{"id":6842,"date":"2012-03-07T16:00:00","date_gmt":"2012-03-07T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6824"},"modified":"2012-03-07T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-07T15:00:00","slug":"my-student-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/07\/my-student-1\/","title":{"rendered":"My student 1."},"content":{"rendered":"
autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ahojky, p\u0159ich\u00e1z\u00edm s novou pov\u00eddkou tentokr\u00e1t ze \u0161koln\u00edho prost\u0159ed\u00ed. Jen upozor\u0148uji, \u017ee Bill je o n\u011bco stra\u0161\u00ed ne\u017e Tom. Bude to sp\u00ed\u0161 takov\u00e1 oddychovka. Kapitoly budou del\u0161\u00ed, ne\u017e jste zvykl\u00ed u m\u00fdch ostatn\u00edch pov\u00eddek, tak douf\u00e1m, \u017ee se budou aspo\u0148 trochu l\u00edbit. Za koment\u00e1\u0159 budu r\u00e1da. B\u00edna<\/em><\/div>\n

<\/em><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a vkro\u010dil do \u017elut\u00e9 budovy. Hodiny zav\u011b\u0161en\u00e9 uprost\u0159ed chodby ukazovaly p\u016fl osm\u00e9 r\u00e1no, co\u017e by jeden z d\u016fvod\u016f, pro\u010d chodba byla pr\u00e1zdn\u00e1 a u sk\u0159\u00edn\u011bk nebyl t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00fd student. Vy\u0161el jsem po schodech a pro\u0161el dal\u0161\u00ed dlouho chodbou. Na konci byly velk\u00e9 dve\u0159e a na nich jmenovka. Nadechl jsem se a zaklepal.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1le.“ Ozvalo se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b. Vzal jsem za kliku a otev\u0159el dve\u0159e, pot\u00e9 vstoupil.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, pane \u0159editeli.“ Slu\u0161n\u011b jsem pozdravil a stydliv\u011b sklopil hlavu. \u0158ekl bych, \u017ee to ani nebylo stydlivost\u00ed, ale respektem. \u0158editel byl star\u0161\u00ed, tlust\u0161\u00ed, malej p\u00e1n, ale i tak z n\u011bj \u0161el strach.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den. Posa\u010fte se.“ Uk\u00e1zal na k\u0159eslo naproti n\u011bmu. Jen jsem p\u0159ik\u00fdvl a posadil se.<\/div>\n
„Tak\u017ee, pane Tr\u00fcmpere, tady mi podepi\u0161te p\u00e1r pap\u00edr\u016f.“ Podal mi t\u0159i pap\u00edry, kter\u00fd jsem ihned podepsal a vr\u00e1til mu je.<\/div>\n
„Dob\u0159e. To bychom m\u011bli. Te\u010f poj\u010fte pros\u00edm za mnou.“ Vstal a vy\u0161el z kabinetu, n\u00e1sledoval jsem ho chodbou, potom nahoru po schodech, a\u017e jsme se zastavili uprost\u0159ed chodby, kde byly b\u00edl\u00fd dve\u0159e. Dal kl\u00ed\u010d do z\u00e1mku a otev\u0159el.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Toto je v\u00e1\u0161 kabinet. Bude tu s v\u00e1mi je\u0161t\u011b jedna kolegyn\u011b, ale je nemocn\u00e1, tak\u017ee nejbli\u017e\u0161\u00ed m\u011bs\u00edc tu budete s\u00e1m. Tady je kl\u00ed\u010d.“ Podal mi mal\u00fd kl\u00ed\u010dek do ruky a pokusil se o mil\u00fd \u00fasm\u011bv. Byl sp\u00ed\u0161 d\u011bsiv\u00fd.<\/div>\n
„D\u011bkuji.“ \u00dasm\u011bv jsem mu oplatil a ve\u0161el do kabinetu. Byl vcelku mal\u00fd, ale \u00fatuln\u00fd. Naproti dve\u0159\u00edm bylo velk\u00fd okno a u n\u011bj pr\u00e1zdn\u00fd st\u016fl. Na prav\u00e9 stran\u011b byl dal\u0161\u00ed st\u016fl, ov\u0161em zarovnan\u00fd se\u0161ity, fotkami a r\u016fzn\u00fdmi v\u011bcmi. Na druh\u00e9 stran\u011b pak byly dv\u011b sk\u0159\u00edn\u011b, jedna pr\u00e1zdn\u00e1 pro m\u011b. Cel\u00fd kabinet byl vymalov\u00e1n oran\u017eov\u011b. \u00datuln\u00fd.<\/div>\n
„No douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m tu bude l\u00edbit. Rozvrh m\u00e1te na stole.“<\/div>\n
„Oh, d\u011bkuji. Mysl\u00edm, \u017ee tady mi to bude vyhovovat.“ Naposledy jsem se usm\u00e1l, potom zaklapl dve\u0159e a nechal m\u011b tu samotn\u00e9ho. Skv\u011bl\u00fd.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Na\u0161el jsem dve\u0159e a zam\u00ed\u0159il ke sv\u00e9mu autu. Jsem zv\u011bdav, kolikr\u00e1t se mi poda\u0159\u00ed se ztratit. Je to tady jako v bludi\u0161ti. Otev\u0159el jsem kufr a vzal krabici s v\u011bcmi. Moc jsem toho nem\u011bl, u\u017e jen proto, \u017ee u\u010ditele ned\u011bl\u00e1m p\u0159\u00edli\u0161 dlouho a na sv\u00e9m b\u00fdval\u00e9m pracovi\u0161ti jsem se zdr\u017eel sotva m\u011bs\u00edc. Do jedn\u00e9 ruky jsem vzal krabici a igelitku, do t\u00e9 druh\u00e9 svoji kabelku a zabouchl jsem kufr. Zamkl jsem auto a vydal se ke \u0161kole. Bylo to docela t\u011b\u017ek\u00e9, prvn\u00ed hodina mi za\u010d\u00ednala za necel\u00fdch deset minut, a ke v\u0161emu jsem se ztratil. Pro\u0161el jsem stejn\u00fdm schodi\u0161t\u011bm jako poprv\u00e9, akor\u00e1t, \u017ee te\u010f jsem st\u00e1l \u00fapln\u011b jinde. Pod\u00edval jsem se dol\u016f ze schod\u016f a tam, o t\u0159i patra n\u00ed\u017e, se na hlavn\u00ed chodb\u011b promen\u00e1doval houf student\u016f. Opravdu tu za\u010dalo b\u00fdt \u017eivot. Studenti hledali sv\u00e9 t\u0159\u00eddy nebo prost\u011b jen post\u00e1vali na chodb\u00e1ch a o n\u011b\u010dem debatovali.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Zhluboka jsem se nadechl a se\u0161el o patro n\u00ed\u017e. Pod schody jsem zabo\u010dil vpravo a pot\u00e9 vlevo. Za\u010d\u00ednalo mi to tu b\u00fdt pov\u011bdom\u00fd, tak jsem se cht\u011bl n\u011bkoho zeptat, ale zazvonilo a v\u0161ichni se vypa\u0159ili. No bezva, prvn\u00ed hodina a p\u0159ijdu pozd\u011b. Znova jsem zahnul za lev\u00fd roh, kdy\u017e v tom jsem do n\u011bkoho narazil.<\/div>\n
„Neum\u00ed\u0161 d\u00e1vat pozor!“ Rozk\u0159i\u010del se na m\u011b tak osmn\u00e1ctilet\u00fd mlad\u00edk v hopersk\u00fdm oble\u010den\u00ed a s \u010dern\u00fdmi cop\u00e1nky na hlav\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 j\u00e1, omlouv\u00e1m se. Nebylo to schv\u00e1ln\u011b.“ Okam\u017eit\u011b jsem si d\u0159epnul a za\u010dal sb\u00edrat vysypan\u00fd v\u011bci z krabice. <\/div>\n
„Pff, teplou\u0161i.“ Sly\u0161el jsem ho \u0159\u00edkat je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 nad\u00e1vky, ale to jsem si u\u017e urychlen\u011b v\u0161e posb\u00edral a byl rozhodnut naj\u00edt sv\u016fj kabinet. Najednou jsem se c\u00edtil jako na st\u0159edn\u00ed, v\u0161emi p\u0159ehl\u00ed\u017een\u00fd a musej\u00edc\u00ed sn\u00e1\u0161et v\u0161echny posm\u011b\u0161ky. Takov\u00fd fraj\u00edrky, jako je on, u\u017e zn\u00e1m, ale te\u010f jsem u\u010ditel a respekt bude m\u00edt on ze m\u011b. Pokud ho budu u\u010dit, a j\u00e1 douf\u00e1m, \u017ee ne.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po dal\u0161\u00edch p\u011bti minut\u00e1ch, b\u011bhem kter\u00fdch zvonilo na hodinu znovu, jsem na\u0161el kabinet. V\u011bci jsem hodil na st\u016fl, popadl svoji kabelku, se\u0161it na matematiku, rozvrh, zkontroloval se v zrcadle a vydal se hledat u\u010debnu. Kdy\u017e jsem p\u0159i\u0161el k u\u010debn\u011b \u010d\u00edslo 115, oz\u00fdval se z n\u00ed neuv\u011b\u0159iteln\u00fd k\u0159ik a r\u00e1mus, v t\u00e9 chv\u00edli jsem m\u011bl sto chut\u00ed ut\u00e9ct n\u011bkam hodn\u011b daleko a u\u017e se nikdy neuk\u00e1zat. Banda puber\u0165\u00e1k\u016f a u\u010ditel, co se jich boj\u00ed. Jen nesm\u00edm d\u00e1t najevo sv\u016fj strach jinak je po mn\u011b. Debiln\u00ed zam\u011bstn\u00e1n\u00ed. Nadechl jsem se a vzal za kliku.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Ve\u0161el jsem do t\u0159\u00eddy a prolet\u011bl kolem m\u011b nespecifikovateln\u00fd p\u0159edm\u011bt.<\/div>\n
„HEJ! KLID!“ K\u0159ikl jsem do t\u0159\u00eddy a v tom v\u0161ichni utichli a posadili se. Je pravda, \u017ee z nich m\u00e1m strach, ale pokud ho d\u00e1m najevo, budou ze m\u011b m\u00edt prdel a nebudou m\u011b br\u00e1t v\u00e1\u017en\u011b, a to j\u00e1 bych nerad.<\/div>\n
„A zdravit nebudete?“ V\u0161ichni se poslu\u0161n\u011b zvedli, j\u00e1 mezit\u00edm p\u0159e\u0161el ke sv\u00e9mu stolu a polo\u017eil si na n\u011bj v\u011bci. Porozhl\u00e9dl jsem se po t\u0159\u00edd\u011b a v\u0161iml si skupinky asi deseti lid\u00ed sed\u00edc\u00edch v zadn\u00edch lavic\u00edch. Byl tam i ten kluk, do kter\u00e9ho jsem narazil, a k tomu je\u0161t\u011b dal\u0161\u00ed jemu podobn\u00fd a samoz\u0159ejm\u011b skupina holek. To bude boj.<\/div>\n
„Posa\u010fte se.“ V\u0161ichni se usadili a po t\u0159\u00edd\u011b se roznesl \u0161um. Posadil jsem se tak\u00e9 a zapsal do t\u0159\u00eddnice. „Tak za\u010dneme.“ Postavil jsem se a p\u0159e\u0161el k tabuli. Neunikly mi jejich zv\u00eddav\u00e9 pohledy. P\u0159eci jen nejsem jako typick\u00fd u\u010ditel, boty na podpatku, modern\u00ed oble\u010den\u00ed, \u010dern\u00e9 l\u00ed\u010den\u00ed, \u010dern\u00e9 vlasy perfektn\u011b nagelovan\u00e9 nahoru a k tomu si sem p\u0159ijdu s kabelkou. Jsem sebevrah.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jmenuji se Bill Tr\u00fcmper a jsem v\u00e1\u0161 nov\u00fd u\u010ditel matematiky. P\u0159evzal jsem po va\u0161\u00ed b\u00fdval\u00e9 pan\u00ed u\u010ditelce v\u0161echny hodiny, tak\u017ee v\u00e1s budu m\u00edt i na biologii. Dostal jsem jej\u00ed di\u00e1\u0159, proto zn\u00e1m va\u0161e dosavadn\u00ed v\u00fdsledky a v\u011b\u0159te, \u017ee m\u011b nic nep\u0159ekvap\u00ed. Budeme v u\u010divu pokra\u010dovat d\u00e1l, v\u00edm p\u0159esn\u011b, kde jste skon\u010dili a brzy si nap\u00ed\u0161eme test, abychom dob\u0159e za\u010dali v dal\u0161\u00edm pololet\u00ed.“ Setkal jsem se s nesouhlasn\u00fdm zamru\u010den\u00edm cel\u00e9 t\u0159\u00eddy. Taky jsem zaznamenal, jak m\u011b ten kluk z chodby propaluje nen\u00e1vistn\u00fdm pohledem.<\/div>\n
„Dobr\u00e1, zkus\u00edme si n\u011bco vypo\u010d\u00edtat.“ Vzal jsem fixu do ruky a za\u010dal ps\u00e1t na tabuli prvn\u00ed p\u0159\u00edklady, co m\u011b napadly. „A\u017e to budete m\u00edt, \u0159ekn\u011bte.“ Posadil jsem se zp\u011bt na \u017eidli a za\u010dal po\u010d\u00edtat taky.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
P\u0159\u00edklady jsem m\u011bl vypo\u010d\u00edtan\u00e9, a tak jsem se rozhl\u00ed\u017eel po t\u0159\u00edd\u011b. Vypadalo to, \u017ee u\u017e m\u00e1 velk\u00e1 v\u011bt\u0161ina hotovo a kupodivu to byli v\u0161ichni ze zadn\u00edch lavic. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed, \u017ee by to byli g\u00e9niov\u00e9? Otev\u0159el jsem se\u0161it a za\u010dal si pro\u010d\u00edtat jm\u00e9na, a\u017e m\u011b jedno zaujalo.<\/div>\n
„Kouk\u00e1m, \u017ee u\u017e m\u00e1te hotovo, tak co kdyby n\u00e1m to n\u011bkdo vypo\u010d\u00edtal na tabuli? Na zn\u00e1mky.“ Jen jsem to do\u0159ekl, v\u0161ichni sklopili hlavy a d\u011blali, \u017ee tam vlastn\u011b v\u016fbec nejsou. Jen jsem se usm\u00e1l. „Dob\u0159e, tak\u017ee co t\u0159eba\u2026“ na\u0161pulil jsem pusu, jak jsem se prob\u00edral seznamem jmen. „Tom Kaulitz.“ Pod\u00edval jsem se do t\u0159\u00eddy, ale to u\u017e na m\u011b \u0161okovan\u011b civ\u011bly dv\u011b velk\u00fd \u010dokol\u00e1dov\u00fd kukadla, ve kter\u00fdch jsem se \u00fapln\u011b ztratil.<\/div>\n
„J\u00e1… j\u00e1. Pane u\u010diteli?“ Nech\u00e1pav\u011b m\u00e1val rukama a napr\u00e1zdno otv\u00edral pusu. Musel si b\u00fdt zatracen\u011b jist\u00fd, \u017ee ho nevyvol\u00e1m, kdy\u017e ho to tolik vykolejilo.<\/div>\n
„No pros\u00edm, poj\u010fte, Tome.“ Usm\u00e1l jsem se a pod\u00e1val mu fixu, zat\u00edmco on se \u0161oural ke mn\u011b.<\/div>\n
Nemohl jsem si nev\u0161imnout, jak mu drobn\u00e1 blond\u00fdnka str\u010dila po cest\u011b do ruky pap\u00edr.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„To nen\u00ed f\u00e9r, pane u\u010diteli. V\u017edy\u0165 jsem nic neprovedl. Vypo\u010d\u00edt\u00e1m to, ale n\u00e9 na zn\u00e1mky.“<\/div>\n
„Co je nebo nen\u00ed f\u00e9r, rozhodnu j\u00e1. Te\u010f za\u010dn\u011bte po\u010d\u00edtat, a\u0165 to stihnete do zvon\u011bn\u00ed.“ Vzal si odem\u011b fix a za\u010dal ps\u00e1t na tabuli. Sna\u017eil se nen\u00e1padn\u011b opisovat z toho pap\u00edru, proto jsem mu to je\u0161t\u011b uleh\u010dil a \u0161el se proj\u00edt po t\u0159\u00edd\u011b. D\u00edval jsem se, jak to maj\u00ed ostatn\u00ed vypo\u010d\u00edtan\u00fd a zjistil jsem, podle m\u00fdch d\u0159\u00edv\u011bj\u0161\u00edch p\u0159edpoklad\u016f, \u017ee t\u00e9m\u011b\u0159 nikdo ze zadn\u00edch lavic to nem\u00e1 vypo\u010d\u00edtan\u00fd. Jak se dalo \u010dekat. Pod\u00edval jsem se na hodinky a zjistil, \u017ee za p\u011bt minut zvon\u00ed a Tom akor\u00e1t dopo\u010d\u00edtal. Oto\u010dil se ke mn\u011b se sv\u00fdm frajersk\u00fdm \u00fasm\u011bvem a zalo\u017eil si ruce na prsou. P\u0159e\u0161el jsem k n\u011bmu a vzal si od n\u011bj fixu. Okam\u017eit\u011b jsem v\u0161e za\u010dal p\u0159epo\u010d\u00edt\u00e1vat. Jak jsem si myslel, d\u00edky jeho opisov\u00e1n\u00ed tam nad\u011blal spousty chyb, t\u0159eba\u017ee jen zm\u011bnil jedno \u010d\u00edslo nebo desetinou \u010d\u00e1rku, ale i tak mu to zm\u011bnilo cel\u00fd v\u00fdsledek. Nakonec m\u011bl \u010dty\u0159i p\u0159\u00edklady z dvan\u00e1cti dob\u0159e.<\/div>\n
„V kolik dnes kon\u010d\u00edte, Tome?“ Frustrovan\u011b se na m\u011b pod\u00edval.<\/div>\n
„Ve dv\u011b, pro\u010d?“ Te\u010f si za\u010dne hr\u00e1t na drs\u0148\u00e1ka? No bezva.<\/div>\n
„Ve dv\u011b p\u011bt bu\u010fte u m\u011b v kabinet\u011b.“ Odfrkl si a cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, ale za\u010dalo zvonit. Jen jsem se usm\u00e1l a ode\u0161el. No, na prvn\u00ed hodinu to \u0161lo dob\u0159e.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Takhle se to t\u00e1hlo cel\u00fd den. V ka\u017ed\u00e9 t\u0159\u00edd\u011b se na\u0161el n\u011bjak\u00fd fraj\u00edrek, dokonce n\u011bkte\u0159\u00ed byli i dost drz\u00ed, ale co od nich \u010dekat. Ve dv\u011b hodiny jsem sed\u011bl v kabinetu a rovnal si st\u016fl u\u017e po t\u0159et\u00ed. Z n\u011bjak\u00e9ho d\u016fvodu jsem byl z Toma nerv\u00f3zn\u00ed. Je to jen ne\u0161kodn\u00fd student, ale co kdy\u017e zas tak ne\u0161kodn\u00fd nen\u00ed? M\u00e1 docela svaly, kdyby cht\u011bl, mohl by mn\u011b bez probl\u00e9m\u016f jednu vrazit. Ov\u0161em jsem vy\u0161\u0161\u00ed ne\u017e on. Pod\u00edval jsem se na hodinky a zjistil, \u017ee je p\u016fl t\u0159et\u00ed. Mysl\u00edm, \u017ee dnes se ji\u017e ctihodn\u00e9ho pane Kaulitze nedo\u010dk\u00e1m.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: B\u00edna<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B\u00edna Ahojky, p\u0159ich\u00e1z\u00edm s novou pov\u00eddkou tentokr\u00e1t ze \u0161koln\u00edho prost\u0159ed\u00ed. Jen upozor\u0148uji, \u017ee Bill je o n\u011bco stra\u0161\u00ed ne\u017e Tom. Bude to sp\u00ed\u0161 takov\u00e1 oddychovka. Kapitoly budou del\u0161\u00ed, ne\u017e jste zvykl\u00ed u m\u00fdch ostatn\u00edch pov\u00eddek, tak douf\u00e1m, \u017ee se budou aspo\u0148<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[490],"tags":[],"class_list":["post-6842","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-my-student"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6842","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6842"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6842\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6842"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6842"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6842"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}