{"id":6858,"date":"2012-03-04T17:00:00","date_gmt":"2012-03-04T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6839"},"modified":"2012-03-04T17:00:00","modified_gmt":"2012-03-04T16:00:00","slug":"genesis-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/04\/genesis-44\/","title":{"rendered":"Genesis 44."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak vyraz\u00edme,“ vzdychl Tom a vstal. Sklonil se k Billovi a pomohl mu se jak\u017e tak\u017e postavit. Bylo stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed najednou o n\u011bm sm\u00fd\u0161let jako o bratrovi, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee si na to oba mus\u00ed nejd\u0159\u00edve zvyknout, pak to bude cel\u00e9 snaz\u0161\u00ed. \u0160ok, kter\u00fd d\u00edky Paulovi p\u0159ed chv\u00edl\u00ed za\u017eili, je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b nepominul, a kdy\u017e jeho hlava zmizela n\u011bkde v lese, najednou jim do\u0161la slova a nev\u011bd\u011bli, co \u0159\u00edct. Tak spole\u010dn\u011b ml\u010deli.<\/p>\n

D\u00edky pam\u011bti, kter\u00e1 se Tomovi tak n\u00e1hle a bez varov\u00e1n\u00ed vr\u00e1tila, mu b\u011bhalo hlavou tolik r\u016fznorod\u00fdch my\u0161lenek, \u017ee se musel sna\u017eit, aby se mohl soust\u0159edit na to, co bylo te\u010f nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed. N\u00e1vrat do pekla.<\/div>\n

Tak mu toti\u017e moment\u00e1ln\u011b p\u0159ipadalo podivn\u00e9 spole\u010denstv\u00ed<\/em>, ve kter\u00e9m nedobrovoln\u011b str\u00e1vil posledn\u00edch p\u00e1r m\u011bs\u00edc\u016f. A\u010dkoliv poslal Paula samotn\u00e9ho, te\u010f by nejrad\u0161i donutil Billa, aby mu vylezl na ramena, bolest nebolest, vytla\u010dil by ho ven a nesl ho na z\u00e1dech lesem, aby byl odtud co nejd\u00e1l, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee by nejsp\u00ed\u0161 daleko nedo\u0161li. V\u011btrac\u00ed \u0161achta sice byla v lese za plotem, ale zase tak daleko od tov\u00e1rny to nebylo, a p\u0159edpoklad, \u017ee by je n\u011bkdo zaslechl a dopadl, byl opodstatn\u011bn\u00fd. Nemohli ut\u00edkat jako Paul, Billovo zran\u011bn\u00ed je prost\u011b diskvalifikovalo. Nedalo se nic d\u011blat, mus\u00ed zp\u00e1tky, i kdy\u017e je to obrovsk\u00e9 riziko. Jestli Paula chyt\u00ed, budou tam zav\u0159eni nav\u017edy. Jedin\u00e1 \u00fanikov\u00e1 cesta bude nadobro uzav\u0159en\u00e1.<\/p>\n

Sice se p\u0159ed Paulem kasal, \u017ee bude i s vr\u00e1cenou pam\u011bt\u00ed v\u0161echno v pohod\u011b, ale va\u0159ily se v n\u011bm v\u0161echny mo\u017en\u00e9 pocity, a kdy\u017e je probral, nejsiln\u011bj\u0161\u00ed byl asi vztek. Vztek na to, co mu ud\u011blali, jak ho podvedli, nal\u00e1kali na sl\u00e1vu ve skupin\u011b, a pak ho mu\u010dili a zav\u0159eli do kobky bez sv\u011btla, a je\u0161t\u011b mu tvrdili, \u017ee je to pro jeho dobro. Byl prachoby\u010dejn\u011b na\u0161tvan\u00fd. Na Davida, na Kata, na v\u0161echny ty fanatiky, kte\u0159\u00ed si nechaj\u00ed porou\u010det ve jm\u00e9nu n\u011bjak\u00e9 pok\u0159iven\u00e9 my\u0161lenky na z\u00e1chranu lidstva. Zatracen\u00e1 sekta to je. A s t\u00edmhle v\u011bdom\u00edm se m\u011bl vr\u00e1tit a tv\u00e1\u0159it se, \u017ee je v\u0161echno v po\u0159\u00e1dku? To bude t\u011b\u017ek\u00e9. Moc t\u011b\u017ek\u00e9.<\/div>\n

Te\u010f se ale opravdu musel soust\u0159edit na n\u00e1vrat zp\u00e1tky.<\/div>\n
\n
Pod\u00edval se na Billa, kter\u00fd bezmocn\u011b st\u00e1l se zran\u011bnou nohou ve vzduchu, op\u00edral se o n\u011bj, druhou rukou se p\u0159idr\u017eoval vlhk\u00e9 zdi, aby neupadl, a v ruce dr\u017eel svou levou botu. Vypadal jako mal\u00e9 bezbrann\u00e9 d\u00edt\u011b, a Toma zalila vlna l\u00e1sky a soucitu s t\u00edmhle bled\u00fdm \u010dernovlas\u00fdm stvo\u0159en\u00edm, kter\u00e9 na n\u011bj oddan\u011b z\u00edralo a o\u010dek\u00e1valo, \u017ee mu pom\u016f\u017ee. Miloval ho, bo\u017ee, jak moc ho miloval. Uv\u011bdomil si, \u017ee je to v jeho mlad\u00e9m \u017eivot\u011b poprv\u00e9, co se mu n\u011bco takov\u00e9ho stalo. P\u0159edt\u00edm nikdy nikoho nemiloval, krom sv\u00e9 m\u00e1my\u2026 a mal\u00e9ho br\u00e1\u0161ky, kter\u00e9ho ale nikdy nepoznal. Cel\u00fd \u017eivot mu chyb\u011bl. C\u00edtil to. A tahle l\u00e1ska je jen logick\u00fdm pokra\u010dov\u00e1n\u00edm. Mus\u00ed se o n\u011bj postarat, je jeho star\u0161\u00ed bratr, a ti to maj\u00ed v n\u00e1plni pr\u00e1ce u\u017e od narozen\u00ed. Vykasal si proto pomysln\u00e9 ruk\u00e1vy, proto\u017ee pot\u00e9, co dal Paulovi svoji teplou mikinu, m\u011bl jen tri\u010dko, a ze\u0161iroka se na Billa usm\u00e1l.<\/p>\n

„Tak jak to chce\u0161?“ zeptal se s povzbuzuj\u00edc\u00edm \u00fasm\u011bvem. Kdy\u017e si Billa te\u010f prohl\u00ed\u017eel nov\u00fdma o\u010dima, v\u016fbec nech\u00e1pal, jak oni dva – tak rozd\u00edln\u00ed – m\u016f\u017eou b\u00fdt jednovaje\u010dn\u00e1 dvoj\u010data. Tak moc se li\u0161ili, ale p\u0159esto n\u011bco z\u016fst\u00e1valo stejn\u00e9. Byly to jejich o\u010di, rty, u\u0161i, v\u0161echno to, co se nedalo zm\u011bnit pouhou barvou nebo n\u016f\u017ekami. Te\u010f to zcela jasn\u011b vid\u011bl.<\/div>\n

„J\u00e1 nev\u00edm,“ ku\u0148kl bezradn\u011b Bill. Chodba byla n\u00edzk\u00e1, museli b\u00fdt ohnut\u00ed\u2026 „mo\u017en\u00e1 na z\u00e1dech?“ navrhl. Nebyla to pro Toma b\u016fhv\u00edjak pohodln\u00e1 poloha, ale nejsp\u00ed\u0161 nic jin\u00e9ho nezb\u00fdvalo.<\/div>\n
„Tak si nasko\u010d,“ usm\u00e1l se Tom, ohnul se a \u010dekal, a\u017e Bill nalehne na jeho z\u00e1da, nohama se mu zatne kolem pasu a obto\u010d\u00ed ruce kolem jeho krku. „Sklo\u0148 hlavu, aby ses nepra\u0161til o strop, asi bude nejlep\u0161\u00ed, kdy\u017e mi ji polo\u017e\u00ed\u0161 na rameno,“ upozornil ho rad\u0161i Tom. „Jo, ale je\u0161t\u011b mus\u00ed\u0161 dr\u017eet baterku, j\u00e1 nem\u00e1m voln\u00fd ruce,“ uv\u011bdomil si, kdy\u017e cht\u011bl chytit Billa vzadu pod koleny, aby mu nepadal.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, ale co s tou botou?“<\/div>\n
„Dej mi ji, p\u0159iv\u00e1\u017eu si ji za p\u00e1sek,“ rozhodl se Tom, postavil Billa zp\u00e1tky na zem a vrazil mu do ruky baterku. Zp\u011bv\u00e1k s povd\u011bkem p\u0159ijal roli sv\u011btlono\u0161e, rozhodn\u011b byla leh\u010d\u00ed, ne\u017e Tomova role n\u00e1kladn\u00edho mezka. V\u00e1hov\u011b na tom byli podobn\u011b, tak\u017ee to nebude m\u00edt v\u016fbec lehk\u00e9.<\/p>\n

„Tak, hotovo,“ nahl\u00e1sil Tom, kdy\u017e p\u00e1rkr\u00e1t zaklimbal p\u0159iv\u00e1zanou botou, aby se ujistil, \u017ee ho nebude pravideln\u011b nakop\u00e1vat do on\u011bch m\u00edst, to by nebyla moc pohodln\u00e1 cesta. „Nasko\u010d si,“ zase se p\u0159ipravil na sv\u016fj n\u00e1klad. „D\u00e1vej bacha, a\u0165 ti ta baterka neupadne, a\u0165 se nep\u0159eraz\u00edme. A kdyby to bolelo, nacpi si do pusy roub\u00edk, jasn\u00fd?“ ujistil se je\u0161t\u011b, ne\u017e se sv\u00fdm n\u00e1kladem ud\u011blal prvn\u00ed krok. U\u017e te\u010f ho bolela z\u00e1da, bylo jasn\u00e9, \u017ee cesta p\u0159ed nimi je dlouh\u00e1 a t\u011b\u017ek\u00e1.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Paulovi p\u0159i\u0161el ka\u017ed\u00fd jeho krok neuv\u011b\u0159iteln\u011b hlasit\u00fd. Neust\u00e1le mu n\u011bco praskalo pod nohama, c\u00edtil se nejist\u00fd a b\u00e1l se ka\u017ed\u00e9ho zvuku, kter\u00fd zaslechl. Od chv\u00edle, co se rozb\u011bhl a po t\u0159ech metrech zakopl a pl\u00e1cnul sebou do list\u00ed, byl opatrn\u00fd. V \u017eivot\u011b nebyl v tak zvl\u00e1\u0161tn\u00ed situaci jako te\u010f. Nikdy nena\u0161lapoval po tak divn\u00e9m m\u011bkk\u00e9m povrchu, jeho nohy chodily v\u017edycky jen po tvrd\u00e9m a rovn\u00e9m betonu. Te\u010f se musel vyrovn\u00e1vat s n\u011b\u010d\u00edm naprosto nov\u00fdm. Nepo\u010d\u00edtal s t\u00edm, jak je p\u016fda v lese \u010dlenit\u00e1, pln\u00e1 v\u00fdmol\u016f, spadan\u00fdch v\u011btv\u00ed, kter\u00e9 nemaj\u00ed nic lep\u0161\u00edho na pr\u00e1ci, ne\u017e mu podr\u00e1\u017eet nohy. Na\u0161lapoval proto opatrn\u011bji, ka\u017ed\u00fd krok si p\u0159edem prosv\u00edtil, aby si byl jist\u00fd, \u017ee nespadne rovnou do n\u011bjak\u00e9 pasti. Na b\u011bh u\u017e d\u00e1vno zapomn\u011bl, to byla jen bl\u00e1hov\u00e1 p\u0159edstava. Mo\u017en\u00e1, a\u017e bude sv\u011btlo, ale te\u010f ur\u010dit\u011b ne.<\/p><\/div>\n

Baterka osv\u011btlovala jen kr\u00e1tk\u00fd prou\u017eek prostoru p\u0159ed n\u00edm, a minim\u00e1ln\u011b ka\u017ed\u00e9 dva metry se v\u0161ude kolem n\u011bj ty\u010dily kmeny obrovsk\u00fdch strom\u016f. Na prvn\u00ed z nich si posv\u00edtil baterkou, ale sv\u011btlo dos\u00e1hlo pouze p\u00e1r metr\u016f do v\u00fd\u0161ky, nem\u011bl pon\u011bt\u00ed, jak jsou tyhle kolosy vysok\u00e9. Pohladil si drsnou k\u016fru jednoho z nich, p\u0159i\u010dichl, kr\u00e1sn\u011b von\u011bl. Stromy vid\u011bl v \u017eivot\u011b jen na fotografii nebo ve filmu a tam nikdy nevypadaly tak mohutn\u00e9 a hroziv\u00e9. Tyhle \u017eiv\u00e9, vrzaj\u00edc\u00ed a \u0161ust\u00edc\u00ed obludy ho trochu d\u011bsily.<\/p>\n

M\u011bl \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee se mu zat\u00edm nic nestalo, jen si od\u0159el koleno, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee jedna chyba, jedno \u0161patn\u00e9 \u0161l\u00e1pnut\u00ed by mohlo zavinit nejen jeho konec, ale i konec t\u011bch dvou, co z\u016fstali zav\u0159en\u00ed v podzemn\u00edm v\u011bzen\u00ed. Jen na n\u011bm z\u00e1le\u017eelo, jestli se ti dva dostanou ven. Nesm\u00ed se nechat chytit, mus\u00ed naj\u00edt n\u011bkoho, kdo je zachr\u00e1n\u00ed.<\/div>\n

Nem\u011bl hodinky, co\u017e byla nev\u00fdhoda. Netu\u0161il, jak dlouho bloud\u00ed lesem, sna\u017eil se j\u00edt pry\u010d od elektr\u00e1rny, jej\u00ed\u017e polohu sp\u00ed\u0161 odhadoval, ne\u017e v\u011bd\u011bl, a zat\u00edm se mu to snad da\u0159ilo, proto\u017ee na plot je\u0161t\u011b nenarazil, ale trvalo mu v\u0161echno stra\u0161n\u011b dlouho.<\/p>\n

Tom \u0159\u00edkal, \u017ee m\u00e1 hledat silnici, ale prozat\u00edm byl r\u00e1d, \u017ee v\u016fbec je\u0161t\u011b \u017eije. Trhnul sebou, kdy\u017e se p\u0159\u00edmo nad n\u00edm ozval hlasit\u00fd sk\u0159ek no\u010dn\u00edho pt\u00e1ka. M\u00e1lem se mu zastavilo srdce leknut\u00edm a popla\u0161en\u011b usko\u010dil do strany. Ve chv\u00edli, kdy se sb\u00edral na\u0161tvan\u011b ze zem\u011b, si vzpomn\u011bl na Billa. Jak byl te\u010f r\u00e1d, \u017ee se Tom rozhodl s n\u00edm vr\u00e1tit, nedovedl si ho p\u0159edstavit, jak s nimi ut\u00edk\u00e1 lesem, nato\u017e jak ho Tom nebo on nesou na z\u00e1dech. Zp\u011bv\u00e1k nebyl ani trochu sportovn\u00ed typ, naopak. Byl zh\u00fd\u010dkan\u00fd, nikdy nemusel sportovat, ani hnout prstem, a Paul se s\u00e1m sob\u011b divil, \u017ee ho to d\u0159\u00edv nenapadlo. Asi proto, \u017ee ve sv\u00e9m prost\u0159ed\u00ed p\u016fsobil Bill tak n\u011bjak norm\u00e1ln\u011b, p\u0159irozen\u011b. Do lesa se ale ur\u010dit\u011b nehodil.<\/div>\n

\u017de je n\u011bco jinak, poznal Paul a\u017e cestou. S Billem v z\u00e1dech by nejsp\u00ed\u0161 nikam nedo\u0161li. Musel zatnout zuby a pokra\u010dovat co nejrychleji d\u00e1l, a\u010dkoliv byl unaven\u00fd, hladov\u00fd a zmrzl\u00fd. N\u011bjak ho nenapadlo, \u017ee venku m\u016f\u017ee b\u00fdt takov\u00e1 zima. Ve spole\u010denstv\u00ed<\/em> neznali moc velk\u00e9 v\u00fdkyvy teplot, jen ob\u010das, kdy\u017e se porouchalo topen\u00ed, za\u017eil, co je to zima, ale to, co bylo tady, nikdy. Kdy\u017e si n\u00e1hodou poprv\u00e9 v\u0161iml ve sv\u011btle baterky, \u017ee mu jde p\u00e1ra od pusy, lekl se, \u017ee je to n\u011bjak\u00e1 nemoc. Kdy\u017e se ale d\u00e1l nic ned\u011blo, uklidnil se. Nejsp\u00ed\u0161 to bylo norm\u00e1ln\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e se pt\u00e1k naho\u0159e ozval znovu, u\u017e se ho tolik nelekl. U\u010dil se rychle. Pod\u00edval se nahoru na nebe, o kter\u00e9m v\u017edycky snil, \u017ee ho jednou spat\u0159\u00ed. V\u011bd\u011bl, jak vypad\u00e1 blankytn\u011b modr\u00e9, zata\u017een\u00e9, pln\u00e9 de\u0161\u0165ov\u00fdch mrak\u016f nebo b\u00edl\u00fdch ber\u00e1nk\u016f, ale je\u0161t\u011b nikdy ho nevid\u011bl osobn\u011b. T\u011b\u0161il se na to setk\u00e1n\u00ed, a\u017e nastane r\u00e1no a prvn\u00ed paprsky slunce vykouknou mezi stromy. U\u017e aby to bylo.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Bill se dr\u017eel, aby nek\u0148u\u010del. S ka\u017ed\u00fdm kol\u00e9bav\u00fdm krokem, kter\u00fd Tom ud\u011blal, ho v noze zabolelo. Ale zvykal si. U\u017e to nebylo tak stra\u0161n\u00e9 jako prvn\u00edch sto metr\u016f, kdy tiskl zuby k sob\u011b, aby nevydal \u017e\u00e1dn\u00fd zvuk. Necht\u011bl roub\u00edk, p\u0159i\u0161lo mu to nechutn\u00e9, tak se rad\u0161i sna\u017eil b\u00fdt zticha.<\/p><\/div>\n

„Odpo\u010di\u0148 si,“ za\u0161eptal Tomovi do ucha. „U\u017e jdeme dlouho, to nem\u016f\u017ee\u0161 vydr\u017eet,“ nab\u00e1dal Toma, kter\u00fd u\u017e na dv\u011b jeho podobn\u00e9 v\u00fdzvy prudce zavrt\u011bl hlavou a zarputile pokra\u010doval v cest\u011b i se sv\u00fdm t\u011b\u017ek\u00fdm n\u00e1kladem. Tentokr\u00e1t ale neodporoval. Pochopil, \u017ee by s\u00e1m sebe zni\u010dil, kdyby se sna\u017eil zvl\u00e1dnout cestu co nejrychleji. M\u011bli \u010das. Bill\u016fv apartm\u00e1n byl zam\u010den\u00fd zevnit\u0159, tak\u017ee ne\u017e n\u011bkdo p\u0159ijde na to, \u017ee Bill jen dlouho nevysp\u00e1v\u00e1, bude to trvat. Po n\u011bm by se snad nikdo sh\u00e1n\u011bt nem\u011bl, dopoledne nebylo nic na programu. A\u017e po ob\u011bd\u011b byla klasicky m\u0161e a p\u0159ed n\u00ed kr\u00e1tk\u00e1 zkou\u0161ka. To by u\u017e m\u011bli b\u00fdt ve sv\u00fdch m\u00edstnostech.<\/p>\n

„Tak jo,“ zastavil se a opatrn\u011b skl\u00e1dal sv\u016fj n\u00e1klad. Hned, jak se Bill ocitl vsed\u011b na zemi op\u0159en\u00fd o ze\u010f chodby, zhroutil se vedle n\u011bj.<\/div>\n

„Lehni si,“ po\u0161eptal Bill a l\u00e1skypln\u011b p\u0159ijal Tomovu hlavu do sv\u00e9ho kl\u00edna. „Jsi m\u016fj state\u010dn\u00fd zachr\u00e1nce,“ pol\u00edbil sv\u00e9ho star\u0161\u00edho bratra na \u010delo.<\/div>\n
„A ty zatracen\u011b t\u011b\u017ekej mlad\u0161\u00ed br\u00e1cha,“ usm\u00e1l se v \u017eertu Tom, „Bille Kaulitzi,“ dodal a o\u010dek\u00e1val, jak bude jeho dvoj\u010de reagovat.<\/div>\n
„J\u00e1 jsem Bill Kaulitz?“<\/div>\n
„Jasn\u011b, m\u00e1me stejn\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed,“ p\u0159ik\u00fdvl spokojen\u011b Tom. „Naho\u0159e maj\u00ed v\u0161ichni dv\u011b jm\u00e9na, n\u011bkte\u0159\u00ed i t\u0159i nebo \u010dty\u0159i, ne jako tady dole. Jsi Kaulitz stejn\u011b jako j\u00e1.“<\/div>\n
„Kaulitz,“ za\u0161eptal znovu Bill, p\u0159evaloval to divn\u00e9 slovo na jazyku, nev\u011bd\u011bl, jestli se mu l\u00edb\u00ed nebo ne. „Bill Kaulitz,“ rozhodoval se, jestli to zn\u00ed p\u011bkn\u011b. Ale jo, l\u00edbilo se mu to. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t si to jm\u00e9no zopakoval, a zd\u00e1lo se, \u017ee si na n\u011bj rychle zvykne.<\/p>\n

„Pov\u00eddej mi o n\u00e1s,“ za\u0161eptal Bill po chvilce ticha. Hlavu m\u011bl op\u0159enou o studenou ze\u010f, hladil Toma ve vlasech a m\u011bl \u0161patn\u00e9 sv\u011bdom\u00ed za sv\u016fj p\u0159edchoz\u00ed emocion\u00e1ln\u00ed zmatek. Nech\u00e1pal, pro\u010d ho \u00fat\u011bk tak najednou vyd\u011bsil, \u010d\u00edm to bylo zp\u016fsoben\u00e9. Jeho zran\u011bn\u00ed se u\u017e nezhor\u0161ovalo, na st\u00e1lou bolest si pomalu zvykal, a panika z toho, co je p\u0159ed n\u00edm, najednou pominula. Nejsp\u00ed\u0161 to m\u011blo n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho s Tomovou navr\u00e1cenou pam\u011bt\u00ed. Nejistota jejich \u017eivota na povrchu, kter\u00e1 mu d\u011blala ty nejv\u011bt\u0161\u00ed starosti, se t\u00edm m\u011bnila v n\u011bco \u00fapln\u011b jin\u00e9ho. Ale pot\u0159eboval o tom s Tomem mluvit, aby ho uklidnil a dodal mu odvahu do toho j\u00edt, a\u017e Paul n\u011bkoho zburcuje a oni budou voln\u00ed.<\/p>\n

„O n\u00e1s\u2026“ zopakoval zamy\u0161len\u011b Tom. „J\u00e1 si vlastn\u011b na nic nepamatuju. V\u0161echno zn\u00e1m jen z vypr\u00e1v\u011bn\u00ed,“ za\u010dal pov\u00eddat. Byli je\u0161t\u011b dostate\u010dn\u011b daleko od komplexu, tak\u017ee nebylo t\u0159eba ani moc \u0161eptat, tady je je\u0161t\u011b nemohl nikdo sly\u0161et. „Narodili jsme se deset minut po sob\u011b. J\u00e1 prvn\u00ed,“ za\u0161klebil se v\u00fdznamn\u011b, „jsem star\u0161\u00ed,“ dodal, aby bylo jasno. Kdy\u017e Bill nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nereagoval na jeho d\u011bdick\u00e9 pr\u00e1vo prvorozen\u00e9ho, pokra\u010doval. „Byly n\u00e1m dva, kdy\u017e t\u011b unesli,“ zatnul podv\u011bdom\u011b p\u011bsti, „doma na zdi vis\u00ed na\u0161e spole\u010dn\u00e1 fotka. M\u00e1\u0161 tam na sob\u011b ten svet\u0159\u00edk, a j\u00e1 sv\u016fj. M\u011bli jsme stejn\u00e9, jen s jin\u00fdm jm\u00e9nem. Pletla je babi\u010dka. M\u00e1ma m\u00e1 ten m\u016fj dodne\u0161ka schovan\u00fd v krabici. M\u00e1 tam spoustu pam\u00e1tek na tebe,“ vypr\u00e1v\u011bl a Bill ho potichu poslouchal.<\/div>\n

„Co je to babi\u010dka<\/em>?“ zeptal se zv\u011bdav\u011b.<\/div>\n
„Babi\u010dka\u2026 no\u2026 m\u00e1ma na\u0161\u00ed m\u00e1my,“ co nejjednodu\u0161eji vysv\u011btlil Tom.<\/div>\n
„Aha, myslel jsem, \u017ee je to n\u011bjak\u00fd stroj na pleten\u00ed.“ Oba se spole\u010dn\u011b rozesm\u00e1li.<\/div>\n
„Jasn\u011b, to nem\u016f\u017ee\u0161 v\u011bd\u011bt, tady v t\u00fd magorsk\u00fd sekt\u011b se sna\u017eej v\u0161echny tyhle rodinn\u00fd vztahy vymazat a p\u0159ekroutit,“ pot\u0159\u00e1sl hlavou Tom, kdy\u017e se dosm\u00e1li. „Je to tu d\u011bsiv\u00fd, u\u017e abychom vypadli.“<\/div>\n
„Hmmm,“ p\u0159itakal Bill celkem up\u0159\u00edmn\u011b. „Tak pov\u00eddej d\u00e1l.“<\/p>\n

„Dob\u0159e. V t\u00fd krabici m\u00e1 m\u00e1ma je\u0161t\u011b kachni\u010dku, se kterou sis hr\u00e1l nejrad\u0161i ve van\u011b, tvoje prvn\u00ed vlasy, kdy\u017e t\u011b v roce poprv\u00e9 st\u0159\u00edhali, moje taky, samoz\u0159ejm\u011b, dupa\u010dky, boti\u010dky, spoustu r\u016fzn\u00fdch blbinek, fotek a nahr\u00e1vek. N\u011bkolikr\u00e1t jsem ji p\u0159ekvapil, kdy\u017e nad t\u00edm v\u0161\u00edm bre\u010dela, tak jsem se nau\u010dil rad\u0161i klepat, necht\u011bl jsem ji vid\u011bt bre\u010det.“<\/div>\n

„Jak vypad\u00e1?“ zeptal se Bill, cht\u011bl m\u00edt n\u011bjakou lep\u0161\u00ed p\u0159edstavu o sv\u00e9 mamince. „Je hezk\u00e1?“<\/div>\n
„Moc kr\u00e1sn\u00e1. Aspo\u0148 mn\u011b tak v\u017edycky p\u0159ipadala,“ usm\u00e1l se Tom. „M\u00e1 dlouh\u00fd vlnit\u00fd vlasy, barvu podle n\u00e1lady, r\u00e1da to st\u0159\u00edd\u00e1. V tom bude\u0161 asi po n\u00ed,“ zatahal Billa za pramen jeho dlouh\u00fdch \u010dern\u00fdch vlas\u016f. „Jen blond\u00fdna nikdy nebyla, v\u017edycky tmav\u0161\u00ed. Je to hodn\u00e1 \u017eensk\u00e1, i kdy\u017e m\u011b ob\u010das dost \u0161tvala. Hlavn\u011b posledn\u00ed roky,“ povzdychl si l\u00edtostiv\u011b Tom. „Cht\u011bl jsem se \u017eivit muzikou, jen\u017ee ona i t\u00e1ta trvali na tom, \u017ee mus\u00edm nejd\u0159\u00edv dostudovat gympl,“ proto\u010dil o\u010di Tom. „Vlastn\u011b jsem utekl proti jej\u00ed v\u016fli,“ p\u0159iznal. „David po\u0159\u00e1dal naho\u0159e konkurz na kytaristu a j\u00e1 ho vyhr\u00e1l. Sliboval mi sl\u00e1vu, co\u017e vlastn\u011b ani nelhal, slavn\u00fd jsme tady dost, ale j\u00e1 \u010dekal n\u011bco jin\u00e9ho. \u010cekal jsem sv\u011btovou sl\u00e1vu. Byl jsem tak zaslepenej, \u017ee m\u011b ani nenapadlo se zeptat na jm\u00e9no skupiny. Byl jsem \u00fapln\u011b blbej,“ dodal definitivn\u011b.<\/p>\n

„Nejsi blbej,“ usm\u00e1l se Bill, „kdybys sem nep\u0159i\u0161el, nikdy bychom se nena\u0161li.“<\/div>\n

„M\u00e1\u0161 pravdu,“ uznal Tom. „Asi to tak m\u011blo b\u00fdt,“ oto\u010dil se na bok, z\u00e1da ho bolela, kdy\u017e m\u011bl hlavu v Billov\u011b kl\u00edn\u011b, pot\u0159eboval naj\u00edt n\u011bjakou lep\u0161\u00ed polohu, ve kter\u00e9 by se mu ulevilo.<\/div>\n
„Jestli chce\u0161, chvilku si zd\u0159\u00edmni, j\u00e1 budu vzh\u016fru a vzbud\u00edm t\u011b, pot\u0159ebuje\u0161 si odpo\u010dinout,“ nab\u00eddl mu Bill.<\/div>\n
„Se\u0161 si jistej, \u017ee neusne\u0161?“ nato\u010dil Tom hlavu nahoru k Billovi. Sledoval jeho o\u010di ve sv\u011btle baterky op\u0159en\u00e9 o st\u011bnu, zvl\u00e1\u0161tn\u00ed st\u00edny, kter\u00e9 vrhala, d\u011blaly Billovu tv\u00e1\u0159 trochu d\u011bsivou.<\/div>\n
„P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee z\u016fstanu vzh\u016fru,“ zvedl Bill dva prsty v gestu, kter\u00e9 zaru\u010dovalo, \u017ee si je jist\u00fd. „Nech\u00e1m t\u011b sp\u00e1t dvacet minut, pak t\u011b nemilosrdn\u011b probud\u00edm polibkem,“ p\u0159\u00edsahal.<\/div>\n
„To si d\u00e1m l\u00edbit,“ usm\u00e1l se spokojen\u011b Tom. „Tak dobrou noc,“ pop\u0159\u00e1l s\u00e1m sob\u011b a zav\u0159el o\u010di.<\/p>\n

Po p\u00e1r minut\u00e1ch za\u010dal Tom pravideln\u011b oddechovat a Bill svl\u00e9kl svou vrchn\u00ed mikinu, aby ho mohl p\u0159ikr\u00fdt. U\u017e p\u0159edt\u00edm si v\u0161iml, \u017ee m\u00e1 Tom studen\u00e9 ruce, ale bylo mu jasn\u00e9, \u017ee kdyby mu p\u0159ikr\u00fdvku nab\u00eddl, odm\u00edtl by ji. Kdy\u017e byl hotov, op\u0159el si hlavu zp\u00e1tky o ze\u010f. Noha ho sice v t\u00e9hle nem\u011bnn\u00e9 poloze za\u010d\u00ednala v\u00edc bolet, ale necht\u011bl sv\u00e9 dvoj\u010de vzbudit pohybem, tak si v duchu zp\u00edval jednu z jejich p\u00edsni\u010dek a p\u0159em\u00fd\u0161lel o v\u0161em, co p\u0159ed chv\u00edl\u00ed za\u017eil. Skoro se mu z toho v\u0161eho to\u010dila hlava. Informace, \u017ee je Tom\u016fv bratr a maj\u00ed spole\u010dnou maminku, pro n\u011bj byla pochopiteln\u011b \u0161okuj\u00edc\u00ed a zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Asi podobn\u011b, jako \u017ee m\u00e1 najednou dv\u011b jm\u00e9na. V Genesis nic takov\u00e9ho nebylo. Ano… kdy\u017e n\u011bkdo m\u011bl n\u011bjak\u00fd v\u00fdrazn\u00fd rys osobnosti, p\u0159ezd\u00edvalo se mu jinak, ne\u017e bylo jeho skute\u010dn\u00e9 jm\u00e9no, ale nikdo nem\u011bl dal\u0161\u00ed od narozen\u00ed. Neznal nikoho z technick\u00e9ho person\u00e1lu, byli tam i star\u0161\u00ed lid\u00e9, ti ur\u010dit\u011b museli m\u00edt dv\u011b jm\u00e9na, kdy\u017e p\u0159i\u0161li do podzem\u00ed jako dosp\u011bl\u00ed, ale nikdy o tom nemluvili. Nem\u011bl \u0161anci si v\u0161imnout, \u017ee jedin\u00fd, kdo se z tohoto pravidla vymyk\u00e1, je Kat, kter\u00fd si sv\u00e9 p\u0159\u00edjmen\u00ed napsal na dve\u0159e kancel\u00e1\u0159e, ale ty si Bill zvenku nikdy neprohl\u00ed\u017eel. Stejn\u011b by tomu nerozum\u011bl tak jako tak. V\u0161ichni \u0159adov\u00ed \u010dlenov\u00e9 spole\u010denstv\u00ed m\u011bli jen jedno jm\u00e9no.<\/div>\n

„Bill Kaulitz,“ za\u0161eptal pokusn\u011b a spokojen\u011b se usm\u00e1l. L\u00edbilo se mu to. Definitivn\u011b.<\/p>\n<\/div>\n
~*~<\/div>\n
\n

Sascha dojel na m\u00edsto, na kter\u00e9m parkovali minule s „hajn\u00fdm Karlem“. Kraj lesa byl pom\u011brn\u011b dost daleko od tov\u00e1rny, kolem vedla poln\u00ed cesta, po kter\u00e9 sem doslova p\u0159ikodrcal, ale p\u0159esn\u011b tahle skute\u010dnost mu snad zaru\u010dovala, \u017ee ho tu nikdo nenajde. Na palubn\u00edch hodin\u00e1ch bylo p\u016fl \u0161est\u00e9 r\u00e1no. Do rozedn\u011bn\u00ed zb\u00fdvala je\u0161t\u011b zhruba hodinka a p\u016fl. Byl unaven\u00fd. V\u0161ude kolem se rozprost\u00edrala neproniknuteln\u00e1 lesn\u00ed tma, hv\u011bzdy i m\u011bs\u00edc byly schovan\u00e9 za t\u011b\u017ek\u00fdmi mraky, a on doufal, \u017ee z nich neza\u010dne sn\u011b\u017eit. Rozhodl se, \u017ee nech\u00e1 sv\u00e9 unaven\u00e9 t\u011blo na chv\u00edli odpo\u010dinout. Te\u010f, kdy\u017e je kone\u010dn\u011b tady, byl ospal\u00fd. Nastavil si na mobilu bud\u00edk, vypnul motor a p\u0159elezl si na zadn\u00ed sedadlo, kde se zachumlal do deky. Pot\u0159eboval to, jinak by na strom\u011b cel\u00fd den nevydr\u017eel, to mu bylo jasn\u00e9. B\u011bhem p\u011bti minut, kdy se je\u0161t\u011b sna\u017eil po\u0159\u00e1dn\u011b zakutat do sv\u00e9 nory, aby udr\u017eel teplo i p\u0159es stydnouc\u00ed motor auta, usnul jako mimino.<\/p>\n<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

Paul se zastavil a nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b z\u00edral p\u0159ed sebe na m\u00edsto, kter\u00e9 osv\u011btloval mal\u00fd ku\u017eel jeho baterky. To nemohla b\u00fdt pravda. To ne. P\u0159ece \u0161el dob\u0159e. Tohle nemohl b\u00fdt ten<\/em> plot. A\u010dkoliv mu byla zima, p\u0159i pohledu na dr\u00e1ty smotan\u00e9 do pravideln\u00fdch \u010dtvere\u010dk\u016f ho polilo horko. Sakra. Vr\u00e1til se zp\u00e1tky k elektr\u00e1rn\u011b. Jak se mu to mohlo st\u00e1t? V tu chv\u00edli zaslechl n\u011bco, co ho vyd\u011bsilo je\u0161t\u011b v\u00edc. \u0160t\u011bkot psa. Str\u00e1\u017ee. Jsou bl\u00edzko, mo\u017en\u00e1 ho psi c\u00edt\u00ed. Mus\u00ed rychle odtud! Oto\u010dil se jako na obrtl\u00edku, a ve chv\u00edli, kdy se chystal ud\u011blat prvn\u00ed krok, jeho baterka naposledy blikla a definitivn\u011b zhasla.<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Tak vyraz\u00edme,“ vzdychl Tom a vstal. Sklonil se k Billovi a pomohl mu se jak\u017e tak\u017e postavit. Bylo stra\u0161n\u011b zvl\u00e1\u0161tn\u00ed najednou o n\u011bm sm\u00fd\u0161let jako o bratrovi, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee si na to oba mus\u00ed nejd\u0159\u00edve zvyknout, pak to bude<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6858","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6858","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6858"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6858\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6858"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6858"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6858"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}