{"id":6897,"date":"2012-02-25T17:00:00","date_gmt":"2012-02-25T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6878"},"modified":"2012-02-25T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-25T16:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-43","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/25\/zeiten-andern-dich-43\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 43."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Moc ti to mluv\u00ed,“ podotkne jen Tom a v jedn\u00e9 z klidn\u00fdch chodeb \u0161koly mne op\u0159e o st\u011bnu.
„No a to je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161, \u017ee bych se pot\u0159eboval n\u011b\u010deho nap\u00edt,“ vypl\u00e1znu jazyk a jasn\u011b poc\u00edt\u00edm ten alkohol v hlav\u011b. Tom jen se sm\u00edchem zap\u0159e sv\u00e9 ruce za mou hlavou a pozoruje mne, ani\u017e by na vte\u0159inu uhnul pohledem. „Nech toho,“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bj, a m\u016fj \u00fasm\u011bv pomali\u010dku ustoup\u00ed z m\u00e9 tv\u00e1\u0159e.
„Nic ti ned\u011bl\u00e1m,“ \u0159ekne jen a pozvedne obo\u010d\u00ed. „Vydr\u017e tady.“
„A kam jde\u0161 ty?“
„Hned budu zp\u00e1tky, jen jsem t\u011b tam necht\u011bl nechat, aby nezjistili, jak\u00e1 \u0161elmi\u010dka se skr\u00fdv\u00e1 pod maskou,“ usm\u011bje se Tom a mne to podn\u00edt\u00ed akor\u00e1t k tomu, abych mu \u00fasm\u011bv op\u011btoval.
Kdy\u017e mi zmiz\u00ed z dohledu, nadechnu se a sna\u017e\u00edm se vymyslet, jak hodn\u011b mi alkohol otupil mozek. Za p\u016fl hodiny bude dvan\u00e1ct a po dvan\u00e1ct\u00e9 se u\u017e nesm\u00edm vr\u00e1tit dovnit\u0159 s maskou, ale zas, v\u011bt\u0161ina lid\u00ed zde je opil\u00fdch, kdo by si druh\u00fd den pamatoval, co se tady d\u011blo?
A nebo jsem otup\u011bl\u00fd z Toma, proto\u017ee a\u0165 \u0159ekne cokoliv, v\u0161echno odk\u00fdvu a n\u011bkdy nevyslov\u00edm ani vlastn\u00ed n\u00e1zor. Sakra, ne\u0159\u00edk\u00e1m si tohle a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 \u010dasto?<\/p>\n

„Na,“ doraz\u00ed Tom zp\u011bt nejen se svou skleni\u010dkou, ale i s mou nov\u011b napln\u011bnou.
„J\u00e9\u00e9 d\u011bkuju, budeme m\u00edt soukromou p\u00e1rty?“ nadchnu se a skleni\u010dky se ujmu.
„To je taky dobrej n\u00e1pad vzhledem k tomu, \u017ee za chv\u00edli je p\u016flnoc.“
„Uhm,“ napiju se a s \u00fasm\u011bvem si Toma prstem p\u0159it\u00e1hnu za p\u00e1sek. „Kam vlastn\u011b je\u0161t\u011b dneska jede\u0161?“
„O to se nemus\u00ed\u0161 starat.“
„No jo, ale\u2026 z\u016fstanu tady s\u00e1m,“ podotknu a pak jen s v\u00fddechem dod\u00e1m, „bez masky.“
„Bude to jen chv\u00edle, a pak, ne\u017e pojedu, tak to je\u0161t\u011b chv\u00edli potrv\u00e1, a do t\u00fd doby budeme m\u00edt super soukromou p\u00e1rty,“ usm\u011bje se a j\u00e1 jen c\u00edt\u00edm, jak pod jeho pohledem taju.
„Fajn,“ jemn\u011b prstem p\u0159ejedu po jeho rtu a pak sv\u016fj prst nahrad\u00edm m\u00fdmi rty. Tom t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b za\u010dne spolupracovat, a a\u010d nev\u00edm, jak vytu\u0161\u00ed, \u017ee moje t\u011blo pomalu vyp\u00edn\u00e1 \u010d\u00e1st po \u010d\u00e1sti, vezme mi skleni\u010dku z ruky a odlo\u017e\u00ed ji na poli\u010dku ve zdi, kam se jindy d\u00e1vaj\u00ed \u0161koln\u00ed \u010dasopisy, ani\u017e by polibek p\u0159eru\u0161il. Nejsp\u00ed\u0161 se boj\u00ed, abych ho nepolil, pche.<\/div>\n

\n
Op\u0159en o ze\u010f se jemn\u011b zhoupnu, abych ho donutil se ke mn\u011b dostat je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017ee, co\u017e u\u017e snad ani mo\u017en\u00e9 nen\u00ed, ale m\u00e1m tu pot\u0159ebu ho c\u00edtit najednou v\u0161ude. Kdy\u017e mi d\u00edky jeho h\u0159e s jazykem p\u0159ejede mr\u00e1z po z\u00e1dech vzru\u0161en\u00edm, mus\u00ed si dost dob\u0159e uv\u011bdomovat, co se mnou prov\u00e1d\u00ed, proto\u017ee se znateln\u011b pousm\u011bje a odt\u00e1hne. J\u00e1 v\u00edm, sakra, \u017ee mi to ud\u011blal schv\u00e1ln\u011b, j\u00e1 to v\u00edm! Nech\u00e1m zav\u0159en\u00e9 o\u010di a jen se sna\u017e\u00edm mezi hled\u00e1n\u00edm nov\u00e9ho dechu naj\u00edt taky svou pr\u00e1v\u011b ztracenou mysl.
„Co to se mnou zatracen\u011b d\u011bl\u00e1\u0161??“ vydechne mi po chvilce do ucha se sm\u00edchem. Skousnu si spodn\u00ed ret a nehtama mu jemn\u011b p\u0159ejedu po hrudi, kdy\u017e mne jeho rty za\u010dnou laskat na krku. Nemus\u00ed d\u011blat absolutn\u011b nic, sta\u010d\u00ed mi jen c\u00edtit jeho hork\u00fd dech na sv\u00e9 k\u016f\u017ei, abych poc\u00edtil, jak mi vzru\u0161en\u00edm jemn\u011b \u0161kubne v penisu.
„A co sakra d\u011bl\u00e1\u0161 ty?!“ vydechnu a kone\u010dn\u011b otev\u0159u o\u010di. Ty \u0161krabo\u0161ky dotv\u00e1\u0159ej\u00ed tomu v\u0161emu skv\u011bl\u00fd efekt, nemohu si pomoct! Se zasm\u00e1n\u00edm si ho prohl\u00e9dnu a lehce si jazykem p\u0159ejedu horn\u00ed ret. Oba ale strhneme pohled ve chv\u00edli, co se otev\u0159ou dve\u0159e.
„Lidi, bude p\u016flnoc!“ zahl\u00e1s\u00e1 vesele k n\u00e1m pro mne nezn\u00e1m\u00e1 osoba a zmiz\u00ed venku. Dve\u0159mi sem proklouzne trocha no\u010dn\u00edho \u010derstv\u00e9ho vzduchu, kter\u00e9ho se ochotn\u011b nadechnu.
„Na na\u0161\u00ed p\u00e1rty ale \u017e\u00e1dn\u00e1 p\u016flnoc neexistuje, \u017ee?“ Ohl\u00e9dnu se, abych si do rukou vzal zase svou skleni\u010dku.
„Ne. A krom toho, u n\u00e1s nen\u00ed sund\u00e1n\u00edm masky koho odkr\u00fdt.“
Napiju se v\u00edce ze sv\u00e9 skleni\u010dky, ani\u017e bych z Toma spustil pohled. „Nedovol, abych se dneska musel probudit.“<\/p>\n

„Sakra,“ vypadne ze mne, kdy\u017e asi po hodin\u011b zkontroluji sv\u016fj telefon a zjist\u00edm, \u017ee se mi Gordon sna\u017eil dovolat u\u017e p\u0159ed p\u016fl hodinou. Pod\u00edvat se, mne donutil a\u017e fakt, \u017ee telefonuje Tom a nejsp\u00ed\u0161e mi do chvilky, a douf\u00e1m jen na chvilku, bude muset zmizet.
Lidi uvnit\u0159 u\u017e jsou d\u00e1vno v\u0161ichni bez masek, a my s Tomem se tak nap\u016fl v masce skr\u00fdv\u00e1me v hlubin\u00e1ch chodeb \u0161koly. V\u011bt\u0161ina prostor \u0161koly je kv\u016fli dne\u0161n\u00edmu dni uzam\u010den\u00e1, ale neuzamkli m\u016fj prosklen\u00fd koutek s gau\u010di. Sice zde zbyl jen jeden gau\u010d, zbytek bylo vyp\u016fj\u010deno do prostor konaj\u00edc\u00edho se ve\u010d\u00edrku, ale pro tuhle chv\u00edli n\u00e1m to s Tomem bohat\u011b vysta\u010d\u00ed.
P\u0159ekvapuje mne sice, \u017ee si to tady nikdo neobsadil, ale ne\u0159e\u0161\u00edm to tolik jako fakt, kter\u00fd mne t\u011b\u0161\u00ed pro tuhle chv\u00edli ze v\u0161eho nejv\u00edce. \u017de a\u010dkoliv by mohl Tom tr\u00e1vit p\u00e1rty uvnit\u0159 se v\u0161ema t\u011bma lidma, a v\u011bt\u0161ina si mysl\u00edm by to uv\u00edtala, tr\u00e1v\u00ed ji jen se mnou a je\u0161t\u011b \u00fapln\u011b mimo od v\u0161ech. \u010cas od \u010dasu sice zmiz\u00ed pro n\u011bjak\u00e9 to pit\u00ed, ale t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b se v\u017edy vrac\u00ed.<\/p>\n

„Jo fajn, j\u00e1 u\u017e jedu,“ \u0159ekne Tom t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e hovor ukon\u010d\u00ed, a dosedne na gau\u010d naproti mn\u011b. „Vydr\u017e\u00ed\u0161 to tady tak\u2026 p\u016fl hodiny?“
„P\u016fl hodiny?“ vyd\u011bs\u00edm se naoko, ale hned na to se usm\u011bju, „Samoz\u0159ejm\u011b.“
„Budu tu hned.“ Pol\u00edb\u00ed mne a jen na vte\u0159inu stiskne mou ruku. „Ty m\u016fj no\u010dn\u00ed and\u011bli.“
Opravdu to \u0159ekl? Sna\u017e\u00edm se zaost\u0159it svou mysl na realitu, ale m\u00e1m pocit, \u017ee se vzn\u00e1\u0161\u00edm miliony metr\u016f vysoko a zem je v tuhle chv\u00edli hodn\u011b daleko. Sleduji ho do doby, ne\u017e vyleze na chodbu a zmiz\u00ed za rohem a pak s bla\u017een\u00fdm \u00fasm\u011bvem nech\u00e1m zaklonit svou hlavu, abych pohl\u00e9dl p\u0159es sklen\u011bn\u00fd strop do no\u010dn\u00edho nebe.<\/p>\n

Pochopiteln\u011b se mi ale po p\u00e1r vte\u0159in\u00e1ch zamot\u00e1 hlava, tak\u017ee zase hlavu rychle narovn\u00e1m a upiju ze skleni\u010dky. Kdy\u017e mi nepom\u016f\u017ee ale ani to, sbal\u00edm sv\u00e9 v\u011bci a rozhodnu se vyl\u00e9zt na vzduch. Nechci, abych n\u011bkoho potkal a aby mne n\u011bkdo tady poznal, t\u00edm sp\u00ed\u0161, kdy\u017e tu nejsem s Tomem, tak\u017ee se urychlen\u011b dostanu p\u0159es chodbu ven a tam se vyd\u00e1m t\u00e9m\u011b\u0159 za \u0161kolu, kde jsme p\u0159edt\u00edm s Tomem parkovali. K m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed jeho auto tady je\u0161t\u011b st\u00e1le stoj\u00ed. Zkus\u00edm zam\u011b\u0159it sv\u016fj pohled do auta, zda nesed\u00ed uvnit\u0159, ale p\u0159ede\u017eenou mne hlasy, kter\u00e9 zaslechnu zpoza \u0161koly. Automaticky v nich u\u017e rozpozn\u00e1m hlasy Listinga a Sch\u00e4fera, ale kdy\u017e zaslechnu i hlas Toma, schov\u00e1m se urychlen\u011b pod st\u0159\u00ed\u0161ku, kde jsou schov\u00e1ny celoro\u010dn\u011b kontejnery. Nemohou m\u011b tady ve tm\u011b vid\u011bt, ale j\u00e1 vykukuj\u00edc zpoza jednoho m\u00e1m mo\u017enost vid\u011bt ve\u0161ker\u00e9 d\u011bn\u00ed kolem jeho auta.<\/p>\n

Leknu se, kdy\u017e kolem projde osoba. Dojde a\u017e k t\u011bm t\u0159em a j\u00e1 d\u00edky siluet\u011b v n\u00ed pozn\u00e1m tu blond\u00fdnku, kter\u00e1 se t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b op\u0159e o Tomovo auto. M\u00e1m pr\u00e1v\u011b chu\u0165 vysko\u010dit a za\u010d\u00edt k\u0159i\u010det. Proboha, co se tady d\u011bje?! Kdo jsi a pro\u010d se st\u00fdk\u00e1\u0161 s Tomem?
Ty dva nav\u00edc se vydaj\u00ed sm\u011brem, kter\u00fdm p\u0159i\u0161la ona, zp\u00e1tky ke \u0161kole, a j\u00e1 piln\u011b nastra\u017e\u00edm u\u0161i, kdy\u017e tam s n\u00ed Tom z\u016fstane s\u00e1m. D\u011bs\u00ed mne u\u017e jen fakt, \u017ee se bavil s t\u011bma dv\u011bma, nato\u017e \u017ee se ta blond\u00fdnka objevuje v\u017edy na tom nespr\u00e1vn\u00e9m m\u00edst\u011b.
„A nevad\u00ed to?“
„V\u017edy\u0165 je to cestou.“
„No jo, ale tvoje mamka bude \u010dekat.“ \u0158ekne t\u00f3nem, kter\u00fd mi d\u00e1 jasn\u011b najevo, \u017ee taky nen\u00ed zrovna extra st\u0159\u00edzliv\u00e1.
Tom se ale rozesm\u011bje, a d\u00edky st\u00edn\u016fm pozn\u00e1m, \u017ee j\u00ed vede ochotn\u011b a\u017e ke dve\u0159\u00edm spolujezdce. „R\u00f3zo, jestli si okam\u017eit\u011b nesedne\u0161, tak moj\u00ed m\u00e1mu osobn\u011b po\u0161lu za tebou, aby si j\u00ed sama vysv\u011btlila, pro\u010d jsem se zdr\u017eel.“
„Ale po\u010dkej, jedeme ke mn\u011b dom\u016f?“
„A kam jinam bys cht\u011bla?“
„Jen p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm nahlas, promi\u0148 mi to, zlat\u00ed\u010dko moje.“
„A Andy je u\u017e doma?“
„Stav\u00ed\u0161 se?“
„Ne, m\u011bl bych se sem pak vr\u00e1tit,“ zabouchne jen dve\u0159e a za chvilky u\u017e kolem mne projede osv\u00edcen\u00e1 Audi se sv\u00fdm majitelem a spolujezdcem, kter\u00fdm sakra nejsem j\u00e1! Frustrovan\u011b vylezu z m\u00e9ho \u00fakrytu a zad\u00edv\u00e1m se do d\u00e1lky, jako bych cht\u011bl je\u0161t\u011b to auto spat\u0159it. V\u00e1\u017en\u011b \u0159ekl jen: M\u011bl bych se sem vr\u00e1tit? Ne\u0159ekl nic, jako \u017ee mus\u00ed? Copak po\u010d\u00edt\u00e1 s t\u00edm, \u017ee\u2026<\/p>\n

Chytnu se rychle za \u010delo, proto\u017ee za\u010dnu poci\u0165ovat rostouc\u00ed bolest v hlav\u011b a s v\u00fddechem zav\u0159u o\u010di. Super, te\u010f u\u017e v\u00edm, \u017ee doty\u010dn\u00e1 se jmenuje R\u00f3za a \u017ee je to skute\u010dn\u011b ona, kterou v posledn\u00edch dnech v\u00edd\u00e1m v\u00edc, a ani nemluv\u011b o tom, jak \u010dasto se asi st\u00fdk\u00e1 s Tomem. N\u00e1hle ale zaslechnu jak\u00e9si \u0161ramocen\u00ed za \u0161kolou a rychle se t\u00edm sm\u011brem pod\u00edv\u00e1m. Podle p\u0159ibli\u017euj\u00edc\u00edch se st\u00edn\u016f nejd\u0159\u00edv pomysl\u00edm na to, \u017ee je tam jen n\u011bkdo opil\u00fd, a \u0161oupe se sem. Kdy\u017e se ale hned na to zase slo\u017e\u00ed k zemi, prvn\u00ed co m\u016fj opil\u00fd mozek napadne je, rozeb\u011bhnout se za n\u00edm. Najdu tam \u010dlov\u011bka pevn\u011b sv\u00edraj\u00edc\u00edho sv\u00e9 b\u0159icho s lehce zkrvaven\u00fdm obli\u010dejem. Na prvn\u00ed pohled by skute\u010dn\u011b \u010dlov\u011bk \u0159ekl, \u017ee je opil\u00fd a jen n\u011bkde upadl, po bli\u017e\u0161\u00edm ohled\u00e1n\u00ed mi ale dojde, \u017ee to asi nebude jen tak. Jakoby m\u00e9 t\u011blo n\u00e1hle ze sekundy na sekundu vyst\u0159\u00edzliv\u011blo a j\u00e1 mu jen sna\u017e\u00edm pozvednout hlavu.<\/p>\n

„Ty\u2026 sly\u0161\u00ed\u0161 m\u011b?“
„Hm,“ \u0159ekne jen doty\u010dn\u00fd a s mou pomoc\u00ed se posad\u00ed.
„Co se stalo?“
„Ti\u2026 ti t\u0159i,“ vydechne zt\u011b\u017eka a mn\u011b se v tu chv\u00edli zvedne neskute\u010dn\u00fdm zp\u016fsobem \u017ealudek.
„T\u0159i? Sch\u00e4fer a tak?“
„Nev\u00edm, nezn\u00e1m jejich jm\u00e9na. Ale musel jsi je potkat\u2026 n\u011bkdo z nich odjel autem.“
„Ne\u2026 to ne, to mus\u00ed b\u00fdt omyl,“ zavrt\u00edm rychle hlavou a pokus\u00edm se ho postavit na nohy. „To mus\u00ed b\u00fdt omyl.“ P\u0159ece nen\u00ed pravda, \u017ee byl Tom s nimi. To p\u0159ece ne. Ubl\u00ed\u017eili mu, jist\u011b si s ur\u010ditost\u00ed nepamatuje, kolik jich vlastn\u011b bylo. Ano, jist\u011b to m\u00e1 takov\u00e9hle vysv\u011btlen\u00ed. „Poj\u010f,“ nazna\u010d\u00edm mu, \u017ee mu pom\u016f\u017eu do \u0161koly, aby si ty r\u00e1ny umyl.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/p>\n

<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Moc ti to mluv\u00ed,“ podotkne jen Tom a v jedn\u00e9 z klidn\u00fdch chodeb \u0161koly mne op\u0159e o st\u011bnu.„No a to je\u0161t\u011b nev\u00ed\u0161, \u017ee bych se pot\u0159eboval n\u011b\u010deho nap\u00edt,“ vypl\u00e1znu jazyk a jasn\u011b poc\u00edt\u00edm ten alkohol v hlav\u011b. Tom jen se<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6897","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6897","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6897"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6897\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6897"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6897"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6897"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}