{"id":6953,"date":"2012-02-14T15:00:00","date_gmt":"2012-02-14T14:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6934"},"modified":"2012-02-14T15:00:00","modified_gmt":"2012-02-14T14:00:00","slug":"echo","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/14\/echo\/","title":{"rendered":"Echo"},"content":{"rendered":"
autor: Hina
<\/strong> <\/p>\n

Zdrav\u00edm! Jsem tady s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou, kterou bych ale cht\u011bla v\u011bnovat Darkbeth. Mysl\u00edm, \u017ee nic dal\u0161\u00edho dod\u00e1vat ani nemus\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jen doporu\u010d\u00edm tuhle p\u00edsni\u010dku<\/a> a pop\u0159eju p\u011bkn\u00fd po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42<\/em><\/div>\n

<\/div>\n
\"\"<\/div>\n
<\/div>\n
Dnes je to p\u0159esn\u011b p\u011bt let. P\u011bt dlouh\u00fdch let, kter\u00e9 pro m\u011b nic neznamenaly. Mo\u017en\u00e1 jedin\u011b tak utrpen\u00ed, bezmoc a \u017eal. Celou tu dobu jsem vlastn\u011b ani nevn\u00edmal. Pro\u010d taky, kdy\u017e nen\u00ed na co hezk\u00e9ho vzpom\u00ednat? O\u010di sice vid\u00ed, mozek pracuje, a t\u011blo se h\u00fdbe, ale srdce nebije. U\u017e kdy\u017e jsem se narodil, byla moje budoucnost napsan\u00e1. A z\u00e1rove\u0148 u\u017e s m\u00fdm prvn\u00edm n\u00e1dechem bylo na v\u0161echno pozd\u011b.<\/p>\n

Vzpom\u00edn\u00e1m si na jeho rud\u00e9 rty, vlasy \u010dern\u00e9 jako noc a k\u016f\u017ei tak jemnou a nevinnou, jako byl on cel\u00fd. Jeho sladk\u00fd v\u00fdraz ve tv\u00e1\u0159i, kdy\u017e jsme byli spolu. A pak i ten, kter\u00fd se mu na obli\u010deji objevil, jen kdy\u017e rodi\u010de ode\u0161li z domu a my z\u016fstali sami. Jen on a j\u00e1. Najednou pro n\u00e1s p\u0159estal existovat cel\u00fd sv\u011bt, v\u0161echno bylo nepodstatn\u00e9 a ned\u016fle\u017eit\u00e9. Hlavn\u011b, \u017ee jsme byli spolu. Nikdo pro mne nebyl d\u016fle\u017eit\u011bj\u0161\u00ed ne\u017e on. A stejn\u00e9 to bylo i u n\u011bj.<\/p>\n

Jednou, kdy\u017e byl jeden z t\u011bch vz\u00e1cn\u00fdch dn\u016f, kdy rodi\u010de na ve\u010der odch\u00e1zeli a vraceli se a\u017e opravdu pozd\u011b, Bill se na mne usm\u00e1l t\u00edm sv\u00fdm \u00fasm\u011bvem a v hlav\u011b n\u00e1m prob\u011bhla stejn\u00e1 my\u0161lenka. U\u017e aby rodi\u010de ode\u0161li. Netrvala dlouho a na\u0161e tich\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed se vyplnilo. Matka n\u00e1m je\u0161t\u011b n\u011bkolikr\u00e1t zopakovala, abychom ned\u011blali p\u0159\u00edli\u0161 velk\u00fd nepo\u0159\u00e1dek, a nakonec n\u00e1m pop\u0159\u00e1la p\u0159\u00edjemn\u00fd ve\u010der. Jakmile se za otcem a matkou zav\u0159ely dve\u0159e, oto\u010dil jsem se na Billa, kter\u00fd st\u00e1l p\u0159\u00edmo za mnou.<\/p>\n<\/div>\n

\n
„P\u016fjdu napustit vanu, p\u0159ijde\u0161 pak?“ po\u0161eptal a jeho dlouh\u00fdmi \u010dern\u00fdmi nehty p\u0159ejel po m\u00e9m krku. V\u011bd\u011bl jsem, co to znamen\u00e1. Miloval jsem ho a on m\u011b. Bylo to na\u0161e nejv\u011bt\u0161\u00ed tajemstv\u00ed, ale o to to bylo mnohem v\u00edc vzru\u0161uj\u00edc\u00ed. Jen jsem mu na souhlas zavrn\u011bl a on se vydal sm\u011brem do koupelny. D\u00edval jsem se, jak se p\u0159i ka\u017ed\u00e9m kroku jemn\u011b zhouply jeho boky. Ve vzduchu se vzn\u00e1\u0161ela v\u016fn\u011b jeho parf\u00e9mu. V\u017edy, kdy\u017e m\u011bli rodi\u010de odej\u00edt a my z\u016fstat sami, sna\u017eil se vypadat co nejl\u00e9pe. I kdy\u017e jsem mu u\u017e milionkr\u00e1t opakoval, \u017ee je ta nejdokonalej\u0161\u00ed osoba a miluju ho takov\u00e9ho, jak\u00fd je, poka\u017ed\u00e9 mi na to odpov\u011bd\u011bl, \u017ee pro mne nebude nikdy dost dobr\u00fd.<\/p>\n

Po chv\u00edli jsem se vydal za n\u00edm do koupelny. Pomalu jsem otev\u0159el dve\u0159e a hned m\u011b ovanul hork\u00fd vzduch s p\u00e1rou, kter\u00e1 s\u00e1lala z vany pln\u00e9 hork\u00e9 vody. Ale ve van\u011b bylo je\u0161t\u011b n\u011bco. Le\u017eel v n\u00ed Bill. Na tv\u00e1\u0159i m\u011bl sv\u016fdn\u00fd pohled pln\u00fd nedo\u010dkavosti a cht\u00ed\u010de. Zcela nah\u00fd a \u010dekaj\u00edc\u00ed jen na mne. Rychle jsem si sundal sv\u00e9 tri\u010dko a kalhoty, a\u017e jsem z\u016fstal jen v boxerk\u00e1ch. Bill se na mne celou tu dobu jen d\u00edval. Kdy\u017e se malou m\u00edstnost\u00ed ozval jeho hlas.<\/div>\n

„Tak poj\u010f u\u017e za mnou. Rodi\u010de tam taky nebudou v\u011b\u010dn\u011b.“ Jeho slova se odr\u00e1\u017eela od studen\u00fdch kachli\u010dek vlhk\u00fdch od p\u00e1ry. Nat\u00e1hl ke mn\u011b ruku, a\u017e na zem dopadlo p\u00e1r kapi\u010dek vody. „Tak u\u017e poj\u010f, Tomi,“ po\u0161eptal znovu. St\u00e1hl jsem ze sebe i posledn\u00ed kus oble\u010den\u00ed a vlezl jsem za Billem do vany pln\u00e9 hork\u00e9 vody. Hned jsem si ho k sob\u011b p\u0159it\u00e1hl, aby mi byl co nejbl\u00ed\u017e. Pod vodou jsme si propletli nohy a j\u00e1 jsem ho za\u010dal hladit ve vlasech. „Ty v\u00ed\u0161, jak moc tyhle chv\u00edle miluju, Tome,“ zavrn\u011bl a lehce zaklonil hlavu.<\/div>\n
„A ty zase v\u00ed\u0161, jak moc miluju j\u00e1 tebe,“ po\u0161eptal jsem mu do ucha. „Tak moc bych si p\u0159\u00e1l, aby to nemuselo b\u00fdt tajemstv\u00ed. Cht\u011bl bych v\u0161em \u0159\u00edct, jak se milujeme. Cht\u011bl bych to rozk\u0159i\u010det do v\u0161ech kout\u016f sv\u011bta, abychom se u\u017e nemuseli schov\u00e1vat. Ale nejde to\u2026“ po\u0159\u00e1d jsem mu \u0161eptal do ucha a rukou jsem ho hladil st\u00e1le n\u00ed\u017e a n\u00ed\u017e. Bill potichu zast\u00e9nal, kdy\u017e se m\u00e1 ruka dotkla jeho kl\u00edna. Pomalu jsem cel\u00fd jeho penis uchopil do ruky a za\u010dal po n\u011bm p\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bt.<\/div>\n
„Tomi\u2026“ zak\u0148u\u010del mi Bill do ucha. Miluju jeho st\u00e9n\u00e1n\u00ed. Kdy\u017e je rozp\u00e1len\u00fd a vzru\u0161en\u00fd, st\u00e9n\u00e1 tak nahlas, \u017ee se div\u00edm, \u017ee si sousedi u\u017e nest\u011b\u017eovali. Uchop\u00edm ho pevn\u011bji a siln\u011b mu p\u0159ej\u00ed\u017ed\u00edm p\u0159es penis. Bill se cel\u00fd prohne a p\u0159itiskne sv\u00e9 rty k t\u011bm m\u00fdm. „Tak moc t\u011b miluju! N\u011bkdy si \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee to ani nen\u00ed mo\u017en\u00fd,“ vydechl mi do rt\u016f.<\/p>\n

Pomalu jsem si za\u010dal stoupat, a z\u00e1rove\u0148 jsem na nohy pom\u00e1hal i Billovi.<\/div>\n

„Co chce\u0161 d\u011blat?“ zeptal se a \u0161ibalsky se na mne usm\u00e1l, jako by ani v nejmen\u0161\u00edm netu\u0161il, co m\u00e1m v \u00famyslu.<\/div>\n
„M\u016f\u017ee\u0161 h\u00e1dat t\u0159ikr\u00e1t,“ po\u0161eptal jsem mu do ucha a siln\u011b ho p\u0159itiskl na studen\u00e9 kachli\u010dky, a\u017e Bill zavzdychal. Ruce jsem mu chytil a dal nad hlavu. Nohy jsme sice m\u011bli st\u00e1le po kolena v hork\u00e9 vod\u011b, ale zbytek t\u011bla byl zahalen v p\u00e1\u0159e, kter\u00e1 stihla zaplnit u\u017e celou koupelnu. „Tak jo, jdeme t\u011b um\u00fdt,“ prozradil jsem mu. St\u00e1le jsem ho dr\u017eel p\u0159itisknut\u00e9ho ke kachli\u010dk\u00e1m s rukama nad hlavou a za\u010dal jsem ho l\u00edbat na z\u00e1dech a krku. Ud\u011blal jsem mu p\u00e1r cucflek\u016f, i kdy\u017e v\u00edm, \u017ee to nem\u00e1 r\u00e1d. A\u017e to z\u00edtra zjist\u00ed, ur\u010dit\u011b si zase bude st\u011b\u017eovat.<\/div>\n
Bill znovu n\u011bkolikr\u00e1t zast\u00e9nal m\u00e9 jm\u00e9no a naklonil sv\u016fj krk m\u00edrn\u011b do boku, abych k n\u011bmu m\u011bl lep\u0161\u00ed p\u0159\u00edstup. M\u00edsto toho jsem si ale ol\u00edzl prsty a nedbale je str\u010dil do Billa.<\/div>\n
„Ano, Tomi\u2026“ vzru\u0161en\u011b za\u0161eptal.<\/p>\n

Kdy\u017e jsem usoudil, \u017ee je Bill u\u017e dostate\u010dn\u011b p\u0159ipraven\u00fd, za\u010dal jsem se penisem ot\u00edrat proti Billovu hork\u00e9mu vstupu. Bill jen pot\u011b\u0161en\u011b zavrn\u011bl. U\u017e jsem nemohl d\u00e1le \u010dekat. Chytil jsem sv\u016fj penis a p\u0159irazil jsem proti n\u011bmu. Bill slast\u00ed vyk\u0159ikl a jeho kolena se rozklepala. J\u00e1 jsem do n\u011bj ale p\u0159ir\u00e1\u017eet nep\u0159estal. Zrychloval jsem tempo a nar\u00e1\u017eel jsem p\u0159\u00edmo na Billovo m\u00edste\u010dko. To zp\u016fsobilo to, \u017ee poka\u017ed\u00e9 hlasit\u011b vyk\u0159ikl.<\/div>\n

Byli jsme tak om\u00e1men\u00ed, \u017ee jsme si nev\u0161imli jedn\u00e9 z\u00e1sadn\u00ed zm\u011bny. A to, \u017ee se dve\u0159e do koupelny nepatrn\u011b otev\u0159ely. Probralo n\u00e1s a\u017e \u0161okovan\u00e9 vyk\u0159iknut\u00ed. Zd\u011b\u0161en\u011b jsem oto\u010dil hlavu a u dve\u0159\u00ed se mi naskytl pohled na vyd\u011b\u0161enou matku, kter\u00e1 se d\u00edvala p\u0159\u00edmo na n\u00e1s.<\/p>\n

*<\/p>\n

Zbytek ve\u010dera prob\u011bhl hrozn\u011b zmate\u010dn\u011b. Dozv\u011bd\u011bli jsme se, \u017ee si rodi\u010de spletli datum a v\u0161imli si toho a\u017e na cest\u011b v aut\u011b. Proto se rozhodli vr\u00e1tit se dom\u016f. Kdy\u017e ale usly\u0161eli Bill\u016fv k\u0159ik z koupelny, matka se tam okam\u017eit\u011b rozb\u011bhla. Ale uvid\u011bla n\u011bco, na co nebyla ani zdaleka p\u0159ipraven\u00e1.<\/div>\n

Rodi\u010de n\u00e1s zavedli do sv\u00fdch pokoj\u016f a zamkli n\u00e1s. Ten ve\u010der jsem u\u017e Billa nevid\u011bl.<\/div>\n
Dal\u0161\u00ed den r\u00e1no si pamatuju jen rozmazan\u011b. Byl ohromn\u00fd zmatek a ani v nejmen\u0161\u00edm jsem netu\u0161il, co se d\u011bje. Jedin\u00e9, co jsem cht\u011bl, bylo vid\u011bt Billa. Cht\u011bl jsem v\u011bd\u011bt, jestli je v po\u0159\u00e1dku, jestli se mu n\u011bco nestalo. Sna\u017eil jsem se jakkoli dostat z pokoje, ale neda\u0159ilo se mi to. Proto jsem se rozhodl zkusit zapnout sv\u016fj star\u00fd, skoro nefunk\u010dn\u00ed mobil. D\u00edky bohu se mi to poda\u0159ilo. Rychlost\u00ed blesku jsem napsal esemesku a odeslal ji Billovi. Jen jsem doufal, \u017ee bude m\u00edt sv\u016fj mobil zapnut\u00fd. M\u00e9 obavy byly ale zbyte\u010dn\u00e9. Nemusel jsem \u010dekat ani n\u011bjak dlouho a na mobilu mi u\u017e sv\u00edtilo upozorn\u011bn\u00ed, \u017ee m\u00e1m novou zpr\u00e1vu. Nedo\u010dkav\u011b jsem ji otev\u0159el.<\/p>\n

Tomi, jsem v po\u0159\u00e1dku, ale m\u00e1m hrozn\u00fd strach. Sly\u0161\u00edm rodi\u010de, jak n\u011bkam po\u0159\u00e1d volaj\u00ed. Nev\u00edm co se d\u011bje. Chci b\u00fdt zase s tebou. Moc t\u011b miluju.<\/p>\n

<\/em> Kdy\u017e jsem se zaposlouchal, taky jsem usly\u0161el slab\u00e9 hlasy na\u0161ich rodi\u010d\u016f. Ale nedok\u00e1zal jsem ur\u010dit, co \u0159\u00edkaj\u00ed. Rad\u011bji jsem Billovi odepsal.<\/p>\n

Neboj se. Uvid\u00ed\u0161, \u017ee za chv\u00edli budeme zase spolu. Pak u\u017e t\u011b nikdy neopust\u00edm. Taky t\u011b miluju.<\/p>\n

<\/em> Odeslal jsem mu zpr\u00e1vu a \u010dekal, a\u017e mi znovu odep\u00ed\u0161e. Ale u\u017e mi nic nep\u0159i\u0161lo. Kdy\u017e v tom jsem usly\u0161el hrozn\u00fd k\u0159ik, kter\u00fd p\u0159ich\u00e1zel z Billova pokoje.<\/div>\n

„Ne, nikam nepojedu! Bez Toma nikdy! Nechte m\u011b j\u00edt za n\u00edm!“ to byl Bill. Musel bre\u010det. Jeho hlas, v\u017edy tak sametov\u00fd, byl nyn\u00ed p\u0159eru\u0161ov\u00e1n ob\u010dasn\u00fdm vzlyknut\u00edm.<\/div>\n
„A j\u00e1 \u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee pojede\u0161! A bez Thomase!“ to byl zase otec. Byl na\u0161tvan\u00fd, a to hodn\u011b. Nikdy jsem ho nesly\u0161el s hlasem tak podr\u00e1\u017ed\u011bn\u00fdm jako te\u010f. A je\u0161t\u011b k tomu jsem v\u016fbec nech\u00e1pal, o \u010dem se bav\u00ed. Cht\u011bl jsem za Billem. A to hned.<\/div>\n
Najednou jsem usly\u0161el dal\u0161\u00ed zvuk. P\u0159ipom\u00ednal t\u0159\u00ed\u0161t\u011bn\u00ed skla. A pak je\u0161t\u011b dusot, jak n\u011bkdo b\u011b\u017e\u00ed nahoru po schodech sm\u011brem k m\u00e9mu pokoji. Kdy\u017e ten n\u011bkdo dob\u011bhl a\u017e p\u0159ed m\u016fj pokoj, poznal jsem, \u017ee je to Bill.<\/p>\n

„Tome! Pros\u00edm, pomoz mi! Rodi\u010de m\u011b cht\u011bj\u00ed odv\u00e9zt za tetou do Ameriky. Ale j\u00e1 bez tebe nikam nepojedu! Nikdy!“ jeho hlas zn\u011bl vystra\u0161en\u011b a p\u011bstmi bouchal na moje dve\u0159e. Po tom, co jsem se dozv\u011bd\u011bl, co cht\u011bj\u00ed rodi\u010de ud\u011blat, mi srdce vynechalo p\u00e1r \u00fader\u016f. To p\u0159ece nem\u016f\u017eou! A\u0165 u\u017e jsme se provinili jakkoliv, nem\u016f\u017eou n\u00e1s od sebe odd\u011blit! To nedovol\u00edm!<\/div>\n

„Billy, neboj se. Za chv\u00edli budu zase u tebe. Jen se pros\u00edm t\u011b pod\u00edvej, jestli n\u011bkde neuvid\u00ed\u0161 kl\u00ed\u010de od m\u00fdho pokoje,“ zavolal jsem na n\u011bj p\u0159es dve\u0159e. Bill ud\u011blal, o co jsem ho poprosil, ale bez\u00fasp\u011b\u0161n\u011b. „Nem\u016f\u017eu je naj\u00edt, nem\u016f\u017eu! Kde jen sakra m\u016f\u017eou b\u00fdt?!“ Bill za\u010dal panika\u0159it. C\u00edtil jsem to v jeho hlasu. Propukl v hysterick\u00fd pl\u00e1\u010d a jen po\u0159\u00e1d volal, \u017ee je nem\u016f\u017ee naj\u00edt. Usly\u0161el jsem ale dal\u0161\u00ed osobu, kter\u00e1 ut\u00edkala po schodech k m\u00e9mu pokoji. Za chv\u00edli byl sly\u0161et Bill\u016fv v\u00fdk\u0159ik.<\/div>\n
„N\u00e9, nech m\u011b b\u00fdt! Pus\u0165 m\u011b!“ Bill \u0159val z pln\u00fdch plic, ale nejsp\u00ed\u0161 mu to na nic nebylo.<\/div>\n
„U\u017e se s tebou nebudu o ni\u010dem bavit!“ znovu otc\u016fv na\u0161tvan\u00fd hlas, s kter\u00fdm jsem pomalu, ale jist\u011b ztr\u00e1cel i posledn\u00ed kapku nad\u011bje.<\/div>\n
„Tome, Tome! Miluju t\u011b a nikdy mi v tom nezabr\u00e1n\u00ed!“ Bill\u016fv hlas se rozezn\u011bl cel\u00fdm domem a j\u00e1 jsem z n\u011bj poznal, \u017ee je na v\u0161echno pozd\u011b.<\/p>\n

Po tv\u00e1\u0159\u00edch mi za\u010daly st\u00e9kat slzy a svezl jsem se po dve\u0159\u00edch na zem. Do\u0161lo mi, u\u017e nic nezm\u016f\u017eeme. Nakonec u\u017e Bill jen po\u0159\u00e1d dokola k\u0159i\u010del, \u017ee m\u011b miluje a j\u00e1 se nezmohl na nic jin\u00e9ho ne\u017e na stejnou, ale tichou odpov\u011b\u010f. Posledn\u00ed, co jsem usly\u0161el, bylo, jak Bill z pln\u00fdch plic vyk\u0159ikl m\u00e9 jm\u00e9no, kter\u00e9 bylo n\u00e1sledov\u00e1no bouchnut\u00edm s vchodov\u00fdmi dve\u0159mi, a pak u\u017e jen hrobov\u00fdm tichem.<\/p>\n

Od toho dne jsem cht\u011bl odej\u00edt od rodi\u010d\u016f. Ale nemohl jsem. Bylo mi teprve patn\u00e1ct. Musel jsem po\u010dkat t\u0159i toky. Bylo to ale k nevydr\u017een\u00ed. V\u0161echno mi p\u0159ipom\u00ednalo Billa. Ka\u017ed\u00fd kousek domu, i cesta, kterou jsme chodili do \u0161koly. Prost\u011b v\u0161echno. Ale kdy\u017e nastal ten den a ode\u0161el jsem, nijak se mi neuleh\u010dilo. Po\u0159\u00e1d tu nebyl Bill, m\u016fj mal\u00fd br\u00e1\u0161ka. Rodi\u010d\u016fm jsem to nikdy neodpustil a ani nikdy neodpust\u00edm. Za v\u0161echno m\u016f\u017eou oni. \u00dapln\u011b za v\u0161echno. Nen\u00e1vid\u00edm je.<\/div>\n

Ka\u017ed\u00e9 r\u00e1no m\u011b budil Bill\u016fv k\u0159ik, kter\u00fd volal m\u00e9 jm\u00e9no. Pozd\u011bji jsem ho sl\u00fdch\u00e1val i p\u0159es den. Poka\u017ed\u00e9 jsem se s nad\u011bj\u00ed oto\u010dil, \u017ee se mi to t\u0159eba tentokr\u00e1t nezd\u00e1. \u017de se t\u0159eba vr\u00e1til.<\/p>\n

Roky ale ub\u00edhaly d\u00e1l a j\u00e1 jsem v sob\u011b po\u0159\u00e1d nosil tu v\u0161echnu nen\u00e1vist. Hledal jsem Billa v\u0161ude mo\u017en\u011b, ale jako by se po n\u011bm slehla zem. Nikdy o n\u011bm nic nev\u011bd\u011bl. Ani teta, za kterou byl \u00fadajn\u011b posl\u00e1n. Mo\u017en\u00e1 dostala p\u0159\u00edkaz od rodi\u010d\u016f mi nic ne\u0159\u00edkat, nebo Billa poslali n\u011bkam jinam. Ale ani tak jsem se nevzd\u00e1val. Hledal jsem ho dva roky a hled\u00e1m ho i te\u010f.<\/p>\n

Zrovna jdu po ulici p\u0159epln\u011bn\u00e9 lidmi. V\u0161ichni n\u011bkam sp\u011bchaj\u00ed, jen j\u00e1 jdu klidn\u00fdm krokem. Dojdu k p\u0159echodu a \u010dek\u00e1m, a\u017e se rozsv\u00edt\u00ed zelen\u00e1 barva a j\u00e1 budu moct p\u0159ej\u00edt. Kdy\u017e v tom usly\u0161\u00edm znovu ozv\u011bnu Billova k\u0159iku. Zase na mne vol\u00e1, zase k\u0159i\u010d\u00ed m\u00e9 jm\u00e9no. Ale te\u010f mi ten hlas p\u0159ipad\u00e1 \u017eiv\u011bj\u0161\u00ed a jasn\u011bj\u0161\u00ed. U\u017e se chci oto\u010dit, ale v\u010das se zastav\u00edm. Tentokr\u00e1t tomu u\u017e nepodlehnu. Tentokr\u00e1t se u\u017e neoto\u010d\u00edm, nenech\u00e1m se zm\u00e1st. To nen\u00ed Bill, jen m\u00e1 p\u0159edstava. Sna\u017e\u00edm se s\u00e1m sebe p\u0159esv\u011bd\u010dit. Kdy\u017e vtom se rozsv\u00edt\u00ed zelen\u00e1 barva, kter\u00e1 signalizuje, \u017ee m\u016f\u017eu pokra\u010dovat v ch\u016fzi. Beru to jako znamen\u00ed a rozejdu se. P\u0159ejdu na druh\u00fd chodn\u00edk a zahnu za roh.<\/p>\n

Kdybych se ale oto\u010dil, mohl bych spat\u0159it \u010dlov\u011bka, kter\u00fd se za mnou d\u00edv\u00e1. Z o\u010d\u00ed mu st\u00e9kaj\u00ed slzy a tentokr\u00e1t, u\u017e jen pro sebe, si ti\u0161e za\u0161ept\u00e1 jm\u00e9no sv\u00e9ho dvoj\u010dete. Moje jm\u00e9no.<\/p>\n

autor: Hina<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: Hina Zdrav\u00edm! Jsem tady s dal\u0161\u00ed pov\u00eddkou, kterou bych ale cht\u011bla v\u011bnovat Darkbeth. Mysl\u00edm, \u017ee nic dal\u0161\u00edho dod\u00e1vat ani nemus\u00edm. Mo\u017en\u00e1 jen doporu\u010d\u00edm tuhle p\u00edsni\u010dku a pop\u0159eju p\u011bkn\u00fd po\u010dten\u00ed \ud83d\ude42 Dnes je to p\u0159esn\u011b p\u011bt let. P\u011bt dlouh\u00fdch let, kter\u00e9 pro<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[45],"tags":[],"class_list":["post-6953","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-ff-jednodilky"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6953","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6953"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6953\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6953"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6953"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6953"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}