{"id":6840,"date":"2012-03-07T18:00:00","date_gmt":"2012-03-07T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6822"},"modified":"2012-03-07T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-07T17:00:00","slug":"the-movie-on-your-eyelids-16-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/07\/the-movie-on-your-eyelids-16-2\/","title":{"rendered":"The Movie On Your Eyelids 16. (2\/4)"},"content":{"rendered":"
autor: Fee<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
pairing: Bill\/Brian Molko<\/p>\n

Brian<\/p>\n

<\/strong> N\u00e1\u0161 druh\u00fd pa\u0159\u00ed\u017esk\u00fd den nemohl za\u010d\u00edt l\u00e9pe. Pomilovali jsme se a pak jsme jen tak leno\u0161ili, poku\u0159ovali a pov\u00eddali si.<\/div>\n

„Vypr\u00e1v\u011bj mi, jak\u00e9 bylo tvoje poprv\u00e9,“ uculil se Bill ve zv\u011bdav\u00e9m rozmaru a ru\u010dkou si podep\u0159el hlavu. Byl nenamalovan\u00fd a j\u00e1 jsem se nemohl vynad\u00edvat.<\/div>\n
„Jmenovala se Carol-„<\/div>\n
„Holka?!“ p\u0159eru\u0161il m\u011b m\u00edrn\u011b zd\u011b\u0161en\u011b. M\u011bl jsem chu\u0165 se zasm\u00e1t.<\/div>\n
„Ano, poprv\u00e9 ano. V\u00ed\u0161, ve \u010dtrn\u00e1cti jsem je\u0161t\u011b nem\u011bl \u00fapln\u011b ujasn\u011bnou orientaci, tak\u017ee…“<\/div>\n
„Nejsem si jist\u00fd, jestli jsem schopn\u00fd poslouchat o tob\u011b a n\u011bjak\u00e9 \u017eensk\u00e9,“ zamra\u010dil se, vzal mi cigaretu a rozru\u0161en\u011b z n\u00ed pot\u00e1hnul. Trochu zmaten\u011b jsem se usm\u00e1l.<\/div>\n
„Pro\u010d?“<\/div>\n
Nazloben\u011b pokr\u010dil rameny.<\/div>\n
„Podv\u011bdom\u011b vn\u00edm\u00e1m, \u017ee bych j\u00ed nemohl konkurovat.“<\/p>\n

Pousm\u00e1l jsem se. To bylo tak roztomil\u00e9. Prsty jsem si pohr\u00e1l s medailonkem, kter\u00fd nos\u00ed kolem krku. Pokra\u010doval.
„V\u017edycky mi vadily tvoje vztahy se \u017eenami. Vzpom\u00edn\u00e1m si na Benedicte, na tu anglickou here\u010dku, na to jak jsi flirtoval s va\u0161\u00ed b\u00fdvalou viz\u00e1\u017eistkou\u2026 Eskap\u00e1dy s chl\u00e1pky jsem bral, proto\u017ee jsem v\u011bd\u011bl, \u017ee kdybych cht\u011bl, v\u0161echny bych je vy\u0161achoval a roznesl na kopytech, jen\u017ee co s nimi? Na opa\u010dn\u00e9 pohlav\u00ed nem\u00e1m\u2026“ odfrkl si a povadle se polo\u017eil na z\u00e1da. Do\u0161la mi slova. Byl jsem tolik rozn\u011b\u017en\u011bl\u00fd touhle v\u00fdpov\u011bd\u00ed, ale netu\u0161il jsem, jak adekv\u00e1tn\u011b reagovat. Uv\u011bdomoval si v\u016fbec, jak mi t\u00edmhle lichot\u00ed? Nejsp\u00ed\u0161 ne, na to je p\u0159\u00edli\u0161 bezelstn\u00fd.<\/div>\n

„Podle m\u011b bys str\u010dil do kapsy leckterou,“ pol\u00edbil jsem ho a doufal, \u017ee to bude sta\u010dit. M\u011bl radost, jako bych mu pov\u011bd\u011bl b\u016fhv\u00edco.<\/div>\n
„A\u2026 mo\u017en\u00e1 mi o tom p\u0159ece jen pov\u011bz,“ dodal.<\/div>\n
„Ok. Tak\u017ee Carol\u2026 byla \u0161estn\u00e1ctilet\u00e1 Francouzka. Pro m\u011b, tehdy l\u016fzra, byl docela \u00fasp\u011bch chodit se star\u0161\u00ed holkou. Na\u0161i \u0161li tenkr\u00e1t ve\u010der ven\u2026 Bylo to \u00fa\u017easn\u00e9 a romantick\u00e9,“ sentiment\u00e1ln\u011b jsem se usm\u00e1l. „Matka pozd\u011bji na pe\u0159in\u011b objevila krvavou skvrnu. Vymluvil jsem se na to, \u017ee se mi b\u011bhem sp\u00e1nku spustila krev z nosu, ale asi tomu moc nev\u011b\u0159ila.“<\/div>\n
Uchichtnul se.<\/div>\n
\n
„Kuri\u00f3zn\u00ed v\u011bc. A vid\u00ed\u0161, to j\u00e1 ti \u017e\u00e1dnej nepo\u0159\u00e1dek nenad\u011bl\u00e1m,“ hrav\u011b zak\u00fdval prst\u00edkem, na\u010de\u017e mi ho p\u0159ilo\u017eil ke rt\u016fm.<\/div>\n
„Jsi si jist\u00fd?“ zazubil jsem se. Do\u0161lo mu to a se sm\u00edchem do m\u011b dloubnul. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se na m\u011b p\u0159evalil.<\/div>\n
„M\u00e1m je\u0161t\u011b ot\u00e1zku. Dot\u011brnou a pal\u010divou,“ usm\u00edval se, prob\u00edraj\u00edc se m\u00fdmi vlasy.<\/div>\n
„Spus\u0165,“ ochotn\u011b jsem ho pob\u00eddnul.<\/div>\n
„Jak to doopravdy bylo tehdy v It\u00e1lii na Jammin festivalu?“<\/div>\n
Proto\u010dil jsem o\u010di a uchechtnul jsem se. Tohle byla ta posledn\u00ed v\u011bc, kterou bych o\u010dek\u00e1val, \u017ee je\u0161t\u011b n\u011bkdo bude vytahovat. Vzpom\u00ednal jsem si na to. P\u0159i\u0161li jsme na sc\u00e9nu s dvacetiminutov\u00fdm zpo\u017ed\u011bn\u00edm a j\u00e1 se fanou\u0161k\u016fm omluvil s t\u00edm, \u017ee jsem si ho nech\u00e1val vykou\u0159it od takt\u00e9\u017e vystupuj\u00edc\u00edho Marilyna Mansona, proto\u017ee m\u00e1 hezk\u00e9 rty. Samoz\u0159ejm\u011b se strhnul poprask. Novin\u00e1\u0159i to vzali jako svatou pravdu a druh\u00fd den o tom pojedn\u00e1valy titulky v\u0161ech italsk\u00fdch novin. Ov\u0161em nikdo vlastn\u011b nev\u011bd\u011bl, jestli to sed\u00ed, \u010di jsem to pl\u00e1cnul kv\u016fli publicit\u011b a po\u0161k\u00e1dlen\u00ed pis\u00e1lk\u016f.<\/p>\n

„No\u2026 nevymyslel jsem si to.“<\/div>\n

Bill si u\u017easle zakryl \u00fasta dlan\u00ed.<\/div>\n
„J\u00e1 to v\u011bd\u011bl!“ vyp\u00edsknul s radost\u00ed. Zasm\u00e1l jsem se a pohladil jsem ho po zade\u010dku.<\/div>\n
„D\u00e1\u0161 si sn\u00eddani?“<\/div>\n
„Nem\u00e1m ani hlad, ale kafe neodm\u00edtnu. Mohl bych si zat\u00edm j\u00edt zabrnkat na klav\u00edr?“<\/div>\n
„Ov\u0161em.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ jemn\u011b m\u011b pol\u00edbil. Spokojen\u011b jsem pozoroval, jak nah\u00fd vst\u00e1v\u00e1 z postele, navl\u00e9k\u00e1 na sebe b\u00edl\u00e9 boxerky a tenkou ko\u0161ili, a lov\u00ed noty. Moc se mi necht\u011blo zvedat se, ale byl jsem hladov\u00fd. Uva\u0159il jsem n\u00e1m nezbytn\u00fd kofeinov\u00fd n\u00e1poj, sob\u011b opekl p\u00e1r toust\u016f a mal\u00e9mu jsem vzal \u010dokol\u00e1dov\u00fd croissant, proto\u017ee mi bylo jasn\u00e9, \u017ee po n\u011bm sko\u010d\u00ed, i kdy\u017e nic necht\u011bl.
Bill m\u011bl p\u0159ed sebou rozlo\u017een\u00fdch snad dvacet stran a urputn\u011b se na n\u011b kabonil. Cvi\u010dil n\u011bco nov\u00e9ho a soud\u011b podle v\u00fdrazu mu to z\u0159ejm\u011b nevych\u00e1zelo dle jeho p\u0159edstav.<\/div>\n
„Chopin?“ zaj\u00edmal jsem se.<\/div>\n
„Hm. A v\u016fbec mi to nejde, jsem nemehlo.“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1 hrob tady v Pa\u0159\u00ed\u017ei?“<\/div>\n
„Opravdu?“<\/div>\n
„Cht\u011bl by ses tam j\u00edt pod\u00edvat?“<\/div>\n
„Ano, pros\u00edm!“ nadchnul se. Pol\u00edbil jsem ho do vlas\u016f a vr\u00e1til jsem se do postele. Tam jsem srkal k\u00e1vu, vychutn\u00e1val cigarety a poslouchal, jak kr\u00e1sn\u011b hraje.<\/p>\n

Pozd\u011bji si p\u0159inesl laptop do pe\u0159in a volal sv\u00e9mu dvoj\u010deti. Byl jsem ti\u0161e jako p\u011bna, i kdy\u017e mi m\u00e1val sv\u00fdmi lan\u00edmi no\u017ekami p\u0159ed obli\u010dejem. Sice jsem rozum\u011bl ka\u017ed\u00e9 des\u00e1t\u00e9 slovo, ale neuniklo mi, kolikr\u00e1t Bill bratrovi opakuje, \u017ee mu chyb\u00ed, a jak se mu stejn\u00e1 m\u00edra l\u00e1sky dost\u00e1v\u00e1 nazp\u011bt. Pov\u00eddali si spolu hodinu, a kdybych Billa dotekem neupozornil, \u017ee je \u010das na dne\u0161n\u00ed program, ur\u010dit\u011b by pro n\u011b nebyl probl\u00e9m mluvit a\u017e do ve\u010dera.<\/div>\n

„Omlouv\u00e1m se, nechal jsem se un\u00e9st. Stra\u0161n\u011b se mi po n\u011bm st\u00fdsk\u00e1.“<\/div>\n
„To je v po\u0159\u00e1dku. Je pro m\u011b fascinuj\u00edc\u00ed b\u00fdt sv\u011bdkem dvoj\u010dec\u00edho pouta.“<\/div>\n
Slab\u011b se pousm\u00e1l a p\u0159itulil se ke mn\u011b.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, je opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 to popsat. Kdykoliv se ohl\u00e9dnu, Tom stoj\u00ed za mnou. Kdykoliv se sm\u011bju, jeho sm\u00edch doprov\u00e1z\u00ed m\u016fj. Kdykoliv m\u00e1m pot\u0159ebu plakat, jeho prsty mi ot\u00edraj\u00ed l\u00edce je\u0161t\u011b p\u0159edt\u00edm, ne\u017e ty slzy skute\u010dn\u011b p\u0159epadnou p\u0159es \u0159asy. Ud\u011blal bych cokoliv, co by si p\u0159\u00e1l. Sp\u00e1lil bych v\u0161echny pen\u00edze, pov\u011bsil zp\u00edv\u00e1n\u00ed na h\u0159eb\u00edk, ode\u0161el s n\u00edm pry\u010d, klidn\u011b bych u\u017e nikdy nevid\u011bl mamku, i kdy\u017e j\u00ed miluju. V\u017edycky jsem si \u0159\u00edkal, \u017ee kdyby se mu n\u011bco stalo, kdyby\u2026 m\u011b tady nechal\u2026 sp\u00e1ch\u00e1m sebevra\u017edu. Bral jsem to jako fakt. Nech m\u011b domluvit, pros\u00edm,“ \u0161pitnul, kdy\u017e jsem se cht\u011bl ohradit. Znepokojen\u011b jsem se ot\u0159el rty o jeho ml\u00e9\u010dn\u00e9 rameno, vykukuj\u00edc\u00ed z voln\u00e9 ko\u0161ile. „Jen\u017ee co se zn\u00e1me\u2026 donutilo m\u011b to trochu p\u0159ehodnotit tenhle pl\u00e1n. Uv\u011bdomuju si, jak naivn\u011b to zn\u00ed, nic jsme si nesl\u00edbili, ale\u2026 znamen\u00e1\u0161 pro m\u011b tolik, \u017ee kdyby te\u010f tahle tragick\u00e1 situace nastala, mo\u017en\u00e1 bych se nezabil \u010dist\u011b proto, \u017ee bych necht\u011bl p\u0159ij\u00edt o mo\u017enost b\u00fdt s tebou,“ \u0161eptnul uzard\u011ble. Do\u010dista mi t\u00edm vyrazil dech. Nasucho jsem polknul a v\u00e1\u017en\u011b vyhledal jeho pohled.<\/p>\n

„Nep\u0159eju si, abys na to n\u011bjak reagoval, Briane, to ani nen\u00ed zapot\u0159eb\u00ed. Jenom jsem cht\u011bl, abys o tom v\u011bd\u011bl. Douf\u00e1m, \u017ee jsem ti t\u00edm nezp\u016fsobil n\u011bjak\u00e9 nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pocity,“ s n\u011bhou na m\u011b hled\u011bl. N\u011bm\u011b jsem zavrt\u011bl hlavou.<\/div>\n

„Pov\u011bz mi n\u011bco o Barrym,“ pob\u00eddnul m\u011b mile. Hledal jsem pevnou p\u016fdu pod nohama.<\/div>\n
„Byli jsme si celkem ciz\u00ed, to u\u017e jsem ti vypr\u00e1v\u011bl. Ale jednu v\u011bc mu nezapomenu. Kdy\u017e mi bylo 11, vzal m\u011b na konzert francouzsk\u00e9 kapely Telephone. Nejen \u017ee to podn\u00edtilo mou v\u00e1\u0161e\u0148 pro hudbu, ale o p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f pozd\u011bji jsem se d\u00edky tomu vid\u011bl poprv\u00e9 v televizi a zjistil jsem, \u017ee na obrazovce vypad\u00e1m mnohem l\u00e9pe ne\u017e ve skute\u010dn\u00e9m \u017eivot\u011b,“ zaculil jsem se.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
„Umo\u017enilo ti to vid\u011bt, \u017ee byt\u00ed ve st\u0159edu z\u00e1jmu je to, \u010deho se do\u017eaduje\u0161?“<\/div>\n
„P\u0159esn\u011b. Cht\u011bl jsem b\u00fdt slavn\u00fd. Byly mi t\u0159i roky, kdy\u017e jsem b\u011bhem sezen\u00ed na z\u00e1chod\u011b p\u0159edst\u00edral, \u017ee m\u00e1m interview. Vsad\u00edm se, \u017ee si m\u00ed rodi\u010de mysleli, \u017ee jsem bl\u00e1zen, proto\u017ee jsem mluvil s\u00e1m se sebou, zat\u00edmco jsem sral,“ vzpom\u00ednal jsem s \u00fasm\u011bvem. Bill se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n
„Ov\u0161em ty nem\u00e1\u0161 r\u00e1d interview.“<\/div>\n
„Nem\u00e1m r\u00e1d dot\u011brn\u00e9 novin\u00e1\u0159e, ne v\u0161echny rozhovory jsou \u0161patn\u00e9,“ usm\u00e1l jsem se. „A poj\u010f u\u017e, tohle klidn\u011b m\u016f\u017eeme \u0159e\u0161it cestou. Dneska jsme se v\u00e1leli dost.“<\/p>\n

Bill<\/p>\n

<\/strong> Prvn\u00ed zast\u00e1vkou byl sl\u00edben\u00fd h\u0159bitov P\u00e8re Lachaise, jeden z nejv\u011bt\u0161\u00edch a zajist\u00e9 nejslavn\u011bj\u0161\u00ed sv\u011btov\u00fd h\u0159bitov. Nach\u00e1zel se zde neuv\u011b\u0159iteln\u00fd milion hrob\u016f a odpo\u010d\u00edvali tu takov\u00ed velik\u00e1ni jako Moli\u00e9re, Edith Piaf \u010di Jim Morrison. A tak\u00e9 m\u016fj milovan\u00fd Chopin. Na jeho n\u00e1hrobek jsem polo\u017eil b\u00edlou r\u016f\u017ei. Rovn\u011b\u017e jsme se zastavili u pomn\u00edku Oscara Wildea, dal\u0161\u00edho m\u00e9ho obl\u00edbence.<\/div>\n

„V\u0161ichni v\u011bz\u00edme v bahn\u011b, ale jen n\u011bkte\u0159\u00ed z n\u00e1s se d\u00edvaj\u00ed ke hv\u011bzd\u00e1m,“ zabroukal jsem jeho v\u00fdrok, kter\u00fd mi byl zvl\u00e1\u0161t\u011b bl\u00edzk\u00fd, a zalovil jsem do kabelky pro svou Chanelku v tmav\u011b r\u016f\u017eov\u00e9m odst\u00ednu. Bylo roztomilou tradic\u00ed zanechat na n\u00e1hrobku otisk rt\u016f. J\u00e1 ji samoz\u0159ejm\u011b podpo\u0159il.<\/div>\n
„Pro\u010d si nel\u00ed\u010d\u00ed\u0161 rty \u010dast\u011bji? Je to podmaniv\u00e9, vypad\u00e1\u0161 jako d\u00e1mi\u010dka,“ nadhodil Brian potuteln\u011b, kdy\u017e jsme odch\u00e1zeli. Zap\u00fd\u0159il jsem se.<\/div>\n
„Mm, to \u0159\u00edk\u00e1 ten prav\u00fd. Nev\u00edm, kdo si tu lakoval nehty a nosil \u017eensk\u00e9 \u0161ati\u010dky, a najednou u\u017e to ned\u011bl\u00e1,“ \u0161k\u00e1dlil jsem ho. „Perle\u0165ov\u00e1 rt\u011bnka v klipu ke Come Home, jak bu\u0159i\u010dsk\u00e9!“<\/p>\n

Sm\u011bj\u00edc se, opustili jsme br\u00e1nu h\u0159bitova. Metro n\u00e1s dovezlo ke katedr\u00e1le Notre Dame. Odtamtud jsme p\u0159es k\u0159\u00ed\u017e\u00edc\u00ed se bulv\u00e1r Saint Michel a Saint Germain do\u0161li do Lucembursk\u00e9 zahrady. V\u0161e bylo zapadan\u00e9 sn\u011bhem a Brian b\u00e1snil o zdej\u0161\u00edch ka\u0161tanov\u00fdch alej\u00edch, anglick\u00e9m parku, galerii soch a font\u00e1n\u011b Medicej\u016f. Pro\u0161li jsme se Latinskou \u010dtvrt\u00ed, nahl\u00e9dli do n\u011bkolika liter\u00e1rn\u00edch kav\u00e1ren a knihkupectv\u00ed, kter\u00e9 byly pln\u00e9 student\u016f, zastavili se u nejlep\u0161\u00edho pa\u0159\u00ed\u017esk\u00e9ho \u010dokolati\u00e9ra. S Invalidovnou za z\u00e1dy, p\u0159e\u0161li jsme Pont Alexandre III., nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed most m\u011bsta, abychom si mohli prohl\u00e9dnout vzne\u0161en\u00e9 Place de la Concorde – n\u00e1m\u011bst\u00ed Svornosti. Zdobil ho obelisk dovezen\u00fd a\u017e z egyptsk\u00e9ho Luxoru, dv\u011b skvostn\u00e9 font\u00e1ny, a nab\u00edzelo pohled na celou dlouhou t\u0159\u00eddu Champs – Elys\u00e9es s V\u00edt\u011bzn\u00fdm obloukem.<\/p>\n

„C\u00edt\u00edm bl\u00edzkost luxusn\u00edch butik\u016f,“ zazp\u00edval jsem si vesele a pov\u011bsil se Brianovi kolem krku.<\/div>\n

„P\u016fjdeme nakupovat, \u017ee? J\u00e1 v\u00edm, \u017ee to asi pova\u017euje\u0161 za povrchn\u00ed, ale nem\u016f\u017eu p\u0159ece ze sv\u00e9 prvn\u00ed po\u0159\u00e1dn\u00e9 n\u00e1v\u0161t\u011bvy Pa\u0159\u00ed\u017ee odjet bez n\u011b\u010deho z Dioru!“<\/div>\n
Zazubil se a zatahal za bambulku, kter\u00e1 mi visela na \u010depici.<\/div>\n
„Cokoliv chce\u0161.“<\/div>\n
A tak jsem s Brianov\u00fdm po\u017eehn\u00e1n\u00edm prov\u011btral svou platinovou kreditku. V Dioru, Prad\u011b a Chanelu.<\/div>\n
Vraceli jsme se za padaj\u00edc\u00edho soumraku p\u0159es mostek Pont des Arts. Pod n\u00e1mi se p\u0159evalovala Seina, j\u00e1 bla\u017een\u011b dr\u017eel svoje ta\u0161ky, kdy\u017e tu m\u00e9 oko cosi zaujalo. V\u0161imnul jsem si, \u017ee pletivo je cel\u00e9 ov\u011b\u0161en\u00e9 z\u00e1me\u010dky.<\/p>\n

„Co to je?“ zastavil jsem se na m\u00edst\u011b. Brian n\u00e1sledoval m\u016fj pohled, na\u010de\u017e lehce blahosklonn\u011b zkroutil koutky.<\/div>\n

„Ach, tohle. Takov\u00e1 tradice milenc\u016f. \u0158\u00edk\u00e1 se tomu Z\u00e1mky l\u00e1sky. Nap\u00ed\u0161ou tam svoje jm\u00e9no a, ty v\u00ed\u0161, t\u0159eba datum a v\u011b\u0159\u00ed, \u017ee d\u00edky tomu jejich vztah nikdy neskon\u010d\u00ed.“<\/div>\n
Nesd\u00edlel jsem jeho p\u0159ez\u00edravost.<\/div>\n
„To je tak romantick\u00e9,“ zvolal jsem uchv\u00e1cen\u011b, ta\u0161ky pustil a jal se z\u00e1mky prob\u00edrat. Obzvl\u00e1\u0161\u0165 dojat\u011b jsem se pozastavil u jednoho v podob\u011b srd\u00ed\u010dka. Byla to tak sladk\u00e1 idea\u2026 cht\u011bl bych tu m\u00edt sv\u016fj. Jen\u017ee to bych musel m\u00edt n\u011bkoho do p\u00e1ru. V\u010das jsem zastavil s\u00e1m sebe, abych se neohl\u00e9dl na Briana. Zah\u00e1knul jsem prsty za pletivo a roz\u010darovan\u011b jsem sklopil hlavu. Chci n\u011bco, co nem\u016f\u017eu m\u00edt. Nic jsme si nesl\u00edbili, Brian se zat\u00edm nijak nevyslovil, v\u016fbec nev\u00edm, co pro n\u011bj znamen\u00e1m. Jsem do n\u011bj \u00fapln\u00fd bl\u00e1zen a on\u2026 t\u0159eba se mnou jenom sp\u00ed.<\/p>\n

„P\u016fjdeme?“ p\u0159eru\u0161il m\u00e9 zasko\u010den\u00e9 my\u0161lenky. Nep\u0159\u00edtomn\u011b jsem se k n\u011bmu p\u0159ipojil. P\u0159ipadal jsem si jako idiot, \u017ee m\u011b n\u011bco takov\u00e9ho napadlo a\u017e te\u010f. Jako by mi celou tu dobu na nose sed\u011bla iluze.<\/div>\n

Za\u010dalo sn\u011b\u017eit. Kmeny v\u0161ech strom\u016f byly omotan\u00e9 \u017elut\u00fdmi sv\u011btly, v ulic\u00edch to vypadalo jako v poh\u00e1dce. Tentokr\u00e1t jsem na to nehled\u011bl, nebo\u0165 m\u011b ovl\u00e1dala skl\u00ed\u010denost. Kdy\u017e jsme dorazili dom\u016f, \u0161el jsem rovnou do patra. Ani jsem nerozsv\u011bcel, odlo\u017eil jsem nov\u00e9 oble\u010den\u00ed ke sk\u0159\u00edni a schoulil se na tu vis\u00edc\u00ed v\u00e1lendu. Brian se dostavil z\u00e1hy. Rozsv\u00edtil a z\u016fstal nerozhodn\u011b post\u00e1vat u dve\u0159\u00ed.<\/p>\n

„D\u011bje se n\u011bco? Celou cestu tax\u00edkem jsi byl potichu.“<\/div>\n

Nereagoval jsem.<\/div>\n
„\u0158ekl jsem n\u011bco \u0161patn\u011b? Nen\u00ed ti dob\u0159e?“<\/div>\n
„To nic, jen na m\u011b padla deprese,“ op\u00e1\u010dil jsem s povzdechem.<\/div>\n
„Tak s t\u00edm se ud\u011bl\u00e1 kr\u00e1tkej proces. Kdy\u017e jsi se mnou, depresi m\u00edt nesm\u00ed\u0161,“ rozhodnul s \u00fasm\u011bvem a ztratil se mi ze zorn\u00e9ho pole. \u0160trachal cosi vzadu kolem sv\u00e9ho origin\u00e1ln\u00edho gramofonu, kter\u00fd byl skute\u010dn\u00e1 staro\u017eitnost snad z roku 1930. Pr\u00fd ho spla\u0161il v aukci. Briana jednou za \u010das popadla takov\u00e1hle mal\u00e1 posedlost, jako t\u0159eba s t\u011bmi jeho \u010derven\u00fdmi sametov\u00fdmi \u0161aty, kter\u00e9 p\u0159ed n\u00edm pat\u0159ily samotn\u00e9 Marlene Dietrich a on je vydra\u017eil za neskute\u010dnou cenu.
Nedok\u00e1zal jsem potla\u010dit zv\u011bdavost, jakmile se rozezn\u011bla p\u00edsni\u010dka, a pooto\u010dil jsem obli\u010dej. To jsem ov\u0161em nemusel, jeliko\u017e byl stejn\u011b hned zase u m\u011b.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n