{"id":6921,"date":"2012-02-20T17:00:00","date_gmt":"2012-02-20T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6902"},"modified":"2012-02-20T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-20T16:00:00","slug":"haus-fur-ungewollt-7","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/20\/haus-fur-ungewollt-7\/","title":{"rendered":"Haus F\u00fcr Ungewollt 7."},"content":{"rendered":"
autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
„Dobr\u00fd den,“ zaculil jsem se, kdy\u017e jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e Bushidovy kancel\u00e1\u0159e. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee dnes v\u00e1m to velmi slu\u0161\u00ed v tom neform\u00e1ln\u00edm oble\u010den\u00ed, pane Bushido.“<\/p>\n

„A j\u00e1 mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee tv\u00e9 nal\u00ed\u010den\u00e9 o\u010di m\u011b dost\u00e1vaj\u00ed do kolen,“ z\u00e1\u0159iv\u011b se usm\u00e1l a rukou mi pokynul, abych k n\u011bmu do\u0161el. Ml\u010dky jsem poslechl, do\u0161el p\u0159\u00edmo p\u0159ed n\u011bj a op\u0159el se o jeho st\u016fl. „Pusu nedostanu?“<\/p>\n

„Nev\u00edm, to si budu muset rozmyslet.“<\/p>\n

„Na to ti ale ned\u00e1m \u010das,“ se sm\u00edchem si m\u011b za ruku st\u00e1hl na sv\u016fj kl\u00edn a okam\u017eit\u011b m\u011b tvrd\u011b pol\u00edbil.<\/p>\n

„Hej! Kro\u0165 se, u\u017e to, \u017ee ti sed\u00edm na kl\u00edn\u011b, m\u011b stoj\u00ed dost p\u0159em\u00e1h\u00e1n\u00ed,“ odt\u00e1hl jsem se.<\/p>\n

„Je ti to nep\u0159\u00edjemn\u00e9?“ starostliv\u011b m\u011b objal kolem pasu.<\/p>\n

„Ne, jen\u2026 Nejsem na to zvykl\u00fd, v\u00ed\u0161? Mus\u00ed\u0161 na m\u011b pomalu, Bushido.“<\/p>\n<\/div>\n

\n
„Anis. Jmenuju se Anis, m\u016f\u017ee\u0161 mi tak \u0159\u00edkat, kdy\u017e budeme sami. Na ve\u0159ejnosti pou\u017e\u00edv\u00e1m Bushida, je to moje profesion\u00e1ln\u00ed jm\u00e9no, kter\u00e9 jsem si vytvo\u0159il z d\u016fvodu neprostupnosti m\u00e9ho postaven\u00ed. Bohu\u017eel, nebo bohud\u00edk, kdo v\u00ed, se ke mn\u011b \u010dasto dostanou n\u011bjac\u00ed lid\u00e9, kte\u0159\u00ed se dostanou pod tvrdou slupku m\u00e9 osobnosti,“ znovu m\u011b pol\u00edbil, tentokr\u00e1t ale velmi jemn\u011b.<\/p>\n

„Co\u017e stejn\u011b nikdy nepochop\u00edm, proto\u017ee jsem oby\u010dejn\u00fd u\u0161mudlan\u00fd kluk z ulice a pro n\u011bkoho, jako jsem j\u00e1, je nep\u0159edstaviteln\u00e9, \u017ee by se mohl l\u00edbit n\u011bkomu, jako jsi ty, v\u00ed\u0161? Je to n\u011bco jako p\u0159\u00edb\u011bh o Popelce v mu\u017esk\u00e9m pod\u00e1n\u00ed,“ s \u00fasm\u011bvem jsem se k n\u011bmu p\u0159itulil a nechal ho, aby m\u011b hladil v pase, zat\u00edmco do vlas\u016f mi vtisk\u00e1val drobn\u00e9 polibky. Zd\u00e1lo se, \u017ee o tom, co jsem \u0159ekl, hloub\u011bji p\u0159em\u00fd\u0161l\u00ed, proto jsem jen ml\u010dky vdechoval jeho v\u016fni a nechal ho p\u0159em\u00fd\u0161let.<\/p>\n

„Pro m\u011b jsi nikdy nebyl jen kluk z ulice, Bille,“ za\u0161eptal. „Ty o m\u00e9 existenci ve tv\u00e9 minulosti sice nev\u00ed\u0161, ale j\u00e1 t\u011b poznal i jako utr\u00e1pen\u00e9ho syna bohat\u00e9 rodiny, i u\u0161mudlan\u00e9ho kluka z ulice. U\u017e jako bohat\u00fd jsi byl nesm\u00edrn\u011b skromn\u00fd, ale z\u00e1rove\u0148 opravdu rozhodnut\u00fd tvrd\u011b j\u00edt za sv\u00fdm a obh\u00e1jit sv\u016fj n\u00e1zor. Tohle mi imponovalo u\u017e tenkr\u00e1t. Kdy\u017e jsem se dozv\u011bd\u011bl, \u017ee t\u011b rodi\u010de vyhodili, sna\u017eil jsem se t\u011b naj\u00edt, prohledal jsem ka\u017edou ulici Berl\u00edna, jen abych t\u011b mohl vz\u00edt pod sv\u00e1 k\u0159\u00eddla, proto\u017ee v\u00edm, jak\u00e1 ulice dok\u00e1\u017ee b\u00fdt, a necht\u011bl jsem, aby t\u011b to zlomilo tak jako ostatn\u00ed. Nav\u00edc jsi mi i te\u010f dok\u00e1zal, \u017ee jsi skromn\u00fd, vd\u011b\u010dn\u00fd v\u016f\u010di sv\u011btu, a nav\u00edc, \u017ee jsi i p\u0159es v\u0161echny odehran\u00e9 ud\u00e1losti nezanev\u0159el na l\u00e1sku, co\u017e se cen\u00ed. J\u00e1 si toho cen\u00edm.“<\/p>\n

Ml\u010dky jsem ho objal kolem krku a pevn\u011b ho pol\u00edbil, nechal jsem ho, aby jazykem proklouzl za br\u00e1nu m\u00fdch zub\u016f a mohl tak prozkoumat dal\u0161\u00ed kousek m\u00e9ho t\u011bla.<\/p>\n

„D\u011bkuju. V\u00e1\u017en\u011b si v\u00e1\u017e\u00edm toho, co’s mi te\u010f \u0159ekl. Hodn\u011b jsi mi t\u00edm p\u0159ipomn\u011bl Toma,“ kr\u00e1tce jsem se od n\u011bj odt\u00e1hl. „Co\u017e mi p\u0159ipom\u00edn\u00e1, \u017ee bych ho moc r\u00e1d vid\u011bl, mus\u00edm za n\u00edm zaj\u00edt, sl\u00edbil jsem mu to.“<\/p>\n

„Dnes m\u00e1m cestu do m\u011bsta, zhruba za hodinu. Kdy\u017e mi sl\u00edb\u00ed\u0161, \u017ee t\u011b pak budu moci vyzvednout a pojede\u0161 se mnou zp\u00e1tky, vezmu t\u011b s sebou, co ty na to?“<\/p>\n

„Byl bys moc hodn\u00fd,“ pol\u00edbil jsem ho na tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

„A sl\u00edb\u00ed\u0161 mi, \u017ee se pak se mnou vr\u00e1t\u00ed\u0161?“<\/p>\n

„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee bych te\u010f cht\u011bl odej\u00edt? P\u0159iv\u00e1zal sis k z\u00e1d\u016fm pijavici, kter\u00e9 se nezbav\u00ed\u0161,“ se sm\u00edchem jsem ho \u0161\u0165ouchnul do prsou, co\u017e mi oplatil jemn\u00fdm kousnut\u00edm do krku. „Hej! Dnes jdu k Tomovi, a jestli nechce\u0161, aby si na tebe do\u0161l\u00e1pnul, m\u016fj krk nech hezky bez \u00fahony,“ odstr\u010dil jsem ho. „Nev\u011b\u0159il bys, jak um\u00ed b\u00fdt zl\u00fd, kdy\u017e jde o m\u011b. Rodi\u010de si od n\u011bj vyslechli spoustu v\u011bc\u00ed v ten den, kdy jsem odch\u00e1zel.“<\/p>\n

„Tak by to m\u011blo b\u00fdt,“ s \u00fasm\u011bvem p\u0159itakal. „No, mus\u00edm si dod\u011blat n\u011bjakou pr\u00e1ci, ne\u017e pojedeme, tak jestli chce\u0161, m\u016f\u017ee\u0161 j\u00edt zat\u00edm k Adrienovi.“
„Z\u016fstanu tady, lehnu si na gau\u010d a po\u010dk\u00e1m na tebe,“ pol\u00edbil jsem ho a p\u00e1r kroky p\u0159e\u0161el k pohovce, kde jsem se stulil do klub\u00ed\u010dka.
„Pokus\u00edm se b\u00fdt co nejrychlej\u0161\u00ed,“ usm\u00e1l se.<\/p>\n

Zat\u00edmco jsem si hledal tu nejlep\u0161\u00ed polohu pro spr\u00e1vn\u00e9 uveleben\u00ed, pozoroval jsem Bushid\u016fv soust\u0159ed\u011bn\u00fd pohled, kter\u00fd mi naprosto imponoval. Imponoval mi a\u017e tak moc, \u017ee jsem usnul.<\/p>\n

*<\/p>\n

„Bille?“ n\u011b\u017en\u011b se mi o tv\u00e1\u0159 ot\u0159el n\u011b\u010d\u00ed nos. „Vst\u00e1vej, Bille. Pojedeme do toho m\u011bsta.“<\/div>\n

„Usnul jsem? Promi\u0148, nebylo to v pl\u00e1nu,“ p\u0159it\u00e1hl jsem si ho pro polibek. „Zd\u00e1lo se mi o tob\u011b, Bushido.“<\/div>\n
„\u0158\u00edkej mi Anis, bude mi to d\u011blat dob\u0159e, hm?“ sklonil se ke mn\u011b a hluboce m\u011b pol\u00edbil. „A te\u010f bychom v\u00e1\u017en\u011b m\u011bli j\u00edt, jinak t\u011b do t\u00e9 pohovky zatla\u010d\u00edm a budu hodn\u011b v\u00e1\u0161niv\u00fd, co\u017e bych sice v\u00e1\u017en\u011b, ale v\u00e1\u017en\u011b cht\u011bl, ale v\u00edm, \u017ee na tebe je to hodn\u011b brzo, tak\u017ee rychle vsta\u0148.“<\/div>\n
Se sm\u00edchem jsem ho odstr\u010dil a vratce vstal, ale Bushido se na m\u011b stejn\u011b znovu p\u0159itiskl a nos mi zabo\u0159il do krku. „Jdeme?“<\/div>\n
„Jasn\u011b,“ zvedl ruce v obrann\u00e9m gestu. Dv\u011bma kroky jsem se od n\u011bj odpojil a stranou po\u010dkal, ne\u017e si sebere v\u0161echny pot\u0159ebn\u00e9 v\u011bci. Hned na to jsme se l\u00edn\u011b vydali cestou k autu, ve kter\u00e9m na n\u00e1s u\u017e \u010dekal p\u0159ichystan\u00fd \u0159idi\u010d. Automaticky jsem si zalezl dozadu s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm, \u017ee Bushido si sedne dop\u0159edu, ale p\u0159ekvapen\u011b jsem vyp\u00edskl, kdy\u017e se ke mn\u011b na zadn\u00edch sedadlech p\u0159itulil.<\/p>\n

„V\u00ed\u0161, kde bydl\u00ed Kaulitzovi, Davide?“<\/div>\n

„Samoz\u0159ejm\u011b,“ zamumlal s pohledem zap\u00edchnut\u00fdm do m\u011b. Ml\u010dky jsem sklopil hlavu a bl\u00ed\u017ee se p\u0159itiskl k\u2026 Anisovi.<\/div>\n
„Tak zastav o ulici d\u00e1l, vysad\u00edme tam Billa a pak budeme pokra\u010dovat,“ stroze mu ozn\u00e1mil, na\u010de\u017e zat\u00e1hl z\u00e1st\u011bnu mezi n\u00e1mi a Davidem, a pol\u00edbil m\u011b pod ucho. „Neboj, v\u0161ichni m\u00ed zam\u011bstnanci jsou v\u00e1z\u00e1ni ml\u010denlivost\u00ed.“<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ pousm\u00e1l jsem se.<\/p>\n

Zbytek cesty prob\u00edhal v naprost\u00e9m klidu, jen ob\u010das jsme spolu prohodili p\u00e1r slov, jinak jsme se po v\u011bt\u0161inu cesty l\u00edbali a mazlili, co\u017e mi naprosto vyhovovalo, proto\u017ee jsem byl lehce nerv\u00f3zn\u00ed z m\u00e9ho setk\u00e1n\u00ed s Tomem. Nem\u011bl jsem \u017e\u00e1dnou jistotu, \u017ee Tom bude doma, nato\u017e jestli bude s\u00e1m, a b\u00e1l jsem se, co by se mohlo st\u00e1t, kdybych potkal n\u011bkoho z m\u00e9 rodiny.<\/div>\n

„Uvid\u00edme se za dv\u011b hodiny tady, hm?“ usm\u00e1l se Anis, kdy\u017e jsme zastavili nedaleko m\u00e9ho p\u016fvodn\u00edho domu.<\/div>\n
„Zat\u00edm ahoj,“ pol\u00edbil jsem ho a d\u0159\u00edv, ne\u017e by m\u011b zastavil, jsem vyb\u011bhl a vydal se na cestu k Tomovi. B\u011bhem cesty jsem potkal n\u011bkolik sv\u00fdch b\u00fdval\u00fdch p\u0159\u00e1tel, kte\u0159\u00ed m\u011b po\u010dastovali opovr\u017eliv\u00fdm pohledem, ale z\u00e1rove\u0148 tak\u00e9 p\u0159ekvapen\u00fdm, \u017ee jsem \u010dist\u011b oble\u010den\u00fd a hlavn\u011b, \u017ee je\u0161t\u011b \u017eiju. Po t\u00e9 dob\u011b, co m\u011b takov\u00fdmi pohledy \u010dastovali, jsem jen hrd\u011b zdvihl hlavu a ml\u010dky kolem nich pro\u0161el. Sotva jsem se ale dostal na pr\u00e1h domu, hrdost m\u011b opustila, a po zazvon\u011bn\u00ed na zvonek jsem se klepal jako ratl\u00edk.<\/p>\n

„Pot\u0159ebujete\u2026 Co tu chce\u0161?“ okam\u017eit\u011b se zatvrdil hlas m\u00e9 matky a m\u011b najednou opustil ve\u0161ker\u00fd strach. „Nem\u00e1\u0161 tu co pohled\u00e1vat.“<\/div>\n

„Nejdu za tebou, ale za Tomem,“ odsekl jsem.<\/div>\n
„Tom se s tebou v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b st\u00fdkat nebude. Vypadni odsud. Hned.“<\/div>\n
„Ne, dokud nebudu mluvit s Tomem. Jak jsem u\u017e jednou \u0159ekl, p\u0159i\u0161el jsem za n\u00edm. Nem\u00e1\u0161 pr\u00e1vo mu \u0159\u00edkat, s k\u00fdm se v\u00eddat a s k\u00fdm ne.“<\/div>\n
„Tak to se m\u00fdl\u00ed\u0161, Bille. Jsem jeho matka a \u017eiv\u00edm ho, tak\u017ee rozhodn\u011b m\u00e1m co mluvit do toho, s k\u00fdm se st\u00fdk\u00e1, zat\u00edmco ty, ty budi\u017ekni\u010demu, tu nem\u00e1\u0161 co d\u011blat. T\u00e1hni si zp\u00e1tky k t\u00e9 tv\u00e9 buzerantsk\u00e9 part\u011b bezdomovc\u016f a chc\u00edpni na AIDS, ty nulo. Ty NEJSI m\u00e9 d\u00edt\u011b,“ zasy\u010dela mi do obli\u010deje a prudce mi zabouchla dve\u0159e p\u0159ed nosem.<\/p>\n

St\u00e1l jsem tam, z\u00edral na kliku dve\u0159\u00ed a nebyl schopn\u00fd d\u00e1t si dv\u011b a dv\u011b dohromady. V den, kdy m\u011b vyhazovali na ulici, mi sice \u0159ekli spoustu hnusn\u00fdch v\u011bc\u00ed, ale tohle bylo n\u011bco, na co jsem v \u017e\u00e1dn\u00e9m p\u0159\u00edpad\u011b nebyl p\u0159ipraven\u00fd. Kter\u00e9 d\u00edt\u011b, a\u0165 sebev\u011bt\u0161\u00ed kripl, by bylo p\u0159ipraven\u00e9 na n\u011bco takov\u00e9ho? Kter\u00e1 matka m\u016f\u017ee vypustit z \u00fast tohle zlo? Kdo j\u00ed dal to pr\u00e1vo? Ona nen\u00ed B\u016fh, aby mohla soudit.<\/div>\n

Zni\u010den\u011b jsem se oto\u010dil a pomal\u00fdm, zhrzen\u00fdm krokem jsem se vydal na cestu na m\u00edsto setk\u00e1n\u00ed a Anisem, ale po zji\u0161t\u011bn\u00ed, \u017ee do srazu zb\u00fdv\u00e1 st\u00e1le v\u00edce ne\u017e hodina, jsem se rozhodl j\u00edt dom\u016f. K Anisovi.<\/p>\n

*<\/p>\n

Vzbudilo m\u011b prudk\u00e9 a hlasit\u00e9 otev\u0159en\u00ed dve\u0159\u00ed v m\u00e9m pokoji. Le\u017eel jsem v posteli zamotan\u00fd v pe\u0159in\u00e1ch a sto\u010den\u00fd do klub\u00ed\u010dka, kdy\u017e Anis p\u0159ib\u011bhl s roz\u010dilen\u00fdm v\u00fdrazem. Sotva vid\u011bl na m\u00fdch tv\u00e1\u0159\u00edch stopy po l\u00ed\u010didlech, kter\u00e9 jsem si neodl\u00ed\u010dil, okam\u017eit\u011b zjihnul, dve\u0159e zav\u0159el a p\u0159isedl si ke mn\u011b.<\/div>\n

„Co se stalo?“ n\u011b\u017en\u011b mi odhrnul vlasy z obli\u010deje.<\/div>\n
„Tom nebyl doma. Byla tam\u2026 m\u00e1ma,“ vzlykl jsem a okam\u017eit\u011b se chytil nab\u00edzen\u00e9 dlan\u011b. Anis si m\u011b vyhoupnul do n\u00e1ru\u010d\u00ed, aby se mnou mohl za\u010d\u00edt konej\u0161iv\u011b kol\u00e9bat. „Pro\u010d je tak zl\u00e1? Pro\u010d m\u011b nem\u016f\u017ee m\u00edt r\u00e1da takov\u00e9ho, jak\u00fd jsem?“<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, Bille, n\u011bkte\u0159\u00ed lid\u00e9 si st\u00e1le mysl\u00ed, \u017ee homosexualita je n\u011bjak\u00fd druh posti\u017een\u00ed nebo jin\u00e9 podobn\u00e9 \u0161\u00edlenosti. Jim nedoch\u00e1z\u00ed, \u017ee \u010dlov\u011bk se st\u00e1v\u00e1 homosexu\u00e1lem u\u017e v prenat\u00e1ln\u00edm obdob\u00ed. Nech\u00e1pou ani to, \u017ee st\u00e1le m\u016f\u017ee\u0161 plodit d\u011bti tak, jak n\u00e1s k tomu B\u016fh stvo\u0159il. Takov\u00ed lid\u00e9 jsou hloup\u00ed, Bille a nen\u00ed jich m\u00e1lo. Sice m\u00e1me 21. stolet\u00ed, ale v tomhle ohledu jsou lid\u00e9 st\u00e1le velmi zaostal\u00ed. Mus\u00ed\u0161 po\u010d\u00edtat s t\u00edm, \u017ee takov\u00fdch lid\u00ed ve tv\u00e9m \u017eivot\u011b bude je\u0161t\u011b spousta. V\u00edm, \u017ee to bol\u00ed, \u017ee t\u011b to zevnit\u0159 devastuje, ale mus\u00ed\u0161 se postavit na nohy a uk\u00e1zat jim svou hrdost, fakt, \u017ee t\u011b nepoko\u0159ili. Oni t\u011b zlomit nesm\u00ed, rozum\u00ed\u0161?“ hladil m\u011b po z\u00e1dech a nal\u00e9hav\u011b mi to \u0161eptal do ucha. Ml\u010dky jsem p\u0159ik\u00fdvl, abych si vz\u00e1p\u011bt\u00ed mohl vyzvednout polibek v jeho rtech. „M\u011bl jsem strach, \u017ee’s mi utekl, kdy\u017e jsi nebyl na tom smluven\u00e9m m\u00edst\u011b.“<\/p>\n

„Sl\u00edbil jsem ti, \u017ee z\u016fstanu. Nehled\u011b na to, \u017ee ran\u011bn\u00e9 \u0161t\u011bn\u011b se v\u017edy vrac\u00ed dom\u016f. Je to jedin\u00e9 m\u00edsto, kam jsem se za posledn\u00ed rok vracel skute\u010dn\u011b r\u00e1d, Anisi. V\u011b\u0159 mi,“ hladil jsem ho po tv\u00e1\u0159i a d\u00edval se do jeho ustaran\u00fdch o\u010d\u00ed, zat\u00edmco jsem si omot\u00e1val nohy kolem jeho pasu. „Polib m\u011b,“ zaprosil jsem. M\u00e9 prosby byly na\u0161t\u011bst\u00ed vysly\u0161eny, proto\u017ee Anis se na m\u011b t\u00e9m\u011b\u0159 vrhnul, skoro m\u011b ani nenechal mluvit. Se stejnou nal\u00e9havost\u00ed, se kterou m\u011b Anis l\u00edbal, jsem ho j\u00e1 obj\u00edmal a tisknul se k n\u011bmu. Byli jsme prudc\u00ed a v\u00e1\u0161niv\u00ed, Anis bez rozpak\u016f \u00fato\u010dil na m\u016fj krk a j\u00e1 se nemohl ubr\u00e1nit st\u00e9nat jako lacin\u00e1 d\u011bvka. „Kdo by mohl br\u00e1nit dv\u011bma lidem, kte\u0159\u00ed se maj\u00ed r\u00e1di?“ zamumlal jsem mu do rt\u016f. „Budu se za tebe pr\u00e1t, nenech\u00e1m si t\u011b vz\u00edt,“ zavr\u010del jsem a kousnul ho do krku.<\/div>\n

„To r\u00e1d sly\u0161\u00edm,“ s \u00fasm\u011bvem m\u011b povalil do pe\u0159in a nalehl na m\u011b. „Postar\u00e1m se o tebe, Bille.“<\/div>\n
„Jen dokud to nezvl\u00e1dnu s\u00e1m,“ znovu jsem ho drav\u011b pol\u00edbil. Kdy\u017e se setkaly oba na\u0161e vzru\u0161en\u00e9 kl\u00edny, odtrhl jsem se od n\u011bj a t\u00e1hle zast\u00e9nal. „Z\u016fsta\u0148 tu dneska se mnou.“<\/div>\n
„Dnes ne, Bille, nem\u016f\u017eu si t\u011b je\u0161t\u011b vz\u00edt,“ odt\u00e1hl se ode m\u011b s v\u00e1\u017en\u00fdm v\u00fdrazem.<\/div>\n
„Nemus\u00ed\u0161. Jen mus\u00ed\u0161 z\u016fstat, na celou noc. Dnes chci s tebou us\u00ednat,“ znovu jsem si ho za krk p\u0159it\u00e1hl k sob\u011b. Zprvu v\u00e1hav\u011b m\u011b pol\u00edbil, ale sotva jsem mu zuby zatahal za ret, rozesm\u00e1l se a kone\u010dn\u011b polibek prohloubil.<\/p>\n

„Bille, jsi v po\u0159\u00e1dku? Zase jsi nebyl na ob\u011bd\u011b ani ve\u010de\u0159i,“ vtrhl do pokoje Adrien. Ve chv\u00edli, kdy mu do\u0161lo, co se pr\u00e1v\u011b odehr\u00e1v\u00e1 v m\u00e9 posteli, zrudnul a se zmaten\u00fdm kokt\u00e1n\u00edm za\u010dal couvat z m\u00e9ho pokoje, o\u010di do\u0161iroka roz\u0161\u00ed\u0159en\u00e9. Ml\u010dky jsem od Adriena pohl\u00e9dl zp\u011bt k Anisovi. Nejsem si \u00fapln\u011b jist\u00fd, jestli byl v\u00edc p\u0159ekvapen\u00fd nebo zd\u011b\u0161en\u00fd, ka\u017edop\u00e1dn\u011b jakmile jsem otev\u0159el pusu, \u017ee n\u011bco \u0159eknu, Anis se hrdeln\u011b rozesm\u00e1l.<\/div>\n

„D\u011bl\u00e1\u0161 si ze m\u011b srandu?“ lehce jsem ho pra\u0161til do ramene, ale neubr\u00e1nil jsem se tich\u00e9mu sm\u00edchu. „Bo\u017ee m\u016fj, to si zase vyslechnu p\u0159edn\u00e1\u0161ku o tom, jak mu m\u016f\u017eu \u0159\u00edkat v\u0161echno. A nesm\u011bj se!“ znovu jsem ho pra\u0161til a za trest z n\u011bj sundal sv\u00e9 nohy.<\/div>\n
„Promi\u0148, ale ten jeho v\u00fdraz byl bezkonkuren\u010dn\u00ed,“ odt\u00e1hl se ode m\u011b, aby si mohl sednout a op\u0159\u00edt se o ze\u010f. J\u00e1 d\u00e1l z\u016fst\u00e1val le\u017eet rozpl\u00e1cnut\u00fd nap\u0159\u00ed\u010d postel\u00ed, v hlav\u011b vym\u00fd\u0161lej\u00edc pl\u00e1n, jak to Adrienovi vysv\u011btlit. I kdy\u017e, jen t\u011b\u017eko mu budu vysv\u011btlovat, \u017ee jsem se skute\u010dn\u011b rozvaloval v posteli s na\u0161\u00edm zachr\u00e1ncem, zat\u00edmco jsme se velmi v\u00e1\u0161niv\u011b l\u00edbali a on n\u00e1m to p\u0159ekazil. Na jednu stranu jsem mu za to drobn\u00e9 vyru\u0161en\u00ed byl vd\u011b\u010dn\u00fd, proto\u017ee si nejsem jist\u00fd, kam a\u017e by to do\u0161lo, kdybychom pokra\u010dovali.<\/p>\n

„Zlob\u00ed\u0161 se?“ najednou se nade mnou zjevil Anis a rukou opatrn\u011b zabloudil pod m\u00e9 tri\u010dko, kde m\u011b za\u010dal l\u00edn\u011b hladit.<\/div>\n

„Ne,“ pousm\u00e1l jsem se. „Ale nechci vid\u011bt, jak bude vypadat to vysv\u011btlov\u00e1n\u00ed.“<\/div>\n
„Bude to v pohod\u011b, Adrien je hodn\u00fd kluk,“ pol\u00edbil m\u011b na krk.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ pohladil jsem ho po ruce a usm\u00e1l se. „Lep\u0161\u00edho bl\u00e1zna jsem tu nemohl poznat.“<\/div>\n
„A j\u00e1 jsem co?“<\/div>\n
„Ty jsi ty,“ ochotn\u011b jsem se p\u0159idal k polibku, kter\u00fd mi v\u011bnoval a d\u00e1l jsem se o nic nestaral. Te\u010f byl nejd\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed Anis, jeho rty, kter\u00e9 m\u011b n\u00e1ru\u017eiv\u011b l\u00edbaly, a skute\u010dnost, \u017ee bych m\u011bl mluvit s Adrienem, zvolna odplula a\u017e do druh\u00e9ho koutu pokoje. Jednodu\u0161e jsem hodil ve\u0161ker\u00e9 starosti stranou a nechal Anise, aby jazykem putoval po cel\u00e9m m\u00e9m t\u011ble. Zmapoval cel\u00fd m\u016fj krk, a\u017e nakonec do\u0161el k lemu m\u00e9ho tri\u010dka.<\/p>\n

„Sm\u00edm?“ t\u00e1zav\u011b ke mn\u011b vzhl\u00e9dl. Ml\u010dky jsem k\u00fdvl a nechal ho, aby ze m\u011b pomalu svl\u00e9knul tri\u010dko. L\u00edn\u011b ho odlo\u017eil vedle m\u011b, na\u010de\u017e prsty jemn\u011b obkresloval m\u00e9 tetov\u00e1n\u00ed. Nechal jsem mu prostor, aby se s m\u00fdm t\u011blem nejprve sezn\u00e1mil, s \u00fasm\u011bvem jsem sledoval, jak zkoum\u00e1 ka\u017ed\u00fd centimetr. Kdy\u017e se sklonil k nejdel\u0161\u00edmu c\u00edpu hv\u011bzdi\u010dky a vtiskl na ni polibek, s t\u00e1hl\u00fdm zast\u00e9n\u00e1n\u00edm jsem mu prsty zajel do vlas\u016f a prohnul se v z\u00e1dech.<\/div>\n

„Anisi,“ za\u0161eptal jsem.<\/div>\n
„M\u00e1\u0161 dokonal\u00e9 t\u011blo,“ p\u0159it\u00e1hl se ke mn\u011b. „To tetov\u00e1n\u00ed m\u00e1 n\u011bjak\u00fd ur\u010dit\u00fd v\u00fdznam?“<\/div>\n
„V\u0161echno v m\u00e9m \u017eivot\u011b m\u00e1 ur\u010dit\u00fd v\u00fdznam,“ s \u00fasm\u011bvem jsem ho pol\u00edbil. „Ale v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed f\u00e9r, \u017ee zat\u00edmco j\u00e1 jsem bez tri\u010dka, ty to sv\u00e9 m\u00e1\u0161,“ naoko ura\u017een\u011b jsem zabru\u010del, ale ne\u010dekal jsem na Anisovo svolen\u00ed a rovnou ho vysvl\u00e9kl. S \u00fa\u017easem jsem pozoroval jeho vypracovan\u00e9 t\u011blo, svaly m\u011bl bez jedin\u00e9 chybi\u010dky, v p\u0159esn\u00e9 \u00fam\u011b\u0159e s jeho huben\u00fdm t\u011blem tak, jak jsem to m\u011bl r\u00e1d.<\/p>\n

„Mysl\u00edm, \u017ee pro m\u011b m\u00e1\u0161 dokonal\u00e9 t\u011blo ty,“ pol\u00edbil jsem ho na kl\u00ed\u010dn\u00ed kost.<\/div>\n

„A j\u00e1 mysl\u00edm, \u017ee bychom m\u011bli j\u00edt sp\u00e1t, jinak budu hodn\u011b n\u00e1ru\u017eiv\u00fd. Netu\u0161\u00ed\u0161, co se mnou d\u011bl\u00e1 tv\u00e9 t\u011blo,“ zachrapt\u011bl mi do ucha, kter\u00e9 jemn\u011b skousnul.<\/div>\n
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee j\u00e1 jsem \u00fapln\u011b v klidu?“ rozesm\u00e1l jsem se. „Ale souhlas\u00edm, jdeme sp\u00e1t. Do sprchy p\u016fjdu r\u00e1no,“ s \u00fasm\u011bvem jsem slezl z postele, abych si mohl sundat kalhoty a jen v boxerk\u00e1ch vl\u00e9zt zp\u00e1tky do postele. Zat\u00edmco jsem si je\u0161t\u011b roz\u010des\u00e1val vlasy, Anis m\u011b n\u00e1sledoval a jen v tren\u00fdrk\u00e1ch se op\u0159el o pol\u0161t\u00e1\u0159. Kdy\u017e jsem se u\u010desal, p\u0159elezl jsem na Anise a dlouze ho pol\u00edbil.<\/div>\n
„D\u011bkuju, \u017ee tu dneska z\u016fstane\u0161,“ lehl jsem si na n\u011bj a objal ho kolem pasu.<\/div>\n
„Uvid\u00edme se r\u00e1no,“ vtiskl mi polibek do vlas\u016f.<\/div>\n
Rukou m\u011b hladil po z\u00e1dech, zat\u00edmco j\u00e1 jeho po cel\u00e9m b\u0159i\u0161e. V \u010dinnosti jsme pokra\u010dovali a\u017e do t\u00e9 doby, ne\u017e jsme oba upadli do hlubok\u00e9ho sp\u00e1nku.<\/p>\n

autor: Saline A.<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Saline A. „Dobr\u00fd den,“ zaculil jsem se, kdy\u017e jsem za sebou zav\u0159el dve\u0159e Bushidovy kancel\u00e1\u0159e. „Mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee dnes v\u00e1m to velmi slu\u0161\u00ed v tom neform\u00e1ln\u00edm oble\u010den\u00ed, pane Bushido.“ „A j\u00e1 mus\u00edm \u0159\u00edct, \u017ee tv\u00e9 nal\u00ed\u010den\u00e9 o\u010di m\u011b dost\u00e1vaj\u00ed do kolen,“<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[481],"tags":[],"class_list":["post-6921","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-haus-fur-ungewollt"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6921","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6921"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6921\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6921"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6921"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6921"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}