{"id":6910,"date":"2012-02-22T17:00:00","date_gmt":"2012-02-22T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6891"},"modified":"2012-02-22T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-22T16:00:00","slug":"wenn-es-manchmal-regnet-2","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/22\/wenn-es-manchmal-regnet-2\/","title":{"rendered":"Wenn es manchmal regnet 2."},"content":{"rendered":"
autor: Lisa<\/p>\n

<\/strong> D\u00edky, d\u00edky moc za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. Zatracen\u011b, ani nev\u00edte, jak jste m\u011b pot\u011b\u0161ily \ud83d\ude42
Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m dal\u0161\u00ed d\u00edl bude l\u00edbit, vyd\u00e1me se tak trochu do minulosti \ud83d\ude09<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

***<\/em><\/strong><\/div>\n
<\/p>\n

Kdy\u017e se z pravdy stanou l\u017ei,
a v\u0161echna radost v tob\u011b zem\u0159e,
nechce\u0161 n\u011bkoho milovat?
Nechce\u0161 n\u011bkoho milovat?<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

***<\/div>\n
\n

„Nemyslel jsem, \u017ee t\u011b je\u0161t\u011b n\u011bkdy uvid\u00edm.“<\/p><\/div>\n

Toma pomalu opou\u0161t\u011bl \u0161ok z toho, \u017ee naproti sob\u011b vid\u011bl sv\u00e9ho bratra. Nedok\u00e1zal se na n\u011bj p\u0159estat d\u00edvat. P\u0159ipadalo mu to jako sen. U\u017e d\u00e1vno se vzdal nad\u011bje, \u017ee by se s n\u00edm je\u0161t\u011b setkal. Vlastn\u011b s\u00e1m sebe \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji p\u0159istihl, jak proj\u00ed\u017ed\u00ed jako \u0161\u00edlen\u00fd zpr\u00e1vy na internetu, jestli tam neuvid\u00ed titulek o mrtv\u00e9m chlapci, kter\u00fd se ufetoval. Taky se p\u0159istihl, \u017ee na bratra \u010d\u00edm d\u00e1l \u010dast\u011bji mysl\u00ed a poka\u017ed\u00e9 tyhle chvilky nostalgie sn\u00e1\u0161el h\u016f\u0159 a h\u016f\u0159.<\/p>\n

Jeho bratr byl prakticky jedin\u00e1 rodina, kter\u00e1 mu z\u016fstala. Jejich matka byla mrtv\u00e1 a otce od doby kr\u00e1tce p\u0159ed mat\u010dinou smrt\u00ed taky prakticky nevid\u011bl – opustil je – ho. A te\u010f tady Bill st\u00e1l p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u00edm a on nev\u011bd\u011bl, co m\u00e1 ud\u011blat. M\u011bl chu\u0165 mu znovu vrazit facku, tak jako na mat\u010din\u011b poh\u0159bu, a znovu mu vy\u010d\u00edst, \u017ee mu vzal jeho maminku – \u017ee je to v\u0161echno jeho vina, a z\u00e1rove\u0148 se v n\u011bm prala touha bratra obejmout a dr\u017eet. Nakonec neud\u011blal nic.<\/p>\n

„J\u00e1 doufal, \u017ee se to nestane,“ op\u00e1\u010dil \u010dernovlas\u00fd mlad\u00edk. A\u010dkoli hluboko uvnit\u0159 sebe si nebyl u\u017e tak jist\u00fd. Jedin\u00fd pohled do bratrov\u00fdch o\u010d\u00ed sta\u010dil, aby se mu vybavily v\u0161echny zapomenut\u00e9 d\u011btsk\u00e9 vzpom\u00ednky a on v\u011bd\u011bl, \u017ee by jej nikdy nemohl nen\u00e1vid\u011bt za to, co mu \u0159ekl, i kdy\u017e se o to sna\u017eil. Koneckonc\u016f – bratr mu tehdy \u0159ekl jen pravdu. Ale jak u\u017e to tak b\u00fdv\u00e1, pravda bol\u00ed nejv\u00edc. O tom se mohl p\u0159esv\u011bd\u010dit na vlastn\u00ed k\u016f\u017ei.<\/p>\n<\/div>\n

\n
Tom jeho j\u00edzlivou odpov\u011b\u010f p\u0159e\u0161el bez koment\u00e1\u0159e, a kone\u010dn\u011b se p\u0159inutil p\u0159estat na n\u011bj z\u00edrat. Pohled mu sjel ke l\u017ei\u010dce a zapalova\u010di, kter\u00e9 Bill dr\u017eel v ruce.<\/div>\n
„Myslel jsem, \u017ees \u0159\u00edkal, \u017ee to m\u00e1\u0161 pod kontrolou,“ pohodil hlavou k jeho n\u00e1dob\u00ed\u010dku.<\/div>\n
„A ne\u0159\u00edkal jsi ty n\u00e1hodou, \u017ee u\u017e nebude\u0161 sprejovat?“ odv\u011btil na opl\u00e1tku Bill a pouk\u00e1zal na sprej v jeho ruce.<\/div>\n
Tom se jen u\u0161kl\u00edbl. U\u017e dlouhou dobu nebyl takhle venku se sprejem, ale dnes m\u011bl prost\u011b neklidn\u00fd den. Vlastn\u011b v posledn\u00ed dob\u011b u n\u011bj neklidn\u00e9 dny p\u0159evl\u00e1daly, a a\u010dkoli se je sna\u017eil v\u0161emo\u017en\u011b potla\u010dit, p\u0159\u00edli\u0161 se mu to neda\u0159ilo.<\/p>\n

„Vypad\u00e1 to, \u017ee jsme si rovni,“ pokr\u010dil po chv\u00edli ticha rameny.<\/div>\n

„Jo. M\u00e1ma by na n\u00e1s byla py\u0161n\u00e1,“ prohodil kysele Bill.<\/div>\n
„Neopova\u017euj se o n\u00ed mluvit!“ procedil Tom skrz zuby. „Je to v\u0161echno tvoje vina! Kdybys tenkr\u00e1t dr\u017eel jazyk za zuby a nevykecal j\u00ed, \u017ee bere\u0161, mohla tady je\u0161t\u011b b\u00fdt!“ za\u010dal vzteky rudnout ve tv\u00e1\u0159i a v\u0161echny ty pocity k\u0159ivdy a bolesti se mu znovu vracely, a\u010dkoli v posledn\u00edch m\u011bs\u00edc\u00edch po \u00faporn\u00e9m boji s\u00e1m se sebou byl p\u0159esv\u011bd\u010den\u00fd, \u017ee je mo\u017en\u00e1 schopn\u00fd bratrovi odpustit. Dokonce byl odhodlan\u00fd ho naj\u00edt a znovu s n\u00edm nav\u00e1zat kontakt. Ale sta\u010dilo jedin\u00e9 slovo o n\u00ed z jeho \u00fast a v\u0161echno jeho odhodl\u00e1n\u00ed bylo pry\u010d.<\/p>\n

To p\u0159ekvapen\u00ed a snad i udiven\u00e1 radost, kter\u00e9 se mu us\u00eddlili v prsou, kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee p\u0159ed n\u00edm stoj\u00ed jeho bratr, nahradila zlost a nep\u0159\u00ed\u010detnost, kter\u00e9 si v sob\u011b nesl od jej\u00ed smrti.<\/div>\n

P\u0159ipadal si znovu jako na tom poh\u0159bu. Tenkr\u00e1t byl schopn\u00fd na bratra jen \u0159v\u00e1t, jak se v\u016fbec opova\u017euje tam p\u0159ij\u00edt, kdy\u017e za to mohl on. Nedal mu ani \u0161anci se n\u011bjak br\u00e1nit – a kdy\u017e mu potom vrazil facku, jeho bratr se jen oto\u010dil a on u\u017e ho a\u017e do dne\u0161ka nevid\u011bl.
Z\u016fstaly v n\u011bm jen nezhojen\u00e9 tepaj\u00edc\u00ed r\u00e1ny, kter\u00e9 ho bolely a po kraj\u00edch zahn\u00edvaly a on na n\u011b nedok\u00e1zal naj\u00edt l\u00e9k. Chyb\u011bl mu jeho otec, chyb\u011bla mu jeho matka a zatracen\u011b mu chyb\u011bl jeho bratr. V\u017edycky vyr\u016fstal v ucelen\u00e9 funguj\u00edc\u00ed rodin\u011b a ty m\u011bs\u00edce, kdy se u\u017e\u00edral tou nekone\u010dnou samotou, pro n\u011bj byly nev\u00fdslovn\u00fdm utrpen\u00edm.<\/p>\n

Bill jen udiven\u011b vykulil o\u010di. Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, co to jeho bratr pl\u00e1c\u00e1.<\/div>\n

„Nemluv o v\u011bcech, o kter\u00fdch nic nev\u00ed\u0161,“ zasy\u010del rozzu\u0159en\u011b.<\/div>\n
„\u017de nev\u00edm?! V\u00edm moc dob\u0159e, co se tenkr\u00e1t stalo, Bille! Sly\u0161el jsem v\u00e1s, jak jste se h\u00e1dali v kuchyni! Jak jsi ji prosil o pomoc, aby t\u011b z toho svinstva vyt\u00e1hla! Jak tady v\u016fbec m\u016f\u017ee\u0161 jen tak klidn\u011b st\u00e1t a pr\u00e1t to do sebe, kdy\u017e je to to, \u010d\u00edm jsi zni\u010dil celou na\u0161i rodinu!“<\/p>\n<\/div>\n
*flashback*<\/div>\n
\n

Unaven\u011b si prot\u0159el o\u010di a sestupoval po schodech dol\u016f do kuchyn\u011b. Byla sobota odpoledne a on teprve te\u010f vstal, proto\u017ee v\u010dera byl na dosti divok\u00e9 akci. Prot\u00e1hl se a zaz\u00edval na cel\u00e9 kolo, dokud ho neprobraly hlasy linouc\u00ed se z pootev\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed od kuchyn\u011b. V\u011bd\u011bl, \u017ee t\u00e1ta je dneska v pr\u00e1ci, tak\u017ee to znamenalo, \u017ee se bav\u00ed matka s jeho bratrem.<\/p>\n

„J\u00e1 nev\u00edm, co m\u00e1m d\u011blat. Co ode m\u011b te\u010f vlastn\u011b \u010dek\u00e1\u0161?“ jej\u00ed naprosto zmaten\u00fd pohled a chladn\u00fd odm\u011b\u0159en\u00fd postoj se st\u0159etl s nev\u011b\u0159\u00edcn\u00fdma hn\u011bd\u00fdma o\u010dima.
„Co od tebe \u010dek\u00e1m?“ jeho hlas posko\u010dil \u00fadivem o okt\u00e1vu v\u00fd\u0161. „Aby ses zachovala jako moje matka! Abys m\u011b podpo\u0159ila! Pot\u0159ebuju, abys mi pomohla, mami,“ zoufale po n\u00ed natahoval ruku a po tv\u00e1\u0159i mu bezd\u011b\u010dn\u011b za\u010daly st\u00e9kat slzy. P\u0159ece mu mus\u00ed pomoct! Nem\u016f\u017ee ho v tom nechat.<\/em><\/div>\n

Tom se potichu p\u0159ipl\u00ed\u017eil ke dve\u0159\u00edm, aby se neprozradil. Tohle vypadalo na o\u0161klivou h\u00e1dku a jeho zaj\u00edmalo, o co se jedn\u00e1.<\/div>\n
„Mami\u2026“ Bill byl v\u00edc ne\u017e zklaman\u00fd z reakce vlastn\u00ed matky. V\u017edy\u0165 byl jej\u00ed syn, m\u011bla by ho chr\u00e1nit p\u0159ed v\u0161\u00edm a v\u0161emi!
„Vydr\u017eel jsem to 3 roky, ale j\u00e1 u\u017e nem\u016f\u017eu, mami. U\u017e to d\u00e1l nevydr\u017e\u00edm, jestli to tak bude pokra\u010dovat – zabije m\u011b to,“ vzlykal zoufale.<\/p>\n

<\/em> Tom za dve\u0159mi zalapal po dechu – 3 roky? V\u011bd\u011bl, \u017ee p\u0159ibli\u017en\u011b p\u0159ed t\u0159emi lety jeho bratr za\u010dal m\u00edt probl\u00e9my s drogama, ale netu\u0161il, \u017ee je to a\u017e tak \u0161patn\u00e9, \u017ee hled\u00e1 pomoc u matky.
Ale v jednom s n\u00edm souhlasil – pokud tak bude pokra\u010dovat, opravdu ho to zabije.<\/div>\n

Zva\u017eoval, jestli se m\u00e1 do h\u00e1dky zapojit. Ale to by znamenalo, \u017ee by matce musel p\u0159iznat, \u017ee o bratrov\u011b z\u00e1vislosti v\u00ed a \u017ee ji vlastn\u011b obelh\u00e1vali oba dva. Necht\u011bl ji ubl\u00ed\u017eit v\u00edc, ne\u017e bylo t\u0159eba, u\u017e tak ji asi dost vzalo, \u017ee jeden z jej\u00edch syn\u016f je z\u00e1visl\u00fd, tak\u017ee se nakonec rozhodl z\u016fstat za dve\u0159ma a nijak nezasahovat.<\/p>\n

St\u00e1le se sna\u017eil chytit jej\u00ed ruku, ale ona po\u0159\u00e1d o krok ustupovala a ve tv\u00e1\u0159i m\u011bla us\u00eddlen\u00fd ned\u016fv\u011b\u0159iv\u00fd v\u00fdraz. Necht\u011bla sly\u0161et u\u017e ani slovo z toho, co j\u00ed \u0159\u00edkal. Nev\u011b\u0159ila – jednodu\u0161e nemohla. Nemohla uv\u011b\u0159it tomu, \u017ee ten, kter\u00e9ho milovala, by byl schopn\u00fd n\u011b\u010deho takov\u00e9ho. Bylo snaz\u0161\u00ed myslet si, \u017ee jej\u00ed syn l\u017ee.<\/em><\/div>\n

„Ale to nen\u00ed mo\u017en\u00e9… ty – ty…“ koktala a po\u0159\u00e1d na n\u011bj jen nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b valila o\u010di.<\/em><\/div>\n
„J\u00e1?“ jeho hlas byl podivn\u011b tich\u00fd. „Neopova\u017euj se mi \u0159\u00edct, \u017ee je to v\u0161echno moje vina!“ v\u0159\u00edsknul nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b a najednou zapomn\u011bl na v\u0161echny slzy. Rozt\u0159esen\u011b si ot\u0159el tv\u00e1\u0159 do ruk\u00e1vu a pohledem se zabodl do matky. Te\u010f mu bylo jasn\u00e9, \u017ee byla chyba sem chodit a cokoli \u0159\u00edkat. Jak jen mohl b\u00fdt tak hloup\u00fd a myslet si, \u017ee mu uv\u011b\u0159\u00ed!
V\u017edy\u0165 oni byli pro v\u0161echny tak perfektn\u011b funguj\u00edc\u00ed rodina. Ironick\u00fd \u00fa\u0161klebek se mu usadil na tv\u00e1\u0159i.<\/p>\n

„Jak jsem mohl jen na chv\u00edli uv\u011b\u0159it, \u017ee bys mi mohla pomoct!“ zakroutil hlavou, a\u017e mu dlouh\u00e9 havran\u00ed vlasy vl\u00e1ly kolem tv\u00e1\u0159\u00ed.
„M\u011blo mi b\u00fdt jasn\u00e9, \u017ee v tom tv\u00e9m dokonal\u00e9m sv\u011bt\u011b a dokonal\u00e9 rodin\u011b nesnese\u0161 jedinou poskvrnku!“ hlas se mu chv\u011bl a s ka\u017ed\u00fdm slovem stoupal v\u00fd\u0161 a v\u00fd\u0161, a\u017e se p\u0159istihl, \u017ee na matku nep\u0159\u00ed\u010detn\u011b \u0159ve. Ale nemohl si pomoct. V jeho nitru se zvedala naprosto nekontrolovateln\u00e1 vlna bolesti, kter\u00e1 hrozila, \u017ee ho polap\u00ed a on u\u017e se z n\u00ed nedostane ven.<\/p>\n

„Ch\u00e1pu,“ povzdechl si po chv\u00edli, kdy\u017e se trochu uklidnil. \u017dena naproti n\u011bmu jen n\u011bm\u011b otv\u00edrala \u00fasta, ale \u017e\u00e1dn\u00e9 slovo nevy\u0161lo p\u0159es hradbu rt\u016f. „J\u00e1 jsem ten poskvrn\u011bn\u00fd a u\u017e nav\u017edy budu, tak\u017ee rad\u0161i vypadnu z tv\u00e9ho dokonal\u00e9ho domu a nech\u00e1m t\u011b s tv\u00fdm dokonal\u00fdm man\u017eelem \u017e\u00edt v\u00e1\u0161 dokonal\u00fd \u017eivot.“ Bez dal\u0161\u00edho pohledu se oto\u010dil a vyb\u011bhl ze dve\u0159\u00ed. U\u017e to nemohl d\u00e1l vydr\u017eet. Po tv\u00e1\u0159i mu tekly proudem slzy, tak\u017ee si ani nev\u0161iml konsternovan\u00e9ho bratra, kter\u00fd se s \u00fadivem pootev\u0159en\u00fdmi \u00fasty st\u00e1le schov\u00e1val za dve\u0159mi.<\/p>\n

<\/em><\/div>\n

*konec flashbacku*<\/div>\n
\n

„Zmlkni, Tome!“ u\u017e to nemohl d\u00e1l poslouchat. Vzpom\u00ednky na to, co se tenkr\u00e1t stalo, byly p\u0159\u00edli\u0161 bolestiv\u00e9. St\u00e1le se nedok\u00e1zal vyrovnat s t\u00edm, \u017ee ho jeho vlastn\u00ed matka zradila. Utekl tenkr\u00e1t a u\u017e se do toho domu nikdy nevr\u00e1til. U\u017e nikdy ji necht\u011bl vid\u011bt, stejn\u011b tak jako necht\u011bl vid\u011bt jeho otce. Jedin\u00fd, kdo mu chyb\u011bl a po kom si st\u00fdskal, byl jeho bratr. Doufal, \u017ee \u010dasem bude m\u00edt mo\u017enost se s n\u00edm sej\u00edt a v\u0161echno mu vysv\u011btlit. Ale to by \u017eivot nesm\u011bl b\u00fdt takov\u00e1 svin\u011b.<\/p>\n

Kdy\u017e ho tenkr\u00e1t vzbudil ten telefon\u00e1t od policie, kdy mu nezn\u00e1m\u00fd a naprosto nez\u00fa\u010dastn\u011bn\u00fd hlas oznamoval, \u017ee jeho matka zem\u0159ela p\u0159i autonehod\u011b, u kter\u00e9 zahynul je\u0161t\u011b n\u011bjak\u00fd mlad\u00edk, tak m\u011bl dojem, \u017ee u\u017e to ani nen\u00ed jeho \u017eivot. P\u0159ipadal si, jako by se d\u00edval na n\u011bkoho jin\u00e9ho – na \u017eivot, kter\u00fd nepat\u0159il jemu.
\u0160el tenkr\u00e1t na jej\u00ed poh\u0159eb a vlastn\u011b ani nev\u011bd\u011bl, pro\u010d tam jde. Proto\u017ee a\u0165 se sna\u017eil, jak mohl – nedok\u00e1zal matce odpustit. Neuronil jedinou slzu pro jej\u00ed smrt. Dote\u010f ani nev\u011bd\u011bl, kde le\u017e\u00ed jej\u00ed hrob. \u017d\u00e1dn\u00e1 z kytek, kter\u00e1 se tam kdy objevila, nebyla od n\u011bj.<\/p>\n

„Ne, Bille! Nezaslou\u017e\u00ed\u0161 si, abych ml\u010del. Ty si poslechne\u0161, co ti chci \u0159\u00edct!“ byl naprosto vzteky bez sebe. „Je mi \u0161patn\u011b z toho, \u017ee se na tebe jen d\u00edv\u00e1m! Jaks mohl?! Jak m\u016f\u017ee\u0161<\/em> takhle pokra\u010dovat?“ vytrhl mu z ruky l\u017ei\u010dku a zapalova\u010d a mr\u0161til s t\u00edm o ze\u010f. „Ty nem\u00e1\u0161 ani tu\u0161en\u00ed, jak\u00e9 to tenkr\u00e1t doma bylo, kdy\u017e jsi utekl! M\u011bl jsem pocit, \u017ee se m\u00e1ma asi zbl\u00e1znila.“<\/div>\n

„A co jsem m\u011bl podle tebe d\u011blat?“ v\u0159\u00edskl Bill zoufale.<\/div>\n
„M\u011bl jsi z\u016fstat a \u010delit n\u00e1sledk\u016fm! Mohl sis za to s\u00e1m! M\u011bl ses j\u00edt n\u011bkam s tou zkurvenou z\u00e1vislost\u00ed l\u00e9\u010dit! A ne \u0159\u00edct o tom m\u00e1m\u011b a ut\u00e9ct, kdy\u017e t\u011b s \u00fasm\u011bvem nep\u0159ijala do sv\u00e9 n\u00e1ru\u010de a nepochv\u00e1lila ti tvou kr\u00e1snou ne\u0159est. Nechal jsi ji tam a cos myslel, \u017ee ti pom\u016f\u017ee, kdy\u017e ute\u010de\u0161?
Te\u010f je mi jasn\u00e9, \u017ee opravdu byla cvok. Byla cvok, proto\u017ee ti odpustila, Bille! A jen se na sebe pod\u00edvej! Kdy\u017e si p\u0159edstav\u00edm, jak potom po\u0159\u00e1d dokola opakovala – m\u016fj mal\u00fd chlape\u010dek, co jsem mu to ud\u011blala\u2026 tak m\u00e1m chu\u0165 t\u011b n\u011b\u010d\u00edm po\u0159\u00e1dn\u011b pra\u0161tit, aby ses vzpamatoval. V\u017edy\u0165 ona si to je\u0161t\u011b d\u00e1vala za vinu, \u017ee se s tebe stal zkurven\u00fd fe\u0165\u00e1k!“ te\u010f u\u017e ho bratr op\u011bt dr\u017eel za triko a drtil ho o st\u011bnu z\u00e1chodku. Potla\u010dovan\u00e1 nen\u00e1vist mu proudila v \u017eil\u00e1ch a on m\u011bl pocit, \u017ee co nevid\u011bt bratra asi u\u0161krt\u00ed.<\/p>\n

„A potom – potom, kdy\u017e se rozhodla, \u017ee t\u011b pojede hledat a u\u017e se nikdy nevr\u00e1tila\u2026“ jeho stisk trochu povolil. Musel prudce zamrkat, proto\u017ee se mu do o\u010d\u00ed nahrnuly slzy. „Ale to ty nev\u00ed\u0161, proto\u017ee jsi tam nebyl. Nejsp\u00ed\u0161 je ti to jedno.“<\/div>\n

Bill najednou c\u00edtil, jak mu po tv\u00e1\u0159i za\u010d\u00ednaj\u00ed st\u00e9kat slzy. Ona ho cht\u011bla naj\u00edt? Znamen\u00e1 to, \u017ee mu uv\u011b\u0159ila a odpustila mu?<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e je na slzy trochu pozd\u011b,“ prohodil Tom znechucen\u011b, kdy\u017e se Billovi podlomily nohy a on klesl v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed. Vzlyky, kter\u00e9 ot\u0159\u00e1saly jeho t\u011blem, se zd\u00e1ly p\u0159\u00edli\u0161 siln\u00e9 na tak k\u0159ehkou osobu. Ale p\u0159esto jeho bratr plakal – plakal, jako by nikdy nem\u011bl p\u0159estat.<\/p>\n

S ka\u017ed\u00fdm trhan\u00fdm nadechnut\u00edm a dal\u0161\u00ed v\u00e1rkou slz z n\u011bj odch\u00e1zela \u010d\u00e1st nen\u00e1visti a zatvrzelosti, kter\u00e1 v n\u011bm ulp\u00edvala od jej\u00ed smrti. C\u00edtil, jako by se z jeho srdce odplavovala \u0161p\u00edna, kter\u00e1 se tam vrstvila u\u017e tak dlouho. Poprv\u00e9 – poprv\u00e9 byl schopen opravdu truchlit.<\/div>\n

Nem\u011bl tu\u0161en\u00ed, jak dlouho kle\u010del na zemi a prol\u00e9val slzy, zat\u00edmco jeho bratr st\u00e1l beze slova nad n\u00edm, ale po n\u011bjak\u00e9 dob\u011b se aspo\u0148 trochu uklidnil. Po\u0159\u00e1d tady bylo n\u011bco, co musel bratrovi objasnit.<\/div>\n
„M\u00e1ma nikdy nev\u011bd\u011bla, \u017ee beru,“ hlesl bezbarv\u011b. „A j\u00e1 nebyl idiot, abych j\u00ed to vykl\u00e1dal. Tenkr\u00e1t – ta h\u00e1dka – bylo to o n\u011b\u010dem jin\u00e9m,“ nev\u011bd\u011bl, jestli je dost siln\u00fd na to, aby o tom znovu mluvil. Proto\u017ee kdy\u017e se k tomu odhodlal naposled, tak to vedlo ke zni\u010den\u00ed cel\u00e9 jeho rodiny. Ale taky nev\u011bd\u011bl, jestli je schopn\u00fd to v sob\u011b d\u00e9le dr\u017eet.<\/p>\n

autor: Lisa<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lisa D\u00edky, d\u00edky moc za v\u0161echny koment\u00e1\u0159e. Zatracen\u011b, ani nev\u00edte, jak jste m\u011b pot\u011b\u0161ily \ud83d\ude42Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m dal\u0161\u00ed d\u00edl bude l\u00edbit, vyd\u00e1me se tak trochu do minulosti \ud83d\ude09 *** Kdy\u017e se z pravdy stanou l\u017ei,a v\u0161echna radost v tob\u011b zem\u0159e,nechce\u0161<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[483],"tags":[],"class_list":["post-6910","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-wenn-es-manchmal-regnet"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6910","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6910"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6910\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6910"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6910"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6910"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}