{"id":6940,"date":"2012-02-16T18:00:00","date_gmt":"2012-02-16T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6921"},"modified":"2012-02-16T18:00:00","modified_gmt":"2012-02-16T17:00:00","slug":"zeiten-andern-dich-40","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/16\/zeiten-andern-dich-40\/","title":{"rendered":"Zeiten \u00e4ndern dich 40."},"content":{"rendered":"
autor: Mintam<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n

<\/strong><\/div>\n
<\/strong><\/div>\n
\"\"<\/strong> <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
V koupeln\u011b pak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, zda jsem ud\u011blal dob\u0159e, odk\u00fdvat Tomovi, \u017ee se zdr\u017e\u00edm p\u0159es noc. Kdy\u017e ale vylezu ze sprchy a obl\u00e9knu se do p\u016fj\u010den\u00e9ho Tomova trika, kter\u00e9 mi div nedosahuje na kolena, usm\u011bju se na sebe do zrcadla. Nen\u00ed na tom p\u0159ece nic \u0161patn\u00e9ho, jen by mne snad zaj\u00edmalo, kolik holek p\u0159ede mnou a v tomhle byt\u011b m\u011blo t\u0159eba tohle triko p\u016fj\u010den\u00e9, obrazn\u011b.
Ach pane bo\u017ee, n\u011bkdy bych si za my\u0161lenky nafackoval. Zav\u0159u za sebou dve\u0159e od koupelny, a ani\u017e bych v\u011bd\u011bl, pro\u010d po \u0161pi\u010dk\u00e1ch, odkr\u00e1\u010d\u00edm sm\u011brem k r\u00e1doby lo\u017enici, kde najdu sm\u011bj\u00edc\u00edho se Toma pohodln\u011b rozvalen\u00e9ho.
„Na co kouk\u00e1me?“ usm\u011bju se a kouknu na d\u011bj v televizi, kter\u00fd Toma rozesm\u00e1l.
S mou ot\u00e1zkou zvedne pohled a ke mn\u011b nat\u00e1hne ruku, abych si m\u011b st\u00e1hnul k sob\u011b. „Nev\u00edm, jestli zn\u00e1\u0161 Scrubs, ale j\u00e1 tenhle seri\u00e1l miluju.“
„Nezn\u00e1m, ale zato r\u00e1d pozn\u00e1v\u00e1m nov\u00fd v\u011bci,“ \u0161pitnu a spokojen\u011b se uveleb\u00edm u n\u011bho v n\u00e1ru\u010d\u00ed, kterou mi poskytne s\u00e1m od sebe. C\u00edt\u00edm se skv\u011ble a hrozn\u011b nov\u011b, jako bychom m\u011bli k sob\u011b zase o kus bl\u00ed\u017ee.<\/p>\n

Po hodn\u00e9 chv\u00edli, co jsem m\u011bl tu \u010dest vid\u011bt dva d\u00edly zmi\u0148ovan\u00e9ho seri\u00e1lu, m\u00e1m pocit, \u017ee se asi nedok\u00e1\u017eu p\u0159estat sm\u00e1t, a\u010d je to seri\u00e1l z l\u00e9ka\u0159sk\u00e9ho prost\u0159ed\u00ed, kter\u00e9 pochopiteln\u011b moc nemus\u00edm. Tom po n\u00e1v\u0161t\u011bv\u011b koupelny u mne u\u017e taky op\u011bt le\u017e\u00ed a jen mi prsty lehce p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00ed po rameni.
„M\u016f\u017eu m\u00edt absolutn\u011b nesouvisej\u00edc\u00ed ot\u00e1zku s moment\u00e1ln\u00ed situac\u00ed?“ zept\u00e1m se, kdy\u017e dal\u0161\u00ed d\u00edl skon\u010d\u00ed. Tom ke mn\u011b jen oto\u010d\u00ed pohled, co\u017e mi odpov\u00ed za n\u011bj. „Kdy m\u00e1 Joy narozeniny?“
„Dvan\u00e1ct\u00fdho kv\u011btna.“
„To mus\u00ed b\u00fdt… p\u00e1r dn\u00ed po tob\u011b.“
„Tak jo, Bille, \u0159ekni mi, jak to d\u011bl\u00e1\u0161, \u017ee si pamatuje\u0161 v\u0161echny tyhle v\u011bci.“
Jen se s v\u00fddechem usm\u011bju. Musel by v\u011bd\u011bt, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nen\u00ed tak t\u011b\u017ek\u00fd, kdy\u017e do \u0161koly p\u0159ijede Kaulitz s nov\u00fdm autem a v\u0161ichni cel\u00fd den vyk\u0159ikuj\u00ed, \u017ee ho dostal k narozenin\u00e1m. „Nen\u00ed to tak t\u011b\u017ek\u00fd u osoby, jako jsi ty.“
„Jako jsem j\u00e1?“
„V\u0161ichni t\u011b znaj\u00ed.“
„V\u0161ichni m\u011b znaj\u00ed, jo. Moji rodi\u010de, Andreas… mo\u017en\u00e1 te\u010f ty.“
„Tome, p\u0159ijel jsi nov\u00fdm autem do \u0161koly, v\u0161ichni mluvili o tom, jak si ho dostal k narozenin\u00e1m, prost\u011b si to jen pamatuju.“
„Dob\u0159e, m\u00e1\u0161 pravdu, je to \u0161est dn\u00ed p\u0159ed narozeninama Joy. A v\u00edm, \u017ee jsem to \u0159ekl u\u017e n\u011bkolikr\u00e1t, ale u\u017e pon\u011bkolik\u00e1t\u00e9 se mi potvrdilo, \u017ee to tak je: fascinuje\u0161 m\u011b!“<\/div>\n

\n
„V\u00ed\u0161, co fascinuje m\u011b?“ semknu rty k sob\u011b a krapet sklop\u00edm pohled.
„Co?“
„Nev\u00edm, zda bych to m\u011bl \u0159\u00edci.“
„\u0158ekni cokoliv.“
„Hm, jen mi neust\u00e1le vypr\u00e1v\u00ed\u0161 o vztahu se sv\u00fdmi rodi\u010di, ale j\u00e1 myslel, \u017ee kdy\u017e \u010dlov\u011bk n\u011bco, sp\u00ed\u0161e tedy n\u011bkoho v \u017eivot\u011b ztrat\u00ed, \u017ee si pak v\u00edce v\u00e1\u017e\u00ed toho, koho m\u00e1.“
Tom jen s v\u00fddechem koukne do stropu a jemn\u011b p\u0159ik\u00fdvne. „Jsem r\u00e1d, \u017ee nejsem jedin\u00fd naivn\u00ed na tomhle sv\u011bt\u011b. Tohle jsem si myslel taky.“
„Ale kdy\u017e jsem sly\u0161el tvou mamku mluvit s tebou, nebo jen o tob\u011b, p\u0159i\u0161la mi… starostliv\u00e1, mil\u00e1 a tak, nechce se mi v\u011b\u0159it, \u017ee by to bylo tak, jak \u0159\u00edk\u00e1\u0161.“
„Zd\u00e1t se to m\u016f\u017ee, ale… m\u00e1m toho v\u00edc spole\u010dn\u00fdho s t\u00e1tou. Nev\u00edm, kdy\u017e Joy nebyla na sv\u011bt\u011b, pova\u017eoval jsem za norm\u00e1ln\u00ed, kdy\u017e mi na\u0161i \u0159ekli, \u017ee mus\u00ed do pr\u00e1ce, \u017ee na mne te\u010f nemaj\u00ed \u010das a tak. Jako d\u00edt\u011b to pochopiteln\u011b vn\u00edm\u00e1\u0161 jinak, kdy\u017e ti daj\u00ed hra\u010dku, jen aby t\u011b zabavili. T\u00e1ta m\u011b dost \u010dasto br\u00e1val s sebou do studia, tak\u017ee mi nic nechyb\u011blo, myslel jsem, \u017ee jsem ten nejspokojen\u011bj\u0161\u00ed \u010dlov\u011bk. A kdy\u017e p\u0159i\u0161la Joy, v\u0161echna pozornost padla na ni, co\u017e taky bylo pochopiteln\u00e9, a bral jsem to i tak, \u017ee ona tu pozornost pot\u0159ebuje. Byli jsme jako norm\u00e1ln\u00ed rodina v tu chv\u00edli.<\/p>\n

Pak jsem ale za\u010dal v\u0161echno vid\u011bt jinak, tu pozornost, co mi do t\u00e9 doby na\u0161i nedali, jsem se sna\u017eil j\u00e1 d\u00e1t j\u00ed a tr\u00e1vil s n\u00ed co nejv\u00edc \u010dasu, a kdy\u017e zem\u0159ela, na\u0161i nezvl\u00e1dli na sebe doma koukat a p\u0159em\u00fd\u0161let, co ud\u011blali \u0161patn\u011b a tak prost\u011b za\u010dali v pr\u00e1ci tr\u00e1vit v\u00edc a v\u00edc \u010dasu, a\u017e jsme se odcizili naprosto. Zpo\u010d\u00e1tku jsem si taky myslel, \u017ee by je to mohlo zm\u011bnit, \u017ee by si t\u0159eba uv\u011bdomili, \u017ee maj\u00ed je\u0161t\u011b druh\u00fd d\u00edt\u011b, ale… stal se p\u0159esn\u00fd opak.“
„To m\u011b mrz\u00ed.“ Vydechnu jen a a\u017e po chvilce se na Toma pod\u00edv\u00e1m. S m\u00edrn\u011b nakr\u010den\u00fdm \u010delem a p\u0159iv\u0159en\u00fdma o\u010dima pozoruje pr\u00e1zdnou st\u011bnu p\u0159ed sebou. Najednou mne zamrz\u00ed, \u017ee jsem se na to v\u016fbec ptal, a tak jen opatrn\u011b vyslov\u00edm omluvu.
„Bille, mn\u011b p\u0159ece nevad\u00ed, \u017ee se pt\u00e1\u0161. P\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm jen o tom, co v\u0161echno mohlo b\u00fdt jinak. Jak jsem to vn\u00edmal jako d\u00edt\u011b. \u017d\u00e1dn\u00fd jin\u00fd my\u0161lenky, nedoch\u00e1z\u00ed ti, \u017ee t\u011b rodi\u010de upl\u00e1cej\u00ed, jen aby z\u00edskali co nejv\u00edc \u010dasu pro sebe.“
„Mysl\u00ed\u0161, \u017ee to taky hodn\u011b ovlivnilo to, jak jsi pak jednal s ostatn\u00edma lidma?“<\/p>\n

„T\u011bma jin\u00fdma lidma mysl\u00ed\u0161 sebe?“ st\u0159etne se s m\u00fdm pohledem a jemn\u011b mne pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. „V\u00edm, \u017ee se tomu ned\u00e1 uv\u011b\u0159it, ale taky to m\u011blo asi jist\u011b sv\u016fj vliv. A v\u00ed\u0161, co je v\u011bt\u0161\u00ed paradox? Ten den, co jsem t\u011b poprv\u00fd pol\u00edbil, ke mne ve\u010der mamka p\u0159i\u0161la a ani\u017e by mi n\u011bco \u0159\u00edkala, tak m\u011b obejmula. C\u00edtil sem se fakt stra\u0161n\u011b. Jako by se sv\u011bt v jeden den najednou zbl\u00e1znil, obr\u00e1til.“
Pozvednu obo\u010d\u00ed. Uf, kdy\u017e mne poprv\u00e9 pol\u00edbil. Zhoupne se mi z toho cel\u00fd \u017ealudek a jedin\u00e9, \u010deho jsem te\u010f schopn\u00fd, je se pousm\u00e1t. „Mo\u017en\u00e1, kdy\u017e ses zm\u011bnil te\u010f ty, \u017ee k tob\u011b zm\u011bn\u00ed p\u0159\u00edstup i rodi\u010de.“
„Mo\u017en\u00e1. Je to taky o p\u0159\u00edstupu k lidem, ale ob\u00e1v\u00e1m se, \u017ee vztahy mezi n\u00e1ma u\u017e se nem\u016f\u017eou zlep\u0161it. Nikdo u\u017e to ani nechce.“
„Nedovedu si to p\u0159edstavit, \u017ee bych rodi\u010de…“ pak se ale zaraz\u00edm a jen zavrt\u00edm hlavou, „vlastn\u011b nem\u016f\u017eu \u0159\u00edct rodi\u010de, kdy\u017e t\u00e9m\u011b\u0159 \u017e\u00e1dn\u00e9 nem\u00e1m, ale alespo\u0148 to, co m\u00e1m, na tom mi z\u00e1le\u017e\u00ed, nedovedu si v\u00e1\u017en\u011b p\u0159edstavit, \u017ee bych byl s\u00e1m. Ale o to v\u00edc te\u010f dok\u00e1\u017eu pochopit tvoje chov\u00e1n\u00ed.“
„To ne\u0159\u00edkej. To se pochopit ned\u00e1, hlavn\u011b se to ned\u00e1 obhajovat t\u00edm, \u017ee jsem blb\u011b vyr\u016fstal.“
„Ale j\u00e1 to ch\u00e1pu. V\u0161ichni by to m\u011bli pochopit, pokud by t\u011b poznali jinak, takhle. Nev\u00edm, zda nejsem jedin\u00fd, kter\u00fd t\u011b tak zn\u00e1, ale pokud ano, budu to v sob\u011b hrd\u011b nosit. Ale nepom\u016f\u017ee to ni\u010demu, bude\u0161 neust\u00e1le trp\u011bt jen ty.“
„V\u0161echno m\u00e1 sv\u016fj d\u016fvod. Ty si ani trochu nemysl\u00ed\u0161, \u017ee si to zaslou\u017e\u00edm?“ zept\u00e1 se a p\u0159eto\u010d\u00ed se na bok, aby byl ke mn\u011b \u010delem.
„Te\u010f u\u017e ne a trochu mi v\u011b\u0159.“
„Ani nev\u00ed\u0161, jak jsem r\u00e1d, \u017ee jsi te\u010f tady.“
„To ti zas nemus\u00edm v\u011b\u0159it j\u00e1.“
Tom se jen se zasm\u00e1n\u00edm pozvedne na lokti a p\u0159it\u00e1hne si mne bl\u00ed\u017ee. „Trochu mi v\u011b\u0159,“ mrkne t\u011bsn\u011b p\u0159ed t\u00edm, ne\u017e mne pol\u00edb\u00ed.<\/p>\n

Docela mne p\u0159ekvap\u00ed, kdy\u017e se probud\u00edm, proto\u017ee si absolutn\u011b nedok\u00e1\u017eu vybavit chv\u00edli, kdy \u017ee jsem usnul. Tom mi v noci za\u010dal vypr\u00e1v\u011bt jak\u00fdsi vymy\u0161len\u00fd p\u0159\u00edb\u011bh, a mysl\u00edm, \u017ee jsem musel usnout b\u011bhem n\u011bho. Uff. Pozvednu hlavu, a rozhl\u00e9dnu se. Nikde nikdo, jen z balkonu sly\u0161\u00edm zn\u00e1m\u00fd hlas. Hodiny na m\u00e9m telefonu ukazuj\u00ed p\u016fl jeden\u00e1ct\u00e9 a v tu chv\u00edli si p\u0159ijdu je\u0161t\u011b hloup\u011bji, \u017ee jsem spal tak dlouho. Ano, sp\u00e1t dlouho je u mne norm\u00e1ln\u00ed, ale ne, kdy\u017e jsem v ciz\u00edm byt\u011b, a t\u00edm sp\u00ed\u0161, kdy\u017e jeho majitel je u\u017e vzh\u016fru.
Pot\u011b\u0161en jsem ale z toho, \u017ee se nevyplnilo to, \u010deho jsem se b\u00e1l, a to t\u00e9to noci. Nev\u011bd\u011bl jsem, co se od toho d\u00e1 o\u010dek\u00e1vat, ale jsem hrozn\u011b r\u00e1d, \u017ee Tom neud\u011blal nic v\u00edc, ne\u017e jen to, \u010demu jsem se osobn\u011b nebr\u00e1nil. Popravd\u011b ani nev\u00edm, zda m\u011bl Tom v \u00famyslu cokoliv jin\u00e9ho, ale douf\u00e1m, \u017ee ne, alespo\u0148 o tom, jak se choval, to nevypov\u00eddalo. Ale co j\u00e1 v\u00edm, jak\u00fd m\u00e1 zku\u0161enosti a taktiky.
„Bo\u017ee, Bille!“ napomenu se ti\u0161e a okam\u017eit\u011b zavrt\u00edm hlavou. Nad \u010d\u00edm tady proboha uva\u017euju??! Rychle vylezu z postele a dojdu na balkon, kde najdu telefonuj\u00edc\u00edho Toma na leh\u00e1tku s notebookem polo\u017een\u00fdm na noh\u00e1ch.<\/p>\n

„Vydr\u017e vte\u0159inu,“ \u0159ekne jen do telefonu a s \u00fasm\u011bvem si mne prohl\u00e9dne, „dobr\u00e9 r\u00e1no.“
„Dobr\u00e9 r\u00e1no,“ vytvo\u0159\u00edm na sv\u00e9 tv\u00e1\u0159i \u00fasm\u011bv a jen se op\u0159u o dve\u0159e.
„R\u00f3zi, uvid\u00edme se odpoledne, jo? Jasn\u011b \u017ee jo. M\u011bj se,“ hovor ukon\u010d\u00ed a nespou\u0161t\u00ed ze m\u011b \u00fasm\u011bvn\u00fd pohled. „Vyspal ses dob\u0159e?“
„Je\u0161t\u011b kdybych alespo\u0148 v\u017edycky neprospal cel\u00fd den,“ post\u011b\u017euji si.
„Cel\u00fd den? Je jeden\u00e1ct teprve. B\u011b\u017en\u011b jsem schopen sp\u00e1t minim\u00e1ln\u011b do p\u011bti do ve\u010dera, kdyby m\u011b dneska nevzbudil ten chl\u00e1pek odvedle… a v\u016fbec, tebe nevzbudil?“
„Jak vid\u00ed\u0161, tak ne,“ usm\u011bju se. „Nemusel jsi kv\u016fli mn\u011b ru\u0161it ten hovor.“
„To je v pohod\u011b, to je jen R\u00f3za, stejn\u011b m\u011b uvid\u00ed odpoledne,“ \u0159ekne, zaklapne notebook, kter\u00fd odlo\u017e\u00ed, a dojde ke mn\u011b. „Neboj se, nen\u00ed to kv\u016fli tob\u011b.“ Mrkne, l\u00edpne mi lehk\u00fd polibek a projde kolem mne dovnit\u0159.
Jasn\u011b, v\u017edy\u0165 je to jen R\u00f3za. Jen R\u00f3za, kterou uvid\u00ed odpoledne. Moment, moje my\u0161lenky maj\u00ed taky u\u017e \u017e\u00e1rliv\u00fd podtext??! „Co\u017ee?“ oto\u010d\u00edm se rychle za hlasem Toma a vejdu zp\u011bt dovnit\u0159 za n\u00edm.
„\u0158\u00edk\u00e1m, \u017ee pot\u0159ebuju do odpoledne zmizet. T\u00edm, ne \u017ee bych t\u011b n\u011bkam hnal, jen je\u0161t\u011b pot\u0159ebuju n\u011bkam zajet.“
„Jasn\u011b,“ p\u0159ik\u00fdvnu jen a z my\u0161lenek se rad\u011bji vr\u00e1t\u00edm do reality s \u00fasm\u011bvem.
„Copak?“ p\u0159ijde a\u017e ke mn\u011b a prohl\u00e9dne si m\u011b.
„Nic nic, jen jsem se zamyslel,“ ujist\u00edm ho, a nech\u00e1m se h\u00fd\u010dkat jeho rann\u00edm objet\u00edm a je\u0161t\u011b v\u00edce si lebed\u00edm, kdy\u017e jeho rty jemn\u011b p\u0159ejedou po m\u00e9 l\u00edcn\u00ed kosti a\u017e k uchu, kde poc\u00edt\u00edm jeho hork\u00fd dech.
„A te\u010f ti p\u0159iprav\u00edm n\u011bco v\u00fdborn\u00fdho k sn\u00eddani.“ \u0160eptne do m\u00e9ho ucha a pak se ti\u0161e zasm\u011bje. Lehce p\u0159iv\u0159u o\u010di, usm\u011bju se a obejmu si ho.<\/p>\n

Jo, bylo to moc fajn,“ p\u0159ik\u00fdvnu stroze na Gordonovu ot\u00e1zku, kdy\u017e ve\u010der sed\u00edm s \u010dasopisem na zemi op\u0159en\u00fd o gau\u010d.
„Tak\u017ee jsi spal u n\u011bho?“
„S t\u00edm snad nem\u00e1\u0161 probl\u00e9m…?“ zept\u00e1m se a teprve po chv\u00edli od \u010dasopisu zvednu pohled.
„No v\u00edcem\u00e9n\u011b ne, ale…“
„Moment!“ zaraz\u00edm ho, ne\u017e cokoliv \u0159ekne, a zaposlouch\u00e1m se do p\u00edsni\u010dky v r\u00e1diu. But darling you are the only exception, you<\/em> are…<\/em> Kde j\u00e1 ten song sly\u0161el??! <\/p>\n

autor: Mintam<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o) <\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Mintam V koupeln\u011b pak p\u0159em\u00fd\u0161l\u00edm o tom, zda jsem ud\u011blal dob\u0159e, odk\u00fdvat Tomovi, \u017ee se zdr\u017e\u00edm p\u0159es noc. Kdy\u017e ale vylezu ze sprchy a obl\u00e9knu se do p\u016fj\u010den\u00e9ho Tomova trika, kter\u00e9 mi div nedosahuje na kolena, usm\u011bju se na sebe do<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[462],"tags":[],"class_list":["post-6940","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-zeiten-andern-dich"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6940","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6940"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6940\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6940"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6940"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6940"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}