{"id":6863,"date":"2012-03-03T16:00:00","date_gmt":"2012-03-03T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6844"},"modified":"2012-03-03T16:00:00","modified_gmt":"2012-03-03T15:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/03\/one-night-that-changes-everything-5\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 5."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/p>\n

„Bille, poj\u010f se mnou,“ navrhnu mu. Ne, j\u00e1 ho doslova \u017e\u00e1d\u00e1m o to, aby \u0161el. Pot\u0159ebuju ho tu. Na sv\u011bt\u011b nem\u00e1m nikoho, nev\u00edm pro\u010d pr\u00e1v\u011b on. V\u00e1\u017en\u011b. Pro\u010d? Vid\u011bl jsem ho p\u00e1rkr\u00e1t v \u017eivot\u011b. Pro\u010d, kdy\u017e ho nem\u00e1m u sebe, c\u00edt\u00edm se osam\u011bl\u00fd? V\u017edy jsem se tak c\u00edtil, ale v\u017edy to bylo o n\u011b\u010dem jin\u00e9m. Nep\u0159ikl\u00e1dal jsem tomu takov\u00fd v\u00fdznam jako te\u010f.<\/div>\n

„Sestro, podejte mi tu injekci!“ k\u0159i\u010d\u00ed sani\u0165\u00e1k po \u017een\u011b, kter\u00e1 je s n\u00e1mi v aut\u011b.<\/div>\n
„Ne…“ poda\u0159\u00ed se mi \u0159\u00edct. Nesouhlasn\u011b zavrt\u00edm hlavou, ta m\u011b v\u0161ak nesnesiteln\u011b bol\u00ed.<\/div>\n
„Nen\u00e1vid\u00edm injekce… pros\u00edm…“ A\u0165 se sna\u017e\u00edm \u0159\u00edct cokoliv, neposlouchaj\u00ed m\u011b. Vraz\u00ed mi jehlu do \u017e\u00edly a nezaj\u00edmaj\u00ed se o to, co chci j\u00e1. Vlastn\u011b, ani m\u011b to nebolelo. V\u016fbec nec\u00edt\u00edm t\u011blo, c\u00edt\u00edm jen stra\u0161nou bolest b\u0159icha a hlavy. V puse st\u00e1le c\u00edt\u00edm krev. Je to d\u011bsn\u00fd.<\/div>\n
„Bille…“ vydechnu. Ani moc nevn\u00edm\u00e1m, \u017ee jeho jm\u00e9no \u0159\u00edk\u00e1m nahlas. „Bille…“ zopakuju. Je to tak kr\u00e1sn\u00e9 jm\u00e9no. Zd\u00e1 se mi, jako by se mi po p\u00edsmenk\u00e1ch zar\u00fdvalo do m\u00e9ho uboh\u00e9ho srdce.<\/div>\n
Otev\u0159ou se dve\u0159e sanitky. Vlastn\u011b, aspo\u0148 to tak sly\u0161\u00edm. O\u010di m\u00e1m zav\u0159en\u00e9, nem\u00e1m ani odvahu je otev\u0159\u00edt.<\/div>\n
„Poj\u010fme, vezm\u011bte ho,“ \u0159ekne jeden z lid\u00ed v aut\u011b a dal\u0161\u00ed dva, teda asi, m\u011b vezmou ze sanitky.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Sed\u00edm st\u00e1le v rohu sprchy. U\u017e nebre\u010d\u00edm. Jen sed\u00edm a hled\u00edm do pr\u00e1zdna. M\u016fj \u017eivot v\u00e1\u017en\u011b nem\u00e1 smysl. Kdybych se tu te\u010f pod\u0159ezal, stejn\u011b bych nikomu nechyb\u011bl. Mo\u017en\u00e1 tak tomu idiotovi by chyb\u011bl m\u016fj zadek, ale to je tak v\u0161echno.<\/div>\n

Zt\u011b\u017eka vstanu a vypnu st\u00e1le tekouc\u00ed vodu. Zabal\u00edm se do velik\u00e9 b\u00edl\u00e9 osu\u0161ky a vyjdu ven z koupelny. V\u00edm, \u017ee za n\u00edm mus\u00edm j\u00edt. Pomalu kr\u00e1\u010d\u00edm ztemn\u011bl\u00fdm domem. Te\u010f u\u017e mi to tu nep\u0159ijde tak \u00fa\u017easn\u00fd jako kdysi, kdy\u017e jsem tu byl poprv\u00e9. Ten d\u016fm je tak chladn\u00fd. Ruce se mi lehce t\u0159esou. Jsem na tvrd\u00fd sex docela zvykl\u00fd, ale tu\u0161\u00edm, \u017ee dnes to bude jin\u00e9 ne\u017e obvykle. Pomalu stisknu kliku a vejdu do lo\u017enice. On le\u017e\u00ed na posteli, nah\u00fd a se z\u00e1jmem m\u011b pozoruje. M\u00e1m co d\u011blat, abych hned te\u010f nezdrhnul.<\/div>\n
\n
„Jsem tu,“ \u0159eknu vyrovnan\u00fdm hlasem a st\u00e1hnu ze sebe osu\u0161ku, kterou vz\u00e1p\u011bt\u00ed odhod\u00edm na zem.<\/div>\n
„Tak poj\u010f ke mn\u011b,“ \u0159ekne t\u00f3nem, kter\u00fd nep\u0159ipou\u0161t\u00ed protesty. Ud\u011bl\u00e1m, co po m\u011b chce. Hned jak si lehnu, se ocit\u00e1m pod n\u00edm. Hladov\u011b m\u011b za\u010dne l\u00edbat. C\u00edt\u00edm jeho vzru\u0161en\u00ed na sv\u00e9m stehn\u011b. Zachv\u011bju se odporem. Jemu je \u00fapln\u011b jedno, \u017ee j\u00e1 vzru\u0161en\u00fd nejsem. St\u00e1le si tvrd\u011b bere moje rty a vt\u011bsn\u00e1 se mezi moje rozta\u017een\u00e9 nohy. Surov\u011b stisk\u00e1v\u00e1 moje boky a ot\u00edr\u00e1 se sv\u00fdm vzru\u0161en\u00edm o m\u016fj vstup. V moment\u011b, kdy to nejm\u00ed\u0148 \u010dek\u00e1m, do m\u011b na sucho a bez jak\u00e9koliv p\u0159\u00edpravy na jeden prudk\u00fd p\u0159\u00edraz pronikne. Hlasit\u011b za\u0159vu a bolestn\u011b kolem n\u011bj st\u00e1hnu svaly, co\u017e ho je\u0161t\u011b v\u00edc vydr\u00e1\u017ed\u00ed. Za\u010dne do m\u011b p\u0159ir\u00e1\u017eet a j\u00e1 se pod n\u00edm sv\u00edj\u00edm v bolestech. Ale to mu je \u00fapln\u011b jedno.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Pros\u00edm…“ \u0161eptnu na n\u011bkoho, kdo dr\u017e\u00ed nos\u00edtka na stran\u011b moj\u00ed hlavy.<\/div>\n

„Co? Co pros\u00edte?“ zareaguje. Myslel jsem si, \u017ee zase budu mluvit jen do v\u011btru.<\/div>\n
„Zavolejte ho… Zavolejte Billa. Pos\u00edm…“ mluv\u00edm z cesty. V\u016fbec nemysl\u00edm na n\u00e1sledky. Chci ho tu a te\u010dka. Kdyby o tom v\u011bd\u011bl ten jeho sta\u0159ec, zabije m\u011b. M\u00e1m v\u0161ak ze sebe \u0161patn\u00fd pocit. Pro\u010d mu sakra v\u011b\u0159\u00edm? Vid\u011bl jsem ho dvakr\u00e1t v \u017eivot\u011b. Nepozn\u00e1v\u00e1m s\u00e1m sebe. Boj\u00edm se s\u00e1m sebe.<\/div>\n
„Kdo to je? N\u011bjak\u00fd v\u00e1\u0161 p\u0159\u00edbuzn\u00fd? V\u00e1\u0161 bratr?“ vyzv\u00edd\u00e1 z\u00e1chran\u00e1\u0159, kdy\u017e m\u011b bere do nemocnice.<\/div>\n
„Bille… Bille…“ sna\u017e\u00edm se ze sebe dostat m\u00edsto odpov\u011bdi. Nech\u00e1pu, pro\u010d mu neodpov\u00edm a m\u00edsto toho st\u00e1le \u0159\u00edk\u00e1m jeho jm\u00e9no.<\/div>\n
„M\u00e1 halucinace, odvezte ho rychle na s\u00e1l, stabilizujte mu stav!“<\/div>\n
Po pravd\u011b, boj\u00edm se. Po\u0159\u00e1dn\u011b se boj\u00edm o sv\u016fj \u017eivot. Ti lid\u00e9 m\u011b p\u0159enesou na jin\u00e1 nos\u00edtka.<\/div>\n
„Vezm\u011bte ho na s\u00e1l! M\u00e1 vnit\u0159n\u00ed krv\u00e1cen\u00ed!“<\/div>\n
V\u00fdborn\u011b. U\u017e jen tohle mi chyb\u011blo. Fyzicky nejsem schopn\u00fd ud\u011blat v\u016fbec nic. Ani otev\u0159\u00edt o\u010di. Vn\u00edm\u00e1m, ale c\u00edt\u00edm se nemocn\u00fd.<\/div>\n
„P\u00edchn\u011bte mu to!“ p\u0159ik\u00e1\u017ee doktor. Co mi chce p\u00edchnout? Nedozv\u00edm se to, proto\u017ee poc\u00edt\u00edm bodav\u00fd pocit v \u017e\u00edle. Znova upad\u00e1m do bezv\u011bdom\u00ed…<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

St\u00e1le do m\u011b tvrd\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed a nereaguje na moje prosby, aby p\u0159estal. Jenom pod n\u00edm le\u017e\u00edm a modl\u00edm se, aby to skon\u010dilo. Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi st\u00e9kaj\u00ed slzy. Je\u0161t\u011b chv\u00edli do m\u011b p\u0159ir\u00e1\u017e\u00ed, a potom se do m\u011b s hlasit\u00fdm v\u00fdk\u0159ikem ud\u011bl\u00e1. C\u00edt\u00edm v sob\u011b jeho sperma a m\u00e1m co d\u011blat, abych se nepozvracel. Unaven\u011b se sval\u00ed vedle m\u011b, \u010d\u00edm\u017e ze m\u011b vyjde. Stul\u00edm se do klub\u00ed\u010dka a potichu vzlyk\u00e1m. Nem\u00e1m s\u00edlu v\u016fbec na nic. Vn\u00edm\u00e1m jen hroznou bolest, kter\u00e1 se \u0161\u00ed\u0159\u00ed m\u00fdm t\u011blem. On nic ne\u0159\u00edk\u00e1. D\u011bl\u00e1, jako bych tu v\u016fbec nebyl. Jako by m\u011b te\u010f prachsprost\u011b neo\u0161ukal.<\/div>\n

Vynalo\u017e\u00edm v\u0161echny svoje zb\u00fdvaj\u00edc\u00ed s\u00edly na to, abych vstal. Bez jedin\u00e9ho slova pomalu kulh\u00e1m pry\u010d z lo\u017enice. Po stehnech mi n\u011bco st\u00e9k\u00e1. Nem\u00e1m n\u00e1ladu zkoumat, jestli je to krev nebo jeho sperma. M\u00e1m takov\u00fd pocit, \u017ee to bude oboj\u00ed dohromady. Kone\u010dn\u011b se dostanu do koupelny, zamknu za sebou dve\u0159e a vlezu si do sprchy. Pust\u00edm na sebe proud hork\u00e9 vody a nech\u00e1m ho om\u00fdvat m\u00e9 bolav\u00e9 t\u011blo. Znovu se mi po tv\u00e1\u0159\u00edch spust\u00ed slzy, kter\u00e9 se v\u0161ak m\u00eds\u00ed s horkou vodou. Te\u010f si p\u0159eju jen jedno. B\u00fdt s n\u011bk\u00fdm, kdo m\u011b ochr\u00e1n\u00ed, kdo m\u011b ut\u011b\u0161\u00ed a nedovol\u00ed, aby u\u017e mi bylo ubli\u017eov\u00e1no. Ot\u00e1zkou je v\u0161ak jedno. Mohl jsem takov\u00e9ho \u010dlov\u011bka naj\u00edt v Tomovi?<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Nev\u00edm, jestli jsem mrtv\u00fd, anebo se prob\u00edr\u00e1m k \u017eivotu. Zoufale chci otev\u0159\u00edt o\u010di. Ud\u011bl\u00e1m to, nejist\u011b zamrk\u00e1m do ostr\u00e9ho sv\u011btla, kter\u00e9 pronik\u00e1 do pokoje skrz z\u0161ediv\u011bl\u00e9 z\u00e1clony. Pomalu za\u010d\u00edn\u00e1m rozezn\u00e1vat p\u0159edm\u011bty, zrak se st\u00e1le zaost\u0159uje, a\u017e vid\u00edm v\u0161echno, co pot\u0159ebuju. Ne, l\u017eu. Pot\u0159ebuju vid\u011bt Billa…<\/div>\n

V nemocni\u010dn\u00edm pokoji jsem celkem s\u00e1m. Jen j\u00e1 a p\u00edpaj\u00edc\u00ed p\u0159\u00edstroje napojen\u00e9 na mn\u011b. Dost m\u011b znerv\u00f3z\u0148uj\u00ed. Pot\u0159ebuju n\u011bkoho zavolat. Pot\u0159ebuju v\u011bd\u011bt, co se to vlastn\u011b d\u011bje.<\/div>\n
„Sestro!“ pokou\u0161\u00edm se zak\u0159i\u010det, ale m\u016fj hlas m\u011b zklame na pln\u00e9 \u010d\u00e1\u0159e. Nevyd\u00e1m ani nejmen\u0161\u00ed hl\u00e1sek. Nic! Chci vst\u00e1t. Jsem p\u0159\u00edli\u0161 netrp\u011bliv\u00fd na to, abych po\u010dkal, a\u017e n\u011bkdo p\u0159ijde. Rozhodnu se proto vyhledat pomoc s\u00e1m. Je to nerozv\u00e1\u017en\u00fd krok, j\u00e1 v\u00edm… Ale mus\u00edm. Pokus\u00edm se vst\u00e1t, ale ostr\u00e9 bolesti bodaj\u00edc\u00ed do m\u00e9ho b\u0159icha mi to p\u0159ekaz\u00ed. Tak moc, tak moc to bol\u00ed. Ze zoufalstv\u00ed se mi za\u010dnou drobn\u00e9 slzy dr\u00e1t ven. A to jsem si v\u017edy myslel, \u017ee p\u0159e\u017eiju i smrt. A p\u0159em\u016f\u017ee m\u011b jedna autohav\u00e1rie. Ale i tak mi to st\u00e1lo za t\u011bch p\u00e1r sekund, co jsem mohl Billa vid\u011bt. P\u0159izn\u00e1m se, m\u00e1m strach ze sebe. Pro\u010d? Proto\u017ee jsem se zamiloval na prvn\u00ed pohled. Proto…<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Sed\u00edm nah\u00fd v kout\u011b sprchy a hled\u00edm do pr\u00e1zdna. Voda u\u017e je vypnut\u00e1 a m\u00fdm t\u011blem proch\u00e1z\u00ed chlad. Ale nem\u00e1m v pl\u00e1nu se v nadch\u00e1zej\u00edc\u00edch hodin\u00e1ch n\u011bjak pohybovat. Je mi neskute\u010dn\u011b mizern\u011b. Slzy na m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch u\u017e taky zaschly. Jak je asi Tomovi? Je v po\u0159\u00e1dku? Douf\u00e1m, \u017ee ano. Alespo\u0148 on. Netu\u0161\u00edm, pro\u010d mi na n\u011bm najednou tak z\u00e1le\u017e\u00ed, ale ne\u0159e\u0161\u00edm to. V\u00edm, \u017ee jsem ud\u011blal chybu, kdy\u017e jsem ode\u0161el a nenechal si od n\u011bj pomoct. A za to te\u010f trp\u00edm. Jsem si t\u00edm jist\u00fd.<\/div>\n

„Bille, tak u\u017e vylez z t\u00e9 koupelny!“ ozve se najednou tlumen\u00e9 zavol\u00e1n\u00ed n\u00e1sledovan\u00e9 zabouch\u00e1n\u00edm na dve\u0159e. P\u0159i zvuku jeho hlasu sebou trhnu, av\u0161ak st\u00e1le setrv\u00e1v\u00e1m na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b. „Sly\u0161\u00ed\u0161? Tak otev\u0159i, sakra!“ zak\u0159i\u010d\u00ed. St\u00e1le nereaguju. A ani se nechyst\u00e1m reagovat. Hodl\u00e1m tady toti\u017e str\u00e1vit noc. „Otev\u0159i ty dve\u0159e!“ znovu za\u0159ve, ale nen\u00ed mu to nic platn\u00e9. Nakonec to nejsp\u00ed\u0161 vzd\u00e1, proto\u017ee u\u017e nic nesly\u0161\u00edm. S n\u00e1mahou vstanu a chci se p\u0159esunout k umyvadlu, ale moje nohy m\u011b neunesou. Op\u011bt klesnu na kolena. Op\u0159u se o chladnou ze\u010f a vzd\u00e1m jak\u00e9koliv pokusy o pohyb. Zav\u0159u o\u010di a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o Tomovi. Chci, aby byl v po\u0159\u00e1dku, v bezpe\u010d\u00ed. Chci ho vid\u011bt. Ale to te\u010f bohu\u017eel nep\u016fjde. Trochu pohodln\u011bji se uveleb\u00edm na studen\u00e9 podlaze koupelny a pono\u0159\u00edm se do neklidn\u00e9ho sp\u00e1nku. Snad se moje r\u00e1ny brzy zahoj\u00ed.<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

Zhluboka d\u00fdch\u00e1m, sna\u017e\u00edm se p\u0159ekousnout tu bolest. Zjistil jsem, \u017ee m\u011b nebol\u00ed jen b\u0159icho a hlava, ale kompletn\u011b cel\u00e9 t\u011blo. Usly\u0161\u00edm, jak n\u011bkdo otev\u00edr\u00e1 dve\u0159e od m\u00e9ho pokoje. Prudce se ohl\u00e9dnu, kdo to je, a zase jen ml\u010dky zast\u00e9n\u00e1m.<\/div>\n

„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ vejde dovnit\u0159 sest\u0159i\u010dka a dva dokto\u0159i. Jsou oble\u010den\u00ed cel\u00ed v b\u00edl\u00e9m, jako banda and\u011bl\u016f. „Nena\u0161li jsme \u017e\u00e1dn\u00e9 va\u0161e doklady. M\u016f\u017eete n\u00e1m pov\u011bd\u011bt svoje jm\u00e9no?“ promluv\u00ed na m\u011b doktor. Po\u010dkat. Nev\u00ed, \u017ee nem\u016f\u017eu mluvit?<\/div>\n
„Tom…“ odpov\u00edm \u0161eptem. Oh, hlas se mi \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b vr\u00e1til aspo\u0148 na \u0161ept\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„Sestro, p\u00edchn\u011bte mu v\u00fd\u017eivu na vr\u00e1cen\u00ed hlasu…“ p\u0159ik\u00e1\u017ee j\u00ed a ona u\u017e cupit\u00e1 pro n\u011bjak\u00e9 hnusn\u00e9 injekce.<\/div>\n
„Neboj se, za chvilku se ti hlas vr\u00e1t\u00ed, potom n\u00e1m v\u0161echno pov\u00ed\u0161… Bol\u00ed t\u011b hlava? B\u0159icho? Sta\u010d\u00ed, kdy\u017e p\u0159ik\u00fdvne\u0161.“<\/div>\n
Bol\u00ed m\u011b v\u0161echno. \u00dapln\u011b. Proto za\u010dnu rychle p\u0159ikyvovat hlavou. Au! Sakra, i krk m\u011b bol\u00ed. Toto mi byl \u010dert dlu\u017en\u00fd. Najednou m\u011b za\u010dne stra\u0161n\u011b p\u00e1lit v krku. C\u00edt\u00edm se, jako kdybych cel\u00fd \u017eivot nem\u011bl v hrdle kapku vody.<\/div>\n
„Vodu… pros\u00edm, pot\u0159ebuju vodu…“ toto u\u017e pov\u00edm skoro norm\u00e1ln\u00edm hlasem.<\/p>\n

Bill:<\/p>\n

Pomalu otev\u0159u o\u010di. Zam\u017eour\u00e1m do ostr\u00e9ho sv\u011btla v koupeln\u011b, ne\u017e se po\u0159\u00e1dn\u011b rozkouk\u00e1m. Nev\u00edm, jak dlouho jsem spal a ani nev\u00edm, kolik tak m\u016f\u017ee b\u00fdt hodin. Moje t\u011blo st\u00e1le dost bol\u00ed, ale u\u017e je to aspo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b lep\u0161\u00ed. Zvednu se z podlahy, a co nejti\u0161eji oto\u010d\u00edm kl\u00ed\u010dem v z\u00e1mku. Chv\u00edli po\u010dk\u00e1m, jestli n\u00e1hodou neusly\u0161\u00edm n\u011bco, co by nazna\u010dovalo jeho p\u0159\u00edtomnost v dom\u011b. Nic se ov\u0161em ned\u011bje, proto ti\u0161e otev\u0159u dve\u0159e a vyklouznu z koupelny. Po \u0161pi\u010dk\u00e1ch na\u0161lapuji chodbou a dojdu a\u017e do sv\u00e9 \u0161atny, kter\u00e1 m\u00e1 sp\u00ed\u0161 podobu velk\u00e9ho pokoje, kde jsou v\u0161ak jen sam\u00e9 sk\u0159\u00edn\u011b nacpan\u00e9 t\u011bmi nejzna\u010dkov\u011bj\u0161\u00edmi kousky oble\u010den\u00ed. Zamknu za sebou dve\u0159e a \u00falevn\u011b vydechnu. Tohle jsem zvl\u00e1dl. Zjist\u00edm, \u017ee u\u017e je r\u00e1no. To jsem v\u00e1\u017en\u011b spal tak dlouho? P\u0159ejdu k jedn\u00e9 ze sk\u0159\u00edn\u00ed a otev\u0159u ji. Vyt\u00e1hnu jen oby\u010dejn\u011bj\u0161\u00ed \u010dern\u00e9 kalhoty a \u0161ediv\u00e9 tri\u010dko. K tomu si vezmu \u010dern\u00fd kab\u00e1tek. Oble\u010du se do \u010dist\u00fdch v\u011bc\u00ed a vyberu si jedny z mnoha slune\u010dn\u00edch br\u00fdl\u00ed, kter\u00e9 se mi hod\u00ed k outfitu. Ani v t\u011bchto chv\u00edl\u00edch m\u011b neopou\u0161t\u00ed smysl pro m\u00f3du. Pod\u00edv\u00e1m se na sebe do zrcadla. Vypad\u00e1m jak troska. Ale chci j\u00edt za Tomem. Mus\u00edm zjistit, jak je mu. Jestli je v po\u0159\u00e1dku. Douf\u00e1m, \u017ee ano…<\/p>\n

Tom:<\/p>\n

„Vodu? Chce\u0161 vodu?“<\/div>\n

Asi mi nerozum\u011bl, kdy\u017e se tak pt\u00e1.<\/div>\n
„Vodu… pros\u00edm…“ po\u017e\u00e1d\u00e1m a druh\u00fd doktor mi p\u0159inese sklenici s vodou. P\u0159istoup\u00ed k moj\u00ed posteli a j\u00e1 se po t\u00e9 sklen\u011bn\u00e9 v\u011bci pln\u00e9 z\u00e1chrany m\u00e9ho krku nat\u00e1hnu. Uchop\u00edm ji zk\u0159ehl\u00fdmi oslaben\u00fdmi prsty, ale zjevn\u011b m\u00e1m je\u0161t\u011b velmi m\u00e1lo s\u00edly. Skleni\u010dka spadne na zem a cel\u00fd jej\u00ed obsah se vylije na podlahu.<\/div>\n
„P-promi\u0148te, j\u00e1 jsem necht\u011bl…“ omlouv\u00e1m se rychle. V\u016fbec by mi nedo\u0161lo, \u017ee nedok\u00e1\u017eu udr\u017eet skleni\u010dku s vodou.<\/div>\n
„To nic, to nic,“ p\u0159ijde sest\u0159i\u010dka s tou injekc\u00ed.<\/div>\n
„Sle\u010dno, u\u017e nen\u00ed t\u0159eba. Na\u0161emu pacientovi se hlas vr\u00e1til.“<\/div>\n
Sest\u0159i\u010dka proto\u010d\u00ed o\u010di. Zjevn\u011b je na\u0161tvan\u00e1, \u017ee musela p\u0159ej\u00edt cel\u00e9 poschod\u00ed kv\u016fli nepot\u0159ebn\u00e9 injekci. „Tak, jak se jmenuje\u0161?“ vyt\u00e1hl zpoza zad podlo\u017eku s pap\u00edrem a z kapsy pero. Za\u010dal zapisovat.<\/div>\n
„Jsem… Jsem Tom Tr\u00fcmper.“<\/div>\n
Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. Prvn\u00edch p\u00e1r sekund jsem si nemohl vzpomenout, jak se jmenuju. D\u00edky bohu jsem si v moment\u011b vzpomn\u011bl.<\/div>\n
„Kolik ti je let?“<\/div>\n
„Dvacet jedna,“ mlad\u00e1 blon\u010fat\u00e1 sest\u0159i\u010dka zbyst\u0159ila u\u0161i. Mo\u017en\u00e1 si myslela, \u017ee jsem mlad\u0161\u00ed. Anebo j\u00e1 nev\u00edm.<\/div>\n
„Co se ti vlastn\u011b stalo? Nikdo to tu vlastn\u011b ani nev\u00ed…“<\/div>\n
P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem. V hlav\u011b se mi prom\u00edtaly miliony obraz\u016f z toho ve\u010dera.<\/div>\n
„J\u00e1… J\u00e1 jsem havaroval…“<\/p>\n

Vypr\u00e1v\u011bl jsem jim v\u0161echno, co si pamatuju. Cht\u011bl jsem \u0159\u00edct, aby zavolali toho chlapce, co zavolal sanitku, ale p\u0159emohl jsem se. Co kdyby n\u00e1hodou ti dokto\u0159i znali star\u00e9ho a n\u011bco by se zvrtlo? To nem\u016f\u017eu riskovat. Ani kv\u016fli Billovi.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Stoj\u00edm p\u0159ede dve\u0159mi svoj\u00ed \u0161atny a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Kdyby tu byl, ur\u010dit\u011b by se po mn\u011b sh\u00e1n\u011bl. Ale co kdy\u017e jen \u010dek\u00e1, a\u017e vylezu? Netu\u0161\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Hlavn\u011b se mus\u00edm n\u011bjak dostat z bar\u00e1ku. Dod\u00e1m si odvahy a pomalu stisknu kliku. Pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi vykouknu na chodbu, po kter\u00e9 se pe\u010dliv\u011b rozhl\u00e9dnu. Kdy\u017e zaznamen\u00e1m, \u017ee tu moment\u00e1ln\u011b nikdo nen\u00ed, vyjdu ven. Pomalu na\u0161lapuji a dojdu tak a\u017e do kuchyn\u011b. Tam je jedna z na\u0161ich slu\u017eebn\u00fdch.<\/div>\n
„Wolfgang je doma?“ zept\u00e1m se r\u00e1doby ledabyle, ani\u017e bych j\u00ed v\u011bnoval jedin\u00fd pohled. M\u00edsto toho jdu do lednice a vyt\u00e1hnu si stoprocentn\u00ed pomeran\u010dov\u00fd d\u017eus, kter\u00fd si okam\u017eit\u011b naliju do sklenice. Po\u0159\u00e1dn\u011b se napiju a zbytek ve skleni\u010dce polo\u017e\u00edm na linku.<\/div>\n
„Ne, pane. Odjel zhruba p\u0159ed hodinou,“ \u0161pitne a v\u011bnuje se svoj\u00ed pr\u00e1ci. Spokojen\u011b si zamru\u010d\u00edm. Alespo\u0148 pro te\u010f nebudou \u017e\u00e1dn\u00e9 probl\u00e9my. Je\u0161t\u011b chvilku zaduman\u011b stoj\u00edm a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm, jak bych se v nemocnici nejl\u00e9pe dostal k Tomovi, ale potom se rozhodnu kone\u010dn\u011b n\u011bco ud\u011blat. Jdu do vstupn\u00ed haly, ale m\u00edso toho, abych \u0161el vstupn\u00edmi dve\u0159mi, rad\u011bji zam\u00ed\u0159\u00edm k men\u0161\u00edm postrann\u00edm dve\u0159\u00edm, kter\u00e9 vedou do gar\u00e1\u017ee. Cestou si je\u0161t\u011b vezmu kl\u00ed\u010dky od sv\u00e9 \u010dern\u00e9 Audi R8 a vz\u00e1p\u011bt\u00ed do n\u00ed rychle nasednu. D\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm si otev\u0159u vrata od gar\u00e1\u017ee a vyjedu ven. Zase je za sebou zav\u0159u, a potom u\u017e uh\u00e1n\u00edm sm\u011brem do centra m\u011bsta.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

„Pane doktore? M-m\u011bl bych na v\u00e1s jednu obrovskou prosbu,“ p\u0159em\u016f\u017eu se. J\u00e1 ho prost\u011b mus\u00edm vid\u011bt. Te\u010f hned.<\/div>\n
„O co jde?“ doktor zv\u011bdav\u011b pozvedne jedno obo\u010d\u00ed.<\/div>\n
„V\u00edte… Ten chlapec, co p\u0159ivolal z\u00e1chranku… Nemohl byste se s n\u00edm n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem spojit? Cht\u011bl bych mu pod\u011bkovat…“ narychlo vym\u00fd\u0161l\u00edm d\u016fvod. Ale kdy\u017e se to tak vezme, mluv\u00edm pravdu. Kdyby nebylo jeho, zem\u0159el bych. Celkem jist\u011b. V\u00edm to.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, to nebude probl\u00e9m. M\u00e1me kontakt na jeho… uhm…“ odml\u010d\u00ed se, „…p\u0159\u00edtele…“ p\u0159i tom slov\u011b m\u011b polije men\u0161\u00ed n\u00e1val hn\u011bvu. Pro\u010d mu tak \u0159\u00edk\u00e1? Nen\u00ed to jeho p\u0159\u00edtel! Nem\u016f\u017ee b\u00fdt!<\/div>\n
„Nen\u00ed to jeho p\u0159\u00edtel…“ zamuml\u00e1m si s\u00e1m pro sebe. M\u00e1m siln\u00e9 nutk\u00e1n\u00ed \u0159\u00edct si to nahlas. Po\u010dkat. M\u00e1 kontakt jen na toho blbce?<\/div>\n
„A-a nem\u016f\u017eete se spojit p\u0159\u00edmo s n\u00edm?“ zkou\u0161\u00edm \u0161t\u011bst\u00ed. Mo\u017en\u00e1… Ale pochybuju. To by hned \u0159ekl, \u017ee ho m\u00e1.<\/div>\n
„Vlastn\u011b, m\u016f\u017eu to za\u0159\u00eddit…“<\/div>\n
To je skv\u011bl\u00e9! Ale… Douf\u00e1m, \u017ee z toho nebudu m\u00edt probl\u00e9my.<\/div>\n
„Opravdu? To bych v\u00e1m byl velmi vd\u011b\u010dn\u00fd,“ usm\u00e1l jsem se na n\u011bj. To je nejlep\u0161\u00ed zpr\u00e1va za posledn\u00ed t\u00fdden.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Tom: „Bille, poj\u010f se mnou,“ navrhnu mu. Ne, j\u00e1 ho doslova \u017e\u00e1d\u00e1m o to, aby \u0161el. Pot\u0159ebuju ho tu. Na sv\u011bt\u011b nem\u00e1m nikoho, nev\u00edm pro\u010d pr\u00e1v\u011b on. V\u00e1\u017en\u011b. Pro\u010d? Vid\u011bl jsem ho p\u00e1rkr\u00e1t v \u017eivot\u011b. Pro\u010d, kdy\u017e ho nem\u00e1m u<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6863","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6863","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6863"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6863\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6863"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6863"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6863"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}