{"id":6880,"date":"2012-02-28T17:00:00","date_gmt":"2012-02-28T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6861"},"modified":"2012-02-28T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-28T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-44","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/28\/zeiten-andern-dich-44\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 44."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Ty je snad zn\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e u\u017e mu dobrou chv\u00edli na z\u00e1chodech ubrouskama sm\u00fdv\u00e1m krev a \u0161mouhy z obli\u010deje.
„Ty se\u0161 tady asi nov\u00fd, \u017ee nem\u00e1\u0161 tu \u010dest.“
„Nastoupil jsem v pololet\u00ed, moc lid\u00ed tu je\u0161t\u011b nezn\u00e1m.“ Sykne a lehce se mi vytrhne, kdy\u017e mu p\u0159ejedu ubrouskem ret.
„Promi\u0148.“
„V pohod\u011b.“
„\u0158\u00edkal jsi, \u017ee byli t\u0159i\u2026?“ zkus\u00edm to na podruh\u00e9, kdy\u017e u\u017e vypad\u00e1 v\u00edc p\u0159i smyslech.
„Jo, t\u0159i. Jednou u\u017e se m\u011b sna\u017eili napadnout, ale byl tam s nima n\u011bkdo jinej. Blon\u010f\u00e1k. Dneska ten\u2026“
„S cop\u00e1nkama,“ dokon\u010d\u00edm mu v\u011btu a s t\u011b\u017ek\u00fdm v\u00fddechem si prohl\u00e9dnu jeho obli\u010dej, zda pot\u0159ebuje je\u0161t\u011b n\u011bco um\u00fdt.
„P\u0159i\u0161el tam a\u017e pozd\u011bji, ale co se stalo pak, si moc u\u017e nepamatuju. Musel jsem b\u00fdt chvilku mimo.“
„To ch\u00e1pu.“
„Tob\u011b\u2026 taky ubl\u00ed\u017eili?“
„T\u00e9m\u011b\u0159 dva roky mi ubli\u017eovali. M\u011bl bys z t\u00fdhle \u0161koly odej\u00edt d\u0159\u00edv, ne\u017e bude pozd\u011b jako u m\u011b.“
„Ubli\u017eovali? A te\u010f u\u017e ne?“
A n\u00e1dechem se op\u0159u o st\u011bnu a nech\u00e1m sjet prvn\u00ed slzu po tv\u00e1\u0159i. „Te\u010f u\u017e ne.“
„Jak to?“
„Proto\u017ee jsem jednomu z nich blb\u011b uv\u011b\u0159il.“<\/p>\n

„Jse\u0161 v pohod\u011b?“ starostliv\u011b mi pohl\u00e9dne do o\u010d\u00ed, ve kter\u00fdch je te\u010f v\u00edce slz ne\u017e p\u0159ed chv\u00edl\u00ed.
„Jo, to ne\u0159e\u0161,“ zavrt\u00edm rychle hlavou a slzy si set\u0159u. „A ty?“
„Jen je mi blb\u011b od \u017ealudku, ale to p\u0159ejde. C\u00edt\u00edm se u\u017e l\u00edp.“
„Dob\u0159e. M\u011bl bych zavolat dom\u016f, a ty bys m\u011bl co nejd\u0159\u00edv odsud zmizet. A v\u016fbec opustit tuhle \u0161kolu nav\u017edy.“
S v\u00fddechem jen p\u0159ik\u00fdvne. „Jak dlouho se\u0161 tady ty?“
„Dva roky. \u017de bych m\u011bl odej\u00edt, mi do\u0161lo a\u017e letos.“
„To je mi l\u00edto.“
„Zavol\u00e1m dom\u016f, necht\u011bl bys pak n\u011bkam hodit?“
„Ne d\u00edky, bydl\u00edm kousek odsud.“
„Ok,“ p\u0159ilo\u017e\u00edm telefon k uchu a pozoruji toho kluka, jak si z oble\u010den\u00ed sm\u00fdv\u00e1 ty nejhor\u0161\u00ed \u0161mouhy, a nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee k tomuhle dopomohl Tom. St\u00e1le tomu nemohu uv\u011b\u0159it, to p\u0159ece nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda!<\/div>\n

\n
„Bille?“
„Nevzbudil jsem t\u011b?“ vyhrknu do telefonu, kdy\u017e se Gordon ozve.
„Ne, v pohod\u011b. Volal jsem ti u\u017e, ale asi jsi to nesly\u0161el. Co se d\u011bje?“
„Mohl bys pro m\u011b p\u0159ijet?“
„Jasn\u011b. Jasn\u011b \u017ee mohl. A jse\u0161 v po\u0159\u00e1dku?“
Zav\u00e1h\u00e1m a m\u00edrn\u011b rozt\u0159esenou ruku sev\u0159u v p\u011bst, abych naivn\u011b zahnal slzy. „Jo, jsem v pohod\u011b.“
„No pr\u00e1v\u011b \u017ee moc v pohod\u011b nezn\u00ed\u0161.“
„Gordone, hlavn\u011b p\u0159ije\u010f, pros\u00edm, ano?“
„Dob\u0159e. D\u00e1m ti v\u011bd\u011bt, a\u017e tam budu,“ zav\u011bs\u00ed a j\u00e1 s nov\u00fdm p\u0159\u00edvalem slz zaklon\u00edm hlavu a zav\u0159u o\u010di.
„M\u016f\u017eu se zeptat, pro\u010d te\u010f bre\u010d\u00ed\u0161?“
Zavrt\u00edm hlavou. „Na to odpov\u011b\u010f rad\u011bji necht\u011bj. D\u016fkaz toho, \u017ee z\u016fstat na t\u00fdhle \u0161kole je sebevra\u017eda.“
„Cht\u011bl bych ti pomoct te\u010f za to, \u017ee si pomohl ty mn\u011b.“
„Mn\u011b u\u017e nen\u00ed jak pomoct,“ zavrt\u00edm hlavou a set\u0159u slzy. „Jak se jmenuje\u0161?“
„Arwin. A ty?“
„Bill.“<\/p>\n

„Tak co se stalo?“ Zept\u00e1 se Gordon po chvilce, co se p\u0159ed \u0161kolou rozlou\u010d\u00edm s Arwinem a ml\u010dky u\u017e v aut\u011b sleduju z okna m\u00edjej\u00edc\u00ed se krajinu, kdy\u017e se vyd\u00e1me na cestu dom\u016f.
„Tom,“ \u0159eknu stru\u010dn\u011b a polknu, abych zahnal dosud celkem zd\u00e1rn\u011b utlumen\u00e9 slzy.
„On ti ubl\u00ed\u017eil?“
Tohle bol\u00ed v\u00edc, ne\u017e kdyby mi dal facku! „Ne\u0159e\u0161 to te\u010f, pros\u00edm,“ popros\u00edm ho se st\u00e1le nezm\u011bn\u011bn\u00fdm sm\u011brem pohledu, a kdy\u017e se po dvaceti minut\u00e1ch dostaneme kone\u010dn\u011b dom\u016f, n\u011bjak nov\u00e9 slzy p\u0159ijdou samy d\u00edky tomu, \u017ee se mi rozezvon\u00ed telefon. Bez jak\u00e9hokoliv p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed hovor t\u00edpnu, mobil polo\u017e\u00edm na sk\u0159\u00ed\u0148ku u\u017e v p\u0159eds\u00edni a vyd\u00e1m se automaticky do koupelny.<\/p>\n

Trochu se mi poda\u0159\u00ed ve spr\u0161e t\u011blo probrat, ale slzy nijak nezastav\u00edm.
„Vypnul jsem jen zvuky,“ pod\u00e1 mi Gordon telefon do ruky, kdy\u017e se objev\u00edm v ob\u00fdv\u00e1ku. Jen si ho s p\u0159ik\u00fdvnut\u00edm p\u0159evezmu a s v\u00fddechem dosednu na gau\u010d. „M\u011bl by ses trochu vyspat.“
Je t\u00e9m\u011b\u0159 p\u016fl t\u0159et\u00ed r\u00e1no a j\u00e1 nem\u00e1m v\u016fbec n\u00e1ladu na to, abych si \u0161el lehnout. „Stejn\u011b neusnu.“ Kouknu se na vibruj\u00edc\u00ed telefon v ruce, kde krom t\u011bch zme\u0161kan\u00fdch telefon\u00e1t\u016f te\u010f blik\u00e1 u\u017e i ob\u00e1lka. S velk\u00fdm sebezap\u0159en\u00edm zpr\u00e1vu otev\u0159u. Co se stalo?<\/em> Jak plnohodnotn\u00e9!
„Bille, tys mu v\u011b\u0159il stra\u0161n\u011b brzo. A\u010d jsi mi tvrdil, \u017ee ne, tak jsem to tak vid\u011bl. Cokoliv Tom \u0159ekl, cokoliv Tom cht\u011bl,\u2026 se v\u0161\u00edm jsi souhlasil.“
„J\u00e1 sakra v\u00edm,“ nech\u00e1m telefon sklouznout z m\u00e9 ruky na seda\u010dku a op\u0159u se \u010delem o kolena p\u0159ita\u017een\u00e1 k t\u011blu.
„Nechci ti tady nic vy\u010d\u00edtat,“ jemn\u011b mne pohlad\u00ed po z\u00e1dech, „ale \u0159ekni mi popravd\u011b jednu v\u011bc: ty ses do toho kluka zamiloval, \u017ee?“
Pevn\u011b zav\u0159u o\u010di a nech\u00e1m jen hork\u00e9 a slan\u00e9 slzy st\u00e9kat z o\u010d\u00ed na m\u00e1 kolena. V prvn\u00ed chv\u00edli mu m\u00e1m chu\u0165 na tu ot\u00e1zku neodpov\u011bd\u011bt, anebo jen pokr\u010dit rameny, ale kdy\u017e pak poc\u00edt\u00edm dal\u0161\u00ed vibrace z telefonu, zm\u016f\u017eu se vyslovit n\u011bco jako souhlas.
Gordon vydechne a a\u017e po hodn\u00e9 chv\u00edli do ticha promluv\u00ed. „Bille, vst\u00e1v\u00e1\u0161 za \u010dty\u0159i hodiny. M\u011bl bys zkusit aspo\u0148 chv\u00edli sp\u00e1t, jestli\u017ee se z toho nechce\u0161 vypov\u00eddat.“
Ut\u0159u si slzy a zvednu k n\u011bmu pohled. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jse\u0161 takovej, jakej jse\u0161.“<\/p>\n

Nev\u00edm ani, jak sem usnul, ale vzbud\u00edm se, kdy\u017e zaslechnu z chodby n\u011bjak\u00e9 hlasy. Nelly. Uf, m\u011bl bych se s n\u00ed rozlou\u010dit. Hlava m\u011b ale bol\u00ed jak st\u0159ep a moje nohy se taky zrovna nehrnou do pohybu. Zorientuji se teprve v prostoru a z\u00edvnu si. Vzbudil jsem se na gau\u010di, p\u0159ikryt\u00fd dekou a kdesi v pozad\u00ed hraje r\u00e1dio. Nebyl jsem asi ani u\u017e schopn\u00fd doj\u00edt do pokoje. Kouknu se na hodiny. P\u016fl sedm\u00e9? Zam\u017eour\u00e1m na telefon po\u0159\u00e1dn\u011b a poc\u00edt\u00edm, jak mne neskute\u010dn\u011b p\u00e1l\u00ed o\u010di. Zme\u0161kan\u00fdch hovor\u016f \u0161est a zpr\u00e1vy dv\u011b, asi byl k r\u00e1nu u\u017e m\u00e9n\u011b aktivn\u00ed. Telefon zase polo\u017e\u00edm a do\u0161our\u00e1m se do chodby, kde u\u017e \u010dil\u00e1 Nelly p\u0159ibaluje do sv\u00e9 velk\u00e9 ta\u0161ky je\u0161t\u011b p\u00e1r v\u011bc\u00ed.<\/p>\n

„J\u00e9\u00e9, Bille, jak se lidem l\u00edbil kost\u00fdm?“
„Byl skv\u011blej,“ \u0159eknu unaven\u011b a op\u0159u se t\u011b\u017ekop\u00e1dn\u011b o futra.
Gordon, kter\u00fd zaslechl m\u00e9 jm\u00e9no, se odkudsi objev\u00ed a starostliv\u011b si m\u011b prohl\u00e9dne. „Jse\u0161 v pohod\u011b?“
„Ne,“ zavrt\u00edm mu na ot\u00e1zku hlavou a s v\u00fddechem se pod\u00edv\u00e1m na ta\u0161ku Nelly. „Princezno, nem\u00e1\u0161 toho trochu moc?“
„Ne\u0159\u00edkej mi princezno, tak mi \u0159\u00edk\u00e1 jen Tom a od n\u011bho to zn\u00ed l\u00edp,“ zahih\u0148\u00e1 se Nelly.
Zvednu obo\u010d\u00ed. „Ne, taky jsem ti \u0159\u00edkal princezno.“
„Ale u\u017e nechci.“
Nadechnu se, ale pak si to rad\u011bji rozmysl\u00edm. Zbl\u00e1znil jsem se? Hodl\u00e1m se tady na\u0161tvat na Nelly jen proto, \u017ee vyslovila Toma jm\u00e9no? Super! V\u00e1\u017en\u011b super! Promnu si o\u010di.
„Nelly, rad\u011bji si projdi je\u0161t\u011b ty d\u016fle\u017eit\u00fd v\u011bci, co by sis nem\u011bla zapomenout, jo?“ zachr\u00e1n\u00ed situaci Gordon, proto\u017ee jmenovan\u00e1 se rozeb\u011bhne po schodech nahoru.<\/p>\n

„Bille, vypad\u00e1\u0161 stra\u0161n\u011b. Hele, ud\u011bl\u00e1me to takhle. Je sobota, jak dlouho tam dneska Schmittov\u00e1 v obchod\u011b bude? Do jedn\u00e9? Tak a\u017e povezu Nelly, stav\u00edm se tam, vysv\u011btl\u00edm j\u00ed to a sl\u00edb\u00edm j\u00ed, \u017ee v pond\u011bl\u00ed u\u017e p\u0159ijde\u0161, fajn? Ty se mezit\u00edm vysp\u00ed\u0161 a odpoledne bychom sjeli pro ty psy.“
„To bys pro mne ud\u011blal?“
„Takhle bys tam beztak za chv\u00edli odpadl. Rozlu\u010d se s Nelly, a jdi si lehnout. Bude\u0161 m\u00edt doma klid, tak to bude hned lep\u0161\u00ed.“
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvnu jen tup\u011b a chv\u00edli mi trv\u00e1, ne\u017e se d\u00e1m do kroku.<\/p>\n

Utekla hodina od odjezdu Nelly a j\u00e1 le\u017e\u00edm s obrovskou bolest\u00ed hlavy a p\u00e1l\u00edc\u00edma o\u010dima v posteli a z\u00edr\u00e1m do stropu. Sakra! Ani sp\u00e1t mi te\u010f nep\u016fjde. Rozhodnu se, \u017ee si vezmu telefon do ruky a prozkoum\u00e1m, co se skr\u00fdv\u00e1 ve zbyl\u00fdch dvou zpr\u00e1v\u00e1ch. Bille, prosim, mam o tebe strach.<\/em> S v\u00fddechem zak\u00e1\u017eu slz\u00e1m se projevit a rozkliknu zpr\u00e1vu druhou. Fajn, nevim, co se stalo, ale aspon jsem se dozvedel, ze si v poradku. Pokud se mnou nechces mluvit, necham to tak, ale nevydrzim to dlouho\u2026<\/em><\/div>\n

Se slzami telefon odhod\u00edm na zem a oto\u010d\u00edm se na bok. Z\u00e1dy k telefonu, snad abych tak p\u0159ed t\u00edm utekl, nev\u00edm. Jak se mohl Tom dozv\u011bd\u011bt, \u017ee jsem v po\u0159\u00e1dku? Nikdo o mn\u011b nev\u011bd\u011bl p\u0159ece! Jedin\u011b\u2026 Arwin.<\/p>\n

Trhnu sebou po del\u0161\u00ed dob\u011b, kdy\u017e zaslechnu hlasit\u011bj\u0161\u00ed vibraci telefonu ne\u017e obyvkle. Musel jsem usnout! P\u0159eto\u010d\u00edm se na posteli a kouknu se na zem k no\u010dn\u00edmu stolku, ke kter\u00e9mu nejsp\u00ed\u0161e telefon dotancoval a o kter\u00fd se zarazil a drn\u010d\u00ed s n\u00edm i on. Rychle ho chyt\u00edm do ruky a zamrk\u00e1m na displej. Prvn\u00ed informac\u00ed je, \u017ee telefonuj\u00edc\u00ed nen\u00ed nikdo jin\u00fd ne\u017e Tom, stejn\u011b tak ale stihnu zaznamenat, \u017ee je p\u016fl jedn\u00e9. Nadechnu se, posad\u00edm se na posteli a hovor po dlouh\u00e9m v\u00e1h\u00e1n\u00ed p\u0159ijmu.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Ty je snad zn\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se m\u011b, kdy\u017e u\u017e mu dobrou chv\u00edli na z\u00e1chodech ubrouskama sm\u00fdv\u00e1m krev a \u0161mouhy z obli\u010deje.„Ty se\u0161 tady asi nov\u00fd, \u017ee nem\u00e1\u0161 tu \u010dest.“„Nastoupil jsem v pololet\u00ed, moc lid\u00ed tu je\u0161t\u011b nezn\u00e1m.“ Sykne a lehce<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6880","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6880","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6880"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6880\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6880"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6880"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6880"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}