{"id":6926,"date":"2012-02-19T17:00:00","date_gmt":"2012-02-19T16:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6907"},"modified":"2012-02-19T17:00:00","modified_gmt":"2012-02-19T16:00:00","slug":"genesis-42","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/19\/genesis-42\/","title":{"rendered":"Genesis 42."},"content":{"rendered":"
autor: Janule<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Nastav mi stoli\u010dku,“ zahu\u010del Bill, kdy\u017e Paulovy nohy kone\u010dn\u011b zmizely v d\u00ed\u0159e ve strop\u011b. „Jestli m\u011b pust\u00ed\u0161,“ zak\u0148u\u010del, kdy\u017e se k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eel Tomova krku a upravoval nohu na jeho sepnut\u00fdch rukou, aby se vy\u0161vihl nahoru a zachytil se okraj\u016f otvoru ve strop\u011b.<\/div>\n
„Neboj, stra\u0161pytle,“ kasal se Tom, svaly napjat\u00e9, jak se Bill odp\u00edchl, aby se dostal co nejv\u00fd\u0161. „No vid\u00ed\u0161,“ konstatoval Tom po chvilce, kdy\u017e se jeho milenec nesesypal zp\u00e1tky jako zral\u00e1 hru\u0161ka, a za pomoci Paula, kter\u00fd ho naho\u0159e vytahoval, soukal sv\u016fj mal\u00fd zadek st\u00e1le v\u00fd\u0161. Zapla\u0165b\u016fh za n\u00edzk\u00e9 stropy, kter\u00e9 tu v\u0161ude byly. Te\u010f byla \u0159ada u\u017e jen na n\u011bm, aby se za pomoci sv\u00fdch sval\u016f s\u00e1m dostal nahoru, z \u010deho\u017e strach nem\u011bl. Od \u010deho chodil do posilovny. Je\u0161t\u011b jednou se naposledy rozhl\u00e9dl po zam\u010den\u00e9 Billov\u011b m\u00edstnosti, jestli n\u011bco d\u016fle\u017eit\u00e9ho nezapomn\u011bli, a zkontroloval, jak daleko je Bill. Jeho nohy pr\u00e1v\u011b mizely v temn\u00e9 stropn\u00ed d\u00ed\u0159e, poslouchal nal\u00e9hav\u00e9 \u0161ept\u00e1n\u00ed t\u011bch dvou, zat\u00edmco do\u0161el rozsv\u00edtit naplno stropn\u00ed sv\u011btlo. Co kdyby se n\u00e1hodou nedostali ven a museli se vr\u00e1tit\u2026 jen tak pro jistotu, takov\u00fd mal\u00fd maj\u00e1k, aby se trefili do spr\u00e1vn\u00e9 m\u00edstnosti. „M\u011bjte se tu, fanatici,“ zabrumlal si pod fousy a p\u0159istr\u010dil si pod stropn\u00ed d\u00edru stolek. Nebude se zbyte\u010dn\u011b nam\u00e1hat, kdy\u017e nemus\u00ed. Za chvilku u\u017e i jeho boty naposledy zasv\u00edtily t\u011bsn\u011b u stropu svou b\u011blostnou barvou a m\u00edstnost osi\u0159ela.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak te\u010f kudy?“ zeptal se Paul Toma, kdy\u017e se v\u0161ichni vyd\u00fdchali, opr\u00e1\u0161ili a vkle\u010de na kolenou rozhl\u00ed\u017eeli kolem sebe. Syst\u00e9m v\u011btr\u00e1n\u00ed nebyl tak mal\u00fd, jak by se mohlo zd\u00e1t, ale v\u0161echno zt\u011b\u017eoval mechanismus na pohotovostn\u00ed bal\u00ed\u010dky j\u00eddla, kter\u00fd jim p\u0159ek\u00e1\u017eel. Byla to soustava siln\u00fdch dr\u00e1t\u016f poh\u00e1n\u011bn\u00e1 ozuben\u00fdmi koly, na nich byly zav\u011b\u0161eny bal\u00ed\u010dky s j\u00eddlem, je\u017e z\u0159ejm\u011b n\u011bkde v d\u00e1lce kdosi dopl\u0148oval, kdy\u017e na p\u0159\u00edslu\u0161n\u00e9m h\u00e1ku chyb\u011bly. Jak pozd\u011bji zjistili, nejhor\u0161\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017ekou pro n\u011b byly n\u00e1hodn\u011b popadan\u00e9 bal\u00ed\u010dky, kter\u00e9 byly na h\u00e1c\u00edch nejsp\u00ed\u0161 \u0161patn\u011b upevn\u011bn\u00e9, a nikdo o nich nev\u011bd\u011bl, tud\u00ed\u017e je ani nesb\u00edral. B\u016fhv\u00ed, jak byly star\u00e9. Nemohli se bohu\u017eel narovnat \u00fapln\u011b do stoje, tak vysok\u00e9, jako byli oni, \u0161achty nebyly, ale to ani nep\u0159edpokl\u00e1dali.<\/div>\n
„Na severn\u00ed stranu,“ uk\u00e1zal Tom svou vlastn\u00ed baterkou, kterou p\u0159ed chvilkou rozsv\u00edtil. Podle mapy, ji\u017e m\u011bl v hlav\u011b, bylo pot\u0159eba se vydat p\u0159esn\u011b tudy, aby se dostali k t\u00e9 nejposledn\u011bj\u0161\u00ed v\u011btrac\u00ed \u0161acht\u011b \u00fast\u00edc\u00ed daleko za plotem elektr\u00e1rny uprost\u0159ed lesa. Nejv\u011bt\u0161\u00ed pr\u016f\u0161vih by byl, kdyby se jim poda\u0159ilo vyl\u00e9zt na pozemku p\u0159ed plotem, odtud by nebylo \u00faniku, a to v\u011bd\u011bli v\u0161ichni t\u0159i.<\/div>\n
„Dob\u0159e, j\u00e1 jdu prvn\u00ed,“ za\u0161eptal Paul, „m\u00e1m nejsiln\u011bj\u0161\u00ed baterku, Bill za mnou a Tom posledn\u00ed. Mluvte jen v nejnutn\u011bj\u0161\u00edch p\u0159\u00edpadech, proch\u00e1z\u00edme nad m\u00edstnostmi, ve kter\u00fdch sp\u00ed lidi. Kdokoliv by n\u00e1s mohl zachytit, tak\u017ee nedupat a \u0161eptat,“ zd\u016fraznil Paul, zvedl se z kolen nejprve do d\u0159epu, a pak se v dost nepohodln\u00e9m p\u0159edklonu vydal na cestu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\n
Prvn\u00edch dv\u011b st\u011b metr\u016f u\u0161li v naprost\u00e9 tichosti, domlouvali se pouze na k\u0159i\u017eovatk\u00e1ch, Tom je navigoval, kam maj\u00ed j\u00edt. V\u0161ude kolem sebe sly\u0161eli jen hu\u010den\u00ed klimatizace, ob\u010das Paul upozornil na dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed spadl\u00e9 bal\u00ed\u010dky s j\u00eddlem, kter\u00e9 jim cestu zt\u011b\u017eovaly ze v\u0161eho nejv\u00edc.<\/div>\n
„Bolej m\u011b z\u00e1da,“ ozvalo se \u0161ept\u00e1n\u00ed zprost\u0159edka skupinky, kdy\u017e se zastavili kv\u016fli dal\u0161\u00ed p\u0159ek\u00e1\u017ece.<\/div>\n
„Jo, to n\u00e1s v\u0161echny,“ odpov\u011bd\u011bl na Billovu st\u00ed\u017enost Paul. „Vydr\u017e, naho\u0159e se narovn\u00e1\u0161,“ sna\u017eil se sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele uchl\u00e1cholit, a pokra\u010dovali d\u00e1l.<\/div>\n
„Co si chvilinku sednout?“ navrhl p\u0159i dal\u0161\u00ed podobn\u00e9 p\u0159\u00edle\u017eitost Tom, kter\u00e9mu bylo sem tam bolest\u00ed ti\u0161e k\u0148u\u010d\u00edc\u00edho Billa samoz\u0159ejm\u011b l\u00edto. Taky ho bolela z\u00e1da, ale nedovolil si ani p\u00edpnout, dokud se neozval Bill.<\/div>\n
„Dob\u0159e, ale jenom na p\u00e1r minut,“ souhlasil rezignovan\u011b Paul, byli na n\u011bj dva. „Mo\u017en\u00e1 bude lep\u0161\u00ed si rovnou lehnout,“ navrhl, kdy\u017e se posadil a bolest zad nijak neustupovala. Posunul se trochu, aby si vytvo\u0159il v\u011bt\u0161\u00ed prostor a nat\u00e1hl se na podlahu. Byla to v tu r\u00e1nu obrovsk\u00e1 \u00faleva.<\/div>\n
<\/div>\n
„Kde asi jsme?“ ozval se po chvilce tich\u00e9ho odpo\u010dinku lehk\u00fd \u0161epot Billa.<\/div>\n
„Odhaduju, \u017ee tak ve \u010dtvrtin\u011b cesty,“ odpov\u011bd\u011bl \u0161eptem Tom, „ale nev\u00edm to jist\u011b. Je\u0161t\u011b jsme nepotkali \u017e\u00e1dnou v\u011btrac\u00ed \u0161achtu a po\u0159\u00e1d jsou tu ty pitom\u00fd bal\u00ed\u010dky, tak\u017ee je\u0161t\u011b nejsme mimo m\u00edstnosti.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Jak dlouho je\u0161t\u011b p\u016fjdeme?“ zaj\u00edmal se op\u011bt Bill po chvilce le\u017een\u00ed.<\/div>\n
„Jestli budem ka\u017edejch dvacet metr\u016f odpo\u010d\u00edvat, tak dva dny,“ ozvalo se sarkasticky z prvn\u00ed linie, Paulovi za\u010d\u00ednal Bill sv\u00fdmi dotazy a k\u0148our\u00e1n\u00edm l\u00e9zt malinko na nervy. „Vst\u00e1v\u00e1me, \u010das b\u011b\u017e\u00ed,“ zavelel a \u0161el sv\u00fdm dv\u011bma koleg\u016fm p\u0159\u00edkladem.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Bill si jen povzdechl, kdy\u017e se znovu dostal do nep\u0159\u00edjemn\u00e9 pochodov\u00e9 pozice. Chvilku zkou\u0161el j\u00edt jako \u017eab\u00e1k, aby m\u011bl narovnan\u00e1 z\u00e1da, ale jeho stehenn\u00ed svaly mu daly velice brzy najevo, \u017ee zdaleka nevydr\u017e\u00ed tolik co p\u00e1te\u0159. Rad\u0161i se zase vr\u00e1til k p\u016fvodn\u00ed poloze pravo\u00fahl\u00e9ho troj\u00faheln\u00edku, op\u0159el ruce o kolena a state\u010dn\u011b n\u00e1sledoval Paul\u016fv zadek. M\u011bl v kapse svou baterku, ale nepot\u0159eboval ji, vid\u011bl na cestu d\u00edky t\u011bm dv\u011bma dob\u0159e. Nejv\u00edc ho na cel\u00e9 v\u011bci obt\u011b\u017eovalo to nucen\u00e9 ticho, nejrad\u0161i by si aspo\u0148 do kroku pobrukoval, ale to ani nezkou\u0161el. Tom za n\u00edm ho ob\u010das \u0161k\u00e1dliv\u011b pl\u00e1cl po zadku – nemohl odolat, kdy\u017e se mu neust\u00e1le mrskal p\u0159ed nosem – a Bill se skoro zalkl potla\u010dovan\u00fdm sm\u00edchem, kdy\u017e jednou sv\u00e9 pl\u00e1cnut\u00ed Tom doprovodil doporu\u010den\u00edm: „Po\u0161li to d\u00e1l“. Dovedl si p\u0159edstavit, jak\u00e9 n\u00e1sledky by takov\u00fd v\u00fdpad na Paul\u016fv zadek m\u011bl, zvl\u00e1\u0161\u0165 pot\u00e9, co si byl jist\u00fd Billovou sexu\u00e1ln\u00ed orientac\u00ed.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Prvn\u00ed v\u011btrac\u00ed \u0161achta,“ zahl\u00e1sil Paul vep\u0159edu, kdy\u017e uc\u00edtil z\u00e1van chladn\u011bj\u0161\u00edho vzduchu.<\/div>\n
„Kone\u010dn\u011b,“ reagoval Bill na dobrou zpr\u00e1vu.<\/div>\n
„Hele, kluci, tady se d\u00e1 postavit,“ s radost\u00ed hl\u00e1sil Paul, kdy\u017e jako prvn\u00ed dorazil do m\u00edst, kde nad sebou uvid\u011bl \u0161achtu. Bal\u00ed\u010dky s j\u00eddlem p\u0159ed chvilkou skon\u010dily, tak\u017ee byli kone\u010dn\u011b mimo podzemn\u00ed komplex. Paul posv\u00edtil nahoru, aby poprv\u00e9 uvid\u011bl v\u00fd\u0161ku, kterou budou muset zdolat, a\u017e se budou jednou z podobn\u00fdch \u0161achet cht\u00edt dostat na povrch, a moc radosti mu to neud\u011blalo. Bylo to celkem vysoko, odhadoval to tak na \u010dty\u0159i a\u017e p\u011bt metr\u016f, t\u011b\u017eko \u0159\u00edct. M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee jsou t\u0159i, aspo\u0148 si budou moci vz\u00e1jemn\u011b pomoct.<\/div>\n
„Uff, to je n\u00e1dhera,“ \u00falevn\u011b vydechl Bill, kdy\u017e sv\u00e1 dlouh\u00e1 z\u00e1da mohl kone\u010dn\u011b zase narovnat. „Tomi, je to \u00fa\u017easn\u00fd,“ hned \u0161eptal n\u011bkam za sebe, kde tu\u0161il je\u0161t\u011b ohnut\u00e9ho Toma.<\/div>\n
„Jojo,“ objal ho kytarista zezadu, aby se pod \u00fazk\u00fd prostor \u0161achty ve\u0161li v\u0161ichni t\u0159i.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„D\u00e1l u\u017e by to m\u011blo j\u00edt rychleji,“ za\u0161eptal Paul. „Voln\u00e1 cesta p\u0159ed n\u00e1mi, te\u010f se jenom trefit, do spr\u00e1vn\u00e9ho sm\u011bru. M\u00e1\u0161 zhruba pojem, kde asi jsme?“ zeptal se Toma.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee jsme ur\u010dit\u011b je\u0161t\u011b na oplocen\u00e9m pozemku, ale n\u011bjak se mi to d\u00edky t\u011bm v\u0161em k\u0159i\u017eovatk\u00e1m mot\u00e1 v hlav\u011b,“ p\u0159iznal Tom. „Snad se tref\u00edme, mus\u00edme se prost\u011b dostat co nejd\u00e1l.“<\/div>\n
„Tak jo, kolik je hodin?“ zeptal se Paul Billa, kter\u00fd jedin\u00fd m\u011bl n\u00e1ramkov\u00e9 hodinky.<\/div>\n
„Budou dv\u011b.“ Ozn\u00e1mil zp\u011bv\u00e1k, kdy\u017e mu Tom posv\u00edtil na z\u00e1p\u011bst\u00ed.<\/div>\n
„Dobrej \u010das,“ p\u0159ik\u00fdvl Paul. „Tak vyr\u00e1\u017e\u00edme d\u00e1l, a\u0165 jsme venku co nejd\u0159\u00edv.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Sascha nemohl usnout. A\u010dkoliv se sna\u017eil, po\u010d\u00edtal ove\u010dky, kozy, prasata, klokany, nic nepom\u00e1halo. V\u011bd\u011bl, \u017ee by si m\u011bl odpo\u010dinout, aby v t\u00e9 zim\u011b, co venku panovala, neusnul na strom\u011b a nap\u016fl zmrzl\u00fd z n\u011bj nespadl, ale jeho t\u011blo ho neposlouchalo. Bylo p\u0159\u00edli\u0161 nabuzen\u00e9 adrenalinem, jak se t\u011b\u0161ilo na akci, cht\u011blo vyrazit a ne se v\u00e1let v tepl\u00e9 posteli. Dal\u0161\u00ed a dal\u0161\u00ed minuty ub\u00edhaly, dal\u0161\u00ed v\u00fdlet na z\u00e1chod, nap\u00edt, lehnout, zav\u0159\u00edt o\u010di, po\u010d\u00edtat ove\u010dky, v\u00fdlet na z\u00e1chod, nap\u00edt, a tak po\u0159\u00e1d dokola a dokola. Sascha toho m\u011bl pr\u00e1v\u011b tak dost. Ani se nemusel d\u00edvat na hodiny, aby v\u011bd\u011bl, kolik na nich je. Z\u00edral na n\u011b ka\u017ed\u00fdch p\u011bt minut. Byly dv\u011b, za hodinu m\u011bl vyr\u00e1\u017eet, te\u010f u\u017e opravdu nem\u011blo cenu sp\u00e1t.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Vstal a za\u010dal se pomalu obl\u00e9kat. Necht\u011bl b\u00fdt na m\u00edst\u011b zase tak brzo, aby musel n\u011bkde sed\u011bt v aut\u011b, a s vychladl\u00fdm motorem pomalu za\u010d\u00edt mrznout, ale v\u011bd\u011bl, \u017ee se mu to stejn\u011b nepovede. Ur\u010dit\u011b tam bude d\u0159\u00edv. Pojede aspo\u0148 pomalu, sliboval s\u00e1m sob\u011b, kdy\u017e za sebou potichounku zav\u00edral a zamykal dve\u0159e pronajat\u00e9ho pokoje, necht\u011bl vzbudit ostatn\u00ed hosty rodinn\u00e9ho penzionu.<\/div>\n
Je\u0161t\u011b jednou zkontroloval, jestli m\u00e1 v\u0161echno, co pot\u0159ebuje, a vydal se do chladn\u00e9 zimn\u00ed berl\u00ednsk\u00e9 noci.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
~*~<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Dal\u0161\u00ed \u0161achta,“ hl\u00e1sil podle z\u00e1vanu vzduchu Paul, „to je \u0161est\u00e1, u\u017e bychom tam mohli b\u00fdt, ne?“ pooto\u010dil hlavu sm\u011brem k Tomovi a bez varov\u00e1n\u00ed se zastavil. Bill v setrva\u010dnosti narazil p\u0159\u00edmo hlavou do jeho zadku.<\/div>\n
„Nem\u016f\u017ee\u0161 hl\u00e1sit?“ za\u00fap\u011bl potichu, kdy\u017e se vzpamatoval, „je\u0161t\u011b si vyraz\u00edm zuby o tu tvoj\u00ed kostnatou prdel,“ st\u011b\u017eoval si zp\u011bv\u00e1k.<\/div>\n
„Moje prdel nen\u00ed o nic kostnat\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e ta tvoje,“ reagoval se sm\u00edchem Paul, „sorry, nedo\u0161lo mi, \u017ee se\u0161 tak bl\u00edzko,“ omlouval se. „Se\u0161 v pohod\u011b?“<\/div>\n
„Jo, budu m\u00edt akor\u00e1t bouli, co to m\u00e1\u0161 v t\u00fd zadn\u00ed kapse?“ t\u0159el si nabouran\u00e9 \u010delo.<\/div>\n
„Provaz asi, nev\u00edm, do \u010dehos to zrovna vrazil,“ odpov\u011bd\u011bl Paul.<\/div>\n
„Mysl\u00edm, \u017ee by to u\u017e podle mapy mohlo b\u00fdt ono, ale je\u0161t\u011b bych pro sichr zkusil j\u00edt kousek d\u00e1l,“ odpov\u00eddal Paulovi Tom a m\u011bl p\u0159itom co d\u011blat, aby se nesm\u00e1l Billovi.<\/div>\n
„Je\u017ei\u0161 n\u00e9, poj\u010fte to u\u017e zkusit tady,“ za\u00fap\u011bl zp\u011bv\u00e1k, zd\u00e1lo se mu, \u017ee mu z\u00e1da tot\u00e1ln\u011b odpadnou. „M\u00e1m pocit, \u017ee u\u017e mus\u00ed b\u00fdt r\u00e1no,“ st\u011b\u017eoval si.<\/div>\n
„Nebu\u010f sle\u010dinka, primadono, mus\u00ed\u0161 n\u011bco vydr\u017eet,“ odbyl ho u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 Paul, n\u011bjak s touhle hv\u011bzdnou str\u00e1nkou sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho p\u0159\u00edtele nepo\u010d\u00edtal.<\/div>\n
„To u\u017e vydr\u017e\u00ed\u0161, Bille,“ p\u0159idal se k n\u011bmu Tom. „Po\u010dkej, a\u017e se naho\u0159e nadechne\u0161, to bude \u00fa\u017easn\u00fd,“ sna\u017eil se ho navnadit na p\u0159edstavu svobody, ale ta byla moment\u00e1ln\u011b Billovi \u00fapln\u011b ukraden\u00e1.<\/div>\n
„Jestli se ov\u0161em je\u0161t\u011b v\u016fbec n\u011bkdy narovn\u00e1m,“ reagoval na\u0161tvan\u011b Bill.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V tichosti pokra\u010dovali d\u00e1l, ale kdy\u017e asi po \u010dtvrthodin\u011b ch\u016fze narazili na slepou chodbu, zavelel Paul k n\u00e1vratu. M\u011bli jistotu. D\u00e1l klimatiza\u010dn\u00ed \u0161achta nevedla, tud\u00ed\u017e \u0161estka byla opravdu posledn\u00ed. Mapa nelhala. Skoro celou cestu zp\u00e1tky poslouchali Billovy nar\u00e1\u017eky typu „j\u00e1 v\u00e1m to \u0159\u00edkal“, „m\u011bli jste d\u00e1t na m\u011b“ a podobn\u00e9 nesmysly, Paul i Tom by si nejrad\u0161i nacpali do u\u0161\u00ed \u0161punty, aby to nemuseli poslouchat. Aspo\u0148 poznali dal\u0161\u00ed str\u00e1nku sv\u00e9ho kamar\u00e1da a milence, um\u00edn\u011bn\u00e9 a otravn\u00e9 d\u00edt\u011b.<\/div>\n
„Bille, je\u0161t\u011b slovo a nech\u00e1me t\u011b tady,“ oto\u010dil se po n\u011bkolik\u00e1t\u00e9 takov\u00e9 rejpav\u00e9 pr\u016fpov\u00eddce Paul za sebe, ani\u017e by p\u0159estal postupovat dop\u0159edu, u\u017e toho m\u011bl tak akor\u00e1t dost. „Nebu\u010f jako malej harant, se\u0161 chlap, proboha,“ dodal, a\u010dkoliv s\u00e1m nev\u011b\u0159il tomu, co \u0159\u00edk\u00e1.<\/div>\n
Z Billovy strany se ozvalo jen pohrdav\u00e9 odfrknut\u00ed, nehodlal na takov\u00e9 sm\u011b\u0161n\u00e9 pozn\u00e1mky odpov\u00eddat. Dal\u0161\u00ed cesta u\u017e prob\u011bhla p\u0159\u00edmo v hrobov\u00e9m tichu, vydechli si, a\u017e kdy\u017e v\u0161ichni t\u0159i st\u00e1li t\u011bsn\u011b vedle sebe ve v\u00fdklenku pod vysokou \u0161achtou, kterou se m\u011bli dostat na svobodu.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Tak, p\u00e1nov\u00e9, vzh\u016fru na to,“ zavelel Paul. M\u011bli \u0161t\u011bst\u00ed, \u017ee zrovna \u0161estka byla v mal\u00e9m v\u00fdklenku mimo chodbu, a tud\u00ed\u017e v n\u00ed byl celkem slu\u0161n\u00fd man\u00e9vrovac\u00ed prostor. „Tome, mysl\u00ed\u0161, \u017ee m\u011b udr\u017e\u00ed\u0161 chv\u00edli na ramenou?“ zeptal se Paul, kdy\u017e nam\u00ed\u0159il baterkou nahoru. Byl vid\u011bt vnit\u0159ek z\u0159ejm\u011b plechov\u00e9 n\u00e1stavby, kter\u00e1 m\u011bla z jedn\u00e9 strany v\u011btrac\u00ed m\u0159\u00ed\u017eku. Paul cht\u011bl nejd\u0159\u00edv zkusit, jestli nep\u016fjde cel\u00e1 st\u0159\u00ed\u0161ka odsunout. Pokud ne, jedin\u00e1 cesta ven vedla p\u0159es m\u0159\u00ed\u017e, kter\u00e9 se museli ale n\u011bjak zbavit. Jedn\u00e9 n\u00e1\u0159ad\u00ed, kter\u00e9 na to Paul m\u011bl, byl n\u016f\u017e z kuchyn\u011b od Emilly a vlastn\u00ed svaly.<\/div>\n
„Jasn\u011b, nech m\u011b chv\u00edli narovnat z\u00e1da, a pak mi na n\u011b m\u016f\u017ee\u0161 vl\u00e9zt,“ usm\u00e1l se Tom. Obj\u00edmal zezadu Billa, n\u011b\u017en\u011b ho \u0161kr\u00e1bal na krku sv\u00fdm jednodenn\u00edm strni\u0161t\u011bm, byl r\u00e1d, \u017ee to jeho mil\u00e1\u010dek zvl\u00e1dnul, i kdy\u017e s obt\u00ed\u017eemi. N\u011bkolikr\u00e1t mu \u0159\u00edkal, a\u0165 s n\u00edm chod\u00ed do posilovny, ale Bill mu na to pravideln\u011b odpov\u00eddal, \u017ee si nehodl\u00e1 kazit postavu.<\/div>\n
„Jasn\u011b, odpo\u010dinem si v\u0161ichni t\u0159i, tohle bude nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st,“ p\u0159ik\u00fdvl Paul. „Jdu si na chvilku lehnout,“ ozn\u00e1mil, „asi byste m\u011bli taky.“ V p\u0159edklonu se vr\u00e1til zp\u00e1tky do pom\u011brn\u011b \u010dist\u00e9 chodby, ve v\u00fdklenku bylo mokro a bl\u00e1to, jak sem zvenku pr\u0161elo skrz m\u0159\u00ed\u017e. Tom s Billem bez n\u00e1mitek poslechli a vydali se za n\u00edm, tentokr\u00e1t se nat\u00e1hli na zem t\u011bsn\u011b vedle sebe, le\u017eeli v objet\u00ed a odpo\u010d\u00edvali.<\/div>\n
„Nesm\u00edme usnout,“ za\u0161eptal Bill Tomovi do ucha, „to by bylo p\u011bkn\u011b trapn\u00fd, kdyby n\u00e1s tu r\u00e1no na\u0161li, jak chr\u00e1peme,“ zachechtal se, zat\u00edmco hladil Tomova z\u00e1da.<\/div>\n
„Neboj, j\u00e1 neusnu ur\u010dit\u011b,“ ubezpe\u010dil ho Tom. „U\u017e se nem\u016f\u017eu do\u010dkat, a\u017e z t\u00fdhle d\u00edry vypadnu.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Kdy\u017e se asi po \u010dtvrthodin\u011b odpo\u010dinku zvedli, nastala ta nejt\u011b\u017e\u0161\u00ed \u010d\u00e1st \u00fakolu. Paul, tak jak bylo dohodnuto, vylezl s Billovou pomoc\u00ed na Tomova ramena, aby se pokusil nadzvednout plechov\u00fd poklop \u0161achty, ale brzy pochopil, \u017ee to nep\u016fjde. V\u0161e bylo pevn\u011b sva\u0159eno, aby se sem zvenku nikdo nedostal, a je\u0161t\u011b k tomu porostl\u00e9 vlhk\u00fdm mechem a slizem. Dokonce ani obvykl\u00e9 sch\u016fdky, kter\u00e9 b\u00fdvaj\u00ed nast\u0159elen\u00e9 v betonov\u00fdch skru\u017e\u00edch kan\u00e1l\u016f nebo kom\u00edn\u016f, zde nebyly, aby p\u0159\u00edpadn\u00fd vet\u0159elec nem\u011bl \u0161anci pohodln\u00e9ho vstupu. Nezb\u00fdvalo tedy nic jin\u00e9ho, ne\u017e pou\u017e\u00edt n\u016f\u017e. Pro Toma a jeho ramena bylo t\u011bch dvacet minut, co trvalo Paulovi, ne\u017e kone\u010dn\u011b povolil prvn\u00ed roh kovov\u00e9 m\u0159\u00ed\u017ee, dlouh\u00fdch jako dv\u011b hodiny. Paul u\u017e m\u011bl n\u011bkolikr\u00e1t pocit, \u017ee ne\u017e to dok\u00e1\u017ee, povede se mu sv\u016fj n\u00e1stroj zlomit, ale na\u0161t\u011bst\u00ed vzal ten nejpevn\u011bj\u0161\u00ed n\u016f\u017e, o jak\u00e9m v kuchyni v\u011bd\u011bl, tak\u017ee kdy\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 zap\u00e1\u010dil, kone\u010dn\u011b se mu poda\u0159ilo m\u0159\u00ed\u017e alespo\u0148 \u010d\u00e1ste\u010dn\u011b odtrhnout. Je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zabral a cesta ven byla voln\u00e1.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Bille, polo\u017e to n\u011bkam, hlavn\u011b ned\u011blej zbyte\u010dn\u011b r\u00e1mus,“ \u0161eptal Paul z Tomov\u00fdch ramen, kdy\u017e se skl\u00e1n\u011bl a pod\u00e1val mu urvanou m\u0159\u00ed\u017eku, jako by svou \u010dinnost\u00ed pr\u00e1v\u011b nevzbudil p\u016flku zv\u00ed\u0159at v okoln\u00edm lese. „J\u00e1 te\u010f zkus\u00edm prol\u00e9zt, tak mi dr\u017ete palce, a\u0165 se vejdu,“ pokra\u010doval Paul.<\/div>\n
„No nev\u00edm, nev\u00edm,“ poznamenal trochu pochybova\u010dn\u011b Bill, kdy\u017e si na m\u0159\u00ed\u017eku posv\u00edtil svou baterkou. Vypadala mal\u00e1. „Kdyby ti st\u00e1l, u\u017e se neprot\u00e1hne\u0161,“ konstatoval se sm\u00edchem \u0161eptem nahoru k Paulovi, ten u\u017e ho ale nejsp\u00ed\u0161 nesly\u0161el, proto\u017ee v\u011bzel p\u016flkou t\u011bla z otvoru ven, s Tomem u\u017e mohli jen pozorovat jeho zadek, jak se souk\u00e1 st\u00e1le d\u00e1l.<\/div>\n
„Ty taky na nic jin\u00fdho nemysl\u00ed\u0161,“ poznamenal sm\u011brem k Billovi s \u00fa\u0161klebkem Tom.<\/div>\n
„Bodej\u0165 by ne, kdy\u017e mu Kat narval do palice, \u017ee mus\u00ed m\u00edt sex ka\u017edej den,“ ozvalo se shora, Paul evidentn\u011b Billovu pozn\u00e1mku sly\u0161el. Bill s Tomem se na sebe nech\u00e1pav\u011b pod\u00edvali, o \u010dem to Paul mele. B\u011bhem chvilky zmizely jeho nohy a m\u00edsto nich se v otvoru po m\u0159\u00ed\u017ece objevila Paulova hlava. „Jsem tady, p\u00e1nov\u00e9, je tu p\u011bkn\u00e1 kosa,“ konstatoval vle\u017ee na chladn\u00e9 zemi, „a tma jako v ranci,“ dodal, kdy\u017e se kolem sebe rozhl\u00e9dl. Nevid\u011bl v\u016fbec nic, le\u017eel na spadan\u00e9m podzimn\u00edm list\u00ed. Sv\u00edtit si baterkou bylo prozat\u00edm nebezpe\u010dn\u00e9, tak se soust\u0159edil na to, co ti dva dole d\u011blaj\u00ed. „Tome, te\u010f vyt\u00e1hnem tu t\u0159aso\u0159itku, pak p\u016fjde\u0161 ty, zvl\u00e1dne\u0161 to?“ strachoval se, i s jeho pomoc\u00ed m\u011bl co d\u011blat, aby se vyt\u00e1hl nahoru.<\/div>\n
„V pohod\u011b, posledn\u00ed m\u011bs\u00edc jsem tr\u00e9noval hlavn\u011b ruce,“ ujistil ho Tom, „s provazem to p\u016fjde. Tak poj\u010f,“ k\u00fdvl sm\u011brem k Billovi. „Vylez mi na ramena stejn\u011b jako Paul.“<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Po n\u011bkolika pokusech se kone\u010dn\u011b poda\u0159ilo dostat zp\u011bv\u00e1ka na Tomova ramena, ale te\u010f nastal dal\u0161\u00ed z t\u011b\u017ek\u00fdch \u00fakol\u016f. Na rozd\u00edl od Toma, Bill tr\u00e9novan\u00e9 svaly na ruk\u00e1ch nem\u011bl, tud\u00ed\u017e bylo pot\u0159eba, aby ho Paul naho\u0159e zachytil a pomalu t\u00e1hl nahoru d\u00edrou ven, zat\u00edmco Tom bude pom\u00e1hat zespoda.<\/div>\n
„Podej mi ruce,“ zavolal ti\u0161e Paul. Bill se sice sna\u017eil, ale na ruku sv\u00e9ho nejlep\u0161\u00edho kamar\u00e1da nedos\u00e1hl, byli s Tomem na \u0161patn\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„Tome, m\u016f\u017ee\u0161 se posunout kousek doprava a bl\u00ed\u017e ke zdi?“ po\u017e\u00e1dal kytaristu, sta\u010dilo jen p\u00e1r centimetr\u016f, aby se Paulovy ruky zachytil.<\/div>\n
„Jo, jasn\u011b, p\u0159idr\u017e se-„<\/div>\n
„\u00c1\u00e1\u00e1\u00e1\u00e1!“<\/div>\n
„Co se stalo?“ ozval se vyd\u011b\u0161en\u00fd hlas shora, reaguj\u00edc\u00ed na dvoj\u00ed v\u00fdk\u0159ik, kter\u00fd se n\u00e1hle rozlehl v\u011btrac\u00ed \u0161achtou.<\/div>\n
„Do prdele,“ ulevil si Tom, „Bille, se\u0161 v po\u0159\u00e1dku?“ zji\u0161\u0165oval stav. „Ujela mi noha, jak jsem se cht\u011bl posunout, je tady to debiln\u00ed bl\u00e1to,“ poslal rychlou odpov\u011b\u010f nahoru, zat\u00edmco rozsv\u00edtil baterku, kdy\u017e se mu ji poda\u0159ilo nahmatat na bl\u00e1tiv\u00e9 zemi. S\u00e1m \u017e\u00e1dn\u00e9 zran\u011bn\u00ed nec\u00edtil, ale podle k\u0148u\u010den\u00ed mu bylo jasn\u00e9, \u017ee u Billa to nejsp\u00ed\u0161 tak nebude.<\/div>\n
„Pra\u0161til jsem se do hlavy a\u2026 a\u2026asi m\u00e1m\u2026 zlomenou nohu,“ kone\u010dn\u011b zaskuhral Bill podivn\u011b zkroucen\u00fd na vlhk\u00e9 zemi.<\/div>\n
„Do prdele\u2026“ zazn\u011blo dvojhlasn\u011b. „A jsme v hajzlu,“ dodal Paul.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
autor: Janule<\/strong><\/div>\n
betaread: \u00c1\u010fa<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Janule „Nastav mi stoli\u010dku,“ zahu\u010del Bill, kdy\u017e Paulovy nohy kone\u010dn\u011b zmizely v d\u00ed\u0159e ve strop\u011b. „Jestli m\u011b pust\u00ed\u0161,“ zak\u0148u\u010del, kdy\u017e se k\u0159e\u010dovit\u011b dr\u017eel Tomova krku a upravoval nohu na jeho sepnut\u00fdch rukou, aby se vy\u0161vihl nahoru a zachytil se okraj\u016f otvoru<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[428],"tags":[],"class_list":["post-6926","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-genesis"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6926","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6926"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6926\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6926"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6926"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6926"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}