{"id":6915,"date":"2012-02-21T17:00:00","date_gmt":"2012-02-21T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6896"},"modified":"2012-02-21T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-21T16:00:00","slug":"s-o-s-anything-but-love-28-konec","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/21\/s-o-s-anything-but-love-28-konec\/","title":{"rendered":"S.O.S. (Anything but love) 28. (konec)"},"content":{"rendered":"
autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Doris: Tak\u017ee twinces\u0165\u00e1ci\u2026 vy, co jste s pov\u00eddkou z\u016fstali a\u017e do konce, si zaslou\u017e\u00edte velk\u00fd d\u00edk a mo\u017en\u00e1 i poklonu, \u017ee jste to ust\u00e1li :D. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b k pov\u00eddce. Kdy\u017e s touhle my\u0161lenkou za mnou Lau\u00ed p\u0159i\u0161la, nemohl jsem odm\u00edtnout a jsem r\u00e1da, \u017ee jsem do toho \u0161la. Mo\u017en\u00e1 v\u00e1m to p\u0159ijde rychle ukon\u010den\u00e9, nebo v\u00e1s takov\u00fdhle konec zklamal, ale v\u011b\u0159te, \u017ee p\u0159esn\u011b takhle to m\u011blo b\u00fdt. Nikdy jsme nepl\u00e1novaly jin\u00fd konec a j\u00e1 osobn\u011b to pova\u017euju za konec v podstat\u011b happy endov\u00fd. Ne ve v\u0161ech pov\u00eddk\u00e1ch jsou si zkr\u00e1tka souzeni a dok\u00e1\u017eou spolu b\u00fdt. My to pojali z toho sm\u011bru, kdy by t\u0159eba i cht\u011bli spolu b\u00fdt, ale jednodu\u0161e to nen\u00ed mo\u017en\u00e9. Mysl\u00edm, \u017ee v tom mi mus\u00edte d\u00e1t za pravdu. Up\u0159\u00edmn\u011b\u2026 ten posledn\u00ed d\u00edl jsem svoj\u00ed roli Billa nesla opravdu t\u011b\u017ece a musela jsem p\u0159ekon\u00e1vat hlavn\u011b sama sebe, abych to v\u016fbec napsala. \ud83d\ude42 \ud83d\ude42 \ud83d\ude42 Douf\u00e1m, \u017ee se v\u00e1m alespo\u0148 trochu pov\u00eddka l\u00edbila a t\u0159eba v\u00e1m i n\u011bco dala k zamy\u0161len\u00ed \ud83d\ude42 A Lauinko, tob\u011b je\u0161t\u011b jednou d\u011bkuju, \u017ee ses neb\u00e1la se mnou tohle stvo\u0159it a nab\u00eddla mi pod\u00edl ve sv\u00e9m d\u00edle.
Doris<\/p>\n

Lauinka: Co k tomu dodat \ud83d\ude42 v\u0161echno jednou za\u010d\u00edn\u00e1 a zase kon\u010d\u00ed. Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee nem\u00e1m r\u00e1da n\u00e1siln\u00e9 pov\u00eddky, ale p\u00edsni\u010dka S.O.S. (Anything but love) od m\u00fdch mil\u00e1\u010dk\u016f Apocalypticy, m\u011b tak dostala a hlavn\u011b t\u00edm textem, \u017ee jsem se rozhodla tohle napsat a komu jin\u00e9mu bych mohla nab\u00eddnout spoluautorstv\u00ed, ne\u017e m\u00e9 mil\u00e9 Doris \ud83d\ude42 Popravd\u011b ne\u010dekala jsem, \u017ee to bude a\u017e tak\u2026 dokonal\u00e9. Samochv\u00e1la smrd\u00ed, v\u00edm, ale jsem s t\u00edm v\u00edce ne\u017e spokojen\u00e1. P\u0159ed\u010dilo to m\u00e9 p\u0159edstavy \ud83d\ude42 . Miluju svoje psych\u00f3zn\u00ed party, kdy se Tom dost\u00e1v\u00e1 mimo realitu, a v\u011b\u0159te nebo ne, n\u011bkdy jsem ze sebe m\u011bla i strach \ud83d\ude42 D\u011bkuji v\u0161em, za koment\u00e1\u0159e, za to, \u017ee jste tohle d\u00edlko \u010detli. Mus\u00edm souhlasit s Doris, \u017ee takov\u00fd konec jsme pl\u00e1novaly u\u017e od za\u010d\u00e1tku \ud83d\ude42 A abych teda nadhodila alespo\u0148 n\u011bjakou nad\u011bji na lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky, nab\u00eddla jsem Doris op\u011bt spolupr\u00e1ci a op\u011bt k\u00fdvla \ud83d\ude42 Bude to oddechov\u00e1 pov\u00eddka, bez n\u00e1sil\u00ed a jak skon\u010d\u00ed? To neprozrad\u00edm, budete si muset po\u010dkat. Je\u0161t\u011b jednou velk\u00e9 d\u00edky v\u0161em, kdo tohle d\u00edlo \u010detli. S pozdravem Va\u0161e Lauinka<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
Bill<\/div>\n
Sed\u00edme proti sob\u011b a prohl\u00ed\u017e\u00edme se navz\u00e1jem. Jako bysme hledali n\u011bco, co n\u00e1s oba utvrd\u00ed v tom, \u017ee se na sebe vz\u00e1jemn\u011b nezlob\u00edme. \u017de je odpu\u0161t\u011bno a \u017ee bude v\u0161echno jako kdysi. V po\u0159\u00e1dku. Zvednu se a dojdu pomalu k tob\u011b. Zastav\u00edm se p\u0159ed tebou a pohlad\u00edm t\u011b po tv\u00e1\u0159i. Ani nev\u00edm, pro\u010d to p\u0159esn\u011b d\u011bl\u00e1m. Asi jen se t\u011b prost\u011b chci naposledy dotknout. A jinak, ne\u017e za posledn\u00ed m\u011bs\u00edc nebo jak dlouho to vlastn\u011b trvalo.<\/div>\n
„Ani ty se nemus\u00ed\u0161 b\u00e1t… u\u017e jsme stejn\u011b oba d\u00e1vno mrtv\u00ed.“ Pousm\u011bju se<\/div>\n
„P\u0159iva\u017e ho.“ P\u0159ejedu prstem po smy\u010dce. Je\u0161t\u011b bych to cel\u00e9 mohl zastavit. Ale i kdybych to ud\u011blal… nic by se nezm\u011bnilo. Z\u00edtra… nebo poz\u00edt\u0159\u00ed… bysme se zase jen nen\u00e1vid\u011bli… t\u00fdrali jeden druh\u00e9ho. Podle toho, kdo by zrovna z\u00edskal moc nad situac\u00ed. Pro n\u00e1s dva je jedin\u00fd vykoupen\u00ed smrt.<\/div>\n
„Lituje\u0161 toho?“<\/p>\n

Tom<\/div>\n

Docela v\u00e1h\u00e1m, jestli moje p\u0159\u00e1n\u00ed vypln\u00ed\u0161, jestli v\u00e1\u017en\u011b p\u0159ijde\u0161 a pol\u00edb\u00ed\u0161 m\u011b. Naposledy, jako sbohem za v\u0161echno to, co jsme si pro\u017eili a nejen tady, ale v cel\u00e9m \u017eivot\u011b. V\u00edm, \u017ee nep\u0159ijde nic, co by m\u011b spasilo a zachr\u00e1nilo od tohohle, proto\u017ee p\u0159esn\u011b, jak jsi \u0159ekl, stejn\u011b jsme oba dva d\u00e1vno mrtv\u00ed. A j\u00e1 se neboj\u00edm, jen \u010dek\u00e1m. Kdy\u017e se nedotkne\u0161, trochu m\u011b to nut\u00ed sklonit hlavu, m\u00e1\u0161 p\u0159esto v\u0161echno jemn\u00e9 ruce. A ten dotek, takhle n\u011b\u017en\u011b si na m\u011b s\u00e1hl naposledy nev\u00edm kdy. P\u0159iv\u0159u o\u010di a pousm\u011bju se, jedna zbloudil\u00e1 slza mi p\u0159ejde po tv\u00e1\u0159i a vpije se do m\u00fdch rt\u016f. Nechci plakat, ale je to siln\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e j\u00e1. Mysl\u00edm, \u017ee ty jsi na tom n\u011bjak podobn\u011b. Zvednu hlavu zase zp\u00e1tky a pod\u00edv\u00e1m se na smy\u010dku, co st\u00e1le dr\u017e\u00edm v ruce. Pak se pod\u00edv\u00e1m na tebe.<\/div>\n
„Je to tvoje d\u00edlo, Bille, nasa\u010f mi j\u00ed.“ Pod\u00e1m ti to a st\u00e1le se na tebe up\u0159en\u011b d\u00edv\u00e1m. V\u00edm, \u017ee to ud\u011bl\u00e1\u0161, je to t\u011b\u017ek\u00e9, ale dostal ses a\u017e sem a j\u00e1 t\u011b podpo\u0159\u00edm, jen aby u\u017e byl konec tomu v\u0161emu. \u010c\u00edm d\u00e9le jsi m\u011b nech\u00e1val o samot\u011b, t\u00edm v\u00edc jsem p\u0159em\u00fd\u0161let a trp\u011bl jako zv\u00ed\u0159e. Je t\u011b\u017ek\u00e9 si to v\u0161echno uv\u011bdomit a nedok\u00e1zal bych si t\u00edm \u017e\u00edt, ne d\u00e9le. Mus\u00ed\u0161 to ud\u011blat, proto\u017ee se u\u017e nechci tr\u00e1pit t\u00edm, co bylo. Co jsem ud\u011blal.<\/div>\n
„Lituju toho, \u017ee to do\u0161lo a\u017e takhle daleko. M\u011blo to b\u00fdt jinak.“ D\u00edv\u00e1m se na tebe. Tu lekci jsem ti cht\u011bl d\u00e1t, ale pak jsem n\u011b\u010demu podlehl a ztratil hlavu \u00fapln\u011b. Ud\u011blal jsem z tebe zv\u00ed\u0159e.<\/div>\n
„To j\u00e1 z tebe ud\u011blal tohle monstrum. Postavil jsem proti sob\u011b s\u00e1m sebe, Bille. Ud\u011blal jsem z tebe stejn\u00fd zv\u00ed\u0159e, jako jsem j\u00e1.“ Sleduju t\u011b. „M\u011bl jsem se j\u00edt l\u00e9\u010dit u\u017e tehdy, bylo by to v\u0161echno jinak.“ Vydechnu zt\u011b\u017eka a zav\u0159u o\u010di. „Neprodlu\u017euj to, jen n\u00e1s to ni\u010d\u00ed.“ Zakrout\u00edm hlavou.<\/p>\n<\/div>\n
\n
Bill<\/div>\n
P\u0159ipad\u00e1m si najednou tak bezbrannej. Pr\u00e1zdnej. Vezmu ti smy\u010dku z ruky a pod\u00edv\u00e1m se na ni. Ano, je to moje pr\u00e1ce, ale… v\u016fbec jsem to necht\u011bl ud\u011blat j\u00e1. Cht\u011bl jsem jen odst\u0159elit jednotliv\u00fd nohy u \u017eidle. V podstat\u011b mezi n\u00e1mi pr\u00e1v\u011b te\u010f nastal m\u00edr. A\u017e te\u010f… na konci toho v\u0161eho a na konci tv\u00fdho \u017eivota. Ani jeden z n\u00e1s ne\u0159ekne to Odpus\u0165 mi, ale v\u00edm, \u017ee na n\u011bj oba mysl\u00edme. P\u0159et\u00e1hnu ti smy\u010dku kolem krku a ut\u00e1hnu ji. Neodtahuju se a p\u0159itisknu svoje rty na tvoje. C\u00edt\u00edm, jak je m\u00e1\u0161 vlhk\u00e9 a je mi jasn\u00e9, \u017ee to slza ti utekla. Chyt\u00edm t\u011b pevn\u011b kolem krku a za\u010dnu t\u011b l\u00edbat. Je to naposledy a poprv\u00e9 po nekone\u010dn\u011b dlouh\u00e9 dob\u011b to je i beze strachu. A snad bych dok\u00e1zal i \u0159\u00edct, \u017ee je to poprv\u00e9, co m\u011b i ty l\u00edb\u00e1\u0161 up\u0159\u00edmn\u011b. Nech\u00e1v\u00e1m na\u0161e jazyky propl\u00e9tat v posledn\u00edm tanci, kter\u00fd jasn\u011b \u0159\u00edk\u00e1 sbohem, a z o\u010d\u00ed nech\u00e1v\u00e1m t\u00e9ct slzy. Nem\u00e1 cenu hr\u00e1t si na hrdinu. Nau\u010dil jsi m\u011b, \u017ee nikdy hrdina nebudu, i kdy\u017e se budu sna\u017eit. Pust\u00edm t\u011b a vr\u00e1t\u00edm se do k\u0159esla. D\u00edv\u00e1m se na tebe. Je to a\u017e hr\u016fzn\u00fd pohled vid\u011bt t\u011b takhle. U\u017e jen vte\u0159iny p\u0159ed smrt\u00ed. Vezmu pistoli a nat\u00e1hnu ji. Kv\u016fli tomuhle jsem v lese chodil tr\u00e9novat st\u0159elbu do stromu. Abych m\u011bl jistotu, \u017ee tref\u00edm.<\/p>\n

Tom<\/div>\n

Nen\u00ed to lehk\u00e9 ani pro m\u011b, ani pro tebe. Pro koho by taky mohlo b\u00fdt. P\u0159eci jen jsem t\u011b miloval, je to sice d\u00e1vno pry\u010d, ale miloval. Miloval jsem t\u011b tak, a\u017e jsem se z toho zbl\u00e1znil. Pevn\u011b semknu v\u00ed\u010dka, kdy\u017e mi kolem krku d\u00e1\u0161 smy\u010dku a st\u00e1hne\u0161 ji, ne moc. Mohl bych se zachr\u00e1nit, n\u011bjak ti zbra\u0148 vytrhnout a zkusit bojovat, ale j\u00e1 nechci, nem\u016f\u017eu. Je po v\u0161em. O co bych vlastn\u011b bojoval? Um\u0159eli jsme tu spole\u010dn\u011b, je to jen n\u011bjak\u00e1 pr\u00e1zdn\u00e1 t\u011blesn\u00e1 schr\u00e1nka, chci z n\u00ed alespo\u0148 vypustit du\u0161i. Osvobodit ji, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee ji nikdy nedok\u00e1\u017eu o\u010distit. A pak c\u00edt\u00edm tvoje rty na sv\u00fdch, mus\u00edm se trochu pousm\u00e1t, i kdy\u017e ho\u0159ce. Kone\u010dn\u011b ten polibek m\u00e1 v\u00e1hu, kone\u010dn\u011b je to doopravdy, tak, jak jsem si to p\u0159\u00e1l od prvn\u00edho okam\u017eiku, kdy jsem se do tebe zamiloval. P\u0159ij\u00edm\u00e1m v\u0161echno, co mi d\u00e1v\u00e1\u0161. S tv\u00fdm hork\u00fdm jazykem si hraju, a kone\u010dn\u011b se c\u00edt\u00edm \u0161\u0165astn\u00fd, nem\u00e1 cenu \u017e\u00e1dat o smilov\u00e1n\u00ed, nikdy bys ses nesmiloval a j\u00e1 bych si nikdy neodpustil. Jsme na to a\u017e p\u0159\u00edli\u0161 tvrdohlav\u00ed.<\/p>\n

Kdy\u017e se odd\u00e1l\u00ed\u0161, spat\u0159\u00edm tvoje slzy. Neskr\u00fdv\u00e1m ani ty svoje. Nen\u00ed pro\u010d, te\u010f si na hrdiny hr\u00e1t nebudeme, na to je a\u017e moc pozd\u011b. D\u00edv\u00e1m se do tvoj\u00ed tv\u00e1\u0159e a \u010dek\u00e1m, co ud\u011bl\u00e1\u0161. Stoj\u00edm tam s opr\u00e1tkou kolem krku, nebude to hezk\u00e1 bolest a taky dost pomal\u00e1, ale kdy\u017e si vzpomenu na sv\u016fj hr\u016fzn\u00fd \u010din, kter\u00e9ho jsem se dopustil na veterin\u00e1\u0159i, zamraz\u00ed m\u011b a donut\u00ed m\u011b to znovu ml\u010det. Opravdu nejsem \u010dlov\u011bk. D\u00edv\u00e1m se jen p\u0159ed sebe, na tebe, jak sis zase sedl, v klidu nat\u00e1hl pistoli a zam\u00ed\u0159il.<\/div>\n

„St\u0159\u00edlej, Bille.“ \u0158eknu pevn\u00fdm hlasem, alespo\u0148 d\u016fstojnost mi zbude na posledn\u00ed cest\u011b.<\/p>\n

Bill<\/div>\n

Nadechnu se. Ruka se mi najednou p\u0159estane t\u0159\u00e1st. V\u00edm, \u017ee sta\u010d\u00ed odst\u0159elit dv\u011b nohy a \u017eidle sama spadne a ty… to z\u00e1le\u017e\u00ed na tom, jak moc dob\u0159e sis smy\u010dku uv\u00e1zal. Bu\u010f bude\u0161 m\u00edt \u0161t\u011bst\u00ed a zlom\u00ed se ti vaz, anebo se prost\u011b u\u0161krt\u00ed\u0161. Poprv\u00e9 ti p\u0159eju tu lep\u0161\u00ed variantu. Mohl bych to taky ud\u011blat cel\u00fd jinak, rozmyslet si to a zast\u0159elit t\u011b. Ale kdy jeden z n\u00e1s m\u011bnil pl\u00e1ny, kter\u00fd si umanul? Mysl\u00edm, \u017ee asi nikdy. Ozve se r\u00e1na a pod pr\u016fletem kulky se odlom\u00ed jedna noha. \u017didle se zakym\u00e1c\u00ed. P\u0159ekvapuje\u0161 m\u011b. Ani se nesna\u017e\u00ed\u0161 zachr\u00e1nit. Mo\u017en\u00e1, \u017ee tohle bere\u0161 jako svoji z\u00e1chranu… jako z\u00e1chranu n\u00e1s obou. Bol\u00ed m\u011b u srdce… ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee ne. Ale to p\u0159ejde. Budeme svobodn\u00ed. Kone\u010dn\u011b oba. „Sbohem, Tomi.“ Naposledy se ti pod\u00edv\u00e1m do o\u010d\u00ed a oslov\u00edm t\u011b tak, jako kdysi p\u0159ed lety. Jemn\u011b a snad i s l\u00e1skou, ne\u017e se ozve druh\u00fd v\u00fdst\u0159el a \u017eidle ztrat\u00ed mo\u017enost pevn\u011b st\u00e1t.<\/p>\n

Tom<\/div>\n

Stoj\u00edm snad i v pozoru, st\u00e1le se na tebe d\u00edv\u00e1m, snad se usm\u00edv\u00e1m. V\u00edm, \u017ee to tak m\u00e1 b\u00fdt, \u017ee to tak bude. Nic to nezm\u011bn\u00ed, \u010dek\u00e1m na svobodu. Kdo se boj\u00ed smrti, snad v\u0161ichni, ale j\u00e1 ne, j\u00e1 u\u017e ne. J\u00e1 se na ni t\u011b\u0161\u00edm, chci u\u017e j\u00edt jinam. Nen\u00ed tu pro m\u011b m\u00edsto, ani pro jednoho z n\u00e1s. Jsem si v\u00edce ne\u017e jist\u00fd, \u017ee ani ty se u\u017e nikdy nevr\u00e1t\u00ed\u0161 k norm\u00e1ln\u00edmu \u017eivotu, \u017ee i ty ud\u011bl\u00e1\u0161 n\u011bco, kde\u2026 se vysvobod\u00ed\u0161. Kde za\u010dne\u0161 znovu, ale nezapomene\u0161. Nikdy ne. Nav\u017edycky budu tvoj\u00ed no\u010dn\u00ed m\u016frou. Ud\u011blal jsem tolik hloupost\u00ed a zp\u016fsobil ti tolik bolesti. Ozve se v\u00fdst\u0159el, kter\u00fd, m\u011b p\u0159ivede zp\u00e1tky do reality, c\u00edt\u00edm, \u017ee se \u017eidle naklon\u00ed. Trochu zalap\u00e1m po dechu a sna\u017e\u00edm se naj\u00edt rovnov\u00e1hu. Srdce mi divoce tlu\u010de. P\u0159esto necouvnu, ani nebudu prosit. Nen\u00ed pro\u010d. V\u0161echno je se\u010dten\u00e9. Pod\u00edv\u00e1m se do tv\u00fdch o\u010d\u00ed a trochu se usm\u011bju, kdy\u017e zazn\u00ed druh\u00fd v\u00fdst\u0159el. \u017didle se rozpadne cel\u00e1. Zalap\u00e1m mocn\u011b po dechu. Sna\u017e\u00edm se nabrat kysl\u00edk, rukama bezmocn\u011b m\u00e1ch\u00e1m kolem sebe a kopu nohama. Nesna\u017e\u00edm se si smy\u010dku sundat, c\u00edt\u00edm, \u017ee to pomalu p\u0159ich\u00e1z\u00ed. Budu voln\u00fd. Pomalu ztr\u00e1c\u00edm v\u011bdom\u00ed, a je\u0161t\u011b ne\u017e naposledy vydechnu, za\u0161ept\u00e1m slova pros\u00edk\u016f.<\/div>\n
„Odpus\u0165 mi to.“ Pak u\u017e za\u010dnu sly\u0161et tlumen\u011b, obrazy kolem ztr\u00e1c\u00ed na ostrosti a j\u00e1 naposledy vydechnu. Nec\u00edt\u00edm bolest, ani smutek, ani radost. Nec\u00edt\u00edm nic, kone\u010dn\u011b jsem svobodn\u00fd, kone\u010dn\u011b m\u016f\u017eu za\u010d\u00edt znovu, n\u011bkde jinde.<\/p>\n

Bill<\/div>\n

Sed\u00edm tam a moje o\u010di sledujou… u\u017e vlastn\u011b nic. \u017divot z tebe u\u017e vyprchal. Na chv\u00edli zav\u0159u o\u010di. Vid\u00edm tebe. Asi u\u017e v\u017edycky budu vid\u011bt tebe, jakmile se rozhodnu j\u00edt sp\u00e1t nebo cokoliv. Bude\u0161 m\u011b pron\u00e1sledovat a j\u00e1 p\u0159ed t\u00edm nebudu ut\u00edkat. C\u00edt\u00edm se te\u010f tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Ud\u011blal jsem, co jsem cht\u011bl, a co d\u00e1l? Nem\u00e1m nic a nikoho. Ty jsi byl posledn\u00ed \u010dlov\u011bk, kter\u00e9ho jsem m\u011bl. A s\u00e1m jsem si ho vzal. Upust\u00edm pistol na zem a zvednu se. U\u017e se na tebe ned\u00edv\u00e1m a pomalu opou\u0161t\u00edm tohle m\u00edsto hr\u016fzy. Jezd\u00edm prstama po st\u011bn\u00e1ch a nech\u00e1v\u00e1m slzy voln\u011b t\u00e9ct. A \u017ee jich nen\u00ed m\u00e1lo. Ani p\u0159es n\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b nevid\u00edm. Asi mi to je\u0161t\u011b pln\u011b nedo\u0161lo, co jsem ud\u011blal, a \u010dek\u00e1m, kde se objev\u00ed\u0161. Ale ty nep\u0159ich\u00e1z\u00ed\u0161. Jen v moj\u00ed mysli jsi p\u0159i\u0161el a u\u017e asi nikdy neodejde\u0161. M\u016fj \u017eivot se nikdy nep\u0159estane to\u010dit kolem tebe. T\u00edmhle jsem n\u00e1s jen osvobodil od strachu. N\u00e1s oba. Ale nic n\u00e1s nedok\u00e1\u017ee od sebe odpoutat jednou pro v\u017edy. Vyjdu z chaty a nadechnu se \u010derstv\u00e9ho vzduchu. Pomalu se vyd\u00e1v\u00e1m sm\u011brem do m\u011bsta. Jdu tam, kam pat\u0159\u00edm. Tak je to f\u00e9r. Kone\u010dn\u011b jako voln\u00fd \u010dlov\u011bk.<\/p>\n

Dne 8. kv\u011btna 2009, byl do policejn\u00ed kartot\u00e9ky zalo\u017een rozs\u00e1hl\u00fd spis jednoho z nejkuri\u00f3zn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159\u00edpad\u016f v t\u00e9to n\u011bmeck\u00e9 oblasti. Bill Kaulitz se po ob\u011b\u0161en\u00ed bratra s\u00e1m vydal do rukou spravedlnosti a sv\u016fj \u010din nahl\u00e1sil. Po jeho v\u00fdpov\u011bdi k cel\u00e9mu p\u0159\u00edpadu byl podroben l\u00e9ka\u0159sk\u00e9mu vy\u0161et\u0159en\u00ed a um\u00edst\u011bn na psychiatrickou l\u00e9\u010debnu s v\u011bze\u0148skou ostrahou. Jeho stav byl diagnostikov\u00e1n jako trvale naru\u0161en\u00fd s nemo\u017enost\u00ed se uzdravit a za\u010dlenit do funguj\u00edc\u00ed spole\u010dnosti.<\/p>\n

Toma v den poh\u0159bu oplak\u00e1vala pouze Simone, jej\u00ed nyn\u011bj\u0161\u00ed man\u017eel Gordon a zejm\u00e9na biologick\u00fd otec Jorgen, kter\u00fd po t\u00e9to skute\u010dnosti zcela zavrhl sv\u00e9ho druh\u00e9ho syna, kter\u00fd u\u017e se s rodinou nevid\u011bl.<\/div>\n

Simone dodnes pot\u0159ebuje k norm\u00e1ln\u00edmu fungov\u00e1n\u00ed pomoc sedativ a antidepresiv. Neopovrhuje ani jedn\u00edm sv\u00fdm synem. Sna\u017e\u00ed se je ch\u00e1pat jako nemocn\u00e9 jedince, p\u0159esto v\u0161ak Billa nedok\u00e1zala j\u00edt nav\u0161t\u00edvit. Gordon se pro ni stal jedin\u00fdm \u010dlov\u011bkem, kter\u00fd m\u011bl pochopen\u00ed.<\/div>\n
Bill po svoj\u00ed v\u00fdpov\u011bdi odm\u00edtl nad\u00e1le o t\u011bchto z\u00e1le\u017eitostech mluvit a upadl tak do prakticky tot\u00e1ln\u00edho ml\u010den\u00ed. Pouze v noci ho l\u00e9ka\u0159i mohou sly\u0161et komunikovat s bratrem. N\u011bkdy v dobr\u00e9m, jako by znovu pro\u017e\u00edval ty p\u0159\u00edjemn\u00e9 chv\u00edle z d\u011btstv\u00ed nebo fale\u0161n\u00e9 l\u00e1sky, jindy v k\u0159iku bolesti a strachu. Jedno v\u0161ak bylo jasn\u00e9, Tomova slova se stala skute\u010dnost\u00ed a Bill se bratra nikdy nezbavil. U\u017e nav\u017edy ho bude pron\u00e1sledovat. A i p\u0159esto v\u0161echno bylo mo\u017en\u00e9 \u010das od \u010dasu zpod b\u00edl\u00fdch dve\u0159\u00ed s \u010d\u00edslem pokoje 483 sly\u0161et vzlyky, vyzn\u00e1n\u00ed pros\u00edk\u016f a odpu\u0161t\u011bn\u00ed.<\/p>\n

KONEC<\/p>\n

autor: Doris & Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Doris & Lauinka Doris: Tak\u017ee twinces\u0165\u00e1ci\u2026 vy, co jste s pov\u00eddkou z\u016fstali a\u017e do konce, si zaslou\u017e\u00edte velk\u00fd d\u00edk a mo\u017en\u00e1 i poklonu, \u017ee jste to ust\u00e1li :D. Ka\u017edop\u00e1dn\u011b k pov\u00eddce. Kdy\u017e s touhle my\u0161lenkou za mnou Lau\u00ed p\u0159i\u0161la, nemohl jsem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[413],"tags":[],"class_list":["post-6915","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-s-o-s-any-thing-but-love"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6915","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6915"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6915\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6915"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6915"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6915"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}