{"id":6911,"date":"2012-02-22T16:00:00","date_gmt":"2012-02-22T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6892"},"modified":"2012-02-22T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-22T15:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/22\/zeiten-andern-dich-42\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 42."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
Mus\u00edm uznat, \u017ee v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, ne\u017e \u017ee t\u00e9ma ve\u010d\u00edrku je inkognito, jsem m\u00edt u\u017e nemohl. Takhle tam budu moci b\u00fdt a nikdo nepozn\u00e1, kdo \u017ee jsem. Alespo\u0148 douf\u00e1m. Na\u0161el jsem doma star\u0161\u00ed tyrkysovou \u0161krabo\u0161ku s flitrama, tak\u017ee jsem se za\u0159\u00eddil podle toho, a obl\u00e9kl se tak, jak snad je\u0161t\u011b nikdy. Douf\u00e1m, \u017ee to bude m\u00edt o\u010dek\u00e1van\u00fd \u00fa\u010dinek.<\/p>\n

„Wow!“ vypadne jen z Gordona, kdy\u017e p\u0159ed n\u011bho p\u0159edstoup\u00edm.
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee je to ok?“
„Tohle jsem vybrala sama! \u017de mu to slu\u0161\u00ed?“ upozorn\u00ed Nelly na dopl\u0148ky.
„Vypad\u00e1 to skv\u011ble,“ ujist\u00ed mne Gordon s \u00fasm\u011bvem a prohl\u00e9dne si mne po\u0159\u00e1dn\u011b.
„M\u011bl bych ale j\u00edt.“ Sund\u00e1m si p\u00e1r v\u011bc\u00ed jako \u0161krabo\u0161ku a podobn\u00e9, abych je dal do ta\u0161ky. Nemus\u00edm nutn\u011b ty v\u011bci m\u00edt na sob\u011b do doby, ne\u017e vejdu do prostor \u0161koly. Kouknu je\u0161t\u011b z okna, abych se ujistil, \u017ee Tomovo auto v\u00e1\u017en\u011b stoj\u00ed p\u0159ed domem.
„Tak se bav,“ s povzbudiv\u00fdm \u00fasm\u011bvem slo\u017e\u00ed Gordon ruce na prsou a s Nelly m\u011b sleduj\u00ed do doby, ne\u017e za sebou zav\u0159u dve\u0159e od domu.
Ne\u017e dojdu k autu, u\u017e Tom vystoup\u00ed a na tv\u00e1\u0159i se mu pomalu vytvo\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv.
„Ahoj,“ nerv\u00f3zn\u011b si p\u0159ichytnu ta\u0161ku.
„Ahoj,“ prohl\u00e9dne si mne od hlavy a\u017e k pat\u011b, „vypad\u00e1\u0161 skv\u011ble.“
„D\u00edky,“ op\u011btuju mu \u00fasm\u011bv. „Tak jedeme?“
Tom jako by se po vte\u0159in\u011b probral z n\u011bjak\u00e9 mimoreality. „Jasn\u011b.“<\/div>\n

\n
„M\u00e1m je\u0161t\u011b tajn\u00e9 zbran\u011b v ta\u0161ce, abych byl skute\u010dn\u011b inkognito,“ podotknu s \u00fasm\u011bvem a p\u0159ipout\u00e1m se. „A mimochodem, taky vypad\u00e1, \u017ee sis dal z\u00e1le\u017eet,“ mrknu. M\u00e1 lad\u011bn\u00e9 oble\u010den\u00ed do jak\u00e9hosi pir\u00e1ta, p\u0159i\u010dem\u017e \u0161krabo\u0161ku a klobouk m\u00e1 zat\u00edm jen polo\u017een\u00e9 v aut\u011b.
„Nemus\u00ed nikdo v\u011bd\u011bt, \u017ee tam jsem.“
„Ale jak to, \u017ee jsi neodjel?“ vyt\u00e1hnu to zapov\u011bzen\u00e9 t\u00e9ma po chv\u00edli.
„Andreas m\u011bl autonehodu.“
Polknu a se zatajen\u00fdm dechem k n\u011bmu jen sto\u010d\u00edm pohled. A to mi to \u0159\u00edk\u00e1 takhle?! „Co\u017ee? A je v po\u0159\u00e1dku?“
„To je ten hlavn\u00ed d\u016fvod, pro\u010d… jsem dva dny mimo.“
„Mohl si mi to ale \u0159\u00edct. Jak je na tom?“
„Jo, to mohl, ale m\u011bl jsem s t\u00edm trochu probl\u00e9m. Je v pohod\u011b, u\u017e. M\u00e1 nalomen\u00e9 \u017eebro, a se\u0161itou tv\u00e1\u0159. Roztrhl mu ji st\u0159ep.“
„Au!“ kn\u00edknu jen a pak zat\u0159epu hlavou. Jasn\u011b, n\u011bkdo by mohl \u0159\u00edct, \u017ee bych sp\u00ed\u0161 m\u011bl m\u00edt radost, ale nem\u00e1m radost u\u017e jen z d\u016fvodu, \u017ee ji nem\u00e1 Tom.
„Omlouv\u00e1m se, \u017ee jsem byl… takovej, ale bojoval jsem s\u00e1m se sebou. Nic se mu nestalo, to ne, ale up\u0159\u00edmn\u011b jsem se c\u00edtil hrozn\u011b divn\u011b, kdy\u017e jsem s n\u00edm potom mluvil. M\u00e1m na n\u011bj vztek a z\u00e1rove\u0148… Nem\u011bl jsem pak prost\u011b n\u00e1ladu na nikoho. T\u00edm sp\u00ed\u0161 jsem necht\u011bl b\u00fdt hnusnej na tebe, a\u010d se mi to i tak povedlo,“ \u0159ekne po chv\u00edli.
„To je v pohod\u011b,“ ujist\u00edm ho a lehce p\u0159ik\u00fdvnu. Nev\u00edm, zda je chyba ve mn\u011b, \u017ee mu v\u0161echno v\u011b\u0159\u00edm a odpust\u00edm, ale tohle se pochopit d\u00e1 a mus\u00ed. Vyr\u016fstal s t\u00edm klukem, rozum\u00ed si s n\u00edm, nebo aspo\u0148 rozum\u011bl, a kdy\u017e se pak n\u011bco stane, jde v\u0161echno zl\u00e9 stranou.<\/p>\n

Tom zaparkuje nen\u00e1padn\u011b za \u0161kolou, abychom se skute\u010dn\u011b inkognito dostali dovnit\u0159.
„Vypad\u00e1\u0161 tak skv\u011ble, sakra,“ usm\u011bje se, kdy\u017e vystoup\u00edme oba z auta se v\u0161ema v\u011bcma, tak jak maj\u00ed b\u00fdt.
„Budu se \u010dervenat, nech toho,“ za\u0161kleb\u00edm se se sm\u00edchem, kdy\u017e u\u017e si mne k sob\u011b p\u0159it\u00e1hne za pas a foukne mi lehce do tv\u00e1\u0159e.
„To ale v\u016fbec nevad\u00ed,“ z o\u010d\u00ed mi vysune \u0161krabo\u0161ku na \u010delo a lehce se zasm\u011bje, ne\u017e mi ukradne polibek.
„To odte\u010f nem\u016f\u017ee\u0161, mus\u00edm b\u00fdt inkognito,“ usm\u011bju se a polibek mu oplat\u00edm. Kdy\u017e si \u0161krabo\u0161ku st\u00e1hnu zp\u011bt na o\u010di, jen se na mne se z\u00e1jmem zad\u00edv\u00e1. „Co?“
„Jen se mi moc l\u00edb\u00ed, jak t\u011b nikdo nebude m\u00edt \u0161anci poznat. M\u016f\u017eu t\u011b inkognito…“
Pozvednu obo\u010d\u00ed a lehce se zasm\u011bju. „Co m\u016f\u017ee\u0161?“
„Nic, nic,“ zavrt\u00ed rychle Tom hlavou a rozesm\u011bje se.
„Hej!“ \u0161\u0165ouchnu do n\u011bj a usm\u011bju se. „A potom, jsem tady posledn\u00ed den, je mi jedno, co si lidi tady budou myslet.“
„Posledn\u00ed den,“ p\u0159ik\u00fdvne jen, kdy\u017e se spolu vyd\u00e1me dovnit\u0159. „Je to definitivn\u00ed?“
„M\u00e1m v\u0161echny podepsan\u00e9 pap\u00edry u\u017e doma.“
„Tak\u017ee m\u016f\u017ee\u0161 dnes cokoliv…“ uznale pok\u00fdve hlavou a kdyby mi \u010d\u00e1ste\u010dn\u00fd v\u00fdhled na jeho obli\u010dej neskr\u00fdvala \u0161krabo\u0161ka, vsadil bych se, \u017ee mu pr\u00e1v\u011b zajisk\u0159ily o\u010di.<\/p>\n

Po minim\u00e1ln\u011b t\u0159ech hodin\u00e1ch m\u00e1m \u00fapln\u011b \u00fa\u017easn\u00fd pocit. Nejen z toho, \u017ee mne Tom a\u017e na v\u00fdjimky nepustil z dohledu, ale taky z toho, \u017ee mne v\u00e1\u017en\u011b nikdo nepozn\u00e1v\u00e1. M\u00e9ho pir\u00e1ta poznali u\u017e asi t\u0159i lidi, ale i p\u0159es to si mysl\u00edm, \u017ee jsme jedni z t\u011bch nejl\u00e9pe maskovan\u00fdch tady. A up\u0159\u00edmn\u011b, kdo z p\u0159\u00edtomn\u00fdch zde to pot\u0159ebuje pr\u00e1v\u011b tolik jako my dva? Byl jsem odhalen akor\u00e1t Markem, ale to bylo \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b dobrovoln\u00e9 odkryt\u00ed m\u00e9 identity.
Je tady k m\u00e9mu p\u0159ekvapen\u00ed skv\u011bl\u00e1 atmosf\u00e9ra, kterou mi mali\u010dko kaz\u00ed akor\u00e1t fakt, \u017ee se zde vyskytuje Sch\u00e4fer s Listingem. Toma je\u0161t\u011b neodkryli, ale nic bych nedal za to, \u017ee jsem je p\u0159ed chvilkou vid\u011bl v\u0161echny t\u0159i spolu mluvit, kdy\u017e se Tom vracel ze z\u00e1choda.<\/p>\n

„Tome, nem\u016f\u017ee\u0161 to do m\u011b u\u017e lejt,“ se sm\u00edchem stejn\u011b p\u0159ijmu nab\u00edzenou skleni\u010dku a po chvilce p\u0159emlouv\u00e1n\u00ed ji do sebe hod\u00edm.
„A te\u010f \u0159ekni, \u017ee je skv\u011bl\u00e1, no ne?“ sm\u011bje se Tom, kter\u00fd s\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00fd alkohol nepije, co\u017e mi zp\u016fsobuje mo\u017en\u00e1 je\u0161t\u011b v\u011bt\u0161\u00ed vr\u00e1sku na \u010dele, ne\u017e bych cht\u011bl. Vysv\u011btlil mi, \u017ee pot\u0159ebuje je\u0161t\u011b u\u017e\u00edt auto, ale stejn\u011b je nef\u00e9r, aby se sna\u017eil tud\u00ed\u017e op\u00edt m\u011b.
„Co? To je vynikaj\u00edc\u00ed!“ okam\u017eit\u011b pochv\u00e1l\u00edm dozn\u00edvaj\u00edc\u00ed chu\u0165 tekutiny, kter\u00e1 ve mn\u011b p\u0159ed chv\u00edli skon\u010dila. Abych pravdu \u0159ekl, ned\u00e1 se Tomovi odolat, kdy\u017e mne neust\u00e1le p\u0159esv\u011bd\u010duje o n\u011b\u010dem, jak je to v\u00fdborn\u00e9, a \u017ee bych to m\u011bl ochutnat. Nem\u00e1m p\u0159ehled, co v\u0161echno u\u017e jsem do sebe dostal, ale jestli\u017ee si je\u0161t\u011b uv\u011bdomuju, jak opil\u00e1 za\u010d\u00edn\u00e1 b\u00fdt v\u011bt\u0161ina z m\u00edstn\u00edch, mysl\u00edm, \u017ee je to se mnou je\u0161t\u011b dobr\u00e9.
„Miluju to.“
„Zeptal bych se t\u011b na n\u00e1zev, ale minim\u00e1ln\u011b do dvou minut bych to zas zapomn\u011bl.“
Tom se zasm\u011bje a vyt\u00e1hne mne ne\u010dekan\u011b na nohy. „Poj\u010f tancovat.“
„Moment, takhle to nefunguje! Mus\u00ed\u0161 se m\u011b nejd\u0159\u00edv zeptat, zda v\u016fbec chci, a pak jsem hroznej tane\u010dn\u00edk, a…“ Ne\u017e se mi ale poda\u0159\u00ed vyjmenovat v\u0161echny d\u016fvody, pro\u010d by pr\u00e1v\u011b nem\u011bl d\u011blat to, co d\u011bl\u00e1, vyskytneme se mezi spoustou tancuj\u00edc\u00edch, moment\u00e1ln\u011b v\u011bt\u0161inov\u00fdch p\u00e1r\u016f. Uc\u00edt\u00edm, jak se v dal\u0161\u00ed nepozorovan\u00e9 chv\u00edli jeho t\u011blo natla\u010d\u00ed na to m\u00e9, a jeho dech poc\u00edt\u00edm kousek od m\u00e9ho ucha.
„A nemysl\u00ed\u0161, \u017ee tady na tom nikomu nesejde?“ \u0161eptne v r\u00e1mci mo\u017enost\u00ed okoln\u00edho hluku, a jemn\u011b nosem pohlad\u00ed m\u00e9 ucho.<\/p>\n

Rozpa\u010dit\u011b se usm\u011bju, a nejprve m\u00e1m tendenci se rozhl\u00ed\u017eet, ne\u017e p\u0159esv\u011bd\u010d\u00edm s\u00e1m sebe, \u017ee mi v\u00e1\u017en\u011b m\u016f\u017ee b\u00fdt ukraden\u00fd, co si lidi mysl\u00ed, i kdyby m\u011b pod maskou poznali. Po chvilce u\u017e si ho bez z\u00e1bran obejmu v\u00edce a s \u00fasm\u011bvem si ho prohl\u00e9dnu.<\/div>\n

„Te\u010f m\u011b mrz\u00ed, \u017ee jsem tu \u0161krabo\u0161ku nenosil posledn\u00ed dny do \u0161koly neust\u00e1le.“
Na jeho tv\u00e1\u0159i se vytvo\u0159\u00ed \u00fasm\u011bv taky a trv\u00e1 jen vte\u0159inu, ne\u017e ho utop\u00edm v polibku. Kouk\u00e1m, \u017ee alkohol mi bere v\u00edce z\u00e1bran, ne\u017e bych s\u00e1m a\u017e cht\u011bl. Jeho rty dnes v\u016fbec na polibek nedol\u00e9haj\u00ed, sp\u00ed\u0161e naopak. Jen jemn\u011b a pomalu reaguj\u00ed na dotyk rt\u016f m\u00fdch, a\u017e to p\u016fsob\u00ed dojmem, \u017ee ten polibek trv\u00e1 nespo\u010detn\u011b hodin. Jasn\u011b poc\u00edt\u00edm, jak se mi podlom\u00ed kolena, ale jeliko\u017e mi je Tom skv\u011blou oporou, nech\u00e1m chv\u011bn\u00ed sv\u00e9ho t\u011bla nekontrolovan\u011b reagovat na jeho odpov\u011bdi v podob\u011b op\u011btov\u00e1n\u00ed m\u00e9ho polibku. Jako by lidi kolem neexistovali, jako by se sv\u011bt ve vte\u0159in\u011b prom\u011bnil v jen barevn\u00e9 sch\u00e9ma linek, sv\u011btel a zvuk\u016f.<\/p>\n

Ne na velkou vzd\u00e1lenost odt\u00e1hnu sv\u00e9 rty a usm\u011bju se, kdy\u017e pomal\u00fd song, na kter\u00fd jsme za\u010dali tancovat, skon\u010d\u00ed, a je nahrazen jinou, u\u017e ne tak p\u016fsobivou pomalou hudbou.
„Kdo ti \u0159ekl, \u017ee m\u00e1\u0161 p\u0159estat?“ zept\u00e1 se nech\u00e1pav\u011b Tom, ale dlouho mu v\u00e1\u017en\u00fd v\u00fdraz nevydr\u017e\u00ed. Za\u010dnu se sm\u00e1t, a t\u00edm ho po chvilce donut\u00edm ke sm\u00edchu taky.
„Tak v\u00e1m tak cel\u00fd ve\u010der zkoum\u00e1me, koho n\u00e1m to tajn\u00fd Kaulitz p\u0159ivedl p\u0159edstavit.“ Ozve se vedle n\u00e1s. Nespokojen\u011b si prohl\u00e9dnu opil\u00e9ho Stefana z ro\u010dn\u00edku v\u00fd\u0161. Se zasm\u00e1n\u00edm upije ze sv\u00fd l\u00e1hve s pivem a nespust\u00ed ze mne pohled.
„Vyst\u0159el,“ \u0159ekne Tom jemn\u011b. Stefan se mi ale bezosty\u0161n\u011b pokus\u00ed nadzvednout jak \u0161krabo\u0161ku, tak z\u00e1rove\u0148 s n\u00ed strhnout i monstr\u00f3zn\u00ed \u010delenku, kter\u00e1 dotv\u00e1\u0159\u00ed p\u0159evlek inkognito i m\u00fdm vlas\u016fm. Ruku mu chvatn\u011b odstr\u010d\u00edm a u\u0161kl\u00edbnu se, kdy\u017e mne jeho opil\u00fd nestydat\u00fd pohled sjede.
„Hm, \u0161elmi\u010dka, co? No nic, kdybys n\u00e1m ji cht\u011bl p\u0159edstavit, v\u00ed\u0161, kde n\u00e1s m\u00e1\u0161 hledat,“ mrkne Stefan se sm\u00edchem a vyd\u00e1 se zp\u011bt.
„Vid\u00ed\u0161, \u017ee m\u00e1m pravdu, kdy\u017e ti tvrd\u00edm, \u017ee t\u011b ka\u017ed\u00fd pozn\u00e1.“
„Co? Dosud m\u011b poznalo jen poskrovnu lid\u00ed,“ za\u010dne se obhajovat.
Pouk\u00e1\u017eu na skupinku se Stefanem: „Jich je ale v\u00edc ne\u017e poskrovnu.“
„Nech toho, nebo t\u011b tu nech\u00e1m do p\u016flnoci a bude\u0161 muset sundat masku.“
„Pfff,“ \u0159eknu jen se sm\u00edchem, kdy\u017e u\u017e mne Tom zase n\u011bkam t\u00e1hne. „Kam jdeme?“ usm\u011bju se, ale je mi jasn\u00e9, \u017ee mou ot\u00e1zku Tom sly\u0161et nemohl. Jenom\u017ee aby mi \u00fasm\u011bv na tv\u00e1\u0159i vydr\u017eel, nesm\u011bl bych zahl\u00e9dnout, \u017ee se zde bez maskov\u00e1n\u00ed vyskytuje i ta blond\u00fdnka, kter\u00e1 mi u\u017e p\u00e1r dn\u00ed ned\u00e1 sp\u00e1t. Sakra, jak to, \u017ee je tady, i kdy\u017e jistojist\u011b nepat\u0159\u00ed do t\u00e9hle \u0161koly? Ov\u0161em nevypad\u00e1, \u017ee by ji lidi tady neznali.<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam Mus\u00edm uznat, \u017ee v\u011bt\u0161\u00ed \u0161t\u011bst\u00ed, ne\u017e \u017ee t\u00e9ma ve\u010d\u00edrku je inkognito, jsem m\u00edt u\u017e nemohl. Takhle tam budu moci b\u00fdt a nikdo nepozn\u00e1, kdo \u017ee jsem. Alespo\u0148 douf\u00e1m. Na\u0161el jsem doma star\u0161\u00ed tyrkysovou \u0161krabo\u0161ku s flitrama, tak\u017ee jsem se za\u0159\u00eddil<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6911","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6911","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6911"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6911\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6911"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6911"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6911"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}