{"id":6954,"date":"2012-02-13T18:00:00","date_gmt":"2012-02-13T17:00:00","guid":{"rendered":"http:\/\/twincestblog.cz\/?p=6935"},"modified":"2012-02-13T18:00:00","modified_gmt":"2012-02-13T17:00:00","slug":"novel-of-dreams-my-dream-21","status":"publish","type":"post","link":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/2012\/02\/13\/novel-of-dreams-my-dream-21\/","title":{"rendered":"Novel of Dreams – My Dream 21."},"content":{"rendered":"
autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
\"\" <\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
BILL<\/strong><\/div>\n
<\/div>\n
<\/div>\n
Z\u016fstanu tam st\u00e1t na m\u00edst\u011b. M\u00e1m pocit, jako by se mi zastavil sv\u011bt, \u010das, v\u0161echno. Jako by se to v\u016fbec nestalo anebo naopak se mi to jen zd\u00e1lo.<\/em> V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e za Tomem te\u010f pob\u011b\u017e\u00edm, nebude to m\u00edt asi smysl. Oba dva bychom m\u011bli asi chvilku p\u0159em\u00fd\u0161let a uklidnit se. Op\u0159u se o ze\u010f a vydechnu. Zav\u0159u na okam\u017eik o\u010di a sna\u017e\u00edm se vyrovnat sv\u016fj dech a hlavn\u011b rychl\u00fd tlukot srdce. C\u00edt\u00edm ho a\u017e v krku. C\u00edt\u00edm, jak mi rychle koluje krev v \u017eil\u00e1ch. Nem\u016f\u017ee b\u00fdt konec, to ne. P\u0159ece jsem tam ne\u0161el proto, \u017ee bych ho kontroloval. M\u011bl jsem o n\u011bj starost, ale on mi nev\u011b\u0159\u00ed. Hor\u0161\u00ed je, \u017ee j\u00e1 nev\u00edm, zda v\u011b\u0159it te\u010f jemu. Co kdy\u017e mi Brian p\u0159ece jen nelhal\u2026 M\u016f\u017ee m\u00edt ale spoustu \u00famysl\u016f, v\u00edm i p\u0159esto v\u0161echno, \u017ee mu o Toma jde. Mo\u017en\u00e1 m\u011b od n\u011bj chce dostat a vyplnit tu pr\u00e1zdnotu, kter\u00e1 by vedle n\u011bj na okam\u017eik nastala. Je tu ale i ta mo\u017enost, \u017ee m\u011b chce upozornit. Zn\u00e1 ho opravdu d\u00e9le ne\u017e j\u00e1, ale v jejich vztahu \u0161lo od za\u010d\u00e1tku jen o sex, mezi n\u00e1mi ne. Tak pro\u010d tohle v\u0161echno\u2026<\/p>\n

<\/em> Jsem zmaten\u00fd. Nev\u00edm, co si myslet o Tomovi, Brianovi, nato\u017epak o tomhle incidentu. Opravdu jsem si nemyslel, \u017ee budu \u0159e\u0161it probl\u00e9m naz\u00fdvan\u00fd ‚le\u017e‘. Nem\u016f\u017eu si pomoct, jsem mo\u017en\u00e1 naivn\u00ed, ale j\u00e1 mu v\u011b\u0159\u00edm. Nikdy mi nep\u0159i\u0161el takov\u00fd, jak\u00e9ho se mi ho Brian sna\u017e\u00ed uk\u00e1zat. Ba naopak, on byl ten, kdo cht\u011bl l\u00e1sku a nejen sex. Po\u0159\u00e1d mi zn\u00ed v u\u0161\u00edch ta v\u011bta o tom, \u017ee mi zdrh\u00e1. Brian se mi musel hodn\u011b vysm\u00edvat, ale ani m\u011b to te\u010f net\u00ed\u017e\u00ed. D\u0159\u00edve by to byla jedna z v\u011bc\u00ed, kter\u00e1 by mi hodn\u011b nabourala moje ego. Ne\u0159\u00edk\u00e1m, \u017ee te\u010f ne, ale v\u00edc m\u011b u\u017e\u00edr\u00e1 to, co se stalo.<\/div>\n

\n
Pro\u0161el jsem chodbou zp\u011bt do sv\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Jakmile se Deborah za\u010dala nadechovat k ot\u00e1zce, nastavil jsem ruku na znamen\u00ed, a\u0165 se na nic nept\u00e1 a za\u0161el jsem do kancel\u00e1\u0159e. Posadil jsem se do k\u0159esla a lokty si op\u0159el o pracovn\u00ed st\u016fl. Do dlan\u00ed jsem si schoval obli\u010dej a nahlas oddechnul. Pro\u010d m\u011b to tak moc bol\u00ed.<\/em><\/div>\n
S\u00e1hnul jsem po mobilu a zkou\u0161el mu volat, ale nebral mi to. Zkou\u0161el jsem to mnohokr\u00e1t, ale marn\u011b. Nakonec jsem vzdal i snahu pracovat. Sbalil jsem si v\u011bci a odjel jsem dom\u016f. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu absolutn\u011b na nic. Jakmile jsem p\u0159i\u0161el dom\u016f, svl\u00e9knul jsem se a napustil si horkou vanu s trochou p\u011bny. M\u011bl jsem to r\u00e1d, v\u017edycky m\u011b to uklidnilo, a to jsem te\u010f pot\u0159eboval. Mobil jsem si vzal s sebou. Zkou\u0161el jsem to znovu a znovu, ale st\u00e1le mi to nebral. Mus\u00edm mu alespo\u0148 napsat.<\/em> Po notn\u00e9 chvilce p\u0159em\u00fd\u0161len\u00ed jsem se dal do psan\u00ed sms.<\/p>\n

„Ahoj Tome, moc m\u011b mrz\u00ed, co se dnes stalo. Necht\u011bl jsem, aby to takhle dopadlo. Nechci, aby to takhle skon\u010dilo, j\u00e1\u2026 nechci bez tebe b\u00fdt. Opravdu t\u011b nijak nechci kontrolovat. Jen\u2026 Brian mi \u0159ekl hodn\u011b v\u011bc\u00ed. Vysm\u00edval se mi do o\u010d\u00ed, \u017ee jsi mi za\u010dal zdrhat. Tvrdil mi, \u017ee nebude\u0161 m\u00edt jen m\u011b, \u017ee si bude\u0161 u\u017e\u00edvat s jin\u00fdmi a na m\u011b ka\u0161lat. J\u00e1 mu ale nev\u011b\u0159\u00edm. Moji d\u016fv\u011bru m\u00e1\u0161 ty. Pros\u00edm, ozvi se mi. Nechci o tebe p\u0159ij\u00edt.“<\/em><\/p>\n

Po chvilce rozm\u00fd\u0161len\u00ed jsem to odeslal. Mobil jsem odlo\u017eil, zav\u0159el o\u010di a pono\u0159il se hloub\u011bji do vany. B\u011bhem chv\u00edle mobil zavibroval. Pod\u00edval jsem se na n\u011bj a ztuhnul jsem. Doru\u010denka. Smutn\u011b oddechnu a zase mobil odlo\u017e\u00edm. Alespo\u0148, \u017ee mu to do\u0161lo.<\/div>\n

Kdy\u017e voda byla u\u017e skoro studen\u00e1, osprchoval jsem se a vylezl ven. Osu\u0161il jsem se a zabalil se do sv\u00e9ho obl\u00edben\u00e9ho \u017eupanu. P\u0159e\u0161el jsem k zrcadlu a chvilku se na sebe d\u00edval. Nepozn\u00e1v\u00e1m se. P\u0159ipad\u00e1m si jin\u00fd. Jako by star\u0161\u00ed.<\/em> Zakrout\u00edm nad svou hloupou \u00favahou hlavou, vezmu si mobil a rozejdu se do lo\u017enice. Lehnu si na postel a sleduju nem\u011bn\u00edc\u00ed se strop. Zapnul jsem si hifi v\u011b\u017e, ale jen velmi ti\u0161e. Cht\u011bl jsem m\u00edt klid. Nejrad\u0161i bych usnul a spal tvrd\u011b a\u017e do r\u00e1na, ale v\u00edm, \u017ee se mi to nepovede.<\/div>\n
Opravdu se mi to nepovedlo. S kruhy pod o\u010dima jsem r\u00e1no nat\u00e1hnul ruku po mobilu a pro jistotu zkontroloval, zda mi neodepsal. S\u00e1m pro sebe jsem ti\u0161e zanad\u00e1val, kdy\u017e jsem zjistil, \u017ee nem\u00e1m \u017e\u00e1dnou sms. P\u0159esn\u011b, jak jsem \u010dekal.<\/em> Pot\u00e9 jsem zavolal do pr\u00e1ce. Ozn\u00e1mil jsem, \u017ee nep\u0159ijdu. M\u011bl jsem na to pr\u00e1vo, byl jsem tam hodn\u011b p\u0159es\u010das, tak\u017ee mi nemohl \u0159\u00edct nikdo ani slovo.<\/em> Zabo\u0159il jsem hlavu do pe\u0159in a ti\u0161e vzlyknul. Do prdele, pro\u010d tohle v\u0161echno. V\u017edy\u0165\u2026 j\u00e1 ho m\u00e1m v\u00e1\u017en\u011b r\u00e1d.<\/p>\n

<\/em> Skoro cel\u00fd den jsem str\u00e1vil v posteli. Jen jsem ne\u010dinn\u011b le\u017eel, poslouchal hudbu a prohl\u00ed\u017eel si detailn\u011b strop. Pohled z okna jsem znal ji\u017e nazpam\u011b\u0165. Dok\u00e1zal bych snad i vyjmenovat, kolik ta\u0161ek m\u00e1 st\u0159echa na prot\u011bj\u0161\u00edm dom\u011b. Byl jsem tak s\u00e1m, ztracen\u00fd s\u00e1m v sob\u011b. Nev\u011bd\u011bl jsem si rady, co d\u011blat \u010di ned\u011blat. Jedin\u00e9, co jsem si p\u0159\u00e1l, bylo, aby se mi Tom ozval, j\u00e1 mu v\u0161e vysv\u011btlil a v\u0161echno bylo v po\u0159\u00e1dku. Hah, jak t\u011b\u017ek\u00e9 p\u0159\u00e1n\u00ed.<\/p>\n

<\/em> N\u00e1sleduj\u00edc\u00ed den jsem do pr\u00e1ce \u0161el. Doma bych toti\u017e asi jinak ze\u0161\u00edlel. Znovu jsem Tomovi zkou\u0161el volat, ale bylo to naprosto marn\u00e9. Nebral mi to. M\u011bl jsem o n\u011bj strach. P\u0159em\u00fd\u0161lel jsem, \u017ee se rozjedu k n\u011bmu, ale nemysl\u00edm si, \u017ee by m\u011b vid\u011bl n\u011bjak r\u00e1d. Nav\u00edc by to mohlo dopadnout jako minule, a to u\u017e se opakovat nesm\u00ed.<\/div>\n

„Ahoj,“ pozdrav\u00edm Deborah, kdy\u017e vejdu do kancel\u00e1\u0159e.<\/div>\n
„Ahoj Bille, jak se vede?“ zeptala se hned soucitn\u011b.<\/div>\n
„Nanic, d\u00edky\u2026“ brouknu a vezmu si korespondenci.<\/div>\n
„M\u00e1lem bych zapomn\u011bla, v\u010dera tu byl Tom,“ \u0159ekne, jako by se nechumelilo. Vyt\u0159e\u0161t\u00edm o\u010di. D\u011bl\u00e1 si ze m\u011b prdel?<\/em><\/div>\n
„Co\u017ee? Pro\u010d jsi mi nedala v\u011bd\u011bt?! Kdy tu byl, co \u0159\u00edkal?“ op\u0159u se o st\u016fl a hled\u00edm na ni.<\/div>\n
„No myslela jsem\u2026“ za\u010dne. Myslet, znamen\u00e1 hovno v\u011bd\u011bt.<\/em><\/div>\n
„Ne, nezaj\u00edm\u00e1 m\u011b, co jsi myslela. Co \u0159\u00edkal?“ pod\u00edv\u00e1m se na ni zoufale.<\/div>\n
„Kdy\u017e jsem mu \u0159ekla, \u017ee tady nejsi, tak ihned ode\u0161el, nic v\u00edc. Jen se ptal, zda m\u016f\u017ee d\u00e1l, ale pak\u2026 ode\u0161el,“ vydechne zasko\u010den\u011b a odsune se od stolu d\u00e1l.<\/div>\n
„Ah, sakra\u2026 M\u011bla jsi mi d\u00e1t v\u011bd\u011bt nebo j\u00e1 nev\u00edm\u2026 Sakra,“ syknu a zajdu vztekle do kancel\u00e1\u0159e. Skv\u011ble, z\u016fstanu jeden den doma a on p\u0159ijde. Nikdo mi ned\u00e1 nic v\u011bd\u011bt. Te\u010f u\u017e se mi neozve v\u016fbec.<\/em> Vezmu si ihned mobil a rozep\u00ed\u0161u sms.<\/p>\n

„Tome, j\u00e1 se moc omlouv\u00e1m, ale j\u00e1 v\u010dera nebyl v pr\u00e1ci, jak ti jist\u011b Deb \u0159ekla, ale ona mi nedala ani v\u011bd\u011bt, \u017ee jsi tady nebo \u017ee jsi tu byl. Cht\u011bl bych s tebou mluvit, pros\u00edm. Mohl bych se u tebe stavit nebo nese\u0161el by ses se mnou n\u011bkde? Pros\u00edm, Tome\u2026“<\/em> ode\u0161lu.<\/p>\n

Trvalo to pom\u011brn\u011b dlouho, ne\u017e p\u0159i\u0161la kr\u00e1tk\u00e1 odpov\u011b\u010f: „Dnes nem\u00e1m \u010das.“<\/p>\n

Aha. Mo\u017en\u00e1 d\u011bl\u00e1 n\u011bco do \u0161koly. Nebo se star\u00e1 o Molly. Hm, nebo m\u011b nechce v\u016fbec vid\u011bt.<\/em><\/div>\n

„Dob\u0159e, i tak d\u011bkuju. Nechci t\u011b otravovat,“<\/em> odep\u00ed\u0161u mu. U\u017e mi neodepsal. Sv\u011bsil jsem hlavu a nahlas oddechnul. Tohle m\u011b ut\u00fdr\u00e1. Bez n\u011bj se c\u00edt\u00edm tak\u2026 pr\u00e1zdn\u00fd.<\/em> Musel jsem za\u010d\u00edt pracovat. Bylo pro m\u011b v\u00edc ne\u017e nutn\u00e9 se odreagovat, a nav\u00edc jsem necht\u011bl, aby se mi tu hromadily zak\u00e1zky.<\/div>\n
Proto jsem i druh\u00fd den \u0161el do pr\u00e1ce. Nem\u011bl jsem n\u00e1ladu, byl jsem cel\u00fd rozl\u00e1man\u00fd, moc jsem toho op\u011bt nenaspal. R\u00e1no jsem se odm\u00edtal n\u011bjak v\u00edc upravovat. Na co? Stejn\u011b nem\u00e1m pro koho.<\/p>\n

„R\u00e1nko,“ brouknu na Deb, kdy\u017e vejdu do kancel\u00e1\u0159e. Hned mi pozdrav oplat\u00ed a d\u00e1l n\u011bco sepisuje. Vezmu si jako obvykle korespondenci a rozejdu se do kancel\u00e1\u0159e. Pomalu vejdu. Pod\u00edv\u00e1m se ke stolu a z\u016fstanu st\u00e1t u zav\u0159en\u00fdch dve\u0159\u00ed. V m\u00e9m k\u0159esle sed\u011bl Tom. Na sob\u011b m\u011bl b\u00edlou mikinu a nohy m\u011bl pokr\u010den\u00e9 u t\u011bla. V ruce si hr\u00e1l s moj\u00ed propiskou. Jakmile jsem ve\u0161el, zpozorn\u011bl a zvedl ke mn\u011b pohled. Ne, ne, to je nemo\u017en\u00e9. Jak se sem dostal\u2026 Pro\u010d mi Deborah nic ne\u0159ekla. Vypad\u00e1m jako idiot.<\/em> P\u00e1rkr\u00e1t jsem zamrkal, jestli se mi to n\u00e1hodou nezd\u00e1.<\/p>\n

„Tome,“ vydechnu na pr\u00e1zdno. „Ahoj\u2026“<\/div>\n

„Ahoj,“ \u0159ekne ti\u0161e. Z\u016fstane sed\u011bt schoulen\u00fd v m\u00e9m k\u0159esle a pozorn\u011b si m\u011b prohl\u00ed\u017e\u00ed. Nasucho polknu a rozejdu se k n\u011bmu. Jsem tak r\u00e1d, \u017ee ho tu vid\u00edm, \u017ee ho m\u00e1m zase u sebe.<\/em><\/div>\n
„Jak ses sem dostal? Deborah?“<\/div>\n
„Ne, ona\u2026 tu je\u0161t\u011b nebyla. Nev\u011bd\u011bl jsem, v kolik chod\u00ed\u0161 do pr\u00e1ce,“ sklon\u00ed pohled. „\u2026vloupal jsem se sem. Nem\u00e1\u0161 tu kdov\u00edjak dobr\u00fd z\u00e1mek,“ \u0161eptne. Kde se tohle nau\u010dil\u2026<\/em> Pootev\u0159u p\u0159ekvapen\u011b rty.<\/div>\n
„Aha, no\u2026 r\u00e1d t\u011b vid\u00edm,“ p\u0159izn\u00e1m a posad\u00edm se nedaleko n\u011bj. „Jsem r\u00e1d, \u017ee jsi p\u0159i\u0161el.“<\/div>\n
„Jo,“ k\u00fdvne jen. Promne si oko a pooto\u010d\u00ed se ke mn\u011b. Nevypadal nejl\u00e9pe. Vypadal sp\u00ed\u0161 podobn\u011b jako j\u00e1. Ale to je to, co jsem necht\u011bl. Nechci, aby byl ztr\u00e1pen\u00fd.<\/em> Sklopil jsem o\u010di a zhluboka se pak nadechnul. Je \u010das mluvit.<\/em><\/div>\n
„Pro\u010d jsi p\u0159i\u0161el?“<\/div>\n
„\u2026volal jsi mi a psal. Cht\u011bl ses se mnou sej\u00edt,“ broukne nejist\u011b.<\/div>\n
„Ano. J\u00e1 jen, jestli k tomu m\u00e1\u0161 i ty n\u011bjak\u00fd d\u016fvod\u2026“<\/div>\n
„\u2026cht\u011bl jsem t\u011b vid\u011bt. Chyb\u011bl jsi mi,“ po\u0161ept\u00e1. Mo\u017en\u00e1 je to ode m\u011b hnusn\u00e9, ale tohle m\u011b t\u011b\u0161\u00ed. B\u00e1l jsem se, \u017ee u\u017e prost\u011b\u2026 m\u011b nebude cht\u00edt vid\u011bt.<\/em> Sklop\u00ed hlavu a za\u010dne mnout mezi prsty moji propisku.<\/p>\n

„\u2026ty mn\u011b taky, moc\u2026“ nat\u00e1hnu ruku k t\u00e9 jeho. Odlo\u017e\u00ed propisku, chyt\u00ed se m\u011b a pomalu se ke mn\u011b p\u0159it\u00e1hne i s k\u0159eslem. Pod\u00edv\u00e1m se mu do o\u010d\u00ed a pohlad\u00edm ho po z\u00e1p\u011bst\u00ed. Tohle mi tak chyb\u011blo.<\/em> Povzdechne, sev\u0159e mi ruku v dlani, a pot\u00e9 m\u011b na ni pol\u00edb\u00ed. Sleduji ho, s jakou jemnost\u00ed to d\u011bl\u00e1. Pohlad\u00edm ho vl\u00eddn\u011b po tv\u00e1\u0159i a p\u0159isunu se k n\u011bmu o tro\u0161ku bl\u00ed\u017e.<\/div>\n

„Stra\u0161n\u011b se mi st\u00fdskalo\u2026“<\/div>\n
„J\u00e1\u2026“ odml\u010d\u00ed se a zad\u00edv\u00e1 se do zem\u011b. Promne si znovu oko a zamrk\u00e1. „\u2026byl jsem ty dva dny v nemocnici.“ A to mi \u0159\u00edk\u00e1 jen tak? Pro\u010d mi to ne\u0159ekl rovnou.<\/em><\/div>\n
„Co se ti stalo?“ vydechnu hned vystra\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Ne-nep\u0159eru\u0161uj m\u011b, pros\u00edm\u2026“ \u0159ekne rozru\u0161en\u011b.<\/div>\n
„Promi\u0148,“ p\u00edpnu ti\u0161e a nech\u00e1m jej pokra\u010dovat.<\/div>\n
„U\u017e\u2026 n\u011bjakou dobu nem\u016f\u017eu sp\u00e1t, obzvl\u00e1\u0161\u0165 posledn\u00ed dny. Kdy\u017e usnu, zase se mi n\u011bkdy nezdaj\u00ed \u017e\u00e1dn\u00e9 sny. A kdy\u017e je to n\u011bkolik dn\u016f v kuse, pad\u00e1m ve \u0161kole i jinde na hubu, proto\u017ee jsem \u00fapln\u011b vy\u0159\u00edzen\u00fd. A\u2026 m\u00e1m pocit, \u017ee se to zhor\u0161uje. Nev\u00ed o tom moje m\u00e1ma, nev\u00ed to ani Molly. Ty dv\u011b maj\u00ed samy starost\u00ed dost a\u2026 j\u00e1 necht\u011bl zbyte\u010dn\u011b p\u016fsobit dal\u0161\u00ed, dokud to nen\u00ed v\u00e1\u017en\u00e9. A tob\u011b\u2026 Necht\u011bl\u2026 J\u00e1 necht\u011bl\u2026 jsem ti to \u0159\u00edct, proto\u017ee\u2026 J\u00e1\u2026 b\u00e1l jsem se, \u017ee m\u011b opust\u00ed\u0161, \u017ee-\u017ee si \u0159ekne\u0161, \u017ee v\u00e1\u017en\u011b nejsem norm\u00e1ln\u00ed a\u2026“ schov\u00e1 si obli\u010dej do dlan\u00ed, „choval jsem se jako idiot. Svedl jsem to cel\u00e9 na tebe, i kdy\u017e to byla moje vina a jsem si toho v\u011bdom. Mrz\u00ed m\u011b, jak jsem se choval a jak to dopadlo. Jen\u2026 p\u0159i\u0161el jsem se ti omluvit\u2026“ do\u0159ekne ti\u0161e a sklop\u00ed op\u011bt hlavu. Po celou dobu jsem mu naslouchal, ani jsem ned\u00fdchal. Cht\u011bl jsem ho vyslechnout a dozv\u011bd\u011bt se pravdu. Zatracen\u00fd Brian! Tlu\u010de mi do hlavy sam\u00fd kraviny, a p\u0159itom Tom byl v nemocnici.<\/p>\n

<\/em> „Tomi,“ pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i a tu hlavi\u010dku mu zvednu. Chytnu ho znovu za ruku a jemn\u011b mu ji stisknu. „M\u011bl jsi mi to \u0159\u00edct, j\u00e1 bych t\u011b\u2026 neopustil. Nem\u016f\u017ee\u0161 za to, v\u017edy\u0165 na tom nic nenorm\u00e1ln\u00edho nen\u00ed. J\u00e1 bych se ti sna\u017eil jedin\u011b n\u011bjak pomoct. Mrz\u00ed m\u011b, \u017ee sis tohle myslel. Nechci, aby ses mi za n\u011bco omlouval,“ zhluboka se nadechnu. „To j\u00e1 se omlouv\u00e1m, zachoval jsem se \u0161patn\u011b a mrz\u00ed m\u011b to. J\u00e1 jen\u2026 nic jsem netu\u0161il.“<\/div>\n

„Ani jsi to tu\u0161it nemohl. Ty se nem\u00e1\u0161 za co omlouvat,“ povzdechne. „Bylo by lep\u0161\u00ed, kdyby sis na\u0161el n\u011bkoho jin\u00e9ho. Se mnou bude\u0161 m\u00edt jenom starosti.“ Pomalu mi vyvl\u00e9kl ruku. Starosti\u2026 s n\u00edm bych je m\u011bl r\u00e1d.<\/em> M\u011bl od\u0159en\u00e9 klouby.<\/div>\n
„Takhle nemluv,“ pok\u00e1r\u00e1m jej lehce a pohlad\u00edm ho opravdu jemn\u011b po t\u011bch kloubech. „Vztek nebo n\u00e1hoda?“ po\u0161ept\u00e1m.<\/div>\n
„\u2026Brian,“ odpov\u00ed pokorn\u011b.<\/div>\n
„Brian?“ zept\u00e1m se pro jistotu znovu. „Co\u2026 co se stalo?“<\/div>\n
„V jedn\u00e9 zpr\u00e1v\u011b jsi mi napsal, \u017ee jsi za n\u00edm byl a \u0159ekl ti n\u011bco hnusn\u00e9ho. Tak jsem se za n\u00edm stavil. \u0158ekl mi, co ti \u0159ekl\u2026 Tak jsem\u2026 J\u00e1\u2026 byl jsem vyto\u010denej. Za norm\u00e1ln\u00edch okolnost\u00ed bych to neud\u011blal a jinak se neperu. V\u00e1\u017en\u011b n\u00e1sil\u00ed\u2026 mi ned\u011bl\u00e1 dob\u0159e. On si to ale zaslou\u017eil u\u017e del\u0161\u00ed dobu,“ pov\u00ed mi s provinil\u00fdm v\u00fdrazem v o\u010d\u00edch. Sklop\u00edm hlavu a povzdechnu. Je to vlastn\u011b kv\u016fli mn\u011b. Op\u011bt kv\u016fli mn\u011b. Ty probl\u00e9my mu d\u011bl\u00e1m j\u00e1.<\/p>\n

<\/em> „Ch\u00e1pu, \u017ee jsi m\u011bl vztek. J\u00e1 m\u011bl chu\u0165 u\u017e taky, ale nem\u011bl jsi to rad\u011bji d\u011blat. Nechci, abys m\u011bl probl\u00e9my\u2026“ chytnu mu tu ruku a d\u00e1m mu n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch pusinek na ty klouby.<\/div>\n

„To nevad\u00ed. Pot\u0159eboval to, i kdy\u017e to zn\u00ed hnusn\u011b,“ povzdechne, p\u0159i\u010dem\u017e m\u011b zjihle pozoruje.<\/div>\n
„V\u011b\u0159\u00edm ti,“ vzhl\u00e9dnu k n\u011bmu a l\u00edbnu ho na z\u00e1p\u011bst\u00ed. P\u0159isune se ke mn\u011b se \u017eidl\u00ed bl\u00ed\u017e a trochu se p\u0159edklon\u00ed.<\/div>\n
„Tak\u017ee\u2026 co bude d\u00e1l?“ po\u0161ept\u00e1 nesm\u011ble.<\/div>\n
„J\u00e1 bych si p\u0159\u00e1l j\u00edt d\u00e1l\u2026 s tebou,“ \u0161ept\u00e1m. P\u0159eju si to tak moc. Je to prvn\u00ed \u010dlov\u011bk po tak dlouh\u00e9 dob\u011b, ke kter\u00e9mu n\u011bco c\u00edt\u00edm, a po\u0159\u00e1d to s\u00edl\u00ed.<\/em> Zad\u00edv\u00e1 se mi do o\u010d\u00ed, a\u017e p\u0159ik\u00fdvne. Vzt\u00e1hne ke mn\u011b ruku a opatrn\u011b m\u011b pohlad\u00ed po tv\u00e1\u0159i. Op\u0159u se do tohoto doteku a p\u0159iv\u0159u pod n\u00edm o\u010di. „P\u016fjde\u0161 se mnou d\u00e1l?“<\/div>\n
„Pokud mi odpust\u00ed\u0161, tak r\u00e1d. Nechci o tebe p\u0159ij\u00edt,“ p\u0159ejede mi palcem jemn\u011b pod okem.<\/div>\n
„Co ti m\u00e1m odpou\u0161t\u011bt, hm? Nem\u00e1m co,“ pousm\u011bju se mali\u010dko a p\u0159iv\u0159u o\u010di.<\/div>\n
„To, \u017ee jsem ti lhal. Nebylo to ode m\u011b f\u00e9r\u2026“<\/div>\n
„To sice nebylo, ale je to za n\u00e1mi, dob\u0159e? Jen t\u011b chci o n\u011bco po\u017e\u00e1dat.“<\/div>\n
„Hmm?“ broukne.<\/div>\n
„Neboj se mi \u0159\u00edct svoje radosti, ale ani starosti.“<\/div>\n
Rty se mu lehce zkrout\u00ed do \u00fasm\u011bvu. Jak j\u00e1 miluju, kdy\u017e se sm\u011bje. \u0158ekl jsem – miluju? „Dob\u0159e.“<\/div>\n
„Mysl\u00edm to naprosto v\u00e1\u017en\u011b,“ podzvednu tro\u0161ku obo\u010d\u00ed a pousm\u011bju se.<\/div>\n
„J\u00e1 v\u00edm,“ usm\u011bje se.<\/div>\n
„To je dob\u0159e,“ brouknu a pohlad\u00edm ho po tv\u00e1\u0159i. Zav\u0159e o\u010di a spokojen\u011b vydechne. Sklop\u00edm tro\u0161ku o\u010di. A\u017e po chvilce se nadechnu, abych n\u011bco \u0159ekl. Cht\u011bl bych ho pol\u00edbit. Tak moc. Ale nechci na n\u011bj tla\u010dit.<\/p>\n

<\/em> „Ahm\u2026“<\/div>\n

„Hm?“ vyjde z n\u011bj ti\u0161e, kdy\u017e se na m\u011b zad\u00edv\u00e1.<\/div>\n
Stydliv\u011b se usm\u011bju a nahnu se k n\u011bmu. „Sm\u00edm?“<\/div>\n
Nad t\u00edm se zasm\u011bje. Zvedne se a opatrn\u011b se na mn\u011b usad\u00ed. „Ty mus\u00ed\u0161,“ po\u0161ept\u00e1 a sehne se k m\u00fdm rt\u016fm. Je tak \u00fa\u017easn\u00fd.<\/em> Jen lehce se o n\u011b ot\u0159e a p\u0159iv\u0159e o\u010di.<\/div>\n
„Mm, v\u00e1\u017en\u011b mus\u00edm?“ pousm\u011bju se a sjedu mu na boky.<\/div>\n
„Mmh-mm,“ zak\u00fdv\u00e1 hlavou. Jemn\u011b m\u011b vezme za bradu a vpije se mi do rt\u016f sv\u00fdmi. Op\u0159u se a st\u00e1hnu si ho na sebe. Za\u010dnu ho co nejn\u011b\u017en\u011bji l\u00edbat. Sv\u00edr\u00e1m jeho rty mezi sv\u00fdmi. Ti\u0161e vydechne, pohlad\u00ed m\u011b b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f po krku a naklon\u00ed hlavu ke stran\u011b. Jemn\u011b mi jazykem objel rty a v\u00edce se do nich vpil. C\u00edtil jsem, jak se op\u011bt tak p\u011bkn\u011b chv\u011bje z m\u00e9 p\u0159\u00edtomnosti. Jakmile jsem si za\u010dal hr\u00e1t s jeho jazykem a on s m\u00fdm, rozechv\u011bl jsem se. P\u0159ivinul jsem si ho k sob\u011b a zafun\u011bl tro\u0161ku nosem.<\/div>\n
„Mhhh,“ vzdychl m\u011blce. Odtrhl se od m\u00fdch rt\u016f. Obkrou\u017eil mi jazyk sv\u00fdm mimo pusu, ot\u0159el se mi mazliv\u011b o nos a naklonil hlavu ke druh\u00e9 stran\u011b. Lehce zafun\u011bl nosem, na\u010de\u017e zajel jazykem zp\u011bt ke mn\u011b do pusy. Chytil jsem ho za t\u00fdl a sjel mu po \u0161\u00edji. Bylo to tak jemn\u00e9 a hrav\u00e9. Miloval jsem jeho polibky. L\u00edbal tak dokonale. Stejn\u011b dokonale, jako byl dokonal\u00fd on. Rozeznal jsem, jak se usm\u00edv\u00e1. Je\u0161t\u011b chv\u00edli m\u011b l\u00edbal, pot\u00e9 mi vtiskl n\u011bkolik n\u011b\u017en\u00fdch polibk\u016f a poodt\u00e1hl se.<\/p>\n

„U\u017e v\u00e1s nebudu zdr\u017eovat, \u0161\u00e9fe. Va\u0161e k\u0159eslo je voln\u00e9,“ projede mi prsty vlasy, a pot\u00e9 mi je s \u00fasm\u011bvem trochu uhlad\u00ed.<\/div>\n

„Ale m\u011b nezdr\u017eujete,“ stisknu mu ruku a hlad\u00edm ho po prstech.<\/div>\n
„Ur\u010dit\u011b toho m\u00e1\u0161 moc na pr\u00e1ci,“ po\u0161ept\u00e1 a n\u011b\u017en\u011b m\u011b pol\u00edb\u00ed.<\/div>\n
„Ani ne. Na tebe m\u00e1m \u010das, ano?“ pousm\u011bju se a oplat\u00edm mu to.<\/div>\n
„Mmm, no dob\u0159e, kdy\u017e to \u0159\u00edk\u00e1\u0161. Z\u016fstanu tu s tebou cel\u00fd den a budu koukat na to, jak pracuje\u0161. Pak t\u011b vezmu na ob\u011bd a\u2026 pak uvid\u00edm,“ usm\u011bje se na m\u011b jako slun\u00ed\u010dko.<\/div>\n
„Nebo\u2026 co kdybychom to tu prost\u011b zabalili?“ Nechci ho n\u011bkam odt\u00e1hnout, ale byl bych s n\u00edm r\u00e1d n\u011bkde v klidu.<\/div>\n
„Huh?“ udiv\u00ed se a vykul\u00ed na m\u011b o\u010di.<\/div>\n
„Vad\u00ed ti to? J\u00e1 t\u011b nechci n\u011bjak otravovat. Jen bych odsud klidn\u011b ode\u0161el.“<\/div>\n
„Neotravuje\u0161 m\u011b. Jen m\u011b to p\u0159ekvapilo. Nechci t\u011b zdr\u017eovat od pr\u00e1ce, v\u00ed\u0161,“ pohlad\u00ed m\u011b po tv\u00e1\u0159i.<\/div>\n
„Opravdu m\u011b nezdr\u017euje\u0161,“ ot\u0159u se mu mazliv\u011b o dla\u0148. „Nav\u00edc, sed\u011bt tu se mnou by byla nuda. Po\u0159\u00e1d pap\u00edruju, kresl\u00edm. Co bys z toho m\u011bl?“ zasm\u011bju se potichu.<\/div>\n
„Byl bych s tebou,“ zatah\u00e1 m\u011b jemn\u011b za tv\u00e1\u0159 jako d\u00edt\u011b, na\u010de\u017e mi d\u00e1 pusinku na nos.<\/div>\n
„Mhh, to ano\u2026 ale nudil by ses. Koukat na m\u011b nen\u00ed nic sv\u011btoborn\u00e9ho,“ zasm\u011bju se. Stejn\u011b bych se na to nesoust\u0159edil. Nav\u00edc, chci b\u00fdt s n\u00edm a ne d\u0159ep\u011bt tady.<\/p>\n

<\/em> „Va\u0159il bych ti kafe, nal\u00e9val ti pit\u00ed, d\u011blal ti mas\u00e1\u017e zad, l\u00edbal t\u011b na krku, zat\u00edmco bys kreslil\u2026“ za\u010dne mi jmenovat v\u0161e, co ho napadne. Jemn\u011b m\u011b kousne se sm\u00edchem do brady, a pot\u00e9 mi ji ot\u0159e. „Hlavn\u011b, \u017ee budu s tebou.“ Kouknu se mu zbl\u00edzka do o\u010d\u00ed a usm\u011bju se. Ot\u0159u n\u011b\u017en\u011b nos o jeho.<\/div>\n

„L\u00edbat na krk m\u011b nesm\u00ed\u0161,“ zacul\u00edm se a l\u00edbnu ho na rty.<\/div>\n
„Mmm pro\u010d?“ zabrouk\u00e1 nespokojen\u011b. Sjede mi rty na \u010delist, a pot\u00e9 se vyd\u00e1 pomalinku ke krku.<\/div>\n
„Ne, ne, ne,“ poodt\u00e1hnu se se sm\u00edchem. Nahnu se mu k ou\u0161ku. „Vzru\u0161uje m\u011b to, v\u00ed\u0161\u2026“ To nen\u00ed bezpe\u010dn\u00fd.<\/em><\/div>\n
„Na krk?“ zacul\u00ed se. Sklon\u00ed se mi k n\u011bmu znovu a co nejn\u011b\u017en\u011bji m\u011b l\u00edbne na tepnu. „Stra\u0161n\u011b hezky von\u00ed\u0161\u2026“ Pohlad\u00ed m\u011b po uchu a zase se odt\u00e1hne. P\u0159iv\u0159u o\u010di a vydechnu.<\/div>\n
„Mhh\u2026 d\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m. „A v\u00ed\u0161\u2026 co je je\u0161t\u011b hor\u0161\u00ed? \u017de m\u011b to od tebe vzru\u0161uje n\u011bjak rychle. Pro\u010d to se mnou tak um\u00ed\u0161?“<\/div>\n
„Promi\u0148, u\u017e to d\u011blat nebudu,“ zasm\u011bje se. Je\u0161t\u011b jednou m\u011b pol\u00edb\u00ed a zvedne se ze m\u011b.<\/div>\n
„Ne, naopak. Je to n\u00e1dhern\u00fd,“ st\u00e1hnu ho zp\u00e1tky k sob\u011b. „Kam mi ut\u00edk\u00e1\u0161, mlad\u00fd mu\u017ei?“<\/div>\n
„\u0158ekl jsi, \u017ee t\u011b to vzru\u0161uje, tak nechci, aby se stalo n\u011bco\u2026 o co moment\u00e1ln\u011b nestoj\u00edme,“ zasm\u011bje se, ale usad\u00ed se na mn\u011b a chytne se m\u011b kolem krku, aby nespadl. Sladce se usm\u011bju a sjedu mu dlan\u011bmi po z\u00e1dech.<\/div>\n
„Nic, o co nestoj\u00edme, nestoj\u00ed,“ zasm\u011bju se a zabo\u0159\u00edm mu obli\u010dej do tri\u010dka.<\/div>\n
„\u2026zat\u00edm,“ \u0161eptne mi do ucha a nasaje mi do rt\u016f lal\u016f\u010dek. Pousm\u011bju se nad t\u00edm.<\/div>\n
„Budu se sna\u017eit b\u00fdt odoln\u00fd\u2026“ u\u0161kl\u00edbnu se a sjedu mu na boky. Tak stra\u0161n\u011b r\u00e1d se ho dot\u00fdk\u00e1m. L\u00edb\u00ed se mi ka\u017ed\u00e1 jeho k\u0159ivka.<\/p>\n

<\/em> „Mmh-mm,“ zak\u00fdv\u00e1 hlavou. Vyzvedne mi hlavu v\u00fd\u0161 k sob\u011b a hladov\u011b za\u00fato\u010d\u00ed na m\u00e9 rty. Tro\u0161ku zaklon\u00edm hlavu a za\u010dnu mu ka\u017edi\u010dk\u00fd polibek opl\u00e1cet. Vychutn\u00e1v\u00e1m si ho, jeho p\u0159\u00edtomnost, jeho doteky, polibky, jeho dech a tlukot srdce. Majetnicky si ho k sob\u011b p\u0159ivinu a b\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f u jedn\u00e9 ruky mu vyjedu po p\u00e1te\u0159i nahoru a\u017e na kr\u010dn\u00ed p\u00e1te\u0159. P\u0159im\u00e1\u010dkne m\u011b k op\u011bradlu. Zavrt\u00ed se, a\u017e se na m\u011b obkro\u010dmo usad\u00ed. Jakmile si m\u011b p\u0159it\u00e1hne trochu v\u00edc k sob\u011b, pohlad\u00ed m\u011b jazykem po spodn\u00edm rtu, jako by vyz\u00fdval ke h\u0159e. Hned povystr\u010d\u00edm jazyk proti jeho a zakmit\u00e1m mu \u0161pi\u010dkou jazyka na jeho \u0161pi\u010dce jazyka. Nasaju mu jazyk a za\u010dnu si s n\u00edm n\u011b\u017en\u011b hr\u00e1t, jen sem tam ho tro\u0161ku skousnu. Pomalinku se na m\u011b polo\u017eil a zvolnil tempo. L\u00edbal m\u011b tak jemn\u011b a proc\u00edt\u011bn\u011b, zat\u00edmco si pohr\u00e1val jazykem uvnit\u0159 m\u00e9 pusy. Trochu zafun\u011bl, a pot\u00e9 z n\u011bj vy\u0161lo tich\u00e9 vzdychnut\u00ed. Moje ruce najednou nabraly trochu fantazie a sjely na jeho stehna. P\u0159ej\u00ed\u017ed\u011bl jsem mu po nich, krou\u017eil prsty. Byl jsem n\u011b\u017en\u00fd, stejn\u011b jako on. S mlasknut\u00edm na\u0161ich rt\u016f se poodt\u00e1hl. Pod\u00edval se mi do o\u010d\u00ed, ot\u0159el se mi o nos sv\u00fdm, a kdy\u017e mi vzal tv\u00e1\u0159 do dlan\u00ed, za\u010dal m\u011b znovu l\u00edbat. Nesm\u011ble se mi zhoupnul v kl\u00edn\u011b. Zafun\u011bl jsem nosem a slab\u011b mu oddechnul do \u00fast. Jsem j\u00edm v\u00e1\u017en\u011b naprosto om\u00e1men\u00fd. Ka\u017ed\u00fd jeho dotek a polibek m\u011b doh\u00e1n\u00ed k \u0161\u00edlenstv\u00ed. Bo\u017ee, co se to se mnou jen d\u011bje\u2026 Kdy\u017e ale\u2026 mn\u011b je tak hezky.<\/em><\/div>\n

Zat\u00e1hnul jsem b\u0159\u00ed\u0161ko a d\u00e1l ho hladil. Ka\u017edi\u010dk\u00fd polibek, kter\u00fd jsem mu v\u011bnoval, mu m\u011bl uk\u00e1zat, jak moc pro m\u011b znamen\u00e1 a jak n\u00e1dhern\u00fd pro m\u011b tento okam\u017eik je. B\u0159\u00ed\u0161ky prst\u016f mi sjel po tv\u00e1\u0159i a\u017e na krk, odkud se vydal po m\u00e9 hrudi dol\u016f. Znovu se na mn\u011b lehce pohnul.<\/p>\n

„Mhhmm\u2026“ vzdychnul jsem tichounce a nam\u00e1\u010dknul si ho na sebe. Je mi tak trapn\u011b a stydno. On m\u011b v\u00e1\u017en\u011b vzru\u0161uje, a tak rychle.<\/em> Kdy\u017e si uv\u011bdomil, \u017ee ho tisknu k sob\u011b, p\u0159estal m\u011b l\u00edbat. Pohladil m\u011b po tv\u00e1\u0159i a vtiskl mi polibek na bradu. Nas\u00e1l jsem mu spodn\u00ed ret a p\u0159ejel po n\u011bm i jazykem. Zajel jsem mu pod tri\u010dko a p\u0159ejel mu z boku na b\u0159\u00ed\u0161ko.<\/div>\n

„Hmm,“ zamra\u010d\u00ed se a odtrhne se.<\/div>\n
„Hm?“ \u0161eptnu t\u00e1zav\u011b a pootev\u0159u o\u010di. Trochu se odd\u00e1l\u00ed a sklon\u00ed se k m\u00e9mu krku. Za\u010dne mi pokl\u00e1dat jemn\u00e9 polibky pod\u00e9l tepny, dokud mi nesklouzne ke kl\u00ed\u010dn\u00ed kosti a nepohne p\u00e1nv\u00ed proti m\u00e9. Tak to mi d\u011bl\u00e1 schv\u00e1ln\u011b. J\u00e1 nechci, aby se mi te\u010f tady postavil a\u2026 uhh.<\/em> Skousnul jsem si spodn\u00ed ret a sna\u017eil se zadr\u017eet dech. Napnul jsem se a za\u010dal se tro\u0161ku chv\u011bt.<\/div>\n
„Mmhh,“ vydechl. Pomalinku mi \u0161pi\u010dkou jazyka ud\u011blal na krku mokr\u00e9 kole\u010dko. Prsty jsem mu v\u00edc zatnul do poko\u017eky a oddechnul. Nosem se mi ot\u0159el o bradu a pot\u00e9 m\u011b pol\u00edbil na ohryzek. Automaticky jsem polknul. To se ned\u00e1 vydr\u017eet.<\/em> Tro\u0161ku jsem se usm\u00e1l a zvednul mu tv\u00e1\u0159 tak, abych se mu pod\u00edval do o\u010d\u00ed.<\/div>\n
„Ty jsi ale zlobidlo,“ ol\u00edznu si horn\u00ed ret.<\/div>\n
„Jo?“ zak\u0159en\u00ed se a jemn\u011b mi ot\u0159e dlan\u00ed to mokr\u00e9 kole\u010dko. Jasn\u011b, je\u0161t\u011b ze sebe d\u011blej nevi\u0148\u00e1tko.<\/em><\/div>\n
„Jo\u2026“ usm\u011bju se a pohlad\u00edm ho po stehnech.<\/div>\n
„Dal bych si kakao\u2026 a n\u011bco k j\u00eddlu\u2026 n\u011bco sladk\u00fdho, \u010dokol\u00e1dov\u00fdho k j\u00eddlu,“ usm\u011bje se nevinn\u011b a d\u00e1 mi pusinku. Je rozko\u0161n\u00fd. Ob\u010das v n\u011bm vid\u00edm Molly. Je zn\u00e1t, \u017ee jsou sourozenci.<\/em> „Stejn\u011b jsi \u0159\u00edkal, \u017ee tu nebudeme, ne?“<\/div>\n
„Nen\u00ed probl\u00e9m,“ usm\u011bju se sladce. „Jen mi pov\u011bz, kam bys cht\u011bl zaj\u00edt. M\u016f\u017eeme j\u00edt\u2026 do n\u011bjak\u00e9 kav\u00e1rny nebo pek\u00e1rny. M\u016f\u017eeme j\u00edt i ke mn\u011b,“ kouknu se mu b\u00e1zliv\u011b do o\u010d\u00ed. Nerad bych, aby to bral n\u011bjak \u0161patn\u011b. Nechci na n\u011bj sp\u011bchat.<\/em><\/div>\n
„Cht\u011bl bych j\u00edt do zoo,“ usm\u011bje se sladce.<\/div>\n
„Do zoo,“ zopakuju po n\u011bm a zacul\u00edm se. V\u00e1\u017en\u011b chce j\u00edt do zoo? No, pro\u010d ne.<\/em> „No dob\u0159e, ale co to j\u00eddlo, hm?“<\/div>\n
„Tam maj\u00ed v\u0161ude plno j\u00eddla,“ zavrt\u00ed se na mn\u011b spokojen\u011b.<\/div>\n
„V tom p\u0159\u00edpad\u011b jedeme do zoo,“ chytnu ho za boky.<\/div>\n
„Juh\u016f\u016f\u016f,“ zasm\u011bje se. Pro tenhle sm\u00edch snad cokoli.<\/em> Chytne m\u011b za tv\u00e1\u0159e a dlouze m\u011b pol\u00edb\u00ed. Pak ze m\u011b sleze.<\/p>\n

„M\u00e1m jen obavy, \u017ee ti to j\u00eddlo sn\u00ed n\u011bjak\u00e1 opi\u010dka,“ zasm\u011bju se a stoupnu si. Ol\u00edznu si rty a prot\u00e1hnu se.<\/div>\n

„N\u00e9, sedneme si tam do cukr\u00e1rny, naj\u00edme se a a\u017e potom p\u016fjdeme. Pak si d\u00e1me ob\u011bd a potom uvid\u00edme. Mo\u017en\u00e1\u2026 p\u016fjdeme k tob\u011b,“ pokr\u010d\u00ed nesm\u011ble rameny. Mm, nezlob\u00ed se. Uff.<\/em><\/div>\n
„Dob\u0159e,“ usm\u011bju se na n\u011bj. Ned\u00e1 mi to a dojdu k n\u011bmu. N\u011b\u017en\u011b ho pohlad\u00edm po ramenu a nakonec ho obejmu. „Je mi s tebou moc dob\u0159e.“ M\u00e1m chu\u0165 mu najednou \u0159\u00edkat v\u0161e, co c\u00edt\u00edm. I kdy\u017e je to mali\u010dkost.<\/em> Chvilku na m\u011b kouk\u00e1, a\u017e se sladce usm\u011bje, pohlad\u00ed m\u011b po vlasech a p\u0159itiskne se ke mn\u011b.<\/div>\n
„Mn\u011b s tebou taky. Moc mi na tob\u011b z\u00e1le\u017e\u00ed, Bille\u2026“ po\u0161ept\u00e1.<\/div>\n
„Mn\u011b na tob\u011b taky, pamatuj si to. Chci, abys to v\u011bd\u011bl,“ zav\u0159u o\u010di a klidn\u011b oddechuju. Dal mi pusu na krk a polo\u017eil mi hlavu na rameno. Popot\u00e1hnul nosem.<\/div>\n
„M\u00e1m t\u011b r\u00e1d mnohem v\u00edc, ne\u017e si jenom mysl\u00ed\u0161\u2026“ \u0161eptl to tak ti\u0161e, jako by ani necht\u011bl, abych to sly\u0161el. Mo\u017en\u00e1 je zamilovan\u00fd. Zn\u00ed to jako sen, ale je to realita. J\u00e1 c\u00edt\u00edm a jsem si jist\u00fd t\u00edm, \u017ee se ve mn\u011b tenhle cit probouz\u00ed taky, a\u010d je to p\u0159ekvapiv\u00e9. Pohladil jsem ho po hlav\u011b a usm\u00e1l se. Jinak jsem byl naprosto v\u00e1\u017en\u00fd.<\/div>\n
„D\u011bkuju,“ po\u0161ept\u00e1m a l\u00edbnu ho na krk. „Jsme na tom asi stejn\u011b.“<\/div>\n
„To pochybuju,“ za\u0161ept\u00e1. Odt\u00e1hne se ode m\u011b a pousm\u011bje se. „Tak poj\u010f\u2026“ Chytnu ho za ruku.<\/div>\n
„Tak t\u011b pros\u00edm, nepochybuj,“ vydechnu jen.<\/p>\n

Nechci, aby si myslel, \u017ee ho m\u00e1m r\u00e1d jako kamar\u00e1da. M\u00e1m ho r\u00e1d jinak, a hlavn\u011b\u2026 v\u00edc. Jen mi p\u0159ijde je\u0161t\u011b brzo na to, abych mu vyzn\u00e1val hlubok\u00e9 city. Chci j\u00edt na v\u0161echno pomalu. „Jo, p\u016fjdeme\u2026“ usm\u011bju se tro\u0161ku pak a nat\u00e1hnu se pro ta\u0161ku. Vezme si bundu a vyjde z m\u00e9 kancel\u00e1\u0159e. Na okam\u017eik se zastav\u00edm a pohl\u00e9dnu na dve\u0159e, kter\u00fdmi vy\u0161el. Asi je na\u010dase mu to \u0159\u00edct. \u0158\u00edct mu pravdu. Nechci v n\u011bco doufat. A nechci, aby on trp\u011bl.<\/em> Vezmu si kab\u00e1t a vyjdu ven tak\u00e9, zamknu za sebou kancel\u00e1\u0159 a usm\u011bju se na n\u011bj. Rozlou\u010d\u00edm se s Deborah. Kupodivu nic ne\u0159\u00edk\u00e1 a jen n\u00e1m s \u00fasm\u011bvem m\u00e1vne. Mo\u017en\u00e1 tro\u0161ku odv\u00e1\u017en\u011b si Toma chytnu za ruku a dovedu ho a\u017e p\u0159ed firmu. Nasedneme si do m\u00e9ho auta a rozjedeme se do zoo. Tak moc bych si p\u0159\u00e1l, aby se tenhle mal\u00fd v\u00fdlet, a hlavn\u011b spole\u010dn\u00fd den vyvedl. Nev\u00edm, zda je dobr\u00fd n\u00e1pad mu to \u0159\u00edct, ale a\u0165 to dopadne jakkoli, chci, aby to v\u011bd\u011bl. On mi za to stoj\u00ed a j\u00e1 chci, aby tohle vy\u0161lo. Ud\u011bl\u00e1m pro to maximum.<\/p>\n

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne<\/strong><\/div>\n

betaread: J. :o)<\/strong><\/div>\n","protected":false},"excerpt":{"rendered":"

autor: *Mischa* :o* & Turmawenne BILL Z\u016fstanu tam st\u00e1t na m\u00edst\u011b. M\u00e1m pocit, jako by se mi zastavil sv\u011bt, \u010das, v\u0161echno. Jako by se to v\u016fbec nestalo anebo naopak se mi to jen zd\u00e1lo. V\u011bd\u011bl jsem, \u017ee kdy\u017e za Tomem te\u010f pob\u011b\u017e\u00edm,<\/p>\n

Read More<\/a><\/p>\n","protected":false},"author":1,"featured_media":0,"comment_status":"open","ping_status":"open","sticky":false,"template":"","format":"standard","meta":{"_exactmetrics_skip_tracking":false,"_exactmetrics_sitenote_active":false,"_exactmetrics_sitenote_note":"","_exactmetrics_sitenote_category":0,"footnotes":""},"categories":[479],"tags":[],"class_list":["post-6954","post","type-post","status-publish","format-standard","hentry","category-novel-of-dreams-my-dream"],"_links":{"self":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6954","targetHints":{"allow":["GET"]}}],"collection":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts"}],"about":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/types\/post"}],"author":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/users\/1"}],"replies":[{"embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/comments?post=6954"}],"version-history":[{"count":0,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/posts\/6954\/revisions"}],"wp:attachment":[{"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/media?parent=6954"}],"wp:term":[{"taxonomy":"category","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/categories?post=6954"},{"taxonomy":"post_tag","embeddable":true,"href":"https:\/\/twincestblog.cz\/domains\/twincestblog.cz\/wp-json\/wp\/v2\/tags?post=6954"}],"curies":[{"name":"wp","href":"https:\/\/api.w.org\/{rel}","templated":true}]}}