{"id":6872,"date":"2012-03-01T15:00:00","date_gmt":"2012-03-01T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6853"},"modified":"2012-03-01T15:00:00","modified_gmt":"2012-03-01T14:00:00","slug":"dark-hill-academy-1","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/03\/01\/dark-hill-academy-1\/","title":{"rendered":"Dark Hill Academy 1."},"content":{"rendered":"
autor: Iveth Biersack<\/p>\n

<\/strong> Tak v\u00e1s zase zdrav\u00edm \ud83d\ude42 Po pozitivn\u00edm hodnocen\u00ed m\u00e9 prvn\u00ed pov\u00eddky se hl\u00e1s\u00edm tentokr\u00e1t s kapitolovkou. Abych trochu p\u0159ibl\u00ed\u017eila d\u011bj, tak se jedn\u00e1 o propojen\u00ed lidsk\u00e9ho a up\u00ed\u0159\u00edho sv\u011bta. P\u0159\u00edb\u011bh se bude odehr\u00e1vat v Rumunsku na Dark Hill Academy, kde studuj\u00ed Bill s Tomem, ale nejsou dvoj\u010data ani jinak p\u0159\u00edbuzn\u00ed. Jsou prost\u011b kamar\u00e1di se stejn\u00fdm vkusem. Postupem \u010dasu se na \u0161kole budou d\u00edt r\u016fzn\u00e9 z\u00e1hady, kter\u00e9 budou muset \u0159e\u0161it, ale v\u00edc v\u00e1m u\u017e ne\u0159eknu xPDouf\u00e1m, \u017ee aspo\u0148 p\u00e1r lid\u00ed to zaujme \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\n

\"\"<\/p>\n<\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
Proch\u00e1zel touto cestou u\u017e nespo\u010detn\u011bkr\u00e1t. Nerozhl\u00ed\u017eel se zbyte\u010dn\u011b kolem sebe. I tak vid\u011bl ty divn\u00e9, podez\u0159\u00edvav\u00e9 pohledy sm\u011b\u0159uj\u00edc\u00ed jeho sm\u011brem. Kone\u010dn\u011b dojde na m\u00edsto jako ka\u017ed\u00fd den. V okol\u00ed h\u0159bitova bylo v\u017edycky tak kr\u00e1sn\u00e9 ticho a klid. Chlapec s \u010dernomodr\u00fdma vlasama, \u010dern\u011b or\u00e1movan\u00fdma o\u010dima a oble\u010den v t\u00e9\u017ee barv\u011b, se usadil na nep\u0159\u00edli\u0161 vysokou z\u00eddku u mal\u00e9ho kostel\u00edku a koukal p\u0159ed sebe.
Jeho bled\u00e9 tv\u00e1\u0159e ovanul chladn\u00fd podzimn\u00ed v\u00e1nek, ale bylo v n\u011bm je\u0161t\u011b n\u011bco jin\u00e9ho ne\u017e jen v\u016fn\u011b padl\u00e9ho list\u00ed. N\u011bco d\u011bsiv\u00e9ho. Nov\u00e9ho. A\u017e se zachv\u011bl. V tomto nevelik\u00e9m m\u011bste\u010dku v Rumunsku byl v\u0161ude c\u00edtit magick\u00fd n\u00e1boj. N\u011bco d\u011bsiv\u00e9ho, \u017ee ani on s\u00e1m to neum\u011bl popsat. Jeho pohled n\u00e1hle padne na malou desti\u010dku na st\u011bn\u011b kostel\u00edka vedle dve\u0159\u00ed. Nikdy p\u0159edt\u00edm si j\u00ed nev\u0161iml. Snad jako by ji tam n\u011bkdo p\u0159id\u011blal p\u0159es noc na dne\u0161ek.<\/p>\n

Zv\u011bdav\u011b sesko\u010dil ze zdi a popo\u0161el bl\u00ed\u017ee ke kostel\u00edku. Vypadal zanedban\u011b. Nikdo krom n\u011bj sem asi nechodil. Zjistil, \u017ee na desti\u010dce je vyryt n\u011bjak\u00fd n\u00e1pis. Bohu\u017eel pro n\u011bj to byla p\u0159i bli\u017e\u0161\u00edm zkoum\u00e1n\u00ed \u0159ada nesmysln\u00fdch znak\u016f, co on neznal. Nen\u00ed odborn\u00edk na kaligrafii, i kdy\u017e to ve \u0161kole maj\u00ed jako p\u0159edm\u011bt, on byl v\u017edy zabr\u00e1n do sv\u00e9 v\u00e1\u0161n\u011b. Do tajemna up\u00edr\u016f a vlkodlak\u016f. Tyto bytosti ho fascinovaly u\u017e od \u00fatl\u00e9ho v\u011bku a dr\u017e\u00ed ho to dote\u010f. V\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee n\u011bkde jsou. V\u011b\u0159\u00ed tomu, \u017ee existuj\u00ed. \u017de jednou n\u011bjak\u00e9ho potk\u00e1.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Najednou se ot\u0159\u00e1sl. V\u00edce se setm\u011blo a zav\u00e1l studen\u00fd vzduch. Zavl\u00e1dlo d\u011bsiv\u00e9 ticho. Je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e na h\u0159bitov\u011b norm\u00e1ln\u011b b\u00fdv\u00e1. Bill si trochu vyd\u011b\u0161en\u011b p\u0159it\u00e1hl kab\u00e1t v\u00edce k t\u011blu a obez\u0159etn\u011b se rozhl\u00e9dl. Nikoho a nic v\u0161ak nevid\u011bl. Bill m\u011bl stra\u0161n\u011b divn\u00fd pocit, \u017ee ho n\u011bkdo pozoruje, ale nem\u011bl na to se oto\u010dit. Jen nad t\u00edm zavrt\u011bl hlavou a vyt\u00e1hl mobil, \u017ee si znaky vyfot\u00ed a doma prolistuje knihy. Musel zjistit, co to znamen\u00e1.<\/p>\n

Kdy\u017e se po p\u00e1r hodin\u00e1ch sezen\u00ed a p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed nad svou zbyte\u010dnou existenc\u00ed chystal odej\u00edt, v\u0161iml si pohybu p\u0159\u00edmo u kostela. Byl si jist\u00fd, \u017ee tam vid\u00ed postavu v \u010dern\u00e9m pl\u00e1\u0161ti, jak se na n\u011bj d\u00edv\u00e1 rud\u00fdma o\u010dima. Ne\u017e se ale sta\u010dil rozkoukat, postava byla pry\u010d.
„Po\u010dkej, kam jsi zmizel?!“ k\u0159ikne u\u017e akor\u00e1t do pr\u00e1zdna a rozhl\u00ed\u017e\u00ed se kolem. S roz\u010darovan\u00fdmi pocity se urychlen\u011b vr\u00e1t\u00ed na kolej.<\/p>\n

Hned po p\u0159\u00edchodu se vrhne ke sv\u00e9 rozlehl\u00e9 sb\u00edrce knih a hled\u00e1 znaky podobn\u00e9 t\u011bm, co vyfotil. Po nekone\u010dn\u00e9m hled\u00e1n\u00ed to vzd\u00e1. Nikde nic podobn\u00e9ho nena\u0161el. Zoufale se sveze do k\u0159esla a vy\u010derp\u00e1n\u00edm usne. Dneska toho m\u011bl dost. Zd\u00e1 se mu sen. Zd\u00e1 se mu, \u017ee sed\u00ed v zahrad\u011b ve st\u00ednu strom\u016f a z d\u00e1lky k n\u011bmu p\u0159ich\u00e1z\u00ed ona postava, kterou zahl\u00e9dl dnes u kostel\u00edku. Stejn\u011b jako p\u0159ed n\u011bkolika hodinami, vid\u011bl jen postavu celou v \u010dern\u00e9m s rud\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00edma o\u010dima. Ale je\u0161t\u011b n\u011bco se d\u011blo. Jak se k n\u011bmu postava bl\u00ed\u017eila, nech\u00e1vala za sebou zpusto\u0161en\u00fd sv\u011bt. Tak\u017ee ze slunn\u00e9 zahrady byla najednou \u0161ed\u00e1 paseka bez \u017eivota. Skoro a\u017e jako v n\u011bjak\u00e9m hororu. Ta osoba s sebou nosila smrt. M\u00edsto d\u0159\u00edve r\u016f\u017eov\u011b obsypan\u00fdch strom\u016f se ty\u010dily do v\u00fd\u0161in jen \u0161edo\u010dern\u00e9 pah\u00fdly, m\u00edsto pestrobarevn\u00fdch kv\u011btin v\u0161ude kolem byly rud\u011b z\u00e1\u0159\u00edc\u00ed r\u016f\u017ee a Bill by p\u0159\u00edsahal, \u017ee se na nich m\u00edsto vody leskla krev.
„Kdo jsi?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem, kter\u00fd se v tomto a\u017e smrteln\u00e9m tichu rozl\u00e9hal, jako kdyby mluvil do megafonu. Postava se jen usm\u00e1la a nat\u00e1hla k n\u011bmu hubenou ruku.
„Poj\u010f se mnou,“ m\u011bl sladk\u00fd hlas. Dalo by se a\u017e \u0159\u00edct, \u017ee to zn\u011blo jako ten nejslad\u0161\u00ed zp\u011bv, co kdy sly\u0161el. S t\u00edm se Bill vzbudil. V posteli. Co\u017e v tuhle chv\u00edli nech\u00e1pal, kdy\u017e ve\u010der usnul v ob\u00fdvac\u00ed m\u00edstnosti v k\u0159esle. Ale nem\u011bl \u010das to \u0159e\u0161it. Musel ze sebe ud\u011blat \u010dlov\u011bka a vydat se na prvn\u00ed hodinu.<\/p>\n

V hlav\u011b m\u011bl cel\u00fd den ten sen, jako by se to stalo doopravdy a nejen v jeho p\u0159edstav\u00e1ch. Sv\u011b\u0159il se se v\u0161\u00edm sv\u00e9mu nejlep\u0161\u00edmu a jedin\u00e9mu p\u0159\u00edteli, kter\u00fd ho nezavrhnul. A t\u00edm byl Tom. Tmavovlas\u00fd chlapec s cop\u00e1nky, fialov\u011b or\u00e1movan\u00e9 o\u010di, \u010dern\u00e9 oble\u010den\u00ed a v\u011b\u010dn\u011b s \u00fasm\u011bvem na rtech, kter\u00e9 zdobil piercing. M\u011bl podobn\u00fd vkus jako Bill. Proto spolu tak\u00e9 p\u0159\u00e1telili.
„Co\u017ee? D\u011bl\u00e1\u0161 si srandu? U\u017e tam nikdy nep\u016fjde\u0161. Ne s\u00e1m. Slib mi to,“ sna\u017e\u00ed se ho p\u0159emluvit Tom. Bill mu to odk\u00fdv\u00e1, ale copak on n\u011bkdy n\u011bkoho poslechl? Ani sv\u00e9 vlastn\u00ed rodi\u010de, kdy\u017e je je\u0161t\u011b m\u011bl. Chvilku se je\u0161t\u011b dohadovali, ale pak oba vyru\u0161ilo zvon\u011bn\u00ed a museli na hodinu.<\/p>\n

O velk\u00e9 p\u0159est\u00e1vce si Bill za\u0161el do \u0161koln\u00ed knihovny, aby se zde porozhl\u00e9dl po znac\u00edch, co v\u010dera na\u0161el. Ale nic.
„Sakra, tak to snad je vtip nebo co?!“ za\u010dal se pomalu roz\u010dilovat. Setkal se akor\u00e1t s podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm pohledem sle\u010dny Darbusov\u00e9, co tu pracovala jako knihovnice u\u017e n\u011bkolik let a dbala na po\u0159\u00e1dek a slu\u0161n\u00e9 chov\u00e1n\u00ed. Uklidnil se a s\u00e1hl po dal\u0161\u00ed knize. Taky nic. Povzdechl si a vyrazil na kolej. Dnes necht\u011bl j\u00edt na h\u0159bitov, ale n\u011bco ho tam t\u00e1hlo. Tak do\u0161el klasicky ke kostel\u00edku a rozhl\u00e9dl se.
„Hej! Je tu n\u011bkdo? Jsi tu?“ k\u0159ikl a znovu se rozhl\u00e9dl. A\u017e se lekl, jak se jeho hlas nese p\u0159\u00edtm\u00edm h\u0159bitova mezi vysok\u00fdmi nehl\u00eddan\u00fdmi n\u00e1hrobky. Zase ten chladn\u00fd v\u00e1nek. B\u011bhem chv\u00edle se u kostel\u00edka na stejn\u00e9m m\u00edst\u011b zjevila tmav\u00e1 postava a up\u0159ela na n\u011bj sv\u00e9 rud\u00e9 o\u010di.
„M\u011bl bys zmizet,“ promluvil onen \u010dlov\u011bk a u\u0161kl\u00edbl se. Bill se zalekl, proto\u017ee mluvil stejn\u011b jako v jeho snu. On v\u0161ak uchv\u00e1cen tajemn\u00fdm kouzlem p\u0159istoupil o p\u00e1r krok\u016f bl\u00ed\u017e. S on\u00edm chlapcem to v\u0161ak ani nehnulo a po\u0159\u00e1d na n\u011bj jen up\u00edral sv\u00e9 rud\u00e9 o\u010di.
„M\u011bl bys zmizet,“ zopakuje znovu t\u00edm zvoniv\u00fdm hlasem, p\u0159imhou\u0159\u00ed o\u010di a zalo\u017e\u00ed si ruce na prsou.<\/p>\n

„\u0158ekni mi, kdo jsi!“ zapros\u00ed \u00fap\u011bnliv\u011b Bill a prohl\u00ed\u017e\u00ed si jeho temn\u00e9 o\u010di. Nem\u00e1 strach. On p\u0159ece nem\u00e1 co ztratit. Nat\u00e1hne k n\u011bmu ruku a \u010dek\u00e1, co doty\u010dn\u00fd ud\u011bl\u00e1. Ten se v\u0161ak ani nehne.
„Nen\u00ed p\u0159ece d\u016fle\u017eit\u00e9, kdo jsem… Bille.“<\/div>\n

\u010cernovlas\u00fd mlad\u00edk se zaraz\u00ed. On m\u011b zn\u00e1? Prol\u00e9tne mu hlavou. A\u017e pot\u00e9, co si uv\u011bdom\u00ed, jak vyd\u011b\u0161en\u011b se mus\u00ed tv\u00e1\u0159it, se sna\u017eil krotit sv\u00e9 pocity. Postava se jen u\u0161kl\u00edbne a t\u00edm se je\u0161t\u011b v dozn\u00edvaj\u00edc\u00edm denn\u00edm sv\u011btle zalesknou jeho \u0161pi\u010dat\u00e9, sn\u011bhov\u011b b\u00edl\u00e9 zuby. Billovi hned dojde, o co tu jde a zas naopak ucouvne.
„Ty p\u0159ece v\u00ed\u0161, \u017ee existujeme. V\u00ed\u0161 o n\u00e1s v\u0161echno. Stejn\u011b jako j\u00e1 v\u00edm v\u0161echno o tob\u011b,“ zase ten zvoniv\u00fd hlas. Billovi se z toho rozt\u0159\u00e1sla kolena. Up\u00edr. Mus\u00ed to b\u00fdt up\u00edr. V\u0161echno tomu nasv\u011bd\u010dovalo.<\/p>\n

„Ach ano, drah\u00fd Bille. Tv\u00e9 my\u0161lenky se ub\u00edraj\u00ed spr\u00e1vn\u00fdm sm\u011brem.“ Billovi p\u0159ejede mr\u00e1z po z\u00e1dech. On mu vid\u00ed do hlavy? Rozhl\u00e9dne se kolem, jestli tu \u010dirou n\u00e1hodou n\u011bkdo nen\u00ed, ale jako v\u017edy tu nebyla ani noha. Jen p\u00e1r zv\u011bdav\u00fdch o\u010d\u00ed je pozorovalo z korun strom\u016f. Vr\u00e1til se pohledem k n\u011bmu a prohl\u00ed\u017eel si ho.
„Jak se… jmenuje\u0161?“ vypadne z Billa.
„Jmenuji se Andreas,“ poklon\u00ed se chlapec a vyjde v\u00edce na sv\u011btlo. To donut\u00ed Billa p\u0159imhou\u0159it o\u010di. Jak slunce zapad\u00e1, v\u0161echno sv\u011btlo se odr\u00e1\u017e\u00ed od jeho z\u00e1\u0159iv\u011b b\u00edl\u00e9 k\u016f\u017ee. Andreas se ti\u0161e zasm\u011bje, kdy\u017e vid\u00ed jeho v\u00fdraz.
„\u010cekal jsem na tebe, Bille. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee jednou p\u0159ijde\u0161. A kone\u010dn\u011b jsi tu. Bylo to jako v\u011b\u010dnost,“ pokynul sm\u011brem k tabulce se znaky, kter\u00e9 Bill nebyl schopen nikam za\u0159adit.
„Co… Co to znamen\u00e1? Tohle v\u0161echno?“ za\u010dne pomalu Bill. Pak se zaraz\u00ed. „\u017de ty jsi jen podvodn\u00edk,“ zad\u00edv\u00e1 se na n\u011bj pro zm\u011bnu trochu podez\u0159\u00edvav\u011b. Odpov\u011bd\u00ed mu je v\u0161ak jenom Andreas\u016fv zvoniv\u00fd sm\u00edch. Bill mohl klidn\u011b p\u0159\u00edsahat, \u017ee v \u017eivot\u011b nic kr\u00e1sn\u011bj\u0161\u00edho nesly\u0161el. Pak se op\u011bt setkaly jejich pohledy.<\/p>\n

„Nejsem podvodn\u00edk. Chce\u0161 si to snad ov\u011b\u0159it?“ u\u0161kl\u00edbne se a nat\u00e1hne k p\u0159ekvapen\u00e9mu Billovi ruku, aby mohl stisknout tu jeho. Billa okam\u017eit\u011b p\u0159ekvap\u00ed tvrdost a chlad jeho k\u016f\u017ee. Jako ten nejdra\u017e\u0161\u00ed mramor. V\u0161ak ale jeho dotyk nebyl nep\u0159\u00edjemn\u00fd. Pr\u00e1v\u011b naopak. P\u0159esto sebou cukne a zad\u00edv\u00e1 se do hr\u016fzou vyhl\u00ed\u017eej\u00edc\u00edch o\u010d\u00ed.
„U\u017e… u\u017e ti v\u011b\u0159\u00edm,“ vykokt\u00e1 ze sebe Bill a vysmekne mu ruku z pevn\u00e9ho sev\u0159en\u00ed. „V\u00ed\u0161… m\u016f\u017eu se na n\u011bco zeptat? Co… co znamenaj\u00ed ty znaky? Sna\u017eil jsem se je v\u0161ude naj\u00edt, ale v \u017e\u00e1dn\u00e9 knize nejsou!“ povzdechne si Bill u\u017e zoufale.
„To zat\u00edm nen\u00ed d\u016fle\u017eit\u00e9,“ odpov\u00ed su\u0161e Andy a usm\u011bje se, „dozv\u00ed\u0161 se to, a\u017e bude \u010das,“ \u0159ekne ti\u0161e a zmiz\u00ed. Prost\u011b na m\u00edst\u011b zmiz\u00ed.
„Po\u010dkej!“ k\u0159ikne Bill a rozhl\u00ed\u017e\u00ed se kolem. Kdy\u017e ho nikde nevid\u00ed, ut\u00edk\u00e1 rychle dom\u016f. Zav\u0159e dve\u0159e a zapadne rovnou do postele. Na u\u010den\u00ed ka\u0161le. Tohle bylo hodn\u011b divn\u00e9 setk\u00e1n\u00ed. Zvl\u00e1\u0161tn\u00ed. On v\u011bd\u011bl, \u017ee existuj\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee jsou bl\u00edzko. Ale \u017ee by a\u017e takhle bl\u00edzko? Zaj\u00edmalo by ho, kolik jich tu vlastn\u011b \u017eije. Jsou nebezpe\u010dn\u00ed? Netu\u0161il. Pak usnul.<\/p>\n

Druh\u00fd den je jako t\u011blo bez du\u0161e. V\u00edc ne\u017e obvykle. I Tom si toho v\u0161imne a vypt\u00e1v\u00e1 se na novinky, kdy\u017e jdou po velk\u00e9 chladn\u00e9 chodb\u011b na dal\u0161\u00ed nudnou hodinu. Bill si povzdechne a v\u0161echno mu vyklop\u00ed. Tom na n\u011bj nep\u0159est\u00e1v\u00e1 z\u00edrat. Skoro mu snad ani nev\u011b\u0159\u00ed. Zrovna maj\u00ed profesora Craiga, kter\u00fd je odborn\u00edkem pr\u00e1v\u011b na kaligrafii, a to se Billovi n\u00e1ramn\u011b hod\u00ed.
„Pane profesore, m\u016f\u017eu v\u00e1m n\u011bco uk\u00e1zat?“ p\u0159ihl\u00e1s\u00ed se nesm\u011ble Bill v pr\u016fb\u011bhu hodiny a zvedne se. Dojde k jeho stolu a p\u0159edlo\u017e\u00ed mu fotografii t\u011bch znak\u016f. U\u010ditel neskr\u00fdvaje sv\u00e9 zd\u011b\u0161en\u00ed, skoro nadsko\u010d\u00ed.
„Kde… kde jsi to sebral?“ zept\u00e1 se vyd\u011b\u0161en\u011b a prohl\u00ed\u017e\u00ed si fotku, jestli se n\u00e1hodou nezm\u00fdlil. Zara\u017een\u011b se na n\u011bj pod\u00edv\u00e1m.
„Co je na nich tak d\u011bsiv\u00e9ho?“ zept\u00e1 se trochu vyd\u011b\u0161en\u011b Bill a srdce mu bije jak spla\u0161en\u00e9.
„Pane Kaulitzi, pros\u00edm, posa\u010fte se na m\u00edsto a po hodin\u011b za mnou zajd\u011bte, ano?“ \u0159ekne u\u010ditel a pod\u00e1 mu fotku ustaran\u011b zp\u00e1tky. Bill jen p\u0159ik\u00fdvne a sedne si zp\u00e1tky vedle Toma.
P\u0159eb\u011bhne mu mr\u00e1z po z\u00e1dech, kdy\u017e si vzpomene na v\u010derej\u0161ek. Na Andreas\u016fv ledov\u00fd dotek. Nikdy by si ani ve snu nep\u0159edstavil tak tvrdou a ledovou k\u016f\u017ei. Kolikr\u00e1t ho napadlo, \u017ee by cht\u011bl b\u00fdt jedn\u00edm z nich. Hodina ub\u011bhne rychle. Pobere svoje v\u011bci a vyb\u011bhne za u\u010ditelem do jeho kabinetu.<\/p>\n

„Tak \u0159eknete mi, co se d\u011bje, pane profesore?“ zept\u00e1 se u\u017e docela nal\u00e9hav\u011b. D\u011bs\u00ed ho jeho ml\u010den\u00ed.
„Pane Kaulitzi, jen mezi n\u00e1mi. Kde jste k tomu p\u0159i\u0161el?“ zept\u00e1 se zast\u0159en\u00fdm hlasem a poposune si br\u00fdle na o\u010d\u00edch. Vypadal, jako by vid\u011bl p\u0159\u00edzrak a ne fotku s p\u00e1r znaky. Jako by se d\u0159\u00edve n\u011bco stalo. Asi budou m\u00edt v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam, ne\u017e si dote\u010f Bill myslel. Mnohem v\u011bt\u0161\u00ed.
„Na jednom kostele. Na Temn\u00e9m vrchu, pane profesore,“ p\u0159izn\u00e1 a sleduje jeho pohled, kter\u00fd se zase te\u010f zd\u011bs\u00ed.
„Pane Kaulitzi… a\u0165 u\u017e v\u00e1s tam t\u00e1hne cokoliv, necho\u010fte tam. Je to velmi nebezpe\u010dn\u00e9. M\u016f\u017eete ohrozit jak sebe, tak i \u0161kolu“ dokon\u010d\u00ed sv\u016fj proslov u\u010ditel a pod\u00e1 Billovi fotografii zp\u00e1tky. Jeho ustaran\u00fd pohled mu nad\u011bl\u00e1 je\u0161t\u011b v\u00edce vr\u00e1sek, ne\u017e m\u011bl dote\u010f, pomysl\u00ed si Bill a vezme fotku.<\/p>\n

P\u0159i cest\u011b na kolej do jedn\u00e9 z v\u011b\u017e\u00ed se Bill zastav\u00ed na rozcest\u00ed a pohl\u00e9dne na Temn\u00fd vrch. Sebere ve\u0161kerou kur\u00e1\u017e, co mu zb\u00fdv\u00e1, a dojde pomalu ke kostel\u00edku. Andreas sed\u00ed na z\u00eddce a usm\u00edv\u00e1 se.<\/div>\n

„Nic ne\u0159\u00edkej, v\u00edm, pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el. Zaj\u00edm\u00e1 t\u011b, pro\u010d se Craig boj\u00ed tohoto m\u00edsta, \u017ee?“ u\u0161kl\u00edbne se a ladn\u011b sesko\u010d\u00ed ze zdi p\u0159\u00edmo k Billovi. Ten sebou trhne a p\u0159ik\u00fdvne.
„Nech m\u011b h\u00e1dat. Chodil jsi na na\u0161i \u0161kolu a n\u011bco se stalo. \u0158ekni mi to!“ skoro na n\u011bj a vyk\u0159iknul, jak byl na\u0161tvan\u00fd. Andreas se jen pobaven\u011b zasm\u00e1l a sednul si na schod p\u0159ed kostel\u00edkem.
„Chodil jsem na Dark Hill. To nepop\u00edr\u00e1m. Dokonce u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t,“ zasm\u011bje se ironicky. No jasn\u011b, mus\u00ed mu b\u00fdt u\u017e hodn\u011b, kdy\u017e je to up\u00edr. Sedne si vedle n\u011bj a pohledem ho vyb\u00eddne, aby v p\u0159\u00edb\u011bhu pokra\u010doval.
„M\u011bl jsem stejn\u011b osam\u011bl\u00fd \u017eivot jako ty. M\u011bl jsem jenom jednoho p\u0159\u00edtele. Jmenoval se Liam. Teda myslel jsem, \u017ee je to p\u0159\u00edtel. Do jednoho dne. „
„Co se stalo?“ popoh\u00e1n\u00ed ho nedo\u010dkav\u011b, aby pokra\u010doval.
„Toho dne o poledn\u00ed p\u0159est\u00e1vce jsme \u0161li do Zak\u00e1zan\u00e9ho lesa. Jen tak z hecu. Liam nejd\u0159\u00edv nic ne\u0159\u00edkal, ale pak se to stalo. Uc\u00edtil jsem najednou stra\u0161nou bolest, a pak u\u017e nic nev\u00edm. Probral jsem se a\u017e druh\u00fd den u\u017e jako tohle,“ rozhod\u00ed rukama. Kouk\u00e1m na n\u011bj s otev\u0159enou pusou neschopen slova.<\/p>\n

„A kde je Liam te\u010f?“ zept\u00e1 se Bill zv\u011bdav\u011b, kdy\u017e se probere. Ale odpov\u011bd\u00ed mu je jen jeho pokr\u010den\u00ed rameny.
„Nevid\u011bl jsem ho u\u017e mnoho let,“ \u0161eptne potom nep\u0159\u00edtomn\u011b. Jako by nad n\u011b\u010d\u00edm p\u0159em\u00fd\u0161lel.
„No… m\u011bl bys j\u00edt dom\u016f, Bille. V\u00ed\u0161 te\u010f a\u017e p\u0159\u00edli\u0161, je u\u017e pozd\u011b,“ zvedne se Andreas a zase zmiz\u00ed. Ne\u017e se Bill vzpamatuje, je v pokoji. Nev\u00ed jak, nev\u00ed kdy, ale sed\u00ed v k\u0159esle s kn\u00ed\u017ekou v ruce. Sen? To nen\u00ed mo\u017en\u00e9! Pod\u00edv\u00e1 se na knihu. „Legendy z Dark Hill?“ p\u0159e\u010dte ti\u0161e a pod\u00edv\u00e1 se na str\u00e1nku, kde byla otev\u0159ena. P\u00ed\u0161e se tu o n\u011bjak\u00e9m p\u0159\u00edb\u011bhu o d\u00e9monech. Te\u010f nic nech\u00e1pe. Ale je u\u017e pozd\u011b, tak nad t\u00edm nehodl\u00e1 p\u0159em\u00fd\u0161let. D\u00e1 si sprchu a jde sp\u00e1t. Z\u00edtra bude dlouh\u00fd den. Mus\u00ed zjistit, co se v dob\u011b d\u00e1vno minul\u00e9 stalo a mus\u00ed naj\u00edt Liama. S t\u011bmito my\u0161lenkami usnul, ani\u017e by si v\u0161iml, \u017ee za oknem ho sleduje nezn\u00e1m\u00e1 temn\u00e1 postava.<\/p>\n

autor: Iveth Biersack<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Iveth Biersack Tak v\u00e1s zase zdrav\u00edm \ud83d\ude42 Po pozitivn\u00edm hodnocen\u00ed m\u00e9 prvn\u00ed pov\u00eddky se hl\u00e1s\u00edm tentokr\u00e1t s kapitolovkou. Abych trochu p\u0159ibl\u00ed\u017eila d\u011bj, tak se jedn\u00e1 o propojen\u00ed lidsk\u00e9ho a up\u00ed\u0159\u00edho sv\u011bta. P\u0159\u00edb\u011bh se bude odehr\u00e1vat v Rumunsku na Dark Hill Academy,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[488],"tags":[],"class_list":["post-6872","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-dark-hill-academy"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6872","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6872"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6872\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6872"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6872"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6872"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}