{"id":6901,"date":"2012-02-24T17:00:00","date_gmt":"2012-02-24T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6882"},"modified":"2012-02-24T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-24T16:00:00","slug":"one-night-that-changes-everything-3","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/24\/one-night-that-changes-everything-3\/","title":{"rendered":"One night that changes everything\u200b 3."},"content":{"rendered":"
autor: Diana<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Tom:<\/div>\n
„Pro\u010d l\u017ee\u0161 s\u00e1m sob\u011b? Dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee ne. Vid\u00edm ti to na o\u010d\u00edch.“<\/div>\n
A to je pravda. V\u017edy pozn\u00e1m, kdy \u010dlov\u011bk l\u017ee a kdy mluv\u00ed pravdu. A tento chlapec teda pravdu rozhodn\u011b nemluv\u00ed.<\/div>\n
„Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee l\u017eu! J\u00e1 v\u00edm, co \u0159\u00edk\u00e1m!“<\/div>\n
V\u00ed, co \u0159\u00edk\u00e1? Jasn\u011b. Nedok\u00e1\u017ee se mi ani pod\u00edvat do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Pod\u00edvej se mi do o\u010d\u00ed a \u0159ekni, \u017ee ho miluje\u0161,“ o\u010dima b\u011bh\u00e1 v\u0161ude po m\u00edstnosti, p\u0159ejel jimi v\u0161ecky kouty. Mus\u00ed si to tu u\u017e fakt pamatovat i odzadu. „No tak, pov\u011bz mi to!“ vyz\u00fdv\u00e1m ho je\u0161t\u011b jednou. Bill je v\u0161ak st\u00e1le ticho. Nevydal ze sebe ani hl\u00e1sek.<\/p>\n

„Vid\u00ed\u0161, nedok\u00e1\u017ee\u0161 to,“ spokojn\u011b zkonstatuji. Je to jako mal\u00e9 osobn\u00ed v\u00edt\u011bzstv\u00ed. Nejhor\u0161\u00ed na tom ale je, \u017ee j\u00e1 v\u016fbec nev\u00edm pro\u010d. Pro\u010d se mu to vlastn\u011b sna\u017e\u00edm vymluvit? Co z toho m\u00e1m? V\u017edy\u0165 je to jen dal\u0161\u00ed z nafoukan\u00fdch „spole\u010dn\u00edk\u016f“ t\u011bch starc\u016f. No tak co? Spr\u00e1vn\u011b. Nic.<\/div>\n

„Dej mi pokoj!“ oto\u010d\u00ed se k odchodu, ale najednou prudce zastav\u00ed. Stoj\u00ed tam, potichu, nic ne\u0159\u00edk\u00e1. Dokonce se ani nepohne.<\/div>\n
„Necht\u011bl jsi odej\u00edt?“ m\u00edrn\u011b ho pop\u00edchnu. Jeho chov\u00e1n\u00ed si v\u016fbec nedok\u00e1\u017eu vysv\u011btlit.<\/div>\n
„Ne.“ Potichu mi odpov\u00ed, sotva ho sly\u0161\u00edm.<\/div>\n
„Jak to, \u017ee ne?“ zept\u00e1m se, ale odezvy se mi nedost\u00e1v\u00e1. N\u00e1hle sebou oba trhneme, kdy\u017e usly\u0161\u00edme tlumen\u00fd, slizk\u00fd hlas: „Bille, zlat\u00ed\u010dko, kde jsi?“<\/div>\n
„Bille, nemus\u00ed\u0161 za n\u00edm j\u00edt. Pom\u016f\u017eu ti.“<\/div>\n
\n
Bill:<\/div>\n
„Ne. Nepom\u016f\u017ee\u0161. Mus\u00edm za n\u00edm j\u00edt,“ zavrt\u00edm hlavou. Ti\u0161e si povzdechnu. Unavuje m\u011b se p\u0159etva\u0159ovat, hlavn\u011b p\u0159ed… Ani nev\u00edm, jak se jmenuje. Prost\u011b p\u0159ed t\u00edm klukem, co mi p\u016fj\u010dil svoje oble\u010den\u00ed. On stejn\u011b v\u00ed, \u017ee l\u017eu o sv\u00fdch citech, i kdy\u017e jsem to nep\u0159iznal.<\/div>\n
„Bille, tak kde jsi?“ Wolfgang\u016fv hlas je sly\u0161et po\u0159\u00e1d bl\u00ed\u017e.<\/div>\n
„Tady jsem,“ ohl\u00e1s\u00edm se, na\u010de\u017e se Wolf objev\u00ed t\u011bsn\u011b p\u0159ede mnou.<\/div>\n
„Co tu d\u011bl\u00e1\u0161?“ zept\u00e1 se a udiven\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed.<\/div>\n
„Nic. Jen, jak mi tady, ehm…“ zakokt\u00e1m se a o\u010dima zabloud\u00edm k cop\u00e1nkat\u00e9mu klukovi.<\/div>\n
„Tom,“ za\u0161ept\u00e1 skoro nesly\u0161n\u011b, ale j\u00e1 porozum\u00edm.<\/div>\n
„…Tom polil oble\u010den\u00ed, tak mi p\u016fj\u010dil svoje v\u011bci,“ usm\u011bju se.<\/div>\n
„Aha,“ pok\u00fdv\u00e1 Wolf hlavou. Mo\u017en\u00e1 mi nev\u011b\u0159\u00ed.<\/div>\n
„Tak se p\u0159ichystej, pojedeme dom\u016f. Za chvilku, a\u0165 jsi tam,“ \u0159ekne a potom odejde. Z\u016fstanu tu s Tomem op\u011bt s\u00e1m.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

„Co se stane, a\u017e p\u0159ijde\u0161 dom\u016f? Bude t\u011b osah\u00e1vat t\u011bma sv\u00fdma odporn\u00fdma rukama a sv\u00e1d\u011bt t\u011b kysel\u00fdm pohledem? U\u017e se nem\u016f\u017ee\u0161 do\u010dkat, \u017ee?“ sna\u017e\u00edm se ho siloumoc\u00ed odradit. S\u00e1m se mus\u00edm p\u0159i t\u00e9 p\u0159edstav\u011b trochu ot\u0159\u00e1st. Fuj. „Je mi t\u011b l\u00edto,“ prohod\u00edm a jdu do m\u00edstnosti, kde se p\u0159ed t\u00edm Bill p\u0159evl\u00e9kal. „Jestli si to p\u0159ece jen rozmysl\u00ed\u0161, v\u00ed\u0161, kde m\u011b najde\u0161. Pop\u0159em\u00fd\u0161lej o tom,“ \u010dernovl\u00e1sek se mi zad\u00edv\u00e1 do o\u010d\u00ed, kdy\u017e kr\u00e1\u010d\u00edm pry\u010d. Ud\u011bl\u00e1m jen p\u00e1r krok\u016f, otev\u0159u dve\u0159e a zav\u0159u za sebou. Je to jako v jak\u00e9si telenovele, anebo co.<\/div>\n
„Nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co s n\u00edm bude… Nezaj\u00edm\u00e1,“ sna\u017e\u00edm se p\u0159esv\u011bd\u010dit s\u00e1m sebe. Jindy se mi to da\u0159\u00ed, ale v t\u00e9to situaci ne. Ale sakra pro\u010d? Z m\u00fdch my\u0161lenek m\u011b vyvede vol\u00e1n\u00ed m\u00e9ho jm\u00e9na zpoza dve\u0159\u00ed. Postav\u00edm se a nesm\u011ble otev\u0159u. „Ano?“<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

Na tomhle v\u0161em m\u011b \u00fapln\u011b nejv\u00edc \u0161tve jedna jedin\u00e1 v\u011bc. A to, \u017ee Tom m\u00e1 pravdu. M\u00e1 pravdu \u00fapln\u011b ve v\u0161em. Ale jsem moc hrd\u00fd na to, abych to p\u0159iznal. Rad\u011bji budu trp\u011bt, ne\u017e abych uznal, \u017ee v\u0161echno, co \u0159ekl, je pravda. Dost m\u011b zasko\u010dilo, \u017ee mi nab\u00eddl pomoc. Netu\u0161\u00edm, co t\u00edm myslel, ale nechci to \u0159e\u0161it. Te\u010f hlavn\u011b pot\u0159ebuju, aby mi dal moje v\u011bci a j\u00e1 mohl j\u00edt. Wolfgang nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e p\u0159ijdu pozd\u011b.<\/div>\n
„Tome!“ zak\u0159i\u010d\u00edm na n\u011bj. Bylo to trochu hlasit\u011bj\u0161\u00ed, ale aspo\u0148 bude v\u011bd\u011bt, \u017ee je to akutn\u00ed.<\/div>\n
„Ano?“ zept\u00e1 se a otev\u0159e dve\u0159e.<\/div>\n
„Pot\u0159ebuju svoje v\u011bci, kter\u00e9 jsi mi stihl za ve\u010der tak kr\u00e1sn\u011b pol\u00edt,“ \u0159eknu sarkasticky.<\/div>\n
„No jo. Vydr\u017e moment!“ \u0159ekne a zmiz\u00ed ve „sv\u00e9m“ mal\u00e9m pokoji. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed je ale zp\u00e1tky a pod\u00e1v\u00e1 mi moje oble\u010den\u00ed.<\/div>\n
„A tohle si m\u016f\u017eu nechat?“ zept\u00e1m se a zatah\u00e1m za obrovsk\u00e9 triko, kter\u00e9 na mn\u011b vis\u00ed, jak n\u011bjak\u00e1 plachta.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

„Pot\u0159ebuju svoje v\u011bci, kter\u00e9 jsi mi stihl za ve\u010der tak kr\u00e1sn\u011b pol\u00edt,“ \u0159ekl sarkasticky. Aha… Jen tohle? Mal\u00fd plam\u00ednek nad\u011bje, kter\u00fd jsem v sob\u011b m\u011bl, te\u010f docela zhasl, jako by ho sfoukl siln\u00fd hurik\u00e1n.<\/div>\n
„No jo. Vydr\u017e moment!“ oto\u010d\u00edm se a zklaman\u00fd mu skl\u00e1d\u00e1m v\u011bci z radi\u00e1toru. Nechci ho nechat dlouho \u010dekat, tak si se svoj\u00ed prac\u00ed trochu pohnu. Vr\u00e1t\u00edm se zp\u011bt ke dve\u0159\u00edm a bez jedin\u00e9ho slova mu je pod\u00e1m.<\/div>\n
„A tohle si m\u016f\u017eu nechat?“ zept\u00e1 se m\u011b bez identifikovateln\u00e9ho t\u00f3nu v hlase. M\u00e1m ho snad svl\u00edknout? Jasn\u011b… A ten star\u00fd blbec s blon\u010fatou polople\u0161kou m\u011b zabije. Nad touto my\u0161lenkou se mus\u00edm pro sebe pousm\u00e1t.<\/div>\n
„No, ehm… m\u016f\u017ee\u0161.“<\/div>\n
P\u016fjdu dom\u016f v obleku. Co u\u017e.<\/div>\n
„Co se tak usm\u00edv\u00e1\u0161?“ nech\u00e1pav\u011b se m\u011b zept\u00e1, kdy\u017e m\u016fj \u00fasm\u011bv st\u00e1le v\u00fdrazn\u011b neopad\u00e1v\u00e1.<\/div>\n
„Lidi se usm\u00edvaj\u00ed, kdy\u017e jsou \u0161\u0165astn\u00ed. Ty to ale nezn\u00e1\u0161, co?“ r\u00fdpnu si do n\u011bho. Je\u0161t\u011b st\u00e1le se to pokou\u0161\u00edm zachr\u00e1nit. M\u00e1m ho snad prosit, aby s n\u00edm ne\u0161el?<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

„A ty jsi \u0161\u0165astn\u00fd, kdy\u017e tady d\u011bl\u00e1\u0161 takovou pod\u0159adnou pr\u00e1ci, jako je rozn\u00e1\u0161en\u00ed \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho?“ vr\u00e1t\u00edm mu jeho pozn\u00e1mku a u\u0161kl\u00edbnu se. P\u0159ipad\u00e1 mi, \u017ee jaksi sout\u011b\u017e\u00edme v tom, kdo koho v\u00edc uraz\u00ed. Ve v\u00fdsledku n\u00e1s to asi mrz\u00ed oba dva, ale to ne\u0159e\u0161\u00edme. „Nav\u00edc, jak jsem \u0159\u00edkal. J\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fd jsem, na rozd\u00edl od tebe,“ syknu a oto\u010d\u00edm se. U\u017e se s n\u00edm nechci bavit. Nev\u00edm, o co se tu sna\u017e\u00ed, ale t\u00edmhle si m\u011b nez\u00edsk\u00e1. Pokud si m\u011b v\u016fbec z\u00edskat chce. I kdy\u017e nev\u00edm, pro\u010d by m\u011bl. Taky nev\u00edm, pro\u010d mi na tom tak z\u00e1le\u017e\u00ed. Za\u010d\u00edn\u00e1m b\u00fdt n\u011bjak\u00fd divn\u00fd.<\/div>\n
R\u00e1zn\u011b vykro\u010d\u00edm do velk\u00e9 haly a u\u017e si ho nev\u0161\u00edm\u00e1m. Stejn\u011b jsme oba v\u011bd\u011bli, \u017ee odejdu, tak na\u010d to protahovat.<\/p>\n

„U\u017e jsem myslel, \u017ee za tebou budu muset znova j\u00edt,“ \u0159ekne Wolf podr\u00e1\u017ed\u011bn\u011b, kdy\u017e k n\u011bmu kone\u010dn\u011b doraz\u00edm. Lehce proto\u010d\u00edm o\u010di, ale tak, aby to nevid\u011bl. Nesn\u00e1\u0161\u00ed, kdy\u017e tohle d\u011bl\u00e1m. Vlastn\u011b, kdy\u017e se tak zamysl\u00edm, nesn\u00e1\u0161\u00ed na mn\u011b spoustu v\u011bc\u00ed. Ov\u0161em je taky spousta v\u011bc\u00ed, kter\u00e9 na mn\u011b miluje.<\/div>\n

„Tak jdeme?“ zept\u00e1m se m\u00edrn\u011b otr\u00e1ven\u00fdm t\u00f3nem.<\/div>\n
„Samoz\u0159ejm\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvne a chytne m\u011b za ruku. Vede m\u011b ke vchodov\u00fdm dve\u0159\u00edm, kde stoj\u00ed n\u00e1\u0161 dne\u0161n\u00ed hostitel.<\/div>\n
„Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m ve\u010der l\u00edbil a op\u011bt se brzy shled\u00e1me. A Bille, je\u0161t\u011b jednou se omlouv\u00e1m za to nedopat\u0159en\u00ed,“ rozlou\u010d\u00ed se s n\u00e1mi a je\u0161t\u011b se omlouv\u00e1. Jen zavrt\u00edm hlavou a usm\u011bju se, jako \u017ee se nic nestalo. Je\u0161t\u011b ne\u017e projdu velk\u00fdmi vchodov\u00fdmi dve\u0159mi, ohl\u00e9dnu se za sebe. Na druh\u00e9m konci stoj\u00ed Tom a up\u0159en\u011b m\u011b sleduje. P\u0159ijde mi, jako by m\u011b o\u010dima prosil, abych s Wolfem neodch\u00e1zel. Ale j\u00e1 mu vyhov\u011bt nem\u016f\u017eu.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

„Nav\u00edc, jak jsem \u0159\u00edkal, j\u00e1 \u0161\u0165astn\u00fd jsem, na rozd\u00edl od tebe,“ ironicky se pousm\u011bju. Nejsem \u0161\u0165astn\u00fd, to ne. Ale on je na tom h\u016f\u0159 ne\u017e j\u00e1, t\u00edm jsem si celkem jist\u00fd. Ka\u0161lu na n\u011bj. Nech\u00e1m ho odej\u00edt…<\/div>\n
V m\u00edstnosti jsem celkem s\u00e1m. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm. Co asi budou d\u011blat, a\u017e p\u0159ijdou dom\u016f? Vrhne se ten parchant na n\u011bho d\u0159\u00edv, ne\u017e v\u016fbec stihnou po\u0159\u00e1dn\u011b vystoupit z auta? Fuj… u\u017e jen ta p\u0159edstava. Z my\u0161len\u00ed m\u011b vytrhne d\u016fvod, pro\u010d jsem tu. Mus\u00edm j\u00edt p\u0159ece rozn\u00e1\u0161et \u0161ampa\u0148sk\u00e9. Skv\u011bl\u00e9. Jdu do kuchyn\u011b, kde vezmu nov\u00fd podnos. Nev\u00edm, kde z\u016fstal ten p\u0159ed t\u00edm. Nejsp\u00ed\u0161 je\u0161t\u011b n\u011bkde na zemi v hale. Otev\u0159u novou l\u00e1hev a vezmu \u010dist\u00e9 skleni\u010dky. Naliju do v\u0161ech stejn\u00e9 mno\u017estv\u00ed. Pozoruji, jak ty \u0161umiv\u00e9 bublinky vesele poskakuj\u00ed na hladin\u011b. Aspo\u0148 n\u011bkdo je vesel\u00fd. I kdy\u017e jen bublinky… Vezmu ze stolu t\u00e1cek se skleni\u010dkami a sm\u011ble kr\u00e1\u010d\u00edm do haly. Je\u0161t\u011b ne\u017e projdu dve\u0159mi, nahod\u00edm fale\u0161n\u00fd \u00fasm\u011bv. Pohledem hled\u00e1m \u010dlov\u011bka, kter\u00fd m\u00e1 pr\u00e1zdn\u00e9 ruce. O\u010di mi v\u0161ak spo\u010dinou na odch\u00e1zej\u00edc\u00edm Billovi. Pod\u00edv\u00e1 se na m\u011b. Na\u0161e bodav\u00e9 pohledy se na zlomek sekundy st\u0159etnou.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

„Sakra, Bille, co je dneska s tebou?“ z toho transu m\u011b probud\u00ed a\u017e Wolfgang\u016fv podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fd hlas. Kone\u010dn\u011b se za\u010dnu soust\u0159edit na cestu, kter\u00e1 vede k na\u0161emu autu. Tedy vlastn\u011b limuz\u00edn\u011b. \u0158idi\u010d otev\u0159e dve\u0159e a my si nastoup\u00edme. Unaven\u011b dosednu na m\u011bkk\u00e9 sametov\u00e9 sedadlo a hlavu zaklon\u00edm dozadu. Moje v\u00ed\u010dka se sama p\u0159iv\u0159ou a j\u00e1 m\u00e1m sto chut\u00ed usnout. Jen\u017ee nem\u016f\u017eu. Pochybuju, \u017ee by m\u011b Wolf jako spr\u00e1vn\u00fd p\u0159\u00edtel odnesl v n\u00e1ru\u010di a\u017e do postele. Na to se m\u016f\u017eu d\u00edvat leda tak v p\u0159eslazen\u00fdch americk\u00fdch roman\u0165\u00e1c\u00edch. Ve skute\u010dn\u00e9m sv\u011bt\u011b nic takov\u00e9ho hledat nem\u016f\u017eu.<\/div>\n
Sna\u017e\u00edm se vypnout, ale nejde mi to. Do mysli se mi st\u00e1le vkr\u00e1d\u00e1 jedna jedin\u00e1 osoba. Po\u0159\u00e1d vid\u00edm p\u0159ed o\u010dima jeho tv\u00e1\u0159. Jeho hn\u011bd\u00e9 o\u010di, r\u016f\u017eov\u00e9 rty a \u010dern\u00e9 cop\u00e1nky, co se mu vln\u00ed a\u017e na z\u00e1da. Zavrt\u00edm hlavou, ale st\u00e1le nem\u016f\u017eu dostat jeho obraz z moj\u00ed hlavy.<\/div>\n
Najednou uc\u00edt\u00edm, jak se sedadlo vedle m\u011b zhoupne pod t\u00edhou n\u011bkoho druh\u00e9ho. Bohu\u017eel v\u00edm koho. Jeho ruka mi vjede pod Tomovo voln\u00e9 tri\u010dko a za\u010dne m\u011b hladit na b\u0159\u00ed\u0161ku. Naklon\u00ed se t\u011bsn\u011b k m\u00e9mu uchu a lehce mi p\u0159ejede rty po u\u0161n\u00edm lal\u016f\u010dku.<\/div>\n
„Cesta bude je\u0161t\u011b dlouh\u00e1. Co si ji trochu zp\u0159\u00edjemnit?“ za\u0161ept\u00e1 a j\u00e1 m\u00e1m sto chut\u00ed odt\u00e1hnout se a vlepit mu facku.<\/p>\n

Tom:<\/div>\n

Chci j\u00edt dom\u016f. Chci j\u00edt tak stra\u0161n\u011b zoufale dom\u016f. Nam\u00edsto toho se tu mus\u00edm p\u0159etva\u0159ovat s prot\u00e1hl\u00fdm \u00fasm\u011bvem. Lidem to i tak podle mn\u011b p\u0159ijde sm\u011b\u0161n\u00e9. Kdo by se takto usm\u00edval p\u0159i rozn\u00e1\u0161en\u00ed \u0161ampa\u0148sk\u00e9ho lidem takov\u00e9to \u00farovn\u011b?<\/div>\n
„Tome…“ zavol\u00e1 na m\u011b vedouc\u00ed.<\/div>\n
„Co, co je?“ udiven\u011b na n\u011bj zamrk\u00e1m, proto\u017ee jsem si ho v\u016fbec nev\u0161\u00edmal. My\u0161lenkami jsem celkem jinde, ne na tomto trapn\u00e9m ve\u010d\u00edrku.<\/div>\n
„Ned\u011blej ze sebe \u0161a\u0161ka. Je to p\u0159\u00edli\u0161 um\u011bl\u00e9. Zkus v\u00edc p\u0159irozen\u00fd \u00fasm\u011bv… A pros\u00edm t\u011b, sle\u0165 u\u017e z t\u011bch oblak a p\u0159enes se do reality.“<\/div>\n
M\u011bl pravdu. Mus\u00edm u\u017e p\u0159estat myslet na v\u0161ecko ostatn\u00ed. Ne. Mus\u00edm j\u00edt okam\u017eit\u011b dom\u016f.<\/div>\n
„Pane, ud\u011blalo se mi jaksi nevolno,“ v podstat\u011b mluv\u00edm pravdu. Je mi zle u\u017e od t\u00e9 doby, co jsem p\u0159i\u0161el.<\/div>\n
„Je to a\u017e tak zl\u00e9?“ nevypad\u00e1 ale, \u017ee m\u011b chce dvakr\u00e1t pustit dom\u016f.<\/div>\n
„No, kdy\u017e budu m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed, mo\u017en\u00e1 tu nikoho nepozvrac\u00edm,“ toto zn\u011blo celkem dob\u0159e na propu\u0161t\u011bn\u00ed odsud.<\/div>\n
„No, je\u0161t\u011b to by mi tak chyb\u011blo. Dob\u0159e, Tome, b\u011b\u017e se p\u0159evl\u00e9ct a jdi rad\u0161i dom\u016f. Host\u00e9 u\u017e stejn\u011b pomalu odch\u00e1zej\u00ed. „<\/div>\n
Uff… to se mi teda ulevilo.<\/div>\n
„D\u011bkuju. Na shledanou,“ odejdu tak rychle, jak se jen d\u00e1. Vejdu do „pokoje“, \u017ee se dojdu p\u0159evl\u00e9ct, ale do \u010deho vlastn\u011b? Bill mi vzal v\u0161echny v\u011bci. Och Bo\u017ee. Budu muset j\u00edt dom\u016f v tom hnusn\u00e9m obleku.<\/p>\n

Bill:<\/div>\n

„Wolfe, nechce\u0161 po\u010dkat, a\u017e budeme doma? A hlavn\u011b, a\u017e budeme sami?“ \u0159eknu p\u0159i\u0161krcen\u00fdm hlasem a k\u00fdvnu sm\u011brem k p\u0159ep\u00e1\u017ece, kter\u00e1 n\u00e1s d\u011bl\u00ed od \u0159idi\u010de. Sna\u017e\u00edm se ned\u00e1vat jakkoli najevo sv\u00e9 znechucen\u00ed, ale jde to t\u011b\u017eko.<\/div>\n
„To ale nevydr\u017e\u00edm,“ \u0161eptne znovu a za\u010dne na m\u016fj krk pokl\u00e1dat vlhk\u00e9 polibky. Nev\u00edm, co se se mnou d\u011bje. Nikdy mi to a\u017e tak nevadilo, ale te\u010f, kdy\u017e mi Tom p\u0159ipomn\u011bl v\u0161echno, na co se sna\u017e\u00edm celou dobu, co jsem s Wolfem, zapomenout, mi to p\u0159ijde extr\u00e9mn\u011b nechutn\u00e9. Tom m\u011bl v\u00e1\u017en\u011b pravdu. Mnohem rad\u0161i bych te\u010f byl s n\u011bjak\u00fdm p\u011bkn\u00fdm mlad\u00fdm klukem.<\/div>\n
„J\u00e1 to mysl\u00edm v\u00e1\u017en\u011b. Po\u010dkej pros\u00edm t\u011b, a\u017e budeme doma a j\u00e1 ti to pak v\u0161echno vynahrad\u00edm. Slibuju,“ cht\u011b necht\u011b se mus\u00edm zav\u00e1zat k tomu, co jsem te\u010f \u0159ekl. Wolf se na m\u011b chvilku trochu na\u0161tvan\u011b d\u00edv\u00e1, ale potom m\u011b pust\u00ed a odt\u00e1hne se.<\/div>\n
„Fajn,“ p\u0159ik\u00fdvne. Nesly\u0161n\u011b si oddychnu, ale ne na dlouho. Vz\u00e1p\u011bt\u00ed si toti\u017e uv\u011bdom\u00edm, \u017ee kdy\u017e mu n\u011bco nechci d\u00e1t hned, vezme si to potom, ale s docela velk\u00fdmi bonusy nav\u00edc. No, u\u017e te\u010f se m\u00e1m na co t\u011b\u0161it. Ur\u010dit\u011b si zase p\u011bkn\u00fdch p\u00e1r dn\u00ed nesednu.<\/p>\n

autor: Diana<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Diana Tom: „Pro\u010d l\u017ee\u0161 s\u00e1m sob\u011b? Dob\u0159e v\u00ed\u0161, \u017ee ne. Vid\u00edm ti to na o\u010d\u00edch.“ A to je pravda. V\u017edy pozn\u00e1m, kdy \u010dlov\u011bk l\u017ee a kdy mluv\u00ed pravdu. A tento chlapec teda pravdu rozhodn\u011b nemluv\u00ed. „Ne\u0159\u00edkej mi, \u017ee l\u017eu! J\u00e1 v\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[486],"tags":[],"class_list":["post-6901","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-one-night-that-changes-everything"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6901","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6901"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6901\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6901"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6901"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6901"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}