{"id":6876,"date":"2012-02-29T16:00:00","date_gmt":"2012-02-29T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6857"},"modified":"2012-02-29T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-29T15:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/29\/wenn-es-manchmal-regnet-3\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 3."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa
<\/strong> <\/p>\n

D\u00edky moc v\u0161em za koment\u00e1\u0159e! Stra\u0161n\u011b m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed.<\/em><\/div>\n

Te\u010f schv\u00e1ln\u011b, kolik z v\u00e1s spr\u00e1vn\u011b uhodlo pravou podstatu h\u00e1dky, co?:D<\/p>\n

<\/em> ***<\/p>\n

„Co mi to pov\u00edd\u00e1\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jsem v\u00e1s sly\u0161el. Sly\u0161el jsem i to, jak ses p\u0159iznal, \u017ee to trv\u00e1 u\u017e t\u0159i roky. T\u0159i roky lhan\u00ed j\u00ed do o\u010d\u00ed!“ \u0161t\u011bknul po n\u011bm Tom vztekle. Nepot\u0159eboval sly\u0161et \u017e\u00e1dn\u00e9 jeho obhajoby. Nebylo nic, co by mohlo zm\u011bnit jeho roli na smrti jejich matky a zni\u010den\u00ed jejich rodiny. To, \u017ee od nich ode\u0161el otec, proto\u017ee nemohl sn\u00e9st to pon\u00ed\u017een\u00ed, \u017ee ze syna vychoval fe\u0165\u00e1ka – to, \u017ee se potom jejich m\u00e1ma jednou uprost\u0159ed noci rozhodla, \u017ee p\u016fjde Billa hledat – to, \u017ee se potom nabourala, proto\u017ee nebyla ve stavu, kdy by se mohla pln\u011b soust\u0159edit na \u0159\u00edzen\u00ed. Za to v\u0161echno dle jeho n\u00e1zoru mohl Bill, proto\u017ee kdyby j\u00ed nic ne\u0159ekl, tak by se matka nepoh\u00e1dala s otcem a on by neode\u0161el a kdyby neutekl, tak by ho nemusela jet hledat a neum\u0159ela by.<\/p>\n

„Z\u0159ejm\u011b jsi to p\u0159edt\u00edm nesly\u0161el cel\u00e9,“ povzdechl si Bill, a najednou mu za\u010daly doch\u00e1zet souvislosti. Jeho vlastn\u00ed pocit viny (kter\u00fd ov\u0161em potla\u010doval, jak jen to bylo mo\u017en\u00e9) z jej\u00ed smrti pramenil z toho, \u017ee si vy\u010d\u00edtal, \u017ee se j\u00ed tenkr\u00e1t sv\u011b\u0159il, a t\u00edm rozbil jej\u00ed iluze o \u0161\u0165astn\u00e9 rodin\u011b. V podstat\u011b ji utr\u00e1pil a byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby j\u00ed nic ne\u0159ekl, tak by se v tak \u0161patn\u00e9m psychick\u00e9m stavu nerozhodla v noci n\u011bkam jet a nenabourala by se. Te\u010f to na n\u011bj dolehlo je\u0161t\u011b v\u00edce – pokud tenkr\u00e1t jela hledat opravdu jeho, pak m\u011bl Tom mo\u017en\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b pravdu – te\u010f u\u017e to bezesporu byla jeho vina. Zadr\u017eel vzlyk, kter\u00fd se mu zase dral z hrdla, a zhluboka se nadechl.<\/p>\n

Kdyby mu tenkr\u00e1t uv\u011b\u0159ila! Mohlo to b\u00fdt v\u0161echno \u00fapln\u011b jinak\u2026<\/p>\n

„Tak mi kone\u010dn\u011b \u0159ekni, o co tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho jsem p\u0159i\u0161el?“ opravdu si nemyslel, \u017ee by se pro jeho bratra na\u0161ly n\u011bjak\u00e9 poleh\u010duj\u00edc\u00ed okolnosti.
„Opravdu to byly t\u0159i roky,“ hlesl potichu a nev\u011bd\u011bl, jestli to opravdu m\u016f\u017ee vyslovit nahlas. Znovu se nadechl, a nakonec se zad\u00edval bratrovi zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. „Byly to t\u0159i roky od chv\u00edle, kdy m\u011b otec poprv\u00e9 zneu\u017eil,“ nesn\u00e1\u0161el se za to, \u017ee jeho tv\u00e1\u0159e zaplavila hork\u00e1 \u010derve\u0148, kdy\u017e to \u0159ekl. On se nem\u011bl za co styd\u011bt – nebyla to p\u0159ece jeho vina!<\/div>\n

Jeho slova z\u016fstala viset ve vzduchu jako obl\u00e1\u010dek cigaretov\u00e9ho kou\u0159e.<\/div>\n
Jako by se vr\u00e1til zp\u00e1tky v \u010dase. Na tv\u00e1\u0159i jeho bratra se usadil ten stejn\u00fd nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fd pohled, kter\u00fd tenkr\u00e1t m\u011bla na tv\u00e1\u0159i jeho m\u00e1ma.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„Tomu nev\u011b\u0159\u00edm,“ vydechl Tom po chv\u00edli ticha a mechanicky zavrt\u011bl hlavou, sna\u017e\u00edc se set\u0159\u00e1st ze sebe v\u00fdznam bratrov\u00fdch slov. To nemohla<\/em> b\u00fdt pravda.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee tomu nev\u011b\u0159\u00ed\u0161,“ odsekl Bill otr\u00e1ven\u011b. „Ani m\u00e1ma tomu nev\u011b\u0159ila.“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026 to by t\u00e1ta nikdy neud\u011blal,“ hlesnul Tom a jeho t\u00f3n zn\u011bl zmaten\u011b a zoufale z\u00e1rove\u0148, jak nev\u011bd\u011bl, \u010demu v\u011b\u0159it. Celou dobu byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd o tom, \u017ee tenkr\u00e1t Bill mluvil s m\u00e1mou o drog\u00e1ch, a to byl taky d\u016fvod, pro\u010d otec ode\u0161el. Ale co kdy\u017e to bylo opravdu jinak? Co kdy\u017e\u2026<\/p>\n

„No jist\u011b! N\u00e1\u0161 tat\u00ednek by to nikdy p\u0159ece nemohl ud\u011blat! Byl tak hodn\u00fd a m\u011bl n\u00e1s tak r\u00e1d,“ sy\u010del nen\u00e1vistn\u011b Bill, proto\u017ee u\u017e to v sob\u011b d\u00e1l nemohl dusit. „To jen j\u00e1 jsem byl v\u017edycky ta mal\u00e1 u\u017ealovan\u00e1 \u010dubka, kter\u00e1 si nezaslou\u017e\u00ed nic jin\u00e9ho, ne\u017e z n\u00ed ty buzerantsk\u00e9 mor\u00e9sy vy\u0161ukat. Docela ironie, kdy\u017e se mu d\u011blat mi to do prdele nakonec tak zal\u00edbilo, \u017ee?“ zalykal se vztekem a pon\u00ed\u017een\u00edm, kdy\u017e si vzpomn\u011bl na v\u0161echna ta ud\u00fdchan\u00e1, mumlav\u00e1 slova, kter\u00e1 mu otec vzdychal do ucha, kdy\u017e do n\u011bj p\u0159ir\u00e1\u017eel zas a znova. „Ale je mi naprosto jasn\u00e9, \u017ee je to moje vina. Proto\u017ee to j\u00e1<\/em> jsem si p\u0159ece nechal nar\u016fst dlouh\u00e9 vlasy. J\u00e1<\/em> jsem si lakoval nehty a maloval se. No – jak vid\u00ed\u0161, tak se mu ty mor\u00e9sy ze m\u011b vy\u0161ukat nepoda\u0159ilo,“ s o\u0161kliv\u00fdm \u00fasm\u011bvem se zatahal za pramen vlas\u016f, kter\u00e9 mu spadaly a\u017e po ramena.<\/p>\n

„M\u016fj bo\u017ee,“ to bylo jedin\u00e9, na co se Tom zmohl, kdy\u017e se mu pochopen\u00ed za\u010dalo \u0161\u00ed\u0159it mozkem. „Pane bo\u017ee,“ vydechl zas a o\u010dima vyhledal ty bratrovy. Jakmile se jejich pohled st\u0159etl, u\u017e ani na okam\u017eik nepochyboval o tom, \u017ee mu \u0159\u00edk\u00e1 pravdu. Zd\u011b\u0161en\u011b si zakryl \u00fasta dlan\u00ed, aby potla\u010dil vyd\u011b\u0161en\u00fd zvuk, kter\u00fd si probojov\u00e1val cestu ven p\u0159es jeho \u00fasta. „Pro\u010d – pro\u010d jsi n\u011bco ne\u0159ekl u\u017e d\u00e1vno?“ vyhrkl nakonec, kdy\u017e si byl jist\u00fd, \u017ee je schopen promluvit.<\/div>\n

„Pro\u010d, Tome?“ vydechl nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b. Jak se m\u016f\u017ee takhle pt\u00e1t? Nen\u00ed snad to, co se stalo dostate\u010dnou odpov\u011bd\u00ed? „Doufal jsem, \u017ee ho to p\u0159ejde,“ \u0159ekl po chv\u00edli prost\u011b. „A potom – potom jsem se b\u00e1l, \u017ee mi m\u00e1ma nebude v\u011b\u0159it, a \u017ee to bude je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed,“ rozechv\u011blou rukou si prohr\u00e1bl vlasy. „A vlastn\u011b jsem se ani moc nem\u00fdlil. Pod\u00edvej se, kam n\u00e1s to dostalo. Kdybych tenkr\u00e1t ml\u010del, mohlo to b\u00fdt v\u0161echno jinak,“ usm\u00e1l se smutn\u011b. Tolik si p\u0159\u00e1l to v\u0161echno zm\u011bnit, ale u\u017e bylo p\u0159\u00edli\u0161 pozd\u011b.<\/p>\n

„Ach, Bille!“ Tom u\u017e nevydr\u017eel pohled na sv\u00e9ho zoufal\u00e9ho bratra. P\u0159ikro\u010dil k n\u011bmu a v\u00e1hav\u011b mu sev\u0159el ruku v dlani. „Pro\u010d jsi to ne\u0159ekl aspo\u0148 mn\u011b?“<\/div>\n

„Proto\u017ee jsem se styd\u011bl,“ odpov\u011bd\u011bl popravd\u011b Bill. „Mo\u017en\u00e1… mo\u017en\u00e1 to v\u00e1\u017en\u011b byla moje chyba. Kdybych byl v\u00edc norm\u00e1ln\u00ed, tak by se to t\u0159eba nestalo,“ hlesl zlomen\u011b.<\/div>\n
„Nen\u00ed to tvoje vina!“ zam\u00edtl r\u00e1zn\u011b Tom a rozhodn\u011b zakroutil hlavou. „Nechci, abys v\u016fbec kdy jen pomyslel na to, \u017ee by to mohla b\u00fdt tv\u00e1 vina,“ jemn\u011b mu zvedl hlavu a donutil ho pod\u00edvat se mu do o\u010d\u00ed. „Je mi to l\u00edto, Bille. Je mi to tak stra\u0161n\u011b l\u00edto. Pros\u00edm, odpus\u0165 mi to, br\u00e1\u0161ko. Pros\u00edm, odpus\u0165 mi, co jsem ti \u0159ekl,“ sev\u0159el \u010dernovlas\u00e9ho mlad\u00edka v n\u00e1ru\u010d\u00ed, jako by ho u\u017e nikdy nem\u011bl pustit. A mo\u017en\u00e1 ani necht\u011bl. Kone\u010dn\u011b zase na\u0161el sv\u00e9ho bratra – svou rodinu. Jedinou, kter\u00e1 mu zb\u00fdvala. Sv\u00e9ho otce odepsal v okam\u017eiku, kdy si uv\u011bdomil, co provedl jeho bratrovi. Byl pro n\u011bj v\u00edc mrtv\u00fd ne\u017e jejich matka.<\/p>\n

*<\/p>\n

„P\u016fjde\u0161 se mnou dom\u016f?“ odt\u00e1hl se od n\u011bj po chv\u00edli Tom s nad\u011bj\u00ed v o\u010d\u00edch.<\/div>\n

„J-j\u00e1 nem\u016f\u017eu, Tome,“ zavrt\u011bl Bill hlavou a sklopil o\u010di. Necht\u011bl v nich vid\u011bt zklam\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
Ne, \u017ee by necht\u011bl s bratrem odej\u00edt. P\u0159\u00e1l si to snad ka\u017edou \u010d\u00e1ste\u010dkou sv\u00e9ho t\u011bla a du\u0161e, ale ne\u0161lo to. Proto\u017ee tady po\u0159\u00e1d bylo n\u011bco, po \u010dem tou\u017eil v\u00edce.<\/div>\n
Za\u010d\u00ednalo mu b\u00fdt \u0161patn\u011b a on v\u011bd\u011bl, \u017ee u\u017e m\u00e1 jen m\u00e1lo \u010dasu. Pot\u0159eboval rychle vyd\u011blat je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00e9 prachy, dokud byl p\u0159i smyslech, a honem si d\u00e1t.<\/div>\n
U\u017e se nemohl zdr\u017eovat kl\u00e1bosen\u00edm se sv\u00fdm bratrem.<\/div>\n
„Mus\u00edm u\u017e j\u00edt, Tome.“ za\u010dal sb\u00edrat sv\u00e9 v\u011bci, kter\u00e9 se povalovaly r\u016fzn\u011b po zemi.<\/div>\n
Bratr jej chv\u00edli zasko\u010den\u011b pozoroval a potom ho chytil pevn\u011b za pa\u017ei. Bill k n\u011bmu nech\u00e1pav\u011b zvedl pohled.<\/div>\n
„Co to pl\u00e1c\u00e1\u0161?“ zat\u0159epal hlavou tak siln\u011b, a\u017e mu spleten\u00e9 cop\u00e1nky v\u00ed\u0159ily kolem. „Nikam nep\u016fjde\u0161!“ \u0159ekl rozhodn\u011b. „Ne te\u010f, kdy\u017e jsem t\u011b znovu na\u0161el. U\u017e ti nedovol\u00edm odej\u00edt,“ jeho stisk na bratrov\u011b pa\u017ei st\u00e1le s\u00edlil, a\u017e Bill bolestiv\u011b usykl.<\/div>\n
„Nech m\u011b b\u00fdt, Tome!“ vytrhl se mu ze sev\u0159en\u00ed. „\u0158ekl jsem, \u017ee mus\u00edm j\u00edt, a taky \u017ee p\u016fjdu. Nem\u00e1m \u010das tu s tebou vykec\u00e1vat.“<\/div>\n
„A co m\u00e1\u0161 tak d\u016fle\u017eit\u00e9ho na pr\u00e1ci, hm?“ obo\u0159il se na n\u011bj Tom dot\u010den\u011b. Bratrova slova ho ranila. – Copak on nem\u011bl radost z toho, \u017ee se zase na\u0161li?<\/div>\n
„Co asi tak mysl\u00ed\u0161?“ odfrknul si Bill rozzu\u0159en\u011b. C\u00edtil t\u0159as ve sv\u00fdch rukou a za\u010d\u00ednal se nep\u0159\u00edjemn\u011b potit, a\u010dkoli mu byla ve skute\u010dnosti zima.<\/div>\n
„Ne! Nenech\u00e1m t\u011b to znovu ud\u011blat!“ jeho bratr op\u011bt kroutil zb\u011bsile hlavou a v o\u010d\u00edch mu bl\u00fdskalo odhodl\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„A co chce\u0161 d\u011blat? Odt\u00e1hnout m\u011b n\u00e1sil\u00edm?“ vysm\u00e1l se mu Bill do tv\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Pokud to bude nutn\u00e9\u2026“ odml\u010del se Tom.<\/div>\n
„Nebu\u010f sm\u011b\u0161n\u00fd!“ \u0161t\u011bkl po n\u011bm \u010dernovl\u00e1sek. M\u011bl toho pr\u00e1v\u011b pln\u00e9 zuby.<\/div>\n
„Ty<\/em> nebu\u010f sm\u011b\u0161n\u00fd!“ vr\u00e1til mu to bratr.<\/p>\n

Bill mu cht\u011bl je\u0161t\u011b n\u011bco odseknout, ale pak se mu zaplnila \u00fasta a on se pozvracel. Ani se nestihl nahnout nad z\u00e1chodovou m\u00edsu.<\/div>\n

„Kurva,“ odka\u0161lal si a ot\u0159el se h\u0159betem ruky. Pod\u00edval se dol\u016f na sv\u00e9 oble\u010den\u00ed a znova zaklel. Takhle bude nah\u00e1n\u011bt z\u00e1kazn\u00edky opravdu dlouho.<\/div>\n
„Je ti \u0161patn\u011b?“ p\u0159isko\u010dil k n\u011bmu starostliv\u011b Tom.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b, \u017ee mi je \u0161patn\u011b, ty idiote! Za\u010d\u00edn\u00e1m m\u00edt abs\u0165\u00e1k, kv\u016fli tob\u011b!“ odsekl vztekle a odstr\u010dil bratrovu ruku, kterou k n\u011bmu natahoval.<\/div>\n
„Na,“ podal mu Tom alespo\u0148 pap\u00edrov\u00fd kapesn\u00edk, aby si mohl ut\u0159\u00edt zvratky ze sv\u00e9 mikiny. Bill jen n\u011bco zamru\u010del na opl\u00e1tku, ale kapesn\u00edk p\u0159ijal. Sedl si na zav\u0159enou m\u00edsu, proto\u017ee uc\u00edtil k\u0159e\u010d v b\u0159i\u0161e a sna\u017eil se ot\u0159\u00edt sv\u00e9 oble\u010den\u00ed. Z toho kysel\u00e9ho smradu se mu zase za\u010dal zvedat \u017ealudek. Tentokr\u00e1t to stihl v\u010das a vyzvracel se do m\u00edsy.<\/div>\n
Znaven\u011b kle\u010del a p\u0159ipadal si najednou stra\u0161n\u011b unaven\u00fd.<\/p>\n

„Poj\u010f,“ uc\u00edtil bratrovy pa\u017ee, jak ho zvedaj\u00ed. „P\u016fjdeme dom\u016f. Tam ti na to n\u011bco d\u00e1m, dob\u0159e?“ jeho hlas ho uklid\u0148oval, a tak se nechal zvednout na nohy.<\/div>\n

„Nepot\u0159ebuju n\u011bco<\/em>, Tome. Pot\u0159ebuju si d\u00e1t,“ zak\u0148oural zoufale do jeho ramene.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ houkl mu Tom do ucha. „Tak poj\u010f.“<\/div>\n
Pomalu ho t\u00e1hl pry\u010d z ve\u0159ejn\u00fdch z\u00e1chodk\u016f. Bill nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak se jeho bratr pl\u00e1nuje dostat dom\u016f, ale nakonec se uk\u00e1zalo, \u017ee o p\u00e1r blok\u016f d\u00e1l m\u00e1 sv\u00e9 auto. Opatrn\u011b Billa polo\u017eil na zadn\u00ed seda\u010dky, a kdy\u017e vyjeli, ujistil se, \u017ee jsou dve\u0159e zam\u010den\u00e9, aby jeho bratra nenapadlo za j\u00edzdy vysko\u010dit z auta nebo n\u011bco podobn\u00e9ho.
Moment\u00e1ln\u011b ale nevypadal, \u017ee by to m\u011bl v pl\u00e1nu. Vlastn\u011b moment\u00e1ln\u011b vypadal dost mimo.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa D\u00edky moc v\u0161em za koment\u00e1\u0159e! Stra\u0161n\u011b m\u011b to t\u011b\u0161\u00ed. Te\u010f schv\u00e1ln\u011b, kolik z v\u00e1s spr\u00e1vn\u011b uhodlo pravou podstatu h\u00e1dky, co?:D *** „Co mi to pov\u00edd\u00e1\u0161? \u0158\u00edkal jsem ti, \u017ee jsem v\u00e1s sly\u0161el. Sly\u0161el jsem i to, jak ses p\u0159iznal, \u017ee<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6876","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6876","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6876"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6876\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6876"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6876"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6876"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}