{"id":6844,"date":"2012-03-07T14:00:00","date_gmt":"2012-03-07T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6826"},"modified":"2012-03-07T14:00:00","modified_gmt":"2012-03-07T13:00:00","slug":"dark-hill-academy-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/07\/dark-hill-academy-2\/","title":{"rendered":"Dark Hill Academy 2."},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack
<\/strong> <\/p>\n

Tak prvn\u011b bych cht\u011bla moc pod\u011bkovat t\u011bm, kte\u0159\u00ed na\u0161li v moj\u00ed pov\u00eddce zal\u00edben\u00ed :)) Va\u0161e kladn\u00e9 reakce mi dod\u00e1vaj\u00ed po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc energie do psan\u00ed, tak\u017ee se toho rod\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e jen tahle kapitolovka, ale i tak to bude b\u011bh na dlouhou tra\u0165 \ud83d\ude42 A za druh\u00e9 bych se cht\u011bla omluvit J. za to, \u017ee jsem p\u0159id\u011blala tolik pr\u00e1ce s prvn\u00edm d\u00edlem ^^“ Douf\u00e1m, \u017ee te\u010f u\u017e to bude v\u0161e v po\u0159\u00e1dku :))
A co bych dodala k tomuto d\u00edlku? No moc neprozrad\u00edm, ale co \u0159\u00edct m\u016f\u017eu, Andreas uk\u00e1\u017ee Billovi, pro\u010d je vlastn\u011b tolik d\u016fle\u017eit\u00fd. Ale v\u00edce u\u017e \u010dt\u011bte \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee nezklamu va\u0161e o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed \ud83d\ude42 Konec je trochu usekl\u00fd, ale aspo\u0148 se m\u00e1te na co t\u011b\u0161it p\u0159\u00ed\u0161t\u011b xP Tak p\u0159\u00edjemn\u00e9 \u010dten\u00ed!
Iveth B.<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Andreasi!“ pro\u0159\u00edzne p\u0159\u00edtm\u00ed ostr\u00fd hlas \u010dernovlas\u00e9ho chlapce, kdy\u017e doraz\u00ed druh\u00fd den ve\u010der na Temn\u00fd vrch. Jmenovan\u00fd se zjev\u00ed ti\u0161e a nepozorovan\u011b jako duch, op\u011bt se sv\u00fdm pok\u0159iven\u00fdm \u00fasm\u011bvem na jisk\u0159\u00edc\u00ed b\u00edl\u00e9 tv\u00e1\u0159i. Prozrad\u00ed ho snad chladn\u00fd vzduch a mrtvoln\u00e9 ticho, co se rozhost\u00ed kolem. Jako by se v\u0161echny formy \u017eivota zalekly tohoto neoby\u010dejn\u00e9ho krve\u017e\u00edzniv\u00e9ho d\u00e9mona \u017eij\u00edc\u00edho ve sm\u00edru s lidmi. O chov\u00e1n\u00ed zv\u00ed\u0159\u00e1tek se sem dnes ale bavit nep\u0159i\u0161el.<\/p>\n

„Tak kde je Liam. V\u00edm, \u017ee to v\u00ed\u0161 a kryje\u0161 to,“ povzdechl si nabrou\u0161en\u011b Bill, ale neot\u00e1\u010del se k n\u011bmu. C\u00edtil v z\u00e1dech jeho pobaven\u00fd \u00fasm\u011bv.
„A co bys cht\u011bl, abych \u0159ekl?“ zasm\u00e1l se blon\u010f\u00e1k a Bill c\u00edtil, jak ho kolem \u00fatl\u00e9ho pasu objaly jeho mramorov\u011b studen\u00e9 a siln\u00e9 ruce. Nasucho polkl, ale nic ned\u011blal. Nechal se prost\u011b obj\u00edmat a up\u0159en\u011b koukal p\u0159ed sebe.
„Chci, abys mi \u0159ekl pravdu… prost\u011b… pravdu o tom v\u0161em, do \u010deho jsi m\u011b uvrtal,“ up\u0159esnil \u010dernovl\u00e1sek a v\u00edc se o Andyho op\u0159el. Je to jako\u2026 jako op\u00edrat se o sk\u00e1lu. A p\u0159esto p\u0159\u00edjemn\u00e9. Nav\u00edc ta jeho omamn\u00e1 v\u016fn\u011b. Bill to zaboha te\u010f nemohl k ni\u010demu p\u0159irovnat. Snad to ani ne\u0161lo. Jevilo se mu to, jako kdyby n\u011bkdo vzal nejkr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00ed v\u016fn\u011b sv\u011bta a slil je dohromady.<\/p>\n

Zavrt\u011bl hlavou a sundal ze sebe jeho ruce. St\u00e1li proti sob\u011b \u010delem a navz\u00e1jem se sna\u017eili p\u0159e\u010d\u00edst si my\u0161lenky. Andreas m\u011bl oproti Billovi ohromnou v\u00fdhodu, \u017ee on to opravdu dok\u00e1zal, tak se jen m\u00edrn\u011b u\u0161kl\u00edbal nad t\u00edm, nad \u010d\u00edm jeho lidsk\u00fd p\u0159\u00edtel uva\u017eoval. Billovi to do\u0161lo a okam\u017eit\u011b zavedl sv\u00e9 my\u0161lenky t\u00edm sm\u011brem, co pot\u0159eboval. Na Liama. Andreas si, jak vidno, povzdechl a sedl si na sv\u00e9 obvykl\u00e9 m\u00edsto p\u0159ed kostel\u00edkem na schod. Bill u\u010dinil tot\u00e9\u017e a trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val, co se bude d\u00edt d\u00e1l.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Liam se te\u010f zdr\u017euje v Kanad\u011b. Nikdo p\u0159esn\u011b nev\u00ed, kdy a kde za\u00fato\u010d\u00ed, ale p\u0159edpokl\u00e1d\u00e1 se, \u017ee jako prvn\u00ed p\u016fjde pr\u00e1v\u011b po tob\u011b a pak na Dark Hill… to je v\u00edc ne\u017e jist\u00e9… i podle Sama,“ za\u010dne ti\u0161e Andreas a pod\u00edv\u00e1 se sv\u00fdma krvav\u011b rud\u00fdma o\u010dima do \u010dokol\u00e1dov\u00fdch hloubek Billa. Ten trochu popla\u0161en\u011b zamrk\u00e1 a zatne ruku v p\u011bst.
„A pro\u010d by jako m\u011bl j\u00edt po mn\u011b?“ zept\u00e1 se pak nech\u00e1pav\u011b. Andre k\u00fdvne sm\u011brem na jeho krk a lehce vezme mezi prsty Bill\u016fv zlatav\u00fd medailonek.
„Kv\u016fli tomuhle… kde jsi k tomu p\u0159i\u0161el?“ zept\u00e1 se blon\u010f\u00e1k. Bill chv\u00edli p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed ne\u017e mu dojde, na co se ho zase pt\u00e1.
„Dal… dal mi ho m\u016fj d\u011bde\u010dek… \u017ee je to rodinn\u00e1 pam\u00e1tka a m\u00e1m to hl\u00eddat… v\u00edc nev\u00edm,“ nakr\u010d\u00ed obo\u010d\u00ed a zad\u00edv\u00e1 se na p\u0159\u00edv\u011bsek ve tvaru and\u011blsk\u00fdch k\u0159\u00eddel na dlouh\u00e9m zlat\u00e9m \u0159et\u00edzku.
„Co je na n\u011bm \u0161patn\u00e9ho?“ zept\u00e1 se pak nech\u00e1pav\u011b. Andreas se na chvilku odml\u010d\u00ed a pak vyt\u00e1hne sv\u016fj. Je o n\u011bco men\u0161\u00ed ne\u017e ten Bill\u016fv. ‚Co\u017ee, oni jsou dva?‘ prob\u011bhne Billovi hlavou a zmaten\u011b na n\u011bj kouk\u00e1.
„Je to kl\u00ed\u010d,“ vypadne z Andrease kone\u010dn\u011b n\u011bjak\u00e9 vysv\u011btlen\u00ed.
„Teda tohle je jen kopie… v\u0161ichni m\u00e1me svou… ale ty chr\u00e1n\u00ed\u0161 origin\u00e1l… ty na\u0161e jsou jen n\u00e1hra\u017eky, aby nebyl nalezen ten prav\u00fd. Aspo\u0148 ne tak snadno.“ \u010cernovlas\u00fd mlad\u00edk vstane a prohl\u00ed\u017e\u00ed si sv\u016fj p\u0159\u00edv\u011bsek.
„Kl\u00ed\u010d? A k \u010demu v\u016fbec?“ oto\u010d\u00ed se na up\u00edra a zkoumav\u011b mu pohl\u00e9dne do o\u010d\u00ed. Ten se jen u\u0161kl\u00edbne a zvedne se ve vte\u0159in\u011b tak ladn\u011b, a\u017e z toho Billovi p\u0159ech\u00e1z\u00ed zrak.
„M\u00e1\u0161 pr\u00e1vo v\u011bd\u011bt, co st\u0159e\u017e\u00ed\u0161… dej mi ruku, Bille…“ nat\u00e1hne k n\u011bmu svou mramorovou ruku a vy\u010dk\u00e1v\u00e1. Billovi se dne\u0161n\u00ed den u\u017e nem\u016f\u017ee zd\u00e1t divn\u011bj\u0161\u00ed, proto ud\u011bl\u00e1, co se po n\u011bm chce a pod\u00e1 mu ruku.<\/p>\n

Najednou se ocitnou p\u0159ed vysokou sk\u00e1lou snad na sam\u00e9m konci sv\u011bta. Tak to Billovi aspo\u0148 p\u0159ipad\u00e1. Kolem je tma a nen\u00ed nic vid\u011bt. Jenom ona sk\u00e1la je osv\u011btlena zlov\u011bstn\u00fdm sv\u011btlem. P\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm pohledu jsou na jej\u00edch st\u011bn\u00e1ch vytesan\u00e9 stejn\u00e9 znaky, jako jsou na kostel\u00edku na Temn\u00e9m vrchu. Bill se rozhl\u00e9dne kolem, ale celkem marn\u011b. V\u0161ude je neproniknuteln\u00e1 temnota. Zd\u00e1lky se ozve p\u0159\u00edboj, to jak se vlny t\u0159\u00ed\u0161t\u00ed o \u0161pi\u010dat\u00e9 sk\u00e1ly. I tady kolem a pod nimi je v\u0161ude voda. Aspo\u0148 se tak Bill domn\u00edval. Nemohl ur\u010dit p\u0159esn\u011b, co to je. Za prv\u00e9 se domn\u00edval, \u017ee je v n\u011bjak\u00e9m hodn\u011b blb\u00e9m snu a ka\u017edou chv\u00edli ho Tom probud\u00ed, \u017ee mus\u00ed j\u00edt, a na druhou stranu m\u011bl mysl tak zast\u0159enou strachem z nezn\u00e1ma, \u017ee rad\u0161i neuva\u017eoval, co by to mohlo b\u00fdt. Nev\u011bdomky chytil Andrease za ruku. Ten do te\u010f trp\u011bliv\u011b vy\u010dk\u00e1val, dokud Bill nebude zase schopen vn\u00edmat.
„M\u016f\u017eeme?“ zept\u00e1 se pro jistotu. Do\u010dkal se od n\u011bj k\u00fdvnut\u00ed, tak vykro\u010dil vp\u0159ed. Andy m\u00e1vl rukou a ve sk\u00e1le se n\u00e1hle otev\u0159el pr\u016fchod. Jako tenkr\u00e1t na \u0161koln\u00ed chodb\u011b. Vzal ze st\u011bny lou\u010di a pokra\u010duj\u00ed d\u00e1l.
„Andy, j\u00e1 mam strach,“ p\u00edpne ti\u0161e Bill a kouk\u00e1 kolem. Na st\u011bn\u00e1ch jsou v\u0161ude ty znaky, kter\u00fdm nikdo nerozum\u00ed. Asi n\u011bjak\u00e1 up\u00ed\u0159\u00ed \u0159e\u010d.<\/p>\n

Po dal\u0161\u00edch p\u00e1r minut\u00e1ch ch\u016fze a tr\u00fdzniv\u00e9ho ticha se ozve podivn\u00e1\u2026 hudba? Nedalo se to asi jinak popsat. Bill sebou cukne, ale Andy z\u016fst\u00e1v\u00e1 nad\u00e1le ledov\u011b klidn\u00fd. Symfonie po\u0159\u00e1d s\u00edl\u00ed, a\u017e to z\u016fstane na stejn\u00e9 hlasitosti.
„U\u017e budeme na m\u00edst\u011b,“ pronese s \u00fasm\u011bvem a jdou pomalu d\u00e1l. Dojdou do obrovsk\u00e9 jeskyn\u011b osv\u011btlen\u00e9 jenom ohniv\u00fdmi lou\u010demi po st\u011bn\u00e1ch. Kdy\u017e se Bill rozkouk\u00e1 v tom n\u00e1hl\u00e9m p\u0159\u00edvalu sv\u011btla, zaraz\u00ed se a doslova zamrzne na m\u00edst\u011b.
„To… to… p\u0159ece nen\u00ed mo\u017en\u00fd!“ vyj\u00edkne, a hned pak si p\u0159ipl\u00e1cne ruku na pusu. Andreas se zasm\u011bje a popostr\u010d\u00ed ho dop\u0159edu.
„Tohle, m\u016fj mil\u00fd Bille… jsou nejhor\u0161\u00ed up\u00ed\u0159\u00ed, co kdy existovali… ty nejv\u011bt\u0161\u00ed zr\u016fdy, co maj\u00ed na sv\u011bdom\u00ed statis\u00edce \u017eivot\u016f…“ pronese ti\u0161e a spolu s n\u00edm hled\u00ed p\u0159ed sebe na \u010derno-\u010dervenou pod\u00edvanou. Bill by ne\u0159ekl, \u017ee jsou to du\u0161e. Sp\u00ed\u0161 n\u011bco, co se z nich stalo potom, kdy\u017e byli zavle\u010deni sem. Je tu c\u00edtit podivn\u00e9 nap\u011bt\u00ed, a\u017e to oby\u010dejn\u00e9ho smrteln\u00edka, jako je Bill, d\u011bs\u00ed. Jsou za ohromnou m\u0159\u00ed\u017e\u00ed, co vypad\u00e1 jako br\u00e1na do pekel. Andreas vezme Billa za ruku a dot\u00e1hne ho bl\u00ed\u017e k br\u00e1n\u011b. Uk\u00e1\u017ee na zlat\u00fd velk\u00fd z\u00e1mek, uprost\u0159ed n\u011bho\u017e je mal\u00e1 prohlube\u0148 ve tvaru k\u0159\u00eddel. P\u0159esn\u011b do n\u011bj pasuje medailonek, co m\u00e1 Bill na krku. Ten si to okam\u017eit\u011b uv\u011bdom\u00ed a chytne ho do ruky.<\/p>\n

„Tak\u017ee j\u00e1… chr\u00e1n\u00edm\u2026 zlo?“ ot\u00e1\u017ee se ti\u0161e a nem\u016f\u017ee spustit o\u010di z t\u011bch v\u0161ech \u010derno\u010derven\u00fdch mal\u00fdch poletuj\u00edc\u00edch sv\u011bt\u00fdlek. Nev\u011bd\u011bl, jak to nazvat. Andreas jenom p\u0159ik\u00fdvne jeho domn\u011bnk\u00e1m.
„A mus\u00ed\u0161 ten kl\u00ed\u010d ubr\u00e1nit za ka\u017edou cenu… u tebe je v bezpe\u010d\u00ed a j\u00e1 tomu v\u011b\u0159\u00edm…“ polo\u017e\u00ed Billovi ruku na rameno. V my\u0161lenk\u00e1ch se mi op\u011bt prom\u00edtne Liam. Andy jen k\u00fdvne.
„Liam se zoufale sna\u017e\u00ed z\u00edskat moc na ve\u0161ker\u00fdm zlem, kter\u00e9 je tu skryto… proto se mu ten kl\u00ed\u010d nesm\u00ed dostat do rukou.. .m\u011blo by to nedoz\u00edrn\u00e9 n\u00e1sledky a stejn\u011b jako tenkr\u00e1t na statis\u00edce mrtv\u00fdch,“ zv\u00e1\u017en\u00ed potom Andy a kouk\u00e1 na n\u011bj. Bill m\u00e1 dost. V hlav\u011b zmatek a po\u0159\u00e1d t\u011bk\u00e1 pohledem po ‚kleci‘.
„Je to tu… t\u00edsniv\u00e9…“ zasm\u011bje se ironicky, aby trochu odleh\u010dil situaci. Pak se znovu oto\u010d\u00ed na Andyho.
„Slibuju ti, \u017ee na to d\u00e1m pozor… Liam… a\u0165 u\u017e je to kdokoliv a je kdekoliv, nedostane ho,“ \u0159ekne Bill pevn\u00fdm hlasem a stiskne p\u0159\u00edv\u011bsek v ruce. Andreas se usm\u011bje. Vid\u00ed te\u010f, \u017ee to Bill snad ch\u00e1pe, i kdy\u017e c\u00edt\u00ed, jak je zmaten\u00fd.
„No… dneska u\u017e toho m\u00e1\u0161 dost… a je pozd\u011b… vr\u00e1t\u00edm t\u011b dom\u016f,“ ne\u010dek\u00e1 na souhlas a v m\u017eiku jsou zase na Temn\u00e9m vrchu.
„A pamatuj… nikomu ne\u0159\u00edkej, cos dnes vid\u011bl… i kdy\u017e\u2026 stejn\u011b by ti nikdo nev\u011b\u0159il,“ pak zmiz\u00ed. Bill stoj\u00ed je\u0161t\u011b chv\u00edli jako p\u0159imra\u017een\u00fd a kouk\u00e1 na m\u00edsto, kde je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r vte\u0159inami st\u00e1l Andreas. Pak se rozeb\u011bhne zp\u00e1tky do \u0161koly do v\u011b\u017ee jejich koleje.<\/p>\n

„Kde ses poflakoval!“ vymr\u0161t\u00ed se Tom z postele a hned mezi dve\u0159mi Billa obejme. „Sakra, m\u011bl jsem strach,“ vydechne s \u00falevou a tiskne ho k sob\u011b. Bill nech\u00e1pe. To byl pry\u010d tak dlouho? Ne\u0159e\u0161\u00ed to.
„Ale u\u017e jsem tady, zlato,“ za\u0161kleb\u00ed se Bill a pohlad\u00ed ho po tv\u00e1\u0159i. M\u00e1 ho r\u00e1d. A te\u010f, kdy\u017e mu t\u00e1hne na posledn\u00ed hodinku jeho \u017eivota, si to uv\u011bdomuje je\u0161t\u011b v\u00edc. Kluci dneska vyu\u017eili prodlou\u017eenou ve\u010derku a asi \u0161li n\u011bkam p\u00edt, tak\u017ee oni dva jsou tu sami. Bill si sedne na Tomovu postel a ten si p\u0159isedne hned k n\u011bmu a poval\u00ed ho pod sebe. Bill trochu posmutn\u00ed.
„V\u00ed\u0161, Tome… co bys d\u011blal, kdyby… kdyby se mi t\u0159eba n\u011bco stalo?“ za\u010dne ti\u0161e Bill a zad\u00edv\u00e1 se sv\u00e9mu kamar\u00e1dovi do o\u010d\u00ed. Tom nech\u00e1pe a sna\u017e\u00ed se Billovi n\u011bco vy\u010d\u00edst z o\u010d\u00ed. Cokoliv. Ale Bill m\u00e1 tu svou nepropustnou masku.
„Jak jako stalo?… no asi bych ze\u0161\u00edlel… nechci tu b\u00fdt bez tebe… jsi jako m\u016fj bratr, Bille,“ dotkne se n\u011b\u017en\u011b kone\u010dky prst\u016f jeho tv\u00e1\u0159e a stiskne mu ruku. Bill se usm\u011bje a p\u0159itul\u00ed se k n\u011bmu. D\u00edvaj\u00ed se sob\u011b navz\u00e1jem do o\u010d\u00ed a oba p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed nad stejnou v\u011bc\u00ed. Ud\u011blat ten krok nebo ne? Ale oba maj\u00ed taky stejnou obavu z odm\u00edtnut\u00ed toho druh\u00e9ho. Nakonec je to Bill, kdo se odt\u00e1hne prvn\u00ed a p\u0159eleze na svou postel, kter\u00e1 je jen mal\u00fd kousek od Tomovy. Ten te\u010f sklop\u00ed smutn\u011b hlavu a zakukl\u00ed se pod pe\u0159inu. Bill si d\u00e1 kr\u00e1tkou sprchu a taky zalehne. Pop\u0159ej\u00ed si dobrou noc a p\u0159es mezeru mezi postelemi se chytnou za ruce. Takhle usnou.<\/p>\n

Bill sebou v noci neklidn\u011b \u0161kube. Tr\u00e1p\u00ed ho \u0161patn\u00fd sen zp\u016fsoben\u00fd dne\u0161kem. Vid\u00ed v\u0161echny ty stv\u016frn\u00e9 up\u00edry. Jdou proti n\u011bmu v\u0161ichni zahaleni v \u010dern\u00e9m a jen ty \u010derven\u00e9 o\u010di prot\u00ednaj\u00ed nekone\u010dnou tmu. Bill se kr\u010d\u00ed uprost\u0159ed lesa a sna\u017e\u00ed se schovat za stromy. Najednou v\u0161ichni zmiz\u00ed a z\u016fstane jen jeden. R\u00e1zem je kolem v\u00edce sv\u011btla a Bill ho tak m\u016f\u017ee vid\u011bt. Dlouh\u00e9 \u010dern\u00e9 vlasy v cul\u00edku, \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di a v\u00fdrazn\u011b \u010derven\u00e9 rty s piercingem. Mluv\u00ed na n\u011bj, ale Bill nerozum\u00ed ani slovu. S t\u00edm se vyd\u011b\u0161en\u011b posad\u00ed na posteli a kouk\u00e1 do tmy. Tom spokojen\u011b fun\u00ed a usm\u00edv\u00e1 se ze span\u00ed. Bill je te\u010f moc vyd\u011b\u0161en\u00fd na to, aby byl v posteli s\u00e1m, a kluci tu je\u0161t\u011b nejsou, tak si p\u0159eleze k Tomovi a vkrade se mu pod pe\u0159inu. Tom n\u011bjak zaznamen\u00e1, \u017ee u n\u011bj n\u011bkdo je a obejme ho. Bill se usm\u011bje a znovu usne u\u017e klidn\u00fdm sp\u00e1nkem.<\/p>\n

„Ne, po\u010dkej, to je ale jinak!“ dohaduj\u00ed se dal\u0161\u00ed den. Jedna z m\u00e1la jejich roztr\u017eek. V\u016fbec se neh\u00e1dali. Ale kdy\u017e u\u017e na to do\u0161lo, tak to st\u00e1lo za to.
„Nebude\u0161 tam u\u017e chodit, jasn\u00fd?! S\u00e1m jsi to sl\u00edbil, pamatuje\u0161?!“ zoufale ho chyt\u00ed Tom za ramena. N\u00e1hle jako by ho na\u0161tvanost a \u00fazkost opustila. V Billov\u00fdch o\u010d\u00edch bylo toti\u017e n\u011bco, co kdy\u017e vid\u011bl, tak se na to nemohl zlobit. Prost\u011b to ne\u0161lo.
Pomalu ale jist\u011b mu doch\u00e1zelo, o co tu jde. Zamiloval se do Billa. L\u00e1skou tak \u010distou, jak to jen jde. A co na tom, \u017ee jsou oba kluci. Jemu to bylo jedno. Ale te\u010f odtrhl pohled od t\u011bch n\u00e1dhern\u00fdch o\u010d\u00ed a ode\u0161el zp\u00e1tky do budovy. Nechal Billa st\u00e1t venku. Ten jen po\u010dkal, a\u017e se jeho tajn\u00fd objekt touhy ztrat\u00ed v budov\u011b hradu a s\u00e1m se rozeb\u011bhl p\u0159es dv\u016fr na Temn\u00fd vrch.<\/p>\n

„Andre! Andreasi, hned sem poj\u010f!“ k\u0159i\u010del u\u017e po cest\u011b. Kdy\u017e dob\u011bhl ke kostelu, u\u017e tu na n\u011bj s \u00fasm\u011bvem \u010dekal.
„Ho\u0159\u00ed nebo co?“ zasm\u011bje se zase t\u00edm sv\u00fdm zvoniv\u00fdm sm\u00edchem, co se Billovi tolik l\u00edbil. Po jeho ot\u00e1zce se za\u0161kleb\u00ed.
„Ne… ale hele, mysl\u00edm, \u017ee u\u017e jsem vid\u011bl dost… te\u010f jsme se s Tomem dost poh\u00e1dali… kv\u016fli tomu, \u017ee mu nechci \u0159\u00edct, co se d\u011bje… tak\u017ee ty mi u\u017e nelez do cesty a dej pokoj, ano?“ za\u010dne docela klidn\u011b Bill a kouk\u00e1 na n\u011bj. Odpov\u011bd\u00ed mu je Andreas\u016fv sm\u00edch. Tentokr\u00e1t dost pobaven\u00fd. Bill nech\u00e1pav\u011b p\u0159e\u0161l\u00e1pne a \u010dek\u00e1, a\u017e se ten blbec uklidn\u00ed.
„Co je tu k sm\u00edchu?“ opt\u00e1 se ho, kdy\u017e se trochu uklidn\u00ed a zamra\u010d\u00ed se.
„K sm\u00edchu? Ty! P\u0159ece… s\u00e1m jsi vid\u011bl, co mus\u00ed\u0161 ubr\u00e1nit… a to nebude jen tak,“ zv\u00e1\u017en\u00ed Andreas a chytne Billa za ruku. Ten ji hned vysmekne a zamra\u010d\u00ed se.
„Ne, hele… ty mi d\u00e1\u0161 te\u010f hlavn\u011b pokoj… Toma miluju a chci s n\u00edm b\u00fdt… a nechci, aby mi to n\u011bjak\u00fd pitom\u00ed up\u00ed\u0159i p\u0159ekazili!“ vp\u00e1l\u00ed mu to p\u0159\u00edmo do t\u011bch jeho \u010derven\u00fdch o\u010d\u00ed, oto\u010d\u00ed se na podpatku a vyraz\u00ed r\u00e1zn\u00fdm krokem zp\u00e1tky do \u0161koly. A\u017e te\u010f si uv\u011bdom\u00ed, co \u0159ekl. Rozeb\u011bhne se a c\u00edt\u00ed stra\u0161nou \u00falevu, \u017ee to dok\u00e1zal \u0159\u00edct nahlas. Nem\u016f\u017ee se do\u010dkat, a\u017e mu padne kolem krku a v\u0161echno mu \u0159ekne.<\/p>\n

Ve \u0161kole ale Toma nem\u016f\u017ee nikde naj\u00edt. Prob\u011bh\u00e1 snad cel\u00fd hrad a popt\u00e1 se lid\u00ed kolem, ale nikdo ho nevid\u011bl. Tak je\u0161t\u011b obejde zbytek p\u0159edn\u00e1\u0161ek, a pak padne do postele. Do Tomovy postele. M\u00e1 strach, kde je, ale z\u016fstane tady a \u010dek\u00e1, kdy se vr\u00e1t\u00ed. Ale usne.<\/p>\n

Vzbud\u00ed se v noci, ale Tom nikde. Kluci okolo sp\u00ed. Jsou tak klidn\u00ed. Bill jim to z\u00e1vid\u00ed. Povzdechne si a zvedne se z postele. Sedne si na svoje m\u00edsto u okna a kouk\u00e1 ven. M\u011bs\u00edc je dneska v \u00fapl\u0148ku. Tak kr\u00e1sn\u00fd. Op\u0159e se o ze\u010f a kouk\u00e1 na n\u011bj. Po tv\u00e1\u0159\u00edch se mu skut\u00e1l\u00ed n\u011bkolik k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fdch slz, kter\u00e9 ti\u0161e skanou do jeho tri\u010dka na span\u00ed. Je mu smutno. Byl tak odhodlan\u00fd mu to v\u0161echno \u0159\u00edct, a on si zmiz\u00ed. Povzdechne si a d\u00e1 dla\u0148 na okno. Sklop\u00ed pohled, a nakonec tam znovu usne.<\/p>\n

„V\u00e1\u017en\u011b jsi ho nevid\u011bl?“ pt\u00e1 se druh\u00fd den znovu Lucase, ale ten jen zavrt\u00ed hlavou.
„Zn\u00e1\u0161 p\u0159ece Toma… n\u011bkde to p\u0159ehnal s pit\u00edm a usnul tam… do odpoledne ho m\u00e1\u0161 doma,“ sna\u017e\u00ed se Billa uchl\u00e1cholit jeho kamar\u00e1d a popl\u00e1c\u00e1 ho po rameni.
„D\u00edky,“ \u0161pitnu a nech\u00e1m se obejmout. Pak ho jdu hledat na vlastn\u00ed p\u011bst. Projdu zase celou \u0161kolu, v\u0161echna jeho obl\u00edben\u00e1 m\u00edsta, ale nikde nen\u00ed. Pak m\u011b napadne absurdn\u00ed v\u011bc. \u017de on \u0161el hledat m\u011b?! Popadnu mikinu a vyb\u011bhnu k Temn\u00e9mu vrchu. Dob\u011bhnu tam a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se po h\u0159bitov\u011b.
„Andre?! Tome?!“ k\u0159iknu a rozhl\u00ed\u017e\u00edm se kolem dokola.
„Nek\u0159i\u010d tady, m\u016fj mal\u00fd and\u011bli,“ ozve se sametov\u00fd hlas. Bill \u00fapln\u011b nadsko\u010d\u00ed, jak se lekne. Ale k jeho zklam\u00e1n\u00ed je to Andre.
„Andy, pros\u00edm, nebyl tu Tom?“ zept\u00e1 se vy\u010derpan\u011b \u010dernovl\u00e1sek se slzami na kraj\u00ed\u010dku. Odpov\u011bdi se mu nedostane. Andy jen uk\u00e1\u017ee kamsi na druhou stranu za kostel a usm\u011bje se. Bill chv\u00edli nech\u00e1pav\u011b kouk\u00e1, ale pak se tam rozb\u011bhne. Na druh\u00e9 stran\u011b kostel\u00edku sed\u00ed Tom op\u0159en\u00fd o ze\u010f a zd\u00e1 se, \u017ee sp\u00ed. Sv\u00edt\u00ed na n\u011bj slunce a vypad\u00e1 tak hrozn\u011b roztomile. Ale to ho v tuhle chv\u00edli nezaj\u00edm\u00e1.
„Tome! Tome, vst\u00e1vej!“ propleskne ho lehce Bill po tv\u00e1\u0159\u00edch v obav\u00e1ch, jestli nen\u00ed zran\u011bn\u00fd. Ten se zachv\u011bje a pootev\u0159e o\u010dka.
„Billy? Kde jsi byl? Hledal jsem t\u011b,“ zaz\u00edv\u00e1 Tom a zvedne se. Bill mu hned sko\u010d\u00ed kolem krku a rozpl\u00e1\u010de se.
„Ty blb\u010de, to si byl celou dobu tady? V\u00ed\u0161, jak\u00fd jsem m\u011bl strach?!“ zaje\u010d\u00ed na n\u011bj Bill a za\u010dne mu p\u011bstma bu\u0161it do hrudn\u00edku. Tom ho pevn\u011b obejme a p\u0159itiskne k sob\u011b. Tom se te\u010f c\u00edt\u00ed hrozn\u011b. Cht\u011bl mu to v\u0161echno \u0159\u00edct, ale m\u00edsto toho se vydal sem. Te\u010f by si za to nejrad\u0161i nafackoval.
„Billy, mus\u00edm ti toho tolik \u0159\u00edct, ale… poj\u010fme zp\u00e1tky… tady je to depresivn\u00ed,“ pousm\u011bje se Tom a chytne svou zat\u00edm tajnou l\u00e1sku za ruku. Oba se vydaj\u00ed zp\u00e1tky do \u0161koly. Bill se je\u0161t\u011b ohl\u00e9dne za Andreasem. Ten sed\u00ed na z\u00eddce a s nic ne\u0159\u00edkaj\u00edc\u00edm v\u00fdrazem za nimi kouk\u00e1. Pak se ztrat\u00ed jako st\u00edn a Bill se v duchu modl\u00ed, aby te\u010f dal aspo\u0148 na chv\u00edli pokoj. Pot\u0159ebuje \u0159e\u0161it n\u011bco d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack Tak prvn\u011b bych cht\u011bla moc pod\u011bkovat t\u011bm, kte\u0159\u00ed na\u0161li v moj\u00ed pov\u00eddce zal\u00edben\u00ed :)) Va\u0161e kladn\u00e9 reakce mi dod\u00e1vaj\u00ed po\u0159\u00e1d v\u00edc a v\u00edc energie do psan\u00ed, tak\u017ee se toho rod\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edc ne\u017e jen tahle kapitolovka, ale i tak<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[488],"tags":[],"class_list":["post-6844","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dark-hill-academy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6844","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6844"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6844\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6844"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6844"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6844"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}