{"id":6888,"date":"2012-02-27T14:00:00","date_gmt":"2012-02-27T13:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6869"},"modified":"2012-02-27T14:00:00","modified_gmt":"2012-02-27T13:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-4","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/27\/one-night-that-changes-everything-4\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 4."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
Vezmu si ta\u0161ku. Vynd\u00e1m z n\u00ed mobil a zkontroluju, jestli mi n\u011bkdo nevolal. Nikdo. Kdo by m\u011b vlastn\u011b pot\u0159eboval? Op\u011bt nikdo. Zamknu m\u00edstnost, kde skladuju v\u0161echny pracovn\u00ed v\u011bci, kl\u00ed\u010d d\u00e1m u\u017e ritu\u00e1ln\u011b na okenn\u00ed parapet u schod\u016f. Kolikr\u00e1t u\u017e jsem tohle ud\u011blal? Nev\u00edm p\u0159esn\u011b. Po milionu jsem to p\u0159estal po\u010d\u00edtat.<\/div>\n
Dojdu na pr\u00e1h dve\u0159\u00ed, kter\u00fd rozd\u011bluje chodbu s halou. Naposledy p\u0159ejedu v\u0161echny hosty pohledem. Ani nev\u00edm pro\u010d, ale pohltilo m\u011b men\u0161\u00ed zklam\u00e1n\u00ed, kdy\u017e jsem tam Billa nevid\u011bl. I navzdory tomu, \u017ee v\u00edm, \u017ee u\u017e d\u00e1vno ode\u0161el. No nic. Nepozorovan\u011b se sna\u017e\u00edm p\u0159ej\u00edt k hlavn\u00edm dve\u0159\u00edm a co nejrychleji odtud zmizet.<\/p>\n

„Promi\u0148te!“ poklepe m\u011b jak\u00fdsi nezn\u00e1m\u00fd mu\u017e po z\u00e1dech. „Mohl bych dostat je\u0161t\u011b v\u00edno?“<\/div>\n

No jasn\u011b. Nejsem tak blbej, abych se vracel zp\u00e1tky kdejak\u00fdmu chud\u00e1kovi pro v\u00edno.<\/div>\n
„Promi\u0148te, ale j\u00e1 u\u017e tu m\u00e1m volno. Poproste \u0161\u00e9fa,“ ironicky se usm\u011bju a pokra\u010duju ve sv\u00e9 cest\u011b za svobodou. Co to vlastn\u011b melu? Jak\u00e1 svoboda?<\/div>\n
Kone\u010dn\u011b p\u0159ejdu p\u0159es pr\u00e1h velk\u00fdch sklen\u011bn\u00fdch dve\u0159\u00ed. Vynd\u00e1m kl\u00ed\u010de z ta\u0161ky a d\u00e1lkov\u00fdm ovl\u00e1d\u00e1n\u00edm odemknu auto. Mus\u00edm to ud\u011blat, proto\u017ee jsem zapomn\u011bl, kde jsem zaparkoval. Takhle aspo\u0148 zasv\u00edt\u00ed.<\/div>\n
\n
Bill:<\/div>\n
K moj\u00ed sm\u016fle na\u0161e limuz\u00edna brzy zastav\u00ed p\u0159ed na\u0161\u00edm obrovsk\u00fdm luxusn\u00edm domem. Tedy vlastn\u011b p\u0159ed Wolfgangov\u00fdm domem. \u0158idi\u010d n\u00e1m dneska u\u017e asi po miliont\u00e9 otev\u0159e dve\u0159e auta a my op\u011bt vystoup\u00edme. Wolf m\u011b dost surov\u011b chytne za ruku a t\u00e1hne m\u011b ke dve\u0159\u00edm. Jeden ze slu\u017eebn\u00edk\u016f n\u00e1m otev\u0159e dve\u0159e, tak\u017ee ani nemus\u00ed odemykat. Potom ov\u0161em zmiz\u00ed jako p\u00e1ra nad hrncem. Zam\u011bstnanci tady v dom\u011b jsou zvykl\u00ed pracovat maxim\u00e1ln\u011b ti\u0161e a neru\u0161it n\u00e1s, ani na\u0161e p\u0159\u00edpadn\u00e9 hosty. Tak\u017ee si ka\u017ed\u00fd mus\u00ed naj\u00edt zp\u016fsob, jak ve spr\u00e1vnou chv\u00edli zmizet, jako by tam nikdy nebyli.<\/div>\n
Jakmile se za n\u00e1mi dve\u0159e zabouchnou, Wolf m\u011b na n\u011b p\u0159itiskne a surov\u011b m\u011b za\u010dne l\u00edbat. Tu\u0161il jsem, \u017ee to bude takhle n\u011bjak vypadat. Sna\u017e\u00edm se mu polibky opl\u00e1cet. Rukama zajede pod m\u00e9 tri\u010dko a za\u010dne m\u011b drsn\u011b hladit po boc\u00edch, p\u0159i\u010dem\u017e kolenem tvrd\u011b zatla\u010d\u00ed na m\u016fj rozkrok.<\/p>\n

Tom:
Kone\u010dn\u011b jsem na cest\u011b dom\u016f. Proj\u00ed\u017ed\u00edm tmav\u00fdmi uli\u010dkami. To je tohle m\u011bsto tak stra\u0161n\u00e9, \u017ee nem\u016f\u017eou osv\u011btlit ty ulice? Kdybych m\u011bl pen\u00edze, p\u0159isp\u011bju jim do m\u011bstsk\u00e9ho fondu. Ale nem\u00e1m. Ale ten slizkej potkan m\u00e1. Pro\u010d to nenech\u00e1 spravit?<\/div>\n

Bill… Co asi d\u011bl\u00e1 Bill? No, to jsem dobrej, jak se d\u00e1 od pouli\u010dn\u00edch lamp p\u0159ej\u00edt my\u0161lenkami a\u017e k Billovi. Ale v\u00e1\u017en\u011b. Te\u010f si to ur\u010dit\u011b n\u011bkde spolu u\u017e\u00edvaj\u00ed a chud\u00e1k Bill trp\u00ed. Je mi to tak stra\u0161n\u011b l\u00edto. Ale m\u016f\u017ee si za to s\u00e1m. Kdyby nebyl tak stra\u0161n\u00fd egoista. Ne, on je doslova fiflena. Zlatokopka. To je to spr\u00e1vn\u00e9 slovo…<\/div>\n
Celou cestu p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm jen o n\u011bm. Budu m\u00edt je\u0161t\u011b jednu p\u0159\u00edle\u017eitost potkat ho? Pochybuju. Ale j\u00e1 chci. Tak moc chci! Chci ho vz\u00edt pry\u010d odtud, kde te\u010f je. Ale po\u010dkat. Co kdy\u017e se mu tenhle \u017eivot l\u00edb\u00ed? Co kdy\u017e mluvil pravdu? Co kdy\u017e ho miluje?<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Sna\u017e\u00edm se „vzru\u0161en\u011b“ st\u00e9nat, ale moc se mi to neda\u0159\u00ed. Budu se prost\u011b muset p\u0159ekonat. Dneska je to pro m\u011b obzvl\u00e1\u0161\u0165 t\u011b\u017ek\u00e9. Mus\u00edm se p\u0159inutit taky k n\u011bjak\u00e9 \u010dinnosti. V nest\u0159e\u017een\u00e9m okam\u017eiku se vyman\u00edm z jeho objet\u00ed a proklouznu za n\u011bj.<\/div>\n
„Dneska to chci v posteli. P\u011bkn\u011b tvrd\u011b,“ za\u0161ept\u00e1m naoko vzru\u0161en\u00fdm hlasem, kdy\u017e se na m\u011b nech\u00e1pav\u011b oto\u010d\u00ed. On se nadr\u017een\u011b usm\u011bje a pomalu jde ke mn\u011b. J\u00e1 se ale taky rozejdu a dojdu a\u017e do na\u0161\u00ed velk\u00e9 lo\u017enice. On m\u011b n\u00e1sleduje. Dosednu na postel a n\u00e1sledn\u011b se zap\u0159u o lokty. Vyz\u00fdvav\u011b na n\u011bj kouk\u00e1m, i kdy\u017e se mi chce z toho, co d\u011bl\u00e1m, zvracet. Netu\u0161\u00edm, kde se ve mn\u011b ten odpor najednou bere.<\/div>\n
Wolf ke mn\u011b p\u0159ijde a lehne si vedle m\u011b na postel. Vyhrne mi Tomovo tri\u010dko, kter\u00e9 m\u00e1m st\u00e1le na sob\u011b nahoru, a za\u010dne m\u011b l\u00edbat na hrudi a na b\u0159\u00ed\u0161ku. Te\u010f u\u017e se \u00fapln\u011b polo\u017e\u00edm na postel a zav\u0159u o\u010di. Sna\u017e\u00edm si vybavit n\u011bkoho p\u0159ita\u017eliv\u00e9ho, n\u011bkoho kr\u00e1sn\u00e9ho, mlad\u00e9ho. A najednou se mi p\u0159ed o\u010dima znovu objev\u00ed tv\u00e1\u0159 toho cop\u00e1nkat\u00e9ho chlapce. Toma.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

Najednou zni\u010dehonic na m\u011b zatroub\u00ed obrovsk\u00fd n\u00e1kla\u010f\u00e1k \u0159\u00edt\u00edc\u00ed se dol\u016f z kopce p\u0159esn\u011b proti mn\u011b. „Je\u017ei\u0161i kriste!“<\/div>\n
Ot\u00e1\u010d\u00edm volantem jako smysl\u016f zbaven\u00fd, nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. V\u0161ude okolo m\u011b jsou svodidla, nen\u00ed kam uhnout. N\u00e1hle v\u0161ak n\u00e1kla\u010f\u00e1k ud\u011bl\u00e1 prudkou oto\u010dku a celou svoj\u00ed vahou se z\u0159\u00edt\u00ed do p\u0159\u00edkopu vedle cesty. Moje auto prudce zastav\u00ed a j\u00e1 hlavou naraz\u00edm do volantu. Celkem ztrat\u00edm v\u011bdom\u00ed\u2026<\/p>\n

Vid\u00edm Billa. Kr\u00e1sn\u011b se usm\u00edv\u00e1, opustil ho.<\/em><\/div>\n

„Pomoz mi,“ promluv\u00ed na m\u011b a j\u00e1 se sna\u017e\u00edm dostat k n\u011bmu. Neda\u0159\u00ed se mi to\u2026<\/p>\n

<\/em> Pomalu otev\u00edr\u00e1m o\u010di a v\u011bdom\u00ed se mi vrac\u00ed. Bol\u00ed m\u011b cel\u00e1 hlava. Chyt\u00edm si \u010delo, zjist\u00edm, \u017ee je cel\u00e9 od krve.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Nech\u00e1m ho, aby mi rozepnul kalhoty, kter\u00e9 mi n\u00e1sledn\u011b st\u00e1hne a odhod\u00ed je pry\u010d. Potom mi svl\u00e9kne i tri\u010dko. Otev\u0159u o\u010di, abych vid\u011bl, jak m\u00e9 t\u011blo sj\u00ed\u017ed\u00ed hladov\u00fdm pohledem. Op\u011bt je prudce zav\u0159u. ‚Tome!‘ zak\u0159i\u010d\u00edm v duchu, ale nahlas si nedovol\u00edm ani p\u00edpnout. N\u011bjak te\u010f ne\u0159e\u0161\u00edm, \u010d\u00ed jm\u00e9no zrovna vol\u00e1m. Ani si to skoro neuv\u011bdomuju. C\u00edt\u00edm, jak mi stahuje i posledn\u00ed \u010d\u00e1st m\u00e9ho oble\u010den\u00ed a instinktivn\u011b se nadzvednu. St\u00e1hne moje \u010dern\u00e9 boxerky dol\u016f a t\u00e9\u017e je odhod\u00ed kamsi do prostoru. Uc\u00edt\u00edm na sv\u00e9m vzru\u0161en\u00ed jeho tepl\u00fd dech a n\u00e1sledn\u011b i jeho ruku, kter\u00e1 m\u011b stiskne. Nevzru\u0161uje m\u011b to, ale za tu dobu, co jsem s n\u00edm, jsem se nau\u010dil vzru\u0161it jin\u00fdm zp\u016fsobem. Slou\u017e\u00ed mi k tomu p\u0159edstava kohokoliv jin\u00e9ho. A te\u010f je to pr\u00e1v\u011b… Ale co na tom z\u00e1le\u017e\u00ed, kdo to je.<\/div>\n
„Chce\u0161 b\u00fdt v moj\u00ed puse?“ opt\u00e1 se m\u011b a ol\u00edzne \u0161pi\u010dku m\u00e9ho vzru\u0161en\u00ed.<\/div>\n
„J-jo… to teda… chci,“ vydechnu trhan\u011b tak, aby mi uv\u011b\u0159il, \u017ee je to vzru\u0161en\u00edm. Jak jsem \u0159\u00edkal. P\u0159etv\u00e1\u0159ka mi jde dokonale.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

Rozhl\u00e9dnu se okolo sebe, v\u0161ude vid\u00edm jen tmu. Zamrk\u00e1m, abych p\u0159ece jen aspo\u0148 n\u011bco vid\u011bl. N\u011bjak se mi to v\u0161ak neda\u0159\u00ed. Sna\u017e\u00edm se vystoupit z auta. Nakonec se mi to s vynalo\u017een\u00edm obrovsk\u00e9 s\u00edly poda\u0159\u00ed. Ochromen\u011b vystoup\u00edm. S nohama nem\u00e1m nic, nec\u00edt\u00edm se v\u0161ak v po\u0159\u00e1dku. Kym\u00e1c\u00edm se ze strany na stranu a pot\u0159ebuju se dostat k lidem. Co budu te\u010f d\u011blat? Zvl\u00e1dnu se k n\u011bkomu dostat? Mus\u00edm. Nesm\u011ble kr\u00e1\u010d\u00edm k jedin\u00e9mu sv\u011btlu, kter\u00e9 vid\u00edm na obzoru. Kr\u00e1\u010d\u00edm st\u00e1le, st\u00e1le… U\u017e se mi to zd\u00e1 jako v\u011b\u010dnost a sv\u011btlo se st\u00e1le nep\u0159ibli\u017euje. K\u00e9\u017e by jel okolo n\u011bjak\u00fd tax\u00edk. Jasn\u011b, u\u017e ho tu i vid\u00edm. Nic, nezb\u00fdv\u00e1 mi nic jin\u00e9ho, ne\u017e j\u00edt d\u00e1l. P\u0159id\u00e1m do pohyb\u016f v\u00edc energie, a to se mi i vypl\u00e1c\u00ed. Jsem st\u00e1le bl\u00ed\u017e k tomu domu.<\/p>\n

„Pros\u00edm, a\u0165 mi tam pom\u016f\u017eou,“ \u0159eknu si s\u00e1m pro sebe a zjist\u00edm, \u017ee m\u016fj hlas je velmi slab\u00fd, chraplav\u00fd. Moje s\u00edly m\u011b u\u017e za\u010d\u00ednaj\u00ed opou\u0161t\u011bt. Op\u0159u se o velkou limuz\u00ednu, v t\u00e9 chv\u00edli ani nevn\u00edm\u00e1m, co to je. Mus\u00edm j\u00edt d\u00e1l! Mus\u00edm se dostat k t\u011bm dve\u0159\u00edm! Seberu v\u0161echnu svoji posledn\u00ed energii, kter\u00e9 je opravdu m\u00e1lo, a t\u011b\u017ek\u00fdmi kroky se dobelh\u00e1m ke dve\u0159\u00edm. Zji\u0161\u0165uju, \u017ee m\u00e1m v b\u0159i\u0161e t\u011b\u017ek\u00e9 bolesti. V puse c\u00edt\u00edm krev. Za\u010d\u00edn\u00e1m se opravdu b\u00e1t o sv\u016fj \u017eivot. Nat\u00e1hnu ruku a zk\u0159ehl\u00fdmi prsty nahmat\u00e1m zvonek. V tu chv\u00edli se v\u0161ak ztrat\u00edm i moje posledn\u00ed s\u00edly a svezu se dol\u016f po dve\u0159\u00edch. Op\u011bt ztr\u00e1c\u00edm v\u011bdom\u00ed.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Zd\u00e1 se mi to, nebo jsem opravdu sly\u0161el n\u011bjakou tlumenou r\u00e1nu? Otev\u0159u o\u010di a zaposlouch\u00e1m se do ticha ru\u0161en\u00e9ho ob\u010dasn\u00fdmi Wolfgangov\u00fdmi steny.<\/div>\n
„Wolfe… Wolfe, nesly\u0161el jsi n\u011bco?“ zept\u00e1m se a sna\u017e\u00edm se ho od sebe odstr\u010dit.<\/div>\n
„Ne… nic jsem nesly\u0161el…“ \u0159ekne ledabyle a pokra\u010duje ve sv\u00e9 \u010dinnosti.<\/div>\n
„Mus\u00edm se tam j\u00edt pod\u00edvat,“ \u0159eknu r\u00e1zn\u011b a za\u010dnu se zvedat z postele. N\u011bco mi \u0159\u00edk\u00e1, \u017ee tohle nebude jen tak.<\/div>\n
„Sakra, Bille, to nic nebylo. Mohlo to b\u00fdt cokoliv, pes, ko\u010dka nebo slu\u017eebnictvo. Nikam nep\u016fjde\u0161,“ vy\u0161t\u011bkne na m\u011b a chytne m\u011b za ruku.<\/div>\n
„R\u00e1d bych se o tom p\u0159esv\u011bd\u010dil,“ \u0159eknu pevn\u011b a vy\u0161kubnu se mu.<\/p>\n

Vstanu z postele a nat\u00e1hnu na sebe boxerky. Potom urychlen\u011b vyb\u011bhnu z lo\u017enice a sna\u017e\u00edm se naj\u00edt zdroj t\u00e9 r\u00e1ny. V cel\u00e9m dom\u011b je ale klid. Zavrt\u00edm nad t\u00edm hlavou a chyst\u00e1m se odej\u00edt vst\u0159\u00edc sv\u00e9mu bolestiv\u00e9mu osudu, kdy\u017e moji pozornost upoutaj\u00ed vchodov\u00e9 dve\u0159e. Rozb\u011bhnu se k nim a prudce je otev\u0159u.<\/div>\n

„Proboha, Tome!“ k\u0159iknu a kleknu si vedle zakrv\u00e1cen\u00e9ho chlapce. Tom tam bezvl\u00e1dn\u011b le\u017e\u00ed, na \u010dele m\u00e1 obrovsk\u00fd krv\u00e1cej\u00edc\u00ed \u0161r\u00e1m a z pusy mu t\u00e9\u017e vyt\u00e9k\u00e1 krev. „Zavolejte n\u011bkdo sanitku!“ rozk\u0159iknu se. V\u00edm, \u017ee pobl\u00ed\u017e bude n\u011bkdo ze slu\u017eebn\u00edk\u016f, a\u010dkoliv nikoho nevid\u00edm. Za okam\u017eik, p\u0159esn\u011b jak jsem p\u0159edpokl\u00e1dal, se objev\u00ed jedna z na\u0161ich zam\u011bstnanky\u0148 s telefonem v ruce a vyt\u00e1\u010d\u00ed \u010d\u00edslo na z\u00e1chrannou slu\u017ebu.<\/div>\n
„Co se to tu sakra d\u011bje?!“ usly\u0161\u00edm za sebou rozzloben\u00fd hlas m\u00e9ho p\u0159\u00edtele.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

Vn\u00edm\u00e1m jen n\u011b\u010d\u00ed dotyky. Nic jin\u00e9ho… St\u00e1le nem\u00e1m pojem o \u010dase, m\u00e1m pocit, \u017ee to bude velmi, velmi zl\u00e9.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

„Vydr\u017e, Tome,“ \u0161ept\u00e1m a lehce ho za\u010dnu hladit po tv\u00e1\u0159i. Zd\u00e1 se, \u017ee se pod m\u00fdmi doteky uklid\u0148uje. Po\u0161lu slu\u017eebnou pro l\u00e9k\u00e1rni\u010dku. Okam\u017eit\u011b je tady. Vynd\u00e1m z n\u00ed tlakov\u00fd obvaz a p\u0159itisknu ho na r\u00e1nu na Tomov\u011b \u010dele. Mus\u00edm se pokusit zastavit to krv\u00e1cen\u00ed. Ta \u010derven\u00e1 tekutina je \u00fapln\u011b v\u0161ude. Na Tomovi, na zemi, na m\u00fdch ruk\u00e1ch. Na\u0161t\u011bst\u00ed to nijak zvl\u00e1\u0161\u0165 nevn\u00edm\u00e1m.<\/div>\n
„Tak co se stalo, Bille?“ za\u0159ve na m\u011b Wolf znovu. A\u017e te\u010f si vzpomenu, \u017ee tu vlastn\u011b je.<\/div>\n
„Nev\u00edm, co se stalo. Nev\u00edm to. Najednou tu byl. Le\u017eel p\u0159ed dv\u011b\u0159ma a krv\u00e1cel!“ k\u0159iknu na n\u011bj hystericky. „Do prdele, kde je ta z\u00e1chranka?“ za\u0159vu sp\u00ed\u0161 jen s\u00e1m pro sebe. „Tome, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ zept\u00e1m se trochu ti\u0161eji. St\u00e1le dr\u017e\u00edm obvaz na jeho r\u00e1n\u011b, kter\u00e1 bohu\u017eel st\u00e1le krv\u00e1c\u00ed. Sna\u017e\u00edm se nevn\u00edmat pach krve, ze kter\u00e9ho se mi trochu zved\u00e1 \u017ealudek. „No tak, Tome,“ zavol\u00e1m na n\u011bj znovu. Trochu se pohne, ale to je tak v\u0161echno. V d\u00e1lce u\u017e sly\u0161\u00edm slab\u00e9 houk\u00e1n\u00ed sanitky, ale je\u0161t\u011b to bude asi chvilku trvat.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

„Tome, sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“ usly\u0161el jsem nez\u0159eteln\u00e9 hlasy. Kdo to je? A odkud zn\u00e1 moje jm\u00e9no? Aspo\u0148 mysl\u00edm, \u017ee m\u011b oslovil spr\u00e1vn\u011b.<\/div>\n
„Hmmm…“ sna\u017e\u00edm se otev\u0159\u00edt o\u010di, nejde to. Sna\u017e\u00edm se probrat, nejde to. Zkus\u00edm se pohnout, ale vz\u00e1p\u011bt\u00ed mus\u00edm zamru\u010det bolest\u00ed b\u0159icha. Zoufale chci otev\u0159\u00edt o\u010di.<\/div>\n
„No tak, Tome!“ op\u011bt usly\u0161\u00edm hlas m\u00e9ho zachr\u00e1nce. Je to…? Je to Bill?<\/div>\n
„Bille?“ dostanu ze sebe chraplav\u00fdm, oslaben\u00fdm, tich\u00fdm hlasem.<\/div>\n
„Ano, ano… To jsem j\u00e1… Neboj se, u\u017e je dob\u0159e…“ ubezpe\u010duje m\u011b a p\u0159\u00edjemn\u011b mnou houpe. Do u\u0161\u00ed mi prudce naraz\u00ed zvuk sanitky.<\/div>\n
„Bille, nechci j\u00edt do nemocnice. Pros\u00edm, nechci,“ zapros\u00edm. Nen\u00e1vid\u00edm nemocnice. Bill m\u011b pevn\u011bji p\u0159itiskne k sob\u011b.<\/div>\n
„Mus\u00ed\u0161. Jsi zran\u011bn\u00fd, mus\u00ed t\u011b o\u0161et\u0159it.“<\/div>\n
Ne, ne, ne! Vlastn\u011b, je mi to jedno. Cel\u00e1 hav\u00e1rie stoj\u00ed za toto objet\u00ed. Ale…<\/div>\n
„Co tu vlastn\u011b d\u011bl\u00e1\u0161? Jsi m\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl?“<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Jsem tak r\u00e1d, \u017ee se probral. Sanitka je kone\u010dn\u011b tady. Ani si to neuv\u011bdomuju, ale tisknu jej k sob\u011b.<\/div>\n
„Ne, nejsem tv\u016fj str\u00e1\u017en\u00fd and\u011bl. Jen jsem t\u011b tu na\u0161el,“ trochu se pousm\u011bju nad jeho ot\u00e1zkou. Kone\u010dn\u011b p\u0159ib\u00edhaj\u00ed l\u00e9ka\u0159i a berou si ho do p\u00e9\u010de. Pokl\u00e1daj\u00ed ho na nos\u00edtka a nesou ho do sanitky.<\/div>\n
„Bille… Poj\u010f se mnou…“ \u0161pitne, ne\u017e ho odnesou do auta. R\u00e1d bych s n\u00edm \u0161el, ale to mi Wolf nedovol\u00ed. Ale co, zkusit to m\u016f\u017eu. Oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu. Jen to v\u0161echno zpovzd\u00e1l\u00ed pozoruje a nic ned\u011bl\u00e1.<\/div>\n
„Wolfe…?“ pokus\u00edm se zeptat, ale jsem p\u0159eru\u0161en.<\/div>\n
„Ne. Nikam nepojede\u0161!“ \u0159ekne r\u00e1zn\u011b a p\u0159ijde ke mn\u011b. Surov\u011b m\u011b chytne za ruku, a\u017e mi tam z\u016fst\u00e1vaj\u00ed otisky jeho prst\u016f, a vede m\u011b zp\u00e1tky do domu. Je\u0161t\u011b zahl\u00e9dnu Tom\u016fv nap\u016fl nep\u0159\u00edtomn\u00fd, av\u0161ak zklaman\u00fd pohled, pak jsem ale nemilosrdn\u011b zat\u00e1hnut dovnit\u0159.<\/p>\n

„Te\u010f se jdi osprchovat. Potom mi vynahrad\u00ed\u0161 to, co mi dlu\u017e\u00ed\u0161,“ p\u0159ik\u00e1\u017ee mi. Bez jak\u00fdchkoliv n\u00e1mitek se seberu a jdu. V\u00edm, \u017ee nem\u00e1 cenu protestovat, budu to pak m\u00edt je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. I kdy\u017e, nev\u00edm, jestli to jde, m\u00edt to dneska je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed. Vejdu do na\u0161\u00ed luxusn\u00ed koupelny a rychle se osprchuju. Nep\u0159\u00edtomn\u011b ze sebe sm\u00fdv\u00e1m Tomovu krev a p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nad n\u00edm. Chci, aby byl v po\u0159\u00e1dku. Nech\u00e1pu s\u00e1m sebe, je\u0161t\u011b p\u0159ed p\u00e1r hodinami jsem se s n\u00edm h\u00e1dal a byl na n\u011bj na\u0161tvan\u00fd, a te\u010f tohle. A\u017e te\u010f si uv\u011bdomuju, jak je vlastn\u011b m\u016fj \u017eivot uboh\u00fd. M\u00e1m sice v\u0161echno, na co si vzpomenu. M\u00e1m luxus, pen\u00edze, pohodl\u00ed. Ale nem\u00e1m to, co \u010dlov\u011bk pot\u0159ebuje nejv\u00edc. Nem\u00e1m l\u00e1sku. Jsem vlastn\u011b jen oby\u010dejn\u00e1 d\u011bvka, kter\u00e1 roztahuje nohy jemu. Nechutn\u00e9mu star\u00e9mu Wolfgangu Joopovi.<\/div>\n

Svezu se dol\u016f po studen\u00fdch kachli\u010dk\u00e1ch a rozpl\u00e1\u010du se. Nam\u016f\u017eu to u\u017e v sob\u011b dusit. Je to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1.<\/div>\n
„Tome!“ vzlyknu a rozpl\u00e1\u010du se je\u0161t\u011b v\u00edc. Chci b\u00fdt s n\u00edm. On mi nab\u00edzel pomoc. Nab\u00edzel mi, \u017ee m\u011b osvobod\u00ed od tohohle bohat\u00fdho parchanta. A j\u00e1 ho odm\u00edtl. Jsem tak zatracen\u011b naivn\u00ed.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Tom: Vezmu si ta\u0161ku. Vynd\u00e1m z n\u00ed mobil a zkontroluju, jestli mi n\u011bkdo nevolal. Nikdo. Kdo by m\u011b vlastn\u011b pot\u0159eboval? Op\u011bt nikdo. Zamknu m\u00edstnost, kde skladuju v\u0161echny pracovn\u00ed v\u011bci, kl\u00ed\u010d d\u00e1m u\u017e ritu\u00e1ln\u011b na okenn\u00ed parapet u schod\u016f. Kolikr\u00e1t u\u017e<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6888","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6888","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6888"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6888\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6888"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6888"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6888"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}