{"id":6848,"date":"2012-03-06T15:00:00","date_gmt":"2012-03-06T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6830"},"modified":"2012-03-06T15:00:00","modified_gmt":"2012-03-06T14:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-6","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/06\/one-night-that-changes-everything-6\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 6."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill:<\/p>\n

Zrovna stoj\u00edm na semaforech, kdy\u017e mi zazvon\u00ed telefon. Polekan\u011b sebou trhnu a boj\u00edm se pod\u00edvat na displej. Nechci s n\u00edm mluvit. Nechci, aby to byl on. Bohu\u017eel jsem nucen se na telefon pod\u00edvat. Spadne mi k\u00e1men ze srdce, kdy\u017e na displeji vid\u00edm nezn\u00e1m\u00e9 \u010d\u00edslo. Te\u010f u\u017e bez probl\u00e9m\u016f hovor p\u0159ijmu.<\/div>\n

„Ano?“ ohl\u00e1s\u00edm se a \u010dek\u00e1m, a\u017e za\u010dne volaj\u00edc\u00ed hovo\u0159it.<\/div>\n
„Dobr\u00fd den, je to pan Bill Kaulitz?“ zept\u00e1 se nezn\u00e1m\u00fd hlas ve sluch\u00e1tku. Udiven\u011b zvednu jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ano, to jsem j\u00e1,“ p\u0159itak\u00e1m.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. Jsem doktor M\u00fcller. V\u00edte, po\u017e\u00e1dal m\u011b Tom Tr\u00fcmper, jestli bych v\u00e1m mohl zavolat. Je to ten chlapec, kter\u00e9mu jste volal z\u00e1chranku. Vzpom\u00edn\u00e1te si?“ ot\u00e1zal se. Te\u010f mi to do\u0161lo.<\/div>\n
„Jist\u011b. Jist\u011b\u017ee si vzpom\u00edn\u00e1m,“ p\u0159ik\u00fdvnu, jako by to volaj\u00edc\u00ed mohl vid\u011bt.<\/div>\n
„Dob\u0159e. M\u00e1m v\u00e1m vy\u0159\u00eddit, \u017ee by si v\u00e1s p\u0159\u00e1l vid\u011bt. Samoz\u0159ejm\u011b je to jen na v\u00e1s, zda za n\u00edm p\u0159ijdete, ale ud\u011blalo by mu to radost. Po\u0159\u00e1d o v\u00e1s mluv\u00ed.“ C\u00edt\u00edm, jak se doktor do telefonu usm\u00e1l. Ned\u00e1 mi to a usm\u011bju se t\u00e9\u017e.<\/div>\n
„No j\u00e1… Zrovna jsem na cest\u011b pr\u00e1v\u011b k v\u00e1m do nemocnice. Za p\u00e1r minut bych tam m\u011bl dorazit,“ ujist\u00edm ho.<\/div>\n
„To je b\u00e1je\u010dn\u00e9. Tak se m\u011bjte. A za chvilku na shledanou,“ rozlou\u010d\u00ed se doktor.<\/div>\n
„Na shledanou,“ odpov\u00edm o chvilku pozd\u011bji, ale to u\u017e je sluch\u00e1tko hluch\u00e9. Tak\u017ee Tom o mn\u011b mluv\u00ed? Jak to? Nedok\u00e1\u017eu si to vysv\u011btlit. Asi se mezi n\u00e1mi n\u011bco zlomilo. N\u011bco, co n\u00e1s p\u0159itahuje k sob\u011b. Nev\u011bdomky se usm\u011bju.<\/div>\n
\n
Doktor \u0161el Billovi zavolat. Jsem tro\u0161ku nerv\u00f3zn\u00ed. Co kdy\u017e nec\u00edt\u00ed to, co j\u00e1? Co kdy\u017e ke mn\u011b bude stejn\u011b odporn\u00fd jako na tom snobsk\u00e9m ve\u010d\u00edrku? To bude hor\u0161\u00ed ne\u017e… No hor\u0161\u00ed. Mo\u017en\u00e1 jsem ho tu nem\u011bl cht\u00edt. Mo\u017en\u00e1 to byla velk\u00e1 chyba.<\/div>\n
Otev\u0159ely se dve\u0159e od m\u00e9ho pokoje. Prudce jsem se pod\u00edval vedle sebe, kdo to je, ale v tu chv\u00edli mi do krku vyst\u0159elila ostr\u00e1 bolest.<\/div>\n
„Au!“<\/div>\n
Dovnit\u0159 p\u0159i\u0161el doktor. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl \u00fasm\u011bv. V\u00edm, \u017ee pr\u00e1v\u011b dovolal s Billem. Znamen\u00e1 to, \u017ee Bill p\u0159ijde?<\/div>\n
„Dobr\u00e9 odpoledne, pane Tr\u00fcmpere. M\u00e1m pro v\u00e1s dobr\u00e9 zpr\u00e1vy.“ Dobr\u00e9 zpr\u00e1vy? To zn\u00ed fakt fajn.<\/div>\n
„Pov\u00eddejte,“ vyzvu ho, a\u0165 pokra\u010duje. Jsem zv\u011bdav\u00fd, co mi pov\u00ed. Mo\u017en\u00e1 p\u0159i\u0161el jen kv\u016fli m\u00e9mu zdravotn\u00edmu stavu… P\u0159i t\u00e9 my\u0161lence jsem si t\u011b\u017ece oddychl.<\/div>\n
„Volali jsme panu Kaulitzovi…“ P\u0159i vysloven\u00ed toho jm\u00e9na do m\u011b pronikl pocit nervozity a \u0161t\u011bst\u00ed z\u00e1rove\u0148, „…a ten n\u00e1m \u0159ekl…“<\/div>\n
„Co v\u00e1m \u0159ekl?“ p\u0159eru\u0161\u00edm ho. Hups, to ta nedo\u010dkavost. P\u0159es siln\u00e9 br\u00fdle na nose na m\u011b tr\u00fdzniv\u011b pohl\u00e9dl.<\/div>\n
„Promi\u0148te.“ Rrychle se omluv\u00edm.<\/div>\n
„\u0158ekl, \u017ee u\u017e je na cest\u011b. Pr\u00fd by tu m\u011bl b\u00fdt za p\u00e1r minut.“<\/div>\n
Za p\u00e1r minut? Oh ne! Mo\u017en\u00e1 to v\u00e1\u017en\u011b nebyl ani p\u0159inejmen\u0161\u00edm dobr\u00fd n\u00e1pad. Jsem nerv\u00f3zn\u00ed jak pes. Co mu \u0159eknu, a\u017e p\u0159ijde? N\u011bco jako: Bille, m\u00e1m t\u011b velmi r\u00e1d, pros\u00edm, opus\u0165 ho a bu\u010f se mnou? Ne… To nem\u016f\u017eu. Vysm\u011bje se mi. Ani m\u011b nezn\u00e1. Vlastn\u011b ani j\u00e1 jeho. Z toho vypl\u00fdv\u00e1, \u017ee to nen\u00ed nervozita. Je to strach. Z my\u0161lenek m\u011b vytrhne ostr\u00e9 zaklep\u00e1n\u00ed na dve\u0159e.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Za n\u011bkolik minut dojedu p\u0159ed nemocnici. Zmocn\u00ed se m\u011b nervozita a strach. Nev\u00edm, co od toho setk\u00e1n\u00ed m\u00e1m \u010dekat. A m\u016fj strach z nemocnic mi taky moc nep\u0159id\u00e1v\u00e1. Zajedu na parkovi\u0161t\u011b a najdu si voln\u00e9 m\u00edsto. A\u017e kdy\u017e vystoup\u00edm, zjist\u00edm, \u017ee je to m\u00edsto vyhrazen\u00e9 pro voz\u00ed\u010dk\u00e1\u0159e. Stoj\u00edm nad autem a nev\u00edm, co d\u011blat. Nechce se mi znova p\u0159eparkov\u00e1vat, kdy\u017e to tady m\u00e1m p\u011bkn\u011b skoro a\u017e u vchodu. Nakonec nad t\u00edm m\u00e1vnu rukou a auto zamknu jedn\u00edm zm\u00e1\u010dknut\u00edm tla\u010d\u00edtka na kl\u00ed\u010d\u00edch. Pomalu se vyd\u00e1m do toho hrozn\u00e9ho \u00fastavu, kter\u00e9mu se \u0159\u00edk\u00e1 nemocnice. Odjak\u017eiva tohle prost\u0159ed\u00ed nesn\u00e1\u0161\u00edm. Cel\u00fd se klepu a dlan\u011b se mi pot\u00ed. Nerv\u00f3zn\u011b si skous\u00e1v\u00e1m spodn\u00ed ret. Vejdu prosklen\u00fdmi dve\u0159mi, a hned m\u011b do nosu uhod\u00ed pach dezinfekce. Zvedne se mi \u017ealudek a m\u00e1m co d\u011blat, abych se nesebral a neutekl na z\u00e1chod, nebo je\u0161t\u011b l\u00e9pe pry\u010d odtud. Na \u0161t\u011bst\u00ed tu nevolnost p\u0159ekon\u00e1m a s neutr\u00e1ln\u00edm v\u00fdrazem dojdu k recepci.<\/p>\n

„Dobr\u00fd den. Jsem Bill Kaulitz. R\u00e1d bych mluvil s doktorem M\u00fcllerem,“ \u0159eknu sv\u00fdm obvykl\u00fdm t\u00f3nem, kter\u00fdm oby\u010dejn\u011b mluv\u00edm s lidmi tak pod\u0159adn\u00fdmi, jako je \u017eena sed\u00edc\u00ed za pultem.<\/div>\n

„Ehm\u2026 Dobr\u00fd den. R\u00e1da bych v\u00e1m ho zavolala, ale nev\u00edm, jestli m\u00e1 zrovna \u010das,“ \u0159ekne a t\u011bk\u00e1 o\u010dima v\u0161ude po vstupn\u00ed hale nemocnice.<\/div>\n
„Pod\u00edvejte, j\u00e1 nem\u00e1m \u010das, tak\u017ee ho okam\u017eit\u011b zavolejte, nebo za\u0159\u00edd\u00edm to, \u017ee z tohohle m\u00edsta hezky rychle polet\u00edte!“ za\u010dnu j\u00ed vyhro\u017eovat. Tohle prost\u011b d\u011bl\u00e1m po\u0159\u00e1d. Ka\u017ed\u00fd potom ud\u011bl\u00e1 to, co po n\u011bm chcete.<\/div>\n
„J-jist\u011b… Hned… To bude…“ vykokt\u00e1 a zved\u00e1 telefon. Spokojen\u011b se op\u0159u o pult a vy\u010dk\u00e1v\u00e1m. Av\u0161ak uvnit\u0159 moc spokojen\u00fd nejsem. Naopak. Jsem vystra\u0161en\u00fd a dalo by se \u0159\u00edct, \u017ee pod\u011blan\u00fd a\u017e za u\u0161ima.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Pane Tr\u00fcmpere, je tu pan Kaulitz.“ Ta osloven\u00ed. Jak komick\u00e9… Mus\u00edm se pro sebe usm\u00e1t. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed mi v\u0161ak dojde, co pr\u00e1v\u011b \u0159ekl. Bill je tady!<\/div>\n

„J-je tady?“ zakokt\u00e1m se. Sna\u017e\u00edm se postavit z postele, ale siln\u00e9 bolesti b\u0159icha a hlavy mi to nedovol\u00ed.<\/div>\n
„Ssss… Au…“ usyknu bolest\u00ed. Nem\u016f\u017eu j\u00edt za n\u00edm dol\u016f.<\/div>\n
„To nep\u016fjde. Nem\u016f\u017eete nikam j\u00edt. J\u00e1 jsem se jen p\u0159i\u0161el zeptat, jestli ho m\u00e1m zavolat?“ Ano… Moc, moc ho tu chci. Ale sakramensky se boj\u00edm. O \u010dem spolu budeme mluvit? Co bude d\u00e1l?<\/div>\n
„A-ano… Z-zavolejte ho…“ nerv\u00f3zn\u011b pok\u00fdv\u00e1m hlavou. Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee opravdu p\u0159i\u0161el. Znamen\u00e1 to, \u017ee se na m\u011b nezlob\u00ed? Anebo to d\u011bl\u00e1 jen z l\u00edtosti? Jsem zv\u011bdav\u00fd, jak se to dnes vyvine.<\/div>\n
„Dob\u0159e, hned jsme tu,“ zav\u0159el dve\u0159e a ode\u0161el. Takto nerv\u00f3zn\u00ed jsem nebyl u\u017e p\u00e1r let. Nikdy bych ne\u0159ekl, \u017ee m\u011b takhle rozhod\u00ed jedna oby\u010dejn\u00e1 sch\u016fzka. Vlastn\u011b, ne. Pro m\u011b nen\u00ed oby\u010dejn\u00e1… Nedo\u010dkav\u011b se d\u00edv\u00e1m na dve\u0159e. \u010cek\u00e1m, kdy se kone\u010dn\u011b otev\u0159ou. \u010cek\u00e1n\u00ed v\u0161ak velmi rychle pomine, kdy\u017e uvid\u00edm otv\u00edraj\u00edc\u00ed se dve\u0159e.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Je\u0161t\u011b chvilku nerv\u00f3zn\u011b p\u0159e\u0161lapuji p\u0159ed recepc\u00ed, kdy\u017e na konci chodby uvid\u00edm br\u00fdlat\u00e9ho doktora, kter\u00fd se ke mn\u011b rychle bl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n

„Pan Kaulitz?“ zept\u00e1 se m\u011b s \u00fasm\u011bvem, kdy\u017e ke mn\u011b dojde.<\/div>\n
„Ano,“ jednodu\u0161e odpov\u00edm a p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n
„V\u00fdborn\u011b. J\u00e1 jsem doktor M\u00fcller. Tak poj\u010fte, Tom u\u017e na v\u00e1s \u010dek\u00e1,“ \u0159ekne a jde k v\u00fdtah\u016fm na konci chodby. N\u00e1sleduji ho a p\u0159i tom se sna\u017e\u00edm uklidnit. Bude to v pohod\u011b. Po chvilce se automaticky otev\u0159ou dve\u0159e a oba nastoup\u00edme do v\u00fdtahu. Po\u0159\u00e1d se o\u0161\u00edv\u00e1m. Nen\u00e1vid\u00edm v\u00fdtahy. Za prv\u00e9 se boj\u00edm, \u017ee v n\u011bkter\u00e9m uv\u00edznu a nedostanu se ven, a za druh\u00e9, ty nemocni\u010dn\u00ed jsou je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Jsou tak velk\u00e9 a v\u0161ude je c\u00edtit dezinfekce. Kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, jak tady vezou n\u011bjak\u00e9ho pacienta na operaci, m\u00e1m co d\u011blat, abych se neoklepal.<\/p>\n

Ozve se cinknut\u00ed a dve\u0159e se otev\u0159ou. Samoz\u0159ejm\u011b se leknu, proto\u017ee to ne\u010dek\u00e1m. N\u00e1sleduji doktora a\u017e k posledn\u00edm dve\u0159\u00edm na chodb\u011b. Doktor na n\u011b zaklepe, a vz\u00e1p\u011bt\u00ed vstoup\u00ed. Chv\u00edli v\u00e1h\u00e1m, ale potom vejdu t\u00e9\u017e. Ten pohled, kter\u00fd se mi naskytne, je hrozn\u00fd. Tom tam le\u017e\u00ed, v\u0161ude je plno p\u0159\u00edstroj\u016f a vypad\u00e1 opravdu dost nemocn\u011b. Jeho tv\u00e1\u0159 je pobledl\u00e1 a m\u00e1 kruhy pod o\u010dima. \u010celo ov\u00e1zan\u00e9 b\u00edl\u00fdm obvazem a v ruce zap\u00edchnutou jehlu se st\u00e1l\u00fdm p\u0159\u00edsunem l\u00e9k\u016f.<\/div>\n

„Ahoj Tome,“ \u0161pitnu sotva sly\u0161iteln\u011b a pomalu se p\u0159ibli\u017euji k jeho posteli.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Dovnit\u0159 ve\u0161el doktor. Myslel jsem si, \u017ee Billa nechal dole, ale i on n\u00e1sledn\u011b ve\u0161el. Bylo to, jako bodnut\u00ed do srdce. Uvid\u011bl jsem ho. Byl tak kr\u00e1sn\u00fd, tak dokonal\u00fd…<\/div>\n

„Ahoj Tome,“ promluv\u00ed na m\u011b. Jeho hlas p\u016fsobil na r\u00e1nu jako nej\u00fa\u010dinn\u011bj\u0161\u00ed balz\u00e1m.<\/div>\n
„Ahoj…“ za\u0161ept\u00e1m do ticha. Byli jsme tu jen j\u00e1, Bill a doktor. Dost mi tu v\u0161ak p\u0159ek\u00e1\u017eel.<\/div>\n
„Pros\u00edm v\u00e1s, m\u016f\u017eete n\u00e1s nechat s Tomem o samot\u011b?“ po\u017e\u00e1d\u00e1 ten \u010dernovlas\u00fd and\u011bl doktora o soukrom\u00ed. Jako by mi \u010detl my\u0161lenky.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ odpov\u00ed a u\u017e se \u0159\u00edt\u00ed ke dve\u0159\u00edm. Jen co je zabouchne, c\u00edt\u00edm se op\u011bt nerv\u00f3zn\u011bj\u0161\u00ed jako p\u0159ed chvilkou. Je ticho. Stra\u0161n\u00e9, zdrcuj\u00edc\u00ed ticho. Navz\u00e1jem si hled\u00edme do o\u010d\u00ed. Ani jeden z n\u00e1s nem\u00e1 odvahu promluvit. Nakonec v\u0161ak prvn\u00ed za\u010dnu p\u0159ece jen j\u00e1.<\/div>\n
„D\u011bkuju, \u017ee jsi mi zachr\u00e1nil \u017eivot.“<\/div>\n
Mysl\u00edm to up\u0159\u00edmn\u011b, od srdce. Nikdy mu to nebudu moct splatit. Bill se nadechne, chce n\u011bco \u0159\u00edct, ale potom zav\u0159e pusu a je st\u00e1le ticho.<\/div>\n
„Kdyby nebylo tebe, u\u017e bych tady nebyl,“ znova jsem promluvil. Chci ho vyzvat, aby u\u017e kone\u010dn\u011b n\u011bco \u0159ekl. Ale on st\u00e1le ml\u010d\u00ed. Co si m\u00e1m o tom sakra myslet? V ka\u017ed\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b to nevypad\u00e1 dob\u0159e.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Nev\u00edm, co m\u00e1m \u0159\u00edct. Opravdu netu\u0161\u00edm, co bych mu na to m\u011bl odpov\u011bd\u011bt. Jen jsem byl schopn\u00fd poslat doktora pry\u010d a v\u00edc nic. Stoj\u00edm u dve\u0159\u00ed a d\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed. Nakonec ale stejn\u011b mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct, a tak se odhodlan\u011b nadechnu.<\/div>\n

„To nestoj\u00ed za \u0159e\u010d,“ \u0159eknu ti\u0161e a nesm\u011ble popojdu k jeho posteli. V krku m\u00e1m knedl\u00edk a nem\u016f\u017eu skoro polknout.<\/div>\n
„Samoz\u0159em\u011b, \u017ee stoj\u00ed,“ nesouhlas\u00ed se mnou Tom.<\/div>\n
„No dob\u0159e, stejn\u011b si bude\u0161 v\u00e9st po\u0159\u00e1d svou,“ \u0159eknu rezignovan\u011b a lehce se usm\u011bji, \u010d\u00edm\u017e se n\u00e1lada zna\u010dn\u011b odleh\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pro\u010d jsi sem p\u0159i\u0161el, Bille?“ zept\u00e1 se m\u011b a p\u00e1trav\u011b se na m\u011b zahled\u00ed.<\/div>\n
„No… Proto\u017ee…“ odml\u010d\u00edm se. Netu\u0161\u00edm, jestli mu m\u00e1m pov\u011bd\u011bt pravdu, \u017ee jsem sem jel \u00fapln\u011b s\u00e1m, nebo mu lh\u00e1t a \u0159\u00edct mu, \u017ee mi volal doktor.<\/div>\n
„No, j\u00e1… Prost\u011b jsem se pot\u0159eboval ujistit, \u017ee jsi… V po\u0159\u00e1dku,“ \u0159eknu. Nem\u00e1 cenu lh\u00e1t.<\/div>\n
„Ale… V\u017edy\u0165 jsi to v\u011bd\u011bl. Doktor ti p\u0159eci volal,“ nam\u00edtl. Nepochopil to, tak\u017ee mu to mus\u00edm vysv\u011btlit. P\u0159esn\u011b, jak to bylo.<\/div>\n
„No… Ale j\u00e1… Jel jsem sem, je\u0161t\u011b ne\u017e mi doktor zavolal,“ pokr\u010dil jsem rameny, jako by to byla samoz\u0159ejmost. Jist\u011b, pro n\u011bkter\u00e9 lidi by to samoz\u0159ejmost byla. Ale pro m\u011b v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b. A p\u0159esto tu jsem.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Jak to, \u017ee t\u011b ten tv\u016fj krasavec pustil?“<\/div>\n

To zn\u00ed jako r\u00fdp\u00e1n\u00ed. Ale nemysl\u00edm to tak. V\u00e1\u017en\u011b by m\u011b to zaj\u00edmalo. Nevypad\u00e1 to, \u017ee by Billa jen tak pustil za mnou. P\u0159ipad\u00e1 mi jako n\u011bkdo, kdo si ho p\u0159ivlastnil jako svoji osobn\u00ed hra\u010dku.<\/div>\n
„Pro\u010d o n\u011bm tak mluv\u00ed\u0161? Co ti ud\u011blal?“ nech\u00e1pu, jak se ho m\u016f\u017ee zast\u00e1vat.<\/div>\n
„Proto\u017ee nev\u00edm, jak se jmenuje,“ pov\u00edm pravdu. Ale v podstat\u011b m\u011b takov\u00e1 v\u011bc v\u016fbec nezaj\u00edm\u00e1. V\u017edy to pro m\u011b bude jen snob. Odporn\u00fd slizk\u00fd sta\u0159ec. A\u0165 u\u017e se jmenuje jakkoliv.<\/div>\n
„Jmenuje se Wolfgang,“ odpov\u00ed mi Bill. Hnusn\u00e9 jm\u00e9no, hnusn\u00fd \u010dlov\u011bk. To sed\u00ed. „Tome,“ \u0159ekne moje jm\u00e9no a na p\u00e1r vte\u0159in se odml\u010d\u00ed. Ne, trv\u00e1 to u\u017e d\u00e9le ne\u017e p\u00e1r vte\u0159in. Mus\u00edm zp\u011bt navodit konverzaci.<\/div>\n
„Ano?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161… P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem o tv\u00e9m n\u00e1vrhu.“ N\u00e1vrhu? O \u010dem to mluv\u00ed? Na \u017e\u00e1dn\u00fd n\u00e1vrh si nevzpom\u00edn\u00e1m… Vlastn\u011b, ano! Vzpom\u00edn\u00e1m!<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161 to, \u017ee ti pom\u016f\u017eu?“<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

„Ano, p\u0159esn\u011b ten n\u00e1vrh mysl\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu.<\/div>\n

„No… A co je s n\u00edm? Rozmyslel sis to?“ zeptal se. V jeho hlase byla sly\u0161et nad\u011bje.<\/div>\n
„No… To ne, ale… P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, pro\u010d jsi mi to navrhl,“ konstatuji, ale z\u00e1rove\u0148 to mysl\u00edm jako ot\u00e1zku. Tom se chv\u00edli zamysl\u00ed.<\/div>\n
„Nev\u00edm. P\u0159i\u0161lo mi, \u017ee bys pomoc docela uv\u00edtal. Ale… Asi jsem se spletl,“ povzdychne si. Sklop\u00edm o\u010di a nerv\u00f3zn\u011b polknu.<\/div>\n
„Jak t\u011b napadlo, \u017ee pot\u0159ebuju pomoct?“ polo\u017e\u00edm mu dal\u0161\u00ed ot\u00e1zku.<\/div>\n
„Bille, co si budeme pov\u00eddat. Prost\u011b s n\u00edm nejsi z l\u00e1sky. A nejsi s n\u00edm ani \u0161\u0165astn\u00fd. Pozn\u00e1m to na tob\u011b. Chov\u00e1\u0161 se \u00fapln\u011b stejn\u011b jako ty dvacetilet\u00fd milenky star\u00fdch sliz\u00e1k\u016f,“ \u0159ekne Tom a vyhled\u00e1 m\u016fj pohled. M\u011b to ale dost na\u0161tve.<\/div>\n
„Jak, \u017ee se chov\u00e1m?“ zept\u00e1m se nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b.<\/div>\n
„Jako zlatokopka, Bille!“ vp\u00e1l\u00ed mi jeho tvrzen\u00ed p\u0159\u00edmo do obli\u010deje. Nadechnu se k odpov\u011bdi, ale pak mi dojdou jeho slova. Z\u00edr\u00e1m na n\u011bj s otev\u0159enou pusou a nezm\u016f\u017eu se na slovo. Jak, \u017ee m\u011b to nazval? Zlatokopkou?<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Co\u017ee? Zlatokopka? Ne! To j\u00e1 teda nejsem!“ vyk\u0159ikne, ale je na n\u011bm vid\u011bt, \u017ee si je toho v\u011bdom\u00fd. A to se mi l\u00edb\u00ed. Velmi si toho cen\u00edm.<\/div>\n

„Pro\u010d l\u017ee\u0161 s\u00e1m sob\u011b? Hm?“ jdu na n\u011bj systematicky. Donut\u00edm ho p\u0159iznat se. Kdy\u017e ne te\u010f, jednou ur\u010dit\u011b.<\/div>\n
„Ne! J\u00e1 nel\u017eu s\u00e1m sob\u011b! Nel\u017eu ani tob\u011b, ani nikomu jin\u00e9mu! Wolfa m\u00e1m… R\u00e1d…“<\/div>\n
Vid\u00edm, jak se p\u0159i tom slov\u011b zachv\u011bje. Je to jasn\u00e9. Nem\u00e1 ho r\u00e1d.<\/div>\n
„No dob\u0159e, pro\u010d teda ne\u0159ekne\u0161, \u017ee ho miluje\u0161, kdy\u017e jsi s n\u00edm?“ no, jsem zv\u011bdav\u00fd, co \u0159ekne.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161 co, Tome? Mysl\u00edm, \u017ee je zbyte\u010dn\u00e9 tohle t\u00e9ma v\u00edc rozeb\u00edrat. Pokud se nem\u00edn\u00ed\u0161 bavit o n\u011b\u010dem jin\u00e9m, m\u011bl bych asi j\u00edt.“<\/div>\n
Co\u017ee? J\u00edt? To ne! Chci ho tu, i kdyby tu m\u011bl st\u00e1t a ml\u010det.<\/div>\n
„Dob\u0159e dob\u0159e, no tak promi\u0148.“ To bylo asi dost okat\u00e9. Te\u010f si ur\u010dit\u011b bude myslet, \u017ee ho chci nebo co. Je to pravda, chci ho. Ale na druhou stranu si opravdu nep\u0159eju, aby to v\u011bd\u011bl.<\/div>\n
„No… Jak ti jinak je? Mysl\u00edm, bol\u00ed t\u011b n\u011bco?“<\/div>\n
Ne\u010dekal jsem, \u017ee se zept\u00e1 na tohle, ale celkem m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed, \u017ee z\u016fst\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed hlava a b\u0159icho. Vypad\u00e1 to, \u017ee si tu je\u0161t\u011b dost dlouho pobudu… S\u00e1m…“ posledn\u00ed slovo t\u00e9m\u011b\u0159 za\u0161ept\u00e1m.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

M\u00e1 \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se mi omluvil. Jinak bych ode\u0161el. Nebo… Vlastn\u011b neode\u0161el. Nev\u00edm, jestli bych to dok\u00e1zal. Po v\u010derej\u0161\u00ed noci si nejsem jist\u00fd v\u016fbec ni\u010d\u00edm. Ov\u0161em to nem\u011bn\u00ed nic na tom, \u017ee m\u011b na\u0161tval t\u00edm, \u017ee m\u011b nazval zlatokopkou. I kdy\u017e… Vlastn\u011b m\u011bl pravdu. OK, jsem schopn\u00fd p\u0159iznat to s\u00e1m sob\u011b. Ale jemu bych to nep\u0159iznal. Nev\u00edm pro\u010d. Po\u0159\u00e1d se sna\u017e\u00edm vypadat dokonale \u0161\u0165astn\u011b, i kdy\u017e nejsem. Tvrd\u00edm, jak Joopa miluju, ale p\u0159itom, jak \u0159\u00edk\u00e1 Tom, l\u017eu s\u00e1m sob\u011b. Kdy\u017e se tak zamysl\u00edm, jemu bych vlastn\u011b lh\u00e1t v\u016fbec nemusel. On stejn\u011b v\u00ed, jak to v\u0161echno je. M\u00e9dia mi to mo\u017en\u00e1 ba\u0161t\u00ed, ale Tom nen\u00ed blbej. On si um\u00ed d\u00e1t dv\u011b a dv\u011b dohromady.<\/div>\n

„No… Jak ti jinak je? Mysl\u00edm, bol\u00ed t\u011b n\u011bco?“ zept\u00e1m se, aby \u0159e\u010d nest\u00e1la. Teda, doopravdy m\u011b to zaj\u00edm\u00e1. Nechci, aby mu n\u011bco bylo. Chci, aby byl v po\u0159\u00e1dku a mohl j\u00edt dom\u016f. Sice nev\u00edm, pro\u010d to chci, ale chci to. A na tom te\u010f z\u00e1le\u017e\u00ed.<\/div>\n
Tom vypadal dost p\u0159ekvapen\u011b, kdy\u017e jsem se zeptal.<\/div>\n
„Hrozn\u011b m\u011b bol\u00ed hlava a b\u0159icho. Vypad\u00e1 to, \u017ee si tu je\u0161t\u011b dlouho pobudu… S\u00e1m…“ To posledn\u00ed slovo pouze za\u0161ept\u00e1. Vypad\u00e1 smutn\u011b. Nev\u00edm, co bych m\u011bl \u0159\u00edct. Netu\u0161\u00edm, jestli tu m\u00e1 rodinu nebo p\u0159\u00e1tele, ale kdy\u017e \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tu bude s\u00e1m, tak nejsp\u00ed\u0161 ne.<\/p>\n

„Tome… Nebude\u0161 tu s\u00e1m… Budu… Sem za tebou chodit, jo?“ usm\u011bju se na n\u011bj. Je to m\u016fj prvn\u00ed up\u0159\u00edmn\u00fd \u00fasm\u011bv za p\u011bkn\u011b dlouhou dobu. Tom na m\u011b vyval\u00ed o\u010di.<\/div>\n

„T-ty… Ty za mnou… Chodit…“ dost\u00e1v\u00e1 ze sebe jednotliv\u00e1 slova. Ani se tomu ned\u00e1 \u0159\u00edkat souvisl\u00e1 v\u011bta. Ov\u0161em je… Roztomil\u00fd? No… Asi jo. Dlouho jsem to slovo nepou\u017eil, tak u\u017e skoro ani nev\u00edm, co znamen\u00e1.<\/div>\n
„To mysl\u00ed\u0161 v\u00e1\u017en\u011b?“ zept\u00e1 se, te\u010f u\u017e vzpamatov\u00e1n z toho \u0161oku.<\/div>\n
„No jo, mysl\u00edm,“ p\u0159ik\u00fdvnu a m\u016fj \u00fasm\u011bv se je\u0161t\u011b roz\u0161\u00ed\u0159\u00ed. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed si ale uv\u011bdom\u00edm, jak\u00fd jsem si to vzal z\u00e1vazek. Ale to te\u010f ne\u0159e\u0161\u00edm. Hlavn\u00ed je, \u017ee je Tom \u0161\u0165astn\u00fd. Po\u010dkat! J\u00e1 se star\u00e1m o n\u011bkoho jin\u00e9ho ne\u017e o sebe?<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Sna\u017e\u00edm se z t\u00e9hle v\u011bci vzpamatovat. Mo\u017en\u00e1 byla moje reakce a\u017e p\u0159ehnan\u00e1, ale ne v\u017edycky se um\u00edm podv\u011bdom\u011b ovl\u00e1dat. U\u017e to nen\u00ed v\u011bdom\u011b.<\/div>\n

„No jo, mysl\u00edm.“<\/div>\n
Bylo by to skv\u011bl\u00e9. Moc r\u00e1d bych Billa poznal tro\u0161ku bl\u00ed\u017e. Mo\u017en\u00e1 nen\u00ed a\u017e takov\u00fd namy\u0161len\u00fd a egoistick\u00fd, jak se jev\u00ed a prezentuje. S\u00e1m nev\u00edm, pro\u010d to d\u011bl\u00e1. Co z toho m\u00e1? Akor\u00e1t kopu lid\u00ed, kte\u0159\u00ed si o n\u011bm mysl\u00ed, \u017ee je jen lacin\u00e1 d\u011bvka.<\/div>\n
„Bille, nemus\u00ed\u0161 za mnou chodit. Nebudu t\u011b p\u0159ece zat\u011b\u017eovat zbyte\u010dnostmi. Ur\u010dit\u011b m\u00e1\u0161 spoustu jin\u00fdch povinnost\u00ed. A mimochodem, v\u00ed tvoje l\u00e1ska,“ to slovo jsem obzvl\u00e1\u0161\u0165 zv\u00fdraznil, „\u017ee jsi tu?“ Jsem zv\u011bdav\u00fd na odpov\u011b\u010f. Cht\u011bl bych v\u011bd\u011bt, jak to v jejich vztahu funguje. Jestli je Bill opravdu \u0161\u0165astn\u00fd, anebo je to jen oby\u010dejn\u00e1 sex fra\u0161ka pro pen\u00edze a luxus.<\/div>\n
„Nooo… v\u00ed.“<\/div>\n
Nev\u00edm, jestli mu m\u00e1m v\u011b\u0159it. Ne\u0159\u00edk\u00e1 to b\u016fhv\u00edjak p\u0159esv\u011bd\u010div\u011b. Co to vlastn\u011b kec\u00e1m. Jasn\u011b, \u017ee l\u017ee.<\/div>\n
„P\u0159ivezl t\u011b?“ vytahuju z n\u011bho informace.<\/div>\n
„Pro\u010d t\u011b to vlastn\u011b tr\u00e1p\u00ed? M\u016f\u017ee ti to b\u00fdt jedno, jak to u n\u00e1s je! Nestarej se o m\u016fj vztah s Wolfem!“ Ne\u010dekal jsem, \u017ee takhle vybuchne. V t\u00e9 chv\u00edli jsem i litoval, \u017ee jsem za\u010dal s t\u00edmhle t\u00e9matem. Bill se jen oto\u010d\u00ed sm\u011brem ke dve\u0159\u00edm a n\u011bkolika dlouh\u00fdmi kroky p\u0159ejde vzd\u00e1lenost, kter\u00e1 ho od nich d\u011bl\u00ed. Surov\u011b jimi t\u0159\u00edskne. Do prdele! V\u00edc pokazit u\u017e jsem to nemohl.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Bill: Zrovna stoj\u00edm na semaforech, kdy\u017e mi zazvon\u00ed telefon. Polekan\u011b sebou trhnu a boj\u00edm se pod\u00edvat na displej. Nechci s n\u00edm mluvit. Nechci, aby to byl on. Bohu\u017eel jsem nucen se na telefon pod\u00edvat. Spadne mi k\u00e1men ze srdce, kdy\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6848","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6848","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6848"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6848\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6848"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6848"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6848"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}