{"id":6891,"date":"2012-02-26T17:00:00","date_gmt":"2012-02-26T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6872"},"modified":"2012-02-26T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-26T16:00:00","slug":"genesis-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/26\/genesis-43\/","title":{"rendered":"Genesis 43."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sascha se v\u00e1\u017en\u011b sna\u017eil jet pomalu, ale tot\u00e1ln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1 silnice mu umo\u017e\u0148ovala kr\u00e1sn\u011b plynulou hladkou j\u00edzdu, a rychlost na tachometru sledoval jen ob\u010das. Pustil si nahlas r\u00e1dio, kdyby najednou jeho t\u011blo napadlo, \u017ee si pot\u0159ebuje zd\u0159\u00edmnout, a p\u00edskal si p\u0159itom, sice fale\u0161n\u011b, ale r\u00e1d. \u010c\u00edm bl\u00ed\u017e byl ke sv\u00e9mu c\u00edli, t\u00edm v\u00edc se t\u011b\u0161il, a\u017e tam doraz\u00ed. Jeho bujn\u00e1 fantazie mu nab\u00edzela obr\u00e1zky tak barevn\u00e9 a \u017eiv\u00e9, \u017ee a\u017e je bude p\u0159ed\u00e1vat detektivovi, jak si v duchu p\u0159edstavoval, praskne p\u00fdchou a hrdost\u00ed nad svou odvahou.<\/p>\n

V duchu u\u017e \u017eiv\u011b vid\u011bl Davida Josta, jak za sebou vle\u010de spoutan\u00e9ho dredat\u00e9ho kytaristu po n\u00e1dvo\u0159\u00ed elektr\u00e1rny, a oba se zrovna chystaj\u00ed n\u011bkam odj\u00ed\u017ed\u011bt, a on, Sascha Wernicke, budouc\u00ed novin\u00e1\u0159sk\u00e1 hv\u011bzda, to v\u0161echno bude m\u00edt ve fo\u0165\u00e1ku. Usm\u00edval se, kdy\u017e si p\u0159edstavil, jak tyhle fotky ukazuje tomu kolohn\u00e1tovi, kter\u00fd te\u010f n\u011bkde v klidu chr\u00e1pe ve sv\u00e9m vyh\u0159\u00e1t\u00e9m pelechu, zat\u00edmco Sascha se \u0159\u00edt\u00ed vst\u0159\u00edc dobrodru\u017estv\u00ed, kter\u00e9 mu m\u00e1 zajistit slibnou budoucnost. Nakonec m\u011bl radost, \u017ee ho ten skr\u010dek pisklavej vyhodil, pomohl mu se rozhodnout spr\u00e1vn\u011b. \u010cek\u00e1n\u00ed je na nic, a\u0165 se H\u00fcne se sv\u00fdm \u0161\u00e9fem t\u0159eba u\u010dekaj\u00ed, on jde na to.<\/p>\n

<\/div>\n

~*~<\/div>\n
\n

„Promi\u0148, promi\u0148,“ drmolil ne\u0161\u0165astn\u011b Tom, „j\u00e1 v\u00e1\u017en\u011b necht\u011bl, mus\u00ed\u0161 mi v\u011b\u0159it,“ uji\u0161\u0165oval zran\u011bn\u00e9ho Billa. Doufal, \u017ee to nebude tak stra\u0161n\u00e9, jak si zp\u011bv\u00e1k mysl\u00ed, ale jeho na\u0159\u00edk\u00e1n\u00ed sv\u011bd\u010dilo o n\u011b\u010dem jin\u00e9m.<\/p><\/div>\n

„Stra\u0161n\u011b to bol\u00ed,“ kn\u00edkl zmu\u010den\u011b Bill, kdy\u017e si zakr\u00fdval o\u010di p\u0159ed sv\u011btlem Tomovy baterky. Jeho bolest za\u010d\u00ednala b\u00fdt t\u00e9m\u011b\u0159 nesnesiteln\u00e1. Zat\u00ednal zuby, aby nek\u0159i\u010del, nikdy nic takov\u00e9ho neza\u017eil. Cel\u00fd sv\u016fj \u017eivot str\u00e1vil ve spole\u010dnosti, kter\u00e1 jej chr\u00e1nila, milovala, a poskytovala mu pohodl\u00ed a bezpe\u010d\u00ed, tud\u00ed\u017e moc bolesti zat\u00edm neokusil. Tohle bylo n\u011bco naprosto nov\u00e9ho, nep\u0159\u00edjemn\u00e9ho, a on d\u00edky tomu pomalu ztr\u00e1cel nad\u0161en\u00ed pro \u00fat\u011bk, kter\u00e9 v n\u011bm vzbudili Tom s Paulem. Nikdo ho neupozornil, jak t\u011b\u017ek\u00e9 to bude, po\u0159\u00e1d jen mluvili o v\u00fdhod\u00e1ch \u00fat\u011bku, a jak jim bude naho\u0159e spolu dob\u0159e, ale \u017ee k tomu bude tak trnit\u00e1 a bolestiv\u00e1 cesta, Billa nenapadlo. U\u017e putov\u00e1n\u00ed tou nep\u0159\u00edjemnou chodbou bylo nam\u00e1hav\u00e9, dokonce i bolestiv\u00e9, a te\u010f tohle. Slzy mu st\u00e9kaly po tv\u00e1\u0159\u00edch, zat\u00edmco se Tom sna\u017eil zjistit, co se mu vlastn\u011b p\u0159esn\u011b stalo.<\/div>\n
\n
„Poj\u010f, mus\u00ed\u0161 se nadzvednout, jinak se nedozv\u00edme, co s tou nohou m\u00e1\u0161,“ polo\u017eil Tom baterku tak, aby jim sv\u00edtila. A\u010dkoliv byl v\u00fdklenek v\u011bt\u0161\u00ed ne\u017e ty ostatn\u00ed, kter\u00e9 cestou m\u00edjeli, k velk\u00e9mu pohybu to stejn\u011b nebylo. M\u011bl co d\u011blat, aby se dostal za Billa a mohl ho nadzvednout do polohy vsed\u011b, op\u0159\u00edt ho z\u00e1dy o vlhkou st\u011bnu a nohu mu opatrn\u011b narovnat. „Kde t\u011b to p\u0159esn\u011b bol\u00ed?“ zvedl o\u010di k Billovi.<\/div>\n
„J\u00e1 nev\u00edm\u2026 Bol\u00ed m\u011b cel\u00e1 noha,“ za\u00fap\u011bl Bill, „ale nejv\u00edc asi v kotn\u00edku,“ dodal po chvilce, kdy\u017e zkusil nohou malinko h\u00fdbnout.<\/div>\n
„Dob\u0159e,“ p\u0159ik\u00fdvl Tom. „Te\u010f zatni zuby a vydr\u017e,“ dostal Bill p\u0159\u00edkaz, Tom musel vyhrnout jeho d\u017e\u00edny, aby se ke kotn\u00edku dostal.<\/p>\n

Bill ud\u011blal, co se po n\u011bm \u017e\u00e1dalo, zatnul zuby, kdy\u017e si Tom jeho nohu opatrn\u011b vyzvedl na kl\u00edn, kdy\u017e v d\u0159epu balancoval nad bl\u00e1tivou zem\u00ed. A\u010dkoliv se opravdu sna\u017eil b\u00fdt n\u011b\u017en\u00fd, Billovi se stejn\u011b po tv\u00e1\u0159\u00edch \u0159inuly dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed slzy bolesti. A\u017e teprve te\u010f zp\u011bv\u00e1kovi opravdu do\u0161lo, co znamen\u00e1 \u00fat\u011bk, do kter\u00e9ho \u0161el s nad\u0161en\u00edm, s vidinou svobody a kr\u00e1sn\u00e9ho \u017eivota s Tomem. Jen\u017ee bude to tak opravdu? V\u017edy\u0165 vlastn\u011b ani nev\u00ed, do \u010deho se to pustil. Co kdy\u017e bude cel\u00fd jeho dal\u0161\u00ed \u017eivot takov\u00fdhle? V\u011b\u010dn\u011b na \u00fat\u011bku p\u0159ed lidmi ze spole\u010denstv\u00ed<\/em>, bez pohodl\u00ed, na kter\u00e9 byl zvykl\u00fd, nebude obdivovanou hv\u011bzdou, nikdo mu nebude kupovat drah\u00e9 oble\u010den\u00ed od n\u00e1vrh\u00e1\u0159\u016f, mo\u017en\u00e1 dokonce ani nebude m\u00edt z \u010deho \u017e\u00edt. Na povrchu se pou\u017e\u00edvaj\u00ed pen\u00edze, to v\u011bd\u011bl\u2026 ale oni \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u011bli. Kde je vezmou? A kde budou bydlet? Hlavou mu b\u011b\u017eely ot\u00e1zky, kter\u00e9 si p\u0159edt\u00edm nikdy nepolo\u017eil, a na n\u011b\u017e neznal odpov\u011bdi. Musel doufat, \u017ee Tom je zn\u00e1t bude. Nezb\u00fdvalo, ne\u017e mu v\u011b\u0159it.<\/p>\n

„Zlomen\u00fd to nejsp\u00ed\u0161 nebude, ale asi vyvrknut\u00fd,“ odhadoval Tom, kdy\u017e si kone\u010dn\u011b za tich\u00e9ho k\u0148u\u010den\u00ed prohl\u00eddl a opatrn\u011b prohmatal Bill\u016fv pomalu ale jist\u011b nat\u00e9kaj\u00edc\u00ed kotn\u00edk. „Co budeme d\u011blat?“ pod\u00edval se ne\u0161\u0165astn\u011b nahoru na Paula, kter\u00fd sledoval d\u011bn\u00ed ok\u00e9nkem po m\u0159\u00ed\u017ei.<\/div>\n

„Zkus\u00edme ho n\u011bjak vyt\u00e1hnout, nem\u016f\u017eeme to te\u010f vzd\u00e1t,“ rozhodl Paul. „Bille, mus\u00ed\u0161 se to sna\u017eit p\u0159ekonat. Zkus na tu nohu stoupnout, p\u016fjde to?“ V jeho hlase byla sly\u0161et pochybnost, sp\u00ed\u0161 jen zkou\u0161el, jestli se v Billovi nenajde ochota bolest p\u0159ekonat, ale po cest\u011b, kterou spole\u010dn\u011b absolvovali, mu bylo celkem jasn\u00e9, \u017ee je to sp\u00ed\u0161 jen marn\u00e1 nad\u011bje. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed se jeho \u00favaha potvrdila.<\/p>\n

„J\u00e1\u00e1\u00e1u!“ vyk\u0159ikl Bill po rychl\u00e9m pokusu, se kter\u00fdm mu Tom pom\u00e1hal. „Bol\u00ed to jako \u010dert, na to nedo\u0161l\u00e1pnu,“ skuhral, „nechte m\u011b tady um\u0159\u00edt, jd\u011bte sami,“ rozhodl se naoko ob\u011btovat. Ani vte\u0159inu ale nev\u011b\u0159il, \u017ee by toho byl Tom schopen. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee ho jen tak neopust\u00ed. Necht\u011bl toho sice zneu\u017e\u00edvat, ale strach z nezn\u00e1ma, kter\u00fd ho najednou p\u0159epadl, ud\u011blal sv\u00e9. Moment\u00e1ln\u011b se vidina n\u00e1vratu do star\u00e9ho zn\u00e1m\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed jevila daleko pohodln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e riskantn\u00ed \u00fat\u011bk do nezn\u00e1ma.<\/div>\n

„Pros\u00edm t\u011b, nem\u016f\u017eeme t\u011b tu nechat, to je nesmysl,“ ujistil ho Tom p\u0159esn\u011b tak, jak Bill p\u0159edpokl\u00e1dal, kdy\u017e mu pom\u00e1hal se znovu posadit. „I kdyby se n\u00e1m poda\u0159ilo ho n\u011bjak\u00fdm z\u00e1zrakem dostat nahoru,“ pod\u00edval se Tom znovu na Paula, „nem\u016f\u017ee chodit, nato\u017e b\u011b\u017eet. Nev\u00edme, jak daleko budeme muset j\u00edt. Ne\u017e se s n\u00edm na z\u00e1dech n\u011bkam dostaneme, chyt\u011bj n\u00e1s a jsme v\u0161ichni zp\u00e1tky u Kata,“ zkonstatoval.<\/p>\n

„Tak co teda ud\u011bl\u00e1me?“ zeptal se vystra\u0161en\u011b Paul. Uznal, \u017ee m\u00e1 Tom pravdu, ale p\u0159edstava, \u017ee by cel\u00e1 cesta byla nadarmo, ho \u00fapln\u011b vykolejila. Po\u010d\u00edtal s t\u00edm, \u017ee v\u0161echno vyjde. V\u011b\u0159il v to. A tohle je \u010d\u00e1ra p\u0159es rozpo\u010det.<\/div>\n

„J\u00e1 se s Billem vr\u00e1t\u00edm,“ ozn\u00e1mil po chvilce uva\u017eov\u00e1n\u00ed Tom a Billovi v tu chv\u00edli spadl ohromn\u00fd k\u00e1men ze srdce. Jeho strach z nov\u00e9ho nepoznan\u00e9ho sv\u011bta se zv\u011bt\u0161oval s ka\u017ed\u00fdm Paulov\u00fdm slovem. Najednou mu naplno do\u0161lo, \u017ee vlastn\u011b ani ut\u00e9ct nechce. Napadlo ho, \u017ee jen l\u00e1ska k Tomovi ho p\u0159im\u011bla souhlasit s takovou bl\u00e1hovou a nebezpe\u010dnou akc\u00ed, jako je \u00fat\u011bk. Nechce j\u00edt do nejistoty, \u010delit tomu v\u0161emu hr\u016fzostra\u0161n\u00e9mu, co jim o povrchu navykl\u00e1dali dole. Co na tom, \u017ee to mo\u017en\u00e1 nen\u00ed pravda? Je to rozhodn\u011b nebezpe\u010dn\u00e9. Cel\u00e1 jeho v\u00fdchova na n\u011bj v tu chv\u00edli dolehla, a on s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dil, \u017ee bude lep\u0161\u00ed \u010dekat dole v bezpe\u010d\u00ed, ukryt\u00fd p\u0159ed apokalypsou, mezi lidmi, kter\u00e9 zn\u00e1, se kter\u00fdmi mu je dob\u0159e, na n\u011b\u017e je zvykl\u00fd, a s Tomem po boku. Genesis bylo cel\u00fd jeho \u017eivot. Nic jin\u00e9ho nepoznal. Copak \u010dlov\u011bk m\u016f\u017ee jen tak zahodit svoji minulost? Od\u0159\u00edznout ji za sebou bez mo\u017enosti n\u00e1vratu? V tuhle chv\u00edli mu to p\u0159i\u0161lo skoro nemo\u017en\u00e9.<\/p>\n

„Ty ute\u010d a p\u0159ivolej pomoc,“ pokra\u010doval Tom k Paulovi. „\u0158ekni, \u017ee jsme tu zav\u0159en\u00ed proti sv\u00e9 v\u016fli, aby n\u00e1s odtud dostali,“ rozhodl se za oba, netu\u0161il, co Billovi pr\u00e1v\u011b prob\u00edh\u00e1 hlavou. „Zp\u00e1tky ho u\u017e n\u011bjak dot\u00e1hnu, ale naho\u0159e bychom s n\u00edm daleko neutekli. Aspo\u0148 n\u011bkdo z n\u00e1s to dok\u00e1\u017ee,“ rezignoval Tom, zat\u00edmco obj\u00edmal zran\u011bn\u00e9ho Billa.<\/div>\n

„Ale to je-„<\/div>\n
„Jedin\u00e9 \u0159e\u0161en\u00ed,“ doplnil Paulova slova Tom. Byl o tom sk\u00e1lopevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd.<\/div>\n
„To nejde, p\u0159ece,“ zahuhlal po chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed Paul. „Jestli p\u0159ijdou na to, \u017ee jsem zdrhnul, bude to peklo. Skon\u010d\u00edte u Kata, a\u017e jim dojde, \u017ee jste mi pom\u00e1hali,“ p\u0159em\u00fd\u0161lel nahlas.<\/div>\n
„Kdy\u017e se s Billem stihneme v\u010das vr\u00e1tit, nep\u0159ijdou na to. S\u00e1m jsi \u0159\u00edkal, \u017ees Katovi nahl\u00e1sil nemoc, na ubytovn\u011b nikomu chyb\u011bt snad nebude\u0161, a do ve\u010dera, ne\u017e by se na to mohlo p\u0159ij\u00edt, n\u011bkoho naho\u0159e najde\u0161. Kdyby t\u011b n\u011bkdo postr\u00e1dal, budou t\u011b nejd\u0159\u00edv hledat dole, nikoho nenapadne, \u017ees utekl.“ P\u0159esv\u011bd\u010doval Paula Tom, zat\u00edmco si sund\u00e1val triko, aby z n\u011bj natrhal za pomoci ostr\u00e9 kovov\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee pruhy a z\u00edskal tak provizorn\u00ed pru\u017en\u00e9 obinadlo. Je\u0161t\u011b\u017ee byla jeho trika tak velk\u00e1 a v\u017edycky nosil dv\u011b na sob\u011b, te\u010f se to hodilo. „Vydr\u017e, to ti pom\u016f\u017ee,“ sna\u017eil se uklid\u0148ovat Billa, ti\u0161e k\u0148u\u010d\u00edc\u00edho bolest\u00ed, zat\u00edmco mu pevn\u011b stahoval vyvrknut\u00fd kotn\u00edk sv\u00fdm tri\u010dkem.<\/p>\n

„Hotovo, Billy,“ za\u0161eptal po chv\u00edli, kdy\u017e ut\u00e1hl um\u011bleck\u00fd uzl\u00edk, „u\u017e t\u011b mu\u010dit nebudu, takhle to mus\u00ed sta\u010dit.“<\/div>\n

„D\u011bkuju\u2026 bylo to tvoje nejmilej\u0161\u00ed tri\u010dko,“ f\u0148uknul Bill l\u00edtostiv\u011b.<\/div>\n
„Ty jsi mi milej\u0161\u00ed ne\u017e tri\u010dko, \u0165un\u0165o,“ usm\u00e1l se Tom. „Te\u010f si t\u011b nalo\u017e\u00edm na z\u00e1da a odt\u00e1hnu t\u011b zp\u00e1tky, i kdybys m\u011b celou cestu prokl\u00ednal. Tady ten ruk\u00e1v jsem si nechal,“ uk\u00e1zal Billovi zbytek sv\u00e9ho zna\u010dkov\u00e9ho trika. „Pou\u017eijeme ho jako roub\u00edk, abys mi mohl cestou nad\u00e1vat, a nikdo to nesly\u0161el.“ Bill jen vykulil o\u010di p\u0159i p\u0159edstav\u011b, \u017ee bude muset m\u00edt celou cestu zacpanou pusu. Panebo\u017ee\u2026<\/p>\n

„Kluci,“ ozvalo se shora. „J\u00e1\u2026“ v\u00e1hal Paul, jestli to, co chce ud\u011blat, je spr\u00e1vn\u00e9, ale chystal se na Tom\u016fv rozkaz ut\u00edkat s\u00e1m, a nev\u011bd\u011bl, jestli se mu v\u0161echno poda\u0159\u00ed, jak si napl\u00e1novali. Taky se mohlo st\u00e1t, \u017ee ho str\u00e1\u017e elektr\u00e1rny na \u00fat\u011bku zast\u0159el\u00ed a u\u017e kluky nikdy v \u017eivot\u011b neuvid\u00ed. Musel to ud\u011blat, m\u011bl mo\u017en\u00e1 posledn\u00ed p\u0159\u00edle\u017eitost.<\/div>\n

„Co se d\u011bje? Jdi u\u017e, a\u0165 n\u011bkoho stihne\u0161 sehnat, aby n\u00e1s odtud dostal,“ popoh\u00e1n\u011bl ho Tom. „To d\u00e1\u0161, nejsi \u017e\u00e1dn\u00e1 sr\u00e1gora, mus\u00ed\u0161 to zvl\u00e1dnout, budeme na tebe \u010dekat dole,“ sna\u017eil se mu dodat sebev\u011bdom\u00ed. Dovedl se vc\u00edtit do jeho situace. P\u0159edstava, \u017ee by ut\u00edkal naprosto nezn\u00e1mou krajinou ve tm\u011b s\u00e1m, ani\u017e by v\u011bd\u011bl kam, byla d\u011bsiv\u00e1. Ale nemohl tu nechat Billa samotn\u00e9ho, to Paul musel pochopit.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00e1m mus\u00edm n\u011bco \u0159\u00edct,“ kone\u010dn\u011b se vym\u00e1\u010dkl Paul.<\/div>\n
„Tak rychle, a\u0165 se m\u016f\u017eeme s Billem vr\u00e1tit, za chv\u00edli budou t\u0159i,“ upozornil ho Tom na \u010dasov\u00fd pres. Ne\u017e tenhle bezmocn\u00fd uk\u0148u\u010den\u00fd pytel dot\u00e1hne zp\u00e1tky, zabere mu to minim\u00e1ln\u011b dv\u011b t\u0159i hodiny. Budou muset \u010dasto odpo\u010d\u00edvat, to mu bylo jasn\u00e9.<\/p>\n

Paul se zhluboka nadechl. Musel jim to \u0159\u00edct, a\u010dkoliv pro to nebyla vhodn\u00e1 doba ani prost\u0159ed\u00ed, ale jinak to bohu\u017eel ne\u0161lo.<\/div>\n

„Hele, kluci, bude to pro v\u00e1s asi \u0161ok\u2026 ale j\u00e1 si to prost\u011b nem\u016f\u017eu vz\u00edt s sebou.“ Za\u010dal kone\u010dn\u011b Paul.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, to v\u00ed\u0161, \u017ee m\u016f\u017ee\u0161, n\u016f\u017e bude\u0161 pot\u0159ebovat a provaz taky, j\u00e1 se bez toho obejdu,“ ujistil ho promptn\u011b Tom, ani\u017e by mu do\u0161lo, \u017ee Paulova slova \u0161patn\u011b pochopil.<\/div>\n
„O n\u016f\u017e ani provaz nejde, je to n\u011bco mnohem d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00edho,“ usm\u00e1l se Paul Tomovu omylu. „Jde o v\u00e1s dva. O v\u00e1\u0161 \u017eivot,“ dodal. Jak te\u010f litoval, \u017ee jim to ne\u0159ekl d\u0159\u00edv, ale nedalo se nic d\u011blat. „Neberte to tak, \u017ee jsem v\u00e1m lhal, kluci, j\u00e1 to v\u00edm taky jen chvilku. Cht\u011bl jsem v\u00e1m to \u0159\u00edct hned, ale kdy\u017e jsem v\u00e1s vid\u011bl, jak se to\u2026 m\u00e1te r\u00e1di\u2026 jak jsem v\u00e1s tuhle na\u010dapal, tak se mi to zd\u00e1lo takov\u00fd blb\u00fd\u2026“ sna\u017eil se n\u011bjak vym\u00e1\u010dknout, aby t\u011bm dv\u011bma dole nezp\u016fsobil moc velk\u00fd \u0161ok. Stejn\u011b v\u011bd\u011bl, \u017ee je to zbyte\u010dn\u00e9, \u0161ok to bude tak jako tak.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161, z tebe to leze jak z chlupat\u00fd deky, posp\u011b\u0161 si,“ popoh\u00e1n\u011bl ho netrp\u011bliv\u011b Tom. „V\u00ed\u0161, co n\u00e1m to zabere \u010dasu, ne\u017e se doplaz\u00edme zp\u00e1tky?“<\/div>\n
„Dob\u0159e, tak\u2026 dob\u0159e. Poslouchejte m\u011b oba pozorn\u011b. Jde o to, \u017ee vy dva jste\u2026 br\u00e1chov\u00e9,“ vyhrkl kone\u010dn\u011b. „Teda nejen br\u00e1chov\u00e9, jste dvoj\u010data,“ dodal, aby byla informace p\u0159esn\u011bj\u0161\u00ed. „Jednovaje\u010dn\u00e1,“ p\u0159idal ten nejmen\u0161\u00ed detail.<\/p>\n

„Co\u017ee?“ ozvalo se dvojhlasem sm\u011brem nahoru. „Co to pl\u00e1c\u00e1\u0161?“ dodal p\u0159ekvapen\u011b Tom. „P\u0159esko\u010dilo ti?“<\/div>\n

„Ne, nep\u0159esko\u010dilo. Je to tak, kluci, jste dvoj\u010data. P\u0159i\u0161la na to Lara v laborato\u0159i, kdy\u017e zad\u00e1vala Tomovy genetick\u00e9 v\u00fdsledky do po\u010d\u00edta\u010de. Billovy byly na chlup stejn\u00fd. David to prej celou dobu v\u011bd\u011bl, ale nechal si to pro sebe, \u0159\u00edkal Kat.“ Paulovi odlehlo, \u017ee to m\u00e1 kone\u010dn\u011b za sebou.<\/p>\n

Bill s Tomem \u0161okem zcela on\u011bm\u011bli. Z\u00edrali nejd\u0159\u00edv nahoru na Paula, jeho\u017e p\u0159\u00edm\u00fd ku\u017eel sv\u011btla Tomovy baterky donutil zakr\u00fdt si o\u010di, pak chvilku na sebe, a znovu na Paula. Ti dva se nejsp\u00ed\u0161 pohledem do jeho tv\u00e1\u0159e sna\u017eili ujistit o tom, \u017ee se tot\u00e1ln\u011b zbl\u00e1znil. Pak Tom v n\u00e1hl\u00e9m impulzu nam\u00ed\u0159il svou baterku p\u0159\u00edmo na Billa, z\u00edraj\u00edc do jeho stejn\u011b p\u0159ekvapen\u00e9 tv\u00e1\u0159e. V tu chv\u00edli, kdy se jejich toto\u017en\u00e9 o\u010di setkaly, jako by n\u011bkdo rozsv\u00edtil sv\u011btlo v Tomov\u011b mysli, jako by n\u011bkdo odhrnul z\u00e1voj; mlha, je\u017e ji cel\u00e9 m\u011bs\u00edce halila, se rozpustila a vykouklo slunce nad obzorem, Tomovi se rozb\u00edhal p\u0159ed o\u010dima film jeho sedmn\u00e1ctilet\u00e9ho \u017eivota.<\/p>\n

„J\u00e1\u2026j\u00e1\u2026“ koktal zmaten\u011b, najednou jako by se cel\u00fd jeho sv\u011bt zato\u010dil, zm\u011bnil se, p\u0159evr\u00e1til vzh\u016fru nohama, nemohl kv\u016fli sta\u017een\u00e9mu hrdlu po\u0159\u00e1dn\u011b vyslovit, co pot\u0159eboval. „J\u00e1 jsem\u2026 j\u00e1 se\u2026 jmenuju Tom Kaulitz,“ vypadlo z n\u011bj p\u0159ekvapen\u011b, st\u00e1le z\u00edral do Billov\u00fdch o\u010d\u00ed. „Bydl\u00edm v Loitsche u Magdeburku, moje\u2026 m\u00e1ma je v\u00fdtvarnice\u2026 studuju gympl a m\u00e1m nevlastn\u00edho t\u00e1tu Gordona. Kdy\u017e mi byly dva roky, n\u011bkdo mi unesl br\u00e1\u0161ku. Jmenoval se Bill,“ mluvil bez nadechnut\u00ed, a na Billov\u011b tv\u00e1\u0159i se v tu chv\u00edli objevil \u0161\u0165astn\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n

„Tome,“ vydechl. „Ty sis vzpomn\u011bl!“ Kdyby mohl vysko\u010dit na nohy, ud\u011blal by to, a sv\u00e9 dvoj\u010de by sev\u0159el v n\u00e1ru\u010d\u00ed tak, a\u017e by ho snad i udusil, ale takhle k n\u011bmu mohl jen nat\u00e1hnout ruce a \u010dekat, jestli Tom pochop\u00ed, \u017ee tohle \u0161t\u011bst\u00ed musej\u00ed nutn\u011b sd\u00edlet spole\u010dn\u011b. Je\u0161t\u011b mu tak \u00fapln\u011b nedoch\u00e1zelo, co Paulova slova p\u0159esn\u011b znamenala pro n\u011b dva, ale to, \u017ee je Tomova pam\u011b\u0165 zp\u00e1tky, ho dostalo. Byl nad\u0161en\u00fd. Kone\u010dn\u011b. Katova z\u00e1vora povolila, Tom v\u011bd\u011bl, kdo je, a dokonce i kdo je Bill. Jeho bratr\u2026 dokonce dvoj\u010de\u2026 to je p\u0159ece \u00fa\u017easn\u00e9.<\/div>\n
„Bille, l\u00e1sko moje,“ \u0161eptal Tom, kter\u00fd samoz\u0159ejm\u011b okam\u017eit\u011b vplul do nab\u00edzen\u00e9 n\u00e1ru\u010de, kle\u010del na \u0161pinav\u00e9 zemi a sv\u00edral sv\u00e9 znovunalezen\u00e9 dvoj\u010de v n\u00e1ru\u010d\u00ed. „Br\u00e1\u0161ko\u2026“ \u0160t\u011bst\u00ed, kter\u00e9 ty dva v\u011bzn\u011b na \u00fat\u011bku zaplavilo, bylo tak velk\u00e9, \u017ee kdyby mohlo rozz\u00e1\u0159it tmu, okam\u017eit\u011b by je str\u00e1\u017ee elektr\u00e1rny na\u0161li.<\/p>\n

Paul sledoval d\u011bn\u00ed pod sebou s otev\u0159enou pusou, a spokojen\u011b se usm\u00e1l, kdy\u017e pochopil, \u017ee pr\u00e1v\u011b Tomovi zp\u016fsobil emocion\u00e1ln\u00ed \u0161ok, o kter\u00e9m mluvil Kat, a tud\u00ed\u017e heslo k jeho pam\u011bti u\u017e nebude pot\u0159eba. Tom si vzpomn\u011bl s\u00e1m. To bylo na jednu stranu skv\u011bl\u00e9, ale hned si uv\u011bdomil, \u017ee pokud se maj\u00ed ti dva vr\u00e1tit zp\u00e1tky do spole\u010denstv\u00ed<\/em>, mus\u00ed tuhle skute\u010dnost Tom utajit.<\/p>\n

„Kluci?“ zavolal nesm\u011ble, necht\u011bl ru\u0161it jejich nov\u00e9 bratrsk\u00e9 \u0161t\u011bst\u00ed, ale \u010das ut\u00edkal, a on se musel vydat na cestu.<\/div>\n

„Paule, d\u011bkuju,“ vzpomn\u011bl si Tom na jejich kamar\u00e1da, kter\u00fd trp\u011bliv\u011b \u010dekal naho\u0159e, „to byla nejlep\u0161\u00ed zpr\u00e1va m\u00e9ho \u017eivota,“ rozz\u00e1\u0159en\u011b se zubil nahoru. „M\u00e1ma se zbl\u00e1zn\u00ed radost\u00ed, a\u017e zjist\u00ed, \u017ee Bill \u017eije a j\u00e1 m\u00e1m zp\u00e1tky svoje dvoj\u010de.“<\/div>\n
„Nem\u00e1\u0161 za\u010d,“ odpov\u011bd\u011bl s \u00fasm\u011bvem Paul. „Ale d\u00e1vej si pozor na pusu, nikdo nesm\u00ed poznat, \u017ee sis vzpomn\u011bl,“ pova\u017eoval za nutn\u00e9 upozornit nad\u0161en\u00e9ho Toma na skute\u010dnost, \u017ee m\u00e1 situaci odte\u010f je\u0161t\u011b t\u011b\u017e\u0161\u00ed. Dokud neznal svou identitu, \u017eilo se mu ve spole\u010denstv\u00ed<\/em> celkem klidn\u011b, te\u010f to ale bude o n\u011bco hor\u0161\u00ed.<\/div>\n
„Neboj, nikdo nic nepozn\u00e1.“ Ujistil Paula Tom. „Budu d\u00e1vat bacha. Ty u\u017e ut\u00edkej, najdi nejbli\u017e\u0161\u00ed policejn\u00ed komisa\u0159stv\u00ed a v\u0161echno jim to vyklop.“ Pustil na chvilku Billa, za\u0161trachal v kapse, vyt\u00e1hl mapu podzem\u00ed a zmuchlal ji do pap\u00edrov\u00e9 kuli\u010dky. „Chytej,“ posv\u00edtil vedle Paula, aby mohl dob\u0159e m\u00ed\u0159it. Paul mapu na druh\u00fd pokus kone\u010dn\u011b zachytil a schoval ji do kapsy. „Bude se hodit policajt\u016fm,“ vysv\u011btlil Tom. „Sna\u017e se naj\u00edt silnici, po t\u00fd se ur\u010dit\u011b n\u011bkam dostane\u0161, jdi po kraji, kdyby jelo n\u011bjak\u00fd auto, aby t\u011b nesrazilo\u2026 a m\u00e1vej na n\u011bj, snad ti zastav\u00ed a odveze t\u011b do nejbli\u017e\u0161\u00edho m\u011bsta nebo vesnice.“ N\u00e1hle v\u011bd\u011bl p\u0159esn\u011b, jak to naho\u0159e chod\u00ed, co m\u016f\u017ee Paul o\u010dek\u00e1vat, mohl mu poradit. C\u00edtil se jako znovuzrozen\u00fd.<\/p>\n

„Dob\u0159e, tak j\u00e1 b\u011b\u017e\u00edm,“ usm\u00e1l se Paul. „Snad p\u0159ivedu pomoc brzy,“ dodal je\u0161t\u011b s drkotaj\u00edc\u00edmi zuby. Za\u010d\u00ednala mu b\u00fdt p\u011bkn\u00e1 zima, naho\u0159e foukal v\u00edtr a teplota byla skoro u nuly. N\u011bco jako zimn\u00ed bundy dole ve spole\u010denstv\u00ed<\/em> nem\u011bli, tak\u017ee se v\u0161ichni obl\u00e9kli do sv\u00fdch svetr\u016f a mikin, a doufali, \u017ee to bude sta\u010dit.<\/div>\n

„Tady si vem moji mikinu,“ sundal Tom svou nejmilej\u0161\u00ed \u010dernou s kapucou, „ta h\u0159eje, j\u00e1 to bez n\u00ed zvl\u00e1dnu, tady v\u00edtr nefouk\u00e1 ani nesn\u011b\u017e\u00ed,“ ud\u011blal z n\u00ed pomoc\u00ed ruk\u00e1v\u016f bal\u00edk, kter\u00fd tentokr\u00e1t Paul zachytil na prvn\u00ed pokus. „A d\u00e1vej mi na ni pozor,“ z legrace pohrozil.<\/div>\n
„Jasn\u011b, z\u00edtra ji bude\u0161 m\u00edt zp\u00e1tky, tak j\u00e1 b\u011b\u017e\u00edm, dr\u017ete mi palce,“ naposledy jim m\u00e1vl Paul a jeho hlava z ok\u00e9nka po m\u0159\u00ed\u017ece definitivn\u011b zmizela.<\/p>\n

Ve v\u00fdklenku chvilku panovalo ticho, ne\u017e se ozvala roz\u010d\u00edlen\u00e1 Tomova v\u011bta: „Sakra! Ty parchanti mi ukradli moj\u00ed milovanou motorku!“<\/p>\n

autor: Janule<\/strong><\/div>\n

betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule Sascha se v\u00e1\u017en\u011b sna\u017eil jet pomalu, ale tot\u00e1ln\u011b pr\u00e1zdn\u00e1 silnice mu umo\u017e\u0148ovala kr\u00e1sn\u011b plynulou hladkou j\u00edzdu, a rychlost na tachometru sledoval jen ob\u010das. Pustil si nahlas r\u00e1dio, kdyby najednou jeho t\u011blo napadlo, \u017ee si pot\u0159ebuje zd\u0159\u00edmnout, a p\u00edskal si p\u0159itom,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6891","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6891","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6891"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6891\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6891"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6891"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6891"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}