nikoho t\u0159et\u00edho.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsem vykou\u0159il dal\u0161\u00ed cigaretu, sebral jsem se a \u0161el dovnit\u0159. C\u00edtil jsem, jak se m\u00fdm t\u011blem val\u00ed samota. Ten odporn\u00fd pocit, kdy se jen kouk\u00e1m kolem sebe a nenach\u00e1z\u00edm smysl v ni\u010dem. Cht\u011blo se mi bre\u010det. Potla\u010doval jsem to, necht\u011bl jsem spustit slzy. Mo\u017en\u00e1 se v\u016fbec nic ned\u011bje a j\u00e1 tu ze sebe d\u011bl\u00e1m akor\u00e1t hysterku.<\/em> P\u0159e\u0161el jsem do lo\u017enice, po cest\u011b jsem zhasnul. Ani ty skleni\u010dky jsem neuklidil. Nem\u011bl jsem na nic chu\u0165. Kdy\u017e jsem do\u0161el k posteli, sundal jsem si \u017eupan a nah\u00fd jsem si lehl do postele. Zav\u0159el jsem o\u010di a\u2026 C\u00edt\u00edm ho tu naprosto v\u0161ude. Cel\u00e1 postel von\u00ed po n\u011bm. Je\u0161t\u011b st\u00e1le c\u00edt\u00edm jeho rty na sv\u00fdch. C\u00edt\u00edm tu jeho osobitou v\u016fni, kterou v\u017edy tak p\u0159\u00edjemn\u011b von\u00ed.<\/em> \u2026po tv\u00e1\u0159i mi ste\u010de drobn\u00e1 slzi\u010dka.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne TOM Rozhodl jsem se vyu\u017e\u00edt sv\u00e9ho voln\u00e9ho p\u00e1te\u010dn\u00edho ve\u010dera. Jakmile jsem si sbalil v\u011bci, hned jsem se za n\u00edm rozjel ve sv\u00e9 milovan\u00e9 Audince. Po cest\u011b jsem koupil drahou lahev v\u00edna a zmrzlinu. Nem\u011bl jsem tu\u0161en\u00ed, jestli<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-6828","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6828","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6828"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6828\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6828"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6828"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6828"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}