{"id":6928,"date":"2012-02-19T15:00:00","date_gmt":"2012-02-19T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6909"},"modified":"2012-02-19T15:00:00","modified_gmt":"2012-02-19T14:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-41","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/19\/zeiten-andern-dich-41\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 41."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Co se d\u011bje?“
„Ta p\u00edsni\u010dka,“ \u0159eknu jen a v tu chv\u00edli se mi jasn\u011b vybav\u00ed situace, p\u0159i kter\u00e9 jsem ten song sly\u0161el. Ten polibek v aut\u011b, kdy\u017e jsme byli v Berl\u00edn\u011b. No jasn\u011b! „Mus\u00edm zjistit jej\u00ed n\u00e1zev.“ Urychlen\u011b vstanu a m\u00e1lem Nelly poraz\u00edm na schodech, kdy\u017e se rozute\u010du do pokoje k po\u010d\u00edta\u010di, kde se na str\u00e1nk\u00e1ch r\u00e1dia sna\u017e\u00edm nal\u00e9zt n\u00e1zev pr\u00e1v\u011b hran\u00e9ho songu. „Paramore, the only exception,“ \u0161eptnu s \u00fasm\u011bvem a po t\u011ble se mi rozleje p\u0159\u00edjemn\u00e9 teplo p\u0159i vzpom\u00ednce na ten \u017ehav\u00fd polibek.
„Kv\u016fli \u010demu jsi tak posp\u00edchal?“ p\u0159ijde ke mn\u011b zezadu Nelly a zv\u011bdav\u011b se sna\u017e\u00ed p\u0159es mou ruku nahl\u00e9dnout do po\u010d\u00edta\u010de.
„Hledal jsem jednu p\u00edsni\u010dku.“
„A jakou? Pust\u00ed\u0161 mi j\u00ed?“
„Jo,“ \u0159eknu jen a u\u017e za\u010dnu vyhled\u00e1vat, kde bych si ji mohl poslechnout.
„A co je s tou p\u00edsni\u010dkou?“ p\u0159ijde mezit\u00edm zv\u011bdav\u00fd Gordon, a stoupne si p\u0159esn\u011b za Nelly.
Se zasm\u00e1n\u00edm se po nich ohl\u00e9dnu a s n\u00e1dechem kliknu na play. \u00da\u017easn\u00fd! C\u00edt\u00edm se, jako bych pr\u00e1v\u011b sed\u011bl v tom aut\u011b, a podv\u011bdom\u011b vn\u00edmal ten song. Dokonce si t\u00e9m\u011b\u0159 okam\u017eit\u011b dok\u00e1\u017eu vybavit Tomovu v\u016fni tak jasn\u011b, \u017ee m\u00e1m pocit, jako by tu n\u011bkde vedle m\u011b byl.<\/p>\n

Po asi p\u016fl minut\u011b ale zahl\u00e9dnu, \u017ee se Nelly za\u0161kleb\u00ed a koukne se na Gordona. „Mn\u011b se ta p\u00edsni\u010dka nel\u00edb\u00ed, j\u00e1 jim nerozum\u00edm, co zp\u00edvaj\u00ed. Jdu si hr\u00e1t.“ A stejn\u011b tak rychle, jak to \u0159ekne, vyst\u0159el\u00ed z m\u00e9ho pokoje.
„Tak copak o to, nejhor\u0161\u00ed nen\u00ed, ale ani z n\u00ed nepad\u00e1m na zadek, mo\u017en\u00e1 kdybych znal okolnosti?“ nazna\u010d\u00ed nen\u00e1padn\u011b Gordon a m\u011b to donut\u00ed se jen usm\u00e1t.
„Jen m\u00e1 co do\u010din\u011bn\u00ed s Tomem, to je cel\u00e9. A v\u00ed\u0161 ty co? Taky bych si docela r\u00e1d vyslechl podrobnosti v\u010derej\u0161\u00ed p\u00e1rty,“ oto\u010d\u00edm se k n\u011bmu a pozvednu obo\u010d\u00ed.
„No vlastn\u011b, Nelly \u0159\u00edkala, \u017ee si s n\u00ed m\u00e1m p\u0159ij\u00edt hr\u00e1t, tak\u017ee bych…“ nazna\u010d\u00ed se sm\u00edchem, ale u\u017e ne\u010dek\u00e1, \u017ee ho prudce chyt\u00edm za ruku a jemn\u011b do n\u011bho str\u010d\u00edm, abych ho donutil se posadit.
„Hej!!“ se sm\u00edchem dosedne a vyval\u00ed na m\u011b o\u010di.
„J\u00e1 se taky ze v\u0161eho mus\u00edm zpov\u00eddat, te\u010f se\u0161 na \u0159ad\u011b ty,“ \u0159eknu mil\u00fdm t\u00f3nem a nastra\u017e\u00edm u\u0161i.<\/div>\n

\n
Posledn\u00ed t\u00fdden ve \u0161kole si p\u0159ipad\u00e1m p\u0159\u00edmo \u00fa\u017easn\u011b. Nejen\u017ee v\u00edm, \u017ee brzy bude konec v\u0161emu, ale hlavn\u011b je Tom hrozn\u011b pozorn\u00fd a ka\u017edou volnou chvilku mi v\u011bnuje. U\u017e se ani nezaob\u00edr\u00e1m ot\u00e1zkou, jak to bude po pr\u00e1zdnin\u00e1ch, a\u017e budeme ka\u017ed\u00fd na jin\u00e9 \u0161kole. Ne, netr\u00e1p\u00ed mne to. A pak m\u00e1m strach o tom uva\u017eovat, abych n\u011bco nezak\u0159ikl. N\u011bco nep\u0159ivolal.
Kr\u00e1sn\u00fd pocit mi ov\u0161em hned na to zkaz\u00ed st\u0159eda. Prost\u011b nic hezk\u00e9ho u mne netrv\u00e1 v\u011b\u010dn\u011b! Z rann\u00edho pozdravu Toma m\u00e1m pocit, \u017ee nem\u00e1 jen blbou n\u00e1ladu, ale \u017ee m\u011b i nerad vid\u00ed. Cel\u00fd den se mi vyh\u00fdb\u00e1, a kdy\u017e se ho sna\u017e\u00edm odchytit ve voln\u00e9 chv\u00edli p\u0159ed posledn\u00ed hodinou, abych se ho zeptal, co se stalo, odbude mne jen blbou odpov\u011bd\u00ed, \u017ee nic.
„Nic? V\u017edy\u0165… sna\u017e\u00ed\u0161 se mi vyh\u00fdbat. Co jsem ud\u011blal?“ ned\u00e1 mi to a s prosbou mu kouknu do o\u010d\u00ed.
On ale pohledem uhne. „Bille, nic jsi neprovedl. Ne\u0159e\u0161 to, pros\u00edm. Beztak ti to te\u010f nechci vysv\u011btlovat.“
Z\u016fstanu na jeho chladnou tv\u00e1\u0159 koukat a jedin\u00e9, na co se vzm\u016f\u017eu, je polknout a p\u0159ik\u00fdvnout. „Ok.“
„Nech to b\u00fdt. Jen dneska pot\u0159ebuji b\u00fdt s\u00e1m, fajn?“<\/p>\n

Kdy\u017e ale po posledn\u00edm zvonku vylezu p\u0159ed \u0161kolu, naskytne se mi pohled, jak asi dnes bude Tom tr\u00e1vit \u010das s\u00e1m. Nejen\u017ee p\u0159i telefonov\u00e1n\u00ed vypad\u00e1, \u017ee je dost rozhozen\u00fd, je\u0161t\u011b k n\u011bmu do auta p\u0159ed m\u00fdm zrakem nastoup\u00ed ta blond\u00fdnka. Ta blond\u00fdnka, kterou sv\u00fdm zp\u016fsobem zn\u00e1m, ale ve skute\u010dnosti mi jen n\u011bkoho p\u0159ipom\u00edn\u00e1! Jen st\u00e1le nev\u00edm koho. A potom, kde ta se tady vzala?! S v\u00fddechem si promnu jemn\u011b \u010delo, a kdy\u017e mi Tomovo auto zmiz\u00ed z dohledu, vystoup\u00edm ze st\u00ednu \u0161koly \u00fapln\u011b, abych se vydal na cestu ke \u0161kolce.<\/p>\n

Posledn\u00ed den \u0161koly, co jsem se Toma rad\u011bji u\u017e na nic neptal, jsme s Gordonem na \u0161kole vy\u0159\u00eddili v\u0161echny pap\u00edry kv\u016fli p\u0159echodu do \u0161koly ve Wolmirstedtu a odjeli dom\u016f. M\u00e1m hrozn\u00fd pocit, ale nev\u00edm, co bych m\u011bl d\u011blat. Zavolat mu, kdy\u017e se on, kter\u00fd tuhle situaci nastolil, nepokusil mne dva dny ani pozdravit? Dneska si odjede s Andreasem, pravd\u011bpodobn\u011b i tou blond\u00fdnkou na kemp, a…
Vejdu dom\u016f a za\u010dnu se vyzouvat. Stav\u011bl jsem se je\u0161t\u011b den p\u0159ed m\u00fdm n\u00e1stupem v m\u00edstn\u00edm obch\u016fdku, kde m\u00e1m ka\u017edoro\u010dn\u011b brig\u00e1du. M\u00edrn\u011b se zaraz\u00edm, kdy\u017e je doma naprost\u00e9 ticho.<\/div>\n

„Kde je Nelly?“ nakouknu do kuchyn\u011b, kde zaduman\u011b Gordon sed\u00ed, a nezvedne ani pohled.
„Bal\u00ed si.“
„Aha,“ trochu zdr\u017eenliv\u011b opust\u00edm kuchyni, abych se pod\u00edval za Nelly do pokoje. Je to trochu divn\u00fd. Nelly stejn\u011b tak zaduman\u011b sed\u00ed na posteli a kouk\u00e1 na kus pap\u00edru v ruce. „Nelly, co se d\u011bje?“
„Asi nic. Nev\u00edm, ta\u0165ka mi tohle dal do ruky, a\u0165 si podle toho zabal\u00edm, ale kdy\u017e j\u00e1 nev\u00edm, co se tam p\u00ed\u0161e,“ pokr\u010d\u00ed s povzdechem ram\u00ednky.
„Co\u017ee?“ nev\u011b\u0159\u00edcn\u011b na ni kouknu, pak se jen na pat\u011b oto\u010d\u00edm. „P\u0159ijdu ti hned pomoct, ju? Dej mi chvilku.“ Seb\u011bhnu zase po schodech dol\u016f a op\u0159u se o st\u016fl naproti Gordonovi. „Uv\u011bdomuje\u0161 si, \u017ee Nelly neum\u00ed \u010d\u00edst a ty j\u00ed vraz\u00ed\u0161 seznam, a\u0165 si podle toho zabal\u00ed? Co se stalo?“
Gordon jen pozvedne pohled a chvilku na m\u011b z\u00edr\u00e1, ne\u017e mu asi dojde, co jsem \u0159ekl. „Je\u017ei\u0161i!“ chyt\u00ed se za \u010delo a chce vst\u00e1t, kdy\u017e ho ale zaraz\u00edm.<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
„Pak to s n\u00ed zabal\u00edm. Ty mi prvn\u00ed \u0159ekni, co se stalo.“
„Nic se nestalo.“
„Zbl\u00e1znili jste se v\u0161ichni? Hodl\u00e1te mi v jednom kuse nalh\u00e1vat n\u011bco, co jasn\u011b vid\u00edm? N\u011bco se stalo, co?“
„Jak v\u0161ichni? Bille,“ oslov\u00ed mne s v\u00fddechem a pak jen zavrt\u00ed hlavou, „dej mi \u010das, ne\u017e ti to \u0159eknu, ano?“
„Jak\u00fd \u010das? Gordone, co se d\u011bje?“
„V\u0161echno je v pohod\u011b. P\u0159\u00edsah\u00e1m, \u017ee ti to \u0159eknu co nejd\u0159\u00edve. Jen nem\u016f\u017eu hned. A potom,“ nadechne se a pokus\u00ed se o \u00fasm\u011bv, „necht\u011bl jsi dnes j\u00edt na ten z\u00e1v\u011bre\u010dn\u00fd ve\u010d\u00edrek?“
„Jak m\u016f\u017ee b\u00fdt v\u0161echno v pohod\u011b?“
„Bille, v\u011b\u0159 mi.“
Vydechnu a uhnu pohledem. „Rozmyslel jsem si to. Nechci na ten ve\u010d\u00edrek j\u00edt. A pan\u00ed Schmittov\u00e1 mi te\u010f \u0159\u00edkala, \u017ee m\u00e1m z\u00edtra p\u0159ij\u00edt u\u017e d\u0159\u00edve, cht\u011bl bych se dob\u0159e vyspat.“
„Jak to, \u017ee tam najednou j\u00edt nechce\u0161?“
„Proto\u017ee,“ zav\u00e1h\u00e1m a pokr\u010d\u00edm rameny, „nem\u00e1m d\u016fvod. Tom tam nebude, a i kdyby, m\u011b by tam ur\u010dit\u011b vid\u011bt necht\u011bl.“
„Co se stalo?“
„Jsem hloupej, to je cel\u00fd. Jen Jsem mu v\u011b\u0159il p\u0159\u00edli\u0161 brzy a… nechme to b\u00fdt, to je te\u010f jedno. V\u00edc mne tr\u00e1p\u00ed\u0161 ty.“
„Jdeme pomoct t\u00e9 Nelly, jo?“ nasad\u00ed \u00fasm\u011bv a vstane.<\/p>\n

K ve\u010deru, kdy nad\u0161en\u00e1 Nelly poskakuje po dom\u011b a ukazuje n\u00e1m v\u0161echny v\u011bci, v\u011bt\u0161inou nepot\u0159ebn\u00e9, kter\u00e9 si hodl\u00e1 vz\u00edt je\u0161t\u011b s sebou na t\u00e1bor, a kter\u00e9 j\u00ed pov\u011bt\u0161inou s Gordonem zatrhneme, se mi rozezvon\u00ed telefon. Zara\u017een\u011b z\u016fstanu z\u00edrat na displej, kde blik\u00e1 jm\u00e9no Tom.
Vstanu, abych do\u0161el na chodbu.<\/div>\n

„Ano?“ p\u0159ijmu hovor a trochu nerv\u00f3zn\u011b si za\u010dnu pohr\u00e1vat s kytkou na schodech.
„Bille, cht\u011bl bych se omluvit za ty posledn\u00ed dva dny, ale m\u00e1 to sv\u016fj d\u016fvod. Mohl bych ti je vysv\u011btlit,“ vydechne do telefonu a j\u00e1 jen podr\u017e\u00edm dech.
„Fajn,“ zm\u016f\u017eu se jen.
„Poj\u010f se mnou pros\u00edm na ten \u0161koln\u00ed ve\u010d\u00edrek.“
„Co? Myslel jsem, \u017ee jsi odjel.“
„Pro\u010d bych m\u011bl? Tak p\u016fjde\u0161 pros\u00edm? Mohl bych pro tebe klidn\u011b p\u0159ijet, kdybys pot\u0159eboval.“
„Ale Tome,“ zav\u00e1h\u00e1m a zavrt\u00edm hlavou, „fajn, ale… co bych si m\u011bl vz\u00edt na sebe? Jak\u00fd t\u00e9ma je letos?“
„To nejjednodu\u0161\u0161\u00ed. Inkognito.“
„Tak fajn.“ Jen co to vyslov\u00edm, u\u017e m\u00e1m chu\u0165 vz\u00edt to zp\u011bt. Jak m\u016f\u017eu v\u017edy polevit v tu samou sekundu, co na m\u011b jen promluv\u00ed?!
„Stav\u00edm se pro tebe v sedm.“
„Dob\u0159e, v sedm budu \u010dekat,“ usm\u011bju se, „tak zat\u00edm.“<\/p>\n

V\u00e1hav\u011b se vr\u00e1t\u00edm do ob\u00fdv\u00e1ku, kde zrovna Nelly pob\u00edh\u00e1 s panenkou a p\u0159edv\u00e1d\u00ed s n\u00ed Gordonovi tane\u010dek.
„Copak?“ oto\u010d\u00ed ke mn\u011b Gordon hlavu, kdy\u017e s v\u00fddechem dosednu na gau\u010d.
„Tom chce, abych s n\u00edm \u0161el na ten ve\u010d\u00edrek.“
„Ale myslel jsem, \u017ee…“
„J\u00e1 taky,“ zaraz\u00edm ho a p\u0159ik\u00fdvnu.
„Bille, m\u011bl bys jet. V\u00e1\u017en\u011b.“
„Kam jede\u0161?“ p\u0159ijde ke mn\u011b Nelly. „Rozlou\u010d\u00ed\u0161 se z\u00edtra r\u00e1no se mnou, ne\u017e odjedu?“
„Samoz\u0159ejm\u011b, and\u00edlku,“ usm\u011bju se na Nelly a zastr\u010d\u00edm j\u00ed rozevl\u00e1t\u00e9 vl\u00e1sky za ucho.
„Tak to je dob\u0159e,“ zacul\u00ed se a s panenkou si zase odb\u011bhne hr\u00e1t.
„Sm\u00edm?“ vr\u00e1t\u00edm se k t\u00e9matu s Gordonem.
„Pt\u00e1\u0161 se m\u011b, jestli sm\u00ed\u0161? Samoz\u0159ejm\u011b jdi, a\u0165 t\u011b vid\u00edm u\u017e p\u0159ipraven\u00fdho,“ \u0161\u0165ouchne do mne s \u00fasm\u011bvem.<\/p>\n

V\u00e1\u017en\u011b mne zar\u00e1\u017e\u00ed, co se mohlo st\u00e1t, \u017ee se chov\u00e1 tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b, ale nejsp\u00ed\u0161 to z n\u011bj u\u017e dnes nedostanu. „Dob\u0159e, Tom pro mne p\u0159ijede v sedm. Zkus\u00edm n\u011bco vymyslet, abych se do r\u00e1na dostal domu, anebo abych se vyskytoval r\u00e1no v Magdeburku, abych se mohl s Nelly rozlou\u010dit.“
„Bille, a\u0165 tak \u010di tak, pochybuji, \u017ee dnes v noci budu sp\u00e1t, tak\u017ee kdybys kdykoliv pot\u0159eboval, i b\u011bhem noci, klidn\u011b zavolej, ano?“
„V\u00e1\u017en\u011b bude\u0161 v pohod\u011b?“ zept\u00e1m se opatrn\u011b, kdy\u017e pr\u00e1v\u011b nejsp\u00ed\u0161 nev\u011bdomky zm\u00edn\u00ed, \u017ee dnes v noci nebude sp\u00e1t.
„Jasn\u011b.“
„Ok.“ Starostliv\u011b si ho prohl\u00e9dnu a pak se usm\u011bju na Nelly: „Nelly pom\u016f\u017ee\u0161 mi vymyslet, co na sebe?“<\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam „Co se d\u011bje?“„Ta p\u00edsni\u010dka,“ \u0159eknu jen a v tu chv\u00edli se mi jasn\u011b vybav\u00ed situace, p\u0159i kter\u00e9 jsem ten song sly\u0161el. Ten polibek v aut\u011b, kdy\u017e jsme byli v Berl\u00edn\u011b. No jasn\u011b! „Mus\u00edm zjistit jej\u00ed n\u00e1zev.“ Urychlen\u011b vstanu a m\u00e1lem<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6928","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6928","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6928"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6928\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6928"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6928"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6928"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}