{"id":6922,"date":"2012-02-20T16:00:00","date_gmt":"2012-02-20T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6903"},"modified":"2012-02-20T16:00:00","modified_gmt":"2012-02-20T15:00:00","slug":"someone-like-you-11","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/20\/someone-like-you-11\/","title":{"rendered":"Someone like you 11."},"content":{"rendered":"
autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
Bill se c\u00edtil v nov\u00e9 pr\u00e1ci sice malinko nesv\u016fj, p\u0159esto to v\u0161ak na sob\u011b nedal zn\u00e1t.<\/div>\n
Neust\u00e1le se usm\u00edval, sna\u017eil se p\u016fsobit spokojen\u011b a jeho v\u00fdraz byl po n\u011bkolika hodin\u00e1ch t\u00e9m\u011b\u0159 profesion\u00e1ln\u00ed. Sezn\u00e1mil se s person\u00e1lem restaurace a vcelku rychle si zvykl na jejich po\u017eadavky, ale jeliko\u017e byl sp\u00ed\u0161 tich\u00fd typ, moc toho s nimi nenamluvil.<\/div>\n
M\u00edsto toho, aby si u ob\u011bdov\u00e9 p\u0159est\u00e1vky pov\u00eddal s ostatn\u00edmi, vyb\u011bhl na chvilku do centra m\u011bsta a tichounce uj\u00eddal ze sv\u00e9ho ob\u011bda u velik\u00e9 font\u00e1ny. M\u011bl p\u0159esn\u011b dvacet minut na to, aby se zregeneroval a pak jej \u010dekalo dal\u0161\u00edch n\u011bkolik hodin pr\u00e1ce.<\/p>\n

Sledoval skupinku mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 s vesel\u00fdm p\u00edskotem p\u0159ib\u011bhly k font\u00e1n\u011b a za\u010daly na sebe vz\u00e1jemn\u011b c\u00e1kat studenou vodou, a na kr\u00e1tkou chvilku mu p\u0159i\u0161lo l\u00edto, \u017ee jsou ta bezstarostn\u00e1 l\u00e9ta ji\u017e d\u00e1vno za n\u00edm. Tak r\u00e1d by se vr\u00e1til do dob, kdy pro n\u011bj bylo nejv\u011bt\u0161\u00edm probl\u00e9mem vybrat si spr\u00e1vnou barvu pastelky na malov\u00e1n\u00ed nebo to, zdali bude pr\u0161et, aby mohl j\u00edt ven.<\/div>\n

Je\u0161t\u011b chvilku je se smutn\u00fdm \u00fasm\u011bvem pozoroval a vz\u00e1p\u011bt\u00ed p\u0159ekvapen\u011b vyp\u00edskl, jakmile mu na tv\u00e1\u0159i p\u0159ist\u00e1lo n\u011bkolik studen\u00fdch kapek. T\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b byl na nohou a ubl\u00ed\u017een\u00fdm pohledem se sna\u017eil rozeznat osobu, kter\u00e1 se mu ji\u017e del\u0161\u00ed chv\u00edli pobaven\u011b sm\u00e1la…<\/p>\n

„Nemohl jsem si pomoct, omlouv\u00e1m se,“ Tom se naposled vesele zachichotal a ud\u011blal n\u011bkolik krok\u016f vp\u0159ed, aby mohl b\u00fdt Billovi bl\u00ed\u017e. Prol\u00e9tl jeho tv\u00e1\u0159 n\u011b\u017en\u00fdm pohledem, kter\u00fdm se mu z\u00e1rove\u0148 je\u0161t\u011b jednou omluvil, a posadil se na m\u00edsto, kde p\u016fvodn\u011b sed\u011bl Bill.<\/div>\n

„Nad \u010d\u00edm jsi p\u0159em\u00fd\u0161lel?“ zeptal se tich\u00fdm hlasem, naklonil se a kone\u010dky prst\u016f se zlehka dotkl vodn\u00ed hladiny.<\/div>\n
„Vid\u00ed\u0161 ty d\u011bti?“ odpov\u011bd\u011bl mu Bill ot\u00e1zkou a posadil se vedle n\u011bj. Pohledy obou se n\u00e1hle soust\u0159edily na skupinku mal\u00fdch d\u011bt\u00ed, kter\u00e9 s kouzeln\u00fdmi \u00fasm\u011bvy a radost\u00ed vepsanou hluboce v o\u010d\u00edch h\u00e1zely do font\u00e1ny drobn\u00e9 mince, nesly\u0161n\u011b vyslovuj\u00edc sv\u00e1 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/div>\n
„N\u011bkdy bych cht\u011bl vr\u00e1tit \u010das. B\u00fdt zase mal\u00fdm klukem a u\u017e\u00edt si sv\u00e9 d\u011btstv\u00ed je\u0161t\u011b v\u00edce, proto\u017ee uteklo neskute\u010dnou rychlost\u00ed,“ Bill zasn\u011bn\u011b zavrt\u011bl hlavou a pohl\u00e9dl na Toma, kter\u00fd pevn\u011b tiskl rty, a zd\u00e1lo se, \u017ee se dokonce mra\u010dil.<\/div>\n
„J\u00e1 bych to tak necht\u011bl. Nedok\u00e1zal bych je\u0161t\u011b jednou pro\u017e\u00edt smrt sv\u00fdch rodi\u010d\u016f,“ za\u0161eptal a rychle odvr\u00e1til pohled od sm\u011bj\u00edc\u00edch se tv\u00e1\u0159i\u010dek. „Ale pokud bych mohl n\u011bco zm\u011bnit, pokud by bylo mo\u017en\u00e9 je n\u011bjak\u00fdm zp\u016fsobem zachr\u00e1nit, pak bych to bez v\u00e1h\u00e1n\u00ed ud\u011blal.“<\/div>\n
Bill sledoval jeho pomalounku se pohybuj\u00edc\u00ed rty a pozorn\u011b naslouchal ka\u017ed\u00e9mu sl\u016fvku, kter\u00e9 Tom vyslovil. V krku c\u00edtil knedl\u00edk a v srdci nar\u016fstaj\u00edc\u00ed l\u00edtost.<\/p>\n<\/div>\n
\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ vydechl a sna\u017eil se rychle vymyslet n\u011bco, \u010d\u00edm by Toma mohl rozveselit. P\u0159i pohledu na jeho sklon\u011bnou tv\u00e1\u0159 a siln\u011b sev\u0159en\u00e9 rty, mu bylo p\u0159\u00edmo do pl\u00e1\u010de. Opravdu mu cht\u011bl n\u011bjak pomoct, ale \u010d\u00edm v\u00edce p\u0159em\u00fd\u0161lel nad t\u00edm, jak by jej mohl rozveselit, t\u00edm m\u00e9n\u011b jej toho napadlo.<\/div>\n
Jedin\u00e9, \u010deho byl v tu chv\u00edli schopen, bylo l\u00e1skypln\u00e9 sev\u0159en\u00ed Tomovy dlan\u011b. Zlehka ji hladil, opatrn\u011b se dot\u00fdkal hork\u00e9 k\u016f\u017ee velik\u00fdch rukou a nev\u011bdomky propl\u00e9tal jejich prsty tak dlouho, dokud nevytv\u00e1\u0159ely pevn\u00fd uzel.<\/p>\n

„Jak to, \u017ee nejsi v pr\u00e1ci?“ zeptal se prvn\u00ed ot\u00e1zku, kter\u00e1 mu p\u0159i\u0161la na mysl, a poposedl si je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e. I kdy\u017e si to necht\u011bl p\u0159iznat, Tomova bl\u00edzkost mu skute\u010dn\u011b chyb\u011bla. Chyb\u011bla mu dokonce v\u00edc, ne\u017e byl ochoten si p\u0159ipustit.<\/div>\n

Tom k n\u011bmu po del\u0161\u00ed dob\u011b zvedl pohled a v\u011bnoval mu nesm\u011bl\u00fd \u00fasm\u011bv.<\/div>\n
„Dnes se n\u00e1m povedlo skon\u010dit v pr\u00e1ci d\u0159\u00edv, a p\u0159i pomy\u0161len\u00ed na to, \u017ee bych se m\u011bl vr\u00e1tit do toho domu a sledovat jejich \u0161kodolib\u00e9 tv\u00e1\u0159e, se mi ud\u011blalo akor\u00e1t \u0161patn\u011b. Jedin\u00e1 tv\u00e1\u0159, kterou jsem tou\u017eil spat\u0159it,“ na chvilku p\u0159estal mluvit a o n\u011bco pevn\u011bji sev\u0159el Billovy prsty t\u011bmi sv\u00fdmi, „byla tv\u00e1,“ dopov\u011bd\u011bl tich\u00fdm hlasem a provinile sklonil tv\u00e1\u0159.<\/p>\n

Bill se na n\u011bj v tu chv\u00edli nedok\u00e1zal vynad\u00edvat. Miloval chv\u00edle, kdy si Tom p\u0159estal hr\u00e1t na n\u011bkoho, k\u00fdm nikdy nebyl, a d\u00e1val mu najevo sv\u00e9 skute\u010dn\u00e9 city. Miloval chv\u00edle, kdy se neskr\u00fdval za maskou kluka, pro kter\u00e9ho sv\u011bt kolem n\u011bj neznamenal absolutn\u011b nic a d\u00edval se na n\u011bj nejist\u00fdma o\u010dima mal\u00e9ho chlapce.<\/div>\n

„Pro\u010d pr\u00e1v\u011b ta m\u00e1?“<\/div>\n
Tom se zhluboka nadechl a chystal se odpov\u011bd\u011bt, odpov\u011b\u010f v\u0161ak z jeho rt\u016f nevy\u0161la. D\u0159\u00edv, ne\u017e toti\u017e sta\u010dil vyslovit jedin\u00e9 sl\u016fvko, vyb\u011bhlo z nedalek\u00e9 restaurace baculat\u00e9 d\u011bv\u010de a rychle na Billa zam\u00e1valo.<\/div>\n
„J\u00e1 \u00fapln\u011b zapomn\u011bl,“ Bill se pleskl po \u010dele a rychle vstal. V rozt\u0159esen\u00fdch dlan\u00edch je\u0161t\u011b po\u0159\u00e1d sv\u00edral sv\u016fj nedojeden\u00fd ob\u011bd, na kter\u00fd u\u017e ale nem\u011bl \u010das. „Mus\u00edm se vr\u00e1tit. U\u017e me\u0161k\u00e1m,“ st\u00e1l naproti sed\u00edc\u00edmu Tomovi a hled\u011bl mu zp\u0159\u00edma do o\u010d\u00ed. V\u011bd\u011bl, \u017ee by se m\u011bl rozb\u011bhnout a co nejrychleji se vr\u00e1tit zp\u011bt do restaurace, ale nedok\u00e1zal to. To, co cht\u011bla jeho mysl a po \u010dem tou\u017eilo jeho srdce, byly dv\u011b \u00fapln\u011b odli\u0161n\u00e9 v\u011bci.<\/p>\n

„Tak b\u011b\u017e,“ Tom se na n\u011bj smutn\u011b pousm\u00e1l a zlehka jej pohladil po boku. Zhluboka se nadechl, vstal a je\u0161t\u011b jednou mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Do t\u011bch kr\u00e1sn\u011b nevinn\u00fdch o\u010d\u00ed, kter\u00e9 se na n\u011bj d\u00edvaly s o\u010dek\u00e1v\u00e1n\u00edm a ukr\u00fdvaly v sob\u011b neskute\u010dn\u00e9 mno\u017estv\u00ed n\u011bhy. „Co kdybych t\u011b tady po pr\u00e1ci vyzvedl a n\u011bkam bychom zajeli, hm? Cht\u011bl bys?“ Billova tv\u00e1\u0159 se v t\u00e9 chv\u00edli p\u0159\u00edmo rozz\u00e1\u0159ila. V\u011bnoval Tomovi n\u00e1dhern\u00fd \u00fasm\u011bv a dlouh\u00e9 objet\u00ed.<\/div>\n

„Kon\u010d\u00edm v p\u016fl sedm\u00e9,“ za\u0161eptal mu do vlas\u016f a opatrn\u011b se od n\u011bj odsunul, po\u0159\u00e1d v\u0161ak z\u016fst\u00e1vaj\u00edc v jeho n\u00e1ru\u010d\u00ed, mu pohl\u00e9dl do o\u010d\u00ed. Byl mu tak bl\u00edzko\u2026<\/p>\n

D\u011blilo je sotva n\u011bkolik centimetr\u016f. Pouze malink\u00fd kous\u00ednek zbyte\u010dn\u00e9ho prostoru, kter\u00fd nev\u011bdomky kr\u00e1tili nakl\u00e1n\u011bn\u00edm se k sob\u011b.<\/div>\n

Bill se c\u00edtil, jako by m\u011bl ka\u017edou chvilku vzl\u00e9tnout a sn\u00e9st se k oblak\u016fm. Tomova v\u016fn\u011b mu popletla hlavu, nedok\u00e1zal se soust\u0159edit na nic jin\u00e9ho, ne\u017e na pohled, kter\u00fd mu v\u011bnoval a na n\u00e1dhernou plnost jeho rt\u016f, kter\u00e9 byly n\u00e1hle vzd\u00e1len\u00e9 od t\u011bch jeho pouze n\u011bkolika milimetry.<\/div>\n
„U\u017e mus\u00edm,“ zast\u00e9nal ve chv\u00edli, kdy se jejich rty o sebe zlehka ot\u0159ely.<\/div>\n
„B\u011b\u017e,“ zamumlal Tom proti jeho rt\u016fm a ve chv\u00edli, kdy se Bill urychlen\u011b rozb\u011bhl opa\u010dn\u00fdm sm\u011brem, sklonil tv\u00e1\u0159.<\/div>\n
Nemohl se do\u010dkat ve\u010dera, kter\u00fd je \u010dekal\u2026<\/p>\n

autor: B-kay<\/strong><\/div>\n

betaread: Janule<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: B-kay Bill se c\u00edtil v nov\u00e9 pr\u00e1ci sice malinko nesv\u016fj, p\u0159esto to v\u0161ak na sob\u011b nedal zn\u00e1t. Neust\u00e1le se usm\u00edval, sna\u017eil se p\u016fsobit spokojen\u011b a jeho v\u00fdraz byl po n\u011bkolika hodin\u00e1ch t\u00e9m\u011b\u0159 profesion\u00e1ln\u00ed. Sezn\u00e1mil se s person\u00e1lem restaurace a vcelku rychle<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[474],"tags":[],"class_list":["post-6922","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-someone-like-you"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6922","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6922"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6922\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6922"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6922"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6922"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}