{"id":6938,"date":"2012-02-17T15:00:00","date_gmt":"2012-02-17T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6919"},"modified":"2012-02-17T15:00:00","modified_gmt":"2012-02-17T14:00:00","slug":"yours-to-hold","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/17\/yours-to-hold\/","title":{"rendered":"Yours To Hold"},"content":{"rendered":"
autor: Lauinka<\/p>\n

<\/strong> Ahoj twinces\u0165\u00e1ci, jsem tu op\u011bt s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou. Je to trochu pozitivn\u00ed. A kone\u010dn\u011b tu m\u00e1te i dobr\u00fd konec. Pov\u00eddka je v\u011bnovan\u00e1 m\u00e9 drah\u00e9 Doris, kter\u00e1 se do m\u011b obula kv\u016fli Understanding a cht\u011bla napsat kompenzaci, tak ji tu m\u00e1. Jinak\u2026 jak u\u017e u m\u011b b\u00fdv\u00e1 zvykem, inspiraci jsem op\u011bt na\u0161la v p\u00edsni\u010dce, tentokr\u00e1t od Skillet se stejnojmenn\u00fdm n\u00e1zvem, Yours to hold. \ud83d\ude42 Tak douf\u00e1m, \u017ee si pov\u00eddku u\u017eijete a bude se v\u00e1m l\u00edbit. Pozn\u00e1mka k rozboru vran, ti, co m\u011b u\u017e n\u011bjak\u00fd ten p\u00e1tek znaj\u00ed, asi moc dob\u0159e tu\u0161\u00ed, \u017ee pr\u00e1v\u011b vr\u00e1ny jsou m\u00fdm symbolem v\u0161eho \ud83d\ude42 Trochu ujet\u00e9, p\u0159ipou\u0161t\u00edm, ale miluju je. Jen abyste se nedivili, \u017ee se nad nimi v pov\u00eddce pozastavuju. Dost kec\u016f, u\u017eijte si to a budu i moc r\u00e1da za n\u011bjak\u00fd ten moment\u00ed\u010dek, a\u0165 u\u017e pozitivn\u00ed nebo negativn\u00ed. Va\u0161e Lauinka \ud83d\ude42
<\/em><\/p>\n

Sed\u011bl na vysok\u00e9 zdi, v ruce t\u0159\u00edmal tu\u017eku a zlehka j\u00ed p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl po pap\u00ed\u0159e, kter\u00fd m\u011bl v kl\u00edn\u011b. Chodil sem ka\u017ed\u00fd den a jen kreslil. Byly to jen hrub\u00e9 \u010drty, ale p\u0159esto byly dokonal\u00e9. Chodil sem, proto\u017ee jen tady bylo ticho a klid. Jen tady se mohl v\u0161emu odevzdat. \u010cemu vlastn\u011b? Vzpom\u00ednk\u00e1m nebo nad\u011bj\u00edm? Mo\u017en\u00e1. Mo\u017en\u00e1 jen doufal, \u017ee dok\u00e1\u017ee zapomenout, sm\u00ed\u0159it se. Sm\u00ed\u0159it se smrt\u00ed svoj\u00ed matky, mo\u017en\u00e1 se sm\u00ed\u0159it s\u00e1m se sebou. Sv\u016fj pohled up\u00edral do d\u00e1lky nebo na oblohu, kde krou\u017eila hejna pt\u00e1k\u016f. Byl s nimi, alespo\u0148 sv\u00fdmi my\u0161lenkami ur\u010dit\u011b. Sledoval, jak ladn\u011b m\u00e1vaj\u00ed k\u0159\u00eddly, jak si chod\u00ed odpo\u010dinout a \u0161t\u011bbetat na prot\u011bj\u0161\u00ed b\u0159\u00edzu. Musel se usm\u00e1t. Rychle obr\u00e1til list pap\u00edru a kreslil obraz, jen\u017e se mu tak kr\u00e1sn\u011b r\u00fdsoval p\u0159ed o\u010dima. Rychl\u00fdmi, ale p\u0159esn\u00fdmi pohyby ruky zakresloval postavy \u010dern\u00fdch vran, tak \u010dern\u00fdch jako uhel. Miloval je. P\u0159esn\u011b vyjad\u0159ovaly jeho pocity, kter\u00e9 se v n\u011bm doslova praly. Tolik zobrazovaly jeho pocity hluboko v sob\u011b. Hluboko v srdci. Nikdy mu pitom\u00e9 vr\u00e1ny nep\u0159i\u0161ly tak zaj\u00edmav\u00e9 jako te\u010f. V\u0161\u00edmal si snad v\u0161ech detail\u016f. P\u016fsobily tak ladn\u011b, jist\u011b. M\u011bly snad v\u011bt\u0161\u00ed v\u00fdznam, ne\u017e by si kdo pomyslel. V jejich letu bylo tolik n\u011b\u017enosti, lehkosti a smyslnosti. Celkov\u011b p\u016fsobily stra\u0161n\u011b tajemn\u011b a zraniteln\u011b, mo\u017en\u00e1 i marniv\u011b. P\u0159esto tolik lid\u00ed k nim chov\u00e1 nen\u00e1vist, mo\u017en\u00e1 strach. Ale pro toho kluka byly dokonal\u00e9.<\/p>\n

Zlehka se usm\u00e1l na sv\u016fj nov\u00fd v\u00fdtvor, podepsal ho velk\u00fdm T s te\u010dkou a zalo\u017eil jej k ostatn\u00edm obr\u00e1zk\u016fm. Povzdechl si. Jak t\u011b\u017ek\u00e9 je n\u011bkoho ztratit? Ka\u017ed\u00fdm dnem n\u011bco nebo n\u011bkoho ztr\u00e1c\u00edme, ale tohle bylo jin\u00e9. Z\u016fstal s\u00e1m na v\u0161echno. Na \u017eivot, na sv\u011bt. Cht\u011bl za\u010d\u00edt znovu, ale jak? Kde vlastn\u011b? Pot\u0159eboval n\u011bjak\u00fd z\u00e1chytn\u00fd bod, nebyl p\u0159ipraven\u00fd na to, protloukat se v\u0161emi n\u00e1strahami s\u00e1m. M\u011bl sice kamar\u00e1dy, to ano, ale i ti m\u011bli sv\u016fj vlastn\u00ed \u017eivot, bylo na \u010dase postavit se na vlastn\u00ed nohy. Jak t\u011b\u017ek\u00e9. Zrovna, kdy\u017e u\u017e cht\u011bl sesko\u010dit a j\u00edt dom\u016f, spat\u0159il vch\u00e1zet osobu. Dlouh\u00fd \u010dern\u00fd kab\u00e1t a\u017e k zemi, \u010dern\u00e9 dlouh\u00e9 vlasy hal\u00edc\u00ed jeho tv\u00e1\u0159, p\u0159esto v\u0161ak poznal, \u017ee je to kluk. Z\u016fstal nehnut\u011b sed\u011bt na z\u00eddce a jen sledoval. To um\u011bl ze v\u0161eho nejl\u00edp. Cht\u011bl vid\u011bt jeho tv\u00e1\u0159, ale nedok\u00e1zal ji zachytit, a to ani na moment ne. Zaj\u00edmal ho, ta magi\u010dnost, co z n\u011bj s\u00e1lala jako z t\u011bch \u010dern\u00fdch stvo\u0159en\u00ed kolem. R\u00e1zem neexistovalo nic, jen ten kluk sedaj\u00edc\u00ed si k jednomu z n\u00e1hrobk\u016f. Nev\u0161iml si jej. Ned\u00edval se. T\u0159eba ani necht\u011bl. Lehce se pousm\u00e1l, vyt\u00e1hl rychle tu\u017eku a op\u011bt \u010drtal. Snad se na pap\u00edr ani ned\u00edval, hltal ka\u017ed\u00fd z\u00e1hyb, ka\u017edi\u010dk\u00fd detail. P\u0159istihl se, jak se usm\u00edval, jak neuv\u011b\u0159iteln\u00e9. Po jak dlouh\u00e9 dob\u011b vlastn\u011b? Netu\u0161il.<\/div>\n

\n
Ani netu\u0161il, jak dlouho se jen d\u00edval a kreslil, ani netu\u0161il, kolik pap\u00edr\u016f pokreslil. Nedok\u00e1zal se ani na vte\u0159inu odtrhnout, nebylo ani kam sp\u011bchat. Pro\u010d? Doma jej stejn\u011b \u010dekalo ticho, kter\u00e9 bylo i tady. Nem\u011bl pojem o \u010dase, ale kdy\u017e se mlad\u00fd kluk postavil a vydal se pomalu na cestu pry\u010d ze h\u0159bitova, op\u011bt posmutn\u011bl. Sledoval ka\u017ed\u00fd jeho krok. Ned\u00edval se na n\u011bj, jen p\u0159ed sebe zachumlan\u00fd ve sv\u00e9m dlouh\u00e9m kab\u00e1t\u011b, ztracen v my\u0161lenk\u00e1ch. Pro\u010d ho tak upoutal? Co vlastn\u011b? Mo\u017en\u00e1 to, \u017ee zjistil, \u017ee nen\u00ed s\u00e1m. \u017de nen\u00ed jedin\u00fd zni\u010den\u00fd, ztracen\u00fd. Sledoval jeho z\u00e1da tak dlouho, dokud mu nezmizela z dohledu. Pak sesko\u010dil na zem, vzal si desky a pomalu se vyd\u00e1val k domovu. Vzpom\u00ednal na toho kluka, bylo to bl\u00e1znovstv\u00ed. Neznal ho, ani ho vlastn\u011b nevid\u011bl, p\u0159esto v\u011bd\u011bl, \u017ee mus\u00ed b\u00fdt n\u00e1dhern\u00fd. Dokonal\u00fd a perfektn\u00ed. S touto my\u0161lenkou i ul\u00e9hal, u srdce jej net\u00ed\u017eilo. Snad poprv\u00e9 po dvou m\u011bs\u00edc\u00edch kone\u010dn\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b spal. Kone\u010dn\u011b us\u00ednal s nad\u011bj\u00ed na lep\u0161\u00ed z\u00edt\u0159ky. Ten kluk, stejn\u011b temn\u00fd jako v\u0161echno, co bylo v n\u011bm, dok\u00e1zal pohnout s jeho du\u0161\u00ed. S jeho srdcem. Zaj\u00edmal ho, p\u0159itahoval.<\/p>\n

Kdy\u017e se na druh\u00fd den probouzel, bylo kr\u00e1sn\u00e9 slune\u010dn\u00e9 r\u00e1no. Jen ti\u0161e le\u017eel s otev\u0159en\u00fdma o\u010dima na pol\u0161t\u00e1\u0159i a p\u0159edstavoval si. Brouzdal n\u011bkde hluboko ve sv\u00fdch snech. Uv\u011bdomoval si, jak bl\u00edzko mu byl, ale z\u00e1rove\u0148 tak p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b daleko. V\u017edy\u0165 on neznal ani jeho jm\u00e9no. Ani nev\u011bd\u011bl, \u017ee tam sed\u00ed a pozoruje jej, \u017ee existuje. Tak moc by mu cht\u011bl podat pomocnou ruku, \u0159\u00edct mu, jak v\u0161e bude dobr\u00e9. D\u00e1t mu stejn\u011b obrovskou nad\u011bji, jako on jemu u\u017e jen sv\u00fdm p\u0159\u00edchodem. S \u00fasm\u011bvem op\u011bt zav\u0159el o\u010di a nechal se kol\u00e9bat p\u0159edstavami o jeho tv\u00e1\u0159i, o\u010d\u00edch. Snad i c\u00edtil pod prsty jemnost jeho k\u016f\u017ee. Bl\u00e1znil. Ztr\u00e1cel se v tom, ale op\u011bt za\u010d\u00ednal v\u011b\u0159it a \u017e\u00edt. Cht\u011bl tu pro n\u011bj b\u00fdt, kdy\u017e bude pot\u0159ebovat. Kdy\u017e se bl\u00ed\u017eilo poledne, sesb\u00edral se kone\u010dn\u011b z postele. Dal si jen rychlou sprchu, vzal svoje desky, kam p\u0159idal nov\u00e9 pap\u00edry a vydal se na sv\u00e9 m\u00edste\u010dko. Vyhoupl se na ze\u010f a d\u00edval se. Nic mu nep\u0159i\u0161lo zaj\u00edmav\u00e9, nic, co by mohl kreslit. Nebyl tu on, popravd\u011b, \u0161el sem kv\u016fli n\u011bmu. Aby jej znovu spat\u0159il, doufal, \u017ee p\u0159ijde. Modlil se.<\/p>\n

Slunce se u\u017e pomalou lou\u010dilo a i on se lou\u010dil s nad\u011bj\u00ed, \u017ee \u010dekal a doufal marn\u011b. Na jeho du\u0161i se pomalu nesl \u010dern\u00fd st\u00edn beznad\u011bje. Kdy\u017e usly\u0161el lehk\u00e9 kroky, zastavil se mu dech. Oto\u010dil se. R\u00e1zem v\u0161echny st\u00edny zmizely a na jeho rtech se op\u011bt objevil \u00fasm\u011bv. Byl tu. On p\u0159i\u0161el, v\u00e1\u017en\u011b. Bezdechu se na n\u011bj d\u00edval, op\u011bt m\u011bl kab\u00e1t a \u010dern\u00e9 vlasy mu spadaly do obli\u010deje. \u0160el pomal\u00fdmi kroky, ruce hluboko v kaps\u00e1ch. C\u00edtil tu bolest, beznad\u011bj. Tolik smutku z n\u011bj sr\u0161elo. Op\u011bt na chv\u00edli poc\u00edtil ten pocit, jak\u00e9 je neb\u00fdt na sv\u011bt\u011b s\u00e1m. Nedok\u00e1zal z n\u011bj spustit o\u010di, jen se d\u00edval. Tak moc cht\u011bl n\u011bco \u0159\u00edct, oslovit jej, ale jak? Co \u0159\u00edct? Necht\u011bl jej od sebe odehnat, necht\u011bl \u0159\u00edct nic nevhodn\u00e9ho. Nakonec se jeho \u00fasta zav\u0159ela beze slova, jen s lehk\u00fdm v\u00fddechem. Ztr\u00e1cel se v tom, ztr\u00e1cel se ve sv\u00fdch my\u0161lenk\u00e1ch. Sledoval jej, kdy\u017e lehce usedl na n\u00e1hrobek, a dlan\u00ed p\u0159ejel po zlat\u00e9m p\u00edsmu vyryt\u00e9m do pomn\u00edku. Pro\u017e\u00edval tu bolest s n\u00edm. Sledoval bledou ruku, jak pomalu couvala zp\u00e1tky. D\u00edval se jak, zap\u00e1lil dv\u011b sv\u00ed\u010dky. P\u0159iv\u0159el o\u010di, c\u00edtil bolest, jakou musel c\u00edtit, p\u0159esn\u011b v\u011bd\u011bl. Ch\u00e1pal.<\/p>\n

Kdy\u017e se ten tajemn\u00fd kluk op\u0159el tv\u00e1\u0159\u00ed o chladn\u00fd k\u00e1men, kone\u010dn\u011b jej spat\u0159il. M\u011bl pocit, \u017ee mus\u00ed omdl\u00edt. Tak bled\u00e1 tv\u00e1\u0159, pln\u00e1 smutku, zoufalstv\u00ed. Velk\u00e9 hn\u011bd\u00e9 o\u010di zalit\u00e9 snad milionem drobn\u00fdch kr\u016fp\u011bj\u00ed, je\u017e se sn\u00e1\u0161ely dol\u016f. Vp\u00edjely se hluboko do zem\u011b. Ned\u00edval se, nev\u011bd\u011bl. Tak moc tam cht\u011bl j\u00edt a obejmou jej. Ale nemohl, ne\u0161lo to, b\u00e1l se. Sledoval rty semknut\u00e9 v bolestn\u00e9 k\u0159e\u010di. C\u00edtil \u00fazko. P\u00edchalo jej a\u017e u srdce. Je\u0161t\u011b ned\u00e1vno se c\u00edtil p\u0159esn\u011b tak jako on. Klouzal po jeho tv\u00e1\u0159i, sna\u017eil se naj\u00edt alespo\u0148 n\u011bjak\u00e1 slova \u00fat\u011bchy. Nena\u0161el nic, jen pr\u00e1zdn\u00fd list pap\u00edru, tu\u017eku a odhodl\u00e1n\u00ed zhotovit ten obraz, co tkv\u011bl p\u0159ed n\u00edm. Kreslil rychl\u00fdmi pohyby ruky, jako u\u017e snad milionkr\u00e1t p\u0159edt\u00edm. Jen dnes jeho ruku vedlo n\u011bco nadpozemsk\u00e9ho. Jako by to byla ta nejnorm\u00e1ln\u011bj\u0161\u00ed v\u011bc v \u017eivot\u011b. Netrvalo to dlouho. Jen chv\u00edli. Vykreslil v\u0161echny detaily, v\u0161echny drobnosti, kter\u00e9 mu bily do o\u010d\u00ed. Napsal tam velk\u00e9 T s te\u010dkou a op\u011bt obr\u00e1zek pe\u010dliv\u011b uschoval mezi dal\u0161\u00edmi. V jednoduchosti je kr\u00e1sa a on s\u00e1m nedok\u00e1zal uv\u011b\u0159it, co tu\u017eka dok\u00e1\u017ee. Z\u00e1zraky, mo\u017en\u00e1, \u017ee je dok\u00e1zal ten kluk. Mo\u017en\u00e1 n\u011bco vy\u0161\u0161\u00edho nad nimi.<\/p>\n

Nedok\u00e1zal jen tak sed\u011bt a sledovat tu bolest. Sesko\u010dil na zem, rukama si opr\u00e1\u0161il zadek a pomal\u00fdmi kroky se bl\u00ed\u017eil k n\u011bmu. Netu\u0161il, co \u0159ekne, co ud\u011bl\u00e1, ale \u0161el vst\u0159\u00edc tomu klukovi. Srdce snad i vynech\u00e1valo \u00fadery, jak nerv\u00f3zn\u00ed byl. D\u0159\u00edve po klubech flirtoval s jakoukoliv holkou, nestyd\u011bl se. Moc dob\u0159e v\u011bd\u011bl, \u017ee nem\u00e1 za co. A najednou se tak b\u00e1l jeho reakce. Tak moc mu z\u00e1le\u017eelo na tom ud\u011blat dojem, zaujmout jej. Do\u0161el a\u017e za n\u011bj, pak se nadechl, p\u0159iv\u0159el o\u010di a poprv\u00e9 na n\u011bj promluvil.<\/div>\n

„And\u011bl\u00e9 by nem\u011bli plakat.“ \u0160pitl ti\u0161e s pohledem up\u0159en\u00fdm na jeho z\u00e1da. Doufal, v duchu se modlil, prosil. Byl by schopen upsat du\u0161i \u010f\u00e1blu. Ten \u010dernovlas\u00fd kluk se jen prudce oto\u010dil a vyd\u011b\u0161en\u011b na n\u011bj koukal. C\u00edtil pohled klouzaj\u00edc\u00ed po jeho tv\u00e1\u0159i, po jeho p\u0159\u00ed\u0161ern\u011b velk\u00e9m oble\u010den\u00ed. C\u00edtil to v\u0161ude, jako miliony rentgen\u016f, co se sna\u017e\u00ed objevit n\u011bco skryt\u00e9ho uvnit\u0159 morku kost\u00ed. C\u00edtil se tak zvl\u00e1\u0161tn\u011b. Ale nechal se ho d\u00edvat, nechal to cel\u00e9 bez odpov\u011bdi.<\/p>\n

„A co kdy\u017e si and\u011bl\u00e9 zlom\u00ed sv\u00e1 k\u0159\u00eddla, co pak?“ Utkv\u011bl pohledem na jeho o\u010d\u00edch. Vp\u00edjel se do nich. Opl\u00e1celi si pohled tak dlouho.<\/div>\n

„Pak p\u0159ijde n\u011bkdo, kdo je zase oprav\u00ed, aby mohli l\u00e9tat.“ Tom se sna\u017eil \u010d\u00edst v jeho o\u010d\u00edch. Sna\u017eil se v nich naj\u00edt odpov\u011bdi. \u010cas pomalu plynul a oni st\u00e1li naproti sob\u011b, neschopni mluvit, neschopni uva\u017eovat. Tom se lehce usm\u00e1l, kdy\u017e vid\u011bl usychat slzy na tv\u00e1\u0159i sv\u00e9ho and\u011bla. L\u00ed\u010didla se sice rozp\u00edjela snad po cel\u00e9 tv\u00e1\u0159i, ale i p\u0159esto byl n\u00e1dhern\u00fd. P\u0159esto byl dokonal\u00fd.<\/div>\n
„Nikdo nevid\u00ed, nikdo nechce vid\u011bt.“ Zakroutil \u010dernovl\u00e1sek hlavou a sklopil svoji tv\u00e1\u0159. Tom se jen lehce pousm\u00e1l a dv\u011bma prsty si jeho tv\u00e1\u0159 zase zvedl.<\/div>\n
„J\u00e1 se d\u00edv\u00e1m a vid\u00edm. Nejsi na tomhle sv\u011bt\u011b s\u00e1m, vid\u011bl jsem t\u011b tu u\u017e v\u010dera, ale\u2026 nev\u0161iml sis m\u011b. Cht\u011bl jsem za tebou j\u00edt, ale nep\u0159i\u0161lo mi to moc vhodn\u00e9.“ Tomova ruka pustila jeho tv\u00e1\u0159, ale p\u0159esto spo\u010dinula na m\u00edst\u011b.<\/div>\n
„J\u00e1 se d\u00edval, vid\u011bl jsem t\u011b. Doufal jsem, \u017ee bude\u0161 moj\u00ed nad\u011bj\u00ed, \u017ee m\u011b zachr\u00e1n\u00ed\u0161. Necht\u011bl jsem zni\u010dit tvoje d\u00edlo.“ Mluvil pomalu, lehce a tak n\u011b\u017en\u011b. Tom se musel od srdce zasm\u00e1t, p\u0159ipadal si jako ten nej\u0161\u0165astn\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk na sv\u011bt\u011b.<\/p>\n

„To tys zachr\u00e1nil m\u011b. Dal jsi mi nad\u011bji op\u011bt \u017e\u00edt, nad\u011bji, \u017ee nejsem s\u00e1m. Nezn\u00e1m ani tvoje jm\u00e9no, a p\u0159esto v\u00edm, \u017ee jsi sem p\u0159i\u0161el pro moji du\u0161i, pro moje srdce.“ Usm\u00e1li se jeden na druh\u00e9ho.<\/div>\n

„Jsem Bill.“ Tom \u0161\u00edlel z toho medov\u00e9ho hlasu, z v\u011bt, je\u017e mu padaly na jazyk. Jako by to ani nebyl on. Jako by jej n\u011bkdo vedl. N\u011bkdo musel propojit jejich osudy.<\/div>\n
„J\u00e1 Tom.“ Usm\u00e1l se na \u010dernovl\u00e1ska a lehce jej vzal za ruku. Po dlouh\u00e9 dob\u011b dok\u00e1zal o\u010di od sv\u00e9ho and\u011bla odtrhnout a pod\u00edval se na n\u00e1hrobek.<\/div>\n
„Rodi\u010de?“ \u0160pitl ti\u0161e a jeho ruku stiskl v\u00edc, kdy\u017e spat\u0159il op\u011bt slzy v jeho o\u010d\u00edch. Necht\u011bl, aby plakal.<\/div>\n
„Byli hodn\u011b nemocn\u00ed, bylo to dlouh\u00e9 tr\u00e1pen\u00ed, v\u00edm, \u017ee se te\u010f maj\u00ed o mnoho l\u00edp.“ Lehce se pousm\u00e1l a i on Tomovu ruku v\u00edce stiskl.<\/div>\n
„Nebudu \u0159\u00edkat, \u017ee to bude dobr\u00e9, v\u00edm, jak se c\u00edt\u00ed\u0161. Ned\u00e1vno jsem p\u0159i\u0161el o mamku, otce jsem nikdy nepoznal a\u2026 z\u016fstal jsem s\u00e1m.“ Sna\u017eil se mluvit klidn\u011b, p\u0159esto jeho hlas p\u0159eskakoval.<\/div>\n
„Je mi to moc l\u00edto, Tome.“ Za\u0161eptal lehce a objal ho kolem ramen. Tom nev\u00e1hal ani vte\u0159inu a jeho objet\u00ed op\u011btoval. Takhle spo\u010dinuli snad hodiny, ani jeden nikam nesp\u011bchal. Byli pro sebe nad\u011bj\u00ed.<\/div>\n
„To m\u011b taky, ani nev\u00ed\u0161 jak moc.“ Lehce hladil jeho z\u00e1da a tiskl si jej v\u00edce k sob\u011b. U\u017e nikdy necht\u011bl pustit jeho huben\u00e9 t\u011blo od toho sv\u00e9ho. Cht\u011bl ho chr\u00e1nit, podat mu pomocnou ruku.<\/div>\n
„Je ironi\u00ed osudu potkat svoji vysn\u011bnou l\u00e1sku tady? V m\u00edst\u011b bolesti, smutku a odpo\u010dinku? Nebo\u2026 je to dal\u0161\u00ed zkou\u0161ka jak obst\u00e1t?“ Bill ti\u0161e mluvil do Tomovy velik\u00e9 mikiny. Tv\u00e1\u0159\u00ed se op\u00edral o jeho rameno a m\u011bl zav\u0159en\u00e9 o\u010di. P\u0159edstavoval si, \u017ee jsou jinde, \u017ee se potkali na jin\u00e9m m\u00edst\u011b.<\/p>\n

„Nev\u00edm, co to je, ale dal jsi mi nov\u00fd d\u016fvod \u017e\u00edt.“ Lehce se rty ot\u0159el o jeho tv\u00e1\u0159. Byla hebk\u00e1, p\u0159esn\u011b tak, jak si ji vysnil. Nedoufal, \u017ee by tohle mohla b\u00fdt pravda. Nemohl uv\u011b\u0159it, \u017ee se to d\u011bje, \u017ee je to pravda. A pokud je to sen, necht\u011bl se nikdy probudit.<\/p>\n

„Nem\u016f\u017eu uv\u011b\u0159it, \u017ee\u2026“ Nesta\u010dil ani dokon\u010dit v\u011btu, to Bill\u016fv ukazov\u00e1k jej uti\u0161il.<\/div>\n

„P\u0161\u0161t, ne\u0159\u00edkej nic.“ Zakroutil hlavou, usm\u00edvaj\u00edc se. V\u011bd\u011bl, \u017ee je p\u0159ipraven\u00fd za\u010d\u00edt znovu. \u017de jeho st\u00edny na du\u0161i dok\u00e1\u017ee odehnat jedin\u011b Tom. M\u011bli stejn\u011b napsan\u00fd osud, ale spolu jej dok\u00e1zali zm\u011bnit.<\/div>\n
„Tak moc bych cht\u011bl\u2026“<\/div>\n
„Tak to ud\u011blej, Tome.“ Bill p\u0159iv\u0159el o\u010di. V\u011bd\u011bl, co chce \u0159\u00edct, myslel na to sam\u00e9. Jejich rty si kr\u00e1tily vzd\u00e1lenost, a\u017e se o sebe nakonec ot\u0159ely v lehk\u00e9m polibku. Tak lehk\u00e9m jako perut\u011b vran l\u00e9taj\u00edc\u00edch kolem nich. Oba se usm\u00edvali, oba za\u010d\u00ednali znovu. Spolu. U\u017e\u00edvali si polibky, tak sladk\u00e9, ho\u0159k\u00e9, bolestn\u00e9, p\u0159esto neskute\u010dn\u011b proc\u00edt\u011bn\u00e9. Trvaly snad roky, snad miliony let, nedok\u00e1zali se od sebe odtrhnout. Necht\u011bli, b\u00e1li se. Pevn\u011b se k sob\u011b tiskli, obj\u00edmali sv\u00e1 t\u011bla. U\u017e tu nebyl smutek, \u017eal ani bolest. Jen \u010dist\u00e1 l\u00e1ska, d\u016fv\u011bra, chu\u0165 za\u010d\u00edt znovu. Byli tu pro sebe, byli ochotni se podr\u017eet. Byli ochotn\u00ed p\u0159ij\u00edmat nov\u00e9 z\u00edt\u0159ky, i bolestn\u00e9, ale i radostn\u00e9. A kdy\u017e se pomalu na oblohu dost\u00e1val m\u011bs\u00edc, rozhodli se odej\u00edt.<\/p>\n

Ruku v ruce opou\u0161t\u011bli m\u011bstsk\u00fd h\u0159bitov. U\u017e ne se slzami, ale s \u00fasm\u011bvem. U\u017e ne s bolest\u00ed v srdci, ale l\u00e1skou, klidem a odhodl\u00e1n\u00edm poddat se nov\u00e9mu, nepoznan\u00e9mu. A stejn\u011b tak, jako oni odch\u00e1zeli vst\u0159\u00edc nov\u00fdm z\u00edt\u0159k\u016fm, i dv\u011b b\u00edl\u00e9 holubice jak \u010dist\u011b padl\u00fd sn\u00edh se vznesly ku nebes\u016fm. Ka\u017ed\u00e1 z jednoho konce h\u0159bitova, ka\u017ed\u00e1 jinou cestou, ale stejn\u00fdm sm\u011brem. Zmizely n\u011bkde ve v\u00fd\u0161k\u00e1ch, v\u011bd\u011bly, \u017ee u\u017e m\u016f\u017eou j\u00edt, u\u017e nebude pot\u0159eba jejich bystr\u00e9ho zraku. Oni se o sebe postaraj\u00ed. Navz\u00e1jem tvo\u0159\u00ed n\u011bco tak siln\u00e9ho, jak jen dva zamilovan\u00ed mohou tvo\u0159it.<\/p>\n

autor: Lauinka<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Lauinka Ahoj twinces\u0165\u00e1ci, jsem tu op\u011bt s dal\u0161\u00ed jednod\u00edlnou. Je to trochu pozitivn\u00ed. A kone\u010dn\u011b tu m\u00e1te i dobr\u00fd konec. Pov\u00eddka je v\u011bnovan\u00e1 m\u00e9 drah\u00e9 Doris, kter\u00e1 se do m\u011b obula kv\u016fli Understanding a cht\u011bla napsat kompenzaci, tak ji tu m\u00e1.<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6938","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6938","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6938"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6938\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6938"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6938"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6938"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}