{"id":6871,"date":"2012-03-01T18:00:00","date_gmt":"2012-03-01T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6852"},"modified":"2012-03-01T18:00:00","modified_gmt":"2012-03-01T17:00:00","slug":"prayers-to-stars-19","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/01\/prayers-to-stars-19\/","title":{"rendered":"Prayers to Stars 19."},"content":{"rendered":"
autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut po Billov\u011b odchodu jen tak st\u00e1l na kraji st\u0159echy. Nesledoval d\u011bn\u00ed dole ve vesnici, sv\u016fj zrak up\u00edral k obloze, dnes podivn\u011b zata\u017een\u00e9, jako by u\u017e jen to po\u010das\u00ed v\u011bstilo n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. V duchu se ti\u0161e modlil ke hv\u011bzd\u00e1m, d\u00e1val jim v\u0161e sv\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed a beznad\u011bj a ony mu za odm\u011bnu darovaly s\u00edlu a nad\u011bji. C\u00edtil jejich p\u0159\u00edval energie, c\u00edtil, jak k n\u011bmu promlouvaj\u00ed sv\u00fdm k\u0159i\u0161\u0165\u00e1lov\u00fdm hlasem.<\/div>\n
Ti\u0161e si povzdychl, na mal\u00fd moment zav\u0159el o\u010di, aby jejich dar mohl p\u0159ijmout, pak se od nich odvr\u00e1til. Vydal se do boje, nep\u0159ipraven\u00fd, av\u0161ak s touhou zv\u00edt\u011bzit nad sv\u00fdm strachem. Byl odhodlan\u00fd bojovat do posledn\u00ed kapky krve, tu si v\u0161ak schov\u00e1val pouze pro Billa a svou hol\u010di\u010dku.<\/p>\n

Bylo t\u011b\u017ek\u00e9 se soust\u0159edit na boj, kdy\u017e v\u011bd\u011bl, \u017ee Bill s Ashou mohou b\u00fdt ve v\u00e1\u017en\u00e9m nebezpe\u010d\u00ed, do kter\u00e9ho Billa s\u00e1m vyslal. Nyn\u00ed toho litoval, ale stejn\u011b u\u017e bylo pozd\u011b a on s t\u00edm nemohl nic ud\u011blat. Mohl jen doufat.<\/div>\n

Sl\u00edbil si, \u017ee bude bojovat pro n\u011b. Bil se ze sil, kter\u00e9 mu v\u011bnovaly hv\u011bzdy a nep\u0159est\u00e1val ani po n\u011bkolika hodin\u00e1ch, kdy padal \u00fanavou. Bolelo jej cel\u00e9 t\u011blo, odum\u00edraly mu kon\u010detiny, t\u00e9m\u011b\u0159 nesta\u010dil popadat dech a c\u00edtil se ohro\u017een, a p\u0159itom n\u00e1hle t\u00edm siln\u00fdm. V \u017eil\u00e1ch mu kolovala agresivita a neboj\u00e1cnost, kterou zd\u011bdil po sv\u00e9m neprav\u00e9m otci. Byl vychov\u00e1n pro boj a n\u00e1sil\u00ed, ale nebyl pro n\u011bj stvo\u0159en. St\u00e1le c\u00edtil, \u017ee sem nepat\u0159\u00ed a jeho pocit byl opr\u00e1vn\u011bn\u00fd.<\/p>\n

Ub\u011bhlo n\u011bkolik dlouh\u00fdch hodin. N\u011bkolik t\u011b\u017ek\u00fdch, nejt\u011b\u017e\u0161\u00edch hodin v jeho \u017eivot\u011b. U\u017e mnohokr\u00e1t se z\u00fa\u010dastnil boje, poka\u017ed\u00e9 dobrovoln\u011b, a k tomu v\u0161emu i tajn\u011b, jeliko\u017e m\u011bl jeho otec strach, \u017ee by mohl v bitv\u011b padnout a v\u0161echny jeho pl\u00e1ny a sny by byly r\u00e1zem pry\u010d, nem\u011bl by kdo pokra\u010dovat v jeho vl\u00e1d\u011b. Ale Tom nikdy neposlouchal jeho rozkazy. Chodil bojovat u\u017e jen z principu. \u017dil v t\u00e9to vesnici, m\u011bl vl\u00e1dnout lidem, kte\u0159\u00ed kv\u016fli rozpor\u016fm jeho otce a jejich vl\u00e1dce um\u00edrali, a on m\u011bl jen sed\u011bt a nic ned\u011blat? Byl to p\u0159eci i jeho boj! Byl to jeho lid a jeho lid nemohl jen tak pro nic za nic um\u00edrat v boji, kter\u00fd oni necht\u011bli, kter\u00e9ho se ob\u00e1vali ka\u017ed\u00fdm dnem, ka\u017edou hodinou. Cht\u011bli b\u00fdt pouze se sv\u00fdmi rodinami. A to kv\u016fli rozmar\u016fm jeho otce nemohli. Proto bojoval. Aby ud\u011blal alespo\u0148 n\u011bco m\u00e1lo pro jejich \u017eivoty. A tak\u00e9 proto\u017ee pat\u0159il mezi n\u011b, proto\u017ee m\u011bl tak\u00e9 rodinu, proto\u017ee ji tak\u00e9 cht\u011bl ochr\u00e1nit. Byl pouh\u00fdm ob\u010danem t\u00e9to vesni\u010dky, \u010dlenem tohoto kmene. Nebyl d\u016fvod, pro\u010d by m\u011bl pov\u00fd\u0161en\u011b sed\u011bt na tr\u016fnu<\/em> a \u010dekat, a\u017e mu jak\u00fdsi posel p\u0159ijde ozn\u00e1mit v\u00fdhru \u010di prohru.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Nev\u011bd\u011bl kolikr\u00e1t, ale u\u017e mnohokr\u00e1t bojoval, \u0161el proti mnohem siln\u011bj\u0161\u00edm, star\u0161\u00edm a zku\u0161en\u011bj\u0161\u00edm mu\u017e\u016fm. Poka\u017ed\u00e9 ale vyhr\u00e1l. A v\u011bd\u011bl pro\u010d. Bojoval hlavn\u011b srdcem. Bojoval proto, \u017ee cht\u011bl pomoci, ne proto, \u017ee cht\u011bl zab\u00edjet, zmocnit se dal\u0161\u00edho \u00fazem\u00ed.<\/div>\n
Nikdy v\u0161ak nebyl tak unaven\u00fd, nikdy nebyl tak bez energie. Jako by prchala ka\u017edi\u010dk\u00fdm pohybem.<\/div>\n
State\u010dn\u011b v\u0161ak pob\u00edhal vesnic\u00ed. U\u017e d\u00e1vno p\u0159estal po\u010d\u00edtat, kolik mu\u017e\u016f zranil, kolik lid\u00ed zabil. Nemohlo mu to b\u00fdt l\u00edto, nemohlo jej tr\u00e1pit sv\u011bdom\u00ed. Pat\u0159ilo to k jeho \u017eivotu, k \u017eivotu v\u0161ech zdej\u0161\u00edch lid\u00ed. Smrt tady byla na denn\u00edm po\u0159\u00e1dku. A on si nemohl vybrat. Musel zab\u00edjet.<\/div>\n
Zabij, nebo bude\u0161 zabit.<\/p>\n

<\/em> Podlomila se mu kolena a jeho t\u011blo upadlo i s Ashou do tepl\u00e9ho p\u00edsku. U\u017e sv\u00e9 t\u011blo ani nec\u00edtil, jako by bylo ciz\u00ed a on v n\u011bm m\u011bl jen dob\u011bhnout na samotn\u00fd v\u00fdchod, zachr\u00e1nit jeden nevinn\u00fd \u017eivot.<\/div>\n

Vstal. Nohy jej p\u0159estaly poslouchat u\u017e d\u00e1vno, jeho dech byl t\u011b\u017ek\u00fd. Nejrad\u0161i by se vzdal, z\u016fstat le\u017eet, u\u017e nikdy se nepohnout. P\u0159esto v\u0161echno ale vstal. Znovu a ne naposled. Vstal a b\u011b\u017eel d\u00e1l, p\u0159es v\u0161echnu bolest, unavenost, mal\u00e1tnost, strach, panickou hr\u016fzu.<\/div>\n
Padal. Vst\u00e1val. Padal. Vzd\u00e1val se. Vst\u00e1val. A zase padal, u\u017e to cht\u011bl op\u011bt vzd\u00e1t, pak v\u0161ak vstal. Zase. A po\u0159\u00e1d dokola, st\u00e1le to sam\u00e9, jako v n\u011bjak\u00e9m za\u010darovan\u00e9m kruhu.<\/p>\n

„Billy, zvl\u00e1dne\u0161 to. Jsi p\u0159eci siln\u00fd, v\u00edm to. Bojuj, pros\u00edm! Nechci zem\u0159\u00edt!“ Asha mu \u0161eptala do ucha, p\u0159itisknut\u00e1 na jeho hrudi. Dr\u017eela se ho kolem krku, odhrnovala mu zpocen\u00e9 vlasy z tv\u00e1\u0159e, ov\u00edvala mu obli\u010dej a povzbudiv\u011b hladila po rameni. Cht\u011bla mu pomoct, cht\u011bla jeho pozornost odl\u00e1kat od nekone\u010dn\u00e9 cesty, av\u0161ak netu\u0161ila, jak. „Tomi m\u011b toho nau\u010dil moc, opravdu moc. Ale nikdy mi ne\u0159ekl, co m\u00e1m ud\u011blat, abych n\u011bkomu zmen\u0161ila z\u00e1t\u011b\u017e na srd\u00ed\u010dku.“ Omluvn\u011b se zad\u00edvala do jeho uslzen\u00fdch o\u010d\u00ed a stiskla mu rameno o n\u011bco siln\u011bji. Ud\u011blalo j\u00ed nezkrotnou radost, kdy\u017e se o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e9 o\u010di zaleskly a p\u0159esto, \u017ee Bill s n\u00ed v n\u00e1ru\u010d\u00ed znovu kle\u010del, popadal dech a bojoval s touhou to vzd\u00e1t, p\u0159esto v\u0161echno se dok\u00e1zal pousm\u00e1t a z posledn\u00edch sil se k n\u00ed naklonil a l\u00edbnul ji na \u010delo.<\/p>\n

„U\u017e to nezvl\u00e1dnu, srd\u00ed\u010dko. Mus\u00ed\u0161 pokra\u010dovat sama, u\u017e to nem\u016f\u017ee b\u00fdt daleko.“<\/div>\n

„Ne! Nikdy bych tady sv\u00e9ho Billyho nenechala! M\u00e1m za \u00fakol t\u011b hl\u00eddat, v\u00ed\u0161?“ P\u0159itiskla se na jeho hrudn\u00edk a zaposlouchala se do spla\u0161en\u00e9ho tlukotu jeho srdce. Moud\u0159e pok\u00fdvala hlavou, pot\u00e9 se odvr\u00e1tila tak, aby se mohla op\u011bt zad\u00edvat do jeho o\u010d\u00ed. „Ale tv\u00e9 srd\u00ed\u010dko mi pr\u00e1v\u011b po\u0161eptalo, \u017ee chce pokra\u010dovat, \u017ee to zvl\u00e1dne. Ty jsi unaven\u00fd, ale tv\u00e9 srd\u00ed\u010dko je moc siln\u00e9, copak nec\u00edt\u00ed\u0161, jak bije? To proto, \u017ee t\u011b chce povzbudit!“ Bill se musel znovu usm\u00e1t. A\u010d byl unaven\u00fd, jej\u00ed slova jej dok\u00e1zala povzbudit a uklidnit. A tak\u00e9 mu dodat odvahu a s\u00edlu. V\u011bd\u011bl, \u017ee pro ni bude schopen bojovat do samotn\u00e9ho konce. Cht\u011bl tomu d\u00edt\u011bti dop\u0159\u00e1t norm\u00e1ln\u00ed d\u011btstv\u00ed, cht\u011bl mu d\u00e1t l\u00e1sku, velkou rodinu, v\u0161e, co si zaslou\u017e\u00ed. Byla tak moudr\u00e1 na pouh\u00e9 sedmilet\u00e9 d\u00edt\u011b, m\u011bla srdce na spr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b a v\u017edy v\u011bd\u011bla, co je spr\u00e1vn\u00e9 a co \u0161patn\u00e9. Vn\u00edmala osoby \u00fapln\u011b jinak ne\u017e ka\u017ed\u00e9 jin\u00e9 d\u00edt\u011b. To proto, \u017ee vyrostla v prost\u0159ed\u00ed, kde si musela uv\u011bdomit spoustu v\u011bc\u00ed, nau\u010dit se toho tolik.<\/p>\n

V\u011bd\u011bla v\u00edce ne\u017e kdejak\u00fd dosp\u011bl\u00fd \u010dlov\u011bk. Ale nejv\u00edce se o to zaslou\u017eil pr\u00e1v\u011b Tom. Vychoval ji l\u00e9pe, ne\u017e mohl kdokoli jin\u00fd na t\u00e9to zemi. Vychoval ji podle sv\u00e9ho obrazu, mluvil s n\u00ed jako rovn\u00fd s rovn\u00fdm, kdy\u017e n\u011bco cht\u011bla v\u011bd\u011bt, odpov\u011bd\u011bl j\u00ed, vysv\u011btlil, cokoli cht\u011bla, nikdy neodm\u00edtal odpov\u011bd\u011bt, neodb\u00edhal od t\u00e9matu. A\u0165 se jej\u00ed ot\u00e1zka t\u00fdkala \u010dehokoli, on v\u017edy nalezl tu spr\u00e1vnou odpov\u011b\u010f a vylo\u017eil j\u00ed ji up\u0159\u00edmn\u011b, a\u0165 u\u017e byla jak\u00e1koli. V\u011b\u0159il v n\u00ed a v jej\u00ed schopnosti. Kdy\u017e mu sl\u00edbila, nemusel se ob\u00e1vat, kdy\u017e jej ujistila, \u017ee se zvl\u00e1dne postarat sama o sebe, v\u011bd\u011bl, \u017ee to opravdu zvl\u00e1dne, kdy\u017e jej upozornila, \u017ee ud\u011blal chybu, pod\u011bkoval j\u00ed a opravil se, nikdy ne\u0159ekl, \u017ee je pouh\u00fdm d\u00edt\u011btem, zato on je dosp\u011bl\u00fdm. Milovali se tak, jak m\u016f\u017ee jen dcera s otcem. On pro ni byl t\u00edm nejlep\u0161\u00edm otcem, i kdy\u017e ne biologick\u00fdm. Ale oni dva to tak nebrali. Pro n\u011b znamenal pojem t\u00e1ta<\/em> n\u011bco zcela odli\u0161n\u00e9ho. Byla to osoba, kter\u00e1 dok\u00e1\u017ee sv\u00e9 d\u00edt\u011b neskonale milovat, kter\u00e1 je pro n\u011bho vzorem, dok\u00e1\u017ee ho nau\u010dit, pochopit, ochr\u00e1nit, vychovat, b\u00fdt s n\u00edm p\u0159es v\u0161echny probl\u00e9my, strasti, p\u0159ek\u00e1\u017eky, nikdy ho neopustit, ud\u011blat pro n\u011bho cokoli. A p\u0159esn\u011b takov\u00fd Tom byl.<\/p>\n

„M\u00e1\u0161 \u00faplnou pravdu, zlat\u00ed\u010dko. M\u00e9 t\u011blo nem\u016f\u017ee, ale m\u00e1 du\u0161e je po\u0159\u00e1d siln\u00e1 a ud\u011bl\u00e1 cokoli, aby n\u00e1s dva zachr\u00e1nila.“ Odhodlan\u011b si ji p\u0159itiskl na t\u011blo a vstal. Nevn\u00edmal bolest nohou, nevn\u00edmal p\u0159et\u00e1hnut\u00e9 svaly a \u0161lachy, prost\u011b pokra\u010doval d\u00e1l, tak jak to cht\u011blo jeho nitro.<\/div>\n

„Hv\u011bzdy ti dodaly s\u00edlu,“<\/em> za\u0161eptala s pohledem up\u0159en\u00fdm na nebe.<\/p>\n

Dostal n\u011bkolik ran do b\u0159icha. Uc\u00edtil prudk\u00fd n\u00e1raz, jak ztratil rovnov\u00e1hu a ude\u0159il se bokem o poz\u016fstalou ze\u010f v\u011bznice. Jen tak tak se mu poda\u0159ilo se zachytit. Na nohou se dr\u017eel z posledn\u00edch sil – pr\u00e1v\u011b z t\u011bch posledn\u00edch sil, o kter\u00fdch \u0159\u00edkal, \u017ee pat\u0159\u00ed pr\u00e1v\u011b Billovi a Ashe. U\u017e nemohl, byl zcela vys\u00edlen\u00fd jak fyzicky tak psychicky. Cel\u00fd boj jej uvnit\u0159 s\u017e\u00edral pocit strachu, panika\u0159il, jeliko\u017e netu\u0161il, jestli jsou osoby jeho srdce v bezpe\u010d\u00ed, jestli se jim nic nestalo. Posledn\u00ed hodinu se nedok\u00e1zal soust\u0159edit v\u016fbec. Ztr\u00e1cel kontrolu nad sv\u00fdmi pohyby, zrak se mu zaml\u017eoval pod p\u0159\u00edvalem horka.<\/p>\n

Vydr\u00e1pal se na nohy, nevzdal to ani po n\u011bkolika marn\u00fdch pokusech, a p\u0159ece jen se mu to nakonec povedlo. Soust\u0159edil se pouze na sv\u00e9 nohy, je\u017e odm\u00edtaly poslouchat. Svou pozornost\u00ed jim domlouval a pomohlo to. Vzchopil se, op\u0159en o ze\u010f n\u011bkolik kr\u00e1tk\u00fdch vte\u0159in odpo\u010d\u00edval, hlavu zaklon\u011bnou, zprudka nab\u00edraj\u00edc do plic hork\u00fd a lepkav\u00fd vzduch. Ve chv\u00edli, kdy u\u017e se cht\u011bl od zdi odlepit a podep\u0159\u00edt se pouze sv\u00fdmi kon\u010detinami, do n\u011bj n\u011bkdo vrazil a svalil jej zp\u011bt na zem. N\u011bco t\u011b\u017ek\u00e9ho se p\u0159evalilo p\u0159es jeho t\u011blo – nejsp\u00ed\u0161 dal\u0161\u00ed mrtv\u00fd. Pak v\u0161ak uc\u00edtil, jak cosi pro\u0161lo jeho t\u011blem. Jako rychl\u00e1 st\u0159ela se vkl\u00ednila do jeho k\u016f\u017ee a tam tak\u00e9 z\u016fstala. Skoro nec\u00edtil bolest, jen nep\u0159\u00edjemn\u00fd pocit, jak se do n\u011bj to cosi zar\u00fdvalo. C\u00edtil, jak mu po pa\u017ei st\u00e9k\u00e1 hust\u00e1 tekutina. P\u0159ilo\u017eil si na r\u00e1nu druhou ruku. Krev, je\u017e mu spo\u010dinula na prstech, vid\u011bl rozmazan\u011b, a kdyby nec\u00edtil jej\u00ed pach, snad by ji ani nerozeznal.<\/div>\n

Padl na zem jako jeden z t\u011bch, kter\u00e9 p\u0159ed pouhou chvilkou sr\u00e1\u017eel on s\u00e1m. Vid\u011bl jen vlnu p\u00edsku, jak se na n\u011bj val\u00ed jako lavina sn\u011bhu.<\/div>\n
Sn\u00edh. Jak dlouho nevid\u011bl to pr\u016fzra\u010dn\u00e9, \u010dist\u00e9, kouzeln\u00e9 chm\u00fd\u0159\u00ed. Jak dlouho nec\u00edtil jeho chlad a osv\u011b\u017euj\u00edc\u00ed v\u016fni. Jak…<\/p>\n

D\u016fm je\u0161t\u011b odpo\u010d\u00edval v naprost\u00e9 tichosti. Brzk\u00e9 r\u00e1no v\u0161ak p\u0159ineslo n\u011bkolik slab\u00fdch slune\u010dn\u00edch paprsk\u016f, kter\u00e9 se zableskly v pr\u016fzra\u010dn\u00fdch kusech ledu, je\u017e visely za okny, opatrn\u011b se prodraly skrz sklen\u011bnou v\u00fdpl\u0148 oken a oz\u00e1\u0159ily ztmavl\u00e9 m\u00edstnosti.<\/em><\/div>\n

Jedin\u00fdm um\u011bl\u00fdm zdrojem sv\u011btla byl vysok\u00fd v\u00e1no\u010dn\u00ed strome\u010dek, jen\u017e hrd\u011b st\u00e1l v ob\u00fdvac\u00ed m\u00edstnosti. Py\u0161nil se sv\u00fdmi \u010derven\u00fdmi a zlat\u00fdmi sv\u011bt\u00e9lky, vesele jimi poblik\u00e1val a hl\u00eddal kupu d\u00e1rk\u016f, je\u017e pozd\u011b v noci jak\u00e1si ruka ukl\u00e1dala k jeho kmeni.<\/p>\n

<\/em> O patro v\u00fd\u0161, za pootev\u0159en\u00fdmi dve\u0159mi, ti\u0161e spal sotva t\u0159\u00edlet\u00fd chlape\u010dek, hust\u00e9 blon\u010fat\u00e9 vl\u00e1sky rozprost\u0159en\u00e9 po modr\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i. Spokojen\u011b si pochrupoval, p\u0159i\u010dem\u017e ve sv\u00e9 mal\u00e9 ru\u010dce sv\u00edral bratr\u016fv stejn\u011b zlatav\u00fd pram\u00ednek vlas\u016f. Oba se ve sp\u00e1nku sladce usm\u00edvali, a jejich sny byly jisto jist\u011b tak\u00e9 stejn\u00e9.<\/em><\/div>\n

Netrvalo dlouho, oba ve stejnou chv\u00edli otev\u0159eli o\u010di a sv\u00fdmi rozespal\u00fdmi kukadly zkoumali jeden druh\u00e9ho. Tom pustil bratrovy vlasy – co kdyby jej jeho stisk n\u00e1hodou zabolel?<\/p>\n

„Bill\u00ed, my\u0161l\u00ed\u0161, \u0161e budou dole d\u00e1le\u0161ky?“ za\u0161eptal k n\u011bmu, p\u0159i\u010dem\u017e se pomalu posadil a ti\u0161e si z\u00edvnul.<\/em><\/div>\n

„Tom\u00ed, ty po\u0161\u00e1d my\u0161l\u00ed\u0161 jenom na d\u00e1le\u0161ky! J\u00e1 jsem si p\u0161\u00e1l, aby byl venku \u0161n\u00edh.“<\/em><\/div>\n
„A my\u0161l\u00ed\u0161, \u0161e \u0161i ten \u0161n\u00edh \u017ea\u0161lou\u0161\u00edme? P\u0161e\u010de jenom jsme toho tenhle lok plovedli hodn\u011b a maminka \u0161e na n\u00e1\u0161 po\u0161\u00e1d \u017elobila!“<\/em><\/div>\n
„Tak \u0161e b\u011b\u017e pod\u00edvat! Tom\u00e9\u00e9, d\u011bl\u00e9j!“ Mlad\u0161\u00ed postr\u010dil sv\u00e9ho br\u00e1\u0161ku do zad. Poslechl jej a vstal, aby se mohl pod\u00edvat k oknu.<\/em><\/div>\n
„A plo\u010d nejde\u0161 \u0161\u00e1m? Po\u0161\u00e1d jenom j\u00e1, j\u00e1, j\u00e1, j\u00e1!!“ br\u00e1nil se a rozmachoval mu rukama p\u0159ed nosem.<\/em><\/div>\n
„Kdy\u0161 j\u00e1 \u0161e bojim, \u0161e tam \u0161\u00e1dn\u00fd nebude.“ Za\u0161eptal to s jisk\u0159i\u010dkou strachu a stydlivost\u00ed, pla\u0161e se za\u010dervenal, av\u0161ak sv\u00e1 o\u0159\u00ed\u0161kov\u00e1 o\u010dka st\u00e1le up\u00edral do t\u011bch bratrov\u00fdch. V\u011bd\u011bl, \u017ee se mu sm\u00e1t nebude. Nikdy se mu nesm\u00e1l.<\/em><\/div>\n
„Plosim t\u011b, poj\u010f.“ Tom se nat\u00e1hl pro bratrovu ruku, p\u0159i\u010dem\u017e roztomile kroutil o\u010dima, \u010d\u00edm\u017e Billa rozesm\u00e1l. V\u017edycky v\u011bd\u011bl, jak jej rozveselit.<\/p>\n

Za ruku jej dot\u00e1hl k oknu, kde se oba chlapci museli vy\u0161plhat po hromad\u011b hra\u010dek na okenn\u00ed \u0159\u00edmsu, aby se mohli pod\u00edvat z okna. Usadili se vedle sebe, ruce st\u00e1le spojen\u00e9. Ve chv\u00edli, kdy Tom pracn\u011b odhrnul z\u00e1v\u011bsy, Bill radostn\u011b vyp\u00edsknul a zatleskal ru\u010di\u010dkama.<\/em><\/div>\n

Z nebe se spou\u0161t\u011bla na\u010dechran\u00e1 hedv\u00e1bn\u00e1 pe\u0159\u00ed\u010dka a ladn\u011b p\u0159ist\u00e1vala v metrov\u00e9 kup\u011b p\u0159ed domem. V\u0161echny stromy \u010di ke\u0159e byly pokryty sn\u011bhovou pe\u0159inou a v\u0161e r\u00e1zem vypadalo rozost\u0159en\u011b a \u010dist\u011b.<\/em><\/div>\n
„Tom\u00ed, \u0161n\u00edh! \u0160n\u00edh, venku je \u0161n\u00edh! Hul\u00e1\u00e1\u00e1, p\u016fjdem \u0161e koulov\u00e1t!“ hul\u00e1kal od okna, poskakoval na sv\u00e9m zade\u010dku a radostn\u011b tiskl bratrovu ruku. Oba se zbo\u017en\u011b d\u00edvali ven, o\u010di roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9 a leskl\u00e9 p\u0159ekvapen\u00edm a radost\u00ed. Jak m\u00e1lo k t\u00e9 d\u011btsk\u00e9 radosti sta\u010dilo.<\/p>\n

<\/em> Trvalo jen n\u011bkolik minut, ne\u017e se ze sv\u00e9ho bezv\u011bdom\u00ed probral. Nech\u00e1pav\u011b t\u011bkal o\u0159\u00ed\u0161kov\u00fdm pohledem kolem sebe, ne\u017e se sta\u010dil vzpamatovat natolik, aby si uv\u011bdomil, kde je, a co se mu stalo. P\u0159itiskl si druhou ruku na r\u00e1nu siln\u011bji, aby zastavil krv\u00e1cen\u00ed. Uv\u011bdomoval si, \u017ee pokud rychle nevstane a n\u011bkam se neschov\u00e1, n\u011bkdo na n\u011bj za\u00fato\u010d\u00ed a ud\u011bl\u00ed mu dal\u0161\u00ed, tentokr\u00e1t dost mo\u017en\u00e1 smrt\u00edc\u00ed r\u00e1nu.<\/div>\n

Po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9m pokusu se mu poda\u0159ilo vst\u00e1t. Jeho nohy byly vratk\u00e9 a rozt\u0159esen\u00e9, i tak je v\u0161ak dok\u00e1zal rozh\u00fdbat a s d\u00e1vkou rozhodnosti se belhal pod\u00e9l zdi. Napadlo jej jedin\u00e9 m\u00edsto, kam se skr\u00fdt. V\u011bd\u011bl, \u017ee tam jej nikdo nenajde, rozhodn\u011b ne te\u010f, kdy byli v\u0161ichni zabr\u00e1ni do boje a m\u011bli co d\u011blat tady dole, nato\u017e naho\u0159e na st\u0159e\u0161e v\u011bznice.<\/p>\n

Muselo ub\u011bhnout nekone\u010dn\u011b \u010dasu, alespo\u0148 jemu to tak p\u0159ipadalo, ne\u017e vy\u0161plhal v\u0161echny ty schody a ocitl se na samotn\u00e9m vrchu budovy. Vy\u010derpan\u011b poklekl na chladnou zem. Nechal sv\u00e9 t\u011blo bez energie padnout k zemi, jedin\u00e9, co vn\u00edmal, byl tepl\u00fd v\u00edtr, jen\u017e mu ov\u00edval u\u017e tak rozeh\u0159\u00e1t\u00e9 t\u011blo, a sv\u00e9 vlastn\u00ed my\u0161lenky, je\u017e se mu p\u0159es ve\u0161kerou bolest brodily hlavou. Nedok\u00e1zal myslet na nic jin\u00e9ho ne\u017e na vzpom\u00ednku, kterou mu p\u0159ineslo bezv\u011bdom\u00ed. Byla to jedin\u00e1 chv\u00edle, kterou si tak p\u0159esn\u011b pamatoval, a i tak se divil, \u017ee si dok\u00e1\u017ee pamatovat chv\u00edli z tak ran\u00e9ho d\u011btstv\u00ed. Ale Elizabeth v\u017edy tvrdila, \u017ee si mozek dok\u00e1\u017ee zapamatovat jen to, co pro n\u00e1s znamenalo opravdu hodn\u011b. A pro n\u011bj byla tato vzpom\u00ednka d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed, ne\u017e by si kdo mohl myslet. Krom\u011b dne, kdy sv\u00e9ho bratra vid\u011bl naposled, to bylo to jedin\u00e9, co mu po n\u011bm zbylo, a on se to sna\u017eil mermomoc\u00ed udr\u017eet ve sv\u00e9 hlav\u011b.<\/p>\n

U\u017e to bylo d\u00e1vno a on se ji\u017e sm\u00ed\u0159il se sv\u00fdm osudem, sm\u00ed\u0159il se s t\u00edm, \u017ee sv\u00e9 dvoj\u010de ztratil a \u017ee u\u017e jej nejsp\u00ed\u0161 nikdy neuvid\u00ed. P\u0159esto st\u00e1le n\u011bkdy m\u00edval z\u00e1chvaty opu\u0161t\u011bnosti ve sv\u00e9m srdci, nedok\u00e1zal se zbavit t\u00e9 polovi\u010dn\u00ed pr\u00e1zdnoty. Ale cosi ji v posledn\u00edch dnech zaplnilo a on u\u017e d\u00e1vno p\u0159i\u0161el na to, co, nebo sp\u00ed\u0161e kdo to byl. Bill. Zaplnil tu pr\u00e1zdnou skulinu a dok\u00e1zal v n\u011bm vyvolat pocity opravdov\u00e9ho \u0161t\u011bst\u00ed a napln\u011bn\u00ed. Kdy\u017e v\u0161ak pomyslel na to, \u017ee ho dnes mohl ztratit, p\u0159ed o\u010dima se mu r\u00e1zem za\u010dernilo a n\u011bkolik minut se mu odehr\u00e1lo v temnot\u011b a v bolestiv\u00fdch vzdych\u00e1n\u00edch, jak moc to jeho ducha ni\u010dilo.<\/div>\n

Nikdy nev\u011b\u0159il, \u017ee by jeho dvoj\u010de mohl n\u011bkdo nahradit. Te\u010f se to stalo a on se nedok\u00e1zal vypo\u0159\u00e1dat s t\u00edm, \u017ee by tu osobu znovu ztratil.<\/div>\n
S\u00e1m netu\u0161il, jak moc bl\u00edzko sv\u00e9mu bratrovi je, av\u0161ak jeho srdce to c\u00edtilo. A i kdy\u017e on to rozeznat nemohl, cosi v n\u011bm tu\u0161ilo celou pravdu a cel\u00fd ten zvr\u00e1cen\u00fd osud.<\/p>\n

<\/em> autor: xoxo_Lady<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: xoxo_Lady Je\u0161t\u011b n\u011bkolik minut po Billov\u011b odchodu jen tak st\u00e1l na kraji st\u0159echy. Nesledoval d\u011bn\u00ed dole ve vesnici, sv\u016fj zrak up\u00edral k obloze, dnes podivn\u011b zata\u017een\u00e9, jako by u\u017e jen to po\u010das\u00ed v\u011bstilo n\u011bco \u0161patn\u00e9ho. V duchu se ti\u0161e modlil ke<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[433],"tags":[],"class_list":["post-6871","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-prayers-to-stars"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6871","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6871"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6871\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6871"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6871"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6871"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}