{"id":6886,"date":"2012-02-27T16:00:00","date_gmt":"2012-02-27T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6867"},"modified":"2012-02-27T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-27T15:00:00","slug":"someone-like-you-12","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/27\/someone-like-you-12\/","title":{"rendered":"Someone like you 12."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Do p\u016fl sedm\u00e9 zb\u00fdvalo p\u0159esn\u011b p\u011bt hodin.<\/div>\n
Tom se sna\u017eil ze v\u0161ech sil vymyslet cokoliv proto, aby se nemusel vracet dom\u016f, ale p\u011btihodinov\u00fd program nane\u0161t\u011bst\u00ed vymyslet nedok\u00e1zal, a tak se se zklaman\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i rozhodl vr\u00e1tit a str\u00e1vit t\u011bch n\u011bkolik hodin ve sv\u00e9m pokoji. Mohl by si hr\u00e1t s Billov\u00fdm kocourkem, nebo si zahr\u00e1t n\u011bjakou skladbu na kyta\u0159e, p\u0159em\u00fd\u0161lel pomalounku kr\u00e1\u010dej\u00edc k domu, ze kter\u00e9ho by se nejrad\u011bji odst\u011bhoval.<\/p>\n

P\u0159ede dve\u0159mi se je\u0161t\u011b naposled zhluboka nadechl a opatrn\u011b otev\u0159el. Myslel si, \u017ee kdy\u017e se bude tv\u00e1\u0159it nen\u00e1padn\u011b a odejde do sv\u00e9ho pokoje ti\u0161e jako my\u0161ka bez jedin\u00e9ho pov\u0161imnut\u00ed, u\u0161et\u0159\u00ed se t\u00edm zbyte\u010dn\u00fdch pozn\u00e1mek sv\u00e9ho bratrance nebo jeho rodi\u010d\u016f. Toma v\u0161ak \u0161t\u011bst\u00ed po cel\u00fd \u017eivot jaksi obch\u00e1zelo, a proto se v\u016fbec nedivil tomu, kdy\u017e se s Andreasem srazil hned v p\u0159eds\u00edni.<\/div>\n

Reagoval \u00fapln\u011b p\u0159irozen\u011b. Sklonil hlavu, rychle ze sebe svl\u00e9kl tenk\u00fd svetr a beze sl\u016fvka se sna\u017eil proklouznout do sv\u00e9ho pokoje. Jakmile mu v\u0161ak Andreas zatarasil cestu sv\u00fdm t\u011blem a prol\u00e9tl jeho tv\u00e1\u0159 pohrdav\u00fdm pohledem, do\u0161lo mu, \u017ee to nebude tak snadn\u00e9, jak doufal.<\/p>\n

„Nel\u00edb\u00ed se mi, co d\u011bl\u00e1\u0161,“ promluvil tich\u00fdm, pichlav\u00fdm hlasem.<\/div>\n

„A co d\u011bl\u00e1m?“ zeptal se Tom unaven\u011b a z\u00e1dy se op\u0159el o ze\u010f. V tu chv\u00edli litoval sv\u00e9ho rozhodnut\u00ed vr\u00e1tit se dom\u016f.<\/div>\n
„Ned\u011blej ze sebe hloup\u00e9ho. Moc dob\u0159e v\u00ed\u0161, o \u010dem mluv\u00edm. V\u00edm, \u017ee ten nov\u00fd kluk bydl\u00ed te\u010f s tebou. V\u00edm dokonce i to, \u017ee jsi mu pr\u00fd sehnal pr\u00e1ci. Na tv\u00e9m m\u00edst\u011b bych si v\u0161ak rad\u011bji hl\u00eddal tu svou, proto\u017ee sta\u010d\u00ed jedin\u00e9 slovo a m\u016fj t\u00e1ta by se postaral o to, aby sis u\u017e nikdy \u017e\u00e1dnou pr\u00e1ci nena\u0161el,“ Andreas se p\u0159\u00edmo tetelil radost\u00ed p\u0159i pohledu na to, jak Tom sklonil tv\u00e1\u0159 a na kr\u00e1tkou chvilku v\u00fdrazn\u011b zbledl. Byl si jist\u00fd, \u017ee jej m\u00e1 v hrsti a \u017ee tentokr\u00e1t Tom jist\u011b ud\u011bl\u00e1 v\u0161echno, co bude cht\u00edt. Na tv\u00e1\u0159i mu pohr\u00e1val v\u00edt\u011bzn\u00fd \u00fasm\u011bv, v o\u010d\u00edch se mu ukr\u00fdvalo jenom jedin\u00e9. Velik\u00e1 z\u00e1vist a p\u00fdcha.<\/div>\n
Tom se v\u0161ak jeho slov v\u016fbec nezalekl. B\u00e1l se pouze jedin\u00e9ho.<\/div>\n
B\u00e1l se ztr\u00e1ty Billa…<\/p>\n

Bez t\u00e9 pr\u00e1ce by byl nula. Stejn\u00e1 nula jako p\u0159ed n\u011bkolika m\u011bs\u00edci, ne\u017e z\u00edskal pr\u00e1ci v autoservisu, a nedok\u00e1zal by se pod\u00edvat Billovi do o\u010d\u00ed. Ve skute\u010dnosti toti\u017e nem\u011bl nic jin\u00e9ho.<\/div>\n

Nem\u011bl bohat\u00e9 vlivn\u00e9 rodi\u010de jako Andreas, nepat\u0159il mu a\u017e nep\u0159\u00edjemn\u011b luxusn\u00ed d\u016fm, dokonce nem\u011bl ani sv\u00e9 auto. I \u010dty\u0159kolka, na kter\u00e9 jezdil do pr\u00e1ce, pat\u0159ila Geovi. Jedin\u00e9, co skute\u010dn\u011b pat\u0159ilo jemu, bylo Geovo p\u0159\u00e1telstv\u00ed a laskav\u00e9 srdce, kter\u00e9 tou\u017eilo jenom po jedin\u00e9m, aby na\u0161lo osobu, pro kterou by m\u011blo smysl tlouct.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Byl si jist\u00fd, \u017ee kdyby se Bill dov\u011bd\u011bl o tom, co mu Andreas pr\u00e1v\u011b pov\u011bd\u011bl, u\u017e by na Toma v\u00edce ani nepohl\u00e9dl. Byl to neskute\u010dn\u011b vn\u00edmav\u00fd a citliv\u00fd kluk, kter\u00fd by se rad\u011bji vzdal jak\u00e9hokoliv kontaktu s Tomem jenom proto, aby zachr\u00e1nil jeho pr\u00e1ci, a to Tom necht\u011bl.<\/div>\n
Se ztr\u00e1tou pr\u00e1ce by se dok\u00e1zal sm\u00ed\u0159it, ale se ztr\u00e1tou toho chlapce by se sm\u00ed\u0159il jen t\u011b\u017eko.<\/p>\n

„Nic ne\u0159\u00edk\u00e1\u0161, tak\u017ee to budu br\u00e1t tak, \u017ee jsi m\u011b pochopil a bude\u0161 si od toho kluka dr\u017eet pat\u0159i\u010dn\u00fd odstup,“ Andreas Toma siln\u011b dloubl do ramene. Tom m\u011bl v t\u00e9 chv\u00edli sto chut\u00ed uhodit jej, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee si to nem\u016f\u017ee dovolit. Vylet\u011bl by nejenom z pr\u00e1ce, ale jist\u011b by jej vyhodili na ulici, proto\u017ee Andreas by jeho pohlavek ozna\u010dil jako v\u00e1\u017en\u00e9 fyzick\u00e9 nepadnut\u00ed. Ztratil by t\u00edm mnohem v\u00edce, ne\u017e by z\u00edskal. Pro kr\u00e1tkou chvilku \u00falevy byl schopn\u00fd ob\u011btovat chvilky str\u00e1ven\u00e9 v Billov\u011b bl\u00edzkosti?<\/div>\n

To skute\u010dn\u011b ne.<\/div>\n
Napr\u00e1zdno otev\u0159el \u00fasta, vz\u00e1p\u011bt\u00ed je v\u0161ak pomalounku zav\u0159el a sv\u011bsil ramena. Siln\u011b stiskl rty i v\u00ed\u010dka a \u010dekal na chv\u00edli, kdy mu Andreas uvoln\u00ed cestu.<\/div>\n
„Takhle se mi l\u00edb\u00ed\u0161 mnohem v\u00edc,“ zak\u0159enil se na n\u011bj a s vesel\u00fdm pobrukov\u00e1n\u00edm n\u011bjak\u00e9 podivn\u00e9 p\u00edsni\u010dky ode\u0161el do kuchyn\u011b. Tom je\u0161t\u011b chvilku z\u016fst\u00e1val na m\u00edst\u011b, ne\u0161\u0165astn\u011b sleduj\u00edc vzduchopr\u00e1zdno p\u0159ed sebou, a ze v\u0161ech sil se sna\u017eil potla\u010dit p\u0159ich\u00e1zej\u00edc\u00ed slzy. Nest\u00e1valo se \u010dasto, \u017ee by plakal, ale tato chv\u00edle jej skute\u010dn\u011b emotivn\u011b vy\u010derpala.<\/p>\n

Nejist\u00fdmi kroky \u0161lapal do sv\u00e9ho pokoje, zav\u0159el za sebou dve\u0159e a uslzen\u00fdm pohledem se rozhl\u00e9dl kolem sebe. Billovo kot\u011b spokojen\u011b spinkalo zachuml\u00e1no v dece, dokonce v\u016fbec nepost\u0159ehlo Tom\u016fv p\u0159\u00edchod. Tom jej necht\u011bl probudit, proto ze sebe opatrn\u011b svl\u00e9kl tri\u010dko a posadil se na kraj postele.<\/div>\n

„Klidn\u011b spinkej,“ za\u0161eptal, jakmile rozespale zvedlo hlavi\u010dku a sledovalo jej zv\u011bdav\u00fdma o\u010dima.<\/div>\n
Tom mu v\u011bnoval smutn\u00fd \u00fasm\u011bv a pozorn\u011bji se zahled\u011bl na b\u00edlou l\u00e1tku, na kter\u00e9 se mal\u00fd kocourek rozvaloval. Nebyla to deka, jak si myslel. Bylo to jedno z Billov\u00fdch tri\u010dek. P\u0159esn\u011bji tri\u010dko, kter\u00e9 pou\u017e\u00edval jako py\u017eamo na span\u00ed a Tomovi v n\u011bm p\u0159i\u0161el naprosto dokonal\u00fd.<\/div>\n
Naklonil se a kone\u010dky prst\u016f pohladil b\u00edlou tkaninu.<\/div>\n
„Ach Bille,“ zast\u00e9nal a tv\u00e1\u0159 slo\u017eil do dlan\u00ed. Srdce mu op\u011bt tlouklo p\u0159\u00edmo \u0161\u00edlenou rychlost\u00ed.<\/div>\n
P\u0159ekvapen\u011b zvedl hlavu, jakmile jej na z\u00e1p\u011bst\u00ed po\u0161imralo lehk\u00e9 \u0161kr\u00e1bnut\u00ed. Kocourek se z\u0159ejm\u011b prospal a cht\u011bl si hr\u00e1t, proto\u017ee se natahoval za pap\u00edrovou kuli\u010dkou, kterou Tom omylem p\u0159isedl.<\/div>\n
„Ou, omlouv\u00e1m se,“ v\u011bnoval zv\u00ed\u0159\u00e1tku je\u0161t\u011b jeden \u00fasm\u011bv, vzal pap\u00edrovou kuli\u010dku do dlan\u00ed a rozbalil ji. Byl jenom zv\u011bdav\u00fd, zdali to nen\u00ed n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho, proto\u017ee si byl jist\u00fd, \u017ee by to bylo b\u011bhem chvilky stejn\u011b roztrhnuto. Pap\u00edr v\u0161ak v sob\u011b ukr\u00fdval jenom n\u011bkolik \u00fahledn\u011b napsan\u00fdch \u0159\u00e1dk\u016f:<\/p>\n

– M\u011bl by b\u00fdt spolehliv\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd<\/em><\/div>\n

– M\u011bl by m\u00edt d\u011btsky nevinn\u00e9 o\u010di a ve chv\u00edl\u00edch, kdyby se usm\u00edval, by se jeho o\u010di sm\u00e1ly s n\u00edm<\/em><\/div>\n
– M\u011bl by b\u00fdt vtipn\u00fd a ch\u00e1pav\u00fd<\/em><\/div>\n
– M\u011bl by b\u00fdt bl\u00e1zniv\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 i citliv\u00fd a vn\u00edmav\u00fd<\/em><\/div>\n
– M\u011bl by m\u011b m\u00edt r\u00e1d<\/em><\/div>\n
– M\u011bl by to b\u00fdt n\u011bkdo jako ty, Tome<\/p>\n

<\/em> P\u0159e\u010detl si to hned n\u011bkolikr\u00e1t za sebou, a p\u0159esto mu ta slova ned\u00e1vala smysl. Byl si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee je psal Bill, ale nerozum\u011bl tomu, pro\u010d je napsal. A u\u017e v\u016fbec nech\u00e1pal to, pro\u010d o n\u011bm psal tak hezky? Tedy pokud ta slova v\u016fbec pat\u0159ila jemu.<\/div>\n

Kdo by m\u011bl b\u00fdt tak spolehliv\u00fd a up\u0159\u00edmn\u00fd? Kdo by m\u011bl b\u00fdt jako on?!<\/p>\n

Bylo n\u011bkolik minut po p\u016fl sedm\u00e9 a Bill se pohledem pln\u00fdm o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00ed rozhl\u00ed\u017eel po okol\u00ed a t\u011b\u0161il se na chv\u00edli, kdy v d\u00e1lce spat\u0159\u00ed Tomovu tv\u00e1\u0159. M\u011bl na sob\u011b tmav\u00e9 d\u017e\u00edny a \u0161ed\u00e9 tri\u010dko, nic neoby\u010dejn\u00e9ho, p\u0159esto se v tu chv\u00edli c\u00edtil opravdu kr\u00e1sn\u011b. Jeho tv\u00e1\u0159 p\u0159\u00edmo z\u00e1\u0159ila, kolemjdouc\u00ed mohli jenom z\u00e1vid\u011bt p\u0159i pohledu na jeho spokojen\u00fd \u00fasm\u011bv a vesel\u00e9 o\u010di.<\/div>\n

„Tome,“ vydechl ve chv\u00edli, kdy se p\u0159ed n\u00edm zjevila tv\u00e1\u0159 chlapce, kter\u00fd mu b\u011bhem n\u011bkolika kr\u00e1tk\u00fdch dn\u016f zcela popletl hlavu. Jeho \u00fasm\u011bv ne kr\u00e1tkou chvilku je\u0161t\u011b v\u00edce vzrostl, jakmile si v\u0161ak v\u0161iml v\u00fdrazu Tomovy tv\u00e1\u0159e, u\u017e mu do sm\u00edchu moc nebylo.<\/div>\n
Tom se k n\u011bmu bl\u00ed\u017eil se sklon\u011bnou hlavou a rukama ukryt\u00fdma hluboce v kaps\u00e1ch. Zastavil necel\u00fd metr od Billa, dokonce mu ani nepohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Jdu pozd\u011b,“ promluvil tich\u00fdm hlasem a ne\u0161\u0165astn\u011b nakr\u010dil horn\u00ed ret.<\/div>\n
„To v\u016fbec nevad\u00ed. Jsi tady, a to je jedin\u00e9, na \u010dem mi z\u00e1le\u017e\u00ed,“ Bill se ji\u017e op\u011bt sladce usm\u00edval, nat\u00e1hl dla\u0148 a kone\u010dky prst\u016f se dotkl Tomovy hork\u00e9 tv\u00e1\u0159e. Tom v\u0161ak i nad\u00e1le z\u016fst\u00e1val ti\u0161e, vno\u0159en do Billova doteku p\u0159em\u00fd\u0161lel o tom, zdali chce Andrease skute\u010dn\u011b poslechnout.<\/p>\n

Dok\u00e1zal by se Billovi vyh\u00fdbat?<\/div>\n

Dr\u017eet si od n\u011bj odstup jenom proto, \u017ee by jejich vztah nebyl vhodn\u00fd?<\/div>\n
Zvedl hlavu a pohl\u00e9dl Billovi do o\u010d\u00ed. Rychl\u00fdm pohledem prol\u00e9tl celou jeho tv\u00e1\u0159, aby se vz\u00e1p\u011bt\u00ed op\u011bt naplno vno\u0159il do Billov\u00fdch nesm\u011bl\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 jej pozorovaly se v\u0161\u00ed n\u011bhou, kter\u00e9 byl schopen.<\/div>\n
Prvn\u00edm bodem na Billov\u011b seznamu ctnost\u00ed byla spolehlivost a up\u0159\u00edmnost, a Tom si byl jist\u00fd, \u017ee pro tu chv\u00edli nesplnil ani jedno ani druh\u00e9.<\/div>\n
Nebyl spolehliv\u00fd, kdy\u017e nedok\u00e1zal ani p\u0159ij\u00edt v\u010das na jejich sch\u016fzku, a u\u017e v\u016fbec nebyl up\u0159\u00edmn\u00fd, proto\u017ee tomu chlapci neust\u00e1le lhal p\u0159\u00edmo do o\u010d\u00ed. A nejenom jemu. Lhal tak\u00e9 i sob\u011b. Neust\u00e1le si namlouval, \u017ee jej Bill jenom p\u0159itahuje a \u017ee to jist\u011b za chvilku p\u0159ejde, ale ve chv\u00edl\u00edch, kdy se mu d\u00edval do o\u010d\u00ed, tou\u017eil jenom po jedin\u00e9m. Aby to nikdy nep\u0159e\u0161lo\u2026<\/p>\n

„Tak, kam p\u016fjdeme? Pokud m\u00e1\u0161 hlad, m\u016f\u017eeme se j\u00edt naj\u00edst, nebo se jenom tak proch\u00e1zet po m\u011bst\u011b. J\u00e1 m\u011bsto sice je\u0161t\u011b moc nezn\u00e1m, ale p\u0159izp\u016fsob\u00edm se a p\u016fjdu, kamkoliv bude\u0161 cht\u00edt.“ Tom se p\u0159i pohledu na Billa nemohl neusm\u00e1t. Je\u0161t\u011b nikdy p\u0159edt\u00edm nepotkal tak roztomile ukecan\u00e9ho \u010dlov\u00ed\u010dka. Kdy\u017e Bill jednou spustil, bylo opravdu t\u011b\u017ek\u00e9 jej zastavit. Tom jej vlastn\u011b ani zastavovat necht\u011bl. V tu chv\u00edli mu do \u0159e\u010di skute\u010dn\u011b nebylo, a proto byl r\u00e1d, \u017ee se Bill chopil iniciativy, chytil jej za ruku a \u010dekal, dokud Tom neud\u00e1 sm\u011br, kter\u00fdm p\u016fjdou.<\/p>\n

Pak u\u017e to \u0161lo v\u0161echno jaksi samo. \u0160li do jedn\u00e9 mal\u00e9 restaurace na rohu m\u011bsta, kde si dali v\u00fdbornou ve\u010de\u0159i, a pak str\u00e1vili dal\u0161\u00ed dv\u011b hodiny proch\u00e1zen\u00edm po kr\u00e1sn\u011b rozkvetl\u00e9m parku, osv\u011btlen\u00e9m pouze z\u00e1\u0159\u00ed m\u011bs\u00edce. Bill Tomovi vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00e9 rodin\u011b a o \u017eivot\u011b, kter\u00fd vedl p\u0159edt\u00edm, ne\u017e se nast\u011bhoval do jejich domu, a Tom zase vypr\u00e1v\u011bl o sv\u00fdch rodi\u010d\u00edch a o tom, jak smutn\u00fd byl jeho \u017eivot do chv\u00edle, ne\u017e se poznali.<\/div>\n

„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d, Bille,“ vydechl ve chv\u00edli, kdy mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1la prvn\u00ed kapka letn\u00edho de\u0161t\u011b. D\u00e9\u0161\u0165 mu ji\u017e dlouho p\u0159ipom\u00ednal Billa. „Neum\u00ed\u0161 si p\u0159edstavit, jak je te\u010f v\u0161echno n\u00e1hle jin\u00e9. Myslel jsem, \u017ee po smrti rodi\u010d\u016f se u\u017e nikdy nebudu c\u00edtit takhle hezky v bl\u00edzkosti jin\u00e9 osoby.“ Bill l\u00e1skypln\u011b hladil Tomovy prsty t\u011bmi sv\u00fdmi a hled\u011bl mu up\u0159en\u011b do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„C\u00edt\u00ed\u0161 se se mnou hezky?“ na kr\u00e1tkou chvilku mu zr\u016f\u017eov\u011bla l\u00ed\u010dka. Nebyl zvykl\u00fd na tento typ konverzace a byl moc r\u00e1d, \u017ee Tom byl na tom z\u0159ejm\u011b stejn\u011b. Pootev\u0159el rty, ale ne\u0159ekl ani slovo. Rozt\u0159esen\u011b vzal Billovu tv\u00e1\u0159 do sv\u00fdch dlan\u00ed a m\u00edsto odpov\u011bdi jej l\u00e1skypln\u011b pol\u00edbil na mokr\u00e9 rty.<\/p>\n

„Ano,“ vydechl, jakmile se od n\u011bj odsunul, vz\u00e1p\u011bt\u00ed v\u0161ak vzru\u0161en\u011b zast\u00e9nal, jakmile uc\u00edtil stisk Billov\u00fdch zub\u016f na sv\u00e9m spodn\u00edm rtu. V tu chv\u00edli zapomn\u011bl \u00fapln\u011b na v\u0161echno. Zapomn\u011bl na minulost, na Andrease a na v\u0161echny v\u00fdhru\u017eky, kter\u00e9 jej m\u011bly polekat, a \u017eil jenom pro tu chv\u00edli.<\/div>\n

B\u011bhem n\u011bkolika vte\u0159in se jejich pozice zm\u011bnily. Pokorn\u011b mokli v s\u00edl\u00edc\u00edm de\u0161ti na jedn\u00e9 z m\u011bstsk\u00fdch lavi\u010dek, ale d\u00e9\u0161\u0165 byl v tu chv\u00edli t\u00edm posledn\u00edm, co je tr\u00e1pilo. Tom si Billa vysadil na kl\u00edn, a jakmile Bill omotal sv\u00e9 nohy kolem Tomov\u00fdch bok\u016f, sev\u0159el jeho t\u0159esouc\u00ed se t\u011blo v l\u00e1skypln\u00e9m objet\u00ed. Jejich polibky byly hladov\u00e9, v n\u011bkter\u00fdch okam\u017eic\u00edch dokonce p\u00e1lily a nutily oba tichounce st\u00e9nat do \u00fast toho druh\u00e9ho. Byli promo\u010den\u00ed na kost, p\u0159esto se k sob\u011b nep\u0159est\u00e1vali nal\u00e9hav\u011b tisknout.<\/div>\n
Billovi se v tu chv\u00edli splnilo to, po \u010dem tolik tou\u017eil. Tom\u016fv \u017e\u00e1r jej naprosto pohltil. Stalo se n\u011bco, co oba pokl\u00e1dali za nemo\u017en\u00e9.<\/div>\n
D\u00e9\u0161\u0165 vzpl\u00e1l\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Do p\u016fl sedm\u00e9 zb\u00fdvalo p\u0159esn\u011b p\u011bt hodin. Tom se sna\u017eil ze v\u0161ech sil vymyslet cokoliv proto, aby se nemusel vracet dom\u016f, ale p\u011btihodinov\u00fd program nane\u0161t\u011bst\u00ed vymyslet nedok\u00e1zal, a tak se se zklaman\u00fdm v\u00fdrazem ve tv\u00e1\u0159i rozhodl vr\u00e1tit a str\u00e1vit t\u011bch<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6886","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6886","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6886"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6886\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6886"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6886"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6886"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}