{"id":6829,"date":"2012-03-10T16:00:00","date_gmt":"2012-03-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6811"},"modified":"2012-03-10T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-10T15:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/10\/one-night-that-changes-everything-7\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 7."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/p>\n

Nech\u00e1pu, co to do m\u011b vjelo, ale u\u017e prost\u011b nedok\u00e1\u017eu d\u00e1l b\u00fdt s Tomem v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Chce se mi bre\u010det. Ten kluk v\u0161echno v\u00ed. On do prdele v\u0161echno v\u00ed! V\u00ed, jak se c\u00edt\u00edm, v\u00ed, \u017ee toho debila nemiluju. Ne, j\u00e1 ho \u00fapln\u011b nesn\u00e1\u0161\u00edm! V\u00ed, \u017ee jsem s n\u00edm jenom pro pen\u00edze.<\/div>\n

Rychle vyb\u011bhnu z jeho pokoje a m\u00ed\u0159\u00edm k v\u00fdtahu. Vztekle ma\u010dk\u00e1m tla\u010d\u00edtko na otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed, ale to se mi neda\u0159\u00ed. Naposledy do n\u011bj t\u0159\u00edsknu a potom se vyd\u00e1m po schodech. B\u011b\u017e\u00edm dol\u016f, div si nezlom\u00edm oba podpatky. Vyb\u011bhnu z nemocnice a dob\u011bhnu a\u017e ke sv\u00e9mu autu. Rychle do n\u011bj nasednu a potom \u0161l\u00e1pnu na plyn. Vyjedu z parkovi\u0161t\u011b. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi kanou drobn\u00e9 slzi\u010dky. Je mi to l\u00edto. V\u00e1\u017en\u011b. Ale nem\u011bl se na to pt\u00e1t. Mohl tu\u0161it, \u017ee m\u011b to na\u0161tve.<\/p>\n

T\u0159esouc\u00edma rukama sev\u0159u volant. Mo\u017en\u00e1 by bylo lep\u0161\u00ed, kdybych se te\u010f vyboural. Bu\u010f bych se zabil a skon\u010dil tohle svoje tr\u00e1pen\u00ed a vztek, anebo bych se aspo\u0148 zranil a byl bych v nemocnici s Tomem. Co\u017e by mi zna\u010dn\u011b uleh\u010dilo situaci, proto\u017ee bych za n\u00edm nemusel chodit.<\/div>\n

„Je\u017ei\u0161, nad \u010d\u00edm to p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm?!“ zept\u00e1m se s\u00e1m sebe. Jsem u\u017e paranoidn\u00ed. Cel\u00e1 tahle situace m\u011b psychicky vy\u010derp\u00e1v\u00e1. A ten v\u010derej\u0161\u00ed vynucenej sex mi taky nep\u0159idal. Ale to by se Tom nem\u011bl za \u017e\u00e1dnou cenu dozv\u011bd\u011bt.<\/div>\n
\n
Tom:<\/p>\n

Jak jsem m\u011bl v\u011bd\u011bt, \u017ee ho to roz\u010d\u00edl\u00ed? To je tak nervov\u011b labiln\u00ed nebo co? To nen\u00ed norm\u00e1ln\u00ed. Chov\u00e1 se jak t\u011bhotn\u00e1 \u017eensk\u00e1.<\/div>\n

N\u011bkdo otev\u0159e dve\u0159e od pokoje. V prvn\u00ed chv\u00edli si mysl\u00edm, \u017ee se Bill vr\u00e1til, ale zklam\u00e1n\u00ed p\u0159ijde hned, jak dovnit\u0159 vejde doktor.<\/div>\n
„Tak, pane Tr\u00fcmpere, je \u010das na prohl\u00eddku b\u0159icha.“<\/div>\n
„Co\u017ee? Jakou prohl\u00eddku?“<\/div>\n
V prvn\u00ed moment se zaleknu, ale nem\u00e1 s sebou nic. Mo\u017en\u00e1 to nic nen\u00ed.<\/div>\n
„Nebojte se, jen v\u00e1m prohmat\u00e1m b\u0159icho. Zjist\u00edm, kde v\u00e1s co bol\u00ed.“<\/div>\n
Uff… Vydechnu si. To by nem\u011blo b\u00fdt nic stra\u0161n\u00e9ho.<\/div>\n
„Tak fajn. Vyhr\u0148te si pros\u00edm v\u00e1s py\u017eamo,“ ud\u011bl\u00e1m, co mi doktor p\u0159ik\u00e1\u017ee. P\u0159ijde ke mn\u011b a studen\u00e9 ruce mi polo\u017e\u00ed na b\u0159icho pln\u00e9 mod\u0159in. P\u0159itla\u010d\u00ed na jednom m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Tady v\u00e1s to bol\u00ed?“<\/div>\n
„Ne,“ p\u0159esune ruce na jin\u00e9 m\u00edsto a p\u0159itla\u010d\u00ed.<\/div>\n
„A co tady?“<\/div>\n
„Ne,“ kdy\u017e mi v\u0161ak p\u0159itla\u010d\u00ed na boku, usyknu bolest\u00ed. Toto bylo teda fakt nep\u0159\u00edjemn\u00e9.<\/div>\n
„No, tak tohle vypad\u00e1 je\u0161t\u011b na t\u00fddenn\u00ed pobyt u n\u00e1s.“ Vyt\u0159e\u0161t\u00edm na n\u011bj o\u010di.<\/div>\n
„Co\u017ee? T\u00fdden? To nemysl\u00edte v\u00e1\u017en\u011b! J\u00e1, j\u00e1 mus\u00edm j\u00edt dom\u016f!“ Vlastn\u011b, nem\u00e1m domov. M\u00e1m jen jeden chladn\u00fd byt a ten se ani ned\u00e1 nazvat domovem.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Sna\u017e\u00edm se cestu co nejv\u00edc prot\u00e1hnout, ale za chvilku nane\u0161t\u011bst\u00ed pro m\u011b stejn\u011b zastav\u00edm p\u0159ed na\u0161\u00edm domem. Auto nech\u00e1m st\u00e1t na p\u0159\u00edjezdov\u00e9 cest\u011b a vystoup\u00edm. Projede mnou vlna strachu a okolo \u017ealudku se mi usad\u00ed divn\u00fd pocit. Na sucho polknu a v\u00e1hav\u00fdm krokem se vyd\u00e1m ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm. Stisknu kliku a vejdu dovnit\u0159. Douf\u00e1m, \u017ee Wolf nebude doma, ale jsem si jist\u00fd, \u017ee moje prosby nebudou vysly\u0161eny. A taky \u017ee ne.<\/p>\n

„Kde jsi byl?“ usly\u0161\u00edm ot\u00e1zku p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed z kuchyn\u011b. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se Wolfgang objev\u00ed ve dve\u0159\u00edch. Nasad\u00edm neutr\u00e1ln\u00ed v\u00fdraz a ned\u00e1m na sob\u011b zn\u00e1t, \u017ee se boj\u00edm.<\/div>\n

„Byl jsem na n\u00e1kupech,“ \u0159eknu s ledov\u00fdm klidem.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b?“ opt\u00e1 se.<\/div>\n
„V\u00e1\u017en\u011b!“ odpov\u00edm trochu ost\u0159eji, ne\u017e jsem zam\u00fd\u0161lel.<\/div>\n
„A co sis hezk\u00e9ho koupil?“ vypt\u00e1v\u00e1 se d\u00e1l. Leze mi nehor\u00e1zn\u011b na nervy.<\/div>\n
„Nic. Zjistil jsem toti\u017e, \u017ee n\u011bjak nem\u00e1m n\u00e1ladu,“ odseknu a chyst\u00e1m se j\u00edt pry\u010d. Ve chv\u00edli, kdy proch\u00e1z\u00edm kolem n\u011bj, m\u011b ale chytne za loket a p\u0159inut\u00ed m\u011b zastavit. Nech\u00e1pav\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m.<\/div>\n
„Jestli zjist\u00edm, \u017ee leze\u0161 za t\u00edm chc\u00edp\u00e1kem do nemocnice, tak si m\u011b nep\u0159ej,“ sykne.<\/div>\n
„Pust m\u011b,“ proced\u00edm skrz zuby m\u00edsto odpov\u011bdi. M\u00e1m sto chut\u00ed mu vlepit facku, ale v\u00edm, \u017ee by se mi to nevyplatilo. On nikdy nejde pro r\u00e1nu daleko, tak\u017ee rad\u0161i budu v klidu. Kone\u010dn\u011b m\u011b pust\u00ed a j\u00e1 m\u016f\u017eu odej\u00edt.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Taky se m\u016f\u017eete sbalit hned a rovnou za v\u00e1mi po\u0161lu hrobn\u00edka,“ odbyde m\u011b. Co jin\u00e9ho taky m\u016f\u017ee d\u011blat. Je to jeho pr\u00e1ce, nem\u016f\u017ee m\u011b pustit.<\/div>\n

„Dob\u0159e teda… Tak\u017ee t\u00fdden?“ doktor jen p\u0159\u00edsn\u011b p\u0159ik\u00fdvne.<\/div>\n
„Uff…“ t\u011b\u017ece si povzdechnu, nechce se mi tu b\u00fdt cel\u00fd t\u00fdden. Je\u0161t\u011b k tomu s\u00e1m. Nev\u011b\u0159\u00edm, \u017ee sem Bill znovu p\u0159ijde. Co by, nechce m\u011b u\u017e ani vid\u011bt. V\u00edm to.<\/div>\n
„A je\u0161t\u011b n\u011bco. Nebol\u00ed v\u00e1s hlava?“ zavrt\u00edm j\u00ed na znak nesouhlasu, ale v ten okam\u017eik mi do n\u00ed vyst\u0159el\u00ed ostr\u00e1 bolest.<\/div>\n
„Auuu,“ zak\u0148u\u010d\u00edm.<\/div>\n
„Hm, tak\u017ee v\u016fbec nebol\u00ed,“ u\u0161kl\u00edbne se doktor a n\u011bco si zap\u00ed\u0161e do di\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Dob\u0159e, p\u0159ijdu na vizitu okolo \u0161est\u00e9. Tady m\u00e1te ovlada\u010d,“ pod\u00e1 mi \u010dernou v\u011bci\u010dku se spoustou tla\u010d\u00edtek, kter\u00e1 z\u0159ejm\u011b pat\u0159\u00ed k televizoru p\u0159ede mnou. „A nezapome\u0148te hlavn\u011b odpo\u010d\u00edvat. Dneska a z\u00edtra je\u0161t\u011b z\u016fstanete na infuz\u00edch a potom u\u017e budete norm\u00e1ln\u011b chodit na ob\u011bd.“<\/div>\n
Na infuz\u00edch? J\u00e1 m\u00e1m infuze? Cel\u00fd pobyt v nemocnici jsem si toho nev\u0161iml. To bude asi podv\u011bdom\u00ed z toho, \u017ee nen\u00e1vid\u00edm jehly. Ach bo\u017ee, \u017ee j\u00e1 se sem v\u016fbec dostal. Za v\u0161echno m\u016f\u017ee ta blb\u00e1 pr\u00e1ce. Nikdy se tam u\u017e nevr\u00e1t\u00edm. Ale i p\u0159es to v\u0161echno, pr\u00e1v\u011b v n\u00ed m\u011b potkal nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed pohled v \u017eivot\u011b.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Dojdu do sv\u00e9ho pokoje a zamknu se. Ale, d\u00e1 se tomu v\u016fbec \u0159\u00edkat pokoj? Je to jen m\u00edstnost s mnoha sk\u0159\u00edn\u011bmi a kupou oble\u010den\u00ed. Mal\u00e1 pohovka veprost\u0159ed a konferen\u010dn\u00ed stolek. Nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. I kdy\u017e bych to nahlas nikdy nep\u0159iznal, mrz\u00ed m\u011b, co se stalo. Mrz\u00edm m\u011b, \u017ee jsem se choval jako… Jako… Prost\u011b jako zlatokopka, jak \u0159ekl Tom. Mrz\u00ed m\u011b to v\u0161echno, co se stalo. Nev\u00edm, co to se mnou ten kluk ud\u011blal, podstatn\u00e9 v\u0161ak je, \u017ee to ud\u011blal a j\u00e1 si za\u010d\u00edn\u00e1m uv\u011bdomovat v\u011bci, na kter\u00e9 jsem d\u0159\u00edv \u00fapln\u011b ka\u0161lal. Byl jsem zaslepen pen\u011bzi a p\u0159epychem. Tom mi otev\u0159el o\u010di.<\/div>\n

„Je mi to l\u00edto,“ povzdechnu si a dojdu k pohovce. Unaven\u011b se na ni svezu, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed usyknu, kdy\u017e uc\u00edt\u00edm sv\u016fj od v\u010derej\u0161ka bolav\u00fd zadek. „Kurva!“ zakleju a posad\u00edm se pomalu a opatrn\u011b. Ov\u0161em bez bolesti se to neobejde. Za\u010dnu se p\u0159ehrabovat v kabelce. M\u011bl bych ud\u011blat n\u011bco, abych napravil tu h\u00e1dku s Tomem. Jedin\u00fdm \u0159e\u0161en\u00edm je mobil. Kone\u010dn\u011b ho mezi t\u00edm mno\u017estv\u00edm v\u011bc\u00ed najdu. Ov\u0161em a\u017e te\u010f si uv\u011bdom\u00edm, \u017ee vlastn\u011b nem\u00e1m \u010d\u00edslo.<\/div>\n
„No super,“ povzdychnu si a chyst\u00e1m se telefon znovu uklidit. V tu chv\u00edli m\u011b ale n\u011bco napadne. Ten doktor mi p\u0159ece volal. Tak\u017ee kdy\u017e zavol\u00e1m jemu, ur\u010dit\u011b mi Toma k telefonu d\u00e1. S \u00fasm\u011bvem si najedu do slo\u017eky posledn\u00edch hovor\u016f a najdu si jedin\u00e9 nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo, kter\u00e9 tam m\u00e1m. Stisknu zelen\u00e9 tla\u010d\u00edtko a \u010dek\u00e1m, a\u017e n\u011bkdo hovor p\u0159ijme.<\/p>\n

„Doktor M\u00fcller, p\u0159ejete si?“ ozve se kone\u010dn\u011b doktor\u016fv \u00fanavou poznamenan\u00fd hlas a j\u00e1 \u00falekem nadsko\u010d\u00edm. Tak trochu jsem to ne\u010dekal.<\/div>\n

„Dobr\u00fd den, to jsem j\u00e1, Bill Kaulitz. Neru\u0161\u00edm v\u00e1s?“ opt\u00e1m se zdvo\u0159ile.<\/div>\n
„Neru\u0161\u00edte, pane Kaulitzi, ale m\u00e1te \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsem zrovna na l\u00e9ka\u0159sk\u00e9m pokoji, jinak byste m\u011b na telefonu jen t\u011b\u017eko zastihl. Co tedy pot\u0159ebujete?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„No, v\u00edte, pot\u0159eboval bych mluvit s Tomem,“ \u0159eknu. Douf\u00e1m, \u017ee nebude moc na\u0161tvan\u00fd, \u017ee ho otravuju.<\/div>\n
„Ale pane Kaulitzi, my tady nejsme telefonick\u00e1 slu\u017eba, ale nemocnice.“<\/div>\n
„J-j\u00e1 v\u00edm, ale… Je to nutn\u00e9. Nezdr\u017eel bych v\u00e1s dlouho,“ sna\u017e\u00edm se ho p\u0159esv\u011bd\u010dit.<\/div>\n
„No tak dob\u0159e,“ svol\u00ed nakonec a j\u00e1 u\u017e jen sly\u0161\u00edm, jak otev\u00edr\u00e1 dve\u0159e a vych\u00e1z\u00ed na hlu\u010dnou chodbu.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Zaslechnu otev\u00edraj\u00edc\u00ed se dve\u0159e pr\u00e1v\u011b, kdy\u017e se mi s my\u0161lenkou na Billa poda\u0159ilo usnout. Oto\u010d\u00edm se, chci zjistit, kdo to je. S p\u0159ekvapen\u00edm zjist\u00edm, \u017ee je to doktor. V\u017edy\u0165 ode m\u011b p\u0159ed chvilkou odch\u00e1zel.<\/div>\n

„Co se d\u011bje?“ zv\u011bdav\u011b se zept\u00e1m. Doktor nic ne\u0159\u00edk\u00e1, jen mi pod\u00e1 do ruky telefon a znovu se ztrat\u00ed za dve\u0159mi. St\u00e1le nech\u00e1pu, co se d\u011bje, co kdo ode m\u011b chce. Douf\u00e1m, \u017ee to zase nebude poji\u0161\u0165ovna kv\u016fli rozbit\u00e9mu autu.<\/div>\n
„Pros\u00edm?“ ohl\u00e1s\u00edm se v telefonu, ale nikdo se neoz\u00fdv\u00e1. „Hal\u00f3! Kdo je tam?“ znovu se zept\u00e1m. Nic… „Jestli si ze m\u011b chcete st\u0159\u00edlet, nem\u00e1m na to n\u00e1ladu!“ zak\u0159i\u010d\u00edm a v tu chv\u00edli se osoba na druh\u00e9 stran\u011b ozve.<\/div>\n
„Po\u010dkej,“ \u0159ekne ti\u0161e, ale j\u00e1 st\u00e1le netu\u0161\u00edm, kdo to je.<\/div>\n
„Kdo jste?“ vyzv\u00edd\u00e1m, ale potom m\u011b to napadne. „Bille?“ je ticho. \u017d\u00e1dn\u00e1 odezva. „Bille, jsi to ty?“<\/div>\n
St\u00e1le nic.<\/div>\n
„Poslouchej, jestli jsi to ty, ozvi se…“ zaraduju se, kdy\u017e v telefonu usly\u0161\u00edm n\u011bjak\u00fd zvuk. Je to v\u0161ak jen p\u00edp\u00e1n\u00ed zru\u0161en\u00e9ho hovoru. Polije m\u011b vlna zklam\u00e1n\u00ed. Pro\u010d se mi neozval? L\u00edb\u00ed se mu, takto m\u011b zra\u0148ovat?<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Nev\u00edm, co se d\u011bje, ale kdy\u017e usly\u0161\u00edm jeho hlas, nem\u016f\u017eu nic \u0159\u00edct. Prost\u011b… Jako bych byl n\u011bm\u00fd. Nakonec hovor zru\u0161\u00edm.<\/div>\n

„Kurva!“ hod\u00edm s telefonem vzteky o zem a ten se rozpadne na n\u011bkolik \u010d\u00e1st\u00ed. „Do prdele! Jak se mi mohl tak dostat pod k\u016f\u017ei? Jak?“ za\u0159vu na cel\u00fd pokoj a rozbre\u010d\u00edm se. U\u017e zase. Nech\u00e1m slan\u00e9 slzy st\u00e9kat po m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch a jen z\u00edr\u00e1m n\u011bkam do pr\u00e1zdna. Po chvilce se uklidn\u00edm a jsem schopn\u00fd j\u00edt sebrat kousky sv\u00e9ho telefonu a slo\u017eit je dohromady. Jen co mobil zapnu, u\u017e mi v ruce za\u010dne vyzv\u00e1n\u011bt. Pozn\u00e1v\u00e1m \u010d\u00edslo telefonu, na kter\u00fd jsem je\u0161t\u011b p\u0159ed chv\u00edl\u00ed volal. Trochu se uklidn\u00edm. V\u00e1h\u00e1m. Nev\u00edm, \u010di hovor p\u0159ijmout nebo ne. Nakonec se rozhodnu pro prvn\u00ed mo\u017enost.<\/p>\n

„Ano?“ t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n

„Bille?“ ozve se Tom\u016fv hlas. Nem\u016f\u017eu rozpoznat t\u00f3n jeho hlasu. Nem\u016f\u017eu rozpoznat, jestli je r\u00e1d, \u017ee m\u011b sly\u0161\u00ed nebo naopak.<\/div>\n
„Jo, to jsem j\u00e1,“ ujist\u00edm ho.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi to p\u0159ed t\u00edm polo\u017eil?“ zept\u00e1 se.<\/div>\n
„Nev\u00edm,“ pokr\u010d\u00edm rameny, co\u017e on nem\u016f\u017ee vid\u011bt. „Cht\u011bl… Cht\u011bl jsem se ti… Omluvit,“ \u0161eptnu. Ta slova mi n\u011bjak nejdou p\u0159es \u00fasta. Skoro nikdy jsem se nikomu neomlouval, ale te\u010f c\u00edt\u00edm, \u017ee omluva je na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„No, sp\u00ed\u0161 j\u00e1 bych se m\u011bl omluvit. Vina je na moj\u00ed stran\u011b,“ sna\u017e\u00ed se to hodit na sebe, ale j\u00e1 vrt\u00edm hlavou.<\/div>\n
„Ne, Tome. Nen\u00ed. J\u00e1… Nem\u011bl jsem tak vybouchnout. Ale a\u0165 u\u017e je to jakkoliv, prost\u011b… Nemohl jsem to nechat jen tak,“ \u0159enu.<\/div>\n
„Ty jsi plakal, vi\u010f?“ zept\u00e1 se m\u011b. Jak to proboha poznal?<\/div>\n
„Ne… J\u00e1… Neplakal,“ sna\u017e\u00edm se zap\u00edrat, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9.<\/div>\n
„Bille, p\u0159sta\u0148 u\u017e s t\u00edm lhan\u00edm. J\u00e1 to pozn\u00e1m,“ pok\u00e1r\u00e1 m\u011b.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Pov\u011bz, co m\u00e1\u0161 z toho, \u017ee mi st\u00e1le l\u017ee\u0161? Kdybys \u0159ekl jednu le\u017e… Ale ne, ty l\u017ee\u0161 po\u0159\u00e1d! V\u0161echno, co \u0159ekne\u0161, je le\u017e!“<\/div>\n

\u0160el jsem na n\u011bj tvrd\u011b. Ale nezaslou\u017e\u00ed si nic jin\u00e9ho. Kdyby v\u011bd\u011bl, jak m\u011b to zra\u0148uje! Ale co, i kdyby v\u011bd\u011bl. Je mu to \u00fapln\u011b jedno.<\/div>\n
„Vlastn\u011b, \u010dlov\u011bk jako ty ned\u011bl\u00e1 nic jin\u00e9ho. I svoje postaven\u00ed sis vyslou\u017eil jen lhan\u00edm v\u016f\u010di n\u011bmu. Vlastn\u011b ho lituju, \u017ee m\u00e1 r\u00e1d takov\u00e9ho lh\u00e1\u0159e, jako jsi ty!“ tato slova m\u011b \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b mrzela, ale jednou mu to n\u011bkdo \u0159\u00edct musel. Jsem velmi, ale velmi nerad, \u017ee jsem t\u00edm \u010dlov\u011bkem pr\u00e1v\u011b j\u00e1. Zra\u0148uje m\u011b to, jako nikoho.<\/div>\n
„Ne Tome… Tohle mi ne\u0159\u00edkej, pros\u00edm…“ Bill se rozvzlyk\u00e1 do telefonu. Je mi ho tak l\u00edto. Myslel jsem, \u017ee m\u011b neobm\u011bk\u010d\u00ed, ale p\u0159ece se mu to poda\u0159ilo. Te\u010f u\u017e nedok\u00e1\u017eu \u0159\u00edct nic jin\u00e9ho. M\u00e1m ho politovat a \u0159\u00edct mu, aby se na m\u011b nezlobil? M\u00e1m mu vynadat je\u0161t\u011b v\u00edc? Neud\u011bl\u00e1m ani jedno z toho. „Tome…“ Nev\u00edm, co chce \u0159\u00edct, proto\u017ee mu skl\u00ed\u010den\u011b polo\u017e\u00edm telefon. Tohle ne… Nem\u016f\u017ee m\u011b rozplakat! Nem\u016f\u017ee! A i tak to ud\u011blal. Slzy mi te\u010dou proudem a j\u00e1 nem\u00e1m ani v\u016fli je zastavit. Zb\u011bsile d\u00fdch\u00e1m ne\u0161t\u011bst\u00edm.<\/div>\n
„M\u016f\u017eu?“ pootev\u0159el doktor dve\u0159e a bez toho, abych souhlasil, ve\u0161el dovnit\u0159. Jsem k n\u011bmu oto\u010den\u00fd z\u00e1dy, telefon sv\u00edr\u00e1m v ruce. V\u0161imne si, \u017ee se n\u011bco stalo. „Je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku?“ obejde postel tak, aby mi mohl vid\u011bt do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Ano je. V nejlep\u0161\u00edm,“ vzlyky st\u00e1le nep\u0159est\u00e1vaj\u00ed a nejhor\u0161\u00ed je to, \u017ee to nem\u016f\u017eu ani nijak ovlivnit. Jen doktorovi polo\u017e\u00edm do ruky telefon a on d\u00edkybohu pochop\u00ed, \u017ee pot\u0159ebuju b\u00fdt s\u00e1m.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill: Nech\u00e1pu, co to do m\u011b vjelo, ale u\u017e prost\u011b nedok\u00e1\u017eu d\u00e1l b\u00fdt s Tomem v jedn\u00e9 m\u00edstnosti. Chce se mi bre\u010det. Ten kluk v\u0161echno v\u00ed. On do prdele v\u0161echno v\u00ed! V\u00ed, jak se c\u00edt\u00edm, v\u00ed, \u017ee toho debila nemiluju.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6829","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6829","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6829"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6829\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6829"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6829"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6829"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}