{"id":6841,"date":"2012-03-07T17:00:00","date_gmt":"2012-03-07T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6823"},"modified":"2012-03-07T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-07T16:00:00","slug":"view-on-empty-street","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/07\/view-on-empty-street\/","title":{"rendered":"View on empty street"},"content":{"rendered":"
autor: GossipGirl
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm! Chci v\u00e1m t\u00edmto zp\u016fsobem pod\u011bkovat za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, kter\u00fd jste nechaly – nechali? – u m\u00fdch posledn\u00edch pov\u00eddek. D\u011bkuju v\u00e1m za n\u011b, d\u011bkuju, \u017ee mi s jejich pomoc\u00ed dod\u00e1v\u00e1te chu\u0165 ps\u00e1t d\u00e1l. Cht\u011bla jsem napsat n\u011bjakou v\u00edced\u00edlku, ale v m\u00fdm p\u0159\u00edpad\u011b je to na hodn\u011b dlouhou dobu, ne\u017e se dokopu ke konci, tak\u017ee v\u00e1s hodl\u00e1m prozat\u00edm zasyp\u00e1vat sv\u00fdmi jednod\u00edln\u00fdmi v\u00fdtvory :-)). Odhodlanc\u016fm p\u0159eju p\u0159\u00edjemn\u00fd po\u010dten\u00ed.<\/em><\/div>\n

GossipGirl<\/em><\/div>\n
<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
I walk alone, I walk alone\u2026<\/p>\n

<\/em><\/strong> \"\"Jak\u00fd je rozd\u00edl mezi ulic\u00ed v noci a ve dne? Mo\u017en\u00e1 ve dne nepron\u00e1sleduje lidi v\u011b\u010dn\u00fd pocit, \u017ee je n\u011bkdo za nimi. Mo\u017en\u00e1 no\u010dn\u00ed ulice prost\u011b jen cht\u011bj\u00ed budit ten pocit, \u017ee v krajn\u00edm p\u0159\u00edpad\u011b nem\u00e1te nic ne\u017e sebe a svoje t\u011blo, abyste utekli. Nikdy mu na tohle nikdo nedal odpov\u011b\u010f a ani ji nikdy po\u0159\u00e1dn\u011b nehledal. Jen jej to napadalo pr\u00e1v\u011b v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch samoty, jakou byla i tahle. St\u00e1l u otev\u0159en\u00e9ho okna, ob\u010das na chodn\u00edk pod n\u00edm dopadla zbloudil\u00e1 kapka de\u0161t\u011b, kter\u00fd pr\u00e1v\u011b ustal. P\u016flnoc odbila ji\u017e p\u0159ed hodinou a d\u00e1vala tu\u0161it, \u017ee den jeho narozenin je pr\u00e1v\u011b pry\u010d. A zrovna konec tohoto dne zakon\u010dil pozorov\u00e1n\u00edm lidupr\u00e1zdn\u00e9 ulice, kterou nikdo neproch\u00e1zel, a poslouch\u00e1n\u00edm \u0161umu z nedalek\u00e9ho les\u00edka. Sly\u0161el \u0161t\u011bk\u00e1n\u00ed psa, kter\u00fd se pr\u00e1v\u011b probuzen\u00fd dom\u00e1hal sv\u00fdch pr\u00e1v a nemohl tu\u0161it, \u017ee v d\u00e1lce o p\u00e1r ulic d\u00e1l sv\u00edt\u00ed sv\u011btla t\u0159eba i v jin\u00fdch pokoj\u00edch, kde lid\u00e9 nemohli sp\u00e1t stejn\u011b jako on.<\/p>\n

Jeho pokoj na n\u011bj dopadal svou praktickou st\u00edsn\u011bnost\u00ed, s povl\u00e1vaj\u00edc\u00ed z\u00e1clonou nad oknem a oby\u010dejn\u00fdm, jednoduch\u00fdm stolem, o kter\u00fd se op\u00edral. U stolu st\u00e1la zpola vyta\u017een\u00e1 \u017eidle, kter\u00e1 zavrzala nep\u0159\u00edjemn\u00fdm zvukem poka\u017ed\u00e9, kdy\u017e se na ni usadil. Koberec prochozen\u00fd l\u00e9ty pou\u017e\u00edv\u00e1n\u00ed rozhodn\u011b za\u017eil lep\u0161\u00ed \u010dasy a postel by si mo\u017en\u00e1 zaslou\u017eila ustlat. Oby\u010dejn\u00e9 b\u00edl\u00e9 st\u011bny nesly zn\u00e1mky izolepy, jak na n\u011b d\u0159\u00edve lepil r\u016fzn\u00e9 plak\u00e1ty, a vymalov\u00e1n\u00ed by jim mohlo jen prosp\u011bt. Od rozvodu nem\u011bli pen\u00edze na opravy domu, proto se ka\u017edou noc oz\u00fdvalo vrz\u00e1n\u00ed star\u00fdch tr\u00e1m\u016f nebo protestov\u00e1n\u00ed star\u00fdch kus\u016f n\u00e1bytku, kdy\u017e matka chodila dole po ob\u00fdvac\u00edm pokoji v probd\u011bl\u00fdch noc\u00edch. Litoval ji. Litoval i sebe a litoval dal\u0161\u00edho \u010dlov\u011bka, zd\u00e1nliv\u011b nepodstatn\u00e9ho v t\u00e9hle h\u0159e v\u016fl\u00ed. Nepodstatn\u00e9ho – na m\u00edle vzd\u00e1len\u00e9ho a tak\u00e9 nejsp\u00ed\u0161 nevymodlen\u00e9ho. U\u017e se nevr\u00e1t\u00ed, v\u011bd\u011bl to. Zvl\u00e1dnul o tom s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit, dokonce tomu uv\u011b\u0159il.<\/p>\n

Od t\u00e9 doby uva\u017eoval, co ho je\u0161t\u011b \u010dek\u00e1. \u017divot v nudn\u00e9 pr\u00e1ci, do kter\u00e9 bude chodit, jen aby p\u0159e\u017eil? Pen\u00edze, kter\u00e9 vyd\u011bl\u00e1, d\u00e1 matce, a s\u00e1m si najde pochybn\u00fd vztah, kter\u00fd bude jen ze zoufalstv\u00ed? Bylo mu osmn\u00e1ct, za chv\u00edli zkus\u00ed odmaturovat a co potom? To nev\u011bd\u011bl asi ani b\u016fh. Znovu kouknul na lidupr\u00e1zdnou ulici, v\u00edtr si pohr\u00e1val s n\u011bkolika listy spadl\u00fdmi ze strom\u016f. Zd\u00e1lo se to jako ohlu\u0161uj\u00edc\u00ed r\u00e1mus, p\u016fl druh\u00e9 hodiny po p\u016flnoci, 21. z\u00e1\u0159\u00ed. Uch\u00fdlil se do sv\u00fdch vzpom\u00ednek, kter\u00e9 m\u00edsty t\u011b\u0161ily, jindy zase bolely. Ale poskytovaly o\u00e1zu klidu, kter\u00e1 ut\u011b\u0161ovala jeho utr\u00e1penou du\u0161i. Nebylo to tak dlouho, co post\u00e1val noc co noc u okna a koukal na ztichlou ulici.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Ahoj Bille, jsi doma?“ Hlas z chodby protrhnul ticho panuj\u00edc\u00ed domem. Bill zavolal v odpov\u011b\u010f a znovu sklonil svoji pozornost k se\u0161itu z matematiky. Dobrou n\u00e1ladu mu kazila z\u00edt\u0159ej\u0161\u00ed p\u00edsemka, \u0161prtal se u\u017e hodinu a st\u00e1le nic neum\u011bl. Tom ve\u0161el do jeho pokoje, zd\u00e1l se nadm\u011brn\u011b dob\u0159e nalad\u011bn. Hodil batoh do kouta a vysko\u010dil si na Bill\u016fv st\u016fl. Usadil se na popsan\u00fdch pap\u00edrech, kter\u00e9 se hem\u017eily rovnicemi, v\u00edce \u010di m\u00e9n\u011b poveden\u011b vypo\u010d\u00edtan\u00fdmi.<\/div>\n
„U\u010d\u00ed\u0161 se?“ Tom zn\u011bl up\u0159\u00edmn\u011b p\u0159ekvapen\u011b.<\/div>\n
Bill si povzdechnul a vzhl\u00e9dnul od se\u0161itu. „Sna\u017e\u00edm se.“ Vstal, vm\u011bstnal se mezi Tomova kolena a ukradl mu mal\u00fd polibek. „Pros\u00edm, \u0159ekni mi, \u017ee ty to ch\u00e1pe\u0161.“<\/div>\n
„Nen\u00ed to t\u011b\u017ek\u00fd,“ odpov\u011bd\u011bl Tom a zaklapnul bratrovu u\u010debnici. „Nap\u00ed\u0161u ti to, vyka\u0161li se na to.“<\/div>\n
„D\u011bkuju!“ vyjeknul vd\u011b\u010dn\u011b Bill a sko\u010dil na Toma plnou vahou, a\u017e ho donutil op\u0159\u00edt se z\u00e1dy o ze\u010f.<\/div>\n
„Ale ty mi d\u00e1\u0161 opsat tu anglinu.“<\/div>\n
„Beru,“ zasm\u00e1l se Bill s n\u00e1ladou zlep\u0161enou o sto procent. Stvrdili domluvu polibkem, kter\u00fd trval a\u017e do doby, kdy dole v z\u00e1mku zachrastily kl\u00ed\u010de. Provinile se od sebe odtrhli, jakmile zaslechli mat\u010din hlas. Bill vyloudil na rtech hrav\u00fd \u00fasm\u011bv a vyjeknul, kdy\u017e ho Tom pohladil p\u0159es zadek. Trochu zrudnul a rad\u011bji se rozeb\u011bhl dol\u016f. Byl \u0161\u0165astn\u00fd.<\/p>\n

Le\u017eel Tomovi na hrudn\u00edku, hr\u00e1l si s jedn\u00edm jeho dredem a na p\u016fl oka sledoval film, b\u011b\u017e\u00edc\u00ed v televizi. Simone ode\u0161la do pr\u00e1ce, otec byl na slu\u017eebn\u00ed cest\u011b a dvoj\u010data z\u016fstala sama. Bill r\u00e1zn\u011b odm\u00edtnul mo\u017enost n\u011bco va\u0159it, objednal pizzu, a dokonce pro ni i do\u0161el ke dve\u0159\u00edm. Te\u010f le\u017eela vedle gau\u010de b\u00edl\u00e1 krabice, po stolku se v\u00e1lelo n\u011bkolik skleni\u010dek a Tom s Billem se spokojen\u011b rozvalovali na gau\u010di za doprovodu tup\u00e9ho romantick\u00e9ho filmu. Bill c\u00edtil pot\u0159ebu b\u00fdt Tomovi co nejbl\u00ed\u017e, jako to d\u011blal ostatn\u011b cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot. Pot\u0159eboval toho dredat\u00e9ho bl\u00e1zna jako vzduch, a my\u0161lenka, \u017ee by to bylo jinak, byla nemysliteln\u00e1. Tom se l\u00edn\u00fdm tahem nat\u00e1hnul pro ovlada\u010d, p\u0159epnul na hudebn\u00ed kan\u00e1l. Zrovna hr\u00e1li Don’t Speak od No doubt. Bill se pousm\u00e1l a za\u010dal si potichu zp\u00edvat, Tom ho s mal\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoroval. U refr\u00e9nu se sehnul a uml\u010del ho rty. Nenechal Billa protestovat a sto\u010dil ho pod sebe, p\u0159is\u00e1l se mu pevn\u011bji na \u00fasta a jazykem prozkoumal Bill\u016fv piercing. Pot\u011b\u0161il jej bratr\u016fv vzdech, proto mu st\u00e1hnul tri\u010dko a objal jej kolem ramen. „Dneska m\u016f\u017ee\u0161 k\u0159i\u010det,“ po\u0161eptal mu do ucha a Bill se na n\u011bj natisknul je\u0161t\u011b v\u00edc, rychl\u00fdm pohybem mu st\u00e1hnul i jeho velk\u00e9 tri\u010dko. Le\u017eeli propleten\u00ed, \u0161\u0165astn\u00ed a skryt\u00ed \u0161erem pokoje.<\/p>\n

R\u00e1no p\u0159i\u0161lo pomal\u00fdm \u00fasvitem, slunce vykouklo zpoza mrak\u016f. Zahalilo sv\u00fdm svitem mrazivou krajinu uprost\u0159ed ledna a vyloudilo na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv. Vykroutil se zpod Tomovy ruky a zam\u00ed\u0159il do koupelny. I p\u0159es svou rozespalost zaregistroval ostr\u00e9 hlasy pod schody, bezpochyby uprost\u0159ed prudk\u00e9 h\u00e1dky. Nep\u0159ekvapilo jej, \u017ee se rodi\u010de h\u00e1daj\u00ed. P\u0159ekvapuj\u00edc\u00ed byla doba, m\u00edsto a hlasitost jejich h\u00e1dky. Chvilku shora ze schod\u016f sledoval, co se d\u011bje, ale potom se rozeb\u011bhl zp\u00e1tky do Tomova pokoje. Zapomn\u011bl na celou koupelnu, jen vlet\u011bl do t\u00e9 n\u00e1ru\u010de, kter\u00e1 mu v\u017edycky d\u00e1vala pocit, \u017ee v\u0161echno bude skv\u011bl\u00e9. Tom se t\u00edm n\u00e1razem jin\u00e9ho t\u011bla probral, zamrkal do slune\u010dn\u00edho svitu a zmaten\u011b kouknul na Billa a na otev\u0159en\u00e9 dve\u0159e. „Co se d\u011bje, Billy?“<\/div>\n

Bill zb\u011bsile zakroutil hlavou a zabo\u0159il ji do ohybu Tomova ramene a krku. V krku se mu d\u011blal knedl\u00edk, proto\u017ee mu cel\u00fdm t\u011blem prostoupilo moc \u0161patn\u00e9 tu\u0161en\u00ed. Mo\u017en\u00e1 jen pocit. Ale c\u00edtil, \u017ee by to u\u017e nemuselo b\u00fdt d\u00e1l tak dobr\u00e9.<\/div>\n
„H-h\u00e1da-h\u00e1daj\u00ed se, zase se h\u00e1daj\u00ed,“ \u0161eptal, kdy\u017e se trochu vzpamatoval, dokonce trochu zvednul hlavu. Tom ho pohladil po tv\u00e1\u0159i, objal ho.<\/div>\n
„Billy, neboj, to bude dobr\u00fd, budu s tebou, to v\u00ed\u0161, ne?“<\/div>\n
Bill pomalu p\u0159ik\u00fdvnul, i kdy\u017e se mu v o\u010d\u00edch stejn\u011b tvo\u0159ily dal\u0161\u00ed slzy.<\/div>\n
„Pros\u00edm, nebre\u010d, nem\u016f\u017eu se na tebe takhle koukat,“ za\u00fap\u011bl Tom, sna\u017eil se p\u016fsobit na Billa pozitivn\u011b, i kdy\u017e jej h\u00e1dky rodi\u010d\u016f tr\u00e1pily \u00fapln\u011b stejn\u011b jako jeho. Posunul se do sedu a uk\u00e1zal si na kl\u00edn, Bill se hned vy\u0161plhal na svoje obl\u00edben\u00e9 m\u00edsto a obejmul Toma kolem krku. Pomalu p\u0159est\u00e1val vzlykat, jen p\u0159em\u00fd\u0161lel. Nesm\u00ed o n\u011bj p\u0159ij\u00edt, Tom byl jeho \u017eivot u\u017e \u0161estn\u00e1ct let. A posledn\u00ed t\u0159i roky to vn\u00edmal o tolik zost\u0159en\u011bji\u2026<\/p>\n

Kdy\u017e uvid\u011bl matku, m\u011blo mu to u\u017e p\u0159ipadat podez\u0159el\u00e9. Kdy\u017e uvid\u011bl jej\u00ed v\u00fdraz smutku, m\u011bl se za\u010d\u00edt starat. M\u011bl poslouchat za dve\u0159mi, kdy\u017e si Simone odvedla Toma do ob\u00fdv\u00e1ku, kde s n\u00edm ti\u0161e mluvila. Nem\u011bl se nechat odsunout na druhou kolej, m\u011bl bojovat. Ale nebojoval a o v\u0161em se dozv\u011bd\u011bl, a\u017e kdy\u017e bylo definitivn\u011b dobojov\u00e1no. Rozvod, zn\u011bl verdikt. Bill sklonil sice hlavu, ale neplakal. Plakat za\u010dal, a\u017e kdy\u017e se dozv\u011bd\u011bl tu druhou \u010d\u00e1st. Tom pojede s t\u00e1tou do Mnichova, za novou rodinou. Rodi\u010de rozhodli o nich, bez nich. Bill se propadl do z\u00e1chvatu pl\u00e1\u010de, nevn\u00edmal, jak ost\u0159e se Tom ohrazoval a jak matce vyhro\u017eoval, \u017ee j\u00ed do st\u0159edy ute\u010de z domu. Vn\u00edmal jen tupou bolest a jak\u00e9si napln\u011bn\u00ed toho zl\u00e9ho pocitu, kter\u00fd se mu u\u017e r\u00e1no usadil na srdci.<\/div>\n

Posledn\u00edch p\u00e1r noc\u00ed str\u00e1vili sto\u010den\u00ed u sebe, beze slov, jen poslouch\u00e1n\u00edm trhan\u00e9ho dechu toho druh\u00e9ho. Bill po\u0159\u00e1d plakal, i kdy\u017e bez slz. Jeho mysl nebyla ochotna p\u0159ijmout tu skute\u010dnost, jeho srdce se obrnilo proti bolesti a nikoho krom\u011b Toma k sob\u011b nepustilo.<\/div>\n
„Billy?“ ozval se posledn\u00ed noc Tom\u016fv hlas do ticha. Byla to noc z \u00faterka na st\u0159edu, Tomovy sbalen\u00e9 ta\u0161ky jen dokazovaly, \u017ee sv\u016fj boj nad matkou a otcem nevyhr\u00e1l. A vzteky rud\u00e1 a z\u00e1rove\u0148 smutn\u00e1 Simone dokazovala, jak moc se vyhr\u00e1t sna\u017eil. A tahle noc se zd\u00e1la temn\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ty p\u0159edt\u00edm.<\/div>\n
Bill opatrn\u011b vzhl\u00e9dl, setkal se s Tomov\u00fdm bolestn\u00fdm pohledem. „Jo?“<\/div>\n
„Vr\u00e1t\u00edm se, p\u0159\u00edsah\u00e1m.“<\/p>\n

A\u017e kdy\u017e se z okna d\u00edval za odj\u00ed\u017ed\u011bj\u00edc\u00edm autem, pochopil jednu velkou pravdu. \u0160t\u011bst\u00ed nen\u00ed st\u00e1l\u00e9 a p\u0159ich\u00e1z\u00ed jen v z\u00e1blesc\u00edch, kter\u00e9 nem\u016f\u017eou vydr\u017eet nav\u011bky. Jeho srdce um\u0159elo, kdy\u017e jeho bratr nastoupil do toho auta a zabouchnul za sebou dve\u0159e. V jedn\u00e9 vte\u0159in\u011b ztratil bratra, kter\u00e9ho miloval 16 let, sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele a tak\u00e9 \u010dlov\u011bka, se kter\u00fdm tr\u00e1vil ty nejhez\u010d\u00ed no\u010dn\u00ed chvilky pln\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b. Povzdech splynul z jeho rt\u016f a obsahoval v\u0161echno jeho tr\u00e1pen\u00ed. Ulice se vypr\u00e1zdnila, zavl\u00e1dlo ticho ru\u0161en\u00e9 jen tichou, nostalgickou melodi\u00ed zn\u011bj\u00edc\u00ed ze star\u00e9ho r\u00e1dia na Billov\u011b stole.<\/p>\n

Od t\u00e9 doby se toho moc nezm\u011bnilo. I to r\u00e1dio tam po\u0159\u00e1d st\u00e1lo. A Bill po\u0159\u00e1d miloval Toma v\u00edc ne\u017e sv\u016fj \u017eivot. Akor\u00e1t se nau\u010dil ned\u00e1vat to najevo. U\u017e mu nem\u011bl kdo pom\u00e1hat s matikou, musel si vysta\u010dit s\u00e1m. Matka mu nemohla pomoci, ta m\u011bla co d\u011blat sama se sebou. Vybudoval kolem sebe ochranou bari\u00e9ru a jej\u00ed st\u011bny spou\u0161t\u011bl jen v noci, kdy\u017e oknem koukal na tu ulici, kudy tenkr\u00e1t zmizel. T\u0159i roky\u2026 zd\u00e1 se to jako dlouh\u00e1 doba. Ale pro Billa to byl p\u0159i zp\u011btn\u00e9m pohledu sotva okam\u017eik, v\u0161echno vypadalo stejn\u011b jednotv\u00e1rn\u011b a nudn\u011b, jako by pro\u017eil jen jeden den a ne t\u00e9m\u011b\u0159 tis\u00edc. Ani si neuv\u011bdomil, \u017ee ve\u0161ker\u00e9 svoje nad\u011bje up\u00edr\u00e1 na onen den, 20. z\u00e1\u0159\u00ed. Jestli se m\u011bl vr\u00e1tit, tak v tenhle den. Ale nestalo se tak a ulice z\u016fst\u00e1vala pr\u00e1zdn\u00e1 a neztratila nic ze sv\u00e9 no\u010dn\u00ed opu\u0161t\u011bnosti. Prost\u011b to v\u0161echno bylo stejn\u00e9. Plnolet\u00fd nebo ne, p\u0159ipadal si p\u0159\u00edli\u0161 star\u00fd u\u017e n\u011bjakou dobu. Venku za\u0161t\u011bkal pes a p\u0159idal tak cel\u00e9mu tomuhle obrazu na pateti\u010dnosti.<\/p>\n

Ani \u0161kola nep\u0159in\u00e1\u0161ela \u00falevu, pond\u011bl\u00ed, \u00fater\u00fd, st\u0159eda\u2026 a\u017e ve \u010dtvrtek si zase stoupnul ke sv\u00e9mu oknu. V\u00fdhled se nem\u011bnil, ale jeho my\u0161lenky ano. U\u017e nedoufal. Proto u\u017e nem\u011bl d\u016fvod si nic zakazovat. Potichu se sebral, a ani\u017e by okno zav\u0159el, vy\u0161el na chodbu. Necht\u011bl ut\u00e9ct, nem\u011bl kam j\u00edt, jen prost\u011b zam\u00ed\u0159il o dvoje dve\u0159e d\u00e1l, v ruce si nesl malou opi\u010dku s velk\u00fdma, fialov\u00fdma o\u010dima. D\u00e1rek od Toma. Star\u00fd, ale po\u0159\u00e1d s n\u00edm us\u00ednal. Tom\u016fv pokoj vypadal po\u0159\u00e1d stejn\u011b, i kdy\u017e pod n\u00e1nosem star\u00e9ho prachu. Odhrnul pl\u00e1t\u011bn\u00fd p\u0159ehoz z postele a zakopnul jej do rohu. Zak\u00e1zal matce, aby v pokoji n\u011bco m\u011bnila, neprotestovala. Proto na stole z\u016fstal kel\u00edmek s n\u011bkolika propiskami, v \u0161upl\u00edku z\u016fstaly zav\u0159en\u00e9 pap\u00edry s tabulaturou, nebo star\u00e9 se\u0161ity. Na st\u011bn\u011b po\u0159\u00e1d visela fotka, na kter\u00e9 byl zv\u011b\u010dn\u011bn Bill omotan\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00edm ozdobn\u00fdm \u0159et\u011bzem v \u010derven\u00e9 barv\u011b. Smutn\u011b se na tu fotku usm\u00e1l a pokra\u010doval v prohl\u00eddce. Star\u00fd stojan na kytaru, \u017ealostn\u011b pr\u00e1zdn\u00e1 sk\u0159\u00ed\u0148 a p\u00e1r plak\u00e1t\u016f, kter\u00e9 vydr\u017eely p\u0159ilepen\u00e9 na dve\u0159\u00edch, dokon\u010dovaly ten bez\u00fat\u011b\u0161n\u00fd pohled. Bill pomalu p\u0159e\u0161el k oknu, otev\u0159el ho. Zas\u00e1hl jej podzimn\u00ed chlad z\u00e1\u0159ijov\u00e9 noci, ale nedbal na to. Zvykl si st\u00e1t v otev\u0159en\u00e9m okn\u011b i v zim\u011b. Nohy si p\u0159ilepil na vla\u017en\u00e9 topen\u00ed, kdy\u017e vylezl na parapet a op\u0159el se hlavou o kdysi b\u00edlou st\u011bnu. Te\u010f m\u011bla na\u0161edl\u00fd odst\u00edn, ale to Billovi nikterak nevadilo. Nas\u00e1l do plic vzduch lehce zatuchl\u00e9ho pokoje, sm\u00ed\u0161en\u00fd s v\u00e1nkem z ulice. Jedna pouli\u010dn\u00ed lampa zablikala a zhasla, trochu brzo, kdy\u017e bylo teprve po des\u00e1t\u00e9. Ale tma u\u017e d\u00e1vno vl\u00e1dla a st\u00edny p\u0159edm\u011bt\u016f se ve svitu ostatn\u00edch lamp prodlou\u017eily do nekone\u010dna. Odvr\u00e1til pohled a zav\u0159el o\u010di, vr\u00e1til se v my\u0161lenk\u00e1ch do dob, kdy byl \u0161\u0165astn\u00fd. Myslel na dobu, kdy se na Toma poprv\u00e9 pod\u00edval jinak ne\u017e na bratra. Myslel na ty nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed okam\u017eiky, sna\u017e\u00edce si vyvolat v mysli Tom\u016fv re\u00e1ln\u00fd obraz. Byl bl\u00e1zen?<\/p>\n

I am with you,<\/em><\/strong><\/div>\n

I will carry through it all,<\/em><\/strong><\/div>\n
I won’t leave you, I will catch you,<\/em><\/strong><\/div>\n
When you feel like lettin‘ go.<\/em><\/strong><\/div>\n
You’re not alone\u2026<\/em><\/strong><\/div>\n
\n

Bylo 26. z\u00e1\u0159\u00ed, kdy\u017e vstoupil dovnit\u0159 s pocity tak zmaten\u00fdmi, \u017ee snad nec\u00edtil nic. D\u016fm byl ztichl\u00fd a vypadal naprosto stejn\u011b jako v dob\u011b, kdy jej opou\u0161t\u011bl. Akor\u00e1t zanedban\u011bji. Ptal se s\u00e1m sebe, jestli tu n\u011bkdo je\u0161t\u011b bydl\u00ed a ptal se na to je\u0161t\u011b v dob\u011b, kdy\u017e st\u00e1l s jednou sportovn\u00ed ta\u0161kou p\u0159es rameno v t\u00e9 zn\u00e1m\u00e9 hale a sna\u017eil se prokouknout tmu. Jeho p\u0159\u00edchod nezaregistroval nikdo, nebo se to tak alespo\u0148 zd\u00e1lo. O minutu pozd\u011bji usly\u0161el \u0161oupav\u00e9 kroky a naproti n\u011bmu stanula \u017eena, kter\u00e1 se ho p\u0159ed t\u0159emi lety tak snadno zbavila.<\/p>\n

„Tome, je to nutn\u00fd! On to do\u017eene k soudu a j\u00e1 nechci p\u0159ij\u00edt o ob\u011b d\u011bti!“ Simone k\u0159i\u010dela, u toho se j\u00ed v o\u010d\u00edch leskly slzy. Tom st\u00e1l p\u0159ed n\u00ed, ruce zalo\u017een\u00e9 na hrudi a v o\u010d\u00edch v\u00fdraz naprost\u00e9ho pohrd\u00e1n\u00ed, kter\u00fdm zakr\u00fdval smutek.<\/em><\/div>\n

„Neodjedu, mami, prost\u011b ne!“<\/em><\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161\u2026“<\/em><\/div>\n
„Nemus\u00edm! Kurva, tohle n\u00e1m nesm\u00ed\u0161 ud\u011blat!“<\/em><\/div>\n
Ani se nenam\u00e1hala s obvykl\u00fdm pohlavkem za slovn\u00edk, jen rozhodila rukama. „Mus\u00edm!“<\/em><\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161, ty to takhle chce\u0161!“ Za\u0159val Tom, celou svoj\u00ed v\u00edrou v\u011b\u0159il tomu stanovisku. P\u0159ech\u00e1zel po pokoji jak vztekl\u00fd pes v kleci. „Kdyby ti to tak vadilo, n\u011bco s t\u00edm ud\u011bl\u00e1\u0161! Cokoliv!“<\/em><\/div>\n
„T\u0159i roky, Tome\u2026“ za\u0161eptala ubl\u00ed\u017een\u00fdm hlasem, „\u2026potom se m\u016f\u017ee\u0161 vr\u00e1tit.“<\/em><\/div>\n
„Ale co to jsou t\u0159i roky? Pro tebe mo\u017en\u00e1 kr\u00e1tk\u00e1 doba, prost\u011b nic, ale pro m\u011b je to \u017eivot mami! Neni\u010d mi ho, sakra!“<\/em><\/div>\n
Simone ucouvla pod jeho pohledem. „Nem\u016f\u017eu\u2026“<\/em><\/div>\n
„Bude\u0161 po\u0159\u00e1d \u0159\u00edkat, \u017ee n\u011bco nem\u016f\u017ee\u0161 nebo nesm\u00ed\u0161?“ vyjel Tom, ani\u017e by ji nechal domluvit. „Nikdy jsem t\u011b nesly\u0161el, abys \u0159ekla, \u017ee n\u011bco chce\u0161! Neum\u00ed\u0161 to? Nebo se prost\u011b jen boj\u00ed\u0161? Mysl\u00ed\u0161 si snad, \u017ee t\u00edmhle zachr\u00e1n\u00ed\u0161 alespo\u0148 Billa? To je blbost!“<\/em><\/div>\n
„V\u00edm, \u017ee Billovi ubl\u00ed\u017e\u00edm, ale budu se sna\u017eit mu b\u00fdt podpo\u2026“<\/em><\/div>\n
„Tvoje podpora je mu na hovno,“ ozn\u00e1mil Tom vyrovnan\u011b, i kdy\u017e se uvnit\u0159 t\u0159\u00e1sl potla\u010denou zlost\u00ed.<\/em><\/div>\n
„Neotev\u00edrej si hubu, ne na m\u011b!“<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d by ne? Zejtra u\u017e tohle skon\u010d\u00ed!“<\/em><\/div>\n
„Tome\u2026“<\/em><\/div>\n
„Miluju ho, sakra! Dok\u00e1\u017ee\u0161 to pochopit? Asi ne\u2026“ u\u0161kl\u00edbnul se a oto\u010dil se k n\u00ed z\u00e1dy. Neode\u0161el, prost\u011b \u010dekal. Srdce mu pukalo smutkem, v \u017eil\u00e1ch pumpovala zlost.<\/em><\/div>\n
Simone ml\u010dela, p\u0159em\u00fd\u0161lela. A\u017e po chv\u00edli znovu promluvila. „Je norm\u00e1ln\u00ed, aby\u2026“<\/em><\/div>\n
„Ne! Nen\u00ed to norm\u00e1ln\u00ed a pr\u00e1v\u011b m\u00e1\u0161 dal\u0161\u00ed d\u016fvod, pro\u010d n\u00e1s od sebe mus\u00ed\u0161 odd\u011blit! Ale nic se nezm\u011bn\u00ed, j\u00e1 ho miluju,“ syknul Tom a rychl\u00fdm krokem ode\u0161el z ob\u00fdv\u00e1ku. S p\u00edchnut\u00edm v srdci p\u0159ekro\u010dil sbalen\u00e9 ta\u0161ky a lehnul si k Billovi do postele.<\/p>\n

„Tati\u2026 ned\u011blej to,“ zamumlal Tom a sklopil v\u00ed\u010dka o\u010d\u00ed, necht\u011bl p\u016fsobit jako d\u00edt\u011b. Ale necht\u011bl ani do Mnichova.<\/em><\/div>\n

„Tome, bu\u010f pojede\u0161 dobrovoln\u011b, nebo t\u011b k tomu donut\u00edm.“<\/em><\/div>\n
„Tak m\u011b donu\u0165,“ zvednul Tom bradu, najednou s mal\u00fdm odhodl\u00e1n\u00edm v \u017eil\u00e1ch. Jen\u017ee J\u00f6rgen se na n\u011bj pod\u00edval takov\u00fdm pohledem, \u017ee se mu znova podlomila kolena. Nesn\u00e1\u0161el ho. Neuv\u011b\u0159il by, \u017ee jde takhle nesn\u00e1\u0161et vlastn\u00edho otce.<\/em><\/div>\n
„Fajn, Tome, poslouchej m\u011b,“ za\u010dal vysok\u00fd mu\u017e pomalu, rozhl\u00e9dnul se, kde je Simone. Ale ta byla zav\u0159en\u00e1 v lo\u017enici. „Jestli okam\u017eit\u011b nenastoup\u00ed\u0161 do toho auta a neodjede\u0161 se mnou dobrovoln\u011b, vezmu s sebou m\u00edsto tebe Billa a tebe tu nech\u00e1m tv\u00fd hrdosti.“<\/em><\/div>\n
Tom nepochyboval, \u017ee to mysl\u00ed v\u00e1\u017en\u011b. Sakra, on necht\u011bl trp\u011bt, ale je\u0161t\u011b m\u00ed\u0148 si p\u0159\u00e1l, aby trp\u011bl Bill. Proto sklopil hlavu a o p\u00e1r minut pozd\u011bji nen\u00e1padn\u011b p\u0159ik\u00fdvnul. J\u00f6rgen se tv\u00e1\u0159il spokojen\u011b je\u0161t\u011b na p\u016fl cesty od Magdeburku.<\/em><\/div>\n
Tom je nen\u00e1vid\u011bl, nen\u00e1vid\u011bl je oba.<\/p>\n

<\/em> Tak to vn\u00edmal, i kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee ji odsuzuje nepr\u00e1vem. Nem\u011bla o moc v\u00edc na v\u00fdb\u011br ne\u017e on. Pod\u00edval se j\u00ed do strhan\u00fdch o\u010d\u00ed, vypadala unaven\u011b a sta\u0159e. Jako by snad nem\u011bla v \u017eivot\u011b u\u017e \u017e\u00e1dnou radost. P\u0159em\u00fd\u0161lel, co se v takov\u00fdch chv\u00edl\u00edch \u0159\u00edk\u00e1, co nevyzn\u00ed trapn\u011b a ot\u0159epan\u011b, je\u0161t\u011b kdy\u017e ji svoj\u00ed posledn\u00ed v\u011btou tenkr\u00e1t p\u0159iznal, \u017ee mezi n\u00edm a Billem to vlastn\u011b nikdy nebyl prav\u00fd dvoj\u010dec\u00ed vztah. Zkusil ze sebe vym\u00e1\u010dknout pozdrav, ale nakonec se rozhodnul podle nejhlub\u0161\u00edho pocitu, kter\u00fd jej do tohohle domu vehnal uprost\u0159ed noci, po p\u0159\u00edm\u00e9 cest\u011b z n\u00e1dra\u017e\u00ed. V\u011bnoval matce posmutn\u011bl\u00fd pohled a bez jedin\u00e9ho slova vyb\u011bhnul schody, kter\u00e9 vrzaly mnohem v\u00edc, ne\u017e kdy\u017e odsud odj\u00ed\u017ed\u011bl. Bez klep\u00e1n\u00ed otev\u0159el prvn\u00ed dve\u0159e napravo v zoufal\u00e9m o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed, \u017ee ho najde. \u017de najde Billa le\u017eet klidn\u011b oddechuj\u00edc\u00edho na posteli, nebo za\u010dten\u00e9ho do kn\u00ed\u017eky. Prost\u011b n\u011bco\u2026 ale ne\u010dekal pr\u00e1zdn\u00fd pokoj s doko\u0159\u00e1n otev\u0159en\u00fdm oknem. Zmaten\u011b p\u0159elet\u011bl zrakem po o\u010dividn\u011b ned\u00e1vno pou\u017e\u00edvan\u00e9m pokoji, batoh do \u0161koly polo\u017een\u00fd na stole a rozestlan\u00e1 postel to jen dokazovaly.<\/p>\n

Jen\u017ee Bill se nikde pobl\u00ed\u017e nenach\u00e1zel a okno se d\u011bsiv\u011b houpalo v pantech. Nev\u011bd\u011bl, jak dlouho v t\u00e9 m\u00edstnosti – d\u0159\u00edve h\u0159ejiv\u00e9, te\u010f podivn\u011b chladn\u00e9 – st\u00e1l, ne\u017e se roze\u0161el k oknu a opatrn\u011b vykoukl pod n\u011bj. Plot p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed na jedn\u00e9 stran\u011b do zahrady, na druh\u00e9 do pr\u00e1zdn\u00e9 ulice. Nic zvl\u00e1\u0161tn\u00edho. Tak pro\u010d m\u00e1 pocit, \u017ee je na \u0161patn\u00e9m m\u00edst\u011b? Sly\u0161el dole Simoniny kroky, ale jinak domem panovalo hrobov\u00e9 ticho, snad a\u017e nep\u0159irozen\u00e9. Kde mohl b\u00fdt? Tom se ptal s\u00e1m sebe, ale nenach\u00e1zel odpov\u011b\u010f. Zasm\u00e1l se t\u00e9 ironii. Jel sem hned, jak mohl od otce vypadnout, jel sem s jedin\u00fdm \u00famyslem. Z\u00edskat Billa zp\u00e1tky. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed bylo, \u017ee a\u017e te\u010f pomyslel na mo\u017enost, \u017ee Bill u\u017e v\u016fbec nemus\u00ed b\u00fdt s\u00e1m. Tom najednou nenach\u00e1zel jedin\u00fd d\u016fvod, pro\u010d by n\u011bkdo jako Bill \u010dekal zrovna na n\u011bj. Tom na Billa nikdy nezapomn\u011bl. Cel\u00fd jeho \u017eivot v Mnichov\u011b sice vypadal s odstupem pom\u011brn\u011b b\u011b\u017en\u011b a norm\u00e1ln\u011b, mo\u017en\u00e1 i trochu \u0161\u0165astn\u011b, ale Tom p\u0159itom celou svou existenci up\u00ednal ke sv\u00fdm osmn\u00e1ct\u00fdm narozenin\u00e1m. A hned po jejich ‚oslaven\u00ed‘ se rychle sbalil a s jedin\u00fdm slovem rozlou\u010den\u00ed opustil jejich prostorn\u00fd byt, jen aby se mohl vr\u00e1tit do rodinn\u00e9ho domu, kde vyrostl. Aby se mohl vr\u00e1tit co nejd\u0159\u00edve.<\/div>\n

Snad to byl instinkt, nebo jenom pocit, nebo tak\u00e9 neodbytn\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed uprost\u0159ed jeho srdce, ale Tom se znenad\u00e1n\u00ed oto\u010dil a vy\u0161el z toho pr\u00e1zdn\u00e9ho pokoje zp\u00e1tky na chodbu. Chodba p\u016fsobila stejn\u011b opu\u0161t\u011bn\u011b jako pokoj, ale Tom na to nedbal. Pomalu p\u0159e\u0161el o dvoje dve\u0159e d\u00e1l, ke dve\u0159\u00edm, oby\u010dejn\u00fdm, d\u0159ev\u011bn\u00fdm, za kter\u00fdmi se rozkl\u00e1dal jeho b\u00fdval\u00fd pokoj. Nevid\u011bl tu m\u00edstnost tak dlouho\u2026<\/p>\n

Bill up\u00edral pohled na ztemn\u011blou ulici, nic se nem\u011bnilo. Mo\u017en\u00e1 na chv\u00edli usnul, nebo mo\u017en\u00e1 jen zav\u0159el o\u010di, ale nic se nezm\u011bnilo. Po\u0159\u00e1d to bylo stejn\u00e9 a bez\u00fat\u011b\u0161n\u00e9. Povzdechl si a jeho povzdech skoro zakryl tich\u00fd zvuk, kter\u00fd naru\u0161il noc. „Billy\u2026“<\/div>\n

Bill se zmaten\u011b rozhl\u00e9dl kolem sebe. Je to sen? Nebo se u\u017e do\u010dista zbl\u00e1znil? Byl tak zanepr\u00e1zdn\u011bn\u00fd rozhl\u00ed\u017een\u00edm se okolo sebe, \u017ee nadsko\u010dil leknut\u00edm, kdy\u017e se ozvalo zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e. Jeho srdce se naplnilo pocitem, \u017ee \u017e\u00e1dn\u00e1 situace nen\u00ed tak hrozn\u00e1, aby se nemohla obratem zlep\u0161it.<\/p>\n

autor: GossipGirl<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: GossipGirl Zdrav\u00edm! Chci v\u00e1m t\u00edmto zp\u016fsobem pod\u011bkovat za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e, kter\u00fd jste nechaly – nechali? – u m\u00fdch posledn\u00edch pov\u00eddek. D\u011bkuju v\u00e1m za n\u011b, d\u011bkuju, \u017ee mi s jejich pomoc\u00ed dod\u00e1v\u00e1te chu\u0165 ps\u00e1t d\u00e1l. Cht\u011bla jsem napsat n\u011bjakou v\u00edced\u00edlku, ale v<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6841","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6841","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6841"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6841\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6841"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6841"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6841"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}