{"id":694,"date":"2018-03-10T16:00:00","date_gmt":"2018-03-10T15:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=688"},"modified":"2018-03-10T16:00:00","modified_gmt":"2018-03-10T15:00:00","slug":"scar-tissue-5","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2018\/03\/10\/scar-tissue-5\/","title":{"rendered":"Scar Tissue 5."},"content":{"rendered":"
autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Pijavice<\/strong><\/div>\n
\n

„Tome, pros\u00edm t\u011b\u2026 otev\u0159i,“ \u017e\u00e1dal ho \u00fap\u011bnliv\u011b Bill a tiskl sv\u00e9 dlan\u011b a ucho na lak koupelnov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Zevnit\u0159 se oz\u00fdval Tom\u016fv srdce dr\u00e1saj\u00edc\u00ed, k\u0159e\u010dovit\u00fd ka\u0161el a Bill byl nucen naslouchat zvuk\u016fm Tomova zvracen\u00ed, kdy\u017e te\u010f v koupeln\u011b vyprazd\u0148oval obsah sv\u00e9ho \u017ealudku do z\u00e1chodov\u00e9 m\u00edsy.<\/p><\/div>\n

Bill zav\u0159el o\u010di a s povzdechem ze sebe vypravil. „Tome\u2026 pros\u00edm, chci ti jen pomoci\u2026“<\/div>\n
Pov\u011bt\u0161inou, kdy\u017e Toma takhle p\u0159epadl jeden z jeho pravideln\u00fdch z\u00e1chvat\u016f nevolnosti, by si Bill k n\u011bmu klekl na studen\u00e9 dla\u017edice koupelnov\u00e9 podlahy, p\u0159idr\u017eoval by jeho dlouh\u00fd, blon\u010fat\u00fd ohon a sna\u017eil se dr\u017eet ho Tomovi pry\u010d z tv\u00e1\u0159e. Kdy\u017e pak bylo po v\u0161em, Tom by si zt\u011b\u017eka op\u0159el hlavu o Bill\u016fv hrudn\u00edk a zhroutil by se do bezpe\u010dn\u00e9 a v\u0161eobj\u00edmaj\u00edc\u00ed n\u00e1ru\u010de sv\u00e9ho chot\u011b, nechaje se ut\u00e1p\u011bt jej\u00edm teplem. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed by m\u011bl Bill sympatie a soucit s ka\u017ed\u00fdm, kdo musel takhle potupn\u011b zvracet, ale v Tomov\u011b p\u0159\u00edpad\u011b ho to bolelo o to v\u00edc, kdy\u017e vid\u011bl, jak je proti tomu Tom bezmocn\u00fd a jak ho to vysiluje. N\u00e1hl\u00e9 a n\u00e1siln\u00e9 z\u00e1chvaty nevolnosti jej neskute\u010dn\u011b vy\u010derp\u00e1valy a neb\u00fdvalo v\u00fdjimkou, \u017ee ti dva spolu na podlaze str\u00e1vili i deset, patn\u00e1ct minut, ne\u017e se byl Tom op\u011bt schopen postavit na nohy, a op\u00edraje se o Billovo r\u00e1m\u011b, se nechal odvl\u00e9ct na sv\u00e9 l\u016f\u017eko.<\/div>\n
\n

Tentokr\u00e1t v\u0161ak za sebou Tom dve\u0159e zamkl, z \u010deho\u017e bylo Billovi b\u00eddn\u011b hned dvojn\u00e1sobn\u011b, v\u011bdom si toho, \u017ee se i on s\u00e1m pod\u00edlel na vyprovokov\u00e1n\u00ed Tomovy reakce. I p\u0159esto byl pevn\u011b p\u0159esv\u011bd\u010den, \u017ee to v\u0161e ud\u011blal jen pro dobro sv\u00e9ho man\u017eela, a to jako jedin\u00e9 mu p\u0159in\u00e1\u0161elo \u00falevu a zm\u00edr\u0148ovalo pocit jeho viny. On to s Tomem myslel opravdu dob\u0159e. Ale tak jako tak te\u010f Tom trp\u011bl, sou\u017eil se v koupeln\u011b s\u00e1m, a to si Bill nedok\u00e1zal s \u010dist\u00fdm sv\u011bdom\u00edm ospravedlnit.<\/p><\/div>\n

„Tome,“ pokusil se znovu, jeho hlas p\u0159ech\u00e1zej\u00edc\u00ed a\u017e do \u0161epotu. „Tak \u0159ekni n\u011bco\u2026 dovol mi tam b\u00fdt s tebou.“<\/div>\n
Dovol mi b\u00fdt s tebou\u2026<\/div>\n
\n

Volenou strategi\u00ed, jak p\u0159e\u017e\u00edt, se jim stala naprost\u00e1 up\u0159\u00edmnost a vz\u00e1jemn\u00e1 otev\u0159enost spole\u010dn\u011b s t\u00e9m\u011b\u0159 fanatick\u00fdm dodr\u017eov\u00e1n\u00edm osobn\u00edho prostoru a vz\u00e1jemn\u00e9ho respektu. Byla to jedin\u00e1 mo\u017enost, jak vedle sebe moci \u017e\u00edt, a z\u00e1rove\u0148 si uchovat svou integritu. Finta byla v tom um\u011bt odhadnout, kdy bylo pot\u0159eba vycouvat, jakmile se jeden z nich za\u010dal dost\u00e1vat p\u0159\u00edli\u0161 bl\u00edzko k ochrann\u00e9 bari\u00e9\u0159e toho druh\u00e9ho, a z\u00e1rove\u0148 um\u011bt p\u0159edst\u00edrat, jako by se nic nestalo. A\u017e dote\u010f se nikdy nejednalo o nic v\u00edc ne\u017e letm\u00e9, necht\u011bn\u00e9 dotknut\u00ed se tajemstv\u00ed ukryt\u00e9ho v temnot\u00e1ch, ale nyn\u00ed se Billovi poda\u0159ilo narazit na n\u011bco daleko konkr\u00e9tn\u011bj\u0161\u00edho, a te\u010f u\u017e nedok\u00e1zal p\u0159edst\u00edrat, \u017ee to tu nen\u00ed. Bylo to opravdov\u00e9, ubli\u017eovalo to Tomovi, a t\u00edm i p\u0159\u00edmo ovliv\u0148ovalo \u017eivot Bill\u016fv, proto\u017ee ten necht\u011bl vid\u011bt sv\u00e9ho man\u017eela trp\u011bt. Op\u00edral se \u010delem o dve\u0159e do koupelny a uv\u011bdomil si, \u017ee by byl ochoten tu t\u011b\u017ece vydobytou pozici rovnov\u00e1hy, se kterou operovali, a je\u017e p\u0159in\u00e1\u0161ela Billovi pocit \u00falevy a klidu, d\u00e1t v s\u00e1zku, jenom kdyby to n\u011bjak pomohlo Tomovi. Z\u00e1le\u017eelo mu na n\u011bm natolik, \u017ee se to nedalo zd\u016fvodnit jen pouhou empati\u00ed k bli\u017en\u00edmu. Tom pro Billa znamenal v\u00edc ne\u017e moc.<\/p><\/div>\n

<\/div>\n
\n
D\u00e1viv\u00e9 zvuky Tomova zvracen\u00ed nebraly konce a Billovi nezbylo nic jin\u00e9ho, ne\u017e st\u00e1t a naslouchat. Dve\u0159e odd\u011bluj\u00edc\u00ed ho od Toma te\u010f pro n\u011bj byly symbolickou, metr tlustou kamennou zd\u00ed, p\u0159es kterou se snad v\u016fbec poprv\u00e9 p\u0159\u00e1l k Tomovi dostat, a ten mu to v\u011bdom\u011b znemo\u017e\u0148oval. \u0160lo o n\u011bco daleko v\u00edc, ne\u017e jen nechu\u0165 z Tomovy strany p\u0159ed n\u011bk\u00fdm jin\u00fdm zvracet, a tohoto faktu si byl Bill v\u011bdom. Stejn\u011b tak si Bill uv\u011bdomoval, \u017ee zde do\u0161lo k n\u011b\u010demu z\u00e1sadn\u00edmu, co u\u017e ne\u0161lo vz\u00edt zp\u00e1tky – z\u00e1sadn\u00edmu aspo\u0148 pro n\u011bj sam\u00e9ho. Ta ohavn\u00e1, sv\u00edjej\u00edc\u00ed se chim\u00e9ra, kter\u00e9 se tak zoufale sna\u017eil vyhnout, ho te\u010f pohltila tak\u00e9. U\u017e ne\u0161lo necht\u00edt zn\u00e1t odpov\u011b\u010f, kdy\u017e si byl v\u011bdom jej\u00ed existence.<\/div>\n
U\u010dinil v\u00fddech a n\u00e1dech.<\/div>\n
„Tome,“ pokusil se znovu, ale dal\u0161\u00ed slova mu p\u0159imrzla ke rt\u016fm, kdy\u017e uc\u00edtil pov\u011bdomou v\u016fni vody po holen\u00ed. Otev\u0159el o\u010di doko\u0159\u00e1n a krve by se v n\u011bm v t\u00e9 chv\u00edli nedo\u0159ezal. Nedok\u00e1zal se hnout z m\u00edsta, netroufal se ani pohnout, jen tam st\u00e1l, zadr\u017eoval dech, ani\u017e by si to s\u00e1m uv\u011bdomoval, a z\u00edral slep\u011b p\u0159ed sebe na d\u0159evo dve\u0159\u00ed p\u0159ed n\u00edm.<\/div>\n
Ne, to nem\u016f\u017ee b\u00fdt pravda\u2026 u\u017e nikdy ne\u2026 pros\u00edm, pomyslel si v duchu.<\/div>\n
\n

„Trable v r\u00e1ji?“<\/p><\/div>\n

\n

Bill pomalu oto\u010dil hlavu po sm\u011bru, kter\u00fdm se oz\u00fdval ten nen\u00e1vid\u011bn\u00fd hlas. O prot\u011bj\u0161\u00ed ze\u010f se sv\u00fdm typicky non\u0161alantn\u00edm zp\u016fsobem op\u00edral Meyer. Post\u00e1val tam s le\u017e\u00e9rn\u00edm klidem rozen\u00e9ho dravce – dravce, kter\u00fd si prohl\u00ed\u017e\u00ed svou ko\u0159ist, a z\u00e1rove\u0148 moc dob\u0159e v\u00ed, \u017ee p\u0159ed n\u00edm nem\u00e1 ani tu nejmen\u0161\u00ed \u0161anci, a i tak a \u010dist\u011b jen pro sv\u00e9 vlastn\u00ed, sadistick\u00e9 pot\u011b\u0161en\u00ed se j\u00ed rozhodne d\u00e1t mal\u00fd n\u00e1skok – \u0161pinav\u011b blon\u010fat\u00e9 vlasy padaj\u00edc\u00ed mu do pomn\u011bnkov\u00fdch o\u010d\u00ed, ruce voln\u011b zapasovan\u00e9 do kapes kalhot.<\/p><\/div>\n

Byl to atraktivn\u00ed mu\u017e st\u0159edn\u00edch let, jeho\u017e pohlednost byla s plynouc\u00edm \u010dasem \u010d\u00edm d\u00e1l t\u00edm v\u00edc v\u00fdrazn\u011bj\u0161\u00ed, stejn\u011b tak jako archivn\u00ed v\u00edno zraje a rozkv\u00e9t\u00e1, ov\u0161em s t\u00edm jedin\u00fdm rozd\u00edlem, \u017ee kdyby m\u011bl Bill Meyera k \u010demukoliv p\u0159irovnat, tak by to zcela ur\u010dit\u011b nebylo jazyku lahod\u00edc\u00ed v\u00edno, n\u00fdbr\u017e z\u00e1ke\u0159n\u00fd a pomalu \u00fa\u010dinkuj\u00edc\u00ed jed. Byl jako otr\u00e1ven\u00e1 voda, kter\u00e1 zab\u00edj\u00ed v\u0161e, s \u010d\u00edm p\u0159ijde do styku. Bill si st\u00e1le je\u0161t\u011b vybavoval jeho doteky na sv\u00e9m t\u011ble, co po sob\u011b zanechaly stopy, je\u017e se u\u017e nikdy nepoda\u0159\u00ed sm\u00fdt \u017e\u00e1dnou o\u010distnou l\u00e1zn\u00ed, \u017e\u00e1dn\u00fdm m\u00fddlem – snad jen rukou n\u011bkoho \u010dist\u00e9ho, neposkvrn\u011bn\u00e9ho.<\/div>\n
\n

„Ale copak to\u2026 nebu\u010f p\u0159ece takov\u00fd, Billy\u2026“ zasm\u00e1l se Meyer ti\u0161e, kdy\u017e vid\u011bl, jak se \u010dernovlas\u00fd chlapec tiskne ke dve\u0159\u00edm, jednozna\u010dn\u011b vyd\u011b\u0161en natolik, aby si troufl se k n\u011bmu oto\u010dit.<\/p><\/div>\n

„Tak se p\u0159ece nev\u00edtaj\u00ed sta\u0159\u00ed p\u0159\u00e1tel\u00e9.“<\/div>\n
Bill zt\u011b\u017eka polkl a p\u0159inutil se zeptat se jej: „Co po mn\u011b chcete?“<\/div>\n
„Jenom nab\u00edz\u00edm svou pomoc, co asi jin\u00e9ho? I hlup\u00e1k by pochopil, \u017ee ji pot\u0159ebuje\u0161\u2026“<\/div>\n
„Nechte n\u00e1s b\u00fdt o samot\u011b a odejd\u011bte. My se o sebe postar\u00e1me sami.“<\/div>\n
Mu\u017e si posm\u011b\u0161n\u011b odfrkl a odstoupil od st\u011bny. Kdy\u017e Bill za sebou uc\u00edtil Meyer\u016fv pohyb, v m\u017eiku se oto\u010dil a postavil se mu \u010delem. Vypo\u010d\u00edtav\u00fd pohled jeho hladov\u00fdch o\u010d\u00ed si Billa se z\u00e1jmem prohl\u00ed\u017eel. Byl to pohled, kter\u00fd Bill znal u\u017e od sv\u00fdch \u010dtrn\u00e1cti let, ale jeho vlastn\u00edk proti n\u011bmu te\u010f jen st\u00e1l, bl\u00ed\u017ee u\u017e nep\u0159i\u0161el, ruce st\u00e1le v kaps\u00e1ch, hlavu m\u00edrn\u011b na stranu.<\/div>\n
„Jak\u00e1 t\u011b \u0161koda\u2026“ pron\u00e1\u0161el s perverzn\u00edm pot\u011b\u0161en\u00edm pomalu sv\u00e1 slova, kladl d\u016fraz na ka\u017edou jejich slabiku a hltav\u011b p\u0159itom drz\u00fdma o\u010dima p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bjl po Billov\u011b tv\u00e1\u0159i a cel\u00e9m t\u011ble. „Marnit takovou delikatesu na ml\u00ed\u010d\u0148\u00e1kovi, jako jen ten Kaulitz\u016fv kluk\u2026 vsad\u00edm se, \u017ee ani nev\u00ed, jak si t\u011b po\u0159\u00e1dn\u011b vychutnat, hm?“<\/div>\n
\n

Z koupelny se ozvala dal\u0161\u00ed s\u00e9rie d\u00e1ven\u00ed a k\u0159e\u010dovit\u00e9ho ka\u0161le. Kdy\u017e Meyer uvid\u011bl, jak sebou Bill p\u0159i zaslechnut\u00ed t\u011bch ned\u016fstojn\u00fdch zvuk\u016f Tomova zvracen\u00ed \u0161kubl, naplno se rozesm\u00e1l, pak zakroutil hlavou a loudav\u00fdm krokem se k Billovi pomalu roze\u0161el.<\/p><\/div>\n

„Billy, ach p\u0159ekr\u00e1sn\u00fd Billy\u2026“<\/div>\n
U\u017e to tu bylo zase a Bill nev\u011bd\u011bl, co si po\u010d\u00edt. Jak myln\u00e9 bylo se domn\u00edvat, \u017ee Meyer a v\u0161ichni jemu podobn\u00ed u\u017e na n\u011bj nemohli.<\/div>\n
„Z\u016fsta\u0148te, kde jste\u2026“ vykoktal Bill ze sebe zaj\u00edkav\u011b a instinktivn\u011b za\u010dal couvat. Dve\u0159e koupelny za jeho z\u00e1dy v\u0161ak byly na sam\u00e9m konci dlouh\u00e9 chodby a on nem\u011bl kam ut\u00e9ct. V okam\u017eiku, kdy se Meyer natla\u010dil a\u017e na n\u011bj, a t\u00edm ho dokonale zatla\u010dil do kouta, mu hlavou rezignovan\u011b probleskla skli\u010duj\u00edc\u00ed my\u0161lenka, \u017ee stejn\u011b nebylo nikdy kam ut\u00e9ct.<\/div>\n
„Hmmm\u2026“ zamru\u010del Meyer a kone\u010dky prst\u016f p\u0159ejel po chlapcov\u011b \u010delisti. Naklonil se k n\u011bmu je\u0161t\u011b bl\u00ed\u017e a p\u0159i\u010dichl si k Billov\u00fdm vlas\u016fm pot\u00e9, co se chlapcova hlava od n\u011bj ostentativn\u011b odvr\u00e1tila. „V\u00ed\u0161 v\u016fbec, mali\u010dk\u00fd Billy, jak mi sch\u00e1z\u00ed\u0161? Nem\u00e1\u0161 pon\u011bt\u00ed, jak hodn\u011b. U\u017e to nen\u00ed ono, te\u010f kdy\u017e jsi pry\u010d.“<\/div>\n
Billovy o\u010di se zalily slzami a Meyerova ruka za\u010dala sj\u00ed\u017ed\u011bt po jeho krku sm\u011brem dol\u016f.<\/div>\n
„To t\u011blo\u2026 ta tv\u00e1\u0159\u2026“ Meyer\u016fv dech na jeho tv\u00e1\u0159i byl jako jedovat\u00e1, \u017e\u00edrav\u00e1 mlhovina. „Jsi jako droga, Billy. Je to jen a jen tv\u00e1 vlastn\u00ed vina, \u017ee se druz\u00ed mu\u017ei v tv\u00e9 bl\u00edzkosti nedok\u00e1\u017eou ovl\u00e1dat\u2026“<\/div>\n
\n

V\u011bd\u011bl, \u017ee by se m\u011bl br\u00e1nit, \u017ee by se m\u011bl sna\u017eit toho druh\u00e9ho mu\u017ee od sebe odstr\u010dit nebo aspo\u0148 za\u010d\u00edt volat o pomoc, ud\u011blat zkr\u00e1tka cokoliv, n\u011bco, ale v\u017eit\u00e9, pod k\u016f\u017ei za\u017eran\u00e9 reakce n\u00e1s v\u017edy p\u0159em\u016f\u017eou, a tak se Bill nezmohl na nic v\u00edc, ne\u017e pevn\u011b zav\u0159\u00edt o\u010di, zatnout zuby a rozt\u0159\u00e1st se po t\u011ble jako osika. To zvl\u00e1dne\u0161. To zvl\u00e1dne\u0161. Zvl\u00e1dls to p\u0159ed t\u00edm u\u017e tolikr\u00e1t. Vezme si, co chce, a pak zase odejde. To zvl\u00e1dne\u0161. Za chvilku bude po v\u0161em.<\/em><\/div>\n

Meyerova ruka putovala hladiv\u00fdmi pohyby dol\u016f po jeho z\u00e1dech, hledala si cestu po te\u010f u\u017e potem naskrz propocen\u00e9 b\u00edl\u00e9 ko\u0161ili, lep\u00edc\u00ed se mu na spodn\u00ed \u010d\u00e1st zad, a sj\u00ed\u017ed\u011bla st\u00e1le n\u00ed\u017e, a\u017e bloudiv\u011b zajela do jeho \u010dern\u00fdch, jezdeck\u00fdch kalhot a spo\u010dinula na jedn\u00e9 p\u016flce Billova pozad\u00ed. Bill se ot\u0159\u00e1sl hnusem a v panice zalapal po dechu.<\/div>\n
„V\u00ed\u0161, \u017ee jsi mohl b\u00fdt jen m\u016fj?“ Meyerovo dozn\u00e1n\u00ed, \u0161eptan\u00e9 ti\u0161e do Billova ucha, se dalo p\u0159es bl\u00e1zniv\u00fd, divok\u00fd tlukot Billova srdce jen st\u011b\u017e\u00ed zachytit. „Ale tenhleten Kaulitz mus\u00ed sed\u011bt na p\u011bkn\u00e9 hromad\u011b pen\u011bz, kter\u00e9 tv\u016fj tat\u00ed\u010dek nejsp\u00ed\u0161 nedok\u00e1zal odolat, tak\u017ee j\u00e1\u2026“<\/div>\n
Vy\u0159\u010den\u00e1 slova zp\u016fsobila, \u017ee se Billovy o\u010di zprudka otev\u0159ely.<\/div>\n
„O \u010dem to mluv\u00edte\u2026?“ Vysoukal ze sebe jen st\u011b\u017e\u00ed. Nemohl zkr\u00e1tka uv\u011b\u0159it, \u017ee by byl Gordon kdy schopen vz\u00edt Meyera v potaz jako mo\u017en\u00e9ho kandid\u00e1ta na man\u017eela pro Billa.<\/div>\n
Druh\u00fd mu\u017e se p\u0159idu\u0161en\u011b zasm\u00e1l a jeho modr\u00e9 o\u010di se setkaly s vyd\u011b\u0161en\u00fdma o\u010dima barvy jantaru.<\/div>\n
\n

„Ach ano\u2026 n\u00e1m dv\u011bma by to ur\u010dit\u011b \u0161lo skv\u011ble. A j\u00e1 bych si aspo\u0148 v\u011bd\u011bl rady, co si s takov\u00fdm pokladem, jako jsi ty, po\u010d\u00edt.“<\/p><\/div>\n

„To ne\u2026“ Billovi za\u010dalo b\u00fdt mdlo z pouh\u00e9 p\u0159edstavy, \u017ee by na tom mohlo b\u00fdt aspo\u0148 krapet pravdy. „M\u016fj otec by nikdy\u2026“<\/div>\n
„Prachy jsou prachy, liebchen. A ty moje jsou stejn\u011b dobr\u00e9 jako kohokoliv jin\u00e9ho,“ odpov\u011bd\u011bl Meyer a pouhou vte\u0159inu nato \u0161kubl Billov\u00fdm \u00fatl\u00fdm pasem a p\u0159it\u00e1hl si ho a\u017e k sob\u011b. Vyd\u011b\u0161en\u00fd Bill vyjekl p\u0159ekvapen\u00edm, kdy\u017e se mu Meyer vz\u00e1p\u011bt\u00ed za\u010dal t\u0159\u00edt sv\u00fdm ztopo\u0159en\u00fdm p\u0159irozen\u00edm, tvrd\u00fdm jak k\u00e1men, o jeho rozkrok. Mu\u017eovy o\u010di p\u0159et\u00e9kaly cht\u00ed\u010dem tak temn\u00fdm a skrz naskrz tak zka\u017een\u00fdm, \u017ee z toho Billovi tuhla krev v \u017eil\u00e1ch. Sledoval s hr\u016fzou, jak na n\u011bj \u0161kleb\u00edc\u00ed se Meyer vycenil sv\u00e9 zuby, a jak pak ze sebe vydal tak\u0159ka zv\u00ed\u0159ec\u00ed, chraplav\u00fd povzdech.<\/div>\n
„Pov\u011bz\u2026 je ten tv\u016fj Tom\u00edk kanec? Ope\u010dov\u00e1v\u00e1 p\u011bkn\u011b to t\u011bsn\u00e9 m\u00edste\u010dko tady?“ Jeho prsty si prorazily cestu mezi p\u016flkami Billova pozad\u00ed a zatla\u010dily. To byl ten okam\u017eik, kdy se v Billovi probudil pud sebez\u00e1chovy. A\u017e takhle daleko Meyer nikdy p\u0159edt\u00edm neza\u0161el.<\/div>\n
„Tome!“ Vyk\u0159ikl zoufale. „Tome, pomoc!“<\/div>\n
Pokou\u0161el se toho mu\u017ee od sebe odtla\u010dit, ale a\u0165 se sna\u017eil sebev\u00edc, a\u0165 sebou \u0161kubal a h\u00e1zel, jak cht\u011bl, byl p\u0159emo\u017een brut\u00e1ln\u00ed silou sv\u00e9ho protivn\u00edka. Meyer dr\u017eel jeho cukaj\u00edc\u00ed se pa\u017ee v \u0161achu bez sebemen\u0161\u00edch probl\u00e9m\u016f a olizoval jeho sn\u011bhob\u00edl\u00e9 hrdlo, zanech\u00e1vaje na n\u011bm vlhkou stopu sv\u00e9ho zv\u00ed\u0159ec\u00edho pudu.<\/div>\n
„\u0160oust\u00e1 t\u011b jako po\u0159\u00e1dn\u00fd chlap?“<\/div>\n
„Tome, vyjdi ven, pros\u00edm!\u2026 Tome\u2026 Pomoc!“<\/div>\n
„J\u00e1 bych si t\u011b u\u017eil. To si pi\u0161! Pt\u00e1k by mi po na\u0161\u00ed mrda\u010dce ani nesta\u010dil oschnout a u\u017e bych ho zase do tebe\u2026“<\/div>\n
\n

V dal\u0161\u00edm okam\u017eiku u\u017e ale let\u011bl pozadu vzduchem, jak ho Tom popadl za krk a za ramena a odtrhl jej od Billa. Dopadl na zem s \u017euchnut\u00edm a tam taky z\u016fstal le\u017eet, sku\u010d\u00edc\u00ed bolest\u00ed.<\/p><\/div>\n

„Ty gr\u00e1zle!“ Tom na n\u011bj zak\u0159i\u010del a chystal se kopnout jej do b\u0159icha, ale byl m\u00edsto toho str\u017een do Billovy n\u00e1ru\u010de a do jeho krku se zabo\u0159il obli\u010dej jeho man\u017eela, kter\u00fd mu te\u010f polo\u0161\u00edlen\u00fdm \u0161eptem opakoval: „Nech ho tak, Tomi\u2026 nech to b\u00fdt\u2026 on za to p\u0159ece nestoj\u00ed\u2026 u\u017e je to dobr\u00fd\u2026 u\u017e je to dobr\u00fd\u2026“<\/div>\n
Po chvilce Tomova v\u00e1h\u00e1n\u00ed Bill uc\u00edtil, jak nap\u011bt\u00ed Tomov\u00fdch ramen povoluje a adrenalinov\u00e9 opojen\u00ed opou\u0161t\u00ed jeho t\u011blo. Kolena blon\u010fat\u00e9ho chlapce se za\u010daly podlamovat nohy, a\u017e zavr\u00e1voral a t\u011b\u017ece narazil na st\u011bnu chodby.<\/div>\n
„Pane bo\u017ee, Tome\u2026“ Bill se sna\u017eil ho ze v\u0161ech sil udr\u017eet zp\u0159\u00edma. Tom te\u010f u\u017e nebyl zelen\u00fd. Barva jeho tv\u00e1\u0159e p\u0159e\u0161la do popelav\u011b \u0161ed\u00e9 a byla pokryta leskem ledov\u00e9ho potu, co\u017e se za dan\u00e9 situace, kdy Tom jen p\u0159ed malou chvilkou ze sebe tak\u0159ka vyzvracel sv\u00e1 st\u0159eva, dalo v\u00edcem\u00e9n\u011b o\u010dek\u00e1vat. Teoreticky by nem\u011bl b\u00fdt schopen ani st\u00e1t na nohou, co\u017e teprve za\u010d\u00edt si bitku s jin\u00fdm mu\u017eem. On to ale i tak ud\u011blal. A i kdy\u017e pr\u00e1v\u011b vypadal, \u017ee tu ka\u017edou chv\u00edl\u00ed omdl\u00ed, je\u0161t\u011b nebyl s Meyerem hotov.<\/div>\n
\n

Ty si trouf\u00e1\u0161 obt\u011b\u017eovat m\u00e9ho man\u017eela v m\u00e9m vlastn\u00edm dom\u011b, ty zmetku\u2026“ procedil Tom mezi zuby, kdy\u017e vid\u011bl, jak se Meyer pomalu sb\u00edr\u00e1 ze zem\u011b. „P\u0159\u00ed\u0161t\u011b se na n\u011bj jen k\u0159iv\u011b pod\u00edv\u00e1\u0161 a j\u00e1 ti slibuji, \u017ee ti p\u0159eraz\u00edm vaz, ty sr\u00e1\u010di.“<\/p><\/div>\n

Meyerovi musel jeho p\u00e1d vyrazit dech, proto\u017ee se te\u010f p\u0159idr\u017eoval mal\u00e9ho postrann\u00edho stolku a d\u00fdchal jen s obrovskou n\u00e1mahou. Zpovzd\u00e1l\u00ed bylo sly\u0161et ozvy b\u011b\u017e\u00edc\u00edch nohou, kter\u00e9 se p\u0159ibli\u017eovaly st\u00e1le bl\u00ed\u017e, a pak se u\u017e objevila postava Andrease, vyno\u0159uj\u00edc\u00ed se zpoza rohu, a hned za n\u00edm dochv\u00e1tal ve stejn\u00e9m stavu paniky i Georg.<\/div>\n
„Bille! Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Billova pozornost v\u0161ak byla up\u00edr\u00e1na n\u011bkam jinam. D\u00edval se na Meyera a d\u00edval se na n\u011bj zp\u0159\u00edma. Byl napln\u011bn takovou d\u00e1vkou nen\u00e1visti a pohrd\u00e1n\u00ed k tomuto mu\u017ei, \u017ee s\u00e1m sebe a\u017e nepozn\u00e1val. Jeho poci\u0165ovan\u00e1 nen\u00e1vist mu dod\u00e1vala novou s\u00edlu, obzvl\u00e1\u0161t\u011b te\u010f, kdy\u017e jeho ochromuj\u00edc\u00ed panika u\u017e byla ta tam. Nemusel se mu u\u017e postavit s\u00e1m, byl te\u010f obklopen sv\u00fdmi p\u0159\u00e1teli. Nastal \u010das z\u00fa\u010dtov\u00e1n\u00ed, \u010das vykl\u00e1d\u00e1n\u00ed karet na st\u016fl.<\/div>\n
„To byla posledn\u00ed kapka,“ \u0159ekl odhodlan\u00fdm, i kdy\u017e slab\u011b se chv\u011bj\u00edc\u00edm hlasem. „O tomto incidentu se m\u016fj otec dozv\u00ed, stejn\u011b tak jako o t\u011bch v\u0161ech p\u0159ede\u0161l\u00fdch, kdy jste si na m\u011b v minulosti dovoloval. Uvid\u00edme, jestli s v\u00e1mi je\u0161t\u011b bude cht\u00edt m\u00edt n\u011bco spole\u010dn\u00e9ho.“<\/div>\n
\n

Meyerova \u00fasta se zk\u0159ivila do o\u0161kliv\u00e9 grimasy, a to z jeho tv\u00e1\u0159e vymazalo i ty posledn\u00ed stopy atraktivnosti. To jedin\u00e9, co z n\u011bj te\u010f v Billov\u00fdch o\u010d\u00edch zb\u00fdvalo, byla jen pouh\u00e1 karikatura nebezpe\u010dn\u00e9ho, amor\u00e1ln\u00edho a hami\u017en\u00e9ho sobce, kter\u00fd se bez jak\u00fdchkoliv skrupul\u00ed, poh\u00e1n\u011bn jen sv\u00fdm zvr\u00e1cen\u00fdm cht\u00ed\u010dem, dok\u00e1zal nat\u00e1hnout po \u010demkoliv, co si pr\u00e1v\u011b zamanul.<\/p><\/div>\n

„Ty hlup\u00e1ku,“ zasm\u00e1l se Meyer chraptiv\u011b. „Opravdu si mysl\u00ed\u0161, \u017ee Gordon nic nev\u00ed? V\u011bd\u011bl to celou tu dobu. A je mu to jedno.“<\/div>\n
Koutkem oka Bill zahl\u00e9dl, jak se na n\u011bj Tom ohromen\u011b d\u00edv\u00e1, jeho chorobn\u011b bled\u00e1, milovan\u00e1 tv\u00e1\u0159 zmaten\u00e1 t\u00edm, co se tu pr\u00e1v\u011b dozv\u011bd\u011bl. Meyerova slova v\u0161ak u\u017e na Billa nemohla, nemohla zviklat ani jej ani jeho p\u0159esv\u011bd\u010den\u00ed, kter\u00e9 o charakteru sv\u00e9ho otce v sob\u011b choval. T\u00edm si byl jist. O n\u011bkter\u00fdch v\u011bcech zkr\u00e1tka nepochyboval a bylo by pot\u0159eba p\u00e1dn\u011bj\u0161\u00edch d\u016fkaz\u016f, ne\u017e jen p\u00e1r Meyerov\u00fdch zlomysln\u00fdch slov, aby na n\u011bj padl st\u00edn pochybnosti.<\/div>\n
„Mo\u017en\u00e1 jsem slaboch. Mo\u017en\u00e1 se v\u00e1m nedok\u00e1\u017eu br\u00e1nit\u2026“ \u0159ekl Bill, p\u0159it\u00e1hl si k sob\u011b vr\u00e1voraj\u00edc\u00edho Toma a vypravil se sm\u011brem k Andreasovi a Georgovi. P\u0159ed Meyerem se na chv\u00edli zastavil a zm\u011b\u0159il si ho pohledem. „\u2026 ale zn\u00e1m sv\u00e9ho otce a v\u00edm, \u017ee mi l\u017eete.“<\/div>\n
Z\u00e1blesk nejistoty a strachu v Meyerov\u011b obli\u010deji mu jeho domn\u011bnku v\u00edc jak potvrdily.<\/div>\n
\n

„Uka\u017e, j\u00e1 ti pom\u016f\u017eu\u2026“ Bill zaslechl Georgovo tich\u00e9 zabrbl\u00e1n\u00ed. Jejich p\u0159\u00edtel se svou pa\u017e\u00ed chopil Tomova pasu, podp\u00edraje jeho v\u00e1hu, a Bill se kone\u010dn\u011b mohl od Meyera odvr\u00e1tit. Andreas k Billovi rychle p\u0159istoupil a od Meyera jej za\u010dal odv\u00e1d\u011bt pry\u010d.<\/p><\/div>\n

„Jsi v po\u0159\u00e1dku?“<\/div>\n
Kdy\u017e na to p\u0159i\u0161lo, Bill v po\u0159\u00e1dku opravdu nebyl – jeho kon\u010detiny jej neposlouchaly, c\u00edtil se b\u00fdt zesl\u00e1bl\u00fd a p\u0159em\u00e1hala jej \u00fanava. Na druhou stranu ale\u2026<\/div>\n
„Te\u010f u\u017e ano,“ p\u0159itakal. „Neboj.“<\/div>\n
Jako hrom z \u010dist\u00e9ho nebe, i kdy\u017e p\u0159ece jen trochu pozd\u011b, se p\u0159ed nimi objevil i ud\u00fdchan\u00fd Saki. To, co spat\u0159il p\u0159ed sebou, jej donutilo zamra\u010dit se – Tom s Billem, oba znateln\u011b ot\u0159eseni a vy\u010derp\u00e1ni, Tom ve stavu, \u017ee jen st\u011b\u017e\u00ed st\u00e1l na nohou, Georg podp\u00edraj\u00edc\u00ed Toma a Andreas z druh\u00e9 strany Billa, a pobledl\u00fd Ernest Meyer post\u00e1vaj\u00edc\u00ed v pozad\u00ed. U\u017e to ale bylo v\u0161echno za nimi a nezb\u00fdvalo nic, co by se dalo d\u011blat, nebo co by se k tomu dalo \u0159\u00edct\u2026 a\u017e na jednu jedinou v\u011bc.<\/div>\n
\n

„Saki, pan Meyer odch\u00e1z\u00ed. Doprovo\u010f ho k autu, pros\u00edm,“ Tom na\u0159\u00eddil sv\u00e9mu slou\u017e\u00edc\u00edmu, kter\u00fd si okam\u017eit\u011b dal dv\u011b a dv\u011b dohromady, a obli\u010dej se mu n\u00e1sledn\u011b zachmu\u0159il pod v\u00fdhru\u017enou maskou zu\u0159ivosti.<\/p><\/div>\n

„My se odebereme nahoru,“ dodal ti\u0161e Bill. „Tom si pot\u0159ebuje lehnout. Omluvte n\u00e1s, pros\u00edm, u host\u016f.“<\/div>\n
Jak zvolna kr\u00e1\u010deli ke schodi\u0161ti na konci chodby, Bill m\u011bl pocit, jako by za sebou nech\u00e1val \u010d\u00e1st sv\u00e9 minulosti. O\u0161kliv\u00e9 \u017eivotn\u00ed z\u00e1\u017eitky a vzpom\u00ednky se p\u0159is\u00e1ly na jeho srdce a du\u0161i, bytn\u011bly jeho zoufalstv\u00edm a bezmoc\u00ed, podobn\u011b jako pijavice \u017eij\u00edc\u00ed z lidsk\u00e9 krve vys\u00e1v\u00e1 \u017eivotn\u00ed energii a olupuje n\u00e1s o mo\u017enost b\u00fdt \u0161\u0165astn\u00fdmi. Pijavice, kter\u00e1 se dala oslabit.<\/div>\n
Nebylo mo\u017en\u00e9 ji \u00fapln\u011b zne\u0161kodnit nebo se j\u00ed nav\u017edy zbavit, dala se v\u0161ak oslabit.<\/div>\n
A Billovi to pro tentokr\u00e1t sta\u010dilo.<\/div>\n
\n

~~~(*)~~~<\/strong><\/div>\n

\n

Pozd\u011bji toho dne pijavice podobn\u00e9ho druhu pokra\u010dovala ve vys\u00e1v\u00e1n\u00ed Tomovy du\u0161e s nov\u011b nabytou energi\u00ed a vervou. Le\u017eel na l\u016f\u017eku, hlavu polo\u017eenou na hedv\u00e1bn\u00e9m pol\u0161t\u00e1\u0159i a c\u00edtil, jak se ten parazit v n\u011bm st\u00e1v\u00e1 vit\u00e1ln\u011bj\u0161\u00edm, ne\u017e byl on s\u00e1m, jak pod jeho rostouc\u00ed t\u00edhou a nenasytnou \u017eravost\u00ed pomalu um\u00edr\u00e1.<\/p><\/div>\n

Tom nev\u011bd\u011bl, jak svou pijavici oslabit.<\/div>\n
Ne\u0161lo si nevzpomenout\u2026 nedok\u00e1zal si to nevr\u00e1tit\u2026<\/p>\n

autor: Chayenne7<\/strong><\/div>\n

p\u0159eklad: modrozelenka<\/strong><\/div>\n
betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\n

original<\/span><\/strong><\/a><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Chayenne7 Pijavice „Tome, pros\u00edm t\u011b\u2026 otev\u0159i,“ \u017e\u00e1dal ho \u00fap\u011bnliv\u011b Bill a tiskl sv\u00e9 dlan\u011b a ucho na lak koupelnov\u00fdch dve\u0159\u00ed. Zevnit\u0159 se oz\u00fdval Tom\u016fv srdce dr\u00e1saj\u00edc\u00ed, k\u0159e\u010dovit\u00fd ka\u0161el a Bill byl nucen naslouchat zvuk\u016fm Tomova zvracen\u00ed, kdy\u017e te\u010f v koupeln\u011b vyprazd\u0148oval<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[694],"tags":[],"class_list":["post-694","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-scar-tissue"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/694","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=694"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/694\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=694"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=694"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=694"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}